načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: JÓGA - anatomie - Leslie Kaminoff

JÓGA - anatomie

Elektronická kniha: JÓGA - anatomie
Autor: Leslie Kaminoff

Autor představuje některé detaily z anatomie, které považuje za klíčové a hodnotné pro příznivce jógy. Ilustrace znázorňují práci svalů, které jsou zapojeny při provádění ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  299
+
-
10
bo za nákup

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 224
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné)
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Yoga anatomy
Spolupracovali: překlad Petra Žižlavská
Skupina třídění: Anatomie člověka a srovnávací anatomie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Brno, Computer Press, 2011
ISBN: 978-80-251-2672-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor představuje některé detaily z anatomie, které považuje za klíčové a hodnotné pro příznivce jógy. Ilustrace znázorňují práci svalů, které jsou zapojeny při provádění jednotlivých pozic.

Popis nakladatele

Tento světový bestseller, anatomický průvodce jógou, je určen pro každého, kdo se o jógu zajímá – pro začátečníky i pokročilé, pro příznivce power jógy a zejména pro instruktory.

Přehledné anatomické ilustrace znázorňují práci svalů, které jsou zapojeny při provádění jednotlivých pozic. Srozumitelné a přesné popisy jednotlivých ásan spolu s kresbami poskytují dokonalou představu o principech, na nichž jsou založeny dané pohyby. V knize mimo jiné naleznete:

- Základní principy jógy.
- Dýchací techniky.
- Vztah mezi jógou a páteří, druhy pohybů páteře.
- Obsáhlý přehled ásan s rozborem činnosti svalů a kloubů, upozorněním na možné potíže a překážky, popisem průběhu dýchání během cvičení a názorným anatomickým obrázkem.

Autor Leslie Kaminoff je mezinárodně uznávaným specialistou v oblasti jógy a anatomie dýchání. Bydlí v USA a pracuje v New Yorku.

([váš ilustrovaný průvodce pozicemi, pohyby a dýchacími technikami])
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Leslie Kaminoff - další tituly autora:
 (e-book)
JÓGA - anatomie, 2. rozšířené vydání JÓGA - anatomie, 2. rozšířené vydání
 (e-book)
JOGA - anatómia JOGA - anatómia
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JÓGA – anatomie

Leslie Kaminoff

Computer Press, a. s.

2011


JÓGA – anatomie

Leslie Kaminoff

Computer Press, a. s., 2011. Vydání první.

Všechna práva vyhrazena.

Překlad: Petra Žižlavská

Odborná korektura: Kateřina Horváthová, Jan Machala, Petr Minster

Obálka: Martin Sodomka

Sazba: Daniel Janošec

Jazyková korektura: Martina Kotulová

Odpovědný redaktor: Ivana Auingerová

Vydavatelství a nakladatelství Computer Press, a. s.,

Holandská 3, 639 00 Brno

http://knihy.cpress.cz

ISBN 978-80-251-2672-1

Prodejní kód: KZ0122

Vydalo nakladatelství Computer Press, a. s., jako svou 3492. publikaci.

Originální vydání:

Copyright © 2007 by The Breathe Trust

Z originálního vydání Yoga Anatomy nakladatelství Human Kinetics.

All rights reserved. Except for use in a review, the reproduction or utilization of this work in any form or by any

electronic, mechanical, or other means, now known or hereafter invented, including xerography, photoco

pying, and recording, and in any information storage and retrieval system, is forbidden without the written

permission of the publisher.

Czech translation copyright: © 2010 by Computer Press


3

Věnuji tuto knihu svému učiteli T. K. V. Desikacharovi jako projev vděku za jeho neoblom

né naléhání, abych našel svou vlastní pravdu. Je mou největší nadějí, že tato práce ospra

vedlní jeho důvěru ve mne.

A také svému učiteli filozofie Ronovi Pisaturo – lekce nikdy neskončí.

Leslie Kaminoff

Díky všem studentům a učitelům, kteří odešli dříve... především Philipovi, mému studen

tu, učiteli a příteli.

Amy Matthews



5

OBSAH

Úvod 7 Dynamika dýchání 9 Lekce jógy od buňky 9 Prána a apána, Sukha a dukha, Dýchání, gravitace a jóga Definice dýchání 12 Pohyb ve dvou dutinách, Objem a tlak, Trojrozměrné změny tvaru při dýchání Podrobnější definice dýchání 15 Role bránice při dýchání 15 Tvar a umístění, Vznik a připojení, Organická spojení, Činnosti, Motor trojrozměrné změny tvaru, Doplňkové dýchací svaly Další dvě bránice 21 Hlasivková „bránice“, Bandhas Jóga a páteř 25 Vnitřní rovnováha 27 Spojovací prvky mezi žebry 27 Ploténky a vazy, Struktura obratlů Druhy pohybů páteře 31 Ohýbání a protahování, primární a sekundární zakřivení, nádech a výdech, Předklon a záklon z hlediska prostoru a páteře, Úklony do stran a rotace z hlediska prostoru a páteře, Podélné natažení, bandhy a mahamudra Porozumění ásanám 37 Výchozí pozice a opěrná základna 37 Informace o každé pozici 38 Druhy svalových kontrakcí 38 Kresby 39 Pozice ve stoji 41 Klasifikace a úroveň 43 Klíčové struktury 43 Činnosti kloubů 43 Poznámky 43 Pozice vsedě 87 Pozice v kleku 127 Pozice na zádech 143

Pozice vleže na břiše 171

Pozice s oporou paží 183

Seznam použité

literatury 218

O autorech 218

Rejstřík 219

České názvy pozic 220

Názvy pozic

v sanskrtu 221

ÚvOd

T

ato kniha rozhodně není vyčerpávající studií o lidské anatomii či rozsáhlou naukou

o józe. Žádná samostatná kniha by to nezvládla. Obě sféry obsahují v podstatě neko

nečné množství detailů, makro – i mikroskopických, z nichž všechny jsou opravdu fascinující a užitečné v daných kontextech. Mým záměrem bylo představit takové detaily z anatomie, které já sám považuji za klíčové a hodnotné pro všechny příznivce jógy, ať už studenty či učitele. Abych toho dosáhl, musel jsem si vybrat určitý kontext či úhel pohledu. To mi pomohlo vybrat důležité detaily z obrovského moře dostupných informací. Navíc díky danému úhlu pohledu jsem byl schopen shromáždit detaily do integrovaného názoru na naši existenci, tedy jako na „nerozdělitelný celek hmoty a vědomí“.

1

Pohled na jógu uplatněný v této knize vychází z funkce a stavby lidského těla. Protože cviky v józe jsou založeny na vztahu dýchání a páteře, věnoval jsem se především těmto systémům. Na ostatní struktury těla jsem nahlížel na základě jejich vztahu k páteři a dýchání, čímž se jóga stala spojovacím článkem studia anatomie. Pro všechny odborníky na jógu je znalost anatomie důležitá pro udržení zdravého těla a mysli. Důvod pro tento vzájemně poučný vztah mezi jógou a anatomií je jednoduchý: nejhlubší principy jógy jsou založeny na propracovaném a důkladném uvědomění si fungování lidského těla. Předmětem nauky o józe je „Já“ a toto „Já“ pobývá ve fyzickém těle. Prastaří jogíni zastávali názor, že člověk má tři těla: fyzické, astrální a kauzální. Z tohoto úhlu pohledu je pak anatomie jógy naukou o přesných proudech energie, které prostupují vrstvami či „obaly“ těchto tří těl. Touto knihou jsem nechtěl ani podpořit, ani popřít toto tvrzení. Chtěl jsem jen, abyste si při čtení této knihy uvědomili, že vlastníte duši a tělo, u kterého právě dochází k nádechu a výdechu a působí na něj gravitační pole. Díky tomuto procesu můžete jasněji myslet, snadněji dýchat a výkonněji se pohybovat. To vlastně bude naše základní definice cvičení jógy: sloučení mysli, dechu a těla. Tato definice je výchozím bodem této knihy, stejně jako byla výchozím bodem našeho života na této planetě naše první zkušenost s dýcháním a gravitací ihned po narození. Souvislost, kterou má jóga s naukou o anatomii, má kořeny ve zkoumání životní síly a jejích projevech v pohybech těla, dechu a mysli. Prastarý a znamenitý metaforický jazyk jógy vznikl ze skutečných anatomických pokusů, které prováděly miliony hledačů po tisíce let. Všichni tito hledači sdíleli společnou laboratoř – lidské tělo. Záměrem této knihy je tak provést prohlídku po této „laboratoři“ s použitím jasných instrukcí, jak s danými pomůckami zacházet a které základní postupy mohou přinést užitečná nahlédnutí. Nechtěl jsem ani tak napsat manuál ke cvičení daného systému jógy, jako spíše nabídnout pevné základy k principům, které jsou předmětem fyzického cvičení všech systémů jógy. 1 Inspiroval jsem se slavným citátem filozofa a spisovatele Ayna Randa: „Jsi nerozdělitelným celkem hmoty a vě

domí. Vzdej se vědomí a staneš se zvířetem. Vzdej se těla a staneš se náhražkou. Vzdej se materiálního světa

a přenecháš jej zlu.“

Klíčovým prvkem, který odlišuje jógu od gymnastiky či tělocviku, je vědomé sloučení dechu, pozice a pohybu. Základní jogínské koncepty, které označují tyto tři prvky, jsou nádherně vyjádřeny několika párovými termínu v sanskrtu:

Prána/apána

Sthira/sukha

Brahmana/langhana

Sukha/dukha Abychom tyto termíny pochopili, musíme nejprve porozumět jejich původu: sledováním nejzákladnějších funkčních jednotek života. Budeme je průběžně definovat.

Abychom pochytili základní principy jógy a anatomie, budeme se muset vrátit k evolučnímu a nitroděložnímu vzniku našich životů. Ať už se díváme na jednoduché jednobuněčné organismy nebo na naše začátky, kdy jsme byli nově stvořenými bytostmi, vždy najdeme základy klíčových jogínských metafor, které souvisejí s veškerým životem a které objasňují strukturu a funkci našich myslících, dýchajících a pohybujících se lidských těl.

K

A

P

ITO

L

A

1

dynAmikA dýcHání

n

ejzákladnější část života, buňka, vás o józe může mnoho naučit. Nejhlavnější jogín

ské koncepty mohou být v podstatě odvozeny z pozorování formy a funkce buňky.

Tato kapitola zkoumá anatomii dechu z pohledu jógy a začíná právě u buňky. Lekce jógy od buňky Buňky jsou nejmenší stavební částečky života, počínaje jednobuněčnými organismy až po multibiliono-buněčné živočichy. Lidské tělo, které je tvořeno zhruba ze sta bilionů buněk, má na počátku jedinou oplodněnou buňku.

Buňka se skládá ze tří částí: buněčné membrány, jádra a cytoplazmy. Membrána odděluje vnější buněčné prostředí, které obsahuje všechny potřebné živiny, od vnitřního prostředí, které se skládá z cytoplazmy a jádra. Živiny musejí projít membránou a uvnitř jsou buňkou metabolizovány a proměněny na energii potřebnou k chodu všech životních funkcí. Výsledkem této metabolické činnosti je odpad, který se nějak musí dostat ven zpět přes membránu. Jakékoliv narušení schopnosti membrány přijímat živiny nebo vylučovat odpad vede k úmrtí buňky, ať už vyhladověním, nebo otravou. Tento fakt, že živé organismy přijímají živiny, nám poskytuje dobrý základ k pochopení termínu „prána“, což je označení toho, co vyživuje živý organismus. Prána je však také označení pro činnost, která živiny přivádí do buňky.

2

Samozřejmě k tomu musí existovat také doplňková síla. Jogínský koncept, který doplňuje pránu, je apána, což je označení pro to, co je buňkou odvedeno pryč, a také pro příslušnou činnost eliminace.

3

Tyto dva základní jogínské termíny – prána a apána – popisují hlavní životní činnosti. Aby funkce byla úspěšná, je třeba, aby existovala v určité formě. V buňce musejí být splněny dané podmínky pro příjem živin (prána) a vylučování odpadu (apána). Struktura membrány musí mít takové vlastnosti, aby umožňovala příjem i vylučování částeček – musí být propustná (viz obr. 1.1). Nemůže být však příliš propustná, jinak by 2 Sanskrtské slovo prána je odvozeno z „pra“, z předložkové předpony znamenající „před“, a z an, slovesa s vý

znamem žít, dýchat. Toto sloveso zde není psáno s velkým počátečním písmenem, protože označuje funkční

životní procesy jediného tvora. Prána s velkým počátečním písmenem je univerzálnější termín pro označení

veškeré tvořivé životní síly. 3 Sanskrtské slovo apána je odvozeno z apa, což znamená „pryč“, „z“, „dolů“, a an, označující dýchat, žít.

Obr. 1.1 Buněčná stěna musí udržovat stabilitu

v rovnováze s propustností.


10 buněčná stěna ztratila svou integritu a buď by explodovala kvůli tlakům zevnitř, nebo implodovala kvůli tlakům zvenku.

V buňce (a ve všech živých organismech) je stabilita principem, který vyvažuje pro

pustnost. Pro tyto polarity existují jogínské termíny sthira

4

a sukha

5

. Všechny zdravé živé

organismy musejí mít v rovnováze jímavost a propustnost, pevnost a pružnost, trvalost a přizpůsobivost, prostor a hranice.

6

Při pozorování buňky, nejdůležitější částečky života, jsme mohli poznat základní kon

cepty v józe: prána/apána a sthira/sukha.

Dále se budeme zabývat zkoumáním struktury a funkce dechu a k tomu právě budeme

potřebovat znalost těchto konceptů. Prána a apána Tělní cestičky pro živiny a odpad nejsou tak jednoduché jako u buňky, ale nejsou ani tak složité, abyste je stejně lehce nepochopili. Na obrázku 1.2 je zobrazena zjednodušená verze tělních cest pro živiny a odpad. Je na něm vidět, jak je lidský systém otevřen nahoře a dole. Přijmete pránu, živiny, v pevné či kapalné hmotě nahoře v systému: Vstoupí do zažívacího traktu, projdou trávicím procesem a po mnoha zatáčkách a přemetech odchází výsledný odpad spodem ven. Musí se dostat dolů, aby mohl odejít ven z těla, protože východ je ve spodní části. Takže síla apána, když zpracovává pevný a kapalný odpad, se musí pohybovat dolů, aby se dostala ven.

Také ovšem přijímáte apánu v plynném stavu: dech,

stejně jako pevné a kapalné živiny vstupuje dovnitř naho

ře. Vdechnutý vzduch však zůstává nad bránicí v plicích (viz

obr. 1.3), zde dojde k výměně plynů s kapilárami v plicních

sklípcích. Zbytkové plyny se potřebují dostat ven – musejí

však jít ven stejnou cestou. Proto apána musí být schopna

fungovat volně oběma směry, nahoru i dolů, v závislosti na

konkrétním odpadu. Neschopnost obrátit spodní tok apá

ny vede pak k nedokonalému vydechnutí. Schopnost obrátit

spodní tok apány patří k základním a užitečným dovednos

tem, které můžete během cvičení jógy získat, ale ne každý to

umí hned. Většina lidí je zvyklá používat sílu apána ve směru 4 Sanskrtské slovo sthira znamená „pevný, tvrdý, solidní, kompaktní, silný, trvanlivý, dlouhotrvající a trvalý“. An

glická slova stay, stand, stable, steady jsou pravděpodobně odvozena z indoevropské jazykové větve, která dala

vzniknout sanskrtskému termínu.

5 Sanskrtské slovo sukha původně znamenalo „mající dobrý střed“, vyjadřující prostor v centru umožňující funk

ci; také to znamená snadný, milý, sympatický, jemný a mírný.

6 Zdařilé struktury vyrobené člověkem také mají vyváženou sthiru a sukhu; například dírky v cedníku, které jsou

dostatečně velké, aby jimi protekla voda, ale zároveň dost malé na to, aby jimi neprošly těstoviny; nebo visutý

most, který je dostatečně pružný, že jej nemůže ohrozit vítr či zemětřesení, ale také dostatečně stabilní, aby

mohl nést nosné konstrukce.

Obr. 1.2 Pevné a kapalné živiny (modře) vstupují do těla

v horní části systému a jsou vyloučeny jako odpad dole.

Plynné živiny a odpad (červeně) vstupují a odcházejí nahoře. dolů, protože kdykoliv je v těle něco, co je třeba vyloučit, lidé mají tendenci se stlačit a zatlačit. Proto většina začínajících studentů jógy, když je jim řečeno, aby pořádně vydechli, stlačí dýchací svaly k sobě a pak dolů podobně jako u vylučování stolice či moči.

Sukha a dukha

V cestách nesmějí být žádné překážky, jinak by

vztah mezi pránou a apánou nefungoval. V jo

gínském jazyce musí být tento prostor ve sta

vu sukha, což se doslova překládá jako „dobré

místo“. „Špatné místo“ je označení pro dukhu,

což se běžně překládá jako „utrpení“

7

.

Tento model potvrzuje základní metodiku

klasického cvičení jógy, která se zabývá bloky

či překážkami v systému a snaží se tak zlepšit

funkci. Základní myšlenkou je, že když uděláte

více „dobrého místa“, vaše pranické síly budou

volněji proudit a normální funkce se upraví. To

je v kontrastu s modelem, podle kterého tělu

něco chybí a je třeba to nahradit něčím zvenku.

Právě proto se říká, že jógová terapie je z 90 %

o odstranění odpadu. Další praktický příklad, jak aplikovat tento poznatek při trénování dýchání: když se budu starat o výdech, nádech se o sebe postará sám. Dýchání, gravitace a jóga Pojďme se podívat na některé věci, které se staly na úplném počátku života.

Embryu je v děloze dodáván vzduch přes pupeční šňůru. Je to matka, kdo dýchá. V dě

loze není vzduch a v plicích velmi málo krve, protože plíce jsou nefunkční a téměř stlačené. Systém cirkulace krve je do značné míry oboustranný, okysličená krev proudí žílami a neokysličená tepnami. Lidem dokonce teče krev cévami, které se po narození zacelí a přemění na šlachy.

Narodit se znamená být oddělen od pupeční šňůry – spojení, které vás po devět

měsíců udržovalo při životě. Najednou musíte poprvé provádět činnosti, které vám zajistí pokračující žití. Úplně první z těchto činností jasně prokáže váš fyzický a psychický stav. Je to první nádech, který je zároveň nejdůležitější a nejmocnější nádech, který kdy ve svém životě provedete. První nádech byl tím nejdůležitějším, protože počáteční činnost plic způsobí zásadní změny v celém krevním oběhu, který byl předtím orientován na přijímání okysličené krve od matky. První nádech vžene krev do plic, pravá a levá strana srdce se oddělí a vytvoří dvě pumpy a speciální cévy plodové cirkulace se uzavřou a zacelí. 7 Sanskrtské slovo sukha je odvozeno ze „su“ („dobrý“) a „kha“ („prostor“). V tomto kontextu (ve dvojici s duk

hou) to označuje stav pohody, zdraví, bez překážek. Podobně jako „dobrý střed“ musí člověk mít i „dobrý pro

stor“ ve svém středu. Sanskrtské slovov dukha je odvozeno z „dus“ („špatný“) a „kha“ („prostor“). Obecně se

překládá jako „utrpení“ nebo také „ nesvůj, nepohodlný, nepříjemný a obtížný“.

Obr. 1.3 Cesta, kudy se vzduch dostává z a do těla.

První nádech je nejmocnější, protože je třeba, aby překonal původní povrchové napětí plicních tkání, které předtím byly stlačené a naplněné abiotickou kapalinou.

Je zapotřebí síly 3krát až 4krát větší než při běžném nádechu (tato síla se nazývá negativní vdechovací síla).

Další první zkušenost získaná v den narození je váha těla v prostoru. Uvnitř dělohy jste ve stavu beztíže v prostředí naplněném vodou. Potom se najednou celý váš vesmír roztáhne, protože jste venku – jste volní. Nyní se vaše tělo může pohybovat volně v prostoru, končetiny a hlava se mohou volně pohybovat ve vztahu k tělu a působí na vás gravitační síla. Jelikož rodiče děti rádi nosí a přemísťují je z místa na místo, zdá se, že stabilita a pohyblivost ještě nehrají tak velkou roli hned po narození, opak je však pravdou. Faktem zůstává, že najednou musíte začít něco dělat – musíte si najít výživu, což znamená provádět více činností najednou (dýchání, sání a polykání). Všechny svaly zapojené do tohoto složitého boje o přežití vytvářejí také první posturální dovednost – podpírání hlavy. Tato činnost nutně vyžaduje zapojení mnoha dalších svalů a – stejně jako u všech posturálních dovedností – rovnováhu mezi stabilitou a pohyblivostí. Posturální vývoj pokračuje od hlavy dolů, dokud nezačnete chodit (po prvním roce), a je dokončen vytvořením bederního zakřivení (kolem desátého roku života).

Tak si to shrňme: ve chvíli vašeho narození začínají působit dvě síly, které v děloze neexistovaly: dech a gravitace. Abyste prospívali, musíte tyto dvě síly srovnávat po celou dobu svého života na této planetě. Cvičení jógy lze chápat jako cestu k objevování vztahu mezi dechem a držením těla, z čehož vyplývá, že jóga vám může pomoci vyrovnat se s tímto základním náročným úkolem.

Abychom použili jazyk jógy, život na této planetě vyžaduje integrovaný vztah mezi dechem (prána/apána) a držením těla (sthira/sukha). Když je něco špatně s jedním, dle definice nebude v pořádku ani druhý.

Koncept prána/apána je zkoumán se zaměřením na mechanismus dýchání. Druhá ka

pitola se zabývá konceptem sthira/sukha se zaměřením na páteř. Zbytek knihy objevuje vztah dechu a páteře při cvičení jogínských pozic. definice dýchání Dýchání je proces, při kterém je přijímán vzduch do plic a z nich pak zase vypouštěn ven. Pojďme si podrobněji definovat slovo proces, o kterém se zde hovoří. Dýchání – proud vzduchu postupuje do plic a z plic – je jedna ze základních činností živých organismů. Při dýchání dochází k pohybu ve dvou dutinách. Pohyb ve dvou dutinách Zjednodušená kresba lidského těla na obr. 1.4 ukazuje, že trup se skládá ze dvou dutin, hrudní a břišní. Tyto dutiny mají některé vlastnosti společné, ale zároveň jsou mezi nimi i důležité rozdíly. Obě obsahují životně důležité orgány: v hrudní jsou plíce a srdce; v břišní žaludek, játra, žlučník, slezina, slinivka, malé a velké vnitřnosti, ledviny a močový měchýř atd. Obě dutiny jsou v zadní části ohraničeny páteří. Obě se na jednom konci otevírají vnějšímu prostředí: hrudní nahoře, břišní dole. Obě sdílejí důležitou strukturu, bránici (tvoří strop břišní dutiny a dno hrudní dutiny).

Další společnou vlastností dutin je jejich

pohyblivost – mohou měnit tvar. Schopnost

měnit tvar je nejdůležitější pro dýchání, pro

tože bez tohoto pohybu by dýchání nebylo

možné. Přestože obě dutiny mění tvar, u každé

z nich se to děje jinak. Břišní dutina mění tvar

jako pružná, tekutinou naplněná struktura,

jako např. balon s vodou. Když stlačíte jeden

konec balonu, druhý konec se vyboulí.

To proto, že vodu nelze stlačit. Ruka pou

ze přesune daný objem vody z jednoho konce

pružného zásobníku na druhý. Stejným způ

sobem funguje i břišní dutina, když je stlače

na dýchacími pohyby; stlačení na jedné straně

způsobí vyboulení na straně druhé. Toto platí

pro proces dýchání, břišní dutina mění tvar, ni

koliv objem.

Co se týče dalších životních procesů, tak při nich ke změně objemu v břišní dutině

dochází. Pokud vypijete litr vody nebo sníte velké jídlo, celkový objem břišní dutiny se zvýší důsledkem zvětšených břišních orgánů (žaludku, střev, měchýře). Jakékoli zvětšení objemu v břišní dutině způsobí odpovídající zmenšení objemu v dutině hrudní. Proto se hůře dýchá po velkém jídle, před vylučováním stolice a v těhotenství. Na rozdíl od dutiny břišní mění dutina hrudní tvar i objem; chová se jako zásobník naplněný plynem, např. jako tahací harmonika. Když ji stlačíte, způsobíte zmenšení objemu v měších a vzduch je vytlačen ven. Když měchy otevřete, jejich objem se zvětší a vzduch je vtlačen dovnitř. Je to tím, že harmonika je stlačitelná i roztažitelná. Totéž platí pro hrudní dutinu, která na rozdíl od břišní dutiny a jejího obsahu umí měnit tvar i objem. Objem a tlak Objem a tlak jsou v nepřímo souvisejícím vztahu: když se objem zvětší, tlak se zmenší, a když se objem zmenší, tlak se zvětší. Jelikož vzduch vždy směřuje k oblastem s menším tlakem, zvětšující se objem v hrudní dutině (vzpomeňte si na harmoniku) způsobí zmenšení tlaku a vzduch vstupuje do plic. To je nádech.

Je zajímavé, že přestože při nádechu máte pocit, že vzduch vtahujete do sebe, není

tomu tak. Naopak vzduch je vtlačován do těla atmosférickým tlakem, který vás obklopuje. Daná síla, která dostává vzduch do plic, je mimo tělo. Energie, kterou vydáte při dýchání, způsobí změnu tvaru, která zmenší tlak v hrudní dutině a umožní vzduchu, aby byl vtlačen do těla váhou atmosféry planety.

Představme si nyní hrudní a břišní dutinu jako harmoniku umístěnou na vršku vod

ního balonu. Tato ilustrace naznačuje podobu vztahu těchto dvou dutin při dýchání; pohyb v jedné nutně způsobí pohyb v druhé. Vzpomeňte si, že během nádechu (změna tvaru, která umožní vzduchu vtlačení do těla atmosférickým tlakem planety) zvětší hrudní dutina svůj objem. Tlačí na břišní dutinu, která následkem tlaku shora změní tvar. Obr. 1.4 Dýchání způsobuje změnu tvaru hrudníkobřišní dutiny.

Během uvolněného klidného dýchání (např. během spánku) je výdech pasivním opa

kem tohoto procesu. Hrudní dutina a plicní tkáně – které byly roztaženy během nádechu – se stáhnou do svého původního objemu, vytlačí vzduch ven a hrudní dutina se vrátí do svého původního tvaru. Toto se označuje jako pasivní odraz.

Sebemenší ztráta pružnosti těchto tkání vede ke snížené schopnosti těla pasivně vy

dechnout – to má za následek množství dýchacích problémů.

U těch typů dýchání, které zahrnují aktivní vydechování (např. sfoukávání svíček, mlu

vení, zpívání a samozřejmě různé cviky v józe), se svalovina, jež obklopuje tyto dvě dutiny, stahuje takovým způsobem, při němž se břišní dutina buď vytlačuje nahoru, nebo hrudní dutina se stlačuje do břišní, nebo dochází ke kombinaci obou. Trojrozměrné změny tvaru při dýchání

Protože plíce vyplňují trojrozměrný prostor

v hrudní dutině, změna tvaru tohoto prosto

ru při pohybu vzduchu je trojrozměrná. Kon

krétně u nadechování zvětšuje hrudní dutina

svůj objem odshora dolů, do stran a zepředu

dozadu, při výdechu dochází ke zmenšení ob

jemu také v těchto třech směrech (viz obr. 1.5).

Protože změna tvaru hrudní dutiny je neoddě

litelně spojena se změnou tvaru břišní dutiny,

lze také říct, že břišní dutina také mění tvar (ni

koliv objem) třemi směry – může být stlačena

nebo vytlačena seshora dolů, ze strany do stra

ny nebo zepředu dozadu (viz obr. 1.6). V živém

dýchajícím těle nemůže dojít ke změně tvaru

hrudní dutiny, aniž by zároveň nedošlo ke změ

ně tvaru dutiny břišní. To proto má stav vaše

ho břicha takový vliv na kvalitu dýchání a také

proto má kvalita vašeho dýchání mocný vliv na

zdraví břišních orgánů. Obr. 1.5 Trojrozměrná změna tvaru hrudní dutiny při nádechu (a) a výdechu (b). Obr. 1.6 Změny tvaru břišní dutiny během dýchání: (a) nádech = natažení páteře; (b) výdech = ohyb páteře.

a

a

b

b


15

Podrobnější definice dýchání Na základě informací, které jste doposud získali, přináším podrobnější definici dýchání.

Dýchání, proces vtahování vzduchu do plic a jeho vypouštění z plic ven, je umožněno trojrozměrnou změnou tvaru hrudní a břišní dutiny. Při takto definovaném dýchání je vysvětleno nejen, co to dýchání je, ale také jak funguje. To má hluboký význam pro cvičení jógy, protože přitom můžete zkoumat nosnou, tvar měnící strukturu, která ohraničuje dvě základní dutiny těla – tedy páteř, o které více v 2. kapitole.

Abychom pochopili, jak může být jediný sval schopen vykonat všechen ten pohyb, podívejme se na něj podrobněji. Role bránice při dýchání Každá kniha anatomie popisuje bránici jako základní dýchací sval. K této definici přidejte definici dýchání založeného na trojrozměrné změně tvaru a začněte své zkoumání tohoto pozoruhodného svalu: Bránice je základní sval, který se podílí na trojrozměrné změně tvaru v hrudní a břišní dutině.

Abyste pochopili, jak bránice tuto změnu tvaru způsobuje, prozkoumejte její tvar a umístění v těle: kde je připojena, co je připojeno na ni, a také její činnost a vztah k ostatním dýchacím svalům. Tvar a umístění Bránice rozděluje trup na hrudní a břišní dutinu. Tvoří dno hrudní dutiny a strop dutiny břišní. Rozpíná se přes širokou část těla – nejvyšší část dosahuje až mezi třetí a čtvrtá žebra a nejnižší vlákna se připojují na přední část třetího bederního obratle; „od bradavky až po pupek“ je zjednodušený popis rozpětí bránice. Hluboce klenutý tvar bránice vyvolává mnoho představ. Nejčastěji připomíná houbu, medúzu, padák či helmu. Je třeba poznamenat, že tvar bránice je tvořen orgány, které obklopuje a podepírá. Bez spojení s těmito orgány by se její klenba zhroutila, podobně jako například kulich bez hlavy uvnitř.

Je zřejmé, že bránice má asymetrický dvouklenbový tvar, z nichž ta pravá dosahuje výše než levá. Je to tím, že játra tlačí pravou klenbu nahoru a srdce levou klenbu dolů. Vznik a připojení Spodní okraje obvodu bránice vznikají ve třech různých oblastech: spodní část hrudní kosti, báze hrudního koše a přední část bederní páteře (viz obr. 1.7). Tyto tři oblasti tvoří jednolitý rámec, na který je bránice připojena. Jedinými kostními částmi tohoto rámce jsou zadní část mečovitého výběžku a přední plochy prvních tří bederních obratlů. Většina bránice (přes 90 %) vzniká na pružných tkáních: žeberní chrupavky šestých až desátých žeber a vějířovitá vaziva, která přemosťují oblouk mezi desátou žeberní chrupavkou a jedenáctými a dvanáctými volnými žebry a odtud k páteři.

Obr. 1.7 Vznik a při

pojení bráničního

svalu.


16

Všechna svalová vlákna stoupají nahoru od svého místa vzniku. Nakonec se dostanou

až na plochý horizontální vrch svalu, centrální šlachu, na kterou se připojí. V podstatě se bránice připojí sama na sebe – na svou centrální šlachu, což je žilnatá nestažitelná tkáň. Organická spojení

Centrální šlacha bránice je bodem ukotvení pro pojivové tkáně, které obklopují hrudní

a břišní dutiny. Názvy těchto důležitých struktur jsou známé jako tři Pé.

• Pohrudnice, která obklopuje plíce

• Pericardium – osrdečník, který obklopuje srdce

• Pobřišnice, která obklopuje břišní orgány

Je jasné, že činnost změny tvaru těchto dutin má skutečný vliv na pohyby orgánů, kte

ré jsou v nich umístěny. Bránice je primárním zdrojem těchto pohybů a vztah mezi jejím zdravým fungováním a prospíváním orgánů je anatomicky očividný. Činnosti Je důležité si připomenout, že svalová vlákna bránice jsou primárně orientovaná okolo vertikální osy těla (seshora dolů) a stejný je i směr svalové činnosti bránice. Nezapomeňte, že horizontální centrální šlacha je nestažitelná a může se pohybovat jen v reakci na činnost svalových vláken, která do ní vstupují (viz obr. 1.8). Jako v každém jiném svalu stahující se vlákna bránice přitahují své oba konce k sobě (centrální šlachu a bázi hrudního koše). Tato svalová činnost je základní příčinou trojrozměrné hrudníkobřišní změny tvaru při dýchání.

Abychom tomuto faktu lépe porozuměli, je třeba objasnit otázku, zda se začátky sva

lových vláken pohybují směrem k jejich připojení či naopak. Jako u všech svalů bude druh

pohybu, který bránice vykoná, zá

ležet na tom, který konec svalu je

pohyblivý a který stabilní. Napří

klad bederní sval může způsobit

ohyb kyčle buď pohybem nohy

směrem k přední části páteře (při

stoji na jedné noze a ohybu dru

hé kyčle), nebo pohybem v přední

části páteře k noze (při sedu-lehu

s nohama spojenýma). V obou pří

padech vykonává bederní sval stej

nou činnost – stahování. Rozdíl je

v tom, který konec svalu je pohyb

livý a který stabilní. Bederní sval

můžete tedy pojmenovat jako „zve

dač nohou“ nebo „zvedač trupu“.

Dvěma způsoby lze nahlížet i na

bránici a pojmenovat ji tedy jako

„vyboulovač břicha“ nebo „zvedač

hrudního koše“ (viz obr. 1.9). Obr. 1.8 Všechna svalová vlákna bránice směřují vertikálně od svých začátků až po místa připojení na centrální šlaše.

Svalová činnost bránice je často spojována s vyboulením

8

v horní části břicha,

což bývá označováno jako břišní dýchání, a to pouze v případě, když začátek bránice (báze hrudního koše) je stabilní a její připojení (centrální šlacha) je pohyblivé (viz obr. 1.10a).

V případě, že centrální šlacha je upev

něná a žebra se mohou volně pohybovat, brániční stahy způsobí zvětšení hrudního koše (viz obr. 1.10b). Jedná se o tzv. hrudní dýchání, o kterém si spousta lidí myslí, že je realizováno jinými svaly než bránicí. Tato mylná představa může způsobit nesprávnou dichotomii mezi bráničním a mimobráničním dýcháním. Nešťastným výsledkem tohoto omylu je, že lidem, kteří se učí správně dýchat na různých kurzech a zvedají při dýchání hrudní koš (spíše než břicho), bývá řečeno, že nepoužívají bránici, což není pravda. Kromě případu ochrnutí se při dýchání používá bránice vždy. Otázkou je, zda je používána efektivně.

Obr. 1.9 Bránice může být „ vyboulovač bři

cha“ při nádechu do břicha, nebo „zvedač

hrudního koše“ při nádechu do hrudníku.

Obr. 1.10 (a) Když jsou žebra volná a břišní svaly uvolněné, při stahování bránice se snižuje centrální šlacha. (b) Když je hrudní koš volný a centrální šlacha upevněná díky břišní činnosti, brániční svaly zvedají žebra nahoru. 8 Přestože spousta učitelů označuje činnost bránice jako roztahování břicha, není to správně. Z hlediska dýchání

břišní dutina nemění objem, pouze tvar – takže je přesnější označovat tento pohyb jako „vyboulení“ horní části

břicha.

a

a

b

b

centrální šlacha

(tendo centralis)


18

Kdyby bylo možné uvolnit všechny brániční upevňovací svaly a nechat tak začátek a připojení bránice ve volném pohybu, tak by se hrudník i břicho pohybovaly současně. K tomu však dochází vzácně, protože nutnost stabilizovat váhu těla vlivem gravitace by způsobila, že mnoho dýchacích upevňovacích svalů (které jsou zároveň posturálními svaly) by zůstalo v činnosti po celou dobu dýchání. Motor trojrozměrné změny tvaru Bránice je základním hybatelem hrudní a břišní dutiny. Specifické polohy, které se provádějí při cvičení jógy (ásany) či dýchacích cvičeních, jsou však výsledkem činnosti jiných svalů než bráničních, které mohou měnit tvar dutin. Jsou nazývány doplňkovými svaly. Pro srozumitelnější vysvětlení tohoto principu jsem si zvolil analogii auta a jeho motoru.

Motor je základním hybatelem auta. Všechny pohyby spojené s řízením vozidla (včetně elektrických) vycházejí z motoru. Stejně tak i trojrozměrná hrudníkobřišní změna tvaru při dýchání vychází v první řadě z bránice.

Při řízení auta máte jedinou přímou kontrolu nad motorem v rychlosti jeho otáček. Šlápnete na pedál plynu, abyste otáčky zvětšili, a pedál povolíte, když chcete otáčky zmenšit. Podobně u bránice máte jedinou kontrolu v jejím načasování.

Neřídíte auto pomocí motoru. Abyste mohli kontrolovat výkon motoru a vést auto daným směrem, potřebujete i další mechanismy převodovky, brzd, řízení a zastavení. Podobně vy „neřídíte“ dýchání pomocí bránice. Abyste mohli kontrolovat sílu dechu a měnit jeho typ, potřebujete pomoc doplňkových svalů.

Z hlediska této motorové analogie je celá představa trénování bránice pro zlepšení funkce dechu špatná. Koneckonců nestanete se lepším řidičem jen tím, že se naučíte ovládat plynový pedál. Většina dovedností, které při autoškole získáte, je založena na koordinaci akcelerace auta s řízením, brzděním a řazením. Podobně tak je i nácvik dýchání trénováním doplňkových svalů. Až se všechny svalové skupiny v těle sjednotí a splynou s činností bránice, dýchání bude výkonné a efektivní.

Představa, že činnost bránice je omezena jen na břišní dýchání, je stejně nepřesná jako mínění, že motor může pohybovat autem jen dopředu – a že nějaký další zdroj ovládá zpětný chod. Tento automobilový omyl vznikl z neznalosti vztahu mezi motorem auta a jeho převody. Stejně tak i dýchací omyl vznikl kvůli nepochopení vztahu bránice a doplňkových svalů. Navíc pokládat břišní dýchání za jediné správné je stejně hloupé jako tvrdit, že auto slouží nejlépe, když jezdí jen dopředu. Bez schopnosti jezdit i dozadu by auto nakonec skončilo někde, odkud by nemohlo odjet. Doplňkové dýchací svaly Ačkoliv je bránice univerzálně pokládána za základní dýchací sval, existuje řada dalších, někdy konfliktních způsobů, jak rozdělit další svaly účastnící se dýchání. Když vyjdeme z definice dýchání, která je založena na změně tvaru hrudní a břišní dutiny, můžeme definovat jakýkoli jiný sval se schopností měnit tvar dutin (kromě bránice) jako doplňkový (viz např. obr. 1.11 a 1.12). Nezáleží na tom, zda dochází ke zvětšení či zmenšení hrudního objemu (nádechu či výdechu), protože obě skupiny svalů jsou aktivní během jakékoli fáze dýchání.

Příkladem by mohl být rozbor hrudního a břišního dýchání. Při břišním dýchání je

kostní obvod bránice upevněn svaly, které tahají hrudní koš dolů: vnitřní mezižeberní svaly, příčný sval břišní a další (viz obr. 1.13 až 1.16). Tyto svaly jsou univerzálně klasifikovány jako „výdechové“ svaly, ale aktivně se účastní změny tvaru při nádechu. Při hrudním dýchání je centrální šlacha bránice upevněna pomocí břišních svalů, které jsou také považovány za výdechové svaly, ale v tomto případě jsou aktivní při nádechu. Je třeba připomenout, že v obou případech musí být jeden konec doplňkových svalů uvolněný, zatímco ten druhý aktivní. Při břišním dýchání se uvolňuje břišní stěna a při hrudním dýchání se uvolňují stlačovače hrudního koše. Břišní a hrudní doplňkové svaly Břišní dutinu a její svalovinu můžeme přirovnat k vodnímu balonu, který je ze všech stran obklopen sítí elastických vláken. Zkracování a prodlužování těchto vláken v závislosti na stazích bránice vytváří nekonečné množství různorodých tvarů, které lze přirovnat k těm při dýchání. Při zvyšování napětí bránice (nádech) musí dojít ke snížení napětí v některých břišních svalech, aby se bránice mohla pohybovat. Když stáhnete všechny břišní svaly najednou a zkusíte se nadechnout, uvidíte, že je to poměrně těžké, protože jste omezili schopnost břicha měnit tvar. Obr. 1.11 Mezižeberní svaly asistují při klouzavé činnosti žeber během dýchání. Při nádechu (a) se vnější mezižeberní svaly stahují a vnitřní mezižeberní svaly jsou uvolněné. Během výdechu (b) dochází k opačné činnosti. Obr. 1.12 Přestože to tak nevypadá, mezižeberní prostory zůstávají během dýchacích pohybů stejné. To žebra se ve vztahu k sobě navzájem pohybují – jak je naznačeno nezarovnanou červenou linkou.

a – vdech (inspirium)

stah

uvolnění

a – vdech (inspirium)

b – klidová poloha

b – klidová poloha

c – výdech (expirium)

c – výdech (expirium)


20

Břišní skupina neovlivňuje dýchání pouze omezením nebo povolením změny tvaru

břišní dutiny. Protože jsou břišní svaly také připevněny přímo na hrudní koš, ovlivňují přímo jeho schopnost se rozšiřovat. Břišní svaly, které mají největší vliv na dýchání, jsou ty, které vznikají na stejném místě jako bránice, tedy příčné svaly břišní (viz obr. 1.13). Nejhlubší vrstva břišní stěny vzniká na kostní chrupavce na vnitřní části báze hrudního koše. Vlákna příčného svalu břišního jsou propletená v pravém úhlu s bráničními, jejíž vlákna stoupají vertikálně, zatímco ta od příčného svalu břišního procházejí horizontálně (viz obr. 1.14). Tím se příčný sval břišní stává přímým protějškem činnosti bránice při rozpínání hrudního koše. Stejná vrstva horizontálních vláken se rozpíná směrem nahoru do zadní části hrudní stěny jako příčný sval hrudní, stlačovač hrudní kosti.

Ostatní vrstvy břišní stěny mají podobné protějšky v hrudní dutině. Vnější šikmé svaly

se obracejí do vnějších mezižeberních svalů a vnitřní šikmé svaly do vnitřních mezižeberních svalů (viz obr. 1.13). Ze všech těchto hrudníkobřišních vrstev svalu jsou pouze vnější mezižeberní svaly schopny zvětšit objem hrudi. Všechny ostatní objem hrudi zmenšují – buď stlačením hrudního koše, nebo vytlačením centrální šlachy bránice nahoru. Obr. 1.13 Spojitost břišních a mezižeberních vrstev ukazuje, jak se vnější šikmé svaly břišní vkládají do vnějších mezižeberních svalů, vnitřní šikmé svaly břišní do vnitřních mezižeberních svalů a příčný sval břišní do příčného svalu hrudního a nejvnitřnějších mezižeberních svalů. Obr. 1.14 Zadní pohled na hrudní stěnu ukazující propletené úpony bránice a příčného svalu břišního tvořící dokonalý pravý úhel. Jedná se o párování svalů na agonisty/antagonisty, nádech/výdech, které strukturálně tvoří základ jogínských konceptů prána/ apána.

příčný sval hrudní

(musculus transversus

thoracis)

příčný sval břišní

(musculus transversus

abdominis) Další doplňkové svaly Hrudní, krční a zádové svaly mohou rozpínat hrudní koš (viz obrázky 1.15 a 1.16), ale jsou v tom mnohem méně výkonné než bránice a vnější mezižeberní svaly. Tato nízká výkonnost je důsledkem toho, že postavení a připojení těchto svalů neposkytuje dostatečné působení na hrudní koš a navíc jejich primární rolí není dýchání. Primárně vykonávají pohyb krku, ramenního pletence a paží – jedná se o činnosti, při kterých se po nich vyžaduje, aby byly stabilní proximálně (blíže ke středu těla) a pohybovaly se distálně (směrem k periferii těla). Aby tyto svaly mohly rozpínat hrudní koš, musel by tento vztah být opačný – distální úpony by musely být stabilizovány ještě větším počtem svalů, aby se proximální začátky svalů mohly pohybovat.

Když vezmeme v úvahu stupeň svalového napě

tí, které doplňkové dýchání vyžaduje, čistý přínos v okysličení z toho dělá nepříliš dobrou investici. Proto je zlepšené dýchání výsledkem zmenšeného napětí v doplňkových svalech, což umožňuje bránici s její schopností měnit tvar fungovat co nejvýkonněji. další dvě bránice Vedle dýchací bránice je do dýchání zahrnuta i koordinovaná činnost pánevní a hlasivkové „bránice“ (řasy hlasové, které ohraničují hlasovou štěrbinu).

Pro odborníky na jógu je obzvlášť důležitá čin

nost mula bandha, což je zvedací činnost vycházející ze svalů pánevního dna (na obr. 1.17 a a b), které také zahrnují spodní vlákna hlubokých břišních vrstev. Mula bandha je činnost, která pohybuje apánu nahoru a upevňuje centrální šlachu bránice. Dýchání, když je bandha aktivní, vyžaduje uvolnění úponů horní břišní stěny, což umožňuje bránici zvedat bázi hrudního koše nahoru. Tato činnost se označuje jako uddiyana bandha (uddiya znamená „létání nahoru“). Je důležité poznamenat, že vrchnější svalová vlákna hráze musejí být zahrnuta v mula bandha, protože obsahují anální a uretrální svěrače, které jsou spojovány s pohybem apány dolů (vyloučení pevného a kapalného odpadu), jak můžete vidět na obrázku 1.18.

Obr. 1.16 Zadní pilovité svaly

(musculi serrati posteriores):

(červený) asistuje při roztahování

hrudního koše, dolní (modrý)

asistuje při zmenšení hrudního

koše.

Obr. 1.15 Některé doplňkové

dýchací svaly: modré svaly pra

cují na zmenšení objemu hrudi,

zatímco červené pomáhají objem

hrudi zvyšovat.

22

Hlasivková „bránice“

Vstupní bránou do dýchacích trubic je hlasivková štěrbina, na obr. 1.19, což není struktu

ra, ale prostor mezi hlasivkami. Odborníci na jógu jsou zvyklí regulovat tento prostor růz

nými způsoby podle toho, co dělají s dechem, hlasem a pozicí. V klidovém režimu jsou sva

ly ovládající hlasivky uvolněné, takže hlasivková štěrbina není ani zmenšená, ani zvětšená

(viz obr. 1.20a). K tomu dochází ve spánku a při klidových odpočívacích pozicích v józe.

Při dýchacích cvičeních, u nichž jsou třeba hluboké rychlé pohyby dechu (jako u kapa

labhati nebo bhastriky), se svaly, které roztahují hlasivky od sebe, stahují a vytvářejí tak

širší prostor pro pohyby vzduchu (viz obr. 1.20b). Při cvičeních, která vyžadují dlouhé hlu

boké pomalé dýchání, může být hlasivková štěrbina částečně uzavřena a má malý otvor

v zadní části hlasivek (viz obr. 1.20c). Jedná se o stejnou činnost jako při šeptání; v józe je

to známo jako ujjayi

9

, „vítězný dech“.

Obr. 1.18 Činnost vrchnějších svalů hráze (obr. 1.17b) je spojována s análními a uretrál

ními svěrači a pohybem apány dolů (tz. vylučování pevného a kapalného odpadu). Čin

nost hlubších vláken pánevní bránice (obr. 1.17a) je spojována s pohybem apány nahoru

(tz. vylučování plynného odpadu při výdechu).

Obr. 1.17 (a) Nejhlubší svaly pánevní bránice, pohled seshora. (b) Pánevní dno, pohled

zezdola, ukazuje orientaci vrchních a hlubších vrstev. Čím vrchnější vrstva, tím více zasa

huje do stran (od sedací kosti k sedací kosti); čím hlubší vrstva, tím více jsou orientovány

zepředu dozadu (od stydkého kloubu ke kostrčovému kloubu).

a b

9 U znamená udana, která označuje pránu proudící nahoru v oblasti hrdla. Jaya znamená „vítězství“.

Při tvoření zvuku a během jógových cvičení využívajících zpěv a recitaci jsou hlasivky

semknuty k sobě ve fonační pozici (viz obr. 1.20d). Vzduch tlačící se přes ně ven vibruje a vytváří zvuk. Na výšku (a do určité míry i délku) zvuku má vliv velikost napětí, které drží hlasivky u sebe. Obr. 1.19 Cesta vzduchu (modře) do plic a z plic. Obr. 1.20 Pozice a umístění hlasivek: (a) uvolněná pozice, (b) maximální otevření při ztíženém dýchání, (c) lehké otevření při šeptání (nebo ujjayi), (d) zavřená pozice při mluvení (fonace).

a

d

b

c


24 Bandhas Všechny tři bránice (pánevní, dýchací a hlasivková) plus ujjayi se spojují během pohybů v józe, a jsou koordinovány s nádechem a výdechem. „Záklopka“ ujjayi, která přidává délku a složení dechu, tvoří také navíc jistý druh zadního tlaku přes hrudní a břišní dutinu, který pomáhá chránit páteř během dlouhých pomalých ohybů a natahování (dochází k nim u vinyas, např. pozdrav slunci). Přeloženo do jazyka jógy: tyto činnosti bránic (bandha) vytvářejí větší stabilitu (sthira) těla, což jej chrání před zraněním, protože mechanická zátěž je více rozprostřena. Doplňkovým efektem je zde i vznik určitého tepla v systému, které může být dále účelně využito. Tyto praktiky se označují termínem brahmana

10

, což

zahrnuje teplo, roztažení, tvorbu energie a síly a také schopnost zvládat stres. Brahmana je také spojována s nádechem, výživou, pránou a oblastí hrudníku.

Když je tělo v horizontálních, posilňujících pozicích s větší oporou uvolněné, nezapo

meňte uvolnit bandhas a hlasivkovou štěrbinu, jež jsou při vertikálním postoji stále aktivní. Tato odpočívací část jógy zahrnuje vlastnosti „langhana“

11

, které jsou spojovány

s klidem, kondenzací, odpočinkem, uvolněním, a také s rozvíjením citlivosti a zaměřením na nitro. Langhana také znamená výdech, vylučování, apánu a oblast břicha.

Protože jedinečným cílem cvičení dýchání v józe je oproštění systému od navyklých nefunkčních omezení, první věcí, kterou musíte udělat, je uvědomit si, že neexistuje pouze jeden způsob dýchání. Tak jako jsou užitečné bandhas při podpírání těžiště a posunování páteře prostorem, je třeba také uvolnit v systému síly sthira, když provozujete odpočinek a uvolnění sukhy.

Pokud vám cvičení jógy pomůže k integrovanějšímu a vyrovnanějšímu dýchání, je to proto, že vaše tělo může volně reagovat na požadavky, které jsou na něj kladeny při různých pozicích a činnostech všedního dne. 10 Sanskrtský základ slova „brh“ znamená „zesílit či vyrůst“, „zvětšit se“, „udělat velkým, tlustým nebo silným“

a „rozšířit se“. 11 Langhana je termín, který vznikl v ajurvédě, starověkém indickém systému medicíny, a označuje praktiky jako

např. půst, který vede ke zmenšení nebo vyloučení částí ze systému.

K

A

P

ITO

L

A

JógA A PáTeř

2

c

entrální nervový systém se svými složitými smyslovými a pohybovými funkcemi po

čítá s obrovskou dávkou ohebnosti při činnostech obratlů během vývoje. Jelikož se

tyto systémy vyvíjely miliony let a staly se velmi důležité pro přežití našich předků, bylo potřeba, aby se vyvinula odpovídající ochranná struktura, která by pamatovala na volný pohyb, ale byla dostatečně stabilní, aby poskytovala ochranu těmto životně důležitým, ale jemným tkáním. Tato struktura, kosterní páteř, je možná nejvkusnějším a nejkomplikovanějším přírodním řešením, které splňuje požadavky sthiry a sukhy.

Lidská páteř je mezi savci jedinečná v tom, že má primární i sekundární zakřivení. Primární zakřivení páteře obsahuje kyfotické hrudní a křížové zakřivení; sekundární lordotická zakřivení jsou v krční a bederní oblasti (viz obr. 2.1). Pouze skutečně dvounozí živočichové vyžadují oba páry zakřivení; primáti houpající se na stromech a chodící po kloubech na prstech ruky mají určité mírné krční zakřivení, ale ne bederní lordózu, což je důvod, proč nemohou chodit pohodlně a dlouho po dvou nohách.

Primární (kyfotické) zakřivení bylo prvním zakřivením páteře zepředu dozadu

12

, které se objevilo poté,

co vodní živočichové začali žít na souši. Protože člověk čeká na toto zakřivení ve vodním prostředí dělohy, celá páteř je v primárním zakřivení (viz. obr. 2.2). Poprvé dojde ke změně tvaru, když hlava dorazí do ostré zatáčky porodních cest a krk poprvé prodělá sekundární zakřivení (lordotické)

13

(viz obr. 2.3).

Jak posturální vývoj pokračuje od hlavy dolů, krční zakřivení se postupně vyvíjí, až je dítě schopno udržet hlavu (kolem 3. a 4. měsíce věku), a je dokončeno kolem 9. měsíce, kdy se naučí sedět vzpřímeně (viz obr. 2.4).

Po měsících lezení a plazení po podlaze musí získat bederní zakřivení, aby mohlo přenést váhu na nohy. Mezi 12. a 18. měsícem, kdy začne chodit, se bederní páteř začíná narovnávat ze svého původního kyfotického zakřivení. Do tří let věku dochází u bederní páteře k vydutí dopředu (lordotické), přestože to není navenek viditelné až do 6 až 8 let. Až po 10. roce získá bederní zakřivení již plně dospělý tvar. 12 Postranní zvlnění, jež pohání ryby, hady a ještěrky v jejich prostředí, přestalo být užitečné pro živočichy, kteří ne

sou svá těla na čtyřech končetinách. Úspěšní první čtyřnožci bývali ti, kteří vyklenuli břicha od země, přesunuli

váhu a pohybové síly na končetiny a tím i pryč od zranitelného středu páteře. 13 Jedná se o paralelu k faktu, že u krční páteře došlo k prvnímu vývoji sekundárního zakřivení, když naši čtyřnozí

předchůdci dokázali zvednout hlavy a začali se dívat dopředu.

Obr. 2.1 Zakřivení páteřního

sloupce.

krční

hrudní

bederní

křížová


26

Lidskou páteř lze považovat za vrchol dokonalosti přírody – více než jiné obratlové struktury. Z inženýrského hlediska mají lidé nejmenší opěrnou základnu, nejvyšší těžiště a nejtěžší mozek (vzhledem k proporcím těla)

14

ze všech savců. Jako jediní skutečně dvou

nozí savci na planetě jsou lidé zároveň nejméně mechanicky stabilní. Naštěstí je nevýhoda lebky, která váží jako bowlingová koule a balancuje na vršku celého systému, vyvážena výhodou velkého mozku; může přinutit tělo, aby fungovalo efektivně – a zde může napomoci jóga.

Lidská forma všeobecně a páteř částečně vykazují výjimečná rozložení mezi protikladnými požadavky na tuhost a poddajnost. Jak uvidíte v další části, strukturální rovnováha sil sthiry a sukhy v živém těle se váže k principu zvanému vnitřní rovnováha – je to hluboký zdroj podpory, který může být odkryt pomocí cvičení jógy. Obr. 2.2 První zakřivení páteře v děloze. Obr. 2.4 Vývoj primárních a sekundárních zakřivení.

Obr. 2.3 První náznak sekundárního za

křivení: dochází k 90° obratu z děložního

hrdla do vaginálních cest.

14 Modrá velryba má největší mozek na planetě, ale obsahuje pouze 0,01 % celkové tělesné váhy. Lidé jsou nahoře

v žebříčku s 1,9 % a krysa hned na druhém místě s 1,5 %.

6 až 10 let1 až 3 roky3 až 9 měsícůnarození


27

Obr. 2.5 Střídající se části pevných a měk

kých tkání v páteřním sloupci.

Obr. 2.6 Vazy páteře.

vnitřní rovnováha

Kdybyste odstranili všechny svaly, které jsou připojeny na páteř, stále by držela a nezří

tila se. Proč? Vnitřní rovnováha je tím konceptem, který nejen vysvětluje, proč je páteř

samonosná struktura, ale také proč jakýkoliv pohyb páteře vytváří potencionální ener

gii, která vrací páteř zpět do neutrální polohy. Stejné uspořádání existuje také v hrudním

koši a pánvi, které jsou podobně jako páteř u sebe drženy mechanickým tlakem. Tento

fakt o hlavních strukturách podélné kostry odhaluje hlubší pravdu, podle níž cvičení jógy

osvobozuje potencionální energii z těla.

Přesně podle principů jógy a jógové terapie nastávají největší změny tehdy, když jsou ome

zeny síly, které těmto změnám brání. V případě vnitřní rovnováhy je zahrnuta i hluboká vrst

va vestavěné opory středu těla. Tato vestavěná opora není závislá na svalovém úsilí, protože

vychází ze vztahů mezi nestažitelnými tkáněmi chrupavky, vaziva a kosti. Když se tato opora

následně prosadí, je to vždy proto, že nějaké vnější svalové úsilí ji nedokázalo zastavit. Je za

potřebí velkého množství energie k zásobování neustálého a nevědomého svalového úsilí, ke

kterému dochází působením gravitace, a proto je uvolnění tohoto úsilí spojeno s pocitem

osvobozené energie. Je tudíž lákavé označovat vnitřní rovnováhu za zdroj energie, protože

její objevení je vždy spojeno s hlubokým pocitem zvýšené vitality v těle. Stručně řečeno, jóga

vám může pomoci uvolnit schovanou potencionální energii z podélné kostry tím, že najde

a uvolní méně výkonné vnější svalové úsilí, které brání pronikání těchto hlubších sil.

Spojovací prvky mezi žebry

Páteřní sloupec jako celek je dokonale sestaven, aby neutralizoval působení stlačujících

a natažitelných sil, kterým je neustále vystaven kvůli gravitaci a pohybu. 24 obratlů je

k sobě připojeno pomocí do sebe zapadajících částí chrupavkovitých plotének (schema

ticky zobrazeno modře na obr. 2.5). Toto střídání kostních a měkkých tkáňových struktur

znázorňuje rozdíl mezi pasivními a aktivními prvky: obratle jsou těmi pasivními, stabilními

prvky (sthira), a aktivními, pohyblivými prvky jsou mezižeberní ploténky, pouzdrové klou

by a síť vazů, které spojují oblouky přilehlých obratlů (obr. 2.6). Vnitřní rovnováha páteř

ního sloupce se může nacházet v integraci těchto pasivních a aktivních prvků.


28

Pro lepší pochopení stavby páteře je užitečné se

na ni dívat jako na dva oddělené sloupy. Na schematickém bočním pohledu na obr. 2.7 můžeme její velikost zepředu dozadu rozdělit zhruba na poloviny, na sloupec obratlových těles a sloupec oblouků.

Z funkčního hlediska se toto uspořádání velmi

zřetelně vyvinulo tak, aby bylo schopno zvládat duální požadavky na stabilitu a ohebnost. Přední sloupec obratlových těles má na starosti nosné, stlačující síly, zatímco zadní sloupec oblouků se stará o natažitelné síly, které vznikají při pohybu. Uvnitř každého sloupce existuje v dynamickém vztahu kostí a měkkých tkání rovnováha mezi sthirou a sukhou. Obratlová tělesa přenášejí stlačující síly na ploténky, které se snaží zabránit stlačení působením proti těmto silám. Sloupec oblouků přenáší napínací síly na všechna připojená vaziva (obr. 2.8), která zabraňují napínání tahem dozadu. Stručně řečeno, strukturální prvky páteřního sloupce se účastní společného složitého „tance“, který chrání centrální nervový systém neutralizováním napínacích a stlačujících sil. Ploténky a vazy Když se podíváte hlouběji, uvidíte, jak se sthira a sukha odhaluje v součástech mezižeberních plotének: tuhé, šlachovité vrstvy vazivového kruhu pevně obepínají měkké sférické dužinaté jádro. Ve zdravé ploténce je jádro úplně obalené prstencem a obratlem (viz obr. 2.9). Vazivový kruh sám o sobě je také obalen zepředu i zezadu předními a zadními podélnými vazy, se kterými je pevně svázán (viz obr. 2.8). Výsledkem tohoto těsného uspořádání je silná tendence jádra vracet se vždy do středu ploténky bez ohledu na směr, kterým ho vrhají pohyby těla.

Obr. 2.7 Pohled z boku, páteř je

rozdělená na přední sloupec ob

ratlových těles a plotének a zadní

sloupec oblouků a soustav. Obr. 2.8 a) Pohled zezadu na páteřní vaziva a b) boční pohled na páteřní vaziva.

(ligamentum supraspinosum)

(ligamentum interspinosum)

(ligamentum flavum)

kloubní ploška

přední podélný vaz (ligamentum longitudinale anterius)

meziobratlová ploténka

(discus intervertebralis)

zadní podélný vaz

(ligamentum longitudinale posterius)

(ligamentum intertransversum)


29

Struktura obratlů Tvar jednotlivých obratlů se od horní části krční páteře po dolní část bederní páteře podstatně mění v závislosti na funkčních požadavcích jednotlivých částí páteře (obr. 2.10). Existují však prvky společné všem obratlovým strukturám, jak můžete vidět na schematickém zobrazení na obr. 2.11.

Zátěžové činnosti obecně a podélná rotace

(otáčecí pohyby) vytvářejí symetrické (osové) stlačující síly, které zplošťují jádro do vazivového kruhu, a ten se snaží je tlačit zpět, takže výsledkem je dekompresivní reakce (viz obr. 2.12). Když je stlačující síla příliš velká, nedojde k prasknutí jádra, protože to raději vypustí část své vlhkosti do pórovité kosti obratlového tělesa. Když se váha přesune z páteře jinam, hydrofilní jádro natáhne vodu zpět a ploténce se vrátí původní tloušťka. Proto jsou lidé vždy trochu vyšší hned po vstání z postele. Obr. 2.10 Mě



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist