načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: JÓGA - anatomie, 2. rozšířené vydání - Leslie Kaminoff; Amy Matthews

JÓGA - anatomie, 2. rozšířené vydání

Elektronická kniha: JÓGA - anatomie, 2. rozšířené vydání
Autor: ;

2. rozšířené vydání přináší 54 stran navíc! Nové kapitoly o svalové a kosterní soustavě, analýzy ásan a mnoho dalších nových informací. Tento světový bestseller, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  299
+
-
10
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79% 93%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 280
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace (převážně barev.), portréty
Vydání: 2., rozš. vyd.
Název originálu: Yoga anatomy
Spolupracovali: překlad Petra Žižlavská
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-0178-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor představuje některé detaily z anatomie, které považuje za klíčové a hodnotné pro příznivce jógy. Názorná ilustrovaná publikace určená jak zájemcům o cvičení jógy, tak instruktorům a lektorům. Laické veřejnosti přiblíží význam jógy a její blahodárné působení na svalové skupiny, instruktorům pomůže v jejich práci: kniha představuje jednotlivé pozice - ásany - a jejich vliv na svaly, zapojené při provádění daných cviků, s přesnými popisy svalů přímo v ilustraci a srozumitelným slovním vysvětlením.

Popis nakladatele


2. rozšířené vydání přináší 54 stran navíc! Nové kapitoly o svalové a kosterní soustavě, analýzy ásan a mnoho dalších nových informací.

Tento světový bestseller, anatomický průvodce jógou, je určen pro každého, kdo se o jógu zajímá – pro začátečníky i pokročilé, pro příznivce power jógy a zejména pro instruktory.

Přehledné anatomické ilustrace znázorňují práci svalů, které jsou zapojeny při provádění jednotlivých pozic. Srozumitelné a přesné popisy jednotlivých ásan spolu s kresbami poskytují dokonalou představu o principech, na nichž jsou založeny dané pohyby.

V knize mimo jiné naleznete:
• Základní principy jógy.
• Dýchací techniky.
• Vztah mezi jógou a páteří, druhy pohybů páteře.
• Důležité informace o kosterní a svalové soustavě.
• Obsáhlý přehled ásan s rozborem činnosti svalů a kloubů, upozorněním na možné potíže a překážky, popisem průběhu dýchání během cvičení a názorným anatomickým obrázkem.

Leslie Kaminoff je mezinárodně uznávaným specialistou v oblasti jógy a anatomie dýchání.
Amy Matthews je mimo jiné analytičkou Labanova pohybu a specialistkou na propojení těla a dechu.   ([váš ilustrovaný průvodce pozicemi, pohyby a dýchacími technikami])

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Leslie Kaminoff; Amy Matthews - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JÓGA – anatomie

Leslie Kaminoff

Amy Matthews

Computer Press, a. s.

2013


JÓGA – anatomie

2. rozšířené vydání

Leslie Kaminoff, Amy Matthews

Překlad: Petra Žižlavská

Odborná korektura: Jan Machala, Petr Minster

Obálka: Martin Sodomka

Sazba: Daniele Janošců

Jazyková korektura: Martina Kotulová, Kateřina Janošková

Odpovědný redaktor: Ivana Auingerová

Technický redaktor: Radek Střecha

Authorized translation from the English language edition Yoga anatomy.

Copyright © 2012, 2007 by The Breathe Trust

All rights reserved. Except for use in a review, the reproduction or utilization of this work in any form or

by any electronic, mechanical, or other means, now known or hereafter invented, including xerography,

photocopying, and recording, and in any information storage and retrieval system, is forbidden without the

written permisson of the publisher.

Translation © Petra Žižlavská, 2013

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN 978-80-264-0178-0

Vydalo nakladatelství CPress v Brně roku 2013 ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem Na Pankráci 30,

Praha 4. Číslo publikace 16 944.

© Albatros Media a. s., 2013 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována

a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu

vydavatele.

2. vydání


3

Věnuji tuto knihu svému učiteli T. K. V. Desikacharovi jako projev vděku za jehoneoblomné naléhání, abych našel svou vlastní pravdu. Je mou největší nadějí, že tato práce

ospravedlní jeho důvěru ve mne.

A také svému učiteli fi lozofi e Ronovi Pisaturo – lekce nikdy neskončí.

Leslie Kaminoff Díky všem studentům a učitelům, kteří odešli dříve... především Philipovi, mému studentu, učiteli a příteli.

Amy Matthews


4

OBSAH

4

Předmluva 6

Poděkování 8

Úvod 10

Pravé já je ztělesněné já 10

Cvičení, rozpoznání a odevzdání se 10

Vítejte v mé laboratoři 11

Vše, co potřebujeme, již máme 11

Od kolébky ke gravitaci 11

Dynamika dýchání 13

Lekce jógy od buňky 13

Prána a apána, Sthira a sukha, Tělní cestičky prány a apány: Výživa dovnitř, odpad ven, Sukha

a dukha, Narodili jsme se, abychom dýchali a odolávali gravitaci Defi nice dýchání, pohyb ve dvou dutinách 16

Balon naplněný vodou a harmonika, Vesmír dýchá s námi, Trojrozměrné změny tvaru při dýchání Podrobnější defi nice dýchání 19 Role bránice při dýchání 20

Tvar a umístění, Svalová připojení bránice, Organická spojení, Činnost bránice, Druhy bráničního

dýchání, Motor trojrozměrné změny tvaru, Řídící změny tvaru, Doplňkové dýchací svaly Další dvě bránice 29

Hlasivková bránice, Bandhas Vnitřní rovnováha: zóny tlaku 32 Jóga a páteř 35 Fylogeneze: stručná historie páteře 35

Ontogeneze: ještě stručnější historie naší vlastní páteře 39

Spojovací prvky mezi žebry 40

Ploténky a vazy, Tlak a protitlak Druhy pohybů páteře 45

Ohýbání a protahování, primární a sekundární zakřivení, nádech a výdech, Předklon a záklon

z hlediska prostoru a páteře, Úklony do stran a rotace z hlediska prostoru a páteře, Podélné

natažení, bandhy a mahamudra Vnitřní rovnováha: páteř, hrudní koš a pánev 55 Kosterní soustava 57 Dynamická rovnováha systémů v těle 57

Svalovokosterní (muskuloskeletální) soustava 57

Tkáně kosterní soustavy: kosti a vazy 58


5

Klouby 59

Synoviální klouby, Rovnováha v kloubním prostoru, Činnost kloubů, Tradiční defi nice činnosti

kloubů, Rozsah pohybu v kloubech Svalová soustava 67 Anatomie základních svalů 67 Svalové stahy – kontrakce 69

Vztahy mezi svaly 71

Páry agonistů a antagonistů, Jednokloubové a vícekloubové svaly, Kinetické řetězce svalů Základní principy kosterních svalů 73 Porozumění ásanám 77 Co je analýza ásany? 77 Výchozí pozice a opěrná základna 77 Analýza kloubů 78 Analýza svalového systému 78 Informace o každé pozici 79 Kresby 80 Pozice ve stoji 83 Pozice vsedě 137 Pozice v kleku 175 Pozice na zádech 193 Pozice vleže na břiše 223 Pozice s oporou paží 235 Seznam použité literatury 273 O autorech 273 Rejstřík 274 České názvy pozic 276 Názvy pozic v sanskrtu 277


6

PŘEDMLUVA

J

e mi potěšením, že mohu napsat předmluvu k rozšířené, zmodernizované a vylepšené

verzi knihy Jóga – anatomie. A co je nejdůležitější, toto vydání přesně odráží pravé

spoluautorství s mou spolupracovnicí a přítelkyní Amy Matthewsovou. V prvním vydání

jsem poděkoval Amy za spolupráci, která patřila mezi nejcennější a nejhodnotnějšíprofesionální vztahy, které jsem tehdy měl. V tomto okamžiku, po pár dalších letech naší

spolupráce, odstraňuji slova patří mezi a říkám je. Když Amy a já společně pracujeme, je

to, jako by naše jednotlivé znalosti a názory vytvořily specializované hemisféry, které se

spojily, aby fungovaly a jednaly jako nějaký druh super mozku. Je to opravdu radostný

zážitek pracovat s někým, kdo mě učiní výrazně chytřejším, než když pracuji sám. Když

k tomu přidáme talent Sharon Ellisové, naší výjimečné ilustrátorky, a podporu kreativního

týmu z Breathing Project, tvůrčí skupina je na světě.

Úspěch vydání knihy Jóga – anatomie v létě 2007 každého překvapil. Byla přeložena do 19 jazyků, v tisku je přes 300 000 výtisků a stále patří mezi nejprodávanější knihy o józe ve Spojených státech. Obdrželi jsme velmi pozitivní zpětnou vazbu od čtenářů, z nichž jsou mnozí učitelé jógy, kteří nyní knihu Jóga – anatomie vužívají jako studijní materiál v kurzech pro cvičitele. Knihu rovněž používají lidé různých oborů jako ortopedové,chiropraktici, fyzioterapeuti, trenéři fi tness center či instruktoři pilates.

Nejlepší odezvu vyvolaly první dvě kapitoly, které se věnovaly dechu a páteři.Záměrem těchto dvou kapitol bylo poskytnout informace, které bych si opravdu sám přál mít k dispozici před 25 lety, kdy jsem se pokoušel pochopit základ anatomie pro svůj osobní přístup k dýchání při praktikování ásany. Jsem opravdu potěšen tím, jak skvěle vše bylo přijato, a jsem opravdu rád, že toto druhé vydání nám umožnilo přidat některé ilustrace, rozšířenou debatu o vnitřní rovnováze, o bandhas a také krátkou historii páteře, kterou jsme museli z prvního vydání kvůli rozsahu vypustit.

Amy i já jsme rovněž vděčni za kritiku čtenářů, kolegů a respektovaných odborníků v některých oblastech. Odpovědí jsou různá vylepšení, z nichž nejvýznamnější jsou dvě nové kapitoly Amy o kosterní a svalové soustavě. Tyto kapitoly zobrazují jedinečnoukombinaci vyzrálosti a jednoduchosti. JÓGA – Anatomie se přidáním těchto dvou kapitol stala užitečnější knihou, která umožňuje čtenářům lépe pochopit speciální anatomické termíny používané v oddílech o ásanách, zvláště v oddílech o kloubech a svalech.

Kapitola 5 je novou společně napsanou kapitolou, která poskytuje analýzu ásany a náš přístup k tomu, co analyzovat. Měli byste tuto kapitolu přečíst dříve, než začnete čístjakýkoli úvod ke specifi ckým ásanám, protože vysvětluje náš nekonvenční a někdy kontroverzní náhled na klasifi kaci, dýchání a činnosti kloubů a svalů.

Amy zcela zrevidovala a opravila oddíly o ásaně. Eliminovala doplňující nebo matoucí rozdělení, termíny a koncepty a přidala informace k pochopení činnosti svalů a celkově zlepšila přehlednost prezentace. Lydia Mannová pomohla s designem tím, že převedla shrnující data do tabulek, které jsou přehlednější. Další zlepšení se týkají přidání jiných variací ásan a nových označení u ilustrací speciálních kloubů a svalů a celkově upravení popisků ilustrací.


7

Amy i já věříme, že i toto vydání knihy JÓGA – Anatomie bude cenným zdrojem pro provozovatele a učitele jógy, stejně jako pro další formy zdravého pohybu. Doufáme, že si ji užijete stejně jako my, když jsme ji tvořili. Prosím, neváhejte nám dát vědět o vašich zkušenostech při užívání naší knihy.

Leslie Kaminoff

New York City

Září 2011


8

PODĚKOVÁNÍ

P

ředevším a nejvíce bych chtěl vyjádřit svůj vděk své rodině: Umě, Sashovi, Jaimu aShau

novi. Jejich trpělivost, porozumění, láska a podpora mne provázely skrz ten dlouhý

proces zrodu, psaní, vydání a revidování této knihy. Také bych velmi rád poděkoval svému

otci a matce za podporu synových neobvyklých zájmů a kariéry v posledních padesáti letech.

Dovolit dítěti, aby našlo svou vlastní cestu v životě, je ten největší dar, jaký rodič může dát.

Byla to opravdu kolektivní práce, která by nebyla nastala bez nepřetržité podporyta

lentovaného a oddaného týmu. Lydia Mannová, jejíž nejpřesnější titul by zněl „Hlídačka

projektu a autora“, je talentovaná návrhářka, umělkyně a kamarádka, která mne provázela

každou fází tohoto projektu. Organizovala, ověřovala a připravovala knihu k vydání, nafotila

většinu snímků (včetně fotografi e autora) a navrhla její obálku. Bez jejího partnerství by

kniha stále ještě přetrvávala někde v prostoru mezi mou hlavou a harddiskem.

Sharon Ellisová dokázala, že je zručná, vnímavá a fl exibilní lékařská ilustrátorka. Když

jsem ji poprvé přibral do týmu poté, co jsem obdivoval její práci na internetu, neměla sjó

gou žádné zkušenosti, ale zanedlouho mrskala sanskrtské termíny a orientovala se v pozicích

jako pravý jogín.

Tento projekt by neexistoval nebýt týmu z Human Kinetics, který s myšlenkou vytvořit

knihu přišel. Především výzkum Martina Barnarda vedl k tomu, že jsem přijal nabídkupra

covat na tomto projektu. Díky povzbuzování a editorským radám Leigha Keylocka a Jasona

Muzinica se projekt sunul kupředu. Patří jim mé velké díky za jejich podporu a především

trpělivost.

Výjimečný dík patří také mému literárnímu agentovi a příteli Bobu Tabianovi, který

fungoval jako můj spolehlivý hlas rozumu a zkušenosti. Je prvním člověkem, který mě viděl

jako autora, a nikdy neztratil víru, že se jím vlastně mohu stát.

Za vzdělání, inspiraci a pomoc během vzniku knihy děkuji Swami Vishnu Devanandovi,

Lyndě Hueyové, Leroyovi Perrymu Jr., Jacku Scottovi, Larrymu Paynovi, Craigu Nelsonovi,

Garymu Kraftsowovi, Yanu Dhyanskymu, Stevovi Schramovi, Williamu LeSassierovi, Davidu

Gormanovi, Bonnie Bainbridge Cohenové, Lenu Easterovi, Gili Hedleymu a Tomu Myersovi.

Také děkuji všem svým minulým i současným studentům a klientům, kteří zároveň byli mými

stálými a náročnými učiteli.

Velký dík patří také všem modelům a modelkám, kteří pózovali na našich fotografi ích:

Amy Matthewsová, Alana Kornfeldová, Janet Aschkenazyová, Mariko Hirakawa (modelka

z obálky), Steve Rooney (který také daroval studiu v Mezinárodním centru fotografi e hlavní

snímek), Eden Kellner, Elizabeth Luckettová, Derek Newman, Carl Horowitz, J. Brown,Jyo

thi Larson, Nadiya Nottinghamová, Richard Freeman, Arjuna, Eddie Stern, Shaun Kaminoff

a Uma McNeillová. Děkuji také Krishnamacharya Yoga Mandiram za dovolení použítobra

zové fotografi e Sri T. Krishnamacharya jako odkaz na kresby Mahamudry a Mulabanhásany.

Neocenitelnou podporu poskytli také Jen Harriosová, Edya Kalev, Leandro Villaro, Rudi

Bach, Jenna O ́Brianová a všichni učitelé, zaměstnanci, studenti a příznivci Projektudý

chání.

Leslie Kaminoff


9

Začnu poděkováním Lesliemu za jeho ušlechtilou duši. Protože mne přizval do Projektu

dýchání v roce 2003, protože mne nepřetržitě podporuje v přístupu k výuce, doporučuje

mé hodiny a semináře svým studentům a protože mne přizval, abych pomohla při tvorbě

této knihy.

Netušila jsem, co vše přijde, když mne seznámil s bezvadnou myšlenkou vydat knihu o anatomii jógy! V průběhu tvoření první knihy i tohoto druhého vydání jsme on i já vedli dlouhé debaty, ve kterých jsme diskutovali a propracovávali naše nápady způsobem, který leštil a kultivoval to, co jsme oba mohli nabídnout.

Za to, že jsem lektorka, jaká jsem, vděčím především své rodině. Oba rodiče mne povzbuzovali, abych se ptala a chápala samostatně. Můj otec byl vždy ochotný mi vše vysvětlit a matka mne povzbuzovala v tom, ať si vše vyhledám a zpracuji. Od nich jsem se naučila, že mohu dělat svůj vlastní výzkum a realizovat vlastní nápady..., a žádný detail nebyl tak malý, aby nestál za úvahu!

Mnoho díků patří také všem učitelům, kteří podnítili mou zvědavost a vášeň proporozumění věcem: především Alison Westové za rozvíjení ducha poznávání a bádání ve svých hodinách jógy; Marku Whitwellovi za to, že mi neustále připomínal, co už dávno vím, a to, proč jsem učitelkou; Irene Dowdové za její entuziasmus a přesnost, Gilovi Hedleymu za jeho ochotu nevědět a nořit se do problemů a učit se a Bonnie Bainbringe Cohenové, která slouží jako model vášně a soucitu pro sebe i své studenty, což ji dělá tak výbornou učitelkou.

Někteří lidé byli v procesu přípravy tohoto druhého vydání obzvlášť důležití. Obrovské díky patří Chloe Chung Misnerové za to, že přečetla každý řádek mých nových kapitol a připomínala, abych zůstala svou. Michell Gayové za to, že chtěla vědět víc, a proto kladla velmi důležité otázky. Studentům Projektu dýchání, kteří mne jako učitelkuneustále inspirují. Zaměstnancům Projektu dýchání, především Alanovi, Edye, Alyson a Alici, kteří odvedli neskutečnou práci při tom, aby projekt běžel, zatímco jsme Leslie a já byli procesem pohlceni.

Sarah Barnabyová mi byla neocenitelnou pomocnicí při úpravě materiálu o ásanách v druhém vydání tím, že jsme spolu tříbily myšlenky a vždy mne vrátila k tomupodstatnému, co chci říct. Připravila také materiál pro rejstříky a starala se o kontrolní čtení.

Jsem velice vděčná všem lidem a skupinám, kteří mě podporovali při práci na této knize: mým nejdražším kamarádkám Michelle a Aynsley; také Karen, která mnepodporovala při prvním vydání, letní skupině BMC, především našemu kruhu kolem kuchyňského stolu, Wendy, Elizabeth a Tarině; Kidney a všem lidem, kterým jsem řekla: „Přestaňte se ptát na tu knihu.“; studentům z BMC, kteří mne vždy vřele vítali a dávali mi zpětnou vazbu, obzvláště Moonshadow, Raven-light, Michaelovi, Rosemary a Jesse. A milující dík patří Sáře, která mne neustále inspiruje, takže jsem v životě i v učení mnohem otevřenější a kreativnější, než by mne kdy napadlo.

Amy Matthewsová


10

T

ato kniha rozhodně není vyčerpávající studií o lidské anatomii či o rozsáhlé nauce o józe.

Žádná samostatná kniha by to nezvládla. Obě sféry obsahují v podstatě nekonečné

množství detailů, makro – i mikroskopických, z nichž všechny jsou opravdu fascinující aužitečné v daných kontextech. Mým záměrem bylo představit takové detaily z anatomie, které

já sám považuji za klíčové a hodnotné pro všechny příznivce jógy, ať už studenty, či učitele.

PRAVÉ JÁ JE ZTĚLESNĚNÉ JÁ

Jóga hovoří o tom, dostat se někam hlouběji – až k pravému já. Cíl tohoto snažení je často

vyjádřen mystickými termíny, které naznačují, že naše pravé já existuje na nějakénemateriální bázi. Tato kniha ukazuje opačný trend, který říká, že k tomu, abychom se dostali

k pravému já, se musíme vydat na cestu naším fyzickým tělem. Až dojdeme k úplnému

poznání, nejen že budeme rozumět anatomii, ale zároveň přímo zažijeme realitu, která

nás pozvedne k základnímu pojetí jógy. To je vpravdě ztělesněný projev spirituality.Přesně rozlišujeme mezi mystickým (snahou vnímat nadpřirozenou realitu prožitou nějakými

mimosmyslovými prostředky) a duchovním (z latinského spiritus, znamenajícího dech,

oživení, cit nebo vitální princip individua).

Důvod pro tento vzájemně poučný vztah mezi jógou a anatomií je jednoduchý:nejhlubší principy jógy jsou založeny na propracovaném a důkladném uvědomění si fungování lidského těla. Předmětem nauky o józe je „Já“ a toto „Já“ pobývá ve fyzickém těle. CVIČENÍ, ROZPOZNÁNÍ A ODEVZDÁNÍ SE Starodávná učení, která jsme zdědili, se vyvíjela přes osvícená pozorování života ve všech jeho formách a projevech. Přesné pozorování lidí dalo vzniknout možnosti praktikovat jógu (kriya jóga) klasicky zformulovanou Pataňdžalim a znovu objevenou Reinholdem Niebuhrem v jeho slavné modlitbě klidu

1

. Při cvičení směřujeme svou pozornost narozpoznání (swadhyaya), k rozlišení věcí, které můžeme změnit (tapah), k věcem, které změnit

nemůžeme(íšvararánidhána).

Nedává nám jóga primární motivaci ke studiu anatomie? Chceme porozumět tomu, co se v našem těle děje, a tak pochopit, proč je něco relativně lehké změnit a něco jiného tak obtížné. Kolik energie musíme obětovat tomu, abychom překonali svůj vlastní odpor? Kdy bychom se měli naučit vzdát se tam, kde je změna velmi nepravděpodobná? Obojí vyžaduje úsilí. Odevzdání se je projev vůle. Toto jsou nekončící otázky, které, zdá se,přinášejí každý den jiné odpovědi, a to je přesně ten důvod, proč je musíme neustále klást.

Trocha povědomí o anatomii nám při tomto úkolu pomůže, obzvláště když do našeho zkoumání zahrneme dýchání. Co dělá z dechu tak mocného učitele jógy? Dýchání má dvojí podstatu, je zároveň dobrovolné i samovolné, proto dech osvětluje tu věčnou otázku, 1 Karl Paul Reinhold Niebuhr (1892–1971), americký teolog: „Bože, dej mi klid přijímat věci, které nemohu změnit;

odvahu změnit věci, které mohu změnit, a moudrost poznat rozdíl.“

ÚVOD


11

proč něco můžeme řídit či změnit a něco nemůžeme. Všichni této osobní, ale univerzální

otázce někdy čelíme, jestliže máme chuť se rozvíjet.

VÍTEJTE V MÉ LABORATOŘI

Kontext, který jóga poskytuje pro studium anatomie, má kořeny ve zkoumání toho, jak se

naše životní síla projevuje v pohybech těla, dechu a mysli. Prastarý a znamenitýmetaforický jazyk jógy vznikl ze skutečných anatomických pokusů, které prováděly miliony hledačů

po tisíce let. Všichni tito hledači sdíleli společnou laboratoř – lidské tělo. Záměrem této

knihy je tak provést prohlídku po této „laboratoři“ s použitím jasných instrukcí, jak sdanými pomůckami zacházet a které základní postupy mohou přinést užitečná nahlédnutí.

Nechtěl jsem ani tak napsat manuál ke cvičení daného systému jógy, jako spíše nabídnout

pevné základy k principům, které jsou předmětem fyzického cvičení všech systémů jógy.

Protože cviky v józe jsou založeny na vztahu dýchání a páteře, věnoval jsem sepředevším těmto systémům. Na ostatní struktury těla jsem nahlížel na základě jejich vztahu k páteři a dýchání, čímž se jóga stala spojovacím článkem studia anatomie. Navícrespektujeme jogínský pohled na dynamickou vzájemnou propojenost a vyhýbáme se redukující analýze pozic a nařízenému seznamu jejich výhod. VŠE, CO POTŘEBUJEME, JIŽ MÁME Prastaří jogíni zastávali názor, že člověk má tři těla: fyzické, astrální a kauzální. Z tohoto úhlu pohledu je pak anatomie jógy naukou o přesných proudech energie, které prostupují vrstvami či „obaly“ těchto tří těl. Touto knihou jsem nechtěl ani podpořit ani popřít toto tvrzení. Chtěl jsem jen, abyste si při čtení této knihy uvědomili, že vlastníte duši a tělo, u kterého právě dochází k nádechu a výdechu a působí na něj gravitační pole. Díky tomuto procesu můžete jasněji myslet, snadněji dýchat a výkonněji se pohybovat. To vlastně bude naše základní defi nice cvičení jógy: sloučení mysli, dechu a těla.

Jiný starodávný princip nám říká, že hlavním úkolem cvičení jógy je odstraněnípřekážek, které blokují přirozené funkce našeho těla. Zní to jednoduše, ale je to v rozporu se všeobecným názorem, že naše problémy vznikají proto, že něco postrádáme. Co nás jóga může naučit, je to, že všechno podstatné pro naše zdraví a štěstí je již přítomno v nás samotných. Musíme jen určit a odstranit některé z překážek, které zabraňují těmto přirozeným silám plnit svou funkci, „jako farmář, který zboří přehradu, aby voda mohla v případě potřeby zavlažit pole.“

2

Je to skvělá zpráva pro každého z nás, nezávisle na věku,

nemoci nebo ohebnosti. Kde je dech a mysl, tam může být i jóga.

OD KOLÉBKY KE GRAVITACI

Nepohlížíme na lidské svalstvo jako na systém kladkostrojů a jejich os, jejichž funkce je

podmíněna gravitací, ale raději pohlížíme na tělo jako na dynamické párové soustavy

spirálovitých trubek, kanálů a komor, které se vzájemně zevnitř podpírají.

2 Z knihy Jógasutra, Patandžali, kapitola 4, sutra 3, in The Heart of Yoga: Developing Personal Practice

od T. K. V. Desikachar Inner Traditional, 1995)


12

Některá z těchto opor pracuje nezávisle na činnosti svalstva a jeho metabolickýchpožadavcích. Tento jev nazýváme vnitřní rovnováha a její funkci můžeme pozorovat na tom, jak je pod mechanickým tlakem propojena páteř, hrudní koš a pánev. Dutiny existující v těchto soustavách vykazují rozdíl v tlaku, který přitahuje naše orgány vzhůru směrem k místu v hrudním koši s nejnižším tlakem.

Proč je třeba cvičit umění dostat se k těmto zdrojům vnitřní podpory? V průběhuživota narůstá vzájemná tenze našich svalových úponů a opor vzhledem k neustálé zemské přitažlivosti, a tak nepřetržitě modulujeme vzory našeho dýchání jako způsob regulace naší vnitřní emoční krajiny. Tyto návyky dýchání a postojů probíhají většinou nevědomky, pokud do tohoto systému neuvedeme úmyslnou změnu (tapah) tím, že cvičíme jógu. Proto jóga často působí jako kontrola stresu.

V tomto kontextu je cvičení ásan systematickým zkoumáním toho, jak se dostat kpochopení samopodpůrných sil dechu a postoje. V kapitole o ásanách v této knize nabízíme rady, jak se narovnat, jak dýchat a uvědomit si sama sebe, které mohou v tomto zkoumání pomoct.

Nedívejme se na cvičení ásan jako na proces k zavedení pořádku do lidského systému, raději podpořme názor, že je to způsob k odhalení vnitřní rovnováhy, kterou nám příroda dala do vínku. Neznamená to, že záležitosti natažení, umístění a následnosti krokůignorujeme. Jen prostě myslíme, že dosažení přesného provedení je prostředkem k vyššímu cíli, ne cíli samotnému. Nežijeme, abychom cvičili jógu, cvičíme jógu, abychom žili – snáze, veseleji a s větším šarmem.


13

K

A

P

ITO

L

A

11

DYNAMIK A DÝCHÁNÍ

T

ato kapitola zkoumá anatomii dechu z jogínské perspektivy a začíná právě u buňky.

Tato nejzákladnější část života vás o józe může mnoho naučit. Nejhlavnější jogínské

koncepty mohou být v podstatě odvozeny z pozorování formy a funkce buňky. Navíc

když pochopíme základy buňky, pochopíme i základy všeho, co buňka tvoří, jako je třeba

lidské tělo.

LEKCE JÓGY OD BUŇKY

Buňky jsou nejmenší stavební částečky života, počínaje jednobuněčnými organismy až

po multibilionobuněčné živočichy. Lidské tělo, které je složeno zhruba ze sta bilionůbuněk, začíná jako dvě nové vytvořené buňky.

Buňka se skládá ze tří částí: buněčné membrány, jádra a cytoplazmy. Membránaodděluje vnitřní prostředí, které se skládá z cytoplazmy a jádra, od vnějšího prostředí, jež

obsahuje všechny potřebné živiny.

Živiny musejí projít membránou a uvnitř jsou buňkou metabolizovány a proměněny

na energii potřebnou k chodu všech životních funkcí. Výsledkem této metabolickéčinnosti je odpad, který se nějak musí dostat ven zpět přes membránu. Jakékoliv narušení

schopnosti membrány přijímat živiny nebo vylučovat odpad vede k úmrtí buňky, ať už

vyhladověním, nebo otravou. Jogínské principy, které mají vztah k funkčním aktivitám

buňky, jsou prána a apána. Principy, které mají vztah ke struktuře membrány, které tuto

funkci podporují, jsou sthira a sukha.

Prána a apána

Sanskrtské slovo prána je odvozeno z „pra“, z předložkové předpony znamenající „před“,

a z an, slovesa znamenajícího žít, dýchat. Prána je označení toho, co vyživuje živýorganismus, je však také označením činnosti, která živiny přivádí do buňky. V této kapitole bude

tento termín označovat funkční životní procesy jediného tvora. Prána s velkým počátečním

písmenem je univerzálnější termín pro označení veškeré tvořivé životní síly.

Všechny živé systémy vyžadují rovnováhu sil a jogínský koncept, jenž vyvažuje pránu, je

apána, která je odvozena z apa, což znamená „pryč“, „z“, „dolů“, a an znamenající dýchat,

žít. Apána označuje to, co je buňkou odvedeno pryč, a také příslušnou činnosteliminace. Tyto dva základní jogínské termíny – prána a apána – zahrnují základní funkce života

na každé úrovni, od buňky po organismus.

Sthira a sukha

Jestliže jsou prána a apána výrazy pro funkci, jaké jsou strukturální podmínky, které

musí buňka mít, aby mohla přijímat živiny a vylučovat odpad? Tuto funkci přebírámembrána. Struktura membrány musí mít takové vlastnosti, aby umožňovala příjem ivylučování částeček – musí být propustná (viz obr. 1.1, str. 14). Nemůže být však příliš propustná,

jinak by buněčná stěna ztratila svou integritu a buď by explodovala kvůli tlakům zevnitř,


14

nebo implodovala kvůli tlakůmzvenku.

V buňce, stejně jako ve všechživých organismech, je stabilitaprinciem, který vyvažuje propustnost. Pro tyto polarity existují jogínské termíny sthira a sukha. Sanskrtské slovo sthira znamená pevný, tvrdý, solidní,komaktní, silný, trvanlivý, dlouhotrvající a trvalý. Sanskrtské slovo sukha jeodvozeno ze dvou kořenů: suznamenající dobrý a kha znamenající prostor. Znamená to snadný, milý,sympatický, jemný a mírný. Také to odkazuje na klidný život, bez překážek.

Všechny zdravé živé organismy musejí mít v rovnováze jímavost a propustnost, pevnost a pružnost, trvalost a přizpůsobivost, prostor a hranice. Takto se život vyvaruje destrukci kvůli hladovění nebo otravě kvůli implozi a explozi.

Zdařilé struktury vyrobené člověkem taky mají vyváženou sthiru a sukhu; například visutý most, který je dostatečně pružný, že jej nemůže ohrozit vítr či zemětřesení, ale také dostatečně stabilní, aby mohl nést nosné konstrukce. Blíže se o principech tenze akomrese budeme zabývat v kapitole 2. Sanskrtské slovo sukha také znamená „mající dobrý střed“, vyjadřující prostor v centru umožňující funkci. Jako kolo, i člověk potřebuje mít prostor ve svém středu, jinak by nebylo možné funkční spojení. Tělní cestičky prány a apány: Výživa dovnitř, odpad ven Tělní cestičky pro živiny a odpad nejsou tak jednoduché jako u buňky, ale ani nejsou tak složité, abyste je stejně lehceneochopili podle principů prány a apány.

Na obrázku 1.2 je ukázána zjednodušená verze tělních cest pro živiny a odpad. Je na něm vidět, jak je lidský systémotevřen nahoře a dole. Přijmeme pránu, živiny, v pevné či kapalné hmotě nahoře v systému. Vstoupí do zažívacího traktu,projdou trávicím procesem a po mnoha zatáčkách a přemetech odchází výsledný odpad spodem ven. Musí se dostat dolů, aby mohl odejít ven z těla, protože východ je ve spodní části. Takže síla apána, když zpracovává pevný a kapalný odpad, se musí pohybovat dolů, aby se dostala ven. Obr. 1.2 Pevné a kapalné živiny (modře) vstupují do těla v horní části systému a jsou vyloučeny jako odpad dole. Plynné živiny a odpad (červeně) vstupují a odcházejí nahoře.

Obr. 1.1 Buněčná stěna musí udržovat stabilitu

v rovnováze s propustností.


15

Také ovšem přijímáte apánu v plynnémstavu: dech, stejně jako pevné a kapalné živiny,

vstupuje dovnitř nahoře. Vdechnutý vzduch

však zůstává nad bránicí v plicích (viz obr. 1.3),

zde dojde k výměně plynů s kapilárami vplicních sklípkách. Zbytkové plyny se potřebují

dostat ven – musejí však jít ven tou samoucestou. Proto apána musí být schopna fungovat

volně oběma směry, nahoru i dolů, v závislosti

na konkrétním odpadu.

Schopnost obrátit spodní tok apány patří

k základním a užitečným dovednostem, které

můžete během cvičení jógy získat, ale ne každý

to umí hned. Většina lidí je zvyklá používat sílu

apána ve směru dolů, protože kdykoliv je v těle

něco, co je třeba vyloučit, lidé mají tendenci

se stlačit a zatlačit. Proto většina začínajících

studentů jógy, když je jim řečeno, aby pořádně vydechli, stlačí dýchací svaly k sobě a pak

dolů, podobně jako u vylučování stolice či moči. Sukha a dukha Prána a apána jsou v těle navzájem propojeny, proto nesmějí být v cestách žádné překážky. V jogínském jazyce musí být tento prostor ve stavu sukha, což se doslova překládá jako „dobré místo“. „Špatné místo“ je označení pro dukhu, která je odvozena z dusznamenajícího špatný nebo obtížný a kha, což znamená prostor. Běžně se slovo překládá jako trpící, neklidný, nepříjemný nebo obtížný.

Tento model potvrzuje základní metodiku klasického cvičení jógy, která se zabývá bloky

či překážkami (kleshas

1

) v systému a snaží se tak zlepšit funkci. Mistr moderní jogínské

terapie T. K. V. Desikachar říká, že jógová terapie je z 90 % o odstranění odpadu.

Protože je výdech akcí odstranění odpadu z těla, je dalším praktickým příkladem jak

aplikovat tento poznatek na trénování dýchání ten, že když se budu starat o výdech,nádech se o sebe postará sám. Jestliže se zbavíme nechtěného, vytvoříme si prostor pro to,

co chceme. Narodili jsme se, abychom dýchali a odolávali gravitaci Když je plod v děloze, dýchá za něj matka. Její plíce dodávají kyslík do dělohy a placenty Odtud vede do pupeční šňůry, která odvádí polovinu okysličené krve do dolní duté žíly, druhá polovina vede do jater. Obě části srdce jsou spojené, vyhýbají se plícím, které jsou nečinné do doby, než se dítě narodí. Je nutno říci, že oběh v plodu je zcela odlišný od oběhu po narození.

Narodit se znamená být oddělen od pupeční šňůry – spojení, které vás po devětměsíců udržovalo při životě. Najednou musíte poprvé provádět činnosti, které vám zajistí

pokračující žití. Úplně první z těchto činností jasně prokáže vaši fyzickou a psychickou

1 Kleshas znamená to, co způsobuje bolest nebo utrpení.

Obr. 1.3 Cesta, kudy se vzduchdostává z a do těla.


16

nezávislost. Je to první nádech, jenž je zároveň nejdůležitější a nejmocnější nádech, který

kdy ve svém životě provedete.

První nádech byl tím nejdůležitějším, protože počáteční činnost plic způsobí zásadní

změny v celém krevním oběhu, který byl předtím orientován na přijímání okysličené krve

od matky. První nádech vžene krev do plic, pravá a levá strana srdce se oddělí a vytvoří

dvě pumpy a speciální cévy plodové cirkulace se uzavřou a zacelí.

První nádech je nejmocnější, protože je třeba, aby překonal původní povrchové napětí

plicních tkání. Je zapotřebí síly 3krát až 4krát větší než při běžném nádechu.

2

Další první zkušenost získaná v den narození je váha těla v prostoru. Uvnitř dělohy jste

ve stavu beztíže v prostředí naplněném vodou. Potom se najednou celý váš vesmírroztáhne, protože jste venku – jste volní. Nyní se vaše tělo může pohybovat volně v prostoru,končetiny a hlava se mohou volně pohybovat ve vztahu k tělu a působí na vás gravitační síla.

Jelikož rodiče děti rádi nosí a přemísťují je z místa na místo, zdá se, že stabilita apohyblivost ještě nehrají tak velkou roli hned po narození, opak je však pravdou. Ve skutečnosti

začínají miminka rozvíjet své držení těla hned po prvním nádechu, jakmile začnou pít.

Komplexní koordinovaná činnost současného dýchání, sání a polykání vytváří posilující

sílu a také první posturální dovednost – podpírání hlavy. A pro dítě to není lehké,vezmeme–li v úvahu, že hlava tvoří čtvrtinu délky těla ve srovnání s jednou osminou v dospělosti.

Tato činnost nutně vyžaduje zapojení mnoha dalších svalů a – stejně jako u všech

posturálních dovedností – rovnováhu mezi stabilitou a pohyblivostí. Posturální vývojpokračuje od hlavy dolů, dokud nezačnete chodit po prvním roce, a je dokončen vytvořením

bederního zakřivení kolem desátého roku života (kapitola 2).

Žít na této planetě zdravě vyžaduje integrovaný vztah mezi dechem (prána/apána)

a držením těla (sthira/sukha). Když je něco špatně s jedním, dle defi nice nebude v pořádku

ani druhé. Cvičit jógu může v tomto světle znamenat způsob, jak sjednotit tělesné soustavy

tak, abychom trávili více času ve stavu sukha než dukha.

Když si to shrneme, od narození jsou lidé konfrontováni působením dvou sil, které

v děloze neexistovaly: dechem a gravitací. Abyste prospívali, musíte tyto dvě síly srovnávat

po celou dobu svého života na této planetě. DEFINICE DÝCHÁNÍ, POHYB VE DVOU DUTINÁCH Dýchání je tradičně v lékařských textech defi nováno jako proces, při kterém je přijímán vzduch do plic a z nich pak zase vypouštěn ven. Tento proces – proud vzduchu do a z plic – je pohyb, přesněji je to pohyb v dutinách těla, který budu charakterizovat jako změnu tvaru. Tady je naše defi nice pro náš výzkum:

Dýchání je změna tvaru dutin v těle.

Zjednodušená kresba lidského těla na obrázku 1.4 ukazuje, že trup se skládá ze dvou

dutin, hrudní a břišní. Tyto dutiny mají některé vlastnosti společné, ale zároveň jsou mezi

2 První nádech v plicích je doprovázen přítomností detergentu (povrchově aktivní činidlo), což je látka, která

snižuje povrchové napětí pevné novorozenecké plicní tkáně. Protože se detergent vyvíjí v děloze pozdě, mají

předčasně narozené děti (před 28. týdnem) takové problémy s dýcháním.


17

nimi i důležité rozdíly. Obě obsahují životnědůležité orgány: v hrudní jsou plíce a srdce; vbřišní žaludek, játra, žlučník, slezina, slinivka, tenké

a tlusté střevo, ledviny a močový měchýř.

Obě dutiny se na jednom konci otevírají

vnějšímu prostředí: hrudní nahoře, břišní dole.

Obě sdílejí důležitou strukturu, a to bránici.

Dalším důležitým prvkem, který obě dutiny

sdílejí

3

, je to, že jsou v zadní části ohraničeny

páteří. Mají také společnou svou pohyblivost –

mohou měnit tvar. Tato schopnost měnit tvar

je nejdůležitější pro dýchání, protože beztohoto pohybu by dýchání nebylo možné.

Přestože obě dutiny mění tvar, u každé

z nich se to děje jinak.

Balon naplněný vodou a harmonika

Břišní dutina mění tvar jako pružná, tekutinou

naplněná struktura, jako např. balon s vodou.

Když stlačíte jeden konec balonu, druhý konec

se vyboulí (obr. 1.5).

To proto, že vodu nelze stlačit. Rukapouze přesune daný objem vody z jednoho konce

pružného zásobníku na druhý. Stejnýmzpůsobem funguje i břišní dutina; když je stlačena

dýchacími pohyby, stlačení na jedné straně

způsobí vyboulení na straně druhé. Toto platí

pro proces dýchání, břišní dutina mění tvar,

nikoliv objem. Co se týče dalších životníchprocesů, při nich ke změně objemu v břišní dutině

dochází. Pokud vypijete litr vody nebo sníte

velké jídlo, celkový objem břišní dutiny se zvýší

důsledkem zvětšených břišních orgánů(žaludku, střev, měchýře). Jakékoliv zvětšení objemu

v břišní dutině způsobí odpovídajícízmenšení objemu v dutině hrudní. Proto se hůředýchá po velkém jídle, před vylučováním stolice

a v těhotenství.

Na rozdíl od dutiny břišní mění dutina hrudní tvar i objem; chová se jako zásobníknalněný plynem, jako např. tahací harmonika. Když ji stlačíte, způsobíte zmenšení objemu

v měchách a vzduch je vytlačen ven. Když měchy roztáhnete, jejich objem se zvětší a vzduch

3 Trojí vstupy (hiati) v bránici slouží pro tepenné zásobování dolní části těla (aortální hiatus), pro žíly, které se

ze spodní části těla vracejí k srdci (zadní dutá žíla) a pro jícen (jícní hiatus). Hiatus je latinské příčestí minulé

od infi nitivu hiare znamenající – stát otevřeně nebo zívat.

Obr. 1.4 Dýchání způsobuje změnu

tvaru hrudníkobřišní dutiny přinádechu (a) a výdechu (b).

Obr. 1.5 Balon s vodou mění tvar,

nikoliv objem.


18

je vtlačen dovnitř (obr. 1.6). Je to tím, že harmonika je

stlačitelná i roztažitelná. Totéž platí pro hrudní dutinu,

která na rozdíl od břišní dutiny a jejího obsahu umí

měnit tvar i objem.

Představme si nyní hrudní a břišní dutinu jakoharmoniku umístěnou na vršku vodního balonu. Tato ilustrace naznačuje podobu vztahu těchto dvoudutin při dýchání; pohyb v jedné nutně způsobí pohyb v druhé. Vzpomeňte si, že během nádechu (změna tvaru, která umožní vzduchu vtlačení do tělaatmosférickým tlakem planety) zvětší hrudní dutina svůj objem. Tlačí na břišní dutinu, která následkem tlaku shora změní tvar.

Tím, že defi nujeme dýchání jako změnu tvaru,jednoduše porozumíme tomu, co je účinné a co jeblokované dýchání – je to jednoduše schopnost nebo neschopnost struktur, které určují a obklopují tělní dutiny, měnit tvar. Vesmír dýchá s námi Objem a tlak jsou v nepřímo souvisejícím vztahu: když se objem zvětší, tlak se zmenší, a když se objem zmenší, tlak se zvětší. Jelikož vzduch vždy směřuje k oblastem s menším tlakem, zvětšující se objem v hrudní dutině způsobí zmenšení tlaku a vzduch vstupuje do plic. To je nádech.

Je důležité připomenout, že přestože při nádechu máte pocit, že vzduchvtahujete do sebe, není tomu tak. Naopak vzduch je vtlačován do těla atmosférickým tlakem (1,03 kg/cm

2

), který vás obklopuje. To znamená, že daná síla, jež dostává vzduch do plic,

je mimo tělo. Energie, kterou vydáte při dýchání, způsobí změnu tvaru, jež zmenší tlak

v hrudní dutině a umožní vzduchu, aby byl vtlačen do těla váhou atmosféry planety. Jinými

slovy, tvoříte prostor a vesmír jej plní.

Během uvolněného klidného dýchání (jako např. během spánku) je výdech pasivním opakem tohoto procesu. Hrudní dutina a plicní tkáně – které byly roztaženy běhemnádechu – se stáhnou do svého původního objemu, vytlačí vzduch ven a hrudní dutina se vrátí do svého původního tvaru. Toto se označuje jako pasivní odraz. Sebemenší ztráta pružnosti těchto tkání vede ke snížené schopnosti těla pasivně vydechnout. To má zanásledek množství dýchacích problémů, jako je rozedma plic a plicní fi bróza.

U těch typů dýchání, které zahrnují aktivní vydechování (např. sfoukávání svíček,mluvení, zpívání a samozřejmě různé cviky v józe), se svalovina, jež obklopuje tyto dvě dutiny, stahuje takovým způsobem, při němž se břišní dutina buď vytlačuje nahoru, nebo hrudní dutina se stlačuje do břišní, nebo kombinace obou. Trojrozměrné změny tvaru při dýchání Protože plíce vyplňují trojrozměrný prostor v hrudní dutině, změna tvaru tohoto prostoru při pohybu vzduchu je trojrozměrná. Konkrétně u nadechování zvětšuje hrudní dutina

Obr. 1.6 Harmonika mění tvar

i objem.


19

Obr. 1.7 Trojrozměrná změna tvaru hrudní dutiny při nádechu (a) a výdechu (b).

ab

svůj objem odshora dolů, do stran azepředu dozadu, při výdechu dochází kezmenšení objemu také v těchto třech směrech (viz

obr. 1.7).

Protože změna tvaru hrudní dutiny jeneoddělitelně spojena se změnou tvaru břišní

dutiny, lze také říct, že břišní dutina mění

tvar (nikoliv objem) třemi směry – může

být stlačena nebo vytlačena seshora dolů,

ze strany na stranu nebo zepředu dozadu (viz

obr. 1.8). V živém dýchajícím těle nemůžedojít ke změně tvaru hrudní dutiny, aniž byzároveň nedošlo ke změně tvaru břišní dutiny.

To proto má stav vašeho břicha takový vliv

na kvalitu dýchání a také proto má kvalita

vašeho dýchání mocný vliv na zdraví břišních

orgánů.

PODROBNĚJŠÍ DEFINICE DÝCHÁNÍ

Na základě informací, které jste doposud získali, přináším podrobnější defi nici dýchání:

Dýchání, proces vtahování vzduchu do plic a jeho vypouštění z plic ven, je způsobeno

trojrozměrnou změnou tvaru hrudní a břišní dutiny.

Při takto defi novaném dýchání je vysvětleno nejen, co to dýchání je, ale také jakfunguje. Zkuste tento experiment: Nahraďte termínem změna tvaru slovo dýchání, kdykoliv

mluvíte o dechu. Například: „Zrovna jsem se dobře nadechl.“ znamená „Dobře se mi

změnil tvar.“ Ještě názornější je: „Mám problémy s dýcháním“ ve skutečnosti znamená

Obr. 1.8 Změny tvaru břišní dutiny

během dýchání: (a) nádech = natažení

páteře; (b) výdech = ohyb páteře.

ab


20

„Mám problém se změnou tvaru svých dutin.“ Tento koncept má hluboký terapeutický

význam, protože nám říká, kde máme začít hledat kořen svých problémů s dechem apáteří, a přitom můžeme také zkoumat nosnou, tvar měnící strukturu, která ohraničuje dvě

základní dutiny těla – tedy páteř, o níž si řekneme více v kapitole 2.

Pro jogínská cvičení bylo klíčové poznání, že pohyby páteře jsou vnitřnímkomponentem činností dutin, které mění svůj tvar (dýchání). Proto se také velká část cvičení jógy věnuje koordinaci pohybů páteře při nádechu a výdechu.

Proto jsou také studenti instruováni, aby provedli nádech při protažení páteře a výdech při ohnutí páteře. ROLE BRÁNICE PŘI DÝCHÁNÍ Jediný sval, bránice, je schopen vyprodukovat – sám o sobě – všechny trojrozměrnépohyby dechu. Proto také každá kniha anatomie popisuje bránici jako základní dýchací sval. K této defi nici přidejte defi nici dýchání založeného na trojrozměrné změně tvaru a začněte své zkoumání tohoto pozoruhodného svalu:

Bránice je základní sval, který způsobuje trojrozměrnou změnu tvaru v hrudní a břišní dutině.

Abyste pochopili, jak bránice tuto změnu tvaru způsobuje, je důležité prozkoumat její tvar a umístění v těle, kde je připojena a co je na ni připojeno, a také její činnost a vztah

k ostatním dýchacím svalům.

Tvar a umístění

Hluboce klenutý tvar bránice vyvolává mnoho představ. Nejčastěji připomíná medúzu

a padák (obr. 1.9). Je třeba poznamenat, že tvar bránice je tvořen orgány, které obklopuje

a podepírá. Bez spojení s těmito orgány by se její klenba zhroutila, podobně jako například

Obr. 1.9 Tvar bránice připomíná mnoha lidem (a) medúzu nebo (b) padák.

ab


21

kulich bez hlavy uvnitř. Je zřejmé, že bránice má asymetrický tvar dvojité kopulovitéklen

by, z nichž ta pravá dosahuje výše než levá. Je to tím, že játra tlačí pravou klenbu nahoru

a srdce levou klenbu dolů (viz obr. 1.10).

Bránice rozděluje trup na hrudní a břišní dutinu. Tvoří dno hrudní dutiny a strop

dutiny břišní.

Rozpíná se přes širokou část těla – nejvyšší část dosahuje až mezi třetí a čtvrtá žebra

a nejnižší vlákna se připojují na přední část třetího bederního obratle; „od bradavky až

po pupek“ je zjednodušený popis rozpětí bránice.

Svalová připojení bránice

Svaly jsou připojeny na bodech origa (počátku svalu) a inzerce (úponu svalu). Jejichroz

lišení závisí na dvou faktorech: struktuře a funkci.

• Strukturálně se proximální konec svalu nejblíže ke středu těla označuje jako origo.

Distální konec svalu, který je připojen více na okraji, se obvykle označuje jako inzerce.

• Funkcionálně se počátek svalu považuje při stahu za méně pohyblivý konec a úpon

za pohyblivější konec svalu.

Ačkoli se to zdá logické – proximální konce jsou všeobecně stabilnější než distální

konce –, platí to pouze někdy, jak se o tom více dozvíte v kapitole 4. Příkladem opačné

funkce počátku a úponu svalu je, když se při pohybu těla více hýbe střed těla než jeho

krajní část.

Sval, který se hýbe uvnitř těla, bránice, má nepochybně trojrozměrnou formu i funkci

a tedy jeho počátek a úpon zdaleka není předem daný. Z tohoto důvodu, abychom při

popisu připojení bránice ke kosterním vláknům předešli nejasnostem, budeme používat

výraz spodní a horní připojení.

Spodní připojení

Spodní okraje vláken bránice jsou připojeny na čtyřech

rozlišných částech. Tradiční texty uvádějí pouze tři části:

hrudní, žeberní a bederní (viz obr. 1.10).

1. Hrudní – K zadní části mečovitého výběžku na dolní

části hrudníku.

2. Žeberní – K povrchům vnitřních žeberních chrupavek

mezi 6. a 10. žebrem.

3. Vějířovitě obloukový – K vějířovitě obloukovému

vazu

4

, jenž se táhne od chrupavky 10. žebra kbe

derní páteři, který se cestou spojí s volnými žebry

(11. a 12.) a příčně obratlem L1.

4. Bederní – K bérci (latinsky crura) na přední částibe

derní páteře, k obratli L3 vpravo a L2 vlevo.

4 Tradiční texty označují každý oblouk vějířovitě obloukového vazu jednotlivě. Je mnohem jasnější si jej představit

jako jeden dlouhý vaz, který se připojuje ke kostním povrchům, jak jsem uvedl. Při pitvě, kdy je tento vaz oddělen

od svých připojení, se jasně jeví jako jeden přímý sval.

Obr. 1.10 Připojeníbrá

ničního svalu.

hrudní

žeberní

vějířovitě

obloukový

bederní


22

Horní připojení

Všechna svalová vlákna bránice směřují od spodního připojení nahoru. Nakonecdosáhnou na plochý horizontální vršek svalu, střední šlachu, se kterou se smísí. V podstatě se

bránice spojí sama se sebou – se svým vlastním středem, což je vláknitá nestažitelná tkáň.

Vertikální pohyb střední šlachy v těle je limitován silným spojením s vláknitým srdečním

perikardem, se kterým je nerozpletitelně spojen.

Tradiční texty označují spodní připojení jako počátek a horní připojení jako úpon

svalu. Následující text nabízí přehodnocení tohoto tvrzení.

Výzva tradičnímu označení pro počátek a úpon svalu

Jak uvidíme později, mezi učiteli, kteří se věnují dýchání, existují rozdíly v popisu činnosti

bránice. Proč je tady tolik zmatku a kde vznikl? Možný počátek těchto nepochopení může

být v historicky nesprávném označení struktury svalového počátku a úponu. To pak vede

k matoucím označením funkce svalových zakončení, tedy k tomu, který konec svalu je

pevný při stazích bráničních vláken a který pohyblivý.

Tvrzení o struktuře V tradičních knihách anatomie se strukturálně označuje počátekbránice jako spodní připojení a centrální šlacha jako úpon. Při bližším zkoumání se toto

členění ukazuje jako nesprávné.

Podívejme se, jak pravdivé je toto označení spodního připojení vaší bránice (viz

obr. 1.10 na straně 21). Jestliže přiložíte konečky prstů na začátek hrudníku, většinou

nahmatáte jeho mečovité ohraničení. Pak můžete posouvat prsty na okraje žeberních

chrupavek, dále kolem zad k volným žebrům a pak na vršek bederní páteře.

V každém bodě vašeho dotyku jste měli prsty od 0,6 cm maximálně do 2,5 cm odhrudního, žeberního, vějířovitě obloukového nebo bederního připojení vaší bránice. Měli jste

prsty na povrchu těla, nikoli v jeho středu, stejně jako nebyla ve středu těla připojení,

která jste sledovali.

Teď se podívejme, zdali nahmatáme horní připojení bránice. Dostanete se prsty kcentrální šlaše? Ne, protože je ve středu těla. Ve skutečnosti je spojená se srdcem. Označit tuto

strukturu jako centrální je výstižné, proto je používání termínu, který je obvykle ponecháván

pro distální struktury (inzerci), stále více matoucí.

Spodní vlákna Spodní svalová vlákna bránice se připojují na pružné chrupavky a vazivo.

Dno mečovitého zakončení tvoří většinou chrupavka. Hrudní chrupavka je ohebná apružná a obsahuje hodně kloubů, kterými je spojena se žebry, artikulaci hrudního koše tvoří

více než 100 kloubů. Vějířovitě obloukový vaz je dlouhý provazovitý pás, který je připojen

na vršku volných žeber. Přední povrch bederní páteře je pokryt předním podélným vazem,

který je spojen s předními povrchy chrupavčitých meziobratlových disků a také s předními

povrchy bederních obratlů.

Když předpokládáme, že se může hrudní koš volně pohybovat, můžeme také říct, že

tato spodní připojení bránice mají velký předpoklad k pohybu. Dokonce i bérce mají tento

potenciál v situacích dovolujících bederní pohyb a činnost bederních svalů, které sdílejí

shodné připojení s horní oblastí beder.

Horní vlákna Střed bránice a srdce od sebe nebyly nikdy oddělené. Tkáň, která se stává

centrální šlachou, vznikla v embryonálním vývoji mimo hrudní dutinu. V tomto raném


23

stadiu se nazývá příčná přepážka a leží vedle prvotní srdeční tkáně. Ve čtvrtém týdnu

vnitřního otáčení embrya v děloze se srdce a příčná přepážka posouvají do hrudní dutiny.

Když se příčná přepážka dostane na toto místo, svalová tkáň bránice roste směrem k ní

z vnitřního povrchu břišní stěny. Takto je spojení střední šlachy a srdce původním projevem

bránice a dále ospravedlňuje její označení jako její počátek (origo).

Pevná vláknitá tkáň centrální šlachy má kvůli pevnému spojení se srdcem limitovanou

schopnost vertikálního pohybu v hrudní dutině (mezi 1,2 cm a 2,5 cm). Proto také mají

horní svalová připojení bránice blíže k centrální šlaše a mají malý potenciál k pohybu.Svalové oblouky však, když jdou na kterékoliv straně centrální šlachy nahoru, mají schopnost

silně tlačit směrem dolů na břišní orgány, a tímto (ne kvůli schopnosti pohybu směrem

dolů samotné centrální šlachy) vysvětlují vyboulení horní části břicha, které je obecně

označované jako břišní dýchání.

Závěry Všechny výše zmíněné důvody dokazují, že tradiční označení zaměňují popisstruktury počátku a úponu svalu bránice tím, že označují distální struktury (spodní připojení) jako počátek a proximální struktury (horní připojení) jako úpon. Tyto omyly ve struktuře vedou i k mylným závěrům funkčnosti, protože předpokládají, že jsou svalové úponypohyblivé a svalové počátky pevné. Trochu si to vysvětlíme. Organická spojení Zkoumání počátku a úponu svalu bránice nám pomůže porozumět, s jakými strukturami je spojena. Na rozdíl od jiných svalů je bránice spojena s mnoha strukturami, cožvysvětluje pojem organická spojení.

Bránice, jako hlavní hybatel hrudní a břišní dutiny, je místem ukotvení pro pojivové

tkáně, které obklopují hrudní a břišní orgány. Názvy těchto důležitých struktur jsou známé

jako tři Pé.

• Pohrudnice, která obklopuje plíce.

• Pericardium, osrdečník, který obklopuje srdce.

• Pobřišnice, která obklopuje břišní orgány.

Je jasné, že činnost změny tvaru těchto dutin má skutečný vliv na pohyby orgánů, které jsou

v nich obsaženy. Bránice je primárním zdrojem těchto pohybů a naopak tyto pohyby jsou také

zdrojem odporu a stabilizace bránice. Tento vzájemný vztah ilustruje, proč vede koordinovaný

pohyb dechu a těla, který je propagováncvičením jógy, k tak dramatickým zlepšenímcelkového zdraví funkčnosti všech soustav v těle.

Činnost bránice

Je důležité si připomenout, že svalová

vlákna bránice jsou primárně orientovaná

okolo vertikální osy těla (shora dolů) (viz

obr. 1.11).

Obr. 1.11 Všechna svalová vláknabránice směřují vertikálně od svých začátků až

po místa připojení na centrální šlaše.


24

Jako v každém jiném svalu, stahující se vlákna bránice přitahují své oba konce k sobě

(centrální šlachu a bázi hrudního koše). Tato svalová činnost je základní příčinoutrojrozměrné hrudníkobřišní změny tvaru při dýchání.

Protože bránice funguje více směry, pohyb, který vykoná, bude záležet na tom, který

konec svalu je pohyblivý a který stabilní.

Abychom si to vysvětlili na zřetelnějším pohybu,

bederní sval může způsobit ohyb kyčle buďpohybem nohy k přední části páteře (při stoji na jedné

noze a ohybu druhé kyčle), nebo pohybem v přední

části páteře k noze (při sedu–lehu s nohamaspojenýma). V obou případech vykonává bederní sval

stejnou činnost – stahování. Rozdíl je v tom, který

konec svalu je pohyblivý a který stabilní. Je třeba říct,

že je obrovský rozdíl mezi pevným tělem apohyblivou nohou a pohyblivým trupem a pevnou nohou.

Druhy bráničního dýchání

Bederní sval tedy můžete pojmenovat jako„zvedač nohou“ nebo „zvedač trupu“. Dvěma způsoby

lze nahlížet i na bránici a pojmenovat ji tedy jako

„vyboulovač břicha“ nebo „zvedač hrudního koše“

(viz obr. 1.12). Svalová činnost bránice je často

spojována s vyboulením v horní části břicha, což

bývá označováno jako břišní dýchání a mylněoznačováno za bránicové dýchání. Je to pouze jeden

z typů bráničního dýchání, když začátek bránice

(báze hrudního koše) je stabilní a její připojení

(centrální šlacha) je pohyblivé (viz obr. 1.13a).

a

a

b

b

centrální šlacha

(tendo centralis)

Obr. 1.13 (a) Když je hrudní koš stabilní a břišní svaly uvolněné, při stahování bránice

se snižují horní připojení. (b) Když je hrudní koš volný a horní připojení stabilizované

díky břišní činnosti, brániční svaly zvedají žebra nahoru.

Obr. 1.12 Bránice může být (a)

„vyboulovač břicha“ při nádechu

do břicha, nebo (b) „zvedačhrudního koše“ při nádechu do hrudníku.


25

V případě, že centrální šlacha je upevněná a žebra se mohou volně pohybovat, brániční

stahy způsobí zvětšení hrudního koše (viz obr. 1.13b). Jedná se o tzv. hrudní dýchání, okterém si spousta lidí myslí, že je způsobováno jinými svaly než bránicí. Tato mylná představa

může způsobit nesprávnou dichotomii mezi bráničním a mimobráničním dýcháním.

Nešťastným výsledkem tohoto omylu je, že lidem, kteří se učí správně dýchat narůzných kurzech a zvedají při dýchání hrudní koš (spíše než břicho), bývá řečeno, ženepoužívají bránici, což není pravda. Kromě případu ochrnutí se bránice vždy používá při dýchání.

Otázkou je, zda je používána efektivně v tom výz



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist