načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: JÓGA – anatomie, 2. rozšířené vydání – Leslie Kaminoff; Amy Matthews

JÓGA - anatomie, 2. rozšířené vydání

Elektronická kniha: JÓGA - anatomie, 2. rozšířené vydání
Autor: Leslie Kaminoff; Amy Matthews

Autor představuje některé detaily z anatomie, které považuje za klíčové a hodnotné pro příznivce jógy. Názorná ilustrovaná publikace určená jak zájemcům o cvičení jógy, tak instruktorům a lektorům. Laické veřejnosti přiblíží význam jógy a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  299
+
-
10
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 81.9%hodnoceni - 81.9%hodnoceni - 81.9%hodnoceni - 81.9%hodnoceni - 81.9% 93%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 280
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné), portréty
Vydání: 2., rozš. vyd.
Název originálu: Yoga anatomy
Spolupracovali: překlad Petra Žižlavská
Skupina třídění: Anatomie člověka a srovnávací anatomie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Brno, Computer Press, 2013
ISBN: 978-80-264-0178-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor představuje některé detaily z anatomie, které považuje za klíčové a hodnotné pro příznivce jógy. Názorná ilustrovaná publikace určená jak zájemcům o cvičení jógy, tak instruktorům a lektorům. Laické veřejnosti přiblíží význam jógy a její blahodárné působení na svalové skupiny, instruktorům pomůže v jejich práci: kniha představuje jednotlivé pozice - ásany - a jejich vliv na svaly, zapojené při provádění daných cviků, s přesnými popisy svalů přímo v ilustraci a srozumitelným slovním vysvětlením.

Popis nakladatele

2. rozšířené vydání přináší 54 stran navíc! Nové kapitoly o svalové a kosterní soustavě, analýzy ásan a mnoho dalších nových informací.

Tento světový bestseller, anatomický průvodce jógou, je určen pro každého, kdo se o jógu zajímá – pro začátečníky i pokročilé, pro příznivce power jógy a zejména pro instruktory.

Přehledné anatomické ilustrace znázorňují práci svalů, které jsou zapojeny při provádění jednotlivých pozic. Srozumitelné a přesné popisy jednotlivých ásan spolu s kresbami poskytují dokonalou představu o principech, na nichž jsou založeny dané pohyby.

V knize mimo jiné naleznete:
• Základní principy jógy.
• Dýchací techniky.
• Vztah mezi jógou a páteří, druhy pohybů páteře.
• Důležité informace o kosterní a svalové soustavě.
• Obsáhlý přehled ásan s rozborem činnosti svalů a kloubů, upozorněním na možné potíže a překážky, popisem průběhu dýchání během cvičení a názorným anatomickým obrázkem.

Leslie Kaminoff je mezinárodně uznávaným specialistou v oblasti jógy a anatomie dýchání.
Amy Matthews je mimo jiné analytičkou Labanova pohybu a specialistkou na propojení těla a dechu.  

([váš ilustrovaný průvodce pozicemi, pohyby a dýchacími technikami])
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Leslie Kaminoff; Amy Matthews - další tituly autora:
JÓGA - anatomie, 2. rozšířené vydání -- Váš ilustrovaný průvodce pozicemi, pohyby a dýchacími technikami JÓGA - anatomie, 2. rozšířené vydání
 (e-book)
JOGA - anatómia JOGA - anatómia
 
K elektronické knize "JÓGA - anatomie, 2. rozšířené vydání" doporučujeme také:
 (e-book)
Pozitivní leader Pozitivní leader
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JÓGA – anatomie

Leslie Kaminoff

Amy Matthews

Computer Press, a. s.

2013


JÓGA – anatomie

2. rozšířené vydání

Leslie Kaminoff, Amy Matthews

Překlad: Petra Žižlavská

Odborná korektura: Jan Machala, Petr Minster

Obálka: Martin Sodomka

Sazba: Daniele Janošců

Jazyková korektura: Martina Kotulová, Kateřina Janošková

Odpovědný redaktor: Ivana Auingerová

Technický redaktor: Radek Střecha

Authorized translation from the English language edition Yoga anatomy.

Copyright © 2012, 2007 by The Breathe Trust

All rights reserved. Except for use in a review, the reproduction or utilization of this work in any form or

by any electronic, mechanical, or other means, now known or hereafter invented, including xerography,

photocopying, and recording, and in any information storage and retrieval system, is forbidden without the

written permisson of the publisher.

Translation © Petra Žižlavská, 2013

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN 978-80-264-0178-0

Vydalo nakladatelství CPress v Brně roku 2013 ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem Na Pankráci 30,

Praha 4. Číslo publikace 16 944.

© Albatros Media a. s., 2013 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována

a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu

vydavatele.

2. vydání


3

Věnuji tuto knihu svému učiteli T. K. V. Desikacharovi jako projev vděku za jeho neoblomné naléhání, abych našel svou vlastní pravdu. Je mou největší nadějí, že tato práce ospravedlní jeho důvěru ve mne.

A také svému učiteli fi lozofi e Ronovi Pisaturo – lekce nikdy neskončí.

Leslie Kaminoff Díky všem studentům a učitelům, kteří odešli dříve... především Philipovi, mému studentu, učiteli a příteli.

Amy Matthews


4

OBSAH

4 Předmluva 6 Poděkování 8 Úvod 10 Pravé já je ztělesněné já 10 Cvičení, rozpoznání a odevzdání se 10 Vítejte v mé laboratoři 11 Vše, co potřebujeme, již máme 11 Od kolébky ke gravitaci 11 Dynamika dýchání 13 Lekce jógy od buňky 13

Prána a apána, Sthira a sukha, Tělní cestičky prány a apány: Výživa dovnitř, odpad ven, Sukha

a dukha, Narodili jsme se, abychom dýchali a odolávali gravitaci Defi nice dýchání, pohyb ve dvou dutinách 16

Balon naplněný vodou a harmonika, Vesmír dýchá s námi, Trojrozměrné změny tvaru při dýchání Podrobnější defi nice dýchání 19 Role bránice při dýchání 20

Tvar a umístění, Svalová připojení bránice, Organická spojení, Činnost bránice, Druhy bráničního

dýchání, Motor trojrozměrné změny tvaru, Řídící změny tvaru, Doplňkové dýchací svaly Další dvě bránice 29

Hlasivková bránice, Bandhas Vnitřní rovnováha: zóny tlaku 32 Jóga a páteř 35 Fylogeneze: stručná historie páteře 35 Ontogeneze: ještě stručnější historie naší vlastní páteře 39 Spojovací prvky mezi žebry 40

Ploténky a vazy, Tlak a protitlak Druhy pohybů páteře 45

Ohýbání a protahování, primární a sekundární zakřivení, nádech a výdech, Předklon a záklon

z hlediska prostoru a páteře, Úklony do stran a rotace z hlediska prostoru a páteře, Podélné

natažení, bandhy a mahamudra Vnitřní rovnováha: páteř, hrudní koš a pánev 55 Kosterní soustava 57 Dynamická rovnováha systémů v těle 57 Svalovokosterní (muskuloskeletální) soustava 57 Tkáně kosterní soustavy: kosti a vazy 58


5

Klouby 59

Synoviální klouby, Rovnováha v kloubním prostoru, Činnost kloubů, Tradiční defi nice činnosti

kloubů, Rozsah pohybu v kloubech Svalová soustava 67 Anatomie základních svalů 67 Svalové stahy – kontrakce 69 Vztahy mezi svaly 71

Páry agonistů a antagonistů, Jednokloubové a vícekloubové svaly, Kinetické řetězce svalů Základní principy kosterních svalů 73 Porozumění ásanám 77 Co je analýza ásany? 77 Výchozí pozice a opěrná základna 77 Analýza kloubů 78 Analýza svalového systému 78 Informace o každé pozici 79 Kresby 80 Pozice ve stoji 83 Pozice vsedě 137 Pozice v kleku 175 Pozice na zádech 193 Pozice vleže na břiše 223 Pozice s oporou paží 235 Seznam použité literatury 273 O autorech 273 Rejstřík 274 České názvy pozic 276 Názvy pozic v sanskrtu 277


6

PŘEDMLUVA

J

e mi potěšením, že mohu napsat předmluvu k rozšířené, zmodernizované a vylepšené

verzi knihy Jóga – anatomie. A co je nejdůležitější, toto vydání přesně odráží pravé

spoluautorství s mou spolupracovnicí a přítelkyní Amy Matthewsovou. V prvním vydání jsem poděkoval Amy za spolupráci, která patřila mezi nejcennější a nejhodnotnější profesionální vztahy, které jsem tehdy měl. V tomto okamžiku, po pár dalších letech naší spolupráce, odstraňuji slova patří mezi a říkám je. Když Amy a já společně pracujeme, je to, jako by naše jednotlivé znalosti a názory vytvořily specializované hemisféry, které se spojily, aby fungovaly a jednaly jako nějaký druh super mozku. Je to opravdu radostný zážitek pracovat s někým, kdo mě učiní výrazně chytřejším, než když pracuji sám. Když k tomu přidáme talent Sharon Ellisové, naší výjimečné ilustrátorky, a podporu kreativního týmu z Breathing Project, tvůrčí skupina je na světě.

Úspěch vydání knihy Jóga – anatomie v létě 2007 každého překvapil. Byla přeložena do 19 jazyků, v tisku je přes 300 000 výtisků a stále patří mezi nejprodávanější knihy o józe ve Spojených státech. Obdrželi jsme velmi pozitivní zpětnou vazbu od čtenářů, z nichž jsou mnozí učitelé jógy, kteří nyní knihu Jóga – anatomie vužívají jako studijní materiál v kurzech pro cvičitele. Knihu rovněž používají lidé různých oborů jako ortopedové, chiropraktici, fyzioterapeuti, trenéři fi tness center či instruktoři pilates.

Nejlepší odezvu vyvolaly první dvě kapitoly, které se věnovaly dechu a páteři. Záměrem těchto dvou kapitol bylo poskytnout informace, které bych si opravdu sám přál mít k dispozici před 25 lety, kdy jsem se pokoušel pochopit základ anatomie pro svůj osobní přístup k dýchání při praktikování ásany. Jsem opravdu potěšen tím, jak skvěle vše bylo přijato, a jsem opravdu rád, že toto druhé vydání nám umožnilo přidat některé ilustrace, rozšířenou debatu o vnitřní rovnováze, o bandhas a také krátkou historii páteře, kterou jsme museli z prvního vydání kvůli rozsahu vypustit.

Amy i já jsme rovněž vděčni za kritiku čtenářů, kolegů a respektovaných odborníků v některých oblastech. Odpovědí jsou různá vylepšení, z nichž nejvýznamnější jsou dvě nové kapitoly Amy o kosterní a svalové soustavě. Tyto kapitoly zobrazují jedinečnou kombinaci vyzrálosti a jednoduchosti. JÓGA – Anatomie se přidáním těchto dvou kapitol stala užitečnější knihou, která umožňuje čtenářům lépe pochopit speciální anatomické termíny používané v oddílech o ásanách, zvláště v oddílech o kloubech a svalech.

Kapitola 5 je novou společně napsanou kapitolou, která poskytuje analýzu ásany a náš přístup k tomu, co analyzovat. Měli byste tuto kapitolu přečíst dříve, než začnete číst jakýkoli úvod ke specifi ckým ásanám, protože vysvětluje náš nekonvenční a někdy kontroverzní náhled na klasifi kaci, dýchání a činnosti kloubů a svalů.

Amy zcela zrevidovala a opravila oddíly o ásaně. Eliminovala doplňující nebo matoucí rozdělení, termíny a koncepty a přidala informace k pochopení činnosti svalů a celkově zlepšila přehlednost prezentace. Lydia Mannová pomohla s designem tím, že převedla shrnující data do tabulek, které jsou přehlednější. Další zlepšení se týkají přidání jiných variací ásan a nových označení u ilustrací speciálních kloubů a svalů a celkově upravení popisků ilustrací.


7

Amy i já věříme, že i toto vydání knihy JÓGA – Anatomie bude cenným zdrojem pro provozovatele a učitele jógy, stejně jako pro další formy zdravého pohybu. Doufáme, že si ji užijete stejně jako my, když jsme ji tvořili. Prosím, neváhejte nám dát vědět o vašich zkušenostech při užívání naší knihy.

Leslie Kaminoff

New York City

Září 2011


8

PODĚKOVÁNÍ

P

ředevším a nejvíce bych chtěl vyjádřit svůj vděk své rodině: Umě, Sashovi, Jaimu a Shau

novi. Jejich trpělivost, porozumění, láska a podpora mne provázely skrz ten dlouhý

proces zrodu, psaní, vydání a revidování této knihy. Také bych velmi rád poděkoval svému otci a matce za podporu synových neobvyklých zájmů a kariéry v posledních padesáti letech. Dovolit dítěti, aby našlo svou vlastní cestu v životě, je ten největší dar, jaký rodič může dát.

Byla to opravdu kolektivní práce, která by nebyla nastala bez nepřetržité podpory talentovaného a oddaného týmu. Lydia Mannová, jejíž nejpřesnější titul by zněl „Hlídačka projektu a autora“, je talentovaná návrhářka, umělkyně a kamarádka, která mne provázela každou fází tohoto projektu. Organizovala, ověřovala a připravovala knihu k vydání, nafotila většinu snímků (včetně fotografi e autora) a navrhla její obálku. Bez jejího partnerství by kniha stále ještě přetrvávala někde v prostoru mezi mou hlavou a harddiskem.

Sharon Ellisová dokázala, že je zručná, vnímavá a fl exibilní lékařská ilustrátorka. Když jsem ji poprvé přibral do týmu poté, co jsem obdivoval její práci na internetu, neměla s jógou žádné zkušenosti, ale zanedlouho mrskala sanskrtské termíny a orientovala se v pozicích jako pravý jogín.

Tento projekt by neexistoval nebýt týmu z Human Kinetics, který s myšlenkou vytvořit knihu přišel. Především výzkum Martina Barnarda vedl k tomu, že jsem přijal nabídku pracovat na tomto projektu. Díky povzbuzování a editorským radám Leigha Keylocka a Jasona Muzinica se projekt sunul kupředu. Patří jim mé velké díky za jejich podporu a především trpělivost.

Výjimečný dík patří také mému literárnímu agentovi a příteli Bobu Tabianovi, který fungoval jako můj spolehlivý hlas rozumu a zkušenosti. Je prvním člověkem, který mě viděl jako autora, a nikdy neztratil víru, že se jím vlastně mohu stát.

Za vzdělání, inspiraci a pomoc během vzniku knihy děkuji Swami Vishnu Devanandovi, Lyndě Hueyové, Leroyovi Perrymu Jr., Jacku Scottovi, Larrymu Paynovi, Craigu Nelsonovi, Garymu Kraftsowovi, Yanu Dhyanskymu, Stevovi Schramovi, Williamu LeSassierovi, Davidu Gormanovi, Bonnie Bainbridge Cohenové, Lenu Easterovi, Gili Hedleymu a Tomu Myersovi. Také děkuji všem svým minulým i současným studentům a klientům, kteří zároveň byli mými stálými a náročnými učiteli.

Velký dík patří také všem modelům a modelkám, kteří pózovali na našich fotografi ích: Amy Matthewsová, Alana Kornfeldová, Janet Aschkenazyová, Mariko Hirakawa (modelka z obálky), Steve Rooney (který také daroval studiu v Mezinárodním centru fotografi e hlavní snímek), Eden Kellner, Elizabeth Luckettová, Derek Newman, Carl Horowitz, J. Brown, Jyothi Larson, Nadiya Nottinghamová, Richard Freeman, Arjuna, Eddie Stern, Shaun Kaminoff a Uma McNeillová. Děkuji také Krishnamacharya Yoga Mandiram za dovolení použít obrazové fotografi e Sri T. Krishnamacharya jako odkaz na kresby Mahamudry a Mulabanhásany.

Neocenitelnou podporu poskytli také Jen Harriosová, Edya Kalev, Leandro Villaro, Rudi

Bach, Jenna O ́Brianová a všichni učitelé, zaměstnanci, studenti a příznivci Projektu dýchání.

Leslie Kaminoff


9

Začnu poděkováním Lesliemu za jeho ušlechtilou duši. Protože mne přizval do Projektu dýchání v roce 2003, protože mne nepřetržitě podporuje v přístupu k výuce, doporučuje mé hodiny a semináře svým studentům a protože mne přizval, abych pomohla při tvorbě této knihy.

Netušila jsem, co vše přijde, když mne seznámil s bezvadnou myšlenkou vydat knihu o anatomii jógy! V průběhu tvoření první knihy i tohoto druhého vydání jsme on i já vedli dlouhé debaty, ve kterých jsme diskutovali a propracovávali naše nápady způsobem, který leštil a kultivoval to, co jsme oba mohli nabídnout.

Za to, že jsem lektorka, jaká jsem, vděčím především své rodině. Oba rodiče mne povzbuzovali, abych se ptala a chápala samostatně. Můj otec byl vždy ochotný mi vše vysvětlit a matka mne povzbuzovala v tom, ať si vše vyhledám a zpracuji. Od nich jsem se naučila, že mohu dělat svůj vlastní výzkum a realizovat vlastní nápady..., a žádný detail nebyl tak malý, aby nestál za úvahu!

Mnoho díků patří také všem učitelům, kteří podnítili mou zvědavost a vášeň pro porozumění věcem: především Alison Westové za rozvíjení ducha poznávání a bádání ve svých hodinách jógy; Marku Whitwellovi za to, že mi neustále připomínal, co už dávno vím, a to, proč jsem učitelkou; Irene Dowdové za její entuziasmus a přesnost, Gilovi Hedleymu za jeho ochotu nevědět a nořit se do problemů a učit se a Bonnie Bainbringe Cohenové, která slouží jako model vášně a soucitu pro sebe i své studenty, což ji dělá tak výbornou učitelkou.

Někteří lidé byli v procesu přípravy tohoto druhého vydání obzvlášť důležití. Obrovské díky patří Chloe Chung Misnerové za to, že přečetla každý řádek mých nových kapitol a připomínala, abych zůstala svou. Michell Gayové za to, že chtěla vědět víc, a proto kladla velmi důležité otázky. Studentům Projektu dýchání, kteří mne jako učitelku neustále inspirují. Zaměstnancům Projektu dýchání, především Alanovi, Edye, Alyson a Alici, kteří odvedli neskutečnou práci při tom, aby projekt běžel, zatímco jsme Leslie a já byli procesem pohlceni.

Sarah Barnabyová mi byla neocenitelnou pomocnicí při úpravě materiálu o ásanách v druhém vydání tím, že jsme spolu tříbily myšlenky a vždy mne vrátila k tomu podstatnému, co chci říct. Připravila také materiál pro rejstříky a starala se o kontrolní čtení.

Jsem velice vděčná všem lidem a skupinám, kteří mě podporovali při práci na této knize: mým nejdražším kamarádkám Michelle a Aynsley; také Karen, která mne podporovala při prvním vydání, letní skupině BMC, především našemu kruhu kolem kuchyňského stolu, Wendy, Elizabeth a Tarině; Kidney a všem lidem, kterým jsem řekla: „Přestaňte se ptát na tu knihu.“; studentům z BMC, kteří mne vždy vřele vítali a dávali mi zpětnou vazbu, obzvláště Moonshadow, Raven-light, Michaelovi, Rosemary a Jesse. A milující dík patří Sáře, která mne neustále inspiruje, takže jsem v životě i v učení mnohem otevřenější a kreativnější, než by mne kdy napadlo.

Amy Matthewsová


10 T

ato kniha rozhodně není vyčerpávající studií o lidské anatomii či o rozsáhlé nauce o józe.

Žádná samostatná kniha by to nezvládla. Obě sféry obsahují v podstatě nekonečné

množství detailů, makro – i mikroskopických, z nichž všechny jsou opravdu fascinující a užitečné v daných kontextech. Mým záměrem bylo představit takové detaily z anatomie, které já sám považuji za klíčové a hodnotné pro všechny příznivce jógy, ať už studenty, či učitele. PRAVÉ JÁ JE ZTĚLESNĚNÉ JÁ Jóga hovoří o tom, dostat se někam hlouběji – až k pravému já. Cíl tohoto snažení je často vyjádřen mystickými termíny, které naznačují, že naše pravé já existuje na nějaké nemateriální bázi. Tato kniha ukazuje opačný trend, který říká, že k tomu, abychom se dostali k pravému já, se musíme vydat na cestu naším fyzickým tělem. Až dojdeme k úplnému poznání, nejen že budeme rozumět anatomii, ale zároveň přímo zažijeme realitu, která nás pozvedne k základnímu pojetí jógy. To je vpravdě ztělesněný projev spirituality. Přesně rozlišujeme mezi mystickým (snahou vnímat nadpřirozenou realitu prožitou nějakými mimosmyslovými prostředky) a duchovním (z latinského spiritus, znamenajícího dech, oživení, cit nebo vitální princip individua).

Důvod pro tento vzájemně poučný vztah mezi jógou a anatomií je jednoduchý: nejhlubší principy jógy jsou založeny na propracovaném a důkladném uvědomění si fungování lidského těla. Předmětem nauky o józe je „Já“ a toto „Já“ pobývá ve fyzickém těle. CVIČENÍ, ROZPOZNÁNÍ A ODEVZDÁNÍ SE Starodávná učení, která jsme zdědili, se vyvíjela přes osvícená pozorování života ve všech jeho formách a projevech. Přesné pozorování lidí dalo vzniknout možnosti praktikovat jógu (kriya jóga) klasicky zformulovanou Pataňdžalim a znovu objevenou Reinholdem Niebuhrem v jeho slavné modlitbě klidu

1

. Při cvičení směřujeme svou pozornost na rozpo

znání (swadhyaya), k rozlišení věcí, které můžeme změnit (tapah), k věcem, které změnit nemůžeme (íšvara-pránidhána).

Nedává nám jóga primární motivaci ke studiu anatomie? Chceme porozumět tomu, co se v našem těle děje, a tak pochopit, proč je něco relativně lehké změnit a něco jiného tak obtížné. Kolik energie musíme obětovat tomu, abychom překonali svůj vlastní odpor? Kdy bychom se měli naučit vzdát se tam, kde je změna velmi nepravděpodobná? Obojí vyžaduje úsilí. Odevzdání se je projev vůle. Toto jsou nekončící otázky, které, zdá se, přinášejí každý den jiné odpovědi, a to je přesně ten důvod, proč je musíme neustále klást.

Trocha povědomí o anatomii nám při tomto úkolu pomůže, obzvláště když do našeho zkoumání zahrneme dýchání. Co dělá z dechu tak mocného učitele jógy? Dýchání má dvojí podstatu, je zároveň dobrovolné i samovolné, proto dech osvětluje tu věčnou otázku, 1 Karl Paul Reinhold Niebuhr (1892–1971), americký teolog: „Bože, dej mi klid přijímat věci, které nemohu změnit;

odvahu změnit věci, které mohu změnit, a moudrost poznat rozdíl.“

ÚVOD


11

proč něco můžeme řídit či změnit a něco nemůžeme. Všichni této osobní, ale univerzální otázce někdy čelíme, jestliže máme chuť se rozvíjet. VÍTEJTE V MÉ LABORATOŘI Kontext, který jóga poskytuje pro studium anatomie, má kořeny ve zkoumání toho, jak se naše životní síla projevuje v pohybech těla, dechu a mysli. Prastarý a znamenitý metaforický jazyk jógy vznikl ze skutečných anatomických pokusů, které prováděly miliony hledačů po tisíce let. Všichni tito hledači sdíleli společnou laboratoř – lidské tělo. Záměrem této knihy je tak provést prohlídku po této „laboratoři“ s použitím jasných instrukcí, jak s danými pomůckami zacházet a které základní postupy mohou přinést užitečná nahlédnutí. Nechtěl jsem ani tak napsat manuál ke cvičení daného systému jógy, jako spíše nabídnout pevné základy k principům, které jsou předmětem fyzického cvičení všech systémů jógy.

Protože cviky v józe jsou založeny na vztahu dýchání a páteře, věnoval jsem se především těmto systémům. Na ostatní struktury těla jsem nahlížel na základě jejich vztahu k páteři a dýchání, čímž se jóga stala spojovacím článkem studia anatomie. Navíc respektujeme jogínský pohled na dynamickou vzájemnou propojenost a vyhýbáme se redukující analýze pozic a nařízenému seznamu jejich výhod. VŠE, CO POTŘEBUJEME, JIŽ MÁME Prastaří jogíni zastávali názor, že člověk má tři těla: fyzické, astrální a kauzální. Z tohoto úhlu pohledu je pak anatomie jógy naukou o přesných proudech energie, které prostupují vrstvami či „obaly“ těchto tří těl. Touto knihou jsem nechtěl ani podpořit ani popřít toto tvrzení. Chtěl jsem jen, abyste si při čtení této knihy uvědomili, že vlastníte duši a tělo, u kterého právě dochází k nádechu a výdechu a působí na něj gravitační pole. Díky tomuto procesu můžete jasněji myslet, snadněji dýchat a výkonněji se pohybovat. To vlastně bude naše základní defi nice cvičení jógy: sloučení mysli, dechu a těla.

Jiný starodávný princip nám říká, že hlavním úkolem cvičení jógy je odstranění překážek, které blokují přirozené funkce našeho těla. Zní to jednoduše, ale je to v rozporu se všeobecným názorem, že naše problémy vznikají proto, že něco postrádáme. Co nás jóga může naučit, je to, že všechno podstatné pro naše zdraví a štěstí je již přítomno v nás samotných. Musíme jen určit a odstranit některé z překážek, které zabraňují těmto přirozeným silám plnit svou funkci, „jako farmář, který zboří přehradu, aby voda mohla v případě potřeby zavlažit pole.“

2

Je to skvělá zpráva pro každého z nás, nezávisle na věku,

nemoci nebo ohebnosti. Kde je dech a mysl, tam může být i jóga. OD KOLÉBKY KE GRAVITACI Nepohlížíme na lidské svalstvo jako na systém kladkostrojů a jejich os, jejichž funkce je podmíněna gravitací, ale raději pohlížíme na tělo jako na dynamické párové soustavy spirálovitých trubek, kanálů a komor, které se vzájemně zevnitř podpírají. 2 Z knihy Jógasutra, Patandžali, kapitola 4, sutra 3, in The Heart of Yoga: Developing Personal Practice

od T. K. V. Desikachar Inner Traditional, 1995)


12

Některá z těchto opor pracuje nezávisle na činnosti svalstva a jeho metabolických požadavcích. Tento jev nazýváme vnitřní rovnováha a její funkci můžeme pozorovat na tom, jak je pod mechanickým tlakem propojena páteř, hrudní koš a pánev. Dutiny existující v těchto soustavách vykazují rozdíl v tlaku, který přitahuje naše orgány vzhůru směrem k místu v hrudním koši s nejnižším tlakem.

Proč je třeba cvičit umění dostat se k těmto zdrojům vnitřní podpory? V průběhu života narůstá vzájemná tenze našich svalových úponů a opor vzhledem k neustálé zemské přitažlivosti, a tak nepřetržitě modulujeme vzory našeho dýchání jako způsob regulace naší vnitřní emoční krajiny. Tyto návyky dýchání a postojů probíhají většinou nevědomky, pokud do tohoto systému neuvedeme úmyslnou změnu (tapah) tím, že cvičíme jógu. Proto jóga často působí jako kontrola stresu.

V tomto kontextu je cvičení ásan systematickým zkoumáním toho, jak se dostat k pochopení samopodpůrných sil dechu a postoje. V kapitole o ásanách v této knize nabízíme rady, jak se narovnat, jak dýchat a uvědomit si sama sebe, které mohou v tomto zkoumání pomoct.

Nedívejme se na cvičení ásan jako na proces k zavedení pořádku do lidského systému, raději podpořme názor, že je to způsob k odhalení vnitřní rovnováhy, kterou nám příroda dala do vínku. Neznamená to, že záležitosti natažení, umístění a následnosti kroků ignorujeme. Jen prostě myslíme, že dosažení přesného provedení je prostředkem k vyššímu cíli, ne cíli samotnému. Nežijeme, abychom cvičili jógu, cvičíme jógu, abychom žili – snáze, veseleji a s větším šarmem.


13

K

A

P

ITO

L

A

11

DYNAMIK A DÝCHÁNÍ

T

ato kapitola zkoumá anatomii dechu z jogínské perspektivy a začíná právě u buňky.

Tato nejzákladnější část života vás o józe může mnoho naučit. Nejhlavnější jogínské

koncepty mohou být v podstatě odvozeny z pozorování formy a funkce buňky. Navíc když pochopíme základy buňky, pochopíme i základy všeho, co buňka tvoří, jako je třeba lidské tělo. LEKCE JÓGY OD BUŇKY Buňky jsou nejmenší stavební částečky života, počínaje jednobuněčnými organismy až po multibilionobuněčné živočichy. Lidské tělo, které je složeno zhruba ze sta bilionů buněk, začíná jako dvě nové vytvořené buňky.

Buňka se skládá ze tří částí: buněčné membrány, jádra a cytoplazmy. Membrána odděluje vnitřní prostředí, které se skládá z cytoplazmy a jádra, od vnějšího prostředí, jež obsahuje všechny potřebné živiny.

Živiny musejí projít membránou a uvnitř jsou buňkou metabolizovány a proměněny na energii potřebnou k chodu všech životních funkcí. Výsledkem této metabolické činnosti je odpad, který se nějak musí dostat ven zpět přes membránu. Jakékoliv narušení schopnosti membrány přijímat živiny nebo vylučovat odpad vede k úmrtí buňky, ať už vyhladověním, nebo otravou. Jogínské principy, které mají vztah k funkčním aktivitám buňky, jsou prána a apána. Principy, které mají vztah ke struktuře membrány, které tuto funkci podporují, jsou sthira a sukha. Prána a apána Sanskrtské slovo prána je odvozeno z „pra“, z předložkové předpony znamenající „před“, a z an, slovesa znamenajícího žít, dýchat. Prána je označení toho, co vyživuje živý organismus, je však také označením činnosti, která živiny přivádí do buňky. V této kapitole bude tento termín označovat funkční životní procesy jediného tvora. Prána s velkým počátečním písmenem je univerzálnější termín pro označení veškeré tvořivé životní síly.

Všechny živé systémy vyžadují rovnováhu sil a jogínský koncept, jenž vyvažuje pránu, je apána, která je odvozena z apa, což znamená „pryč“, „z“, „dolů“, a an znamenající dýchat, žít. Apána označuje to, co je buňkou odvedeno pryč, a také příslušnou činnost eliminace. Tyto dva základní jogínské termíny – prána a apána – zahrnují základní funkce života na každé úrovni, od buňky po organismus. Sthira a sukha

Jestliže jsou prána a apána výrazy pro funkci, jaké jsou strukturální podmínky, které musí buňka mít, aby mohla přijímat živiny a vylučovat odpad? Tuto funkci přebírá membrána. Struktura membrány musí mít takové vlastnosti, aby umožňovala příjem i vylučování částeček – musí být propustná (viz obr. 1.1, str. 14). Nemůže být však příliš propustná, jinak by buněčná stěna ztratila svou integritu a buď by explodovala kvůli tlakům zevnitř,


14 nebo implodovala kvůli tlakům zvenku.

V buňce, stejně jako ve všech živých organismech, je stabilita principem, který vyvažuje propustnost. Pro tyto polarity existují jogínské termíny sthira a sukha. Sanskrtské slovo sthira znamená pevný, tvrdý, solidní, kompaktní, silný, trvanlivý, dlouhotrvající a trvalý. Sanskrtské slovo sukha je odvozeno ze dvou kořenů: su znamenající dobrý a kha znamenající prostor. Znamená to snadný, milý, sympatický, jemný a mírný. Také to odkazuje na klidný život, bez překážek.

Všechny zdravé živé organismy musejí mít v rovnováze jímavost a propustnost, pevnost a pružnost, trvalost a přizpůsobivost, prostor a hranice. Takto se život vyvaruje destrukci kvůli hladovění nebo otravě kvůli implozi a explozi.

Zdařilé struktury vyrobené člověkem taky mají vyváženou sthiru a sukhu; například visutý most, který je dostatečně pružný, že jej nemůže ohrozit vítr či zemětřesení, ale také dostatečně stabilní, aby mohl nést nosné konstrukce. Blíže se o principech tenze a komprese budeme zabývat v kapitole 2. Sanskrtské slovo sukha také znamená „mající dobrý střed“, vyjadřující prostor v centru umožňující funkci. Jako kolo, i člověk potřebuje mít prostor ve svém středu, jinak by nebylo možné funkční spojení. Tělní cestičky prány a apány: Výživa dovnitř, odpad ven Tělní cestičky pro živiny a odpad nejsou tak jednoduché jako u buňky, ale ani nejsou tak složité, abyste je stejně lehce nepochopili podle principů prány a apány.

Na obrázku 1.2 je ukázána zjednodušená verze tělních cest pro živiny a odpad. Je na něm vidět, jak je lidský systém otevřen nahoře a dole. Přijmeme pránu, živiny, v pevné či kapalné hmotě nahoře v systému. Vstoupí do zažívacího traktu, projdou trávicím procesem a po mnoha zatáčkách a přemetech odchází výsledný odpad spodem ven. Musí se dostat dolů, aby mohl odejít ven z těla, protože východ je ve spodní části. Takže síla apána, když zpracovává pevný a kapalný odpad, se musí pohybovat dolů, aby se dostala ven. Obr. 1.2 Pevné a kapalné živiny (modře) vstupují do těla v horní části systému a jsou vyloučeny jako odpad dole. Plynné živiny a odpad (červeně) vstupují a odcházejí nahoře.

Obr. 1.1 Buněčná stěna musí udržovat stabilitu

v rovnováze s propustností.


15

Také ovšem přijímáte apánu v plynném stavu: dech, stejně jako pevné a kapalné živiny, vstupuje dovnitř nahoře. Vdechnutý vzduch však zůstává nad bránicí v plicích (viz obr. 1.3), zde dojde k výměně plynů s kapilárami v plicních sklípkách. Zbytkové plyny se potřebují dostat ven – musejí však jít ven tou samou cestou. Proto apána musí být schopna fungovat volně oběma směry, nahoru i dolů, v závislosti na konkrétním odpadu.

Schopnost obrátit spodní tok apány patří k základním a užitečným dovednostem, které můžete během cvičení jógy získat, ale ne každý to umí hned. Většina lidí je zvyklá používat sílu apána ve směru dolů, protože kdykoliv je v těle něco, co je třeba vyloučit, lidé mají tendenci se stlačit a zatlačit. Proto většina začínajících studentů jógy, když je jim řečeno, aby pořádně vydechli, stlačí dýchací svaly k sobě a pak dolů, podobně jako u vylučování stolice či moči. Sukha a dukha Prána a apána jsou v těle navzájem propojeny, proto nesmějí být v cestách žádné překážky. V jogínském jazyce musí být tento prostor ve stavu sukha, což se doslova překládá jako „dobré místo“. „Špatné místo“ je označení pro dukhu, která je odvozena z dus znamenajícího špatný nebo obtížný a kha, což znamená prostor. Běžně se slovo překládá jako trpící, neklidný, nepříjemný nebo obtížný.

Tento model potvrzuje základní metodiku klasického cvičení jógy, která se zabývá bloky či překážkami (kleshas

1

) v systému a snaží se tak zlepšit funkci. Mistr moderní jogínské

terapie T. K. V. Desikachar říká, že jógová terapie je z 90 % o odstranění odpadu.

Protože je výdech akcí odstranění odpadu z těla, je dalším praktickým příkladem jak aplikovat tento poznatek na trénování dýchání ten, že když se budu starat o výdech, nádech se o sebe postará sám. Jestliže se zbavíme nechtěného, vytvoříme si prostor pro to, co chceme. Narodili jsme se, abychom dýchali a odolávali gravitaci Když je plod v děloze, dýchá za něj matka. Její plíce dodávají kyslík do dělohy a placenty Odtud vede do pupeční šňůry, která odvádí polovinu okysličené krve do dolní duté žíly, druhá polovina vede do jater. Obě části srdce jsou spojené, vyhýbají se plícím, které jsou nečinné do doby, než se dítě narodí. Je nutno říci, že oběh v plodu je zcela odlišný od oběhu po narození.

Narodit se znamená být oddělen od pupeční šňůry – spojení, které vás po devět měsíců udržovalo při životě. Najednou musíte poprvé provádět činnosti, které vám zajistí pokračující žití. Úplně první z těchto činností jasně prokáže vaši fyzickou a psychickou 1 Kleshas znamená to, co způsobuje bolest nebo utrpení.

Obr. 1.3 Cesta, kudy se vzduch dostá

vá z a do těla.


16 nezávislost. Je to první nádech, jenž je zároveň nejdůležitější a nejmocnější nádech, který kdy ve svém životě provedete.

První nádech byl tím nejdůležitějším, protože počáteční činnost plic způsobí zásadní změny v celém krevním oběhu, který byl předtím orientován na přijímání okysličené krve od matky. První nádech vžene krev do plic, pravá a levá strana srdce se oddělí a vytvoří dvě pumpy a speciální cévy plodové cirkulace se uzavřou a zacelí.

První nádech je nejmocnější, protože je třeba, aby překonal původní povrchové napětí plicních tkání. Je zapotřebí síly 3krát až 4krát větší než při běžném nádechu.

2

Další první zkušenost získaná v den narození je váha těla v prostoru. Uvnitř dělohy jste ve stavu beztíže v prostředí naplněném vodou. Potom se najednou celý váš vesmír roztáhne, protože jste venku – jste volní. Nyní se vaše tělo může pohybovat volně v prostoru, končetiny a hlava se mohou volně pohybovat ve vztahu k tělu a působí na vás gravitační síla.

Jelikož rodiče děti rádi nosí a přemísťují je z místa na místo, zdá se, že stabilita a pohyblivost ještě nehrají tak velkou roli hned po narození, opak je však pravdou. Ve skutečnosti začínají miminka rozvíjet své držení těla hned po prvním nádechu, jakmile začnou pít. Komplexní koordinovaná činnost současného dýchání, sání a polykání vytváří posilující sílu a také první posturální dovednost – podpírání hlavy. A pro dítě to není lehké, vezmeme–li v úvahu, že hlava tvoří čtvrtinu délky těla ve srovnání s jednou osminou v dospělosti.

Tato činnost nutně vyžaduje zapojení mnoha dalších svalů a – stejně jako u všech posturálních dovedností – rovnováhu mezi stabilitou a pohyblivostí. Posturální vývoj pokračuje od hlavy dolů, dokud nezačnete chodit po prvním roce, a je dokončen vytvořením bederního zakřivení kolem desátého roku života (kapitola 2).

Žít na této planetě zdravě vyžaduje integrovaný vztah mezi dechem (prána/apána) a držením těla (sthira/sukha). Když je něco špatně s jedním, dle defi nice nebude v pořádku ani druhé. Cvičit jógu může v tomto světle znamenat způsob, jak sjednotit tělesné soustavy tak, abychom trávili více času ve stavu sukha než dukha.

Když si to shrneme, od narození jsou lidé konfrontováni působením dvou sil, které v děloze neexistovaly: dechem a gravitací. Abyste prospívali, musíte tyto dvě síly srovnávat po celou dobu svého života na této planetě. DEFINICE DÝCHÁNÍ, POHYB VE DVOU DUTINÁCH Dýchání je tradičně v lékařských textech defi nováno jako proces, při kterém je přijímán vzduch do plic a z nich pak zase vypouštěn ven. Tento proces – proud vzduchu do a z plic – je pohyb, přesněji je to pohyb v dutinách těla, který budu charakterizovat jako změnu tvaru. Tady je naše defi nice pro náš výzkum:

Dýchání je změna tvaru dutin v těle.

Zjednodušená kresba lidského těla na obrázku 1.4 ukazuje, že trup se skládá ze dvou dutin, hrudní a břišní. Tyto dutiny mají některé vlastnosti společné, ale zároveň jsou mezi 2 První nádech v plicích je doprovázen přítomností detergentu (povrchově aktivní činidlo), což je látka, která

snižuje povrchové napětí pevné novorozenecké plicní tkáně. Protože se detergent vyvíjí v děloze pozdě, mají

předčasně narozené děti (před 28. týdnem) takové problémy s dýcháním.


17

nimi i důležité rozdíly. Obě obsahují životně důležité orgány: v hrudní jsou plíce a srdce; v břišní žaludek, játra, žlučník, slezina, slinivka, tenké a tlusté střevo, ledviny a močový měchýř.

Obě dutiny se na jednom konci otevírají vnějšímu prostředí: hrudní nahoře, břišní dole. Obě sdílejí důležitou strukturu, a to bránici. Dalším důležitým prvkem, který obě dutiny sdílejí

3

, je to, že jsou v zadní části ohraničeny

páteří. Mají také společnou svou pohyblivost – mohou měnit tvar. Tato schopnost měnit tvar je nejdůležitější pro dýchání, protože bez tohoto pohybu by dýchání nebylo možné.

Přestože obě dutiny mění tvar, u každé z nich se to děje jinak. Balon naplněný vodou a harmonika Břišní dutina mění tvar jako pružná, tekutinou naplněná struktura, jako např. balon s vodou. Když stlačíte jeden konec balonu, druhý konec se vyboulí (obr. 1.5).

To proto, že vodu nelze stlačit. Ruka pouze přesune daný objem vody z jednoho konce pružného zásobníku na druhý. Stejným způsobem funguje i břišní dutina; když je stlačena dýchacími pohyby, stlačení na jedné straně způsobí vyboulení na straně druhé. Toto platí pro proces dýchání, břišní dutina mění tvar, nikoliv objem. Co se týče dalších životních procesů, při nich ke změně objemu v břišní dutině dochází. Pokud vypijete litr vody nebo sníte velké jídlo, celkový objem břišní dutiny se zvýší důsledkem zvětšených břišních orgánů (žaludku, střev, měchýře). Jakékoliv zvětšení objemu v břišní dutině způsobí odpovídající zmenšení objemu v dutině hrudní. Proto se hůře dýchá po velkém jídle, před vylučováním stolice a v těhotenství.

Na rozdíl od dutiny břišní mění dutina hrudní tvar i objem; chová se jako zásobník naplněný plynem, jako např. tahací harmonika. Když ji stlačíte, způsobíte zmenšení objemu v měchách a vzduch je vytlačen ven. Když měchy roztáhnete, jejich objem se zvětší a vzduch 3 Trojí vstupy (hiati) v bránici slouží pro tepenné zásobování dolní části těla (aortální hiatus), pro žíly, které se

ze spodní části těla vracejí k srdci (zadní dutá žíla) a pro jícen (jícní hiatus). Hiatus je latinské příčestí minulé

od infi nitivu hiare znamenající – stát otevřeně nebo zívat.

Obr. 1.4 Dýchání způsobuje změnu

tvaru hrudníkobřišní dutiny při náde

chu (a) a výdechu (b).

Obr. 1.5 Balon s vodou mění tvar,

nikoliv objem.


18 je vtlačen dovnitř (obr. 1.6). Je to tím, že harmonika je stlačitelná i roztažitelná. Totéž platí pro hrudní dutinu, která na rozdíl od břišní dutiny a jejího obsahu umí měnit tvar i objem.

Představme si nyní hrudní a břišní dutinu jako harmoniku umístěnou na vršku vodního balonu. Tato ilustrace naznačuje podobu vztahu těchto dvou dutin při dýchání; pohyb v jedné nutně způsobí pohyb v druhé. Vzpomeňte si, že během nádechu (změna tvaru, která umožní vzduchu vtlačení do těla atmosférickým tlakem planety) zvětší hrudní dutina svůj objem. Tlačí na břišní dutinu, která následkem tlaku shora změní tvar.

Tím, že defi nujeme dýchání jako změnu tvaru, jednoduše porozumíme tomu, co je účinné a co je blokované dýchání – je to jednoduše schopnost nebo neschopnost struktur, které určují a obklopují tělní dutiny, měnit tvar. Vesmír dýchá s námi Objem a tlak jsou v nepřímo souvisejícím vztahu: když se objem zvětší, tlak se zmenší, a když se objem zmenší, tlak se zvětší. Jelikož vzduch vždy směřuje k oblastem s menším tlakem, zvětšující se objem v hrudní dutině způsobí zmenšení tlaku a vzduch vstupuje do plic. To je nádech.

Je důležité připomenout, že přestože při nádechu máte pocit, že vzduch vtahujete do sebe, není tomu tak. Naopak vzduch je vtlačován do těla atmosférickým tlakem (1,03 kg/cm

2

), který vás obklopuje. To znamená, že daná síla, jež dostává vzduch do plic,

je mimo tělo. Energie, kterou vydáte při dýchání, způsobí změnu tvaru, jež zmenší tlak v hrudní dutině a umožní vzduchu, aby byl vtlačen do těla váhou atmosféry planety. Jinými slovy, tvoříte prostor a vesmír jej plní.

Během uvolněného klidného dýchání (jako např. během spánku) je výdech pasivním opakem tohoto procesu. Hrudní dutina a plicní tkáně – které byly roztaženy během nádechu – se stáhnou do svého původního objemu, vytlačí vzduch ven a hrudní dutina se vrátí do svého původního tvaru. Toto se označuje jako pasivní odraz. Sebemenší ztráta pružnosti těchto tkání vede ke snížené schopnosti těla pasivně vydechnout. To má za následek množství dýchacích problémů, jako je rozedma plic a plicní fi bróza.

U těch typů dýchání, které zahrnují aktivní vydechování (např. sfoukávání svíček, mluvení, zpívání a samozřejmě různé cviky v józe), se svalovina, jež obklopuje tyto dvě dutiny, stahuje takovým způsobem, při němž se břišní dutina buď vytlačuje nahoru, nebo hrudní dutina se stlačuje do břišní, nebo kombinace obou. Trojrozměrné změny tvaru při dýchání Protože plíce vyplňují trojrozměrný prostor v hrudní dutině, změna tvaru tohoto prostoru při pohybu vzduchu je trojrozměrná. Konkrétně u nadechování zvětšuje hrudní dutina

Obr. 1.6 Harmonika mění tvar

i objem.


19

Obr. 1.7 Trojrozměrná změna tvaru hrudní dutiny při nádechu (a) a výdechu (b).

ab

svůj objem odshora dolů, do stran a zepředu dozadu, při výdechu dochází ke zmenšení objemu také v těchto třech směrech (viz obr. 1.7).

Protože změna tvaru hrudní dutiny je neoddělitelně spojena se změnou tvaru břišní dutiny, lze také říct, že břišní dutina mění tvar (nikoliv objem) třemi směry – může být stlačena nebo vytlačena seshora dolů, ze strany na stranu nebo zepředu dozadu (viz obr. 1.8). V živém dýchajícím těle nemůže dojít ke změně tvaru hrudní dutiny, aniž by zároveň nedošlo ke změně tvaru břišní dutiny. To proto má stav vašeho břicha takový vliv na kvalitu dýchání a také proto má kvalita vašeho dýchání mocný vliv na zdraví břišních orgánů. PODROBNĚJŠÍ DEFINICE DÝCHÁNÍ Na základě informací, které jste doposud získali, přináším podrobnější defi nici dýchání:

Dýchání, proces vtahování vzduchu do plic a jeho vypouštění z plic ven, je způsobeno

trojrozměrnou změnou tvaru hrudní a břišní dutiny.

Při takto defi novaném dýchání je vysvětleno nejen, co to dýchání je, ale také jak funguje. Zkuste tento experiment: Nahraďte termínem změna tvaru slovo dýchání, kdykoliv mluvíte o dechu. Například: „Zrovna jsem se dobře nadechl.“ znamená „Dobře se mi změnil tvar.“ Ještě názornější je: „Mám problémy s dýcháním“ ve skutečnosti znamená

Obr. 1.8 Změny tvaru břišní dutiny

během dýchání: (a) nádech = natažení

páteře; (b) výdech = ohyb páteře.

ab


20 „Mám problém se změnou tvaru svých dutin.“ Tento koncept má hluboký terapeutický význam, protože nám říká, kde máme začít hledat kořen svých problémů s dechem a páteří, a přitom můžeme také zkoumat nosnou, tvar měnící strukturu, která ohraničuje dvě základní dutiny těla – tedy páteř, o níž si řekneme více v kapitole 2.

Pro jogínská cvičení bylo klíčové poznání, že pohyby páteře jsou vnitřním komponentem činností dutin, které mění svůj tvar (dýchání). Proto se také velká část cvičení jógy věnuje koordinaci pohybů páteře při nádechu a výdechu.

Proto jsou také studenti instruováni, aby provedli nádech při protažení páteře a výdech při ohnutí páteře. ROLE BRÁNICE PŘI DÝCHÁNÍ Jediný sval, bránice, je schopen vyprodukovat – sám o sobě – všechny trojrozměrné pohyby dechu. Proto také každá kniha anatomie popisuje bránici jako základní dýchací sval. K této defi nici přidejte defi nici dýchání založeného na trojrozměrné změně tvaru a začněte své zkoumání tohoto pozoruhodného svalu:

Bránice je základní sval, který způsobuje trojrozměrnou změnu tvaru v hrudní a břišní dutině.

Abyste pochopili, jak bránice tuto změnu tvaru způsobuje, je důležité prozkoumat její tvar a umístění v těle, kde je připojena a co je na ni připojeno, a také její činnost a vztah k ostatním dýchacím svalům. Tvar a umístění Hluboce klenutý tvar bránice vyvolává mnoho představ. Nejčastěji připomíná medúzu a padák (obr. 1.9). Je třeba poznamenat, že tvar bránice je tvořen orgány, které obklopuje a podepírá. Bez spojení s těmito orgány by se její klenba zhroutila, podobně jako například Obr. 1.9 Tvar bránice připomíná mnoha lidem (a) medúzu nebo (b) padák.

ab


21

kulich bez hlavy uvnitř. Je zřejmé, že bránice má asymetrický tvar dvojité kopulovité klenby, z nichž ta pravá dosahuje výše než levá. Je to tím, že játra tlačí pravou klenbu nahoru a srdce levou klenbu dolů (viz obr. 1.10).

Bránice rozděluje trup na hrudní a břišní dutinu. Tvoří dno hrudní dutiny a strop dutiny břišní.

Rozpíná se přes širokou část těla – nejvyšší část dosahuje až mezi třetí a čtvrtá žebra a nejnižší vlákna se připojují na přední část třetího bederního obratle; „od bradavky až po pupek“ je zjednodušený popis rozpětí bránice. Svalová připojení bránice Svaly jsou připojeny na bodech origa (počátku svalu) a inzerce (úponu svalu). Jejich rozlišení závisí na dvou faktorech: struktuře a funkci.

• Strukturálně se proximální konec svalu nejblíže ke středu těla označuje jako origo.

Distální konec svalu, který je připojen více na okraji, se obvykle označuje jako inzerce.

• Funkcionálně se počátek svalu považuje při stahu za méně pohyblivý konec a úpon

za pohyblivější konec svalu.

Ačkoli se to zdá logické – proximální konce jsou všeobecně stabilnější než distální konce –, platí to pouze někdy, jak se o tom více dozvíte v kapitole 4. Příkladem opačné funkce počátku a úponu svalu je, když se při pohybu těla více hýbe střed těla než jeho krajní část.

Sval, který se hýbe uvnitř těla, bránice, má nepochybně trojrozměrnou formu i funkci a tedy jeho počátek a úpon zdaleka není předem daný. Z tohoto důvodu, abychom při popisu připojení bránice ke kosterním vláknům předešli nejasnostem, budeme používat výraz spodní a horní připojení. Spodní připojení Spodní okraje vláken bránice jsou připojeny na čtyřech rozlišných částech. Tradiční texty uvádějí pouze tři části: hrudní, žeberní a bederní (viz obr. 1.10).

1. Hrudní – K zadní části mečovitého výběžku na dolní

části hrudníku.

2. Žeberní – K povrchům vnitřních žeberních chrupavek

mezi 6. a 10. žebrem.

3. Vějířovitě obloukový – K vějířovitě obloukovému

vazu

4

, jenž se táhne od chrupavky 10. žebra k be

derní páteři, který se cestou spojí s volnými žebry

(11. a 12.) a příčně obratlem L1.

4. Bederní – K bérci (latinsky crura) na přední části be

derní páteře, k obratli L3 vpravo a L2 vlevo.

4 Tradiční texty označují každý oblouk vějířovitě obloukového vazu jednotlivě. Je mnohem jasnější si jej představit

jako jeden dlouhý vaz, který se připojuje ke kostním povrchům, jak jsem uvedl. Při pitvě, kdy je tento vaz oddělen

od svých připojení, se jasně jeví jako jeden přímý sval.

Obr. 1.10 Připojení brá

ničního svalu.

hrudní

žeberní

vějířovitě

obloukový

bederní


22 Horní připojení Všechna svalová vlákna bránice směřují od spodního připojení nahoru. Nakonec dosáhnou na plochý horizontální vršek svalu, střední šlachu, se kterou se smísí. V podstatě se bránice spojí sama se sebou – se svým vlastním středem, což je vláknitá nestažitelná tkáň. Vertikální pohyb střední šlachy v těle je limitován silným spojením s vláknitým srdečním perikardem, se kterým je nerozpletitelně spojen.

Tradiční texty označují spodní připojení jako počátek a horní připojení jako úpon svalu. Následující text nabízí přehodnocení tohoto tvrzení. Výzva tradičnímu označení pro počátek a úpon svalu Jak uvidíme později, mezi učiteli, kteří se věnují dýchání, existují rozdíly v popisu činnosti bránice. Proč je tady tolik zmatku a kde vznikl? Možný počátek těchto nepochopení může být v historicky nesprávném označení struktury svalového počátku a úponu. To pak vede k matoucím označením funkce svalových zakončení, tedy k tomu, který konec svalu je pevný při stazích bráničních vláken a který pohyblivý. Tvrzení o struktuře V tradičních knihách anatomie se strukturálně označuje počátek bránice jako spodní připojení a centrální šlacha jako úpon. Při bližším zkoumání se toto členění ukazuje jako nesprávné.

Podívejme se, jak pravdivé je toto označení spodního připojení vaší bránice (viz obr. 1.10 na straně 21). Jestliže přiložíte konečky prstů na začátek hrudníku, většinou nahmatáte jeho mečovité ohraničení. Pak můžete posouvat prsty na okraje žeberních chrupavek, dále kolem zad k volným žebrům a pak na vršek bederní páteře.

V každém bodě vašeho dotyku jste měli prsty od 0,6 cm maximálně do 2,5 cm od hrudního, žeberního, vějířovitě obloukového nebo bederního připojení vaší bránice. Měli jste prsty na povrchu těla, nikoli v jeho středu, stejně jako nebyla ve středu těla připojení, která jste sledovali.

Teď se podívejme, zdali nahmatáme horní připojení bránice. Dostanete se prsty k centrální šlaše? Ne, protože je ve středu těla. Ve skutečnosti je spojená se srdcem. Označit tuto strukturu jako centrální je výstižné, proto je používání termínu, který je obvykle ponecháván pro distální struktury (inzerci), stále více matoucí. Spodní vlákna Spodní svalová vlákna bránice se připojují na pružné chrupavky a vazivo. Dno mečovitého zakončení tvoří většinou chrupavka. Hrudní chrupavka je ohebná a pružná a obsahuje hodně kloubů, kterými je spojena se žebry, artikulaci hrudního koše tvoří více než 100 kloubů. Vějířovitě obloukový vaz je dlouhý provazovitý pás, který je připojen na vršku volných žeber. Přední povrch bederní páteře je pokryt předním podélným vazem, který je spojen s předními povrchy chrupavčitých meziobratlových disků a také s předními povrchy bederních obratlů.

Když předpokládáme, že se může hrudní koš volně pohybovat, můžeme také říct, že tato spodní připojení bránice mají velký předpoklad k pohybu. Dokonce i bérce mají tento potenciál v situacích dovolujících bederní pohyb a činnost bederních svalů, které sdílejí shodné připojení s horní oblastí beder. Horní vlákna Střed bránice a srdce od sebe nebyly nikdy oddělené. Tkáň, která se stává centrální šlachou, vznikla v embryonálním vývoji mimo hrudní dutinu. V tomto raném


23

stadiu se nazývá příčná přepážka a leží vedle prvotní srdeční tkáně. Ve čtvrtém týdnu vnitřního otáčení embrya v děloze se srdce a příčná přepážka posouvají do hrudní dutiny.

Když se příčná přepážka dostane na toto místo, svalová tkáň bránice roste směrem k ní z vnitřního povrchu břišní stěny. Takto je spojení střední šlachy a srdce původním projevem bránice a dále ospravedlňuje její označení jako její počátek (origo).

Pevná vláknitá tkáň centrální šlachy má kvůli pevnému spojení se srdcem limitovanou schopnost vertikálního pohybu v hrudní dutině (mezi 1,2 cm a 2,5 cm). Proto také mají horní svalová připojení bránice blíže k centrální šlaše a mají malý potenciál k pohybu. Svalové oblouky však, když jdou na kterékoliv straně centrální šlachy nahoru, mají schopnost silně tlačit směrem dolů na břišní orgány, a tímto (ne kvůli schopnosti pohybu směrem dolů samotné centrální šlachy) vysvětlují vyboulení horní části břicha, které je obecně označované jako břišní dýchání. Závěry Všechny výše zmíněné důvody dokazují, že tradiční označení zaměňují popis struktury počátku a úponu svalu bránice tím, že označují distální struktury (spodní připojení) jako počátek a proximální struktury (horní připojení) jako úpon. Tyto omyly ve struktuře vedou i k mylným závěrům funkčnosti, protože předpokládají, že jsou svalové úpony pohyblivé a svalové počátky pevné. Trochu si to vysvětlíme. Organická spojení Zkoumání počátku a úponu svalu bránice nám pomůže porozumět, s jakými strukturami je spojena. Na rozdíl od jiných svalů je bránice spojena s mnoha strukturami, což vysvětluje pojem organická spojení.

Bránice, jako hlavní hybatel hrudní a břišní dutiny, je místem ukotvení pro pojivové tkáně, které obklopují hrudní a břišní orgány. Názvy těchto důležitých struktur jsou známé jako tři Pé.

• Pohrudnice, která obklopuje plíce.

• Pericardium, osrdečník, který obklopuje srdce.

• Pobřišnice, která obklopuje břišní orgány.

Je jasné, že činnost změny tvaru těchto dutin má skutečný vliv na pohyby orgánů, které jsou v nich obsaženy. Bránice je primárním zdrojem těchto pohybů a naopak tyto pohyby jsou také zdrojem odporu a stabilizace bránice. Tento vzájemný vztah ilustruje, proč vede koordinovaný pohyb dechu a těla, který je propagován cvičením jógy, k tak dramatickým zlepšením celkového zdraví funkčnosti všech soustav v těle. Činnost bránice Je důležité si připomenout, že svalová vlákna bránice jsou primárně orientovaná okolo vertikální osy těla (shora dolů) (viz obr. 1.11). Obr. 1.11 Všechna svalová vlákna bránice směřují vertikálně od svých začátků až po místa připojení na centrální šlaše.


24

Jako v každém jiném svalu, stahující se vlákna bránice přitahují své oba konce k sobě

(centrální šlachu a bázi hrudního koše). Tato svalová činnost je základní příčinou trojrozměrné hrudníkobřišní změny tvaru při dýchání.

Protože bránice funguje více směry, pohyb, který vykoná, bude záležet na tom, který

konec svalu je pohyblivý a který stabilní.

Abychom si to vysvětlili na zřetelnějším pohybu,

bederní sval může způsobit ohyb kyčle buď pohybem nohy k přední části páteře (při stoji na jedné noze a ohybu druhé kyčle), nebo pohybem v přední části páteře k noze (při sedu–lehu s nohama spojenýma). V obou případech vykonává bederní sval stejnou činnost – stahování. Rozdíl je v tom, který konec svalu je pohyblivý a který stabilní. Je třeba říct, že je obrovský rozdíl mezi pevným tělem a pohyblivou nohou a pohyblivým trupem a pevnou nohou. Druhy bráničního dýchání Bederní sval tedy můžete pojmenovat jako „zvedač nohou“ nebo „zvedač trupu“. Dvěma způsoby lze nahlížet i na bránici a pojmenovat ji tedy jako „vyboulovač břicha“ nebo „zvedač hrudního koše“ (viz obr. 1.12). Svalová činnost bránice je často spojována s vyboulením v horní části břicha, což bývá označováno jako břišní dýchání a mylně označováno za bránicové dýchání. Je to pouze jeden z typů bráničního dýchání, když začátek bránice (báze hrudního koše) je stabilní a její připojení (centrální šlacha) je pohyblivé (viz obr. 1.13a).

a

a

b

b

centrální šlacha

(tendo centralis)

Obr. 1.13 (a) Když je hrudní koš stabilní a břišní svaly uvolněné, při stahování bránice se snižují horní připojení. (b) Když je hrudní koš volný a horní připojení stabilizované díky břišní činnosti, brániční svaly zvedají žebra nahoru.

Obr. 1.12 Bránice může být (a)

„vyboulovač břicha“ při nádechu

do břicha, nebo (b) „zvedač hrudní

ho koše“ při nádechu do hrudníku.


25

V případě, že centrální šlacha je upevněná a žebra se mohou volně pohybovat, brániční stahy způsobí zvětšení hrudního koše (viz obr. 1.13b). Jedná se o tzv. hrudní dýchání, o kterém si spousta lidí myslí, že je způsobováno jinými svaly než bránicí. Tato mylná představa může způsobit nesprávnou dichotomii mezi bráničním a mimobráničním dýcháním.

Nešťastným výsledkem tohoto omylu je, že lidem, kteří se učí správně dýchat na různých kurzech a zvedají při dýchání hrudní koš (spíše než břicho), bývá řečeno, že nepoužívají bránici, což není pravda. Kromě případu ochrnutí se bránice vždy používá při dýchání. Otázkou je, zda je používána efektivně v tom významu, jak dobře spolupracuje s ostatními svaly, které ovlivňují změnu tvaru. Právě jóga nám v této koordinaci může skvěle pomoci.

Kdyby bylo možné uvolnit všechny brániční upevňovací svaly a nechat tak začátek a připojení bránice volně se k sobě pohybovat, hrudník i břicho by se pohybovaly současně. K tomu však dochází vzácně, protože nutnost stabilizovat váhu těla vlivem gravitace by způsobila, že mnoho dýchacích upevňovacích svalů (které jsou zároveň posturálními svaly) by zůstalo v činnosti po celou dobu dýchání, dokonce i v lehu na zádech. Z tohoto pohledu jsou naše posturální návyky shodné s dýchacími. Motor trojrozměrné změny tvaru Specifi cké polohy, které se provádějí při cvičení jógy (ásany) či dýchacích cvičeních, jsou však výsledkem činnosti jiných svalů než bráničních, které mohou měnit tvar dutin. Mají stejný vztah k bránici, jako má řídící mechanismus auta k motoru.

Motor je základním hybatelem auta. Všechny pohyby spojené s řízením vozidla (včetně elektrických) vycházejí z motoru. Stejně tak i trojrozměrná hrudníkobřišní změna tvaru při dýchání vychází v první řadě z bránice.

Při řízení auta máte jedinou přímou kontrolu nad motorem v rychlosti jeho otáček. Šlápnete na pedál plynu, abyste otáčky zvýšili, a pedál povolíte, když chcete otáčky snížit. Podobně u bránice máte jedinou kontrolu v jejím načasování.

S určitými omezeními můžete ovlivnit její zapojení, ale když se zastaví stah, pasivní odraz vyvolá výdech, stejně jako se plynový pedál vašeho auta vrátí zpět nahoru, aby se auto zpomalilo, když sundáte nohu z plynu. Řídící změny tvaru Každý ví, že neřídíte auto pomocí motoru. Abyste m



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.