načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jmenuju se Martin – Martin Carev

Jmenuju se Martin

Elektronická kniha: Jmenuju se Martin
Autor: Martin Carev

- Cestovatelské zážitky a tipy od jednoho z nejvýraznějších objevů české YouTube scény. - Sledujete všechny ty lidi na sociálních sítích a říkáte si, jak to dělají, že jsou ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  189
+
-
6,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 207
Rozměr: 22 cm
Vydání: 1. vydání
Jazyk: česky
Téma: autobiografické prózy, příběhy z cest, autobiografické zážitky, cestopisy, cestopisná vyprávění, česká literatura
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-2208-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Cestovatelské zážitky a tipy od jednoho z nejvýraznějších objevů české YouTube scény.

Sledujete všechny ty lidi na sociálních sítích a říkáte si, jak to dělají, že jsou pořád na cestách? Tak já vám to prozradím a poradím vám tipy a triky, jak procestovat celý svět! Povyprávím vám o všech svých dobrodružstvích, od úplných cestovatelských začátků až po ty nejsilnější zážitky. Cesty stopem, potápění se žraloky i africké safari. Prozradím detaily ze svých cest, které jsem nikdy nesdílel, a ukážu vám, že cestovat nebylo nikdy jednodušší!

(nejlepší cesty mýho života)
Zařazeno v kategoriích
Martin Carev - další tituly autora:
Jmenuju se Martin Jmenuju se Martin
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jmenuju Se Martin

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Martin Carev

Jmenuju Se Martin – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Martin Carev

Jmenuju Se Martin

Nejlepší cesty mýho života

CPress

Brno 2018


Obsah

1. Spontánní výlet 6

2. Amsterdam 12

3. Východní Asie 18

4. Stopování 24

5. Barcelona 30

6. Skok s padákem 38

7. Americký roadtrip 44

8. New York 52

9. Potápění se žraloky 58

10. Írán 64

11. Kapské Město 72

12. Srí Lanka 80

13. Los Angeles 86

14. Disneyland 94

15. Setkání s celebritou 100

16. Nečekaná přátelství 106

17. Rio de Janeiro 112

18. Let kolem světa 120

19. Safari 128

20. Hon na kontinenty 134

21. Coachella 142

22. První tetování 148

23. Bungee jumping 154

24. Izrael 160

25. Všechny divy světa 168

26. Surfování 174

27. Let první třídou 180

28. Překonat svůj strach 186

29. Vážit si svých přátel 192

30. Kniha 198

O autorovi 204

Věty, které mě nejvíce ovlivnily 206


Nelituju toho, co jsem udělal.

Lituju toho, co jsem neudělal.


6

1. Spontánní výlet

Č

asto se nechávám slyšet, že spontánní výlety jsou

podle mě ty nejlepší. Není nad to toužit navštívit něja

ké místo a druhý den tam najednou být. Můj úplně prv

ní výlet bez rodičů byl stejné povahy. Psalo se léto 2015 a já jsem ve svých sedmnácti letech začínal objevovat influencery, kteří jsou podobně staří jako já a cestují po celém světě. Velmi mě inspirovali. Začal jsem spřádat plány, kam bych se chtěl jet v létě podívat. To mi ale překazilo uklouznutí na mokrých dlažebních kostkách v Hradci Králové, kde jsem si nešťastnou náhodou zlomil nohu, a celý červenec jsem tak byl zavřený doma. Jakmile mi v srpnu sundali sádru, musel jsem někam odjet.

Zavolal jsem Kovymu, jestli se nechce vydat na cestu po

Itálii, a on okamžitě souhlasil. Spoustu věcí, které dnes již dávno znám a jsou pro mě automatické, jsem se teprve musel naučit. Hledali jsme na internetu nejlepší stránky na letenky, jak dlouho před odletem bychom měli být na letišti a další důležité informace. Za pár hodin jsme měli všechno vymyšlené a naplánované a druhý den jsme už oba seděli v letadle směr Milán. Vzhledem k tomu, že to pro nás byl první výlet bez rodičů a první výlet naplánovaný ze dne na den, byli jsme nabití dobrodružnou náladou a užívali si pocit, že nevíme, co všechno se může stát a pokazit.

V Miláně jsme

se rozhodli začít hned tím nejdůležitějším, obrovskou katedrálou Narození Panny Marie. Mezi všemi těmi starými budovami, které jsem po Evropě zatím navštívil, byla tahle rozhodně jednou z těch nejkrásnějších. Nadšení z úžasné stavby nám o chvíli později bohužel zkazil fakt, že si Kovy zapomněl na schodech v metru kameru a někomu se tak zalíbila, že si ji přisvojil. Ani později se štěstí nezačalo obracet na naši stranu. Během dne jsme ze všeho toho nadšení a adrenalinu tak nějak zapomněli na pitný režim a odpoledne už jsme byli vážně dehydrovaní. Najít obchod, kde bychom si koupili vodu, se nám nepovedlo – ačkoli

5 ZÁKLADNÍCH TIPŮ

1. Mějte alespoň přibližnou

představu o své cestě. Můžete

si tak lépe naplánovat výdaje,

hotely a podobně.

2. Když budete v nesnázích,

místní vám vždy rádi poradí.

Pokud budou umět anglicky.

3. Letenky na poslední chvíli

bývají drahé. Zvažte raději

vlak nebo autobus, vyjde to

mnohonásobně levněji.

4. Pokud chcete být opravdu

svobodní, vezměte si stan

a spacák. Nemusíte tak

být fixováni na jedno místo

a můžete spát, kde chcete.

5. Dopředu si vyberte dostatek

peněz. Nespoléhejte na to, že

všude budou bankomaty. jsme městem procházeli třeba hodinu, stále jsme naráželi jen na obchody s módou. Nakonec nás z plahočení se italským vedrem vysvobodil obchůdek až u hlavního nádraží, kde jsme se napili a rovnou vyrazili na vlak ke Gardskému jezeru. Kvůli naší výslovnosti pešiera del garda jsme ovšem vlak téměř zmeškali, protože nikdo nevěděl, co myslíme, až nás jedna paní opravila na peskiera. Opravdové strasti nás ale teprve čekaly. Když jsme dorazili na nádraží, zjistili jsme, že údajná adresa hotelu se nachází 20 kilometrů od nádraží. Chvíli jsme proto před nádražím čekali, jestli nás nevezme taxík, ale žádný nepřijížděl. Nakonec se nad námi slitoval prodavač z místní večerky a svezl nás zadarmo. Místo, kam jsme dorazili, ovšem ani trochu nepřipomínalo hotel, přestože adresa byla správná. Spíš to vypadalo na jakousi vinici. Snažili jsme se najít recepci nebo vchod, ale všude byla tma, měli jsme vybité telefony a nikde ani živáčka. Po půl hodině čekání najednou na místo přijela rodina, kterou jsme poprosili o pomoc, a ta zavolala majiteli. Už bylo něco málo po půlnoci, když pro nás majitel přijel. S Kovym jsme si neustále říkali, že to musí být Michael z YouTube kanálu Vsauce – vypadal úplně jako on. Pravý hotel se nacházel dalších patnáct minut cesty od původní adresy, kterou jsme dostali v mailu. Bylo nám jasné, že druhý den se musíme odhlásit a ubytovat se blíž u jezera.

Další hotel, kte

rý jsme našli, nabízel samo

statný dvojlůžkový pokoj,

snídani zdarma a skvělou

cenu. Neváhali jsme a vzali

to. O pár minut později jsme

bohužel zjistili, že je v našem

NEJSILNĚJŠÍ ZÁŽITEK

Odpoledne strávené s Victorií na molu v Benátkách.

NEZAPOMEŇTE

• powerbanku;

• nepanikařte;

• redukci na zásuvky;

• cestovní pojištění.


9

dvoulůžkovém pokoji dalších osm postelí. Zmatení jsme šli žá

dat o vysvětlení na recepci, kde nám recepční asi třikrát zopako

val, že se jedná o hotel. Nechápali jsme, dokud napočtvrté ne

zvládnul jasně vyslovit slovo hostel. Museli jsme se tedy odhlásit

i odtamtud. Do třetice už jsme naštěstí našli místo, které nám

vyhovovalo. Špatnou zkušenost s hotely nám ale vynahradila

zkušenost s jídlem. Všechna moje oblíbená italská jídla z České

republiky mi tu chutnala desetkrát víc. A v nedalekém městečku

Sirmione jsme si dali asi tu nejepičtější zmrzlinu, jakou jsme kdy

měli. Pro představu: byla veliká asi jako můj obličej.

Dalším bodem na pro

gramu výletu bylo vstávání

v pět hodin ráno, abychom stih

li vlak do Benátek. Nic jako Be

nátky jsem doposud nespatřil.

Město, ve kterém nejsou takřka

žádná auta, polovina všech lidí

jsou turisti a jako hlavní do

pravní prostředek slouží lodě

a gondoly. V roce 2015 už jsem

měl na YouTube poměrně velké

publikum a teprve jsem si začí

nal zvykat, že mě lidi poznávají

na ulici. Proto jsem se i v Pra

ze trochu stranil rušných míst.

Procházeje se v klidu po Benát

kách jsem si říkal, jak omezující

musí být, když je někdo slavný

na celém světě. Kdyby se po Be

nátkách procházel třeba Justin

Bieber, byl by v neustálém ob

klopení lidí, fotili by ho do novin

a nikdy by si Benátky nemohl

užít, jako jsem si je v tu chvíli


10

užíval já. Nejlepším zážitkem z Bená

tek rozhodně bylo setkání s Ruskou

Victorií, ale o té vám povím až v kapi

tole o nečekaných přátelstvích.

Před návratem do Prahy jsme

ještě stihli navštívit Veronu, kde se

Kovymu obzvlášť líbilo, a horu Monte

Baldo. Zajímavější byla ovšem samot

ná cesta zpět, protože jsme z vlaku

mohli pozorovat krásné výhledy na

rakouské Alpy. Taky si k nám přisedl

jistý Rakušan Konrád, který jedl pouze řízky a medvídky Haribo a zapíjel je německým pivem. V Innsbrucku nastoupila do vagonu policie a odvedla několik uprchlíků s falešnými pasy. A v Mnichově jsme museli přejet přes půl města na autobus, kterým jsme ještě další čtyři hodiny cestovali do Prahy.

Na to, že to byl s Kovym náš první výlet, jsme se toho,

myslím, fakt nebáli. Tak by to ale podle mě mělo být, protože odvahu na takové cesty už ve stáří možná mít nebudete, a navíc vás podobný výlet v životě hrozně moc obohatí. Kdyby mi někdo před naším zážitkem s hotelem řekl, že budu o půlnoci ztracený někde na italském venkově bez telefonu a nebudu mít kde spát, asi bych se dost vyděsil. Teď už vím, že bych se přinejhorším přikryl oblečením a přespal někde na zemi. Podobné cesty vás naučí řešit spoustu problémů, což se v životě neuvěřitelně hodí. Proto cestujte, dokud jste mladí.

CO JSEM SI ODNESL

Spontánní výlety mají obrovské kouzlo a člověk

se na nich cítí, jako by se znovu narodil.


MŮJ PŘÍBĚH

POPIS ZÁŽITKU


12

2. Amsterdam

Č

ím víc cestuji, tím víc si vážím toho, že žiju v České

republice. Je tu bezpečno, dostatek práce a vzdělání

i lékařská péče zdarma. Až na počasí nemám, co bych

tuzemsku vytknul. Nikdy mě proto nijak zvlášť nelákalo se natrvalo přestěhovat jinam. Ale to se změnilo po návštěvě Amsterdamu.

V létě 2015 už jsem za sebou měl velký výlet s Kovym po

Itálii, kterým jsme ale žízeň po dobrodružství neuhasili. Rozhodli jsme se proto ozvat největšímu českému cestovateli Honzovi Mikulkovi. Honza byl z nápadu na společný výlet nadšený a navrhl zajet se podívat do Amsterdamu, protože tam už kdysi byl a moc se chtěl vrátil. Já jsem předtím v holandské metropoli nikdy nebyl a Kovy pouze na den se školou, a tak jsme s radostí souhlasili. Honzík taky nadnesl, že nemusíme řešit letenky a můžeme jet jeho fordem, díky čemuž ušetříme peníze a za osm hodin jsme na místě. Menší roadtrip nikdy nikoho nezabil, takže jsme s radostí souhlasili i s tímto návrhem a byl čas vyrazit.

Během ces

ty nám Honzík vyprávěl o svém prvním výletu do Amsterdamu a nešetřil superlativy. Všechno to vyprávění sice znělo hezky, ale nedokázal jsem si moc představit, jak může být další evropské město tak jiné a zábavné oproti všem ostatním, ve kterých jsem doteď byl. Už druhého dne jsem ale pochopil. Po osmi hodinách v autě a pár mikrospáncích jsme časně ráno dorazili do Amsterdamu. S Kovym jsme navrhovali Honzíkovi, ať se jde na hotel trochu prospat, aby si to víc užil, ale ten to s nechápavým výrazem odmítl větou: „Vždyť jsem na odpočívadle spal tři hoďky, proč bych měl ještě víc?“ Neoponovali jsme a šli na průzkum. Jakmile jsme přijeli do centra Amsterdamu, zaplavil mě nepopsatelný pocit, jaký jsem zažil pouze tady. Dobrá nálada a pozitivní přístup k životu jako by tu nebyly jen můj dojem, ale spíš objektivní pravda, kterou se řídí úplně všichni. Stačilo mi procházet se podél kanálů a najednou ze mě spadla všechna negativní energie, kterou jsem si v sobě nesl ještě z Prahy. Řekl jsem o tom klukům

5 ZÁKLADNÍCH TIPŮ

1. Nejlepším a nejlevnějším

způsobem dopravy je tramvaj.

2. Dopřejte si hodně času ve

Vondelparku.

3. Dávejte pozor na věci,

v Amsterdamu se hodně

krade.

4. Pokud budete cokoli

potřebovat, jeďte na zastávku

Leidseplein. Jsou tam všechny

obchody a spousta restaurací.

5. Pokud chcete potkat jiné

Čechy, navštivte Česko

-slovenský bar kousek od Red

Light District. a Honzík mi pověděl, že už poprvé se v Amsterdamu cítil úplně stejně. Tohle město má zkrátka hrozně silnou atmosféru.

Brzy jsme se zatoulali k jedné z nejvýznamnějších památek – k domu Anny Frankové. Byla tam ovšem nekonečná fronta, a tak jsme se rozhodli vrátit odpoledne, kdy už snad bude lidí méně. Dům Anny Frankové je jedno velké muzeum jejího života a snahy přežít druhou světovou válku. Zdálo se neuvěřitelné, že na tak klidném a příjemném místě, jako je Amsterdam, se může nacházet místo s tak smutným příběhem. Při prohlídce domu s Annou prožijete její patnáctiletý život, osobní souboje obyčejné dívky v neobyčejné a nesnadné situaci, kdy i sníh mohla pozorovat pouze oknem na půdě. Toužila tančit, ale kvůli hluku nemohla, toužila chodit ven hrát si s dětmi, ale nemohla, chtěla se zamilovat, ale to v její situaci vůbec nebylo možné. Na konci tohohle trápení vás navíc čeká nůž vražený do srdce v podobě jejího zatčení nacisty a převezení do koncentračního tábora, kde bohužel nepřežila.

Tuhle těžkou dávku deprese jsme nutně potřebovali vyvážit něčím veselejším, a tak jsme se večer rozhodli navštívit největší park v celém Amsterdamu. Vondelpark není jako žádný jiný městský park, který jsem dosud navštívil. Každý letní večer se tam totiž scházejí lidé, aby grilovali, kouřili trávu (tady je to legální) a poslouchali živou hudbu. V kontejnerech hoří ohně,

NEJSILNĚJŠÍ ZÁŽITEK

Návštěva domu Anny Frankové.


15

aby v noci bylo tepleji, kolem procházejí černoši s balónky naplněnými rajským plynem a jste tu ve společnosti, která sem přišla se stejným záměrem – strávit příjemný večer. Ani policisté nekazí zábavu, jejich největší starostí obvykle bývá někdo, kdo se netrefí odpadkem do koše. Lidé jsou velmi nekonfliktní, což přisuzuju faktu, že skoro nikdo nepije alkohol. Pouze se tam kouří.

Druhý den jsme se stavili ve čtvrti rychlé lásky neboli v Red

Light District, kde na nás z oken mávaly prostitutky a lákaly nás dovnitř. Nedoporučuju však začít si je natáčet, z toho moc velkou radost neměly. Kousek od téhle čtvrti jsme později natrefili na muzeum, které mělo volně přístupnou střechu, a tak jsme na ni vylezli a udělali si krásné fotky s celým panoramatem Amsterdamu.

Rád bych vám pověděl i o svých dalších návštěvách

Amsterdamu, abych dokázal, že můj skvělý zážitek nebyl jen sezónní výkyv. O rok později jsem do Amsterdamu vyrazil znovu, tentokrát letecky se spolužáky z gymplu. Vyprávěním o Vondelparku a skvělé atmosféře města jsem laťku očekávání nasadil hodně vysoko – a po příletu mi dali za pravdu.

NEZAPOMEŇTE

• deštník;

• kupte si lístky do muzeí

předem;

• coffeeshop a café není

to samé;

• ve čtvrti červených

luceren schovejte foťák.


16

V prosinci téhož roku jsem se do Amsterdamu vydal s ka

marádem Housem. Jednoho večera jsme se tramvají vraceli na ho

tel, klasicky bez jízdenky. Poprvé v životě jsem byl v Amsterdamu

chycen skupinkou revizorů, a když jsme jim oznámili, že nemáme

jízdenku ani hotovost na to, abychom si ji od nich koupili, řekli

nám, ať teda jedeme dál. Žádná pokuta, žádná policie, prostě nás

nechali. I revizoři tady očividně ctí pravidlo štěstí a klidu.

V Amsterdamu jsem byl už čtyřikrát. Naposledy když

jsem zmeškal let z Madridu do Prahy a musel jsem letět přes

Holandsko. Vždycky se tam moc rád vracím. Tamější atmosféru

jsem nikde jinde nezažil, a kdyby v Amsterdamu bylo v zimě lepší

počasí, možná bych se tam i přestěhoval. K odpočinku je to ale

úžasné místo i na kratší dobu.

CO JSEM SI ODNESL

Některá města jsou zajímavá architekturou, jiná lidmi a další

atmosférou. Amsterdam je zajímavý vším a každého, kdo jej

navštíví, okouzlí.


MŮJ PŘÍBĚH

POPIS ZÁŽITKU


18

3. Východní Asie

N

ež jsem začal víc cestovat, měl jsem spoustu vysně

ných míst jako San Francisco, Kapské město nebo

třeba Havaj. V životě jsem ale netoužil podívat se do

Hongkongu nebo na Tchaj-wan. Věděl jsem, že tahle místa existují, ale moje potřeba vidět je byla na bodu mrazu. Už v sedmnácti letech jsem ale s kamarády obě země navštívil.

Psal se podzim roku 2016 a na Facebooku mi přistála zprá

va od Kovyho, se kterým jsem už dříve toho roku různě cestoval. Psal mi, jestli nechci na výlet do Hongkongu, kam chtěli s Mentem a Housem jet, ale chyběl jim čtvrtý do party. Přestože mě ta země absolutně nezajímala, Kovymu jsem okamžitě odepsal ano. To je totiž odjakživa můj přístup k cestování a právě díky němu jsem nejspíš navštívil už tolik zemí. Když mi nějaký kamarád napíše, jestli nechci někam vyrazit, vždycky chci. Bylo tedy rozhodnuto a já jsem měl už za pár měsíců vyrazit na zatím nejvzdálenější místo, jaké jsem do té doby navštívil. Jednou večer jsme se s klukama rozhodli spojit přes Skype a vymyslet plán výletu. Datum nakonec padlo na začátek prosince, kdy už je v Hongkongu snesitelná teplota a člověk taky unikne českým mrazům. Let trval dvanáct hodin, ale naštěstí zafungovala moje superschopnost usnout v letadle a celý let jsem prospal. Těsně před přistáním jsme si užili Mentova provokování o závadě na podvozku letadla a pak šťastně přístáli v Hongkongu.

Stačilo málo,

abych si uvědomil, že jsem přiletěl do opravdu úplně jiného světa. Architektura, kterou jsem měl cestou z letiště před očima, byla neobyčejná, fascinoval mě každý mrakodrap. Hongkong je místo s extrémně nízkou kriminalitou, ale extrémními problémy s prostorem. Náš hotel byl sice kvalitní, ale pokoje měl menší než kdejaká ubytovna v České republice. Z prvního dne nám zbývalo ještě pár hodin, a tak jsme se vydali na procházku k pobřeží ostrova. Tam jsme si prohlédli nejvyšší mrakodrap Hongkongu, který stál na druhém břehu přístavu a na němž se promítaly

5 ZÁKLADNÍCH TIPŮ

1. Pozor na street food, hygiena

není pro stánkaře zrovna

prioritou.

2. V Hongkongu jsou metro

a trajekt nejsnazšími

a nejlevnějšími způsoby

dopravy.

3. Pokud pojedete do Japonska,

dopředu si v České republice

zařiďte lístky na vlak

šinkansen. Ušetříte tím

významnou sumu.

4. Dobře si vyberte hotel. Na

internetu se nabízí spousta

míst, kde jsou brouci a hrozná

špína.

5. Pokud chcete opravdu originální

suvenýry, zajděte si na trhy na

okraji města. Ment si odtamtud

dovezl dekorace do kanceláře.

zprávy o nadcházející light

show – světelné show pro

mítané přímo na mra

kodrapech. Jak jsme však

příštího dne zjistili, kona

la se na mrakodrapech za

námi, nikoli na tom, kte

rý jsme pozorovali. Tento

krát jsme ji už viděli a náš

vztek z předchozího večera,

že žádná lightshow nebyla,

byl v tu chvíli vážně k smí

chu. Druhý den jsme se vy

dali také na Victoria Peak,

což je podle mě nejkrásnější místo v celém Hongkongu. Je tu překrásný výhled na přístav a všechny mrakodrapy, a dokonce se tu nachází restaurace z řetězce Bubba Gump. Neváhali jsme a zašli tam na jídlo. Talíř krevet na čtyři způsoby byl jeden z nejlepších obědů, jaké jsem kdy jedl.

V Hongkongu jsem často používal větu: „Můžete jít pro

sím rychleji?“ Lidi se tam hrozně vlečou. Čtvrtý den výletu nás čekal odlet do Tchaj-peje, hlavního města Tchaj-wanu. Mentovi se po prvních pár dnech v Hongkongu rozbila paměťová karta, a přišel tak o všechno, co natočil. Chtěli jsme mu nějak spravit náladu, a tak jsme s klukama tajně koupili letenky do Tchaj-wanu. Ment už tam předtím byl, moc se mu tam líbilo a nás lákalo navštívit Tchaj-wan také. Měl radost, jen nechápal, proč musíme letět už v sedm hodin ráno... Nasedli jsme do letadla a po necelých dvou hodinách jsme byli v Tchaj-peji.

Když jsem se poprvé procházel tchajpejskými ulicemi, při

padal jsem si skoro jako někde v USA. Díky mnoha mezinárodním společnostem vypadá centrum města velmi moderně. Nachází se tu taky jedna z nejvyšších staveb světa, Taipei 101. Je vidět takřka odkudkoli ve městě a hodně oživuje panorama. Odpoledne

NEZAPOMEŇTE

• Hongkong je extrémně

bezpečný;

• každý tu umí perfektně

anglicky;

• v MHD ani na trajektu

se nesmí kouřit;

• vezměte si americké

dolary nebo eura –

české koruny vám tu

na hongkongské dolary

nevymění.


21

jsme se s Housem a Kovym

vydali lanovkou na jednu z hor

u města, kde byl úžasně čer

stvý vzduch a krásný výhled.

Ment zatím na pokoji editoval.

A večer jsme šli do vyhláše

ného klubu Mist. Bylo mi sice

ještě sedmnáct, ale měl jsem

s sebou ISIC se špatně zada

ným datem narození, podle

kterého mi bylo devatenáct.

Spoléhal jsem se na to, že mi

to projde, ale u vchodu mi bo

hužel řekli, že mě pustí jedině

s pasem. Musel jsem se vrátit

na hotel a nechat kluky, ať si

to užijou i za mě. Podle toho,

co jsem slyšel, to stálo za to.

Napsat to sem ale bohužel

nemůžu, to by mě zabili. Pů

vodně jsme měli v plánu na

všítivit v Hongkongu i klubo

vou čtvrť Lan Kwai Fong, ale

teď už jsem věděl, že to nemá

cenu. Další den jsme se vrátili

zpět do Hongkongu. Čekal nás

ještě jeden výlet – do čínské

ho Las Vegas, Macaa. Tam se

NEJSILNĚJŠÍ ZÁŽITEK

Oběd v restauraci Bubba Gump na vrcholku Victoria Peak.


22

dá dostat lodí, ale když jsme

poprvé přišli k terminálu, zjis

tili jsme, že jsme si nevza

li pasy. Řekli jsme to paní za

přepážkou, která odpovědě

la jenom „Bye bye!“ a zatáhla

před sebou roletu. Jak už jsem

říkal, lidi v Hongkongu jsou

opravdu jinde.

Nakonec jsme se vrá

tili pro pasy na hotel a do Ma

caa se přece jen dostali. Hned

po výstupu z lodi nás do nosu

uhodilo obrovské množství smogu, který tam visí ve vzduchu. Opravdu se skoro nedalo dýchat, ale vynahradily nám to fascinující budovy. Jedno kasino mělo tvar ananasu, vedle stála napodobenina Eiffelovky a uvnitř jednoho obchodního domu byly dokonce kanály, mosty a gondoly jako v Benátkách. I strop byl namalovaný jako nebe. Brzy se setmělo, a tak jsme se vydali zpět do Hongkongu. Druhý den jsme se vraceli do Prahy.

Ať už navštívíte Japonsko, Jižní Koreu, nebo třeba Čínu,

východní Asie za to rozhodně stojí. Je místem netradiční architektury, ještě netradičnějšího jídla a lidí, kteří jsou povahami úplně jiní než Češi. Už se těším, až se tam jednou vrátím.

CO JSEM SI ODNESL

Výlet na druhou stranu planety mě nesmírně obohatil.

Uvědomil jsem si, o kolik horší může být životní úroveň jinde

na světě.


MŮJ PŘÍBĚH

POPIS ZÁŽITKU


24

4. Stopování

P

sal se únor 2016 a v e-mailové schránce mi přistála

zpráva od kluka z Písku. Pochválil mi tvorbu a napsal,

že sdílí mou vášeň pro cestování. Navrhl zajít někdy

v Praze na pivo a popovídat si o dosavadních výletech. Podepsal se Martin Šteier. Jelikož se mi zdál jako sympaťák, souhlasil jsem. V té chvíli jsem ještě netušil, že už o čtyři dny později společně vyrazíme směr Rakousko.

Na schůzce jsme s Martinem byli hned na stejné vlně. Po

chvilce povídání jsme se rozhodli, že se hned o víkendu vydáme někam stopovat. No a jelikož jsou rakouské Alpy jedním z nejhezčích míst v dostupné vzdálenosti, zvolili jsme za cíl své cesty městečko Hallstatt, které se v Alpách nachází. Martin měl na rozdíl ode mě se stopováním bohaté zkušenosti, a tak věděl, že nejlepší bude přemístit se autobusem na jih Čech a začít tam.

Naše dobro

družství začalo v jihočeském městečku Kaplice. Hned jako první jsme stopli luxusní nové BMW (ten typ, co má vzadu televize). Řídil ho fotbalista z České republiky, který jezdí do Rakouska trénovat, a díky němu jsme se dostali až do rakouského Lince. Tam nás ovšem čekala první výzva v podobně deseti kilometrů chůze k dalšímu vhodnému místu pro stopování. Čím náročnější se cesta stávala, tím dobrodružněji jsem se cítil. Po dvou hodinách jsme se dostali k dálničnímu nájezdu (kde se mimochodem stopovat nesmí) a tam jsme na rozdíl od Kaplice čekali na stop téměř hodinu. Čas jsme si krátili povídáním a natáčením různých scének. Nakonec nám zastavila milá starší Rakušanka. Nejenže jsem si s ní mohl procvičit svou hroznou němčinu („Ich bin Martin und ich mag brambory“), ale dokonce nám při vystupování dala 15 eur na jídlo... No a my jsme si za ně koupili víno.

Jako další nás svezl rakouský herec Fritz Karl, který vy

kládal o svých rolích v Komisaři Rexovi a dalších seriálech. A pak skupinka teenagerů v polorozpadlém seatu. Stav jejich auta ovšem nebránil v tom, pustit si naplno rádio, během čehož jsem si byl už opravdu jistý, že se celé auto rozpadne. Nerozpadlo a kvečeru jsme se dostali až do Hallstattu. Tam vyvstal další problém:

5 ZÁKLADNÍCH TIPŮ

1. Při stopování mějte své

batohy vždy před sebou.

2. I když vám tři hodiny nikdo

nezastaví, pořád se na řidiče

usmívejte.

3. Nikdy nestopujte na

dálničních nájezdech –

dostanete pokutu jako my!

4. Vezměte si českou vlajku,

v zahraničí vám tak hned

nějaký Čech zastaví.

5. Benzinky jsou ideálním

nalezištěm kartonu, na který

můžete napsat destinaci. ubytování. Jelikož jsme s Martinem hledali dobrodružství v tom pravém slova smyslu, řekli jsme si, že si nebudeme rezervovat žádný hotel a že ubytování vyřešíme až na místě. Dorazili jsme až pozdě v noci, bylo asi minus deset stupňů Celsia, nikde ani noha a jedinou záchranu skýtala místní hospoda, kde ale zanedlouho zavírali. V tu chvíli jsem upřímně litoval, že nemám zajištěný teplý pokoj, ve kterém bych se mohl vyspat. Cestování mě ale naučilo, že každý problém má své řešení. Našli jsme ho v podobě dřevěné boudy na břehu jezera. V horním patře, kde byly schované různé kutilské potřeby nebo i hračky pro děti, jsme si natáhli spacáky a noc tam přečkali. Pořád jsme byli v podstatě venku, protože bouda nebyla nijak izolovaná, a tak nám sice byla zima, ale vzbudili jsme se dost brzo na to, abychom nad jezerem spatřili překrásný východ slunce.

Ráno jsme se prošli po celém městečku, v místním su

permarketu jsme si dali snídani a nafotili spoustu fotek. A pak jsme dostali jeden z nejhloupějších nápadů v životě. Nedaleko dřevěné boudy jsme objevili opuštěnou lanovku, která vedla na jednu z okolních hor. Oba jsme toužili spatřit výhled shora, a tak nám nezbylo nic jiného než na lanovku vylézt.

NEZAPOMEŇTE

• spacák;

• tlustou fixu (na psaní

destinací na karton);

• jídlo a pití;

• hotovost.

Stoupání po zmrzlých schodech, které sloužily pro účely údržby a vedly podél kolejí lanovky ve výšce asi 30 metrů, nám trvalo asi hodinu a půl. Na konci nás čekalo nemilé překvapení – vrchní budova lanovky byla zamčená a nebylo jak se z ní dostat ven. Jedinou možností bylo přelézt plot, který dělil nástupiště lanovky od třicetimetrového srázu, a po větvích stromů přeručkovat kolem budovy na pevnou zem. Naštěstí se nám podařilo přežít i tohle a mohli jsme si užít vytoužený výhled.

Cesta zpět do Prahy byla o poznání obtížnější. Nejprve nás jeden pán zavezl 50 kilometrů opačným směrem, než jsme potřebovali, pak nás na hranicích České republiky chytili policisté na dálničním nájezdu, a když jsme se dostali do tuzemska, byla už tma a to stopařům zastaví málokdo. Nakonec nás naštěstí až do Prahy svezl dodávkou pán, který prý sám v mládí stopoval a slitoval se. Dodneška je pro mě tohle asi ten nejodvážnější výlet, jaký jsem kdy podnikl, a přestože trval pouhý víkend, je to zážitek na celý život.

NEJSILNĚJŠÍ ZÁŽITEK

Východ slunce nad jezerem po promrzlé noci.


28

CO JSEM SI ODNESL

Čím méně peněz si vezmete, tím intenzivnější bude váš zážitek.


MŮJ PŘÍBĚH

POPIS ZÁŽITKU


30

5. Barcelona

N

ení pochyb o tom, že se na naší planetě nachází ne

spočet nádherných měst. Já sám v jednom z těch nej

krásnějších od narození žiju, a to je možná i důvod,

proč jsem v jiných evropských městech dlouho stěží nacházel zalíbení. Zhýčkaný Prahou jsem často nebyl schopný docenit jejich osobitost a pouze jsem je s Prahou srovnával, ale přesto existuje město, kam jsem se vždycky chtěl podívat. Jmenuje se Barcelona a stejně jako moje láska k většině míst i tahle pochází z televize. Mohlo mi být patnáct, když jsem v televizi viděl film Vicky Cristina Barcelona od Woodyho Allena, ve kterém se dvě kamarádky z Ameriky rozhodnou strávit léto v Barceloně a prožijí tam nezapomenutelné prázdniny plné romantiky a španělského kouzla. Allenova kamera vykreslila celé město v úžasné podobě, jako místo plné lásky, charismatické hudby a umění, a tak jsem věděl, že se do Barcelony jednou musím podívat.

V únoru roku

2016 už jsem měl za sebou prvních pár dobrodružství a hodně času jsem trávil s kamarádem Martinem, se kterým jsem na konci předchozího roku stopoval do Rakouska. Od té doby jsem ovšem na žádném pořádném výletě nebyl, a tak jsme začali s Martinem plánovat, kam dál se spolu podíváme. Snažili jsme se vybrat místo v doletové vzdálenosti dvou hodin a návrh co takhle Barcelona na sebe nenechal dlouho čekat. Martin tam navíc už byl a jednalo se o jedno z jeho oblíbených měst, a tak souhlasil, že do ní rád zaletí znovu.

Z předchozího vyprávění o Martinovi jste asi pochopili, že

ho nejvíc baví cesty plné nesnází a problémů. Tentokrát jsme ovšem měli v plánu do Barcelony letět, protože stopování by bylo časově příliš náročné, a tak jsme si řekli, že aspoň nebudeme zařizovat žádný hotel a spaní vyřešíme až po příletu.

Do Barcelony jsme dorazili v pondělí odpoledne a díky

mému dosahu na sociálních sítích se mi podařilo domluvit s jednou Slovenkou, která tam dělala modeling, aby nás po městě trochu provedla. Martin si klasicky hned po příletu koupil flašku vína, aby bylo veselo, a pak jsme se vydali toto umělecké

5 ZÁKLADNÍCH TIPŮ

1. Naučte se základní španělské

fráze. Místní to ocení.

2. Zjistěte si něco o historii

Barcelony. Ke všemu, co

uvidíte, tak budete znát

kontext.

3. V létě je v Barceloně spíš

peklo než horko a v MHD je na

umření. Více si město užijete

na jaře nebo na podzim.

4. Pokud budete mít čas, vydejte

se i za hranice Barcelony.

Obklopuje ji nádherná příroda.

5. Nespleťte si letiště Barcelona

se dvěma dalšími, která

v oblasti jsou.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist