načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jugoslávie – Srbsko – Kosovo -- Kosovská otázka ve 20. století – Václav Štěpánek

Jugoslávie – Srbsko – Kosovo -- Kosovská otázka ve 20. století

Elektronická kniha: Jugoslávie – Srbsko – Kosovo
Autor: Václav Štěpánek
Podnázev: Kosovská otázka ve 20. století

Obsáhlá monografie popisuje, jakým způsobem se oblast Kosova a Metochie dostala do svazku nejprve srbského a poté jugoslávského státu, hodnotí vývoj území a etnických vztahů v něm v době trvání královské Jugoslávie a všímá si osudů Kosova a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  348
+
-
11,6
bo za nákup

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Masarykova univerzita
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 471
Rozměr: 24 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Dějiny států a území na Balkánském poloostrově
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Brno, Masarykova univerzita, 2011
ISBN: 978-80-210-5476-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Obsáhlá monografie popisuje, jakým způsobem se oblast Kosova a Metochie dostala do svazku nejprve srbského a poté jugoslávského státu, hodnotí vývoj území a etnických vztahů v něm v době trvání královské Jugoslávie a všímá si osudů Kosova a jejího obyvatelstva během druhé světové války. Nechybějí ani nezbytné návraty do historie. Těžiště práce tvoří zevrubné zkoumání historického vývoje kosovské autonomie a vztahů mezi etniky v Kosovu tak, jak se je snažila řešit stranická a státní moc komunistické Jugoslávie. Chronologicky uspořádaný výklad končí oficiálním rozpadem Jugoslávie. Vznik, vývoj a fungování kosovské autonomie a komplexní obraz řešení kosovské otázky v průběhu 20. stol., především v rámci poválečné socialistické Jugoslávie.

Popis nakladatele

Kosovská otázka je složitým komplexem problémů, vyplývajících z těžkostí soužití místně většinového albánského a menšinového srbského obyvatelstva na malém území uprostřed Balkánu. Předkládaná monografie popisuje snahy o řešení tohoto problému v průběhu 20. století. Kniha podává především obraz komunistických snah o sanaci kosovské otázky, zevrubně ale skicuje i historii dějů spojených s Kosovem v meziválečné královské Jugoslávii a během II. světové války. Gros spisu analyzuje na základě detailního studia archivních pramenů vznik, vývoj a fungování kosovské autonomie od roku 1945 do roku 1990. V závěru si práce všímá také vzestupu nacionalismu na Kosovu a v Srbsku v 80. letech 20. století a sleduje vyhrocení kosovské krize po roce 1989, která probíhala paralelně s rozpadem Jugoslávie.

(kosovská otázka ve 20. století)
Předmětná hesla
Autonomie (politologie) – Kosovo – 20. století
Etnické konflikty – Kosovo – 20. století
Národnostní politika – Jugoslávie
JugosláviePolitika a vláda
Kosovo – politika a vláda – 20. století
Kosovo – národnostní poměry – 20. století
KosovoDějiny – 20. století
Zařazeno v kategoriích
Václav Štěpánek - další tituly autora:
Od Moravy k Moravě III -- Z historie česko-srbských vztahů Od Moravy k Moravě III
Deník nadporučíka c.k. armády z let 1914 - 1918 -- Obrázky českého důstojníka Hynka Doležala z balkánského bojiště Velké války Deník nadporučíka c.k. armády z let 1914 - 1918
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

OPERA UNIVERSITATIS MASARYKIANAE BRUNENSIS

FACULTAS PHILOSOPHICA

SPISY MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ

FILOZOFICKÁ FAKULTA

Číslo 396



JUgOSLÁVIE – SRBSKO – KOSOVO

Kosovská otázka ve 20. století

Václav Štěpánek

Masarykova univerzita

Brno 2011


© 2011 Václav Štěpánek

© 2011 Masarykova univerzita

ISBN 978-80-210-5476-9

ISSN 1211-3034

Publikace byla vydána s podporou grantové agentury České republiky reg.

č. 409/08/1543

Recenzovali: Doc. PhDr. Pavel Boček, CSc.

Doc. PhDr. Ladislav Hladký, CSc.

Foto na obálce: Petr Francán ISBN 978-80-210-8211-3 (online : pdf) ISBN 978-80-210-5476-9 (vázaná vazba) ISSN 1211-3034 Obsah Seznam zkratek .............................................10

Úvod ..........................................................12

Proč psát o kosovské otázce v socialistické Jugoslávii ...............12

Kosovo v literatuře ...........................................16

Prameny ....................................................29

geografické, toponymické a etnonymické zvláštnosti ...............30

Administrativní rozčlenění území s albánským etnikem .............33

Psaní a výslovnost toponym a vlastních jmen ......................34

Poděkování .................................................35

Kosovo a Metochie na počátku 20. století:

Obyvatelstvo a jeho migrace ..............................36

Prizrenská (albánská) liga (Kongra) ............................39

Vystěhovalecké vlny konce 19. a počátku 20. století .................40

Kosovská otázka a Království Srbů, Charvátů

a Slovinců ....................................................43

Integrace území Kosova a Metochie do nového státu ...............43

Kačacké hnutí ...............................................45

Mírová jednání o poválečné Albánii .............................46

Kosovský výbor ..............................................47

Porážka kačackého hnutí ......................................49

Postavení muslimů „Jižního Srbska“ v Království SHS .............51

Džemijet ....................................................51

Školství a náboženství .........................................53

Ekonomická situace ..........................................55

Pokusy o změnu etnické situace ...................................56

Arnautašská teze .............................................56

Kolonizace Kosova a Metochie slovanským živlem ................59

Pokusy o vystěhovávání albánského obyvatelstva ...................67

Druhá světová válka na Kosovu ...........................78

Trpký osud kolonistů .............................................83

Odboj a partyzánské hnutí na Kosovu a Metochii ..................86

Komunistický odboj v Albánii a Komunistická strana Jugoslávie ....90

Jugoslávie – Srbsko – Kosovo

Povstání proti komunistické moci .................................95

Vznik kosovské autonomie ................................103

Komunistická strana Jugoslávie a národnostní otázka .............104

Názory na status albánské menšiny ..............................106

Bujanská (bunjajská) konference ................................109

Reakce ÚV KSJ na bujanskou rezoluci .........................112

Vznik a fungování autonomie ....................................113

Dilemata kolem autonomie ...................................119

Problém kolonistů ...........................................122

Limity kosovsko-metochijské autonomie ..........................124

Autonomie pod obručí státní bezpečnosti .............130

Rezoluce Informbyra, ideologický boj Envera Hoxhy

a úloha UDB ...................................................131

Prizrenský proces ...............................................137

Vysídlování albánského obyvatelstva? .............................139

Akce shromažďování zbraní .....................................140

Kosovská každodennost a její úskalí ....................149

Proporcionalita jako hlavní kritérium integrace ...................149

Jazyková otázka ................................................153

Demografické ukazatele a problémy ..............................156

Školství .......................................................166

Pokusy o jugoslávsko-albánské sbližování ........................171

Kulturní instituce ...............................................175

Industrializace oblasti ...........................................177

Zemědělství ....................................................183

Brionské plénum ...........................................186

Důsledky brionského pléna .....................................191

Zpráva vyšetřovací komise ÚV SKS ............................192

Zpráva o působení UDB na Kosovu ............................194

Poučení z krizového vývoje ....................................202

Problémy a necitlivosti „pobrionské doby“ ........................206

Do deseti let se vystěhují všichni Srbové... .......................207

Mezietnické problémy po roce 1966 ............................209

Ideologizované principy etnické dominance ..........212


7 7

Obsah

Kosovo jako republika? ...................................217

Autonomie jako „kategorie federace“ ...........................219

„Soudruzi objektivně rozdmychávají nacionalismus“. Vystoupení

Dobrici Ćosiće a Jovana Marjanoviće na 14. plénu ÚV SKS ........223

Demonstrace roku 1968 .........................................229

Hodnocení demonstrací ......................................232

Kosovo po demonstracích .....................................235

Ústavní změny ve prospěch posilování autonomie .....240

Konfederativní ústava ........................................243

Užší Srbsko versus autonomie ...................................249

Nacionalistické koncepty ........................................260

Kosovský kult ...............................................264

My jsme Albánci, ne Jugoslávci – demonstrace 1981 ..267

Následky demonstrací ...........................................270

Hodnocení demonstrací .........................................275

Příčiny nacionalistického výbuchu v hodnocení SKJ ...............279

„Kosovské vedení se nechovalo rozhodně a bojovně“ ..............280

Ústavní postavení autonomií je třeba ctít ........................281

Exploze školského systému ...................................287

Stalinisté, iredentisté, ustašovci. Podíl zahraničního faktoru ........289

Ekonomický rozvoj je jednostranný, neadekvátní, živelný ..........292

Definice ekonomických problémů ..............................293

Oživování opozice .........................................303

Srbská kritická inteligence ...................................305

Bourání mýtů ..............................................309

Kritika nacionalismu ........................................313

Vyhrocování napětí na Kosovu ...........................316

„Znásilňované srbství“ ..........................................316

Případ Martinović ..........................................316

Bezpečnostní situace na Kosovu ...............................317

Zprávy o útocích na Srby a Černohorce ........................319

Zprávy o znásilňování srbských žen ............................321

Vystěhovalectví z Kosova .....................................323

Změna kosovské etnické struktury .............................325

Vztahy mezi etniky ..........................................327

Srbská nacionalistická inteligence a kosovští Srbové ..............329

Úloha tisku ................................................329

Petice kosovských Srbů ......................................331

Jugoslávie – Srbsko – Kosovo

Protestní pochody kosovských Srbů ............................333

XIII. sjezd SKJ a Kosovo ..................................337

Změny v kosovském vedení ...................................338

Politický vzestup Slobodana Miloševiće .........................339

Memorandum SANU .......................................344

Manifest srbského nacionalismu ...............................345

Kritika Memoranda .........................................347

Memorandum a kritická inteligence ............................349

Nikdo vás nesmí bít... ......................................351

Důsledky projevu Slobodana Miloševiće v Kosově Polji ............354

Vzestup popularity Slobodana Miloševiće .......................354

Protestní večery o Kosovu – nová ofenziva kritické inteligence ......355 Nová platforma o Kosovu .................................359

IX. zasedání ÚV SKJ ........................................360

Jednota a rozhodnost je klíč k řešení Kosova..., ..................362

VIII. zasedání ÚV SKS .....................................365

Média ve službě nového politického proudu ......................365

Zlověstné výstřely v Paraćinu .................................367

Vítězství proudu Slobodana Miloševiće ...........................371

Lehkovážně slíbená rychlost... .................................371

Předehra VIII. zasedání ÚV SKS ..............................372

Vítězství revolučního proudu ..................................374

Hodnocení VIII. zasedání ÚV SKS jugoslávskou politickou elitou ...377 „Antibyrokratická revoluce“ ............................380

Mobilizace obyvatelstva ......................................384

Kosovští Srbové v akci .......................................385

Jogurtová revoluce ..........................................387

Neúspěšná intervence ÚV SKJ ................................388

Horká kosovská zima 1988/1989: „Ústavu nedáme!“ ...............389

Srbské protesty na Kosovu ....................................389

Debata o odpovědnosti kosovských politiků ......................390

Demonstrace podpory kosovskému vedení .......................392

Mítink všech mítinků: Bitvu o Kosovo vyhrajeme .................393

Neprovokujte kosovský lid výměnou kádrů, které odmítá ..........396

Budeme v dolech až do vítězného konce .........................398

Shromáždění v Cankarově domě ...............................402

„Neslyším dobře, co říkáte...“ Korunovace vůdce .................404

9 9

Obsah

Zatčení Azema Vllasiho .........................................407

Neuznávám tento politický soud: Proces s „kosovskou čtrnáctkou“ ..408 Přijetí nové srbské ústavy – vítězství „antibyrokratické revoluce“ ...410

Podivné hlasování kosovského parlamentu ......................411

Krvavý kosovský týden .......................................412

Slavnost v Sáva centru .......................................414

Den svatého Víta ............................................415

Využití mýtu v politice .......................................417

Zánik Svazu komunistů Jugoslávie ......................421

Kosovští Srbové a Slovinsko ..................................421

XIV. sjezd SKJ ..............................................422

Konec vlády jedné strany .....................................423

Stínová republika ..........................................427

Politická pluralita na Kosovu ..................................427

Nová vlna násilí .............................................427

Zrušení kosovské autonomie a vznik paralelních albánských

institucí ...................................................430

Cestou nenásilné resistence ...................................432

Epilog .......................................................435

Závěr ........................................................437

Yugoslavia – Serbia – Kosovo.

Kosovo in 20th century ...................................440

Použité prameny a literatura ............................452

Jmenný rejstřík ............................................465 Seznam zkratek alb. – albánsky AO – autonomní oblast AJBT – Archiv Josipa Broze Tita AP KiM – srb. Autonomna pokrajina Kosovo i Metohija (Autonomní ob

last Kosovo a Metochie) AVNOA – Antifašistický výbor národního osvobození Albánie AVNOJ – Antifašistický výbor národního osvobození Jugoslávie (Antifa

šističko veće/vijeće narodnog oslobodjenja Jugoslavije) AS – Archiv Srbska (Archiv Srbije) ASNOS – Antifašistická skupština národního osvobození Srbska

(Antifašistička skupština narodnog oslobodjena Srbije) CK – srb. Centralni komitet (Ústřední výbor) č. – česky, číslo DB – Državna bezbednost (Státní bezpečnost – tajná policie) char. – charvátsky JA – Jugoslávská armáda JLA – Jugoslávská lidová armáda JNOF – Jednotná národněosvobozenecká fronta (srb. Jedinstven narod

nooslobodilački front) KaM – Kosovo a Metochie KS – komunistická strana KSA – Komunistická strana Albánie KSJ – Komunistická strana Jugoslávie (do listopadu 1952) KPJ – srb. i char. Komunistička partija Jugoslavije (Komunistická

strana Jugoslávie) KSS – Komunistická strana Srbska (do listopadu 1952) NOAJ – Národněosvobozenecká armáda Jugoslávie (od počátku roku

1945) NOF – Národněosvobozenecká fronta OV – Oblastní výbor (v autonomních oblastech Kosovo a Vojvodina) OV SKS KaM – Oblastní výbor svazu komunistů Srbska pro Kosovo a Metochii OV SKK – Oblastní výbor Svazu komunistů Kosova (od roku 1974) OZNA – srb. Odelenje za zaštitu naroda (Oddělení národní bezpečnosti,

komunistická tajná policie v letech 1944–1946) RFE – Radio Free Europe (Rádio Svobodná Evropa) SAO – Socialistická autonomní oblast SANU – srb. Srpska akademija nauka i umetnosti (Srbská akademie věd

a umění) SAPK – srb. Socijalistička autonomna pokrajina Kosovo (Socialistická

autonomní oblast Kosovo) SFRJ – Socialistická federativní republika Jugoslávie SK – svaz komunistů SKCH – char. Savez komunista Hrvatske (Svaz komunistů Charvátska) SKJ – srb. Savez komunista Jugoslavije (Svaz komunistů Jugoslávie) SKOJ – srb. Savez komunističke omladine Jugoslavije (Svaz komunis

tické mládeže Jugoslávie) SKS – srb. Savez komunista Srbije (Svaz komunistů Srbska, od roku

1952) srb. – srbsky srch. – srbocharvátsky (v době, jíž se práce zabývá, oficiální název stát

ního jazyka) SSRN – srb. Socialistički savez radnog naroda (Socialistický svaz pracu

jících) SUP – Sekretariat unutrašnjih poslova (Ministerstvo vnitra, používá

no také ve smyslu „policejní služebna“) tur. – turecky UDB – srb. Uprava državne bezbednosti (Správa státní bezpečnosti,

komunistická tajná policie v letech 1946–1966) UJDI – srb. Udruženje za jugoslovensku demokratsku iniciativu

(Sdružení pro jugoslávskou demokratickou iniciativu) ÚV – ústřední výbor ÚV KSJ – Ústřední výbor Komunistické strany Jugoslávie ÚV SKJ – Ústřední výbor Svazu komunistů Jugoslávie ÚV SKS – Ústřední výbor Svazu komunistů Srbska Úvod Proč psát o kosovské otázce v socialistické Jugoslávii

Otázka kosovská je komplexem problémů mezietnických, náboženských, hospodářsko-sociálních, kulturně-politických i mezinárodně-právních, vyplývajících z těžkostí soužití místně většinového albánského a menšinového srbského obyvatelstva na relativně malém území v srdci Balkánského poloostrova. Území, které je pro jedny kolébkou národního obrození, místem, na němž vznikly v druhé půli 19. století první státotvorné koncepce, a pro druhé centrem slavného středověkého státu a mytologickým pilířem, tvořícím středobod jejich identity. Na toto území si tak jedni činí nárok na základě práva na sebeurčení a v poslední době stále více i práva historického, druzí mu brání odvolávajíce se přitom na vlastní právo historické. Na Kosovu se řeší i otázka srbské a albánské národní jednoty, resp. nejednoty, vyplývající z tíživého dědictví dávno již zaniklé habsburské a osmanské monarchie. Jak Srbům, tak Albáncům totiž nebylo z mnoha objektivních příčin umožněno vytvořit přesvědčivou shodu mezi národem a jeho politicko-teritoriálním rámcem. Velké části srbského a albánského národního korpusu tak zůstaly během budování národních států v 19. století (a v případě albánském na počátku 20. století) mimo jejich státní území. Tato skutečnost pak u obou národů v průběhu celé jejich novodobé historie živila a živí nacionalistickou politiku, rozpracovávající sen o jednotném velkém státě všech Srbů, resp. Albánců, tedy o Velkém Srbsku či Velké Albánii, která se právě na Kosovu dostává do vzájemné konfrontace.

Otázka kosovská je tedy střetem principů tak protikladných, že pokusy o jejich řešení v posledních sto padesáti letech vytvářejí prozatím pouze dlouhou historii konfliktů, dominance a nesmiřitelnosti. Kosovský problém latentně dřímal po celou dobu trvání meziválečné Jugoslávie, stal se výrazným politikem v době druhé světové války a byl jednou z klíčových vnitropolitických zkoušek poválečné jugoslávské státnosti. Bylo to Kosovo, kde započaly etnické migrace a osvojování území na etnickém principu, které se později, během válek v Charvátsku a v Bosně a Hercegovině, staly „normálním“ jevem. Kosovské problémy 70. a počátku 80. let 20. století byly v Jugoslávii extrémní, za deset let poté se na jejím území ale staly běžnou normou. Kosovo do jugoslávské praxe zavedlo nové a do té doby v komunistickém jugoslávském systému nemyslitelné diskriminační paradigma – diskriminaci založenou na etnickém, nikoli politickém či ideologickém principu. Z historické distance tak lze

Úvod

kosovské problémy označit dokonce jako katalyzátor, byť ne bezprostřední příčinu, jugoslávské krize konce 80. a 90. let 20. století.

Během desetiletí kosovské krize se ale také jasně ukázalo, že kosovský gordický uzel nelze rozetnout. Přesvědčilo se o tom nakonec také mezinárodní společenství, respektive mocensky vlivné evropské země a USA, jež se rozhodly v roce 1999 letitý kosovský problém vyřešit způsobem dávného makedonského vládce. Jejich akce však od samého počátku postrádala pevný a pečlivě připravený politický plán toho, čeho by měla dosáhnout. Problémy, které se vynořily po zásahu, vyplývající ze specifické kosovské socioekonomické situace, v jejichž pozadí stojí historické reminiscence a resentimenty, západoevropské liberálně demokratické myšlení totiž prakticky nedokázalo pochopit, přijmout a zřejmě ani vyřešit, byť se na první pohled může zdát, že se tak stalo. Kosovský uzel bylo a stále je nutno trpělivě rozplétat, jinak se, zdánlivě rozvázaný, zauzlí na straně, kde se to nejméně očekává.

Nejvíce se, z historické perspektivy pohlíženo, k poctivému rozplétání kosovského uzlu přiblížila paradoxně Komunistická strana Jugoslávie, vítěz národněosvobozeneckého boje i kruté občanské války let 1941–1945. Vedena nejspíš upřímnou snahou o odstranění etnického napětí a potření šovinismu, který se právě za války na jugoslávském území manifestoval v nejdrastičtějších formách, snažila se založit novou Jugoslávii na ideologii bratrství a jednoty jugoslávských národů a národností. Jako při všech komunistických pokusech ale tomuto řešení chybělo jediné – demokratičnost, což se také později ukázalo jako zásadní kámen úrazu. V rámci tohoto projektu se jugoslávští komunisté pokoušeli vyřešit i letité problémy kosovské otázky a získat pro něj kosovsko-metochijské Albánce, kteří jihoslovanský stát nikdy nepovažovali za svůj a během jeho předválečného dvaadvacetiletého trvání se proti němu s různou intenzitou bouřili. Ve snaze projevit albánskému etniku co nejvíce dobré vůle proto komunističtí předáci v čele s Josipem Brozem Titem na konci druhé světové války poprvé v historii definovali území Kosova a Metochie jako svébytný politicko-geografický prostor, jemuž vymezili status autonomie. Problémy Kosova se snažili řešit maximálním zrovnoprávněním albánského etnika, od poloviny 60. let 20. století pak i jeho pozitivní diskriminací a nepřerušovaným mohutným tokem ekonomické pomoci. Ideologické klapky rigidního komunistického myšlení a přesvědčení o jediné možné a správné cestě jim však znemožňovaly vidět hlubší historickou podstatu kosovské otázky, její mytologický, náboženský i nacionálně–romantický podtext, což nakonec rozhodlo o neúspěchu komunistického řešení.

O kosovské otázce bylo v poslední době napsáno mnohé, z per povolaných, méně povolaných i zcela nepovolaných. Proč tedy psát další spis? Protože ne všechna témata byla vyčerpána. Ambicí předkládané práce proto nebylo podat vyčerpávající syntézu jakési kosovské historie, což by

14

Jugoslávie – Srbsko – Kosovo

ostatně bylo jen málo užitečné i vzhledem k tomu, že Kosovo do ustave

ní komunistické autonomie nikdy netvořilo nějakou svébytnou správní

jednotku, nebylo historickou zemí ani nemělo pevně stanovené hranice.

Historický rozvoj národů i státních útvarů vyvíjejících se na území dneš

ního Kosova ve středověku i novověku ostatně přesvědčivě a zevrubně za

chycují nejnovější syntézy z per českých balkanistů, ať již jde o Dějiny ji

hoslovanských zemí (Praha 1998), Dějiny Srbska (Praha 2004) či Dějiny

Albánie (Praha 2008). Snahou práce tak bylo především blíže osvětlit

jedno z témat málo traktovaných, totiž podat přesvědčivý obraz komu

nistického pohledu na řešení kosovské otázky. V monografii se nicméně,

jak již sám její název napovídá, při popisu kosovského problému nevě

nujeme pouze komunistickému období. Její náplň zabírá celé 20. století

a v míře nezbytně nutné, tam, kde bylo zapotřebí poukázat na hlubší

kořeny toho kterého jevu, či v případech, kdy by výklad některých vývojo

vých tendencí zůstal bez objasnění jejich historického podhoubí nejasný,

přihlíží i k dějům přesahujícím rámec 20. století směrem do minulosti.

Poměrně zevrubně je v knize naskicován obraz kosovsko-metochijského

problému v meziválečné královské Jugoslávii. Právě tam totiž lze, vzhle

dem k tomu, že předválečný koncept státní integrace Kosova a Metochie

do Jugoslávie s albánskou menšinou příliš nepočítal, hledat příčiny, jež

pozdější komunistické názory na kosovskou otázku formovaly, ale záro

veň úspěšnost prosazení komunistických konceptů determinovaly. gros

spisu tvoří popis dějů souvisejících se vznikem, vývojem a fungováním

kosovské autonomie a všech těžkostí z toho vyplývajících. Přibližuje ne

vždy šťastné a úspěšné úsilí komunistického vedení sanovat ekonomic

ké, etnické i etatistické problémy, jež oblast zdědila z minulosti. Zabývá

se snahami komunistického vedení o emancipaci a integraci albánského

obyvatelstva a také pokusy o industrializaci katastrofálně zaostalé oblas

ti. Obraz těchto dějů přitom zakládá na zevrubném studiu archivních

pramenů, neboť takový zatím nejen v české historiografii chybí. Práce

západní historiografické produkce totiž pramennou bázi komunistické

Jugoslávie obvykle zcela postrádají, resp. zanedbávají. Kupodivu ani srb

ská, resp. jugoslávská historiografie vývoj kosovské otázky v SFRJ pra

menným způsobem, až na dílčí problémy, nepojala.

Přístup k archivnímu materiálu autorovi práce, doufejme, umožnil

přiblížit atmosféru úmorných zasedání komunistických grémií, bouřli

vých přelomových diskusí i intriky a tlaky, bez nichž si činnost nejvyš

ších komunistických orgánů ani není možno představit. Stranou po

zornosti nezůstávají příčiny vzrůstajících problémů v mezietnických

vztazích v oblasti, které začaly v průběhu druhé půle 70. a počátku 80.

let ovlivňovat politické klima v celé Jugoslávii. V rozsáhlé analýze je

v monografii představen také poslední pokus jugoslávské komunistic

ké strany účinně zasáhnout do stále se prohlubujících kosovských me

zietnických, demografických i ekonomických problémů, vypracovaný

Úvod

a prosazovaný po velkém výbuchu albánské nespokojenosti v roce 1981. K pečlivému rozplétání kosovského uzlu ale již tehdy neměli jugoslávští komunisté dostatek trpělivosti a především síly. Neúspěchem při aplikaci své platformy, resp. neschopností v praxi uplatnit závěry svého dokumentu, tak přepustili cestu k vítězství nacionalistických konceptů, které se ve skrytu projevovaly a působily již v předcházejícím období. Ty jsou v práci pochopitelně také zevrubně představeny, včetně jejich působení v podobě resentimentní a šovinistické hysterie druhé půle 80. let, jež se stalo jedním z faktorů rozpadu Jugoslávie.

Iniciativu nakonec převzal muž, jenž sliboval rychlá a snadná řešení – Slobodan Milošević. Rozbor dějů souvisejících s nástupem Slobodana Miloševiće k moci v Srbsku je výraznou součástí monografie, stejně jako analýza jeho snahy omezit kosovskou (a vojvodinskou autonomii), při níž nevídaně zmobilizoval masy srbského obyvatelstva na sérii mítinků, nazývaných populisticky „antibyrokratickou revolucí“. Její důsledky – zrušení kosovské autonomie, represe Miloševićova režimu, albánský bojkot oficiálních institucí a vyhlášení stínové albánské republiky na Kosovu, jdoucí ruku v ruce, resp. paralelně s ději rozpadu Jugoslávie, pak výklad uzavírají. Monografie tedy zakončuje svůj výklad k roku oficiálního rozpadu socialistické Jugoslávie. K odpovědnému historickému zpracování silového konceptu řešení kosovské otázky po roce 1997 podle autorovy zkušenosti ještě nenazrál čas a je možné pouze v kontextu politologického bádání.

Při líčení dějů kosovské otázky se v práci postupuje chronologicky. Tok děje ale přerušují kapitoly, v nichž je podána zevrubná sonda do každodenního života na Kosovu a představeny principy dominance toho kterého etnika, které byly během komunistické vlády v oblasti uplatňovány za využití systémem umožňovaných ideologických metod.

Na tomto místě je bohužel nutno zdůraznit, že limitujícím faktorem předkládané práce je skutečnost, že se její autor nemůže vykázat znalostí albánštiny. Tento handicap ovšem částečně vyvažuje fakt, že práce vychází do značné míry z archivních pramenů, jež sice mohou být albánskou i srbskou stranou rozdílně traktovány, k nimž se však autor pokouší zaujmout nezaujatý a objektivizující postoj. Celá řada archivních materiálů, přehledů a svodek navíc byla vypracována albánským komunistickým vedením kosovské autonomie. Mnoho prací albánských badatelů či předních protagonistů politického života bylo také přeloženo jak do srbštiny, tak do některého ze světových jazyků, často v těchto jazycích byly přímo napsány. Cílem samotné práce je navíc úkol přiblížit komunistický pohled na řešení kosovské otázky, nikoli pohled alternativních albánských (či srbských skupin), byť je spis samozřejmě nemůže opomenout.

Jugoslávie – Srbsko – Kosovo

Kosovo v literatuře Je symptomatické, že česká i západoevropská historiografie se o kosovskou problematiku začala zajímat až v době, kdy události v autonomii překročily hranice Jugoslávie a staly se předmětem zájmu politiky mocensky vlivných zemí, a bylo tak zapotřebí osvětlit kořeny a příčiny toho, co „kosovskou otázku“ vyvolalo. Historiografie tedy „pokulhávala“ za výz vami doby a bohužel také často, ovlivněna aktuálními událostmi a jejich politologickým, publicistickým a novinářským výkladem, podlehla dobovým trendům a jednostranným výkladům složitých a nejednoznačných kosovských dějů.

Do roku 1990 se tak, samozřejmě s výjimkou prostředí bývalé

Jugoslávie, objevilo pouze minimum prací zabývajících se kosovskou otázkou ve 20. století. Bezesporu nejzásadnější z nich je spis německého jugoslavisty Jense Reutera Die Albaner in Jugoslawien (München 1982), jenž vyšel nedlouho po výbuchu albánských demonstrací na Kosovu v roce 1981. Těmto událostem také věnuje Reuter značnou pozornost a v závěru své práce dokonce publikuje do němčiny přeloženou Politickou platformu SKJ – specifické jugoslávské „poučení z kosovského krizového vývoje“. Těžiště práce J. Reutera spočívá v objektivně podané prezentaci vývoje Kosova v rámci Jugoslávie, zejména pak Jugoslávie komunistické. Dílo je založeno na relevantní literatuře, při vylíčení novějších událostí vychází ale striktně z dostupných primárních pramenů. Vzhledem k jugoslávským archivním zákonům, jež umožňují přístup k archivnímu materiálu teprve po uplynutí 30 let od jeho vzniku, byly těmito prameny víceméně pouze noviny, časopisy a statistické ročenky a přehledy. Reuterova práce se stala zcela nezbytným východiskem pro autory 90. let 20. století. Samotný badatel se i poté ke kosovské otázce vyjadřoval v mnoha dalších článcích a studiích.

1

1 Např. REUTER, Jens: Bildungspolitik in Kosovo. Südosteuropa (Regensburg) 32

(1983), s. 8–16; Arbeitslosigkeit in Kosovo, tamtéž, s. 303–308; Die aktuelle Lage

in Kosovo, tamtéž, s. 629–637; Fachleute für Kosovo. Theorie und Praxis der soge

nannten Kaderhilfe. Südosteuropa 33 (1984), s. 40–49; Unruheherd Kosovo. Resultat

einer erfolglosen Politik. Südosteuropa 35 (1986), s. 631–644; Das Kosovo-Problem

im Kontext der jugoslawischalbanischen Beziehungen. Südosteuropa 36 (1987),

s. 718n.; Die albanische Minderheit in Jugoslawien. In: Schönfeld, Roland (ed.):

Nationalitätenprobleme in Südosteuropa. München 1987, s. 133–148; Die jüng

ste Entwicklulng in Kosovo. Südosteuropa 38 (1989), s. 333–344; Die albanische

Intelligenz in Kosovo. Südosteuropa 39 (1990), s. 309–317; Die politische Entwicklung

in Kosovo 1992/93. Südosteuropa 43 (1994), s. 18–30; Die Kosovo-Albaner im ehe

maligen Jugoslawien. In: Brunner, georg – Lemberg, Hans (edd.): Voksgruppen ins

Ostmittel-und Südosteuropa. Südosteuropa-studien (Baden-Baden), sv. 52 (1994),

s. 187–193; Die internationale Gemeinschaft und der Krieg in Kosovo. Südosteuropa

47 (1998), s. 281–297; Die innere Situation Serbiens 1998 – Politische Säuberungen im

Windschatten der Kosovo-Krise. Südosteuropa 48 (1999), s. 1–15; Serbien und Kosovo

– Das Ende eines Mythos, tamtéž, s. 629–645; Nationalistische Unruhen in Kosovo

Úvod

Ani v českém prostředí před rokem 1990 žádná práce zabývající se přímo kosovskou otázkou nevznikla. Již ve 30. letech 20. století ovšem zaujal českou veřejnost poutavý etnograficko-folkloristický cestopis s výrazným historickým nábojem, jehož autorem byl malíř a etnomuzikolog Ludvík Kuba. Šlo o jedno z jeho děl, k němuž získal materiál při svých cestách za slovanskou písní, jíž se věnoval od počátku 90. let 19. století. V knize Čtení o Starém Srbsku: cesty a studie z roků 1890–1927 (Praha 1932), doplněné množstvím impresionistických kreseb krojů, krajin i architektury, ovšem aktuální dění v oblasti a problematiku srbsko-albánskou velký slovanský muzikolog záměrně opomíjí, ač si jí byl vědom. Ještě předtím, v dobách rakousko-uherských, vyšla publikace předního českého sociálně-demokratického ideologa, novináře a poslance Emanuela Škatuly, jenž ve své knize Válka na Balkáně. Válečné tažení Bulharska, Srbska, Řecka a Černé Hory proti Turecku (Praha 1913) jako první u nás objektivněji zachytil problematiku srbsko-albánských vztahů a vůbec albánských národně-obrozeneckých snah.

V českém odborném tisku se zprávy o Kosovu objevují až koncem 80. let 20. století, a to výhradně jako publikace vydané k 600. výročí bitvy na Kosově poli v roce 1989. Zevrubné pojednání o bitvě, v němž vycházel z nejnovější zejména srbské odborné literatury, tehdy uveřejnil Miroslav Šesták (Bitva na Kosově poli 1389. Slovanský přehled 75, 1989, s. 449–466).

2

K výročí bitvy připravil antologii literárních textů

srbských a českých autorů přední český jugoslavista a překladatel ze srbštiny a charvátštiny Dušan Karpatský. Nazval jej příznačně citací prvního verše srbského hrdinského eposu Co se stalo na Kosovu rovném (Praha 1990). K politickým událostem na Kosovu se před rokem 1989 česká historiografie nevyjadřovala, ostatně v tehdejších poměrech ani nebylo (a nemohlo být) zvykem zabývat se kritickými událostmi a problémy ideologicky sice jiné, ale přece jen komunistické země.

Po roce 1989 se kosovská otázka a vývoj srbsko-albánských vztahů stala doménou zejména balkanisty a jediného českého albanologa Pavla Hradečného (1938–2006). Jeho tři zevrubné studie – Kosovská otázka ve vývoji albánsko-jiho slovanských vztahů do roku 1944 (Slovanské historické studie 20, 1994, s. 76–98), Kosovská otázka v albánsko-jihoslovanských vztazích v letech 1941–1944 (In: Dorovský, Ivan [ed.]: Studia Balkanica Bohemo-Slovaca IV. Brno 1995, s. 198–206) a Kosovská otázka v letech 1944–1996 a její úloha v procesu dezintegrace komunistické Jugoslávie (In: Historické souvislosti rozpadu Jugoslávie. Praha 1996, s. 127– 193) – u nás představují dosud jednoznačně nejucelenější pohled na vývoj kosovské otázky ve 20. století, a to včetně charakteristiky vzdělanostních,

– Politik der internationalen Gemeinschaft gescheitert? Südosteuropa, 23(2003),

s. 500–515 aj.

2 Článek k výročí bitvy pod názvem Osudná bitva srbských dějin tehdy také vyšel z pera

Václava ŠTĚPÁNKA a Libora JANA v časopise Věda a život (1989, č. 6, s. 42–43).


18

Jugoslávie – Srbsko – Kosovo

kulturních, ekonomických i demografických poměrů na Kosovu, byť Hradečného přístup není prost jistých jednostranností.

3

Kosovu věno

val Hradečný i drobnější studie Kosovo – země bolesti a sváru (takto se měla jmenovat i kniha, kterou o kosovské otázce připravoval) (Dějiny a současnost 16, 1994, č. 1, s. 45–50) či Kosovo – konflikt bez konce? (tamtéž, 21, 1999, č. 3, s. 47–52).

Kosovská otázka je trvalým zájmem také docenta pražské filozofické

fakulty Jana Pelikána. Problematice věnoval řadu publicistických textů v českých novinách i časopisech, kosovská tematika činí gros jeho knihy Národnostní otázka ve Svazové republice Jugoslávii. Geneze – vývoj – perspektivy (Praha 1997). V publikaci Pelikán charakterizoval historické příčiny vzniku národnostně promíšených oblastí v jihoslovanském prostředí. V přehledu popsal politiku uplatňovanou vládnoucími režimy vůči sledovaným národnostním minoritám (zejména Albáncům, Maďarům a slovanským Muslimům) v předválečné Jugoslávii, během druhé světové války, v období Titovy federace a následně pak i v etapě prohlubující se krize a rozpadu Jugoslávie, konkrétně v letech 1981–1991. Podrobně pak v práci zkoumá srbsko-albánské vztahy na Kosovu v první polovině 90. let.

4

Pelikán zpracovával kosovskou problematiku také v českých

syntézách Dějiny jihoslovanských zemí (Praha 1998)

5

a Dějiny Srbska

(Praha 2004),

6

v nichž, v rozsahu odpovídajícím celkové struktuře prá

ce, kosovské otázce věnuje značnou pozornost a chronologicky přibližuje i nejnovější kosovské události. Dílčími aspekty kosovské otázky se týž autor zabýval také v sérii pramenně podložených studií i materiálových článků, publikovaných v odborném periodickém tisku.

7

Na českém knižním trhu doposud figuruje jako jediná původní česká

monografická práce o historickém a politickém vývoji na Kosovu kniha Patrika girgleho Kosovo (Praha 2006). Publikace, která vyšla v edici Stručné dějiny států nakladatelství Libri, je vlastně upravenou verzí 3 Podrobnější recenze viz ŠTĚPÁNEK, Václav: Miroslav Tejchman, Pavel Hradečný,

Miroslav Šesták: Historické souvislosti rozpadu Jugoslávie. Praha 1996. Časopis

Matice moravské CXVII, 1998, č. 1, s. 215n. 4 Recenze viz ŠTĚPÁNEK, Václav: Jan Pelikán: Národnostní otázka ve Svazové re

publice Jugoslávii. Praha 1997. Časopis Matice moravské CXVII, 1998, č. 1, s. 219n. 5 Autory syntézy jsou Miroslav ŠESTÁK (ed.), Miroslav TEJCHMAN, Lubomíra

HAVLÍKOVÁ, Ladislav HLADKÝ a Jan PELIKÁN. 6 Syntéza je dílem kolektivu pod vedením Jana PELIKÁNA (Lubomíra HAVLÍKOVÁ

– Tomáš CHROBÁK – Jan RYCHLÍK – Miroslav TEJCHMAN – Ondřej

VOJTĚCHOVSKÝ). 7 Např. Národnostní otázka v Titově Jugoslávii (Stručný přehled vývoje). Slovanský

přehled 4 (1992), s. 371–385; Dva dokumenty o plošném vybírání nelegálně držených

zbraní v Kosovu v polovině 50. let 20. století. Slovanský přehled 91 (2005), s. 475–482;

Žádosti a stížnosti občanů Jugoslávie Ústřednímu výboru SKJ (Příspěvek k sociálním

dějinám jugoslávské federace na přelomu 50. a 60. let 20. století). Slovanský přehled

88 (2002), s. 79–85; Dokument o krevní mstě v Jugoslávii koncem 60. let 20. stole

tí. Slovanský přehled 90 (2004), s. 595–611; Poznámky k sociální situaci v Kosovu

v 60. a 70. letech 20. století. Historický časopis (Bratislava) 58 (2010), č. 2, 313–342.

Úvod

diplomové práce absolventa blízkovýchodních studií na pražské filozofické fakultě, napsaná bez předběžných hlubších znalostí kosovského a jugoslávského prostředí. Zejména tam, kde popisuje kosovskou situaci v rámci SFRJ, pak logicky působí značně schematicky. Nechybí v ní ale některé zajímavé souvislosti nejnovějšího kosovského vývoje, např. otázka organizované kriminality, pronikající do nejvyšších politických pater kosovského establishmentu.

8

Z pozic dobrých znalostí albánských reálií se recentními aspekty

kosovského problému zabývá pracovník Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, politolog a etnolog, Filip Tesař.

9

Podobně zasvěcené jsou také

práce politoložky Věry Stojarové (roz. Stýskalíkové), jež věnovala velkou část svých vědeckých výzkumů jak problémům kosovské otázky po roce 1990, tak také politickému vývoji sousední Albánie.

10

Zásadní je přede

vším její monografie Současné bezpečnostní hrozby západního Balkánu. Kritická analýza konceptu Kodaňské školy (Brno 2007), v níž významné místo zaujímá právě analýza nejnovějších bezpečnostních problémů kosovských.

Recentní situaci v oblasti česko-kosovských vztahů, resp. politické

a hospodářské kontakty mezi Českou republikou a Republikou Kosovo, přibližuje nejnověji studie Kamila Pikala Česko-kosovské vztahy, jež je součástí širší práce Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy (ed. Ladislav Hladký, Praha 2010, s. 183–197).

Analýzu událostí na Kosovu v 90. letech nabízí také práce Václava

Štěpánka Kosovo od autonomie k protektorátu. Nástin vývoje kosovské otázky od zrušení autonomie po počátek vojenských akcí NATO (In: Dorovský, Ivan: Slavistika a balkanistika. Litteraria humanitas X., Brno 2001), jenž se recentními kosovskými problémy zabýval také v řadě publicistických novinových i časopiseckých textů. V několika dalších studiích pak Štěpánek rozebírá i problémy související s vývojem Kosova v posledním desetiletí trvání Socialistické federativní republiky Jugoslávie 8 Podrobnější recenze viz CHROBÁK, Tomáš: Girgle Patrik: Kosovo. Praha, Libri

2006. 160 s. Slovanský přehled 93 (2007), č. 1, s. 129–130. 9 Např. TESAŘ, Filip: Etnické konflikty. Praha 2007; Postavení národnostních

menšin ve Svazové republice Jugoslávii. In: Dančák, Břetislav – Fiala, Petr (edd.):

Národnostní politika v postkomunistických zemích. Brno 2000, s. 255–332; Otázka

řešení statusu Kosova: vědecký grant Ministerstva zahraničních věcí ČR. Praha 2005;

Albánští a bosenští muslimové a pokusy o jejich radikalizaci. In: Tesař, Filip – Šístek,

František – Lederer, gyorgy: Islám a jihovýchodní Evropa. Praha 2009, s. 5–27. 10 Např. STOJAROVÁ, Věra: The Party System of Kosovo. In: Stojarová, Věra –

Emerson, Peter: Party Politics in the Western Balkans. Oxon 2010, s. 151–166; Post

Conflict Reconstruction in Kosovo. In: Bureš, Oldřich: Teorie a praxe postkonfliktní

rekonstrukce. Plzeň 2008, s. 61–71; Otázka kosovská v širším pojetí bezpečnosti. In:

Štěpánek, Václav (ed.): Současné Srbsko – politika, kultura, Evropská unie. Brno

2007; STOJAROVÁ, Věra – VYKOUPILOVÁ, Hana: Populism in the Balkans. The

Case of Serbia. Central european political studies Review, 2–3/X, spring-summer

2008. http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=335 aj.

Jugoslávie – Srbsko – Kosovo

(SFRJ) a se ztrátou jeho autonomie.

11

Pokusy o integraci Kosova do sys

tému předválečné Jugoslávie věnoval studii Problémy kolonizace Kosova a Metochie v letech 1918–1945 (Studia historica Brunensia LVII [2010], č. 2, s. 77–105), genezí kosovské autonomie v Titově Jugoslávii se zabýval v práci Vznik kosovsko-metochijské autonomie a problémy jejího rozvoje do roku 1966 (Slovanské historické studie, 34 [2009] s. 95–126), nad důsledky jejího zániku se naopak zamýšlí ve studii Zrušení Kosovské autonomie: Zásadní mezník na cestě k nezávislosti Kosova (Slovanské historické studie, 32 [2007], s. 351–361). V publikaci Osidla etnofiletismu: Srbská pravoslavná církev v zajetí kosovského mýtu (Studia historica Brunensia LV [2006] č. 53, s. 117–132) pak Štěpánek analyzoval ty aspekty kosovské otázky, které jsou v srbském prostředí mytologizovány a ve formě tzv. kosovského mýtu brání reálnějšímu pohledu většinové srbské populace na recentní kosovskou situaci.

V nakladatelství Lidové noviny vyšla v edici Dějiny států v roce 2008

post mortem obsáhlá monografie Pavla Hradečného Dějiny Albánie, již k vydání připravil a o chybějící kapitoly doplnil Ladislav Hladký.

12

Vzhledem k tomu, že Albánie byla založena jako stát teprve v roce 1912, je logické, že se kniha před tímto datem zabývá celým albánským etnickým korpusem. I po něm však vždy přihlíží také k situaci Albánců mimo území mateřského státu. Systematicky tak přibližuje zejména národně– obrozenecké snahy Albánců, vznikající a realizující se na Kosovu ve druhé polovině 19. století a na počátku století 20., přehledně analyzuje také srbsko-jugoslávsko-albánské vztahy v dobách meziválečné Jugoslávie, kosovské poměry zmiňuje v rámci vylíčení albánského protiitalského a protiněmeckého odboje. Velice pečlivě pak popisuje i rozchod albánského komunistického vůdce Envera Hoxhy s Josipem Brozem Titem, zapříčiněný rezolucí Informbyra v roce 1948, jehož důsledky byly na Kosovu přednostně pociťovány.

Svérázný vklad do problematiky kosovské otázky představují pohledy

prof. MUDr. Rajka Dolečka, jež tento známý dietolog nejnověji shrnul do publikace Necenzurované obrazy II. z dějin Kosova a Metohije (Brno 2009). Autor není historik, práci však, vzhledem k jeho mimořádné aka- 11 VIII. zasedání Ústředního výboru Svazu komunistů Srbska – přelomové datum moderní

jugoslávské historie. Příspěvek k objasnění mocenského vzestupu Slobodana Miloševiće.

Studia historica Brunensia LIII (2004), č. 51, s. 179–194; „Antibyrokratická“ revoluce

v Srbsku v letech 1988–1989. Tamtéž, LIV (2005), č. 52, s. 119–225; Srbské snahy o re

vizi principů jugoslávské ústavy z roku 1974 (Od konce šedesátých let 20. století do 8.

zasedání Ústředního výboru Svazu komunistů Srbska v září 1987). Slovanské histo

rické studie 31 (2006), s. 101–136. Také např. Nikdo vás nesmí bít. O některých aspek

tech počátků politické kariéry Slobodana Miloševiće. In: Mainuš, Petr (ed.): Slavista

s duší básníka. Sborník k sedmdesátinám Ivana Dorovského. Brno – Boskovice 2005,

s. 210–219. 12 Autorsky se na monografii dále podíleli Virgjil MONARI, František ŠÍSTEK

a Pavla HRADEČNÁ BURDOVÁ. Dále jen Dějiny Albánie.

Úvod

demické afirmaci, nechybí erudice. O knize nelze říci, že by byla objektivní, již záměr jejího vzniku, jako i všech předcházejících Dolečkových knih o balkánském konfliktu z konce 20. století, je přednostně „bránit srbskou pravdu“. Dílo nicméně přináší a analyzuje řadu nepříliš známých pramenů. Zaujme i důrazem na souvislosti, obvykle z oportunních důvodů zamlčované.

Kosovské problematice se poměrně zevrubně věnují i některé další publikace z tvůrčí dílny českých historiků, jež jsou ale přednostně zaměřeny na jiná témata. Tak např. Miroslav Tejchman přibližuje ve svém monumentálním díle Balkán ve válce a revoluci 1939–1945 (Praha 2008) události na Kosovu a v Metochii spojené s jejich italskou a německou okupací za druhé světové války.

13

Albánskému školství na Kosovu

je částečně věnována obsáhlá studie brněnského balkanisty Petra Stehlíka Makedonsko-albánský spor ohledně založení a činnosti albánské Univerzity v Tetovu (1994–2004) (Slovanský přehled 92 (2006), č. 3, s. 389–410), zabývající se jinak problematikou makedonskou atd.

V posledním desetiletí vzniklo také několik publikací popisujících vlastní zkušenosti autorů s kosovskou realitou po roce 1999, kdy se oblast stala protektorátem OSN. S ostrou kritikou praktik správy UNMIK, neschopné zabránit projevům násilí páchaného kosovskými Albánci na místních Nealbáncích, vystoupil počátkem nového tisíciletí Jiří Dienstbier, první popřevratový československý ministr zahraničních věcí a v letech 1998–2001 zpravodaj OSN pro lidská práva ve Svazové republice Jugoslávii, Bosně a Hercegovině a Charvátsku. Své zkušenosti z této mise shrnul v knize Daň z krve (Praha 2002), jež rozhodně není běžnou memoárovou produkcí. Představuje vlastně kombinaci deníkových zápisků s briskními politologickými analýzami a kronikářskými záznamy, které mohou sloužit jako prvořadý historický pramen. Ze stovek jmen, citací a záznamů skládá Dienstbier mozaiku událostí, které v této komplexnosti a podobě ještě nebyly zachyceny ani prezentovány. Spíše publicisticky laděná je naopak kniha Martina Dvořáka Kosovo na vlastní kůži (sine loco 2001), jež prezentuje soubor dopisů bývalého primátora Hradce Králové, který se krátce po ustavení správy UNMIK v Kosovu podílel v rámci mise OSN na budování místní správy. Knize ovšem místy chybí patřičný odstup. Sbírku svých reportáží, zasílaných v době eskalace kosovské krize v roce 1999 z Bělehradu do českých deníků a rozhlasu, vydal pod názvem Zápisky z doby bombardování (Brno 1999) Václav Štěpánek, tehdejší lektor češtiny na Bělehradské univerzitě.

Kosovské problematice se věnují i některé překladové práce vydané v českém prostředí. Slovinským prizmatem zachycuje v kontextu celojugoslávském kosovské události český překlad díla slovinského, v Itálii 13 Podobně také v jeho další monografii Ve službách Třetí říše. Hitlerovy zahraniční jed

notky. Praha 1999; dále např. Německá okupační politika v Srbsku a Banátu za dru

hé světové války. Slovanský přehled 81 (1995), s. 1–11 aj.


22

Jugoslávie – Srbsko – Kosovo

žijícího historika Jože Pirjevce Jugoslávie 1918–1992 (Praha 2000). Pro rozhodující období bojů o zrušení kosovské autonomie v letech 1988– 1989 jsou důležité vzpomínky tehdejšího předsedy jugoslávského prezidia Raifa Dizdareviće Od smrti Tita do smrti Jugoslávie (Praha 2002), jež přeložil Miroslav Tejchman. Méně již použitelným, řadou zjednodušení a nepřesností zatíženým zdrojem, je kniha Michaela Weithmanna Balkán. 2000 let mezi východem a západem (Praha 1996). Kosovské otázce se ve svém díle Balkán 1804–1999. Nacionalismus, válka, velmoci (Praha 2003) nevyhýbá ani britský publicista Misha glenny.

Z již jen těžce přehledného množství anglofonní literatury, věnující se ovšem zejména kosovským událostem po roce 1990, jsou v souvislosti s Kosovem nejvíce citované dvě zásadní práce, jež shodou okolností vyšly nedlouho po sobě v průběhu jednoho roku. Jde o monografie Noela Malcolma Kosovo. A Short History (London 1998)

14

a Mirandy

Vickersové Between Serb and Albanian: A History of Kosovo (London 1998).

Zejména práce Malcolmova vyžaduje několik poznámek. Historie území, které nikdy nebylo samostatným administrativním celkem, se píše těžko, zejména má-li se z něj učinit oficiální historie státu. Noel Malcolm se o to pokusil (navzdory názvu) v obsáhlé monografii. Ambiciózní publikace, založená na studiu v řadě archivů i velmi obsáhlé bibliografii v množství jazyků (800 položek), přesto v některých ohledech nevyzněla zcela přesvědčivě. Zejména středověkou a raně novověkou minulost oblasti, již vykládá pro Kosovo státotvorným způsobem, totiž traktuje v podstatě velmi izolovaně, bez přihlédnutí k širším tokům historie Balkánu. Překvapí přitom, že prakticky zcela pominul jugoslávské archivy, z jihoslovanských zdrojů vychází minimálně i pokud jde o sekundární literaturu. Absenci srbských a jugoslávských pramenů lze ale do značné míry omluvit skutečností, že nové dějiny, pro které jsou nezbytné, zaujímají pouhou osminu práce, jejíž gros spočívá v traktování středověkých a raně novověkých dějin. V něm mj. zpochybňuje zažitý výklad o Kosovu jakožto „kolébce srbské státnosti“. V knize se přiklání k albánskému národně– obrozeneckému tradování původu Albánců a jejich historického práva na Kosovo a Metochii, zpochybňuje zásadně např. údaje o tzv. velkém stěhování Srbů po roce 1690 apod. Všechny problémy podle něj v podstatě vznikly po osvojení Kosova a Metochie Srbským královstvím v roce 1912. Ovšem ani do té doby nebylo soužití pravoslavných Srbů a muslimských Albánců rozhodně harmonické, ba právě naopak. Zejména středověký a raně novověký aspekt práce vyvolal kritiku v srbských historických kruzích, které reagovaly ostrou, dvojjazyčně vydanou polemikou Response to Noel Malcolm ́s Book Kosovo. A Short History / Odgovor 14 Kniha vyšla taktéž v překladu do bosenštiny jako Kosovo: Kratka povijest. Sarajevo

2000.


23

Úvod

na knjigu Noela Malkolma Kosovo – kratka istorija, již vydal Historický ústav SANU za redakce jeho ředitele Slavenka Terziće (Beograd 2000). Odpověď, vzhledem k tomu, že vyšla bezprostředně po bombardování SRJ, je místy politicky neadekvátně vyhrocená. Poměrně úspěšně sice vyvrací některá Malcolmova tvrzení, je ovšem ve své nejbojovnější části sestavena koryfeji srbské historické národovecké školy (Vasilije Krestić, Kosta Mihailović, viz dále) a místy tak některými taktéž značně jednostrannými názory jen nahrává Malcolmovým, začasté i vyhroceným, „proalbánským“ postojům.

Malcolm, jenž pět let předtím vydal podobně kontroverzní knihu

Bosnia. A Short History (London 1994), tedy svůj kosovský diskurz založil zejména na procesech albánského národního obrození a starších. Výklad dějin 20. století tak v jeho monografii tvoří v podstatě pouze stručný přehled, v němž některé, pro vývoj oblasti i velmi důležité události ani nezmiňuje (např. akci shromažďování zbraní v druhé polovině padesátých let, označovanou často jako nejhorší příklad porušování lidských práv, k němuž na Kosovu v době socialistické Jugoslávie došlo)!

15

Monografie Mirandy Vickersové je z tohoto pohledu mnohem vy

váženější, což se ostatně od badatelky, která se na rozdíl od Malcolma dlouhodobě zabývá albánskou otázkou, také očekávalo. Autorka vzbudila již předtím pozornost prací The Albanians. A modern History (London 1995) a následnou publikací, již sepsala spolu s Jamesem Pettiferem, nazvanou Albanija – from Anarchy to a Balkan Identity (New York 1997).

16

Podává v nich kritický pohled na albánskou politiku v komunistickém a postkomunistickém období a objasňuje také poměr kosovských (a makedonských) Albánců k mateřské zemi i nejnovější vývoj myšlenky albánského národního sjednocení. Problémy kosovské autonomie rozebírala Vickersová také v rozsáhlé studii The Status of Kosova in Socialist Yugoslavia (Bradford Studies on Southern Europe 1, 1994). Autorka klade na rozdíl od Malcolma důraz na události moderní historie, snaží se o nestrannost přístupu, velkou pozornost věnuje zejména situaci po rozpadu Jugoslávie.

17

Další často citované práce zaměřují svoji pozornost především ke ko

sovské krizi posledních dvaceti let – např. kniha Julie A. Mertusové Kosovo. How Myths and Truths Started a War (Berkeley 1999), v případě Roberta Thomase (The Politics of Serbia in 1990s, New York 1999) pak v kontextu vývoje srbské politické scény. Vyvážený obraz novějších 15 U nás pouze stručná anotace z pera Miroslava TEJCHMANA: Noel Malcolm,

Kosovo: a Short History. Basingstoke, MacMillan 1998. 504 s. Slovanský přehled 84

(1998), s. 404. 16 Také v překladu do srbštiny jako Albanija – Od anarhije do balkanskog identiteta.

Beograd 1998. 17 Rozsáhlá recenze viz SIEgL, Erik: M. Vickers: Between Serb and Albanian

(A History of Kosovo). New York, Columbia University Press 1998. 328 s. Slovanský

přehled 84 (1999), s. 83–85.

Jugoslávie – Srbsko – Kosovo

událostí nabízí publicista a novinář Tim Judah v knize Kosovo – War and Revenge (Yale University Press 2000), přesvědčivě vyznívají zejména kapitoly, v nichž rozebírá velmocenskou konferenci o Kosovu v Rambouillet a přibližuje následné bombardování Srbska.

18

Užitečný

je bezesporu slovník Roberta Elsieho Historical Dictionary of Kosova (Maryland 2004),

19

byť k výběru hesel by, jako ostatně u každé encyklo

pedie, mohla zaznít řada výhrad.

Z desítek německých knižních prací o Kosovu, kromě zmiňovaných

již děl Jense Reutera, se snahou o neortodoxní pohled vydělují práce rakouského publicisty Malte Olschewského Der Krieg um Kosovo. Serbiens neue Slacht am Amsfeld (Bad Vilbel 1999) a Der serbische Mythos: die verspätete Nation (München 1998), a Jürgena Elsässera, jenž upozorňuje na muslimský aspekt kosovské krize v publikaci Wie der Dschihad nach Europa kam (2005, kniha ovšem není věnována pouze Kosovu).

20

Opomenout nelze knihu manželů Christine von Kohlové a Wolfganga Libala Kosovo: Gordischen Knoten des Balkan (Wien-Zürich 1992), dlouholetých dopisovatelů z Jugoslávie, která sice není prosta mnoha zjednodušujících tvrzení, přináší však, vzhledem k osobní zkušenosti autorů z 80. let, řadu nepříliš známých faktů. Faktograficky zajímavá je přehledová publikace Karla Kasera, Wolfganga Petritsche a Robert Pichlera Kosovo/Kosova. Mythen, Daten, Fakten (Klagenfurt 1999), jejíž autoři svůj výklad doprovázejí publikováním odpovídajících dokumentů.

V německém jazykovém prostředí vznikla také řada sborníkových

publikací, z níž lze vyzdvihnout svazek editorů Jense Reutera a Konrada Clewinga

21

Der Kosovo Konflikt. Ursachen, Verlauf, Perspektive (Wien

18 Také práce Judaha je zevrubně recenzována ve Slovanském přehledu (88 [2002],

s. 106–109) Erikem SIEgLEM. 19 Elsie je také editorem často citovaného, nicméně jednostranně zaměřeného sbor

níku Kosovo in the Heart of the Powder Keg (New York 1997), v němž jsou publi

kovány práce předních kosovsko-albánských intelektuálů zasazujících se o kosovské

sebeurčení Rexhepa Ismailiho a Rexhepa Qosji a také rozsáhlá práce Christiny von

Kohlové a Wolfganga Libala. 20 V  Německu v poslední době vyšla také celá řada knih kritizujících německou

účast během bombardování Kosova, problémy propagandy v souvislosti s Kosovem

apod. I zde třeba zdůraznit práce Elsässera Kriegslügen. Vom Kosovokonflikt zum

Milosevic-Prozess (Berlin 2004); Kriegslügen. Der NATO-Angriff auf Jugoslawien

(Berlin 2008); Kriegsverbrechen. Die tödlichen Lügen der Bundesregierung und ihre

Opfer im Kosovo-Konflikt. Mit einem Gastbeitrag von Henry Kissinger (Hamburg

2000); günter JOETZE: Der letzte Krieg in Europa? Das Kosovo und die deutsche

Politik (Stuttgart 2001); Heinz LOQUAI: Der Kosovo-Konflikt. Wege in einen ver

meidbaren Krieg. Die Zeit von Ende November 1997 bis März 1999 (Baden–Baden

2000); Hannes HOFBAUER: Experiment Kosovo (Wien 2008) a mnoho jiných, je

jichž obsah však tematicky zcela překračuje rámec této práce. 21 Clewing sám, v současnosti ředitel Südost-Institutu, publikoval několik pozoruhod

ných prací s kosovskou tematikou – např. Die radikale Kosovopolitik der politischen

Opposition in Serbien. Noch ein Grund für eine Internationalisierung des serbisch

-albanischen Dialoges. Südosteuropa 44 (1995), s. 513–522; Geschichte, Bräuche

und Kultur in Kosovo. In: Woher kommt Labinot? Regensburg 2010, s. 32–43;

Úvod

2000), či Dunji Melčićové Der Jugoslawien-Krieg (Wiesbaden 2007

2

,

zde zejména příspěvek významného liberálního kosovského intelektuála Skëlzena Maliqiho Die Politische Geschichte des Kosovo). Při sledování kosovského vývoje a jeho analýze sehrál nezastupitelnou roli časopis Südosteuropa, vydávaný řezenským Südost-Institutem.

22

V tomto přehledu samozřejmě uvádíme pouze nejstručnější výčet děl,

která jsou podle nás pracemi zásadními. Pominout nelze ruskou historickou produkci, z níž se v poslední době záběrem vyčleňuje dílo Jeleny guskovové I



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.