načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Kamarádky na život - Asa Hellberg

Kamarádky na život
-11%
sleva

Kniha: Kamarádky na život
Autor:

Nebylo obvyklé, aby před vchodem do obchodu Ahléns ležela mrtvá žena. Sonja Gustavssonová však byla neobvyklá už za svého života. Neplánovala sice skonat uprostřed nákupního centra ve ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  299 Kč 266
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-10-24
Počet stran: 312
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 318 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Anežka Chrudinová
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788026709527
EAN: 9788026709527
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nebylo obvyklé, aby před vchodem do obchodu Ahléns ležela mrtvá žena. Sonja Gustavssonová však byla neobvyklá už za svého života. Neplánovala sice skonat uprostřed nákupního centra ve Farstě, zato tušila, že pokud by se to mělo odehrát zrovna tam, nic by proti tomu nenamítala. Závěť, kterou po sobě zanechala, nejvíc překvapí její kamarádky Maggan, Rebekku a Susanne. Dostanou všechno – miliony i úžasné investice. Ale ze všeho nejdřív musí splnit několik podmínek a od základů překopat své životy. Zvládnou a budou vůbec chtít splnit Sonjina poslední přání? A kam až je dovedou?

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Asa Hellberg - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

 7

1

NEBYLO OBVYKLÉ, aby před vchodem do obchodu

Åhléns ležela mrtvá žena. Sonja Gustavssonová všakneobvyklá byla už za svého života.

Neplánovala sice skonat uprostřed nákupního centra ve Farstě, zato tušila, že pokud by se to mělo odehrát zrovna tam, nic by proti tomu nenamítala.

Pro Sonju byla smrt skutečností, s níž žila spoustu let. Její lékař na toto riziko upozornil už v roce 1983,jenomže zákaz kouřit a užívat si dobrého jídla a pití by pro ni znamenal pomalou smrt. Tedy mnohem horší smrt, než jakou představoval rozsáhlý srdeční infarkt v nákupním centru.

Než ve svých čtyřiapadesáti letech naposledy vydechla, stihla si ještě pomyslet, že poslední úprava své závěti byla velmi dobrým nápadem.

Tahle verze byla totiž mnohem zábavnější.

 8

2

CESTOU NA ARLANDU si Susanne prohlížela svoje nehty

a zjistila, že se jí navzdory vrstvám podkladového akrycího laku odloupl kousek červené barvy. Sakra práce. Teď už

není čas na to, aby si ty nehty přebarvila. Autobus nešel

s lakováním nehtů zrovna dobře dohromady. Kromě toho

musela na setkání uhánět, protože už když v půl sedmé

nastupovala do autobusu, bylo pozdě. Celá posádka měla

být na místě za hodinu. Susanne věděla, že musí nasadit

rychlé tempo, pokud chce dorazit včas.

Panebože, ať tam dneska není, modlila se v duchu,zatímco se autobus kodrcal po E4 směrem k letišti. Pousmála se. Kolikrát už si přála naprostý opak? Dřív doufala, že Anders bude na letišti alespoň v pohotovosti, pokud zrovna neměl v rozvrhu pravidelný let.

Rozešla se s ním sice už před třemi lety, ale pořád se usilovně modlila, aby neměli společný let. Jeho návrhům, kterých přicházelo o to víc, jestliže se muselo někdenocovat, se nedokázala bránit. Podle dnešního plánu měli oba letět do Osla. Bylo obzvlášť důležité, aby se kapitán Anders Schultz skutečně nacházel někde jinde než v jejím pokoji.

Bůh její prosby nevyslyšel. Andersův hluboký hlas bylo slyšet už zvenčí a Susanne musela nasadit profesionální

 9

výraz, přestože se jí svíraly vnitřnosti. Vyslala směrem

k nebi dík za to, že se jí shůry dostalo alespoň varování,

otevřela dveře a vešla.

„Ahoj všichni, ráda vás vidím. Jak je?“ zahlaholila. V tu chvíli přiběhla kolegyně a zamířila rovnou k ní.

„Susanne, to mám radost, dlouho jsme se neviděly. Naposled jsme se potkaly onehdy v Helsinkách. To už je taky pěkných pár měsíců. Jak se máš? Bylas na dovolené? Panebože, ty jsi tak opálená a svěží! Jak to jenom děláš? Já se můžu přetrhnout, abych po ránu vůbec rozlepila oči.“ Na tohle žvatlání nemusela odpovídat, a takSusanne předstírala, že kolegyni vnímá, ale přitom koutkem oka pozorovala Anderse.

Vypadal spokojeně. Těžko říct, jestli to bylo jeho samolibostí, nebo tím, že Susanne vstoupila domístnosti. Susanne to klasifi kovala jako samolibost. Znovu jí to připomnělo, proč by se s ním neměla zaplétat. No jasně, vždyť je ženatý, zamumlala si pro sebe, jako by šlo onějakou drobnost. Jenomže nešlo. Naopak to byla dostzásadní skutečnost.

Jeho manželství pochopitelně nestálo za nic, cožzoakoval tolikrát, že Susanne uvažovala nad tím, jestli náhodou neutrpěl mozkovou příhodu, byť jen drobnou. V jejím světě člověk opouštěl manželství, pokud v něm nefungovala láska nebo sex, ale v Andersově případě existovaly tisíce důvodů, proč zůstat. Dům, auta, děti, tchán a tchyně a tohle a tamto, ale jistě svou ženu opustí, jen k tomu nedojde úplně hned. Tvrdil, že bez Susanne nemůže žít. To mu neuvěřila ani na okamžik.

„Susanne, rád tě vidím. Jak se ti vede?“ mrkl na nikaitán. Připojil se k ní, když vyrazili k letadlu.

 10

„Jo, mám se dobře, děkuju. A ty? Co rodina? Udělali jste si pěkné prázdniny?“ řekla s předstíraným úsměvem.

„Ale jo. Jako obvykle. Spousta vyžití s dětmi, však víš. Rád ti to potom všechno povykládám, vždyť oba budeme večer v Oslu. Když je tak pěkně, mohli bychom si dát skleničku vína v Akers Brygge... Chybělas mi, Susanne,“ zašeptal a položil jí ruku na rameno.

Zrudla. „Ne, žádný Akers Brygge nebude. Je mi líto, já žádný stesk necítila,“ setřásla ze sebe jeho ruku.

Lhala. Chyběl jí sex s ním. Ale tím to haslo. Za žádných okolností by se s ním znovu nezapletla. Tím si byladocela jistá, přestože její tělo na okamžik říkalo něco jiného. Teď by se mi hodilo být v přechodu, pomyslela si, kdyžprocházela rukávem do letadla. Nechuť k sexu, kterou znala z vyprávění svých starších kamarádek, najednou zněla dost dobře. Když zaznělo „Cabin crew, disarm slides“, udělalaSusanne, co měla za úkol. Čekal ji náročný den a už teď setěšila do hotelu. Protože pracovala v zadní kabině, byl její kontakt s kokpitem minimální. To jí naprostovyhovovalo. Stačilo slyšet Andersův hlas a tělo se mohlo zbláznit. Někteří kapitáni, mezi něž se řadil i Anders, rádipromlouvali do mikrofonu. Susanne se to snažila nevnímat a soustředit se raději na pasažéry, jestli nepotřebují vodu, kávu, čaj nebo víno. Až všechny lety přistanou, zkusí to znovu, to věděla. Takže bylo dobré přerušit kontakt,dokud to ještě šlo. Nikam nevedoucí vztahy, jimž věnovala celý svůj dosavadní život, už Susanne vyčerpávaly. Uvědomovala si, že

 11

do každého takového vztahu se pustila z vlastnísvobodné vůle. Díky tomuto prozření se jim mohla v budoucnu

vyvarovat. Ne, že by Susanne po lásce netoužila, jen o ni

nikdy ani nezavadila. Po dvou pokusech o společnébydlení, které skončily nezdarem, ji už přešla chuť, apředstava, že by měla sdílet svůj život s Andersem, jí připadala

vyloženě děsivá.

Andersovy pokusy o kontakt cestou na hotel Susanne

úspěšně odrazila, takže si mohla na pokoji konečně nerušeně oddechnout. Odložila námořnicky modrou uniformu, vytáhla čerstvě vyžehlenou halenku a pověsila ji

na ramínko v koupelně. Pára ze sprchy ji hezky vyhladí.

Sundala si punčocháče i hedvábné spodní prádlo a hodila

je do kufru, potom se jak dlouhá tak široká natáhla nahá

na postel. Už jen omeletu a džus od pokojového servisu

a nemá důvod vycházet ven. Zabavit se až do zítřejšísnídaně pro ni nepředstavovalo žádný problém. Jídlo, sprcha a chvilka u televize naprosto postačí. S tím příjemně

mrazivým pocitem ve spodních partiích, který se objevil

po setkání s Andersem, si také zvládne poradit.

Když o hodinu později někdo zlehka zaklepal na dveře, byla zaneprázdněna sama sebou. Při druhém zaklepání se zadařilo a po těle se jí v několika stazích rozlil známý, mocný orgasmus.

Díkybohu za to načasování, pomyslela si, když bylojasné, že to Anders vzdal. Panebože, díky.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist