načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kam chodí kosmonauti na záchod? - Elisabeth Zöllerová

Kam chodí kosmonauti na záchod?

Elektronická kniha: Kam chodí kosmonauti na záchod?
Autor:

Pohádky pro zvědavé děti, které baví objevovat svět! Má stonožka opravdu sto nohou? Proč to nebolí, když se necháme ostříhat? A jak se déšť dostane do oblak? Přiznejme si, že ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139
+
-
4,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 125
Rozměr: 25 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace Heike Vogelová
z německého originálu Wo geht der Astronaut aufs Klo? přeložila Kamila Hermannová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-2974-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Krátké naučné příběhy vysvětlující různé jevy a zajímavosti, se kterými se setkáváme. Doprovázeno barevnými ilustracemi. Pro mladší školní děti. Má stonožka opravdu sto nohou? Proč to nebolí, když se necháme ostříhat? A jak se déšť dostane do oblak? Přiznejme si, že zvědavé otázky našich dětí nás někdy trochu zaskočí. Ať děláme, co děláme, odpovědět neumíme. V této pohádkové knížce odpovědi najdete.

Popis nakladatele

Pohádky pro zvědavé děti, které baví objevovat svět!

Má stonožka opravdu sto nohou? Proč to nebolí, když se necháme ostříhat? A jak se déšť dostane do oblak?

Přiznejme si, že zvědavé otázky našich dětí nás někdy trochu zaskočí. Ať děláme, co děláme, odpovědět neumíme.

Zařazeno v kategoriích
Elisabeth Zöllerová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kam chodí kosmonauti

na záchod?

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Petra Maria Schmittová, Christian Dreller

Kam chodí kosmonauti na záchod? – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Petra Maria Schmittová

.

Christian Dreller

Pohádky pro zvědavé děti

Ilustrace Heike Vogelová

Kam chodí kosmonauti

na záchod?


Obsah

Proč se nemůžeme sami polechtat? 7

Proč má ježek bodliny? 13

Proč ze zeměkoule nespadneme? 19

Proč jíme vidličkou a nožem? 26

Má stonožka opravdu sto nohou? 32

Proč stříhání vlasů nebolí? 39

Kdo to v ledničce vždy rozsvítí a zhasne? 45

Co to uvnitř mušle šumí? 51

Jak se dostane kuřátko do vajíčka? 56

Proč si podáváme pravou ruku? 63 Proč komáří štípance svědí? 69 K čemu mají zebry pruhy? 77 Kam chodí kosmonauti na záchod? 84 Jak se déšť dostane do mraků? 90 Proč musíme spát? 96 Je možné prsty číst? 102 Proč jsou na světě hory? 108 Proč kočky předou? 115

Proč je oheň horký? 120

Autoři příběhů 127

Proč se nemůžeme sami polechtat?

Hanka dnes musí k lékaři Nemějte strach, není nemocná Nemá žádné

bolesti bříška a hlava ji také nebolí Dneska jde na očkování To je jenom

takové malé píchnutí a pak už je to hotovo

„Ale předtím si dáme ještě jednu lechtačku,“ povídá táta

„Jé, ano!“ těší se Hanka Má moc ráda, když jí máma nebo táta lechta­ jí Okamžitě uhání ke gauči Na něm se totiž dá při lechtání bezvadně

válet ze strany na stranu


Táta na ni už čeká a lechtá ji na bříšku, na krku a na chodidlech Tam je Hanka totiž obzvlášť lechtivá

„Hihihihihi...“ chichotá se Hanka a kroutí se smíchy Je to vážně legrace

Ve dveřích obývacího pokoje se objeví maminka „Tak, ale teď už mu­ síme vyrazit, Hanko,“ řekne a podívá se na hodinky „Ve dvě musíme být u doktora “

„Ale já ještě nejsem vůbec vylechtaná,“ protestuje Hanka

„Až budeme zpátky, můžeme přece pokračovat,“ navrhuje maminka

„Tomu říkám nabídka!“ řekne táta povzbudivě

Ale Hance se to tak docela nelíbí „Ach jo! Zrovna to bylo tak pěkné,“ mručí a tváří se mrzutě

„Po očkování si určitě budeš smět zase vybrat nějakou hračku z krabice doktora Hennese,“ utěšuje ji maminka „Třeba tam budou zase ta skvělá brčka jako minule “

Tu se Hanka rozvzpomene: „Jo, ta se tak krásně třpytila!“ zaraduje se

„Přesně,“ odpoví maminka a obouvá Hance boty

V autě musí Hanka znovu myslet na lechtání a na to, jak je to vždycky

prima Najednou dostane nápad Prostě se polechtám

sama, pomyslí si a hned s tím na krku začne

Ale to vůbec nefunguje! Nelechtá to ani

trochu!

Je úplně jedno, zda to zkouší zlehoučka

nebo divoce, jako to vždycky dělá táta –

do smíchu ji to nenutí vůbec Dokonce

ani k maličkému pousmání Pak ji na­

padnou chodidla Na těch je pokaždé

obzvlášť lechtivá To bude určitě fun­

govat! Hanka si začne zouvat boty


9

„Co to tam provádíš?“ zeptá se maminka a dívá se do zpětného zrcátka

„Proč sis zula boty? Za chvilku jsme na místě “

„Protože se zkouším sama polechtat,“ odpoví Hanka

Maminka zavrtí hlavou „To nejde,“ řekne

Ale Hanka to chce raději na vlastní kůži vyzkoušet Napřed na jednom

chodidle Zajímavé, skutečně to skoro vůbec nelechtá Přinejmenším roz­

hodně ne tak jako od táty Naštěstí má Hanka dvě nohy!

„Tahle bude lechtat určitě,“ řekne a udělá další pokus Ale ani tohle chodidlo se zkrátka nedá pořádně polechtat

To je blbé! pomyslí si Hanka Maminka měla přece jenom pravdu!

Maminka odbočí na parkoviště před ordinací Vystoupí a otevře zadní dveře

„Přece jsem ti říkala, že se člověk nemůže sám polechtat,“ říká a znovu obouvá Hance boty

Po krátkém čekání vcházejí Hanka s maminkou do ordinace Doktor Hennes už je očekává a přátelsky je zdraví Hanka chodí k doktoru Hen nesovi ráda Je s ním vždycky legrace a na zdech má spoustu foto­ grafií zvířat a ručně malovaných obrázků Hanka už mu také jeden obrázek namalovala Visí přímo nad jeho pracovním stolem Je na něm Hanka se spoustou červených fleků po celém těle Tenkrát měla totiž plané neštovice

„Ahoj, Hanko, jak se ti daří?“ ptá se doktor Hennes

„Dobře,“ odpoví Hanka „Neštovice už jsou pryč “

Doktor Hennes se zasměje „Tak to je skvělé,“ říká „V tom případě tě

můžeme dneska naočkovat, abys zůstala zdravá “

„Můžu si pak zase vybrat z krabice nějakou hračku?“ ptá se Hanka

„Ale samozřejmě! A máš štěstí Dneska jsem tam doplnil úplně nové

věci Určitě tam objevíš něco, co se ti bude líbit,“ usměje se doktor Hennes


10

a už natahuje injekční stříkačku „Ale předtím ještě maličko píchneme do

ramene “

Maminka Hance svlékne svetr a Hanka tiše a statečně drží Ale dívat se na to nedokáže Zvědavě očima pátrá po krabici s hračkami Přesně

v momentě, kdy ji objevila, ucítila malé štípnutí

„Tak, hotovo,“ říká doktor Hennes „A protože jsi byla taková statečná,

můžeš si teď z krabice něco vybrat “

To nemusí Hance říkat dvakrát Rychle peláší ke krabici a prohrabuje

se v ní Tolik krásných věcí!

„Podívej,“ řekne maminka, která se sklání vedle Hanky „Tady jsou ta

krásná třpytivá brčka A v tolika barvách “

„A spousta peříček! Ty na kůži určitě lechtají,“ povídá Hanka

A pak ji napadne otázka „Proč se člověk nemůže sám polechtat?“

zeptá se

„Hm,“ udělá doktor Hennes a předstírá, že musí přemýšlet Přitom se nenápadně postaví za Hanku a znenadání ji pošimrá na boku

„Hihihihihi...“ chichotá se Hanka

„Protože,“ začne vysvětlovat doktor Hennes, „lechtání musí přijít pře­ kvapivě Nesmíš vědět, kde tě za chvíli polechtám “

Pošimrá Hanku na krku, až se musí chechtat

„Ten důvod je úplně prostý,“ pokračuje doktor Hennes „Náš

mozek si totiž vymyslel jeden takový skvělý trik Do

našeho mozku neustále proudí spousta informací

A aby se nepřetížil, postupuje podle takového seznamu

Úplně nahoře jsou na něm podněty, přicházející k našemu

tělu zvenčí “

„A proč?“ ptá se Hanka

„Protože podněty přicházející zvenčí, ty, které vidíme, slyšíme, čicháme nebo cítíme na těle, mohou být pro nás životně důležité Když například přecházíš silnici, podíváš se napřed doleva, pak doprava a pak zase doleva A když se blíží auto, zůstaneš stát a počkáš, až pře­ jede Se sluchem je to stejné Když se k tobě něco hlučně přibližuje, jako například přijíždějící motorka, hned to upoutá tvou plnou pozor­ nost Ano, a něco, co je nevábně cítit nebo to dokonce smrdí, to nikdy nebudeš jíst “

„Fuj, to určitě ne!“ potvrdí Hanka a oklepe se

„A stejně tak i lechtání má důležitou funkci,“ vysvětluje dál doktor Hennes „Když po tobě leze nějaký hmyz, který by tě mohl bodnout, tak to lechtá Ale v tomhle případě by ses nikdy nezačala smát, protože víš, že by ti mohl dát žihadlo Místo toho bys ho zkusila setřást “

„Jo, přesně! Jednou jsem měla na ruce vosu A to nebylo vůbec k smíchu,“ potvrzuje Hanka

Doktor Hennes přikyvuje „Vidíš, to krásně uka­ zuje, jak důležité podněty z okolí někdy mohou být Ale když se lechtáš sama, tvůj mozek vypočítá a vyhodnotí čas a místo kontaktu už dopředu a utlumí nervové signály, které pak budou z pří­ slušné části těla přicházet Tím se stane, že ne­ podstatné signály vnímáme jenom velmi slabě nebo vůbec A tím se náš mozek může lépe sou­ středit na důležité signály, přicházející zvnějšku,“ objasňuje doktor Hennes

„Aha,“ říká maminka „Takhle přesně jsem to také ještě nevěděla “

Doktor Hennes to ještě jednou shrne „Při lechtání jsou důležité dvě věci: předně musí přijít překvapivě a za druhé osoba, která tě lechtá, nesmí být nebezpečná Pak si můžeš lechtání pěkně vychutnat a hlasitě se chechtat “

„Jestli jsem to správně pochopila, potřebujeme se tedy napřed leknout a pak poplach odvolat, abychom se mohli smát?“ ujišťuje se ještě jednou maminka, že správně pochopila

„Přesně tak,“ potvrzuje doktor Hennes

„V tom případě si beru peříčko!“ říká Hanka a už ho vytahuje z krabice

Maminka se podivuje „K čemu potřebuješ peříčko?“ zeptá se

„Přece na lechtání,“ odpovídá Hanka rozpustile „Ale, prosím, překva­

pivě! Sliby se musí dodržet! A teď už bych prosila rychle zpátky domů!“


Proč má ježek bodliny?

Honzík a Karla sedí dočista utahaní na zahradních židlích a čekají, až

babička s dědou přinesou na terasu večeři Mají za sebou skvělý prázdni­

nový den se spoustou cachtání ve vodě, zmrzliny a hradů z písku

Honzík právě myslí na to, jak Karle vyklopil kbelík plný slizkých medúz

na hlavu, a potměšile se při tom usmívá Naplnit ho sice nějakou chvíli

trvalo, ale Karlino vřískání stálo za to

Šklebí se a pošilhává směrem ke starší sestře Jenže ta mu ten jeho po­

ťouchlý úsměv nedaruje „Co se zu­

bíš?“ ptá se Honzík, ačkoli odpo­

věď už tuší předem

„Ále, jenom tak,“ odpoví

Karla a hihňá se „Hryže

tě to ještě?“

„Ha ha, vtipné,“ za­

mručí Honzík


14

Vzpomínka na Karlinu pomstu mu okamžitě zkazí náladu Jeho ses­

tra mu totiž potají odtáhla ručník, na který si chtěl lehnout Právě ve

chvíli, když ho babička celého natřela pořádnou vrstvou opalovacího

krému

Honzík sice bleskově vyskočil, nicméně záda už měl celá pokrytá od­

pornou lepkavou vrstvou písku

Zatímco se Karla na celé kolo chechtala a Pan Šulc, babiččin a dědeč­

kům labrador, nadšeně štěkal, uháněl Honzík k vodě Po dvou krocích

ovšem zakopl o psí vodítko, kterým byl Pan Šulc přivázaný k plážovému

koši, a přistál s obličejem zabořeným v písku

Dokonce i během velké usmiřovací zmrzliny mu ještě zrníčka písku skřípala mezi zuby

Honzík právě rozmýšlel nad tím, kde by se dali sehnat pěkní krabi, které by mohl Karle při opalování položit na záda, když se konečně ob­ jevili babička a děda s večeří Těsně následovaní Panem Šulcem, který nadšeně větřil

Tomu Honzík s Karlou dobře rozuměli Při té vůni, která se linula z babiččiny zapékací misky na lasagne, se i jim sbíhaly sliny

Během jídla spřádali plány na příští den

„Zítra má být zase hezky,“ řekla babička „Co kdybychom jeli ještě jednou na pláž?“

To se všem zamlouvalo „Ty, dědo?“ vypadlo náhle z Honzíka „Může­ me pak spolu sbírat kraby?“

„Jasně, ale co s nimi chceš dělat?“ zeptal se děda

„Eh, já...“ začal Honzík a zoufale zkoušel něco si vymyslet

Najednou se ozval ze křoví hlasitý lomoz, následovaný strašidelným „FFT! UCH! PFUH! FCHR! FFT! ECH!“

„Co to bylo?“ zašeptala Karla

15

Honzík se rozhlíží po zahradě Už se dost zešeřilo Kromě obrysů keřů

a stromů se dá sotva něco rozeznat

„To je určitě strašidlo,“ prohlásil Honzík a zazubil se na Karlu, za což

sklidil babiččin přísný pohled

Mezitím to začalo v křoví znovu šelestit a Pan Šulc začal kňučet

„FFT! UCH! PFUH! FCHR! FFT! ECH!“

Pan Šulc toho měl právě tak akorát dost S hlasitým štěkotem se roz­

běhl přes trávník a vrhl se do křoví

Bylo slyšet šustění Hrabání Prskání Kňučení

Potom hlasité zavytí a už se Pan Šulc vracel ze křoví – kňučel a kulhal

Zatímco se babička, Honzík a Karla starali o Pana Šulce, děda přinesl

rychle z domu baterku

„Podíváme se, co se nám tu potlouká,“ bručí děda a rázuje si to ke

křoví

„Dávej pozor, dědo!“ volá Honzík, který mezitím začal být nějak ne­

svůj Ale přece nemůže nechat dědu ve štychu Uhání tedy do domu, aby

se vyzbrojil svou lopatkou na písek

Ale než se stihl vrátit, děda už padoucha odhalil

„Podívej,“ ukazuje mu děda „To jsem si mohl myslet Žádný div, že Pan

Šulc prohrál Pustil se do křížku s ježkem “

Ve světle baterky je na zemi vidět klubíčko bodlin

„S ježkem?“ ptá se Honzík poněkud zmateně Samozřejmě, že už viděl

ježka na fotografiích Ale ještě nikdy ho neviděl naživo, a takhle divně

stočeného už vůbec ne

„Přesně tak,“ odvětí děda „Když se ježkové cítí ohroženi, srolují se

bleskově do klubíčka Tím se jim napne kůže na zádech tak, že se jim

naježí bodliny Uvnitř takovéhle pichlavé kuličky jsou dobře chráněni

před nepřáteli Představte si, že takový dospělý ježek má na sobě dohro­

mady asi 6000 až 8000 bodlin “

„A jsou zatraceně špičaté,“ dodává babička, která mezitím spolu s Kar­

lou také dorazila „Těžko uvěřit, že je to vlastně jeho srst, že?“

„Vážně? Tak tvrdá srst?“ ptá se Karla Ani Honzík si to dost dobře ne­

dokáže představit

„Ano, skutečně,“ potvrzuje babička

s úsměvem „Ježčí bodliny jsou z roho­

viny Tedy ze stejného materiálu jako

naše vlasy a nehty Malincí ježkové

v maminčině bříšku mají bod­ liny napřed mnohem, mnohem měkčí a navíc zarostlé do kůže, aby mámu neporanili Ale po narození se to pak rychle změní “

„Odkud toho vlastně o ježcích tolik víš?“ vyzvídá Honzík

„Před pár lety jsme přes zimu o jednoho vysíleného ježka pečovali V zimě ježka běžně neuvidíš, protože spí zimním spánkem Ale tenhle zoufale hledal v zahradě něco k snědku Nejspíš proto, že se mu na pod­ zim nepodařilo nashromáždit dostatek zásob Vzali jsme ho k veterináři a v domě jsme mu postavili malou ohrádku Krmili jsme ho psím žrádlem z konzervy,“ vypráví děda

„Psím žrádlem?“ ptá se Karla překvapeně

„Neee, to není pravda,“ míní Honzík, který tomu nemůže uvěřit

Babička přikyvuje „V přírodě se ježkové živí červy, hmyzem nebo ovocem Ale ve zvláštních případech je docela dobře možné krmit je i psím žrádlem “

„No, a ještě co se bodlin týče: při krmení jsme také čas od času schyta­

li nějaké to bolestivé bodnutí,“ říká děda „Přesně jako tady Pan Šulc “

Ach ano, pan Šulc Na toho Honzík ve svém vzrušení málem zapo­ mněl „Už se mu daří lépe?“ ptá se starostlivě

„Žádný strach,“ říká babička „S Karlou jsme mu tlapku rychle vyde­

zinfikovaly a jako cenu útěchy dostal navíc ještě párek “

„Tak, pomalu sklidíme ze stolu a půjdeme dovnitř,“ říká děda „Chudák ježek z nás má jistě strach “

Když společně uklízeli stůl, zaslechli znovu ty strašidelné zvuky „FFT! UCH! PFUH! FCHR! FFT! ECH!“

„Ach, tak to předtím byl tedy ježek?“ ptá se Karla

„Přesně tak,“ odvětí děda „Když ježkové pátrají po zemi po potravě, dokážou u toho pěkně nahlas funět – a mlaskat, když na něco chutného narazí “

Pořád dokola zaznívá nočním tichem ježkovo horlivé „FFT! UCH! PFUH! FCHR! FFT! ECH!“, z čehož mají teď už všichni jenom radost – tedy až na Pana Šulce...

Proč ze zeměkoule nespadneme?

Divné, pomyslí si Mika a škrábe se na hlavě Tady něco nesouhlasí! Jed­

noho panáčka z Playmobilu se mu na fotbalový míč postavit podařilo Ale

musel při tom postupovat velice opatrně a ani trošku nepohnout míčem

Když jich tam ale zkouší postavit víc, padají panáčci dolů Jenže na země­

kouli přece žije hodně lidí A že je zeměkoule kulatá, to ví naprosto jistě

Ze svých knížek o vesmíru Až bude velký, chce se stát vesmírným bada­

telem Nebo kosmonautem

Tohle je případ pro maminku! pomyslí si Mika Nikdo na světě nedo­

káže tak dobře vysvětlovat jako ona A je to tak správně, protože mamin­

ka je učitelka Kdyby neuměla zajímavě vysvětlovat, děti ve škole by se

rychle začaly nudit a nikdo by ji neposlouchal Proto maminka dokáže

každou otázku proměnit v napínavé dobrodružství I doma Podíváme se,

co ji k panáčkům padajícím z fotbalového míče napadne Mika se roze­

běhne do obývacího pokoje

„Mami,“ ptá se, „je země opravdu kulatá?“

„Ale samozřejmě,“ odpoví maminka

„A proč tedy panáčci z Playmobilu padají z fotbalového míče dolů, i když jsem hodně opatrný?“

Maminka se usměje „Protože tvůj míč je mnohem, mnohem menší Pojď, zkusíme to s mým gymnastickým míčem Ten už je trochu větší “



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist