načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jubilejní benefice pro Artura Závodského -- Sborník ke 100. výročí narození prof. PhDr. Artura Závodského, DrSc. – Michaela Soleiman; Miroslav Plešák

Jubilejní benefice pro Artura Závodského -- Sborník ke 100. výročí narození prof. PhDr. Artura Závodského, DrSc.

Elektronická kniha: Jubilejní benefice pro Artura Závodského
Autor: Michaela Soleiman; Miroslav Plešák
Podnázev: Sborník ke 100. výročí narození prof. PhDr. Artura Závodského, DrSc.

– 100. výročí narození profesora Artura Závodského, významného vědce, kritika a pedagoga, je vhodnou příležitostí důstojně připomenout osobnost bytostně spjatou s brněnskou univerzitou, jejím sídelním městem a divadelní kulturou. (sborník
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  68
+
-
2,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Masarykova univerzita
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 176
Rozměr: 23 cm
Úprava: xvi stran obrazové přílohy: portréty, faksim.
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Literatura. Literární život
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Brno, Masarykova univerzita, 2012
ISBN: 978-80-210-6157-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

100. výročí narození profesora Artura Závodského, významného vědce, kritika a pedagoga, je vhodnou příležitostí důstojně připomenout osobnost bytostně spjatou s brněnskou univerzitou, jejím sídelním městem a divadelní kulturou.

(sborník ke 100. výročí narození prof. PhDr. Artura Závodského, DrSc.)
Předmětná hesla
Závodský, Artur, 1912-1982
Literární vědciČesko – 20. století
PedagogovéČesko – 20. století
TeatrologovéČesko – 20. století
Zařazeno v kategoriích
Michaela Soleiman; Miroslav Plešák - další tituly autora:
O umění s rozumem O umění s rozumem
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Masarykova univerzita

Brno 2012

JUBILEJNÍ

BENEFICE

ARTURA

ZÁVODSKÉHO

Sborník ke 100. výročí narození

prof. PhDr. Artura Závodského, DrSc.

pro

JUBILEJNÍ BENEFICE PRO ARTURA ZÁVODSKÉHO

ISBN 978-80-210-6157-6


JubileJní benefice

pro ArturA Závodského


Artur Závodský r. 1977


Artur Závodský r. 1977



JubileJní benefice

pro ArturA Závodského

Sborník ke 100. výročí narození prof. PhDr. Artura Závodského, DrSc.

Masarykova univerzita

Brno 2012



7

obsAh

slovo úvodem ...................................................11

KOLEGOVÉ A SPOLUPRACOVNÍCI

Antonín Bartoněk

vycpaný zajíc v 2. c, magnetofon prvobytně pospolný

a všehochuť o starořeckém světě ....................................15

Ivan Dorovský

Žít a nechat žít ...................................................17

Eugenie Dufková

pozdní otázky pro pana profesora .................................20

František Hejl

pro memoria kolegy a spolubojovníka,

prof. phdr. Artura Závodského, drsc. ...............................24

Milan Jelínek

Artur Závodský – badatel teatrolog ..................................27

Ivo Osolsobě

pocta profesoru Závodskému ......................................30

Krystyna Kardyni-Pelikánová

profesor Artur Závodský – významný vědec energické

a hluboce lidské osobnosti .........................................31

Jaroslav Sedlář

k 100. jubileu Artura Závodského .................................. 34

Miloš Schnierer

o jednom odborném spříznění .................................... 38


8

Zdeněk Smejkal

v protivenstvích doby .............................................41

Milan Suchomel ................................................. 45

Miloš Štědroň

Artur Závodský .................................................46

Jiřina Telcová

Malá vzpomínka .................................................48

Jiří Vysloužil

Malé rozpomínání na prof. Artura Závodského .......................50

Stanislav Žaža

Artur Závodský a antika .......................................... 52

DIVADELNÍCI

Libuše Billová ....................................................57

Jiří Dušek ...................................................... 58

Arnošt Goldflam ................................................ 59

Mojmír Heger

Monolog herce v. v. Mojmíra hegera o panu profesoru Závodském,

strážci brněnského olympu .......................................60

Jana Hlaváčková

střípky .........................................................62

Miloš Hynšt

osobnost od A až do Zet A r tur Z á vodsk Ý ..............64

Jana Janovská

kritické oko i pohlazení Artura Závodského ..........................65

Jiří Jurka ....................................................... 67

Zdeněk Kaloč

Je to tak dávno...! ...............................................68

Vladimír Krejčík ................................................. 70

Ivo Krobot ......................................................71

Miloš Kročil .....................................................72

Helena Kružíková ................................................74


9

Pavel Kunert .................................................... 76

Jaroslav Kuneš ...................................................77

Zora Matoušková ................................................78

Arnošt Moulík ....................................................79

Gustav Oplustil ..................................................81

Milan Pokorný ..................................................86

Jiřina Prokšová

vážený kritik Artur Závodský ......................................88

Jaroslav Tuček

Jak se významný teatrolog Artur Závodský stal mým strýcem,

aniž o tom věděl .................................................89

STUDENTI

Pavel Aujezdský

vzpomínka na divadelní proseminář prof. Artura Závodského ........... 95

Jaroslav Blecha ..................................................97

Václav Cejpek

Artur Závodský – léta sedmdesátá aneb co zůstává ...................99

Vladimír Čech

vzpomínky na pana profesora nevodnes’ čas .........................103

Armin Delong ...................................................106

Jaromír Dufek

o jedné „krvavé pointě“ ..........................................107

Margita Havlíčková ..............................................110

Petra Heerenová ................................................112

Stanislav Jabůrek

bylo to dobré, pane profesore. díky... ...............................113

Olga Jeřábková

hra o mládí a studování ..........................................117

Miloš Kalenda

Mé setkání s panem profesorem ...................................118


10

Danuše Kšicová

vzpomínka na osobnost Artura Závodského

k jeho letošnímu dvojímu výročí ....................................121

Petr Oslzlý .....................................................124

Miroslav Plešák

port Artur ......................................................127

Miloš Remunda

Mé návštěvy ....................................................131

Ladislav Soldán

nejmladší z prvních dálkařů .......................................134

Stanislava Střelcová – Štědroňová

odvážně a lidsky ................................................137

Mojmír Weimann

díky, pane profesore .............................................140

Libuše Zbořilová

díky, pane profesore! ............................................147

Michal Žák

Jako had z ráje ..................................................151

PŘÁTELÉ RODINNÍ A JINÍ

Jindra Delongová ................................................155

Věra Mikulášková

vzpomínka k jednomu století ......................................158

Michaela Soleiman pour Hashemi

krásný Artur ...................................................159

Sylva Šantavá-Krohová

pan prof. Artur Závodský .........................................162

MEzI LITERATUROU A DIVADLEM ...............................163

přispěvatelé ....................................................170

ediční poznámka ................................................175

poděkování .....................................................176


11

slovo úvodem

Č

tenářům sborníku předkládáme šedesát jeden text, v nichž kolegové a spo

lupracovníci, divadelníci, studenti a rodinní přátelé vzpomínají na profesora phdr. Artura Závodského, drsc., jako na osobnost výraznou a podněcující. náš sborník tedy převážně neobsahuje ryze odborné či populárně odborné stati (základní bibliografie jubilanta se uvádí v knize Na křižovatce umění, 1973, dále pak ve slovníku české literatury po roce 1945, 1998, heslo bylo aktualizováno 2006), zato přináší jedinečné svědectví o dílčích osudech a dobové atmosféře tehdejšího a odborného kulturního života. Čest památce profesora Závodského, kterého si uvedenými příspěvky dovolujeme připomenout v souvislosti se stým výročím jeho narození a třicátým výročím jeho smrti.

Jménem redakce sborníku

Michaela hashemi a Miroslav plešák



koleGové

A spoluprAcovníci



15

Antonín Bartoněk

vycpaný zajíc v 2. c, magnetofon prvobytně pospolný a všehochuť o starořeckém světě

p

řišel k nám někdy na podzim 1938 do sekundy c klasického gymnázia v brně

na ulici legionářské nový profesor, řekl, že se jmenuje Artur Závodský, přinesl s sebou vycpaného zajíce a na úrovni sekundánského posluchačstva o něm zajímavě povídal. hodina pak proběhla beze zkoušení, to bylo v tom okamžiku důležité. pokládali jsme jej proto za přírodovědce, a někteří ještě možná pokládají dodnes, pokud žijí a ještě si na to vzpomínají. pak jsme ho na škole již neviděli a nic dalšího se o něm nedověděli. Že se narodil v Martinově u ostravy a že bude za války učit v hranicích na gymnáziu, že tam v r. 1942 přispěje k založení beskydského divadla a po válce se v brně stane významným odborníkem v teatrologii, to nám řečeno nebylo a tehdy vlastně ještě zčásti ani řečeno být nemohlo. poté, co jsem v r. 1945 přišel studovat latinu a řečtinu na filozofickou fakultu Mu, časem jsem se s tímto jménem začal setkávat, ale asi jsem si zpočátku myslel, že jde o dvě osoby stejného jména.

když se mi pak po skončení vojenské základní služby poštěstilo na podzim

v r. 1952 získat místo asistenta pro klasické jazyky na filozofické fakultě v brně a stal jsem se tam členem kulturní komise roh, nabídl mi nějaký známý, že nám je brněnské rozhlasové studio ochotno na pár dní zapůjčit na ukázku jakýsi zázračný přístroj na způsob zdokonaleného gramofonu, jemuž se prý říká magnetofon. byl to přístroj neskladný a neskutečně veliký, přivezlo jej nákladní auto, a aby se dal na fakultě snáze umístit, byl instalován v posluchárně č. 1, hned v přízemí nedaleko tehdejší vrátnice na Grohově ulici. co nám tehdy technik z rozhlasu o magnetofonu vykládal, už si moc nevzpomínám, ale ani to není důležité, protože zhruba za dalších patnáct let měl svůj magnetofon sonet duo, malý a přenosný, skoro každý z nás – než se doba zase změnila JubileJní benefice pro ArturA Závodského a magnetofony vyšly rychle z módy a byly nahrazeny modernějšími prostředky záznamové techniky. pro mne však mělo dočasné umístění rozhlasového magnetofonu na filozofické fakultě ten význam, že se jeho instalace zúčastnil dr. Artur Závodský, nedávno jmenovaný docent české literatury, a já jsem se ho osmělil zeptat na toho zajíce ze sekundy c. dověděl jsem se od pana docenta, že do naší třídy přišel skutečně on, když před válkou nějakou dobu suploval na brněnských gymnáziích, než odešel učit do hranic. Já jsem se přitom po chlubil, že jsem v chlapeckém věku strávil s rodiči několikrát asi po týdnu v teplicích u hranic a že se mi tam líbily koncerty vojenské hudby z hranické vojenské akademie, a hlavně oslík, který při přesunu do teplic a zpět táhl na vozíku veliký buben. když pak přišla řeč na nedalekou hranickou propast, dostalo se mi výkladu, že se jmenuje kmotrova díra a že tam vylákal a zavraždil nějakou ženu z vídně známý moravský sériový vrah hugo schenk. Já jsem se přiznal, že to jméno neznám, a tak se mi dostalo promptně výkladu o českých a moravských loupežnících: o babinském jsem sám něco věděl z návštěv Špilberku, ale navíc jsem byl poučen, že běžné brněnské slovo „grázl“ je česká podoba jména proslulého moravsko-rakouského loupežníka Grasela od Moravských budějovic.

Moje třetí vzpomínka je z doby, kdy byl profesor Artur Závodský na přelomu

50. a 60. let proděkanem pro vědecký výzkum. na začátku mého fakultního habilitačního řízení vyšlo najevo, že pracuji na publikaci, v níž by měl být vhodným způsobem propojen svět jednotlivých starořeckých krajin se stručným výkladem o kultuře starých Řeků, zvláště o jejich literatuře a výtvarném umění. v této souvislosti mi prof. Závodský navrhl, abych pro něho písemně připravil hlavní obrysy své práce a nastínil její hlavní kapitoly, on že mi poradí, jak to propojení provést. připravil jsem tedy po našem rozhovoru názvy a charakteristiky asi dvaceti pěti

kapitol, z nichž byly dvě třetiny věnovány výkladům nejen o jednotlivých starořeckých krajinách, ale i o tamějších hlavních božstvech, příp. světských osobách tamní mytologie, historie, slovesné i výtvarné kultury; tuto topografickou síť starého řeckého světa – i s řeckými oblastmi v Malé Asii, na kypru, v jižní itálii a na sicílii – jsem nakonec doplnil trojicí na sebe navazujících kulturně orientovaných kapitol, směřujících od prvopočátků starořecké historie až po byzantské období. profesoru Závodskému se konspekt práce, jak říkal, docela líbil a zejména mi poradil, jak výklad nepřeexponovat detaily, ale naopak že jej musím prokládat kratšími zajímavými odbočkami. nástin monografie našel pozitivní odezvu u nakladatelství orbis, které si můj knižní titul dalo do plánu. Jenže pak nastaly běžné komplikace, spojené s různými personálními změnami, ale věci to příliš neuškodilo, protože co je deset let proti historii starého Řecka, jak mě prof. Závodský stále utěšoval. tím se stalo, že výsledná publikace Světem starých Řeků vyšla teprve koncem 70. let, tedy alespoň ještě za jeho života.

toto jsou tři moje vzpomínky na pana profesora Artura Závodského, vy

brané z mnohých dalších. Jsou tři a kupodivu ani jedna není přímo o divadle!

Ivan Dorovský Žít a nechat žít

J

iž od druhého ročníku jsem sice publikoval své příspěvky v řeckém a make

donském tisku a také v brněnské rovnosti a v hostu do domu, byly to růz

né zprávy, kratší články a jazyková okénka, ale psát do odborného tisku jsem se ještě neodvažoval. byl jsem ve čtvrtém ročníku studia, když se mi dostala do rukou kniha řeckého autora Georgiose Zoidise patroparadoti filia (Zděděné přátelství). Zaujala mě. sedl jsem a napsal o ní několik stran. Říkejme tomu recenze. spíše však se mi povedlo převyprávět její obsah a sdělit, čím mě zaujala. dělal jsem tenkrát tzv. pomocnou vědeckou sílu na rusistice a sedával jsem v pracovně s dr. Jiřím broncem a dr. vlastou vlašínovou.

Artura Závodského jsem znal od vidění jako proděkana pro vědeckou činnost. vypadal velmi důstojně a působil značně nepřístupně. Zaslechl jsem několikrát od tehdejšího asistenta, později vynikajícího muzikologa rudolfa pečmana, mluvit o něm v různých souvislostech jako o schöne Arturovi. takto jej údajně nazýval profesor frank Wollman.

Zjistil jsem, že A. Závodský je výkonným redaktorem literárněvědné řady sborníku prací filozofické fakulty. Jednoho dne jsem mu z pracovny zatelefonoval a chvějícím se hlasem se ho zeptal, zda by nechtěl do sborníku recenzi na jednu řeckou práci. odpověděl mi, že právě rediguje texty do nového čísla sborníku a že mu mám svou recenzi přinést.

když jsem vstoupil do jeho pracovny, spatřil jsem robustní postavu sedící za stolem zavaleným knihami, texty, papírky, tužkami a různými dalšími věcmi. pozval mě dál, vybídl, abych si sedl na židli vedle jeho stolu a pousmál se na mne. viděl, že mám trému a že se stydím. převzal můj text a řekl mi, že mi dá vědět, zda jej do sborníku zařadí. Asi po týdnu mi zavolal, abych si přišel pro svou recenzi. Moc nadějí na její přijetí jsem si nedělal. on mi ji však podal a řekl, abych ji podle jeho úprav přepsal a donesl mu ji co nejdříve. když JubileJní benefice pro ArturA Závodského jsem ji až na kolejích na Gorkého ulici, kde jsem tehdy bydlel, viděl, v první chvíli jsem se zděsil. tužkou byly opraveny všechny moje pravopisné chyby i stylistické neobratnosti. dal si s tím nesmírnou práci, věnoval tomu mnoho času. teprve později, když už jsem byl několik let členem jím vedené katedry slovanských literatur, divadelní a filmové vědy, jsem zjistil, že důsledně požaduje od svých spolupracovníků kvalitně odvedenou práci. právě v době svého působení na jeho katedře jsem ho blíže poznal a ocenil jako člověka velkého ducha a širokého srdce. Ačkoli jsem v kolektivu patřil k nejmladším členům, choval se ke mně bez výjimky kolegiálně a přátelsky. vykal mi, avšak oslovoval mne křestním jménem. Získal si mou naprostou úctu tím, jak razil heslo Žít a nechat žít, jímž se také sám ve svém životě a jednání řídil.

v sedmdesátých a osmdesátých letech (to už jsem nebyl členem jeho katedry) jsem ho často vídal v čítárně fakulty i univerzitní knihovny. denně četl denní a periodický tisk. v kapsičce saka nosil malou tužtičku, jíž si zapisoval na útržky papíru všechny informace, které ho zaujaly. kromě kulturní stránky Rovnosti a Svobodného slova jsem pravidelně četl také kulturní stránku Lidové demokracie. nejčastěji bývala plná kratičkých glos, zpráviček a poznámek, podepsaných snad všemi jeho asi desíti šiframi, nejčastější z nich byla zkratka az.

dodnes mi utkvěla v paměti vzpomínka, která je spojena s cestou asi deseti brněnských účastníků na mezinárodní sjezd slavistů ve varšavě v roce 1973. ve vlaku z přerova do varšavy roman Mrázek otevřel nejnovější číslo sborníku prací fakulty a komentoval jednotlivé příspěvky. už si nevzpomenu, kdo z fakultních autorů v něm měl devět příspěvků. Myslím, že právě Artur Závodský. kromě jedné stati to ovšem byly recenze a zprávy. rozvinula se vášnivá debata. Mrázek hlasitě prosazoval, že od jednoho autora by mohlo být v jednom čísle sborníku nejvíce pět příspěvků, devět textů že je příliš.

po několika dnech sjezd skončil a my účastníci z brna jsme se společně vraceli zpět. v kupé jsem seděl s Arturem Závodským a s rusisty, které jsem znal. Mluvilo se o všem možném. vlastně mluvili jiní, já jsem pouze pozorně naslouchal, protože jsem byl nejmladší. přišla řeč také na to, jaké dárky jsme nakoupili našim manželkám. Artur sáhl do aktovky a vytáhl velikánské zápalky a balíček čaje. Květě jsem koupil zápalky, jaké u nás nejsou, a polskou herbatu – pronesl. tenkrát se mi podobné dárky pro manželku zdály neobvyklé. teprve časem jsem pochopil, jak Artur Závodský uvažoval prakticky. A že určitě svými dárky manželku potěšil.

Artur Závodský dovedl potěšit vždycky, ať už své blízké doma nebo své spolupracovníky. rozhodně nikoho úmyslně nezarmoutil. nikdy jsem nepostřehl, že by někomu záviděl nebo někoho pomlouval.

od konce šedesátých let minulého století, kdy už jsem byl vědeckým pracovníkem kabinetu balkanistiky a hungaristiky, jsme se s Arturem Závodským ještě více sblížili. spojoval mě s ním mj. jeho zájem o básnickou tvorbu Jiřího



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.