načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jógátky – Barbora Hu

Jógátky

Elektronická kniha: Jógátky
Autor: Barbora Hu

Pohádky na motivy eticko-morálního základu jógy, doplněné návody na provedení jógových ásan. Pro společné čtení rodičů s dětmi. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2% 100%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 77
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné)
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Nanako Išida
Skupina třídění: Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-2987-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Pohádky na motivy eticko-morálního základu jógy, doplněné návody na provedení jógových ásan. Pro společné čtení rodičů s dětmi.

Popis nakladatele

Jóga je starý filozofický systém pocházející z Indie. Prastará moudrost a odkaz cizích kultur jsou aktuální i v dnešní uspěchané době. Jógátky – pohádky na motivy eticko-morálního základu jógy – jsou určeny hloubavým rodičům a jejich dětem, kteří se chtějí na chvilku zastavit a zklidnit.
Prostřednictvím krásných příběhů se vydají na dobrodružnou a inspirativní výpravu za pochopením sebe sama, za hledáním cesty k vlastnímu srdci a k životní rovnováze. Každá pohádka je doplněna návodem na provedení jógových ásan, které zahrnují metody koncentrace, relaxace, protažení těla, zklidnění mysli či dětskou meditaci.

(pohádky a cvičení pro malé jogínky)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Barbora Hu - další tituly autora:
Jógátky Jógátky
Teorie čakra jógy - Cesta od podmíněnosti k potenciálu Teorie čakra jógy
 (audio-kniha)
Jógátky Jógátky
 (e-book)
Jogovky Jogovky
Jógátky – Cesta na horu srdce Jógátky – Cesta na horu srdce
 (e-book)
Jógátky – Cesta na horu srdce Jógátky – Cesta na horu srdce
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jogátky

Pohádky a cvičení pro malé jogínky

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Barbora Hu

Jogátky – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


JÓGÁTKY

Pohádky a cvičení pro malé jogínky

Napsala Barbora Hu

Ilustrovala Nanako Išida



Tadeáškovi



• 5 •

ÁHIMSÁ – nenásilí O ježovce tvrďákovi, neomalené patě a chaluhách toužících po objetí

Bylo nebylo, tedy spíš bylo, než nebylo (jinak

by se nám hůř vyprávělo), jedno podmořské

městečko. Nebylo vůbec veliké, naopak – bylo

to vcelku drobné podmořské maloměsto, jakých

je v hloubce pod hladinou ve všech mořích světa

plno. A jak už to na maloměstě bývá, každý se znal s každým, všichni věděli, kdo kde bydlí a co obvykle dělává, a snad i to, co si dává v sobotu k snídani nebo ve čtvrtek k svačině. Těch podobností tu ale bylo mnohem víc, však ještě uvidíte!

Na samém okraji podmořského městečka, na útesu, bydlela

ježovka. Nenechte se mýlit, tahle ježovka nebyla vůbec žádná slečinka, ale pořádný chlapák! A vlastně taky pěkně zarputilý tvrďák a vztekloun, co se nerad s někým dohaduje a veškeré spory řeší silou. S jeho ostrými bodlinami se nikdo z místních nechtěl dostat do křížku. Většina rybích sousedů tak raději jen mlčky proplouvala kolem jeho plotu. To, že se s naším tvrďákem ježovkou ze strachu skoro nikdo nebavil, je celkem jasné. Tvrďáka ježovku to někdy trošku mrzelo, i když většinou předstíral, že je mu to jedno a že „bratříčkovat se s kdejakou vlezlou mřenkou odvedle tedy


• 6 •

nepotřebuje“. Důvod, proč byl takovým tvrďákem a samotářem, byl ten, že se zkrátka bál, aby na něj někdo nebyl ošklivý, aby ho někdo, koho by si třeba oblíbil, nakonec nezklamal, aby někdo neporanil jeho křehkou dušičku, která zůstávala pečlivě skryta za ostnatou schránkou. A tak se z něj na první pohled stal zloun a netýkavka.

Jediný, kdo se s tvrďákem ježovkou po všech těch letech ostrých slov a činů chtěl kamarádit, byla skupinka tenoučkých chaluh, která rostla hnedle vedle jeho obydlí. Jediná skupinka chaluh na tomhle podmořském útesu – široko daleko jiná mořská „tráva“ nerostla. Není divu, že se tmavě zelené chaluhy cítily drobátko osaměle a rády by se se svým sousedem daly občas do řeči. On ale o přátelství „s nějakým zkrouceným salátem“ vůbec nestál. Pokaždé, když se vracel domů a cestou míjel chaluhy, prosebně se za ním natahovaly v posmutnělém tanci podmořského proudění. Bývaly by si vystačily i s vlídným slovem, milým pohledem, ale ze všeho nejvíc toužily po vřelosti kamarádského objetí. Marná sláva, tvrďák byl v těchto ohledech neoblomný chlapík.

Jednoho dne brzy zrána se tvrďák ježovka rozhodl, že si půjde zaběhat. Přece jen takové ježovčí ostny se musejí pravidelně protahovat... Vyrazil ze svého příbytku, a když míjel chaluhy rostoucí nedaleko branky, ani okem nemrkl. Zkrátka – choval se jako obvykle.

Cítil se plný síly, ve skvělé kondici, a tak si řekl, že se vydá až k Sasančí špičce, což byl kopec s červenou čepicí ze zádumčivých sasanek. Odtud byl náramný výhled do okolní podvodní krajiny.



• 8 •

Chvilku se sice rozmýšlel, protože po cestě mohl potkat poťouchlé sépie, které tu často venčívaly svůj ochočený plankton a jemu se přitom pletly do cesty, ale pak si sám pro sebe řekl: „I co, když se mi budou ti jejich otravní miláčkové motat pod nohy, popíchnu je bodlinou a bude. Uvidíme, jak rychle mi uhnou z cesty!“

Běžel a běžel, díval se jen před sebe a vůbec si nevšímal toho, jak se před ním kolemjdoucí korýši radši schovávají. Co kdyby nebyl v dobrém rozmaru (a že tedy většinou opravdu nebyl!) a rozhodl se některého z nich píchnout svou bodlinou... Když už měl náš tvrďák Sasančí špičku na dohled, zkalila se znenadání voda kolem něj tak, že musel zastavit, aby neškobrtl. Překvapeně chvíli čekal, až se rozvířený písek opět usadí na mořském dně. Rozhlédl se napravo a nalevo, když vtom se voda znovu silně rozvířila. Tentokrát se k zčeřenému písku přidala i temná černá barva, kterou vypouštějí sépie, když se cítí ohrožené. A taky že jo! Skupinka poťouchlých sépií i s pištícím planktonem na vodítku rychle proplula těsně kolem udiveného tvrďáka.

„No to snad...“ nestačil ani pohoršeně doříct, protože spatřil příčinu toho velkého zmatku. Noha člověka!

„Co ten tu ksakru dělá?“ zamručel naštvaně, ale v jeho hlase byl cítit strach.

Tedy, nohy potápěčů v prapodivných ploutvích z umělé hmoty se pod vodou občas objevovaly, ale ne tady, ne v tuto dobu! Všichni v podmořském městečku se jich samozřejmě obávali. Přicházely bez varování a často se stávalo, že svou nemotornou chůzí zbořily nejeden podvodní domeček! Dříve, než se tvrďák ježovka stačil dodivit, odkud se tu tahle neohrabaná noha vzala, zkoprněl. To


• 9 •

proto, že se znenadání objevila přímo nad ním. A co víc, vypadala docela jinak než obvykle – neměla na sobě tu „jakože ploutev“. Byla holá! Než mohl stačit někam ucuknout, lidská pata mu došlápla rovnou na hlavu!

„Jau!“ vyjekl nasupeně.

„Jauu!“ vykřikl vyděšený člověk s hlavou nad hladinou. S ježovkou na mořském dně tedy opravdu nepočítal.

Tvrďák v okamžení sebral všechny své síly a člověka tentokrát sám od sebe znovu píchl – ne jednou, ale pro jistotu hned třikrát.

„Jau, jau, jauuuuuuuu! Zatracený mořský ježek!“ zařval hlas nad hladinou.

Tvrďák to slyšel a dost ho to naštvalo: „Co mi má co říkat, že jsem zatracený, když mi sám šlápl na hlavu?“ A píchl ještě jednou.

„Zpropadená ježovka! Jak by to bylo prima, kdyby v moři vůbec nebyly!“ procedil člověk mezi zuby.

To se tvrďáka dotklo. Tuze moc. Než se zčeřený písek stačil usadit na mořském dně, vyrazil rychle zpátky k domovu. Po cestě mu v hlavě zněla ta zlá slova a bylo mu z nich opravdu smutno.

„Nikdo mě nemá rád, a někteří by dokonce byli rádi, kdybych vůbec nebyl! Nechtěl jsem té patě ublížit – byl to vetřelec a šlápl na mě, bránil jsem se!“ Tvrďák ježovka měl skoro na krajíčku. Sklesle se opřel o branku svého plotu, když vtom ucítil jemné poklepání na rameno. Byly to chaluhy.

Nesměle se ovinuly kolem jeho ramen a bázlivě řekly: „My ti rozumíme.“

„Jak byste mohly, vám nikdo neubližuje!“ odsekl trochu překvapeně tvrďák.


• 10 •

„Ale ubližuje,“ odpověděly chaluhy. „A ty ho navíc moc dobře znáš!“

„Copak vám někdo šlape na hlavu?“ zeptal se s maskovaným zájmem tvrďák.

„Na hlavu ne, ale ubližuje nám tím, jak nás schválně přehlíží, jak se nad nás povyšuje a jak dává najevo, že mu jsme lhostejné, přestože bychom si mohli být blízko.“

„Hm, hm, ale určitě to nebolí tolik, jako když vám lidská pata šlápne na hlavu!“ opáčil tvrďák.

„To sice nevíme, ale cítíme se stejně,“ odvětily chaluhy.

Tvrďák se na chvilku zamyslel – nebyl vůbec hloupý a došlo mu, o čem chaluhy tak tajemně mluví.

„Ubližuji vám já?“ zeptal se.

„Ano, ale myslíme, že ještě víc ubližuješ sám sobě, když ze sebe děláš takového tvrďáka a necitu. Že bys byl mnohem šťastnější, kdyby ses k nám i jiným obyvatelům našeho městečka choval hezky. Neubližoval ani svými bodlinami, ani zlým slovem, nepřemýšlel o všech tak ve zlém. Třeba by tě pak ostatní měli rádi a nebyl bys tak sám,“ brebentily tenkými hlásky chaluhy jedna přes druhou. Chaluhy byly sice tenké tělem i hlasem, ale byly docela moudré. Pro svou klidnou povahu byly dobrými pozorovatelkami dění v podmořském městečku, a tak mnohému rozuměly lépe než kdejaká stará škeble.

„A jak jsem se podle vás měl zachovat, když na mě šlápl ten člověk, ha?“ zeptal se tvrďák.

„Myslíme, že na tebe nedupl schválně. Jasně, ublížil ti, ale nechtěně – a tys reagoval tak, žes celou věc ještě zhoršil. Až


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je

možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist