načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Judikáty o pracovních úrazech - Zdeněk Šenk

Judikáty o pracovních úrazech
-4%
sleva

Elektronická kniha: Judikáty o pracovních úrazech
Autor:

Tato e-kniha je rozšiřujícím doplňkem k publikaci Pracovní úrazy v judikatuře. Obsahuje judikáty upravené autorem v rozsahu umožňujícím čtenáři detailně sledovat rozhodování ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: ANAG
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788072638420
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Tato e-kniha je rozšiřujícím doplňkem k publikaci Pracovní úrazy v judikatuře. Obsahuje judikáty upravené autorem v rozsahu umožňujícím čtenáři detailně sledovat rozhodování jednotlivých soudů. Přehlednost je zajištěna uspořádáním judikátů do 37 tematických okruhů. Cílem tohoto rozšiřujícího materiálu je předat čtenářům klíčové informace, které jsou podstatné pro posuzování pracovního úrazu zaměstnance, tak aby uživatel knihy mohl objektivně rozhodnout, zda se jedná o pracovní úraz. Praktickou pomůckou jsou rejstříky jednotlivých judikátů a rejstříky právních vět a důležitých pojmů, které usnadní orientaci uživatelů e-knihy v zásadních informacích k problematice pracovních úrazů.

Související tituly dle názvu:
Judikáty o pracovních úrazech Judikáty o pracovních úrazech
Šenk Bc. Zdeněk
Cena: 259 Kč
Daňové judikáty - Judikatúra Daňové judikáty - Judikatúra
Benčík Patrik
Cena: 753 Kč
Průvodce daňovým řádem s příklady, vzory a judikáty Průvodce daňovým řádem s příklady, vzory a judikáty
Kratochvíl Jaroslav, Šustr Aleš
Cena: 549 Kč
Zdeněk Svěrák Povídky Zdeněk Svěrák Povídky
Svěrák Zdeněk, Svěrák Zdeněk, Kolářová Daniela, Šafránková Libuše
Cena: 284 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

edice práce I mzdy I pojištění

Zdeněk Šenk

1. vydání

• jediná kniha svého druhu na trhu

• e-kniha se 128 upravenými judikáty

o pracovních úrazech ve 37 tematických okruzích • důležité pojmy z judikátů • rejstřík judikátů a rejstřík právních vět

podle tematických okruhů • rozšiřující doplněk ke knize Pracovní úrazy

v judikatuře JUDIKÁTY O PRACOVNÍCH ÚRAZECH

JUDIKÁTY

O PRACOVNÍCH

ÚRAZECH

1. vydání

Zdeněk Šenk

Nakladatelství ANAG

© Bc. Zdeněk Šenk, 2013

© Nakladatelství ANAG, 2013

ISBN 978-80-7263-842-0

Právní předpisy citované v judikátech jsou ve znění odpovídajícím době,

kdy k soudy projednávanému případu došlo. V odůvodněných případech

je autorem původní označení právního ustanovení převedeno do současné

právní úpravy.

Judikáty použité v publikaci jsou řádně identifikovány spisovou značkou

a datem přijetí. Jednotlivé judikáty lze nalézt na webových stránkáchpří

slušných soudů: Nejvyšší soud České republiky www.nsoud.cz, Nejvyšší

správní soud www.nssoud.cz, Ústavní soud nalus.usoud.cz. Obsah Úvod .........................................................................................................................7

1. Alkohol a jiné návykové látky ............................................................................8

1.1 Přehled judikátů ......................................................................................8

1.2 Jednotlivé judikáty .................................................................................8

2. Cesta do zaměstnání a zpět .............................................................................26

2.1 Přehled judikátů ....................................................................................26

2.2 Jednotlivé judikáty ...............................................................................26

3. Cizí firmy .........................................................................................................32

3.1 Přehled judikátů ....................................................................................32

3.2 Jednotlivé judikáty ...............................................................................32

4. Doprava ...........................................................................................................48

4.1 Přehled judikátů ...................................................................................48

4.2 Jednotlivé judikáty ...............................................................................49

5. Důlní činnost ...................................................................................................93

5.1 Přehled judikátů ....................................................................................93

5.2 Jednotlivé judikáty ...............................................................................93

6. Elektro ........................................................................................................... 106

6.1 Přehled judikátů .................................................................................. 106

6.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 106

7. Exces ............................................................................................................. 111

7.1 Přehled judikátů .................................................................................. 111

7.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 111

8. Firemní akce a teambuilding ......................................................................... 118

8.1 Přehled judikátů .................................................................................. 118

8.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 118

9. Firemní komunikace – doprava ..................................................................... 130

9.1 Přehled judikátů .................................................................................. 130

9.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 130

10. Firemní komunikace – chůze ........................................................................ 150

10.1 Přehled judikátů .................................................................................. 150

10.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 150

11. Historické judikáty ........................................................................................ 163

11.1 Přehled judikátů .................................................................................. 163

11.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 164

12. Jeřáby ............................................................................................................ 167

12.1 Přehled judikátů .................................................................................. 167

12.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 167

Obsah


5

Obsah

13. Lehkomyslné jednání .................................................................................... 178

13.1 Přehled judikátů .................................................................................. 178

13.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 178

14. Manipulace s břemeny ................................................................................... 190

14.1 Přehled judikátů .................................................................................. 190

14.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 190

15. Mozková příhoda .......................................................................................... 196

15.1 Přehled judikátů ...................................................................................... 196

15.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 196

16. Náhrada škody za pracovní úraz ...................................................................209

16.1 Přehled judikátů .................................................................................. 209

16.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 209

17. Odborná způsobilost ..................................................................................... 218

17.1 Přehled judikátů .................................................................................. 218

17.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 218

18. Odborová organizace .....................................................................................230

18.1 Přehled judikátů .................................................................................. 230

18.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 230

19. Osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP) ........................................................ 240

19.1 Přehled judikátů .................................................................................. 240

19.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 240

20. Plnění úkolů pro zaměstnavatele ................................................................... 247

20.1 Přehled judikátů .................................................................................. 247

20.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 247

21. Pokyny BOZP .................................................................................................256

21.1 Přehled judikátů .................................................................................. 256

21.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 256

22. Posuzování úrazu zaměstnance .................................................................... 261

22.1 Přehled judikátů .................................................................................. 261

22.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 261

23. Práce ve výškách ............................................................................................ 272

23.1 Přehled judikátů .................................................................................. 272

23.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 272

24. Pracovní cesta ................................................................................................286

24.1 Přehled judikátů .................................................................................. 286

24.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 287

25. Pracovní kázeň .............................................................................................. 319

25.1 Přehled judikátů .................................................................................. 319

25.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 319 26. Predispozice k poškození zdraví .................................................................... 321

26.1 Přehled judikátů .................................................................................. 321

26.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 321

27. Soudní řízení .................................................................................................333

27.1 Přehled judikátů .................................................................................. 333

27.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 334

28. Státní odborný dozor .....................................................................................344

28.1 Přehled judikátů .................................................................................. 344

28.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 344

29. Stavebnictví ...................................................................................................359

29.1 Přehled judikátů .................................................................................. 359

29.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 360

30. Stravování ...................................................................................................... 379

30.1 Přehled judikátů .................................................................................. 379

30.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 379

31. Stroje, zařízení a vozidla ...............................................................................383

31.1 Přehled judikátů .................................................................................. 383

31.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 383

32. Školení zaměstnanců .....................................................................................400

32.1 Přehled judikátů .................................................................................. 400

32.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 400

33. Školství .......................................................................................................... 421

33.1 Přehled judikátů .................................................................................. 421

33.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 421

34. Trpěný způsob ...............................................................................................432

34.1 Přehled judikátů ................................................................................. 432

34.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 432

35. Vnitřní předpisy.............................................................................................442

35.1 Přehled judikátů .................................................................................. 442

35.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 442

36. Výpověď zaměstnanci ....................................................................................452

36.1 Přehled judikátů .................................................................................. 452

36.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 452

37. Závady ve schůdnosti komunikace ................................................................458

37.1 Přehled judikátů .................................................................................. 458

37.2 Jednotlivé judikáty ............................................................................. 458

Důležité pojmy z judikátů .................................................................................... 461

Rejstřík judikátů podle tematických okruhů ........................................................ 537

Rejstřík právních vět podle tematických okruhů ..................................................555

Obsah


7

ÚVOD

Elektronická kniha Judikáty o pracovních úrazech (k dispozici veformátu pdf či ePub na www.anag.cz) je rozšiřujícím doplňkem k publikaci

Pracovní úrazy v judikatuře.

E-kniha poskytuje čtenářům výchozí publikace, ale i dalším zájemcům doplňující odborné informace k jednotlivým judikátům, které jsou zkráceny jen o nezbytné minimum, např. o rozhodování NS o přípustnosti dovolání. Cílem úprav judikátů je snaha umožnit čtenářům bez nadbytečnýchinformací detailně sledovat rozhodování jednotlivých soudů.

128 judikátů je pro lepší přehlednost a rychlejší orientaci čtenářů vproblematice rozděleno do 37 tematických okruhů.

Významným těžištěm informací zde uvedených je rejstřík právních vět z judikátů a důležité pojmy (významově důležité pasáže textujudikátu). Tyto informace napomáhají čtenářům k hlubšímu pochopeníposuzovaného úrazového děje a přesnějšímu porozumění závěru soudu.

Cílem e-knihy je předat čtenářům klíčové informace, které jsoupodstatné pro posuzování pracovního úrazu zaměstnance, tak aby se uživatel knihy mohl objektivně rozhodnout, zda se jedná o pracovní úraz.

V průběhu zpracovávání knihy (průběžně cca 3 roky) jsem se trvaleřídil zásadou, že kniha musí být pro uživatele (manažery, vedoucízaměstnance, OZO BOZP, odborové funkcionáře, inspektory OIP, advokáty nebo soudce) užitečným zdrojem informací a při posuzování úrazuzaměstnance může pomoci při určení co nejpřesnějšího závěrečného stanoviska o úrazu zaměstnance.

Judikatura je významným vodítkem a důležitým argumentem při posuzování úrazu zaměstnanců. Citace judikatury je v současné době jedním z mála zdrojů, které může zainteresovaná strana s úspěchem použít pro prosazování svých oprávněných zájmů. Znalost relevantní judikatury je tak pro dotčené osoby stěžejní.

Zdeněk Šenk

Úvod


8

1. ALKOHOL A JINÉ NÁVYKOVÉ LÁTKY

1.1 Přehled judikátů

6 Cz 32/68 Pracovní úraz a opilost pracovníka

Cpj 37/74 Vliv alkoholu na pracovní činnost zaměstnance aodpovědnost organizace při pracovních úrazech 8 As 59/2010 Měření hladiny alkoholu v krvi – právní názorNejvyššího správního soudu 7 Tdo 95/2004 Podvod, nepracovní úraz a dopravní nehoda podvlivem alkoholu (viz kapitola 4. Doprava) 5 Tz 202/99 Nabourání dvou automobilů během 10 minut opilým

řidičem a posouzení počínání řidiče policií jakopřestupek 21 Cdo 1755/2002 Parkování služebního automobilu v bydlištizaměstnance a úraz opilého řidiče bez řidičského průkazu

(viz kapitola 24. Pracovní cesta) 1.2 Jednotlivé judikáty

Rozhodnutí NS ze dne 30. září 1968, sp. zn. 6 Cz 32/68

Pracovní úraz a opilost pracovníka

Právní věta

Opilosťou postihnutého pracovníka, ktorá je dôvodom úplného alebo čiastočného

zbavenia zodpovednosti organizácie za škodu spôsobenou pracovným úrazom, je už

taký stupeň alkoholického opojenia, ktorý znamená významnejšie zníženie duševných

funkcií a celkovej pohotovosti.

Popis případu/úrazového děje

Žalobca utrpel dňa 26. 3. 1965 pracovný úraz, keď mu pri výrobe strešnýchhrebenáčov z hliny na lise zachytil razník lisu pravú ruku, túto pritlačil o formu a poškodil.

Nárok na odškodnenie tohto úrazu ako úrazu pracovného uplatnil žalobca urozhodcovského orgánu, ktorý svojim rozhodnutím vyslovil, že žalovaná organizácia zodpovedá

za pracovný úraz v rozsahu 40 %; vo zvyšku sa zodpovednosti zbavila, nakoľko žalobca si

zavinil úraz čiastočne aj sám, pretože pracoval v podnapilom stave. V dôsledku námietok

1. ALKOHOL A JINÉ NÁVYKOVÉ LÁTKY


9

podaných proti rozhodnutiu rozhodcovského orgánu bola vec predložená Okresnému súdu

v Nitre, kde žalobca uplatnil aj nárok na zaplatenie rozdielu medzi pôvodným zárobkom

a nemocenskými dávkami, jednorázové odškodnenie za sťaženie spoločenskéhouplatnenia a bolestné.

Žalovaná organizácia namietala v priebehu sporu, že si žalobca zavinil úrazvýlučne sám tým, že pracoval v podnapilom stave (1,8 promile alkoholu v krvi), čím bola otupená jeho pozornosť; žalovaná organizácia je v dôsledku toho zbavená zodpovednosti podľa § 3 zák. č. 150/1961 Zb., lebo žalobca porušil bezpečnostný predpis (§ 10 zák. č. 120/1962 Zb.). Rozsudky jednotlivých soudů a dovolání k Nejvyššímu soudu Okresný súd v Nitre vyhovel rozsudkom z 23. 6. 1965 žalobe čiastočne; vyslovil, žežalovaná organizácia zodpovedá za pracovný úraz žalobcu v rozsahu 60 % a zaviazal ju v dôsledku toho zaplatiť žalobcovi náhradu škody v sume 8 603,28 Kčs s prísl. Vodôvodnení svojho rozhodnutia uviedol, že ide o pracovný úraz, za ktorý zodpovedážalovaná organizácia len čiastočne, a to v rozsahu 60 %; vo zvyšujúcej časti sa zbavila zodpovednosti podľa § 2 zák. č. 150/1961 Zb., keďže žalobca si čiastočne zavinil úraz aj sám tým, že porušil predpis o bezpečnosti pri práci (keď pracoval v podnapilom stave).

V odvolaní podanom do tohto rozsudku namietal žalobca, že príčinou jeho úrazu nebolo ani čiastočne jeho zavinenie spočívajúce v jeho podnapilosti, nakoľko kpoškodeniu zdravia v konečnom rozsahu došlo len tým, že po zachytení ruky lisom azastavení lisu jeho spolupracovníčka K. T. spustila lis znovu a tento mu ruku zovrel ešte viac. Súčasne namietal žalobca správnosť vykonanej skúšky krvi; tvrdil, že táto mu bola odobratá až po narkóze, ktorá spôsobila zvýšenie hladiny alkoholu v krvi.

Krajský súd v Bratislave zrušil uznesením z 12. 1. 1966 rozsudok súdu prvého stupňa a vrátil mu vec na ďalšie konanie a nové rozhodnutie z dôvodu neúplnostikonania (nebol zistený priebeh úrazového deja).

Po doplnení dokazovania rekonštrukciou prípadu, vypočutím svedkov a vykonaním znaleckého dôkazu rozhodol Okresný súd v Nitre rozsudkom z 8. 7. 1966 tak, ževyslovil plnú zodpovednosť žalovanej organizácie za pracovný úraz žalobcu a zaviazal ju na zaplatenie sumy 9 928,20 Kčs s prísl. Svoje rozhodnutie odôvodnil tým, že výpoveďou svedka J. B. aj rekonštrukciou prípadu vzal za preukázané, že k pohmoždeniu rukyžalobcu došlo až novým zapnutím lisu. Za tejto situácie nemá otázka podnapilosti žalobcu, poťažné vplyvu prípadnej narkózy na výšku hladiny alkoholu v krvi, podstatný význam pre posúdenie prípadu. V tej to súvislosti uviedol okresný súd, že z výpovedi ošetrujúceho lekára dr. J. S. sa nedalo preukázať, či došlo k zvýšeniu hladiny alkoholu v krvi éterovou narkózou danou pred odobratím krvi. Nové zapnutie lisu, ktoré podľa názoru okresného súdu spôsobilo pohmoždenie ruky žalobcu, je potrebné posudzovať samostatne, a tak

1.1 Přehled judikátů, 1.2 Jednotlivé judikáty


10

prípadná podnapilosť žalobcu nemohla mať vplyv na úrazový dej. Z tohto dôvodudošiel okresný súd k záveru, že žalovaná organizácia sa svojej zodpovednosti nezbavila,

a to ani čiastočne.

Krajský súd v Bratislave potvrdil rozsudkom z 3. 11. 1966 rozsudok súdu prvého stupňa. Nejvyšší soud Najvyšší súd rozhodol o sťažnosti pre porušenie zákona podanej generálnymprokurátorom, že bol rozsudkami obidvoch súdov porušený zákon a tieto rozsudky zrušil.

Súdy nevykonali úplne dokazovanie pre správne zodpovedanie základnej otázky, či ruka žalobcu bola pohmoždená len po opätovnom zapnutí lisu či už pred týmto okamihom a s akými následkami. Bez vykonania ďalšieho znaleckého dôkazu a toznalcom v oboru strojárenstva – zakladá sa záver súdov, že k pracovnému úrazu žalobcu došlo po opätovnom zapnutí lisu, na neúplne zistenom skutkovom stave, pričom táto neúplnosť mohla mať vplyv na rozhodnutie vo veci samej.

Túto základnú otázku nie je možné vyriešiť ani bez súčasného vyriešenia otázky, čijednou z hlavných príčin pracovného úrazu žalobcu – a to v obidvoch situáciách (teda v situácii, kedy ruka žalobcu bola pohmoždená až po opätovnom zapnutí lisu, a v situácii, kedy k pohmoždeniu ruky žalobcu s trvalými následkami došlo už pred týmto okamihom – nebola vplyvom jeho opilosti znížená pozornosť, sústredenie a reakcia.

Už v rozhodnutí uverejnenom pod č. 51/1959 Zbierky rozhodnutí čs. súdov bolo zdôraznené, že výklad tohto pojmu je potrebné chápať v celkovej súvislosti so zmyslom a účelom ustanovenia, ktoré zo stavu opilosti vyvodzuje určité právne následky preúčastníka, na prípad ktorého je nutné príslušné ustanovenie aplikovať. Preto ustanovenia § 2 a 3 zák. č. 150/1961 Zb. o deliberácii organizácie v prípade opilosti pracovníka je potrebné vykladať tak, aby zodpovedala meradlu sprísnenej objektívnej zodpovednosti organizácie za pracovný úraz a s tým súvisiacemu značnému rozsahu záväzkov organizácievznikajúcich z tejto zodpovednosti. Preto obdobne ako v prípade opilosti v zmysle ustanovenia § 6 skôr platnej vyhl. č. 132/1951 Zb. vyloženého v citovanom rozhodnutí je potrebné aj v tomto prípade za opilosť z hľadiska ustanovenia § 2 zák. č. 150/1961 Zb. (§ 367 odst. 1 písm. b) ZP a § 367 odst. 2 písm. a) ZP) považovať už taký stupeň alkoholického opojenia, ktorý znamená významnejšie zníženie duševných funkcií a celkovejpohotovosti.

Súdy mali preto so zreteľom na výklad pojmu opilosť v zmysle citovaného ustanovenia vykonať všetky prístupné dôkazy k objasneniu otázky, či žalobca bol v čase pracovného úrazu pod vplyvom alkoholu, či teda je zavinenie na strane žalobcu, tj. zavinenéporušenie bezpečnostného predpisu o zákaze vykonávať prácu v podnapilom stave, a či medzi požitím alkoholu a následkom, ktorý správaním sa žalobcu nastal, je príčinná súvislosť, 1. ALKOHOL A JINÉ NÁVYKOVÉ LÁTKY čo sa svojimi dôsledkami prejaví aj v úplnej, poťažne v čiastočnej zodpovednosti žalovanej organizácie za pracovný úraz.

Tieto dôkazy mal súd vykonať už so zreteľom na to, že výsledky dokazovaniapredovšetkým nasvedčovali opilosti žalobcu: s tým súvisí aj tvrdenie žalovanej organizácie,

podľa ktorého stroj, na ktorom pracoval žalobca, sa používa po celej republike a dosiaľ

sa na ňom nestal ani jeden úraz. Výsledky vykonaného dokazovania súčasnenenasvedčovali jednoznačne tomu, že u žalobcu zistený pomerne značný stupeň alkoholu v krvi

je dôsledkom ním tvrdenej éterovej narkózy; súd v tomto smere nevykonal ďalšiedokazovanie vychádzajúc z výpovede svedka dr. J. S., z ktorej však aj tak nebol dostatočný

podklad pre záver, že žalobca bol narkotizovaný éterem pred odberom krvi, hoci žalovaná

organizácia navrhovala na túto okolnosť vypočuť svedkov – lekára dr. F. G. a zdravotnú

sestru M. H., ktorá bola prítomná pri lekárskom zákroku vykonanom na žalobcovi, a to

na tú okolnosť, že sa počas ošetrovania žalobcu dňa 26. 3. 1964 s týmto rozprávala, čo je

dôkazom toho, že žalobca nebol narkotizovaný.

Z hľadiska prípadnej deliberácie žalovanej organizácie nie je určite tiež bez významu

okolnosť, že žalobca sa musel tesne pred pracovným úrazom ohnúť a nemohol pozorovať

razník, pričom osobitnú úlohu tu hrala okolnosť, že boli jeho pozornosť, sústredenie areakcia znížené. Svoj význam tu má aj otázka, ktorou sa súd taktiež bližšie nezaoberal, totiž

či nedošlo k porušeniu predpisov o bezpečnosti práce zo strany žalovanej organizácie

(porov. vyhl. č. 253/1956 Ú. v. o bezpečnosti pri práci na mechanických lisoch), hoci táto

otázka má význam pre posúdenie pomeru z časti škody, ktorú je povinná organizácia

nahradiť podľa § 2 ods. 2 zák. č. 150/1961 Zb.

Súdy oboch stupňov, ktoré zistili nedostatočne skutkový stav, porušili zákon v ustanoveniach § 6, 120, 132 o. s. p. v spojení s ustanoveniami § 2 a 3

zák. č. 150/1961 Zb.

Stanovisko NS ze dne 27. ledna 1975, sp. zn. Cpj 37/74

Vliv alkoholu na pracovní činnost zaměstnance a odpovědnost organizace

při pracovních úrazech Právní otázka Výklad pojmu opilost a otázky příčinné souvislosti mezi opilostí a úrazovým dějem. Nejvyšší soud Pojem opilost není v zákoně defi nován. Soudy při výkladu pojmu opilost vycházejí správně z rozhodnutí uveřejněného pod č. 43/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, podle něhož opilstvím postiženého pracovníka, jež je důvodem úplného nebo částečného

1.2 Jednotlivé judikáty


12

zproštění z odpovědnosti organizace za škodu způsobenou pracovním úrazem, je takový

stupeň alkoholického opojení, který znamená významnější snížení duševních funkcí

a celkové pohotovosti. Pojem „opilost“ ve smyslu ustanovení [§ 191 odst. 1 písm. b)

ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. b) ZP)] nelze vykládat jako „opilství“ v trestním právu;

termín „opilství“ se vyskytuje v trestním zákoně jako pojmenování trestného činu podle

ustanovení § 201 TrZ a tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo poté, co požilalkoholický nápoj, vykonává zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohl ohrozit život nebo

zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Stav opilosti podle citovaného

ustanovení zákoníku práce nemusí být dán již pouhým požitím alkoholického nápoje,

nýbrž k požití alkoholického nápoje musí tu dojít v takové míře, že způsobí snížení

duševních funkcí a celkové pohotovosti pracovníka.

Úplné nebo částečné zproštění odpovědnosti organizace mimo jiné předpokládá,

že utrpěný úraz je v příčinné souvislosti s opilostí pracovníka. O této příčinné souvislosti

je třeba často provést i důkaz znalcem–lékařem, který může nejlépe posoudit vliv požitého

alkoholu na snížení duševních schopností pracovníka. Svědecké pozorování ohledněchování pracovníka nemusí být vždy spolehlivým měřítkem. Je ovšem povinností soudu opatřit

náležité skutkové podklady pro znalce.

Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu

Okresní soud v Opavě zjistil, že pracovník v době úrazu měl v krvi 1,91 promilealkoholu. O tom, jaký vliv měla opilost na činnost pracovníka, byli vyslechnuti dva svědci

a byl proveden i důkaz znalcem–lékařem. Když bylo zjištěno, že opilost pracovníka byla

jen jednou z příčin úrazu [§ 191 odst. 2 písm. b) ZP1965 (§ 367 odst. 2 písm. a) ZP)],

bylo žalobě vyhověno jen částečně.

Rozsudek NSS ze dne 21. září 2010, sp. zn. 8 As 59/2010

Měření hladiny alkoholu v krvi – právní názor Nejvyššího správního soudu Právní věta Řidič se dopustí přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, pokud byla zjištěna hladina alkoholu v jeho krvi v době odběrunejméně 0,24 g/kg. Vychází-li právní rámec z tzv. nulové tolerance k hladině alkoholu v krvi řidiče, není jeho odpovědnost vyloučena tím, že se zjištěná hladina alkoholu jeví po odečtení tzv. fyziologické hladiny (0,20 g/kg) marginální. 1. ALKOHOL A JINÉ NÁVYKOVÉ LÁTKY Popis případu/úrazového děje Žalobce (Ing. P. V.) se dopustil přestupku (rozhodnutí Městského úřadu v Kopřivnici) tím, že dne 21. 4. 2009 v 9:31 hodin v obci Kopřivnice řídil motorové vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje, nebo v takové době po jeho požití, kdy ještě mohl být pod jeho vlivem, přičemž rozborem odebraného vzorku krve metodou plynovéchromatografi e a Widmarkovou zkouškou byla u žalobce zjištěna hladina alkoholu v krvi v době odběru nejméně 0,24 g/kg. Rozsudky jednotlivých soudů a kasační stížnost k NSS Rozhodnutím ze dne 3. 12. 2009 žalovaný (Krajský úřad Moravskoslezského kraje) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kopřivnice ze dne 16. 9. 2009, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., opřestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), a byla mu uložena pokuta ve výši 12 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců, jakož i povinnost nahradit náklady správního řízení.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Ten rozsudkem ze dne 11. 6. 2010 zrušil rozhodnutí žalovaného, kterému vrátil věc k dalšímu řízení.

Krajský soud nepřisvědčil námitkám poukazujícím na tvrzené procesní vady správního řízení. Shledal však důvodnou námitku, podle které žalobce nebyl pod vlivemalkoholických nápojů, protože dané ráno požil pouze několik nealkoholických piv. Protokolem o lékařském vyšetření sice byla bez pochybností prokázána u žalobce hladina alkoholu v krvi v hodnotě 0,24 g/kg, tj. hodnota překračující tzv. fyziologickou hladinualkoholu v krvi ve výši 0,20 g/kg. Na druhé straně ovšem z protokolu vyplynulo, že žalobce nevykazoval při vyšetření známky ovlivnění alkoholem. Krajský soud konstatoval, že „sice do určité míry souhlasí s názorem žalovaného, že to nic nemění na tom, že u žalobce byla zjištěna v krvi hladina alkoholu v uvedené výši, ale na straně druhé podlePracovního postupu Českého metrologického institutu (ČMI) ... je fyziologická hladina alkoholu v krvi stanovena s ohledem na současné poznatky s dovětkem, že ‘(v) budoucnu může být na základě nově získaných výsledků tato hodnota změněna’“. Z toho podle krajského soudu „nelze dovodit nic jiného než to, že uvedená fyziologická hladina alkoholu v krvi má do jisté míry s přihlédnutím k dalším aspektům, které byly při jejím stanovení vzaty v úvahu...charakter orientační, průměrný, a to i s ohledem na obecně známou skutečnost, že tato hladina se může u různých osob do jisté míry lišit, je individuální“.

Dále krajský soud považoval za nutné „zohlednit to, že výsledky zkoušky hladinyalkoholu v krvi žalobce získané...metodou plynové chromatografi e a Widmarkovouzkouš>1.2 Jednotlivé judikáty


14

kou jsou přesné oproti výsledkům získaným dechovou zkouškou, kde při zjištěníhladiny alkoholu v dechu lze za průkaznou považovat až hodnotu 0,25 g/kg...a nikoliv

již 0,24 g/kg“.

Vzhledem k citovaným závěrům a u vědomí, že i v době posuzovaného jednání žalobce platila tzv. nulová tolerance, krajský soud uzavřel, že „za situace, kdy žalobce již od samého počátku popíral požití alkoholických nápojů před jízdou, resp. to, že by mohl být pod jejich vlivem, kdy dále po odečtu fyziologické hladiny alkoholu ve výši 0,20 g/kg... činí tato hladina alkoholu v krvi žalobce pouze 0,04 g/kg, což je poměrně zanedbatelné množství, a kdy především žalobce při lékařském vyšetření, které nebylo provedeno vdlouhém časovém odstupu...nevykazoval žádné jiné známky požití alkoholu, resp. toho, že by byl pod vlivem alkoholu...“, má pochybnosti o tom, zda se žalobce skutečnědoustil přestupku dle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích. Pokud jde o rozpor mezi protokolem o lékařském vyšetření žalobce a obsahem svědeckých výpovědí policistů ohledně toho, že z dechu žalobce byl cítit alkohol, nenabízí se dle krajského soudu žádný další důkazní prostředek, který by tuto skutečnost mohl potvrdit či vyvrátit. S ohledem na tvrzení žalobce, že ráno před jízdou vypil blíže nespecifi kovaný počet nealkoholických piv, navíc podle krajského soudu nebylo možné vyloučit určitý „pivní“ zápach, který však není zápachem alkoholu.

Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností zdůvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení.

Krajský soud podle stěžovatele chybně posoudil důkazy provedené ve správním i soudním řízení, zejména důkaz protokolem o lékařském vyšetření ze dne 24. 4. 2009, důkaz Pracovním postupem ČMI č. 114 MP-C008-08, označeným jako Metodika měřeníalkoholu v dechu pro analyzátory alkoholu v dechu, ze dne 15. 12. 2008 (dále jen „Pracovnípostup ČMI“) a důkaz Metodickým pokynem Ministerstva zdravotnictví č. ZD 10/2006 pro postup při laboratorním stanovení alkoholu (etylalkoholu) v krvi, publikovaným ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví č. 7/2006 (dále jen „Metodický pokyn ministerstva“), a vyvodil z nich nesprávné závěry.

Stěžovatel tvrdil, že podle bodu 10 písm. c) Metodického pokynu ministerstva musí být vzorek krve vyšetřen dvěma na sobě nezávislými laboratorními metodami, z nichž jedna musí být přísně specifi cká (zde je metoda plynové chromatografi e nezastupitelná); jako druhá může být použita jakákoliv jiná, nespecifi cká, ale přesná metoda. Tou byla podle stěžovatele Widmarkova zkouška. Podle bodu 10 písm. e) Metodického pokynuministerstva se za pozitivní průkaz požití alkoholického nápoje pokládá hladina etylalkoholu v krvi vyšší než 0,20 g/kg, stanovená metodou plynové chromatografi e.

Stěžovatel podotkl, že vzhledem k tzv. analytickému principu a tzv. nulové toleranci není třeba v řízení o přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích zkou- 1. ALKOHOL A JINÉ NÁVYKOVÉ LÁTKY mat, zda a jakým způsobem byl řidič zjištěnou výší hladiny alkoholu v krvi ovlivněn, tedy jak konkrétně alkohol působil na jeho schopnost řídit motorové vozidlo. Postačí zjištění, že měl v krvi prokazatelně nenulovou výši hladiny alkoholu, která nebylazpůsobena pouze fyziologickými vlivy. Tato skutečnost přitom byla v posuzované věcineochybně prokázána.

Dále stěžovatel poukázal na skutečnost, že Policie ČR provedla při silniční kontrole žalobce dvě dechové zkoušky s výsledky 0,40 a 0,35 g/kg. Jejich výsledky nebylo možné použít jako důkaz o ovlivnění alkoholem vzhledem k nedodržení předepsaného pracovního postupu, ale bylo možné použít je jako podpůrný důkaz. Ten byl následně potvrzenvýsledkem lékařského vyšetření. Všechny tři naměřené hodnoty přitom zhruba odpovídají křivce vstřebávání alkoholu v těle v tzv. eliminační fázi.

Žalobce navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.).

Kasační stížnost je důvodná.

Krajský soud opřel pochybnosti o spáchání přestupku žalobcem o závěr, ženaměřená hodnota přesahuje tzv. fyziologickou hladinu alkoholu v krvi jen o 0,04 g/kg. To označil za „poměrně zanedbatelné množství“. Zdůraznil také, že žalobce od samého počátku popíral požití alkoholických nápojů před jízdou, resp. to, že by mohl být pod jejich vlivem, a při lékařském vyšetření, které bylo provedeno asi 45 minut po silniční kontrole, nevykazoval známky toho, že by byl pod vlivem alkoholu. Současně krajský soud sodkazem na Pracovní postup ČMI poznamenal, že tzv. fyziologická hladina alkoholu v krvi má charakter orientační, průměrný, může se u různých osob do jisté míry lišit a může být v budoucnu na základě nových poznatků změněna. Rozpor mezi protokolem o lékařském vyšetření žalobce a obsahem svědeckých výpovědí policistů o zápachu alkoholu v dechu žalobce mohl být podle krajského soudu způsoben tím, že žalobce dle svého tvrzení vypil ráno před jízdou blíže nespecifi kovaný počet nealkoholických piv a proto nebylo možné vyloučit určitý „pivní“ zápach.

Nejvyšší správní soud především připomíná, že v České republice platila a platí zásada tzv. nulové tolerance alkoholu při řízení motorových vozidel. Prokáže-li správní orgán právně konformním způsobem přítomnost alkoholu v krvi obviněného a tatoskutečnost je zapříčiněna požitím alkoholického nápoje, jsou (za dalších předpokladů) naplněny znaky skutkové podstaty přestupku dle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích. Pokud krajský soud operoval s pojmem tzv. fyziologické hladiny alkoholu v krvi, je třeba zdůraznit, že pro posouzení viny ze spáchání přestupku musí být vyloučeno, že je zjištění konkrétní

1.2 Jednotlivé judikáty


16

hladiny alkoholu v těle obviněného důsledkem jiné okolnosti (srov. rozsudek Nejvyššího

správního soudu ze dne 11. 3. 2010, čj. 5 As 24/2009).

Podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemníchkomunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve zněnípozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), je řidič povinen podrobit se na výzvu policisty vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tabákový zákon“).

Podle § 16 odst. 2 tabákového zákona „orientačnímu vyšetření a odbornémulékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle odstavce 1 pod vlivem alkoholu, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínkystanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření.“

Je zřejmé, že právní úprava předvídá dva způsoby vyšetření zjišťujících obsahalkoholu, a to orientační vyšetření (§ 2 písm. l) tabákového zákona) a odborné lékařské vyšetření (§ 2 písm. m) tabákového zákona). Současně je ze znění § 16 odst. 2tabákového zákona patrno, že s účinností od 1. 1. 2009 je důkazu o ovlivnění alkoholemzískanému orientačním vyšetřením formou dechové zkoušky provedené analyzátorem alkoholu v dechu schváleným Českým metrologickým institutem ve smyslu § 3 odst. 3, § 6, resp. § 7 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii (dále „zákon o metrologii“), přiznána vyšší míra přesvědčivosti než podle předchozí právní úpravy. Zvláštním právním předpisem, jenž má na mysli § 16 odst. 2 tabákového zákona, je právě zákon o metrologii, resp. prováděcí vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu (srov. bod 7.4.2 přílohy vyhlášky).

V posuzované věci vyplynulo ze správního spisu, že Policie ČR opakovaně provedla při silniční kontrole u žalobce dechovou zkoušku kalibrovanými analyzátory alkoholu v dechu s výsledkem 0,40 a 0,35 g/kg. Správní orgány však dospěly ke správnému právnímu závěru, že nedodržení předepsaného Pracovního postupu ČMI vyloučilo použitívýsledků těchto dechových zkoušek pro účely správního řízení ve smyslu § 16 odst. 2 tabákového zákona věty druhé. 1. ALKOHOL A JINÉ NÁVYKOVÉ LÁTKY

Žalobce byl ovšem v návaznosti na výsledky dechových zkoušek vyzván, aby sepodrobil lékařskému vyšetření formou odběru biologického materiálu (vzorku krve). Relevantní právní úprava (§ 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu) přitom striktně neváže povinnost řidiče podrobit se lékařskému vyšetření na pozitivní výsledek dechové zkoušky. Rozhodující tak byla výzva policisty k podstoupení lékařského vyšetření. Zesprávního spisu pak nijak nevyplynulo, že by tato výzva byla projevem libovůle nebo šikany ze strany policejního orgánu. Právě naopak, opodstatněnost předmětné výzvy byla dána výsledky orientačních dechových zkoušek. Ty sice nebyly v souladu s § 16 odst. 2 tabákového zákona způsobilé samy o sobě prokázat ovlivnění žalobce alkoholem v souvislosti s požitím alkoholických nápojů kvůli porušení předepsaného postupu, ale legitimizovaly výzvu policisty podrobit se odbornému lékařskému vyšetření. Na jejich základě nepochybně bylo možné důvodně se domnívat, že žalobce řídil motorovévozidlo pod vlivem alkoholu (srov. přiměřeně rozsudek č. 2063/2010 Sb. NSS).

Správní orgán opřel závěr o vině žalobce právě o výsledky lékařského vyšetření. Vzorek krve odebrané žalobci byl vyšetřen dvěma na sobě nezávislými laboratorními metodami, a to metodou plynové chromatografi e a Widmarkovou zkouškou. Ty prokázaly hladinu alkoholu v krvi žalobce v hodnotě 0,24 g/kg. Postup lékařského vyšetření plně odpovídal bodu 10 písm. c) Metodického pokynu ministerstva, jenž byl vydán „za účelem zajištění správnosti a jednotného postupu při průkazu a stanovení etylalkoholu v krvi“.

V souvislosti s úvahou krajského soudu o tzv. fyziologické hladině alkoholu v krviNejvyšší správní soud připomíná, že podle bodu 10 písm. e) Metodického pokynu ministerstva se „za pozitivní průkaz požití alkoholického nápoje...pokládá hladina etylalkoholu v krvi vyšší než 0,20 g/kg, stanovená metodou plynové chromatografi e“.

Přestože může být výskyt alkoholu v těle zapříčiněn i jinými faktory než pouze požitím alkoholického nápoje (v této souvislosti se poněkud zjednodušeně hovoří právě o tzv.fyziologické hladině), je třeba přitakat stěžovateli, že expertně stanovená hodnota, která v souladu s bodem 10 písm. e) Metodického pokynu ministerstva vede k negativnímu závěru o přítomnosti alkoholu v krvi v důsledku požití alkoholického nápoje, vychází zpesimistického odhadu. Ten právě předpokládá, že hladina do výše 0,20 g/kg alkoholu v krvi může být teoreticky zapříčiněna i jinými faktory než požitím alkoholického nápoje.

Byla-li však metodou plynové chromatografi e zjištěna hladina alkoholu v krvižalobce ve výši 0,24 g/kg, a to s časovým odstupem po provedení silniční kontroly (spřihlédnutím k průměrné rychlosti vstřebávání alkoholu v tzv. eliminační fázi), Nejvyšší správní soud nepochyboval, že žalobce byl při řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Krajskému soudu lze přisvědčit, že tzv. fyziologická hladina alkoholu v krvi se u různých osob liší a může být ovlivněna nejrůznějšími faktory. Nejvyšší správní soud však v tomto směru přisvědčil stěžovateli, že krajský soud nesprávně vyšel ze závěrů obsažených v části 9 Pracovního postupu ČMI

1.2 Jednotlivé judikáty


18

vztahující se k tzv. pesimistické hodnotě nejistoty přepočtového faktoru, který je ve formě

konstanty aplikován při přepočtu objemu alkoholu v dechu na hladinu alkoholu v krvi

vyšetřované osoby. V posuzované věci se však žádný takový přepočet neuplatní. Hladina

alkoholu v krvi žalobce byla zjištěna přísně specifi ckou metodou plynové chromatografi e

a v souladu s Metodickým pokynem ministerstva potvrzena Widmarkovou zkouškou.

Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu

Nejvyšší správní soud proto odmítl postup krajského soudu, který od zjištěnéhodnoty 0,24 g/kg paušálně odečetl tzv. fyziologickou hladinu alkoholu v krvi (0,20 g/kg)

a uzavřel, že zůstatková hodnota (0,04 g/kg) je marginální a neprokazuje požitíalkoholického nápoje žalobcem. Na závěru Nejvyššího správního soudu nemůže v kontextuposuzované věci nic změnit ani závěr klinického vyšetření, zaměřeného na zjištění známek

účinku ovlivnění alkoholem. Přestože bez znaleckého zkoumání není možné v každém

jednotlivém případě zjistit konkrétní výši tzv. fyziologické hladiny alkoholu v krvi,nemůže vést tato skutečnost v případě hodnoty naměřené v posuzované věci k závěru,

který učinil krajský soud.

Stěžovatel správně namítl, že by závěry krajského soudu fakticky vyloučily nebopodstatně omezily možnost účinného postihu za jednání, které ohrožuje jednu znejdůležitějších hodnot a zájmů chráněných právní úpravou provozu na pozemních komunikacích. Předchází-li orgány veřejné moci do jisté míry obraně obviněných prostřednictvímargumentů souvisejících s tzv. fyziologickou hladinou tím, že za prokazatelné ovlivněníalkoholem v důsledku požití alkoholického nápoje považují pouze hodnoty vyšší než 0,20 g/kg alkoholu v krvi, je jejich chování vedeno pochopitelnou snahou o zefektivnění výkonu veřejné moci (přestože se může jevit problematickým z hlediska zásady legality, která se uplatní i ve správním trestání). Z takového postupu však není možno bez dalšího dovodit, že se postih daného přestupku fakticky uplatní až od „nemarginální“ hranice alkoholu v krvi, resp. že této hladině se přibližující hodnoty, jako je 0,24 g/kg v posuzované věci, zakládají rozumné pochybnosti o ovlivnění alkoholem v důsledku požití alkoholického nápoje. Nejvyšší správní soud proto neshledal stížní námitku důvodnou.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud podotýká, že považoval tvrzení žalobce o požití několika nealkoholických piv před silniční kontrolou za ryze účelové. Toto tvrzenínavíc nemohlo vyvinit žalobce ze spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, jak správně uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí. Na věci by nic nezměnilo, kdyby byla naměřená hladina alkoholu v krvi žalobce zapříčiněna požitím více nealkoholických piv. To nelze v obecné rovině vyloučit, protože tzv. nealkoholická piva obsahují určité množství etylalkoholu. Právě z tohoto důvodu je však nutnépovažovat je (při nemírné konzumaci) za alkoholický nápoj. 1. ALKOHOL A JINÉ NÁVYKOVÉ LÁTKY

Dále stěžovatel vytkl krajskému soudu, že v posuzované věci rozhodl odlišně odrozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 58 Ca 56/2009.

Ze spisů vyplynulo, že v rozsudku ze dne 30. 4. 2010, čj. 58 Ca 56/2010 - 35, dospěl stejný samosoudce krajského soudu k závěru, že „pro naplnění znaků skutkové podstaty daného přestupku (přestupku dle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích – poznámka Nejvyššího správního soudu) není rozhodující to, do jaké míry byl řidič (přestupce)alkoholem ovlivněn (to je záležitostí ryze individuální), ale postačuje pouze to, že ovlivněn byl, tj. že v jeho dechu (resp. krvi apod.) (byl) zjištěn alkohol, a to i po odečtení shora uvedené odchylky“. V daném případě přitom byla žalobci dechovou zkouškou provedenouanalyzátorem alkoholu v dechu naměřena hodnota 0,34 g/kg, přičemž krajský soud uzavřel, že po odečtení odchylky 0,24 g/kg připadající na vliv přesnosti měření (0,04 g/kg – srov. část 9 Pracovního postupu ČMI) a tzv. fyziologickou hladinu alkoholu v těle byla dechovouzkouškou zjištěna hladina 0,10 g/kg, kterou krajský soud označil za nikoliv zcela bezvýznamnou a uzavřel, že „je tedy nepochybné, že (žalobce) pod vlivem alkoholu byl“.

V nyní posuzované věci přitom krajský soud založil své rozhodnutí na právním závěru, podle kterého naměřená hodnota přesahuje tzv. fyziologickou hladinu alkoholu v krvi jen o 0,04 g/kg, což označil za „poměrně zanedbatelné množství“, přičemž z kontextuodůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že zjištění alkoholu v krvi i po odečtení 0,20 g/kg nevede podle krajského soudu k automatickému závěru o řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu.

Ústavní soud setrvale judikuje, že účastník řízení má právo na předvídatelnérozhodnutí a jednotný náhled soudu na stejný právní problém. Předvídatelnost výsledku soudního rozhodování napomáhá právní jistotě a zajišťuje obecnou důvěru v právo. Pokud soud rozhodl ve více rozhodnutích v téže nebo podobné věci na základě totožných nebo obdobných skutkových zjištění diametrálně odlišným způsobem a svůj názorový posun přezkoumatelně neodůvodnil, je jeho rozhodnutí v rozporu s ústavně chráněným principem právní jistoty a zasahuje do práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. II. ÚS 296/2001).

Obdobně i Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi zastává názor, že pokud stejný senát, resp. stejný samosoudce krajského soudu posuzuje srovnatelné případy bez řádného odůvodnění odlišně, porušuje tím předvídatelnost rozhodování a s ní související princip právní jistoty, mající v konečném důsledku dopady i na principrovnosti účastníků soudního řízení. Změna přístupu bez výslovného zásahu provedeného legislativní formou nebo bez využití mechanismů sjednocování judikatury prostřednictvím soudů vyšší instance a současně bez racionálně podloženého a přesvědčivéhoodůvodnění je proto ústavně nežádoucí (srov. rozsudek ze dne 12. 8. 2004, čj. 2 Afs 47/2004).

1.2 Jednotlivé judikáty


20

Z výše uvedené abstrakce právních závěrů je patrno, že krajský soud rozhodl

v obou případech se vzájemně rozpornými právními názory. Nadto není zodůvodnění jeho rozhodnutí seznatelné, proč považoval hodnoty 0,04 g/kg a 0,10 g/kg za

natolik vzdálené, aby vysvětlily rozporné teze o „poměrně zanedbatelném množství“,

resp. „nikoli zcela nevýznamné“ hladině. I tato stížní námitka tedy byla důvodná.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že je napadený rozsudek nezákonný, proto

jej zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V něm

krajský soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným

v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

Rozhodnutí NS ze dne 17. února 2000, sp. zn. 5 Tz 202/99

Nabourání dvou automobilů během 10 minut opilým řidičem a posouzení

počínání řidiče policií jako přestupek

Právní věta

1. Trestní stíhání obviněného řidiče motorového vozidla pro trestný čin ohrožení pod

vlivem návykové látky podle § 201 TrZ není vyloučeno ani v případě, jestliže se

nepodařilo objektivně (tj. odběrem a vyšetřením krve) zjistit přesné množstvíalkoholu v krvi řidiče v době jízdy. Citované ustanovení totiž podmiňuje trestníodpovědnost stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo k jiné činnosti,

při nichž by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu

na majetku. Na takový stav lze sice usuzovat především z množství (hladiny)alkoholu v krvi řidiče, ale není-li tento údaj k dispozici, je možné a nutné stavvylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče

motorového vozidla uskutečněna, např. z druhu a množství alkoholických nápojů

požitých před jízdou řidičem, z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z celkového

chování řidiče před nehodou i po ní apod. K tomu musí orgány činné v trestním řízení

opatřit a provést všechny vhodné a potřebné důkazy (§ 2 odst. 5 TrŘ) a odpovídajícím

způsobem je zhodnotit jednotlivě i v souhrnu (§ 2 odst. 6 TrŘ). 2. Vedle svědeckých výpovědí, lékařských zpráv či znaleckého posudku může být

jedním ze souhrnu důkazů (byť nikoli jediným), jimiž lze prokázat stav vylučujícízpůsobilost pachatele k výkonu činnosti podle § 201 TrZ, též výsledek dechové zkoušky,

zejména pokud byla tato zkouška provedena přístrojem, který umožňujekvantifi kovat množství požitého alkoholu. Výsledek dechové zkoušky není možné bez

dalšího odmítnout jen z důvodu, že přístroj, na kterém byla zkouška provedena,

je zatížen určitou nepřesností, pokud výsledek odpovídá ostatním důkazům. 1. ALKOHOL A JINÉ NÁVYKOVÉ LÁTKY

21

Popis případu

Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, městského úřadu vyšetřování byla podle

§ 171 odst. 1 TrŘ postoupena věc obviněného T. F., stíhaného pro trestný čin ohrožení

pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) TrZ, správnímu orgánu, a to příslušnému

dopravnímu inspektorátu. Obviněnému bylo kladeno za vinu, že dne 25. 3. 1999 v 15:40 hod.

jel osobním automobilem v pravém jízdním pruhu po vozovce a v prostoru před křižovatkou

nedodržel bezpečnou vzdálenost za jedoucím automobilem, který řídil J. Ř., zezadu dovozi

dla narazil, čímž na něm způsobil podle znaleckého posudku škodu ve výši 78 660 Kč,

přičemž při dechové zkoušce přístrojem zn. Dräger bylo v jeho krvi zjištěno 2,45 promile

alkoholu a odběru krve i dalšímu vyšetření se odmítl podrobit. V rozhodnutí dospěl

vyšetřovatel k závěru, že výsledky přípravného řízení ukazují, že tento skutek není

trestným činem. Jde však o skutek, který by mohl být posouzen jako přestupek proti

pravidlům silničního provozu ve smyslu § 5 odst. 1 písm. b), e), § 5 odst. 2 písm. b),

§ 17 odst. 1 vyhlášky č. 99/1989 Sb. a § 7 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 12/1997 Sb.

Rozhodnutí nabylo právní moci.

Stížnost ministra spravedlnosti pro porušení zákona

Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného stížnost pro

porušení zákona. Namítá v ní, že vyšetřovatel nepostupoval podle § 2 odst. 5 TrŘ, neboť

nezajistil všechny potřebné a možné důkazy. Z dosud provedených důkazů byl zřejmý

rozpor mezi množstvím požitého alkoholu uváděným obviněným v trestním řízení

a množstvím, které konstatoval v řízení o přestupku, včetně rozporu mezi těmito

údaji a výsledkem zjištěným dechovou zkouškou. Přesto vyšetřovatel neověřovalvý

pověďmi svědků, spolupracovníků obviněného, jeho údaje o množství požitého alkoholu

a údaj, kdy alkohol konzumoval. K chování obviněného a k zevní stránce ovlivnění jeho

osoby alkoholem měli být, jako svědci, vyslechnuti policisté, kteří šetřili dopravníne

hodu, a pracovníci záchranné služby, kteří zajišťovali jeho převoz do nemocnice. Tyto

skutečnosti, významné pro posouzení věci, měly být zjišťovány a ověřovány i výslechem

lékaře, který měl u obviněného provést odběr krve ke zkoušce na alkohol. Měl být rovněž

vyžádán protokol o výsledku této zkoušky.

Ministr spravedlnosti dále namítá, že vyšetřovatel prováděl vyšetřování jen o části

skutku kvalifi kovaného jako trestný čin podle § 201 písm. d) TrZ. Přitom od počátku

vyšetřování bylo zřejmé, že obviněný téhož dne kolem 15:25 hod. při jízdě pod vlivem

alkoholu narazil svým vozidlem do autobusu dopravních podniků, který poškodil.

Jako svědci měli být v přípravném řízení vyslechnuti J. M. a M. V., kteří vypovídali v řízení

o přestupku. Jmenovaní se mohli vyjádřit k chování obviněného při řízení automobilu

před touto dopravní nehodou i po ní. Ke způsobu jízdy obviněného měl být podrobně

1.2 Jednotlivé judikáty vyslechnut svědek J. Ř. Znaleckým posudkem z oboru ekonomika, ceny a odhadymotorových vozidel, a po zajištění dalších důkazů o rozsahu poškození autobusu dopravních podniků, měl vyšetřovatel zjistit škodu na tomto vozidle. Teprve na základě těchtozjištění, při neexistenci chemického rozboru krve, měl znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, provést propočet hladiny alkoholu v krvi obviněného v době dopravní nehody. Dále měl posoudit stupeň jeho ovlivnění alkoholem v kritické době aschopnosti řídit motorové vozidlo.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 TrŘ vyslovil, že usnesením vyšetřovatele Policie ČR,městského úřadu vyšetřování byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5 a § 171 odst. 1 TrŘ ve vztahu k § 201 písm. d) TrZ. Nejvyšší soud Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a napodkladě spisového materiálu podle § 267 odst. 1 TrŘ správnost výroku napadenéhousnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.

Podle § 2 odst. 5 TrŘ orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který jenezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje tyto orgány



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist