E-kniha: Josef Dobrovský -- Hungarista a ugrofinista – Richard Pražák; Michal Kovář

Richard Pražák

Michal Kovář (ed.)

Hungarista a ugrofinista

Josef Dobrovský

BRNO | 2019

MasaRykOva uNiveRzita

© 2019 Richard Pražák, dědicové

© 2019 Masarykova univerzita

ISBN 978-80-210-9266-2

ISBN 978-80-210-9267-9 (online : pdf )

https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-9267-2019

Publikace je součástí ediční řady MUNI ARTS 100, kterou filozofická fakulta vydává u příležitosti

100. výročí založení Masarykovy univerzity.

Obsah

Můj otec Richard Pražák, hungarista a ugrofinista (Markéta Hejkalová) ............................7

Ediční poznámka (Michal Kovář) ............................................................................................... 9

Josef Dobrovský. Hungarista a ugrofinista ...........................................................................11

Úvodní poznámka ..................................................................................................................... 13

Kapitola první – Prameny a literatura ke vztahům české a maďarské osvícenské vědy ........... 15

Kapitola druhá – Předpoklady a charakteristika česko-maďarských vědeckých

vztahů za osvícenství ................................................................................................................29

Kapitola třetí – Styky J. Dobrovského s Maďary ........................................................................36

Kapitola čtvrtá – Ugrofinistická studia Josefa Dobrovského .....................................................50

Kapitola pátá – Světový názor Josefa Dobrovského ve světle vývoje a vzájemných

souvislostí českého a maďarského národního hnutí na přelomu 18. a 19. století ...................... 70

Závěr .........................................................................................................................................91

Přílohy......................................................................................................................................95

Josef Dobrovský o svém pobytu ve Finsku a specifických rysech ugrofinských jazyků ............97

Recenze Josefa Dobrovského na spis Sámuela Gyarmathiho Affinitas linguae hungaricae

cum linguis fennicae originis grammaticae demonstrata. Göttingen 1798 .............................102

Seznam pramenů a literatury .............................................................................................109

Zdroje použitých fotografií .................................................................................................. 122

7Můj otec Richard Pražák, hungarista a ugrofinista

Můj otec Richard Pražák, hungarista a ugrofinista Táta se dostal k hungaristice náhodou. Na filozofické fakultě Karlovy univerzity začal studovat češtinu a ruštinu, ale nebavilo ho neustálé memorování ruských říkanek a veršíků – proto při první příležitosti přestoupil na maďarštinu. Maďarsko je země na pomezí: ztracená mezi germánskými a slovanskými jazyky, středoevropská, ale s patrným vlivem Balkánu a Osmanské říše, a myslím, že pro mého tátu se Maďarsko stalo oknem do trochu jiného světa a do určité míry i únikem před všedními dny. Jezdil tam často na delší i kratší pobyty, někdy jsme ho v Budapešti navštěvovali a jindy nám vozil dárky, u nás nedostupné a budící obdiv spolužáků – kuličky na provázku, nazývané klik-klak, či později Rubikovu kostku, ale na tu jsem už byla moc velká. Do Maďarska, k Balatonu, jsme jezdili i na rodinné dovolené. Jednou jsme se při návratu zastavili v Ďarmotech u Győru (Gyarmat), rodišti Josefa Dobrovského – ale o tom nikdo z místních nic nevěděl, a na českou rodinu, která vystoupila ze zelené škodovky a jejíž hlava se v kavárně maďarsky na Dobrovského vyptávala, se dívali s údivem a podezíravě.

V sedmdesátých letech táta věnoval velké úsilí, aby na brněnské filozofické fakultě vznikla výuka maďarštiny, ale o tom já moc nevím. Sledovala jsem spíš jeho knižní práce. Například překlady dětských knih Évy Janikovszky Mně se vždycky musí něco stát a Už zase já a výbor z básní Sándora Petőfiho Blesky rozhněvané i křídla motýlí (o těch se doma hodně mluvilo, rodiče si vždycky o své práci rádi povídali) a nejvíc pak výbor z básní Gyuly Juhásze Hymnus člověka. Na tom jsem měla možnost spolupracovat. Táta překládal doslovné texty, takzvané podstročniky, a já jsem se je snažila převádět do veršů – a přitom jsem okouzleně pozorovala, jak se můj ustaraný tatínek mění v zábavného společníka a vstřícného a spolehlivého spolupracovníka.

Maďarská cesta přivedla tátu i do Finska. V roce 1964 se mu naskytla unikátní příležitost, odjel téměř na rok do Helsink, aby se naučil druhý ugrofinský jazyk. My jsme s ním jet nemohli a tátovi se prý ve Finsku zpočátku hodně stýskalo. Později tam ale navázal několik celoživotních přátelství – s bohemistou Velim Kolarim či svéráznou učitelkou finštiny Mariou Virolainen, a stejně jako v Maďarsku začal hledat spojnice mezi našimi národy. Psal o cestě Josefa Dobrovského do Finska a Ruska v roce 1792, o Janu Amosovi Komenském a jeho pozorování příbuznosti ugrofinských jazyků, o českých hudebnících – tenoristovi Josefu Navrátilovi a bratrech Hřímalých, violocellistovi Jaromírovi a houslistovi Bohuslavovi –, kteří ve Finsku působili v 19. století...

Na konci osmdesátých let se táta stal členem mezinárodního ugrofinistického komitétu, účastnil se několika ugrofinistických kongresů (v hlavě mi utkvěl ten, který se konal v Syktyvkaru, hlavním městě republiky Komi v tehdejším Sovětském svazu), Finsko několikrát navštívil i v devadesátých letech, kdy jsem tam pracovala na českém velvyslanectví (protože jsem šla v tátových finských stopách, vystudovala jsem finštinu), jedno léto jsme spolu projeli celé Finsko z Helsink až do Rovaniemi... Tátova devadesátá léta byla ale maďarská – od roku 1994 do roku 1998 byl prvním velvyslancem České republiky v Budapešti. A nejenom devadesátá – tátova poslední kniha, velké dílo Dějiny Uher a Maďarska v datech, vyšla několik dní před jeho smrtí v září 2010. Jela jsem pro ni do tiskárny a vezla ji tátovi do nemocnice. Měl radost, ale zároveň mi důrazně

8 Josef Dobrovský

kladl na srdce, abych neopomněla poslat recenzní výtisky. Jedním z nejdůležitějších adresátů byl

jeho celoživotní přítel, profesor István Fried.

Od roku 2003 lze finštinu studovat v Brně na Ústavu jazykovědy Filozofické fakulty Masary

kovy univerzity. Zasloužili se o to Tomáš Hoskovec, Ondřej Šefčík, David Vaverka, Michal Kovář,

Petra Hebedová, v nepatrné míře možná i já. To už je jiný příběh, ale na jeho počátku je jeden pa

trně nevlídný a větrný říjnový den v dávném roce 1964. Do Helsink připlouvá mladý český vědec,

stipendista UNESCO, čeká ho téměř rok v zemi pro nás nevídané svobody a blahobytu, ale jemu

se už teď, na lodi, stýská po rodině, která musela zůstat v Brně...

Markéta Hejkalová

9Můj otec Richard Pražák, hungarista a ugrofinista

ediční poznámka

Stať profesora Richarda Pražáka Josef Dobrovský. Hungarista a ugrofinista otiskujeme podle strojopisu s ná

zvem Josef Dobrovský jako hungarista a ugrofinista a vročením 1966 v rámci oslav stého výročí založení br

něnské univerzity a jako připomínku jednoho z jejích význačných pedagogů. Německojazyčný variant té

hož textu, Josef Dobrovský als Hungarist und Finno-Ugrist, vyšel v edici Spisy University J. E. Purkyně v Brně

v  roce 1967 (sv. 122, přístupný on-line z  adresy digitální knihovny Masarykovy univerzity). Českojazyčný

strojopisný text je tedy pravděpodobně originál, jejž profesor Pražák do němčiny přeložil a také dále upra

vil. Úpravy jsou ovšem poměrně malé. Oproti německému vydání chybí v děkovné pasáži Úvodní poznám

ky například jméno profesora Vladimíra Skaličky a dále některé odkazy na další literaturu (například v po

známce 79 První kapitoly: Endre Bojtár, „Zur Frage der Ausgestaltung der neuzeitlichen Literatursprachen

in Osteuropa“, Studia Slavica 1964, tomus X, fasc. 3–4, str. 405–424; Emil Niederhauser, „The problems of

bourgeois transformation in Eastern and South-Eastern Europe“, Nouvelles études historiques, Budapest 1965,

str. 565–580.).

Část českojazyčného textu, a to výňatky ze Čtvrté kapitoly, jsem již otiskl v  oslavném sborníku textů Ri

charda Pražáka Má maďarská cesta – Česko-maďarský kontext středoevropských kulturních dějin (Balassiho in

stitut – Nemzeti kulturális alap – Masarykova univerzita, Brno 2014, eds. Róbert Kiss Szemán a Mészáros

Andor). Ve sborníku je otištěn i překlad titulární stati profesora Pražáka Má maďarská cesta, v  níž zpětně

hodnotí i výsledky svého bádání o Dobrovského přínosu světové ugrofinistice.

Kapitolu pátou profesor Pražák otiskl s malými úpravami jako článek „Dobrovský a Kazinczy“ ve Sborníku

prací Filosofické fakulty brněnské university, řada D17/18, str. 45–60, v roce 1971.

V přepisu zohledňuji autorovy rukopisné korektury a textové doplňky.

S ohledem na plynulost četby rozepisuji jednoslovné zkratky stol. > století (v tomto případě jde o sjedno

cení zápisu, neboť autorova volba v textu kolísá), r. > roku, tzv. > takzvaný, např. > například, hr. > hrabě

a další, stojící především na začátku syntagmat. Ponechávám zkratky víceslovné na konci frází, například

ad. anebo aj., a kvůli stručnosti zkratku srov. v poznámkách.

Sjednocuji zápis slov linguistika/lingvistika > lingvistika, archiv/archív > archív (zde podle několikerých

ručních oprav v  samotném strojopise lze usoudit, že autor preferoval tuto variantu), recense/recenze >

recenze, specielní/speciální > speciální, Pešt/Pešť > Pešť (dtto), intenzivní/intenzívní > intenzívní (dtto).

Upravuji některé, již v době vzniku textu zastaralé prepoziční a jiné vazby na spřežky (při čemž > přičemž,

tak zvaný > takzvaný, zatím co > zatímco) a opravuji interpunkci dle současných pravidel.

Slovosled a jiná, převážně stylistická – lexikální a valenční –, specifika autorská zůstávají zachovány. Sem

patří i bohemizovaná, dnes nepříliš používaná toponyma, například Jáger (Eger). Přesto i jejich užívání

v textu kolísá, a to na úrovni třídy (profesor Pražák nepoužívá české názvy například pro Győr či Göttin

gen). Obdobně neupravuji slovakismy u slovenských reálií. Výjimkou z  obou výše uvedených pravidel je

změna z Bratislava na Pressburg v odkazech na starší zdroje. Zde má však změna oporu v pozdějším, ně

meckém vydání. Beze změny ponechávám i starší formy etnonym. A konečně nechávám autorovo vlast

ní skloňování maďarských proprií, obzvláště antroponym, ačkoli u mnoha jmen by mělo být skloňování

s ohledem na absenci diftongů v maďarštině, a tudíž s ohledem na pozici švu mezi posledními dvěma slabi

kami, jiné, např. Tolnaiho namísto Tolnaie.

Neupravuji ani odkazy na Pražákova vlastní díla, ačkoli někdy v  odkazech píše o sobě ve třetí osobě jako

o Pražákovi, jindy zase v osobě první. Tento rys je doložen i v německém vydání.

Kurzívou odlišuji tituly monografií a periodik a cizí slova. Profesor Pražák tituly periodik i monografií gra

ficky odlišoval uvozovkami, nicméně ne vždy.

K výrazným textovým změnám se odhodlávám jen v  případě zjevné inkongruence či absence predikátu

a po srovnání s autorským německým překladem. Jde o následující změny:

„Pro poznání česko-maďarských vědeckých vztahů mají velký význam korespondence Ribayova sou

středěna ve sbírkách Miklóse Jankoviche, jež tvořily součást fondu Levelek (Dopisy) v Národním muzeu

10 Josef Dobrovský

v Budapešti a dnes jsou deponovány v rukopisném oddělení tamní Széchényiho knihovny.“ > „Pro poznání

česko-maďarských vědeckých vztahů má velký význam korespondence Ribayova soustředěna ve sbírkách

Miklóse Jankoviche, jež tvořily součást fondu Levelek (Dopisy) v Národním muzeu v Budapešti a dnes jsou

deponovány v rukopisném oddělení tamní Széchényiho knihovny.“

„Nové národně politické a duchovní otázky, které vykrystalizovaly z ideového a společenského kvasu 18.

století v jeho druhé polovině i v habsburské monarchii, kde u hnutí jednotlivých malých národů, probouze

jících se k plné emancipaci, byly dobové společenské problémy vždy posuzovány z hlediska celonárodních

zájmů.“ > „Nové národně politické a duchovní otázky vykrystalizovaly z ideového a společenského kvasu 18.

století v jeho druhé polovině i v habsburské monarchii, kde u hnutí jednotlivých malých národů, probouze

jících se k plné emancipaci, byly dobové společenské problémy vždy posuzovány z hlediska celonárodních

zájmů.“

Profesor Pražák vložil do bibliografického seznamu zjevně jen stati, jež použil. V poznámkách však odka

zuje i na další texty, z nichž si lze doplnit znalosti o vedlejších tématech. Odkazy na tyto texty do seznamu

použité literatury nedoplňuji.

Oproti německému vydání chybí ve vydání českém český, ruský a německý abstrakt a jmenný rejstřík.

V německém vydání autor vynechal relevantní komentovaný úryvek z  Dobrovského Reise nach Schweden

und Russland, jejž zde přetiskuji. Obě německojazyčné Dobrovského stati z  příloh opravuji dle původních

vydání.

Knihu doplňuje osobně laděná předmluva dcery profesora Pražáka, mé ctěné kolegyně a přítelkyně Marké

ty Hejkalové, jíž tímto děkuji.

Michal Kovář

Josef Dobrovský

Hungarista a ugrofinista