načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jindřich VIII.: Král a dvůr - Alison Weirová

Jindřich VIII.: Král a dvůr
-68%
sleva

Elektronická kniha: Jindřich VIII.: Král a dvůr
Autor:

Alison Weirová, přední autorita zabývající se dějinami anglických panovníků 16. století a všemi stránkami jejich povah i dobového prostředí, z něhož vyrůstali a které zásadním ... (celý popis)


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: BB/art
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 663
Rozměr: 24 cm
Úprava: 16 stran barev. obr. příl. : ilustrace (převážně barev.), portréty, faksim., 1 geneal. tabulka
Vydání: 1. vyd. v českém jazyce
Název originálu: Henry VIII
Spolupracovali: přeložil Zdeněk Hron
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788074616464
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Alison Weirová, přední autorita zabývající se dějinami anglických panovníků 16. století a všemi stránkami jejich povah i dobového prostředí, z něhož vyrůstali a které zásadním způsobem ovlivnili, se k postavě Jindřicha VIII. vrátila celkem třikrát: Na začátku své vědecké dráhy napsala knihu Šest žen Jindřicha VIII. a dvacet let nato se k látce vrátila svazkem nazvaným Pád Anne Boleynové. Nyní přichází s třetí prací, která časově stojí někde uprostřed mezi oběma jmenovanými. V knize Jindřich VIII.: Král a dvůr autorka poopravila některá tvrzení obsažená v její jindřichovské prvotině, ale hlavně se soustředila na bezprostřední okolí, v kterém žil a panoval anglický král, proslulý nejen počtem manželek, jichž se v zájmu zplození mužského potomka zbavoval s bezohledností, která neměla hned tak obdoby, ale i renesanční osobností rytíře, básníka, hudebníka, tanečníka, mecenáše umění, stavebníka nádherných paláců a zámků, původce stavby neobyčejných válečných lodí, lovce, jedlíka, pijáka, zkrátka gargantuovsky obžerného vychutnavače života, ale zároveň i náboženského hloubavce, který, ačkoli se až do smrti považoval za katolíka, v Anglii nakonec proklestil cestu k reformaci. O tom všem čtenář v knize – na rozdíl od hloupých televizních seriálů – nalezne podrobné poznatky, doložené dochovaným historickým materiálem. (král a dvůr)

Předmětná hesla
Jindřich VIII., anglický král, 1491-1547
* 15.-16. století
* 1491-1547
Panovníci -- Anglie -- 15.-16. stol.
Panovnické dvory -- Anglie -- 15.-16. stol.
Anglie -- Dějiny -- 15.-16. stol.
Související tituly dle názvu:
Král Jindřich VIII./King Henry VIII. Král Jindřich VIII./King Henry VIII.
Shakespeare William
Cena: 192 Kč
Kateřina Aragonská: Pravá královna Kateřina Aragonská: Pravá královna
Weirová Alison
Cena: 199 Kč
Král Jindřich V. / King Henry V Král Jindřich V. / King Henry V
Shakespeare William
Cena: 192 Kč
Tudorovci Tudorovci
Jones Philippa
Cena: 360 Kč
Král & král & rodina Král & král & rodina
Haan Linda De
Cena: 168 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JINDŘICH VIII.

KRÁL A DVŮR

Výtažková černáVýtažková černá


Přeložil Zdeněk Hron

JINDŘICH VIII.

KRÁL A DVŮR

ALISON WEIROVÁ

Výtažková černáVýtažková černá


Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2014

Bořivojova 75, Praha 3

Copyright © 2001 Alison Weir

All rights reserved.

Z anglického originálu Henry VIII: King and Court

(First published by Jonathan Cape, Great Britain, 2001)

přeložil © 2013 Zdeněk Hron

Redakce textu: Zuzana Pokorná

Jazyková korektura: Jan Řehoř

Grafická úprava obálky © 2013 Jan Matoška

První elektronické vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-7461-646-4


Tuto knihu věnuji

Davidovi a Catherine

k svatbě



Obsah

Seznam ilustrací 9

Poděkování 13

Úvod 15

1. „Nejdokonalejší panovník“ 19

2. „Triumfální korunovace“ 26

3. „Vladař vyznačující se leskem a štědrostí“ 37

4. „Tento velkolepý, skvělý a triumfální dvůr“ 42

5. „Dokonalý stavitel příjemných paláců“ 52

6. „Králův dům“ 61

7. „Důstojnost a blaho celé domácnosti“ 76

8. „Takové množství nákladného zaopatření“ 86

9. „Elegantní mravy, neobyčejná slušnost a velká zdvořilost“ 95 10. „Nevinné a počestné kratochvíle“ 103

11. „Noví lidé“ a „přirození rádci“ 114

12. „Všechna pěkná povyražení“ 124

13. „Veselé dovádění“ 132

14. „Spíš božský než lidský“ 145

15. „Boží neviňátko“ 154

16. „Plejáda vynikajících mužů“ 163

17. „Dvorní malíři“ 172

18. „Nechutné psí boudy“ 177

19. „Umínění muži, kteří všemu vládnou“ 183

20. „Frýze, netroufej si příliš“ 190

21. „Nejlépe oblečený panovník na světě“ 202

22. „Tento kardinál je králem“ 211

23. „Perla světa“ 216

24. „Okolo nás umírají celé zástupy“ 223

25. „Matka králova syna“ 230

26. „Osmý div světa“ 239

27. „Neposlušnost jednoho člověka“ 248

28. „Zkrocení a osedlání pyšného koně“ 255

29. „Po všech nepřátelích Anglie je veta!“ 262

30. „První hned po králi“ 268

31. „Zavedení náležitého pořádku“ 274

7


32. „Svěží mladá dívka“ 278

33. „Mistr Hans“ 284

34. „Noli me tangere, jsem Caesara“ 290

35. „Tisíc případů potní nemoci“ 299

36. „Vrať se ke své manželce!“ 304

37. „Nade všemi Mademoiselle Anne“ 310

38. „Zemánek Jindra se stane Bohem a bude si dělat, co si umane!“ 321

39. „Urážlivými slovy“ 330

40. „Paní markýza“ 337

41. „Triumf v Calais a Boulogni“ 342

42. „Anna Regina Angliae“ 347

43. „Zde přichází Anna, zářivý obraz cudnosti“ 353

44. „Vznešená a mocná vládkyně Anglie“ 359

45. „Obraz Boží na zemi“ 365

46. „Ta hubená stařena“ 374

47. „Kol trůnu bijí hromy“ 384

48. „Zavázána poslouchat a sloužit“ 396

49. „Rušení klášterů“ 403

50. „Nejradostnější zpráva“ 411

51. „Sama perla království“ 422

52. „Jacísi lumpové“ 427

53. „Přiživit lásku“ 434

54. „Nepříjemný vzhled“ 439

55. „Od své mladosti, a jsem už starý“ 449

56. „Copak královna ještě neulehla?“ 457

57. „Milý blázínek“ 465

58. „Kacířské hnízdo“ 471

59. „Příznivá očekávání Jeho Veličenstva krále“ 479

60. „Ta záležitost v Boulogni“ 489

61. „Nejhorší nohy na světě“ 494

62. „Namáhavá služba“ 500

63. „Nejvzácnější muž, jenž žil ve své době“ 509 Seznam zkratek 518 Poznámky a odkazy 519 Rodokmeny: Tudorovci a jejich soupeři 604–605 Bibliografie 606 Rejstřík 647

8


Seznam ilustrací

Portrét Jindřicha VIII., kolem roku 1509, anglická škola, The Berger Collection vDenver Art Museum/Bridgeman Art Library. Detail z obrazu Greenwichský palác/Greenwich Palace, neznámý malíř, Kingston Lacey

Estate/National Trust Photographic Library. Detail z obrazu Richmondský palác z pohledu přes Temži/Richmond Palace from across

Thames, Anthony van Wyngaerde, Ashmolean Museum, Oxford/Bridgeman. V dobré společnosti chci bavit se/Pastime with Good Company, píseň Jindřicha VIII., Add.

MSS. 31922 14V-15, British Library. Terakotová medaile císaře Vitellia, Giovanni Maiano, Hampton Court, © Crown

Copyright, Historic Royal Palaces. Portrét Muže v královské livreji/Portrait of a Man in Royal Liver, Hans Holbein mladší,

© 2001, The Metropolitan Museum of Art, odkaz Mary Stillmanové Harknessové,

1950, 50.145.24. Thomas Wolsey, neznámý malíř, National Portrait Gallery, Londýn. Jindřich VIII., detail z obrazu Bitva Ostruh/The Battle of Spurs, The Royal Collection,

© 2001, Její Veličenstvo královna Alžběta II. Psací stůl Jindřicha VIII. zdobený malbami Lucase Horenbouta, V&A Picture Library. Svatební portrét Marie Tudorovny a Charlese Brandona, vévody ze Suffolku/Wedding

Portrait of Mary Tudor and Charles Brandon, Duke of Suffolk, neznámý malíř, otištěno

s laskavým svolením markýze z Tavistocku a kurátorů Bedford Estate. Sir Henry Guildford, Hans Holbein mladší, The Royal Collection, © 2001, JejíVeličenstvo královna Alžběta II. Návrh pro živý obraz uspořádaný v Greenwichi o Vánocích roku 1524/Design for a Pageant

at Greenwich, Christmas 1524, College of Arms. Sir Nicholas Carew, Hans Holbein mladší, sbírka vévody z Buccleuchu a Queensberry,

rytíře Podvazkového řádu. Sir Thomas More, neznámý malíř podle Hanse Holbeina, National Portrait Gallery,

Londýn. Desiderius Erasmus, Hans Holbein mladší, Louvre, Paříž/AKG/Erich Lessing. Nicolaus Kratzer, Hans Holbein mladší, Louvre, Paříž/AKG/Erich Lessing. Edward Stafford, vévoda z Buckinghamu/Edward Stafford, Duke of Buckingham,

neznámý malíř, Magdalen College, Cambridge. Pole zlatých stanů/The Field of Cloth of Gold, The Royal Collection, © 2001, JejíVeličenstvo královna Alžběta II.

9


Kateřina Aragonská/Katherine of Aragon, Lucas Horenbout, National Portrait Gallery,

Londýn. Anne Boleynová/Anne Boleyn, John Hoskins, sbírka vévody z Buccleuchu a Quensberry,

rytíře Podvazkového řádu. Jane Seymourová/Jane Seymour, Lucas Horenbout, Sudeley Castle. Anna Klevská/Anne of Cleves, Hans Holbein mladší, V&A Picture Gallery. Údajný portrét Katherine Howardové/Portrait of a Lady Called Katherine Howard, Hans

Holbein mladší, The Royal Collection, © 2001, Její Veličenstvo královna Alžběta II. Katherine Parrová/Katherine Parr, Lucas Horenbout, Christie’s Images. Thomas Boleyn, hrabě z Wiltshireu/Thomas Boleyn, Earl of Wiltshire(?), Hans Holbein

mladší, The Royal Collection, © 2001, Její Veličenstvo královna Alžběta II. Mary Boleynová/Mary Boleyn (?), neznámý malíř, Hever Castle/Bridgeman. Sir Thomas Wyatt, Hans Holbein mladší, The Royal Collection, © 2001, The Royal

Collection, Její Veličenstvo královna Alžběta II. Thomas Howard, třetí vévoda z Norfolku/Thomas Howard, third Duke of Norfolk, Hans

Holbein mladší, The Royal Collection, © 2001, Její Veličenstvo královna Alžběta II. Canterburský arcibiskup Thomas Cranmer/Thomas Cranmer, Archbishop of Canterbury,

Gerlach Flicke, National Portrait Gallery, Londýn. Edward Seymour, hrabě z Hertfordu/Edward Seymour, Earl of Hertford, neznámý malíř,

Hulton Collection. Thomas Cromwell, první hrabě z Essexu/Thomas Cromwell, first Earl of Essex, podle

Hanse Holbeina mladšího, National Portrait Gallery, Londýn. Henry Fitzroy, vévoda z Richmondu/Henry Fitzroy, Duke of Richmond, Lucas Horenbout, The Royal Collection, © 2001, Její Veličenstvo královna Alžběta II. Návrh zlatého poháru pro Jane Seymourovou, Hans Holbein mladší, Ashmolean

Museum, Oxford/Bridgeman. Fragmenty vlysu z papíru mašé imitujícího kůži ze zámku Hampton Court, Crown

Copyrigh: Historic Royal Palaces. Whitehallský palác/Whitehall Palace, Anthony van Wyngaerde, Ashmolean Museum,

Oxford/Bridgemen. Jindřich VII., Alžběta Yorská, Jindřich VIII. a Jane Seymourová/Henry VII, Elizabeth of

York, Henry VIII and Jane Seymour, kopie zaniklé nástěnné malby Hanse Holbeina

z Whitehallu, provedl Remigius van Leemput, The Royal Collection, © 2001, Její

Veličenstvo královna Alžběta II. Detail z obrazu Jižní průčelí zámku Hampton Court/Detail from Hampton Court Palace,

the South Front, Hendrick Danckerts, The Royal Collection, © 2001 Její Veličenstvo královna Alžběta II. Velký audienční sál v Hampton Courtu, © Crown Copyright: Historic Royal

Palaces. Královská kaple v Hampton Courtu, © Crown Copyright: Historic Royal Palaces.

10


Jindřich VIII. hoduje ve své komnatě/Henry VIII dining in the privy chamber, neznámý

malíř, Britské muzeum. Sir William Butts, Hans Holbein mladší, Isabella Stewart Gardner Museum, Boston/Bridgeman. Detail z obrazu Pohled na palác Nonsuch v době krále Jakuba I./View of Nonsuch Palace in

the Time of King James I, vlámská škola, Fitzwilliam Museum, Cambridge/Bridgeman. Jindřich VIII., Jane Seymourová, princ Eduard, princezna Marie a princezna Alžběta:

Whitehallský rodinný portrét/Henry VIII, Jane Seymour, Lady Mary and Lady Elizabeth: The Whitehall Family Group, neznámý malíř, The Royal Collection, © 2001,

The Royal Collection, Její Veličenstvo královna Alžběta II. William Paget, první baron z Pagetu/William Paget, first Baron Paget, připisováno

Mistru statthalterininy Madony, National Portrait Gallery, Londýn. Henry Howard, hrabě ze Surrey/Henry Howard, Earl of Surrey, připisováno Guillimu

Scrotsovi, National Portrait Gallery, Londýn. Jindřich VIII. si čte ve své ložnici/Henry VIII reading in his bedchamber, Royal MSS.

2 A XVI f.3, British Library/Bridgeman.

11



Poděkování

Ze stovek knih, z nichž jsem čerpala jako z pramenů, bych ráda poděkovala za

vše, zač jim vděčím, obzvláště následujícím publikacím: The Royal Palaces of

Tudor England (Královské paláce tudorovské Anglie) Simona Thurleyho, The

Tudor Court (Tudorovský dvůr) Davida Loadese, Henry VIII and his Court(Jindřich VIII. a jeho dvůr) Nevillea Williamse, The Reign of Henry VIII: A European

Court in England (Vláda Jindřicha VIII.: Evropský dvůr v Anglii) a Rivals in

Power (Soupeři bojující o moc) Davida Starkeyho, Great Harry (Velký Jindra)

Carolly Ericksonové, Henry VIII: The Mask of Royalty (Jindřich VIII.: Maska

královského majestátu) Lacey Baldwinové Smithové a All the King’s Cooks

(Všichni královi kuchaři) Petera Brearse. Jsem nesmírně zavázána doktoru

Simonu Thurleymu a doktoru Davidu Starkeymu, jejichž skvělé knihyzpřístupnily historikům skutečný poklad dobových dokumentů. Musím však zdůraznit,

že všechny závěry obsažené v této knize jsou výhradně mé vlastní.

Ráda bych poděkovala svým editorům – ve Spojeném království Willu Sulkinovi a Anthonymu Whittomeovi a v USA Joanne Wyckoffové – a svému literárnímu agentovi Julianu Alexanderovi za spolehlivou pomoc a vzácné pochopení.Rovněž bych ráda poděkovala své matce Doreen Cullenové za to, že obětovala tolik svého času a stala se mou sekretářkou, pomocnicí se vším, co bylo třeba, a zároveň rádkyní, a podobně – jako obvykle – i svému muži Rankinovi, dětem Johnovi a Kate, nevlastnímu otci Jimu Cullenovi a sestřenici Christine Armourové za to, že mi byli neustále nablízku a ochotně mi pomáhali, abych stihla termín odevzdání práce. S vděčností vyjadřuji poděkování rovněž Lily Richardsové za úsilí a píli, jež projevila při opatřování ilustrací.

Dále jsem zavázána vděčností všem dalším laskavým a velkorysým lidem, kteří mě – každý po svém – podpořili a povzbudili při přípravě této knihy. Patří k nim: Catherine Agnewová, Moore a Jill Armstrongovi, Beverley Arthurová, Angela Benderová, Carol Binghamová, Tracy Bormanová, Neil Bradford, Richard a Yvonne Burnettovi, Terrence Cahill, Lucinda Cooková, Paul a Paula Danholmovi, Suzanne Deanová, Julian L. Dexter Williams, David Driver, Paul Eaglen, Deborah Embersonová, Kate Gordonová, Lewis Hales, JulieHandleyová, Eileen Hannahová, Jörg Hensgen, Bruce Heydt, Katherine Howeová, Max Hull, Stephanie Huntová, Fraser Jansen, Roger Katz, Margaret Kirková, Louise

13


Lawtonová, T. Anna Leeseová, Arnold a Edna Mannovi, John a PaulineMars

tonovi, Lyn Mathewová, Janet McL. Mackayová, Loukia Michaelová, Syd

Moore, Mary Mooreová, Brad Mortensen, Sue Phillpottová, Peter Razzell,

Anne a Michael Richardsovi, Margaret Sambornová, Karin Schererová, Patrick

Smith, Sue Stephensová, Jerry Sullivan, Inga Waltonová, Margaret Weirová,

Kenneth a Elizabeth Weirovi, Ronald a Alison Weirovi, Martha Whittomeová

a Jon Woolcott.

Znovu opakuji – vám všem patří srdečné díky.

14


Úvod

V roce 1517 přijel ke dvoru Jindřicha VIII. papežský nuncius FrancescoChieregato a byl ohromen jeho vznešeností a velkolepostí. „Mají tu bohatství ivzdělanost celého světa,“ žasl, „a připadá mi, jako by se ti, kdo nazývají Angličanybarbary, jimi stávali sami. Jak jsem postřehl, vládnou zde velmi elegantní mravy,

neobyčejná slušnost a velká zdvořilost a mimo jiné tu mají tohonepřemožitelného krále, jehož přednosti a klady jsou tak četné a skvělé, že podle mého

mínění předčí všechny ostatní, kteří kdy nosili korunu před ním.“

Taková chvála, pocházející od Benátčana naveskrz prosyceného kulturouitalské renesance, měla svou váhu a připomínala, čeho Jindřich VIII. v průběhuprvního desetiletí své vlády dosáhl. Dnes si něco takového musíme připomínat,protože nádhera Jindřichova dvora už dávno pominula a rekonstruovat ji z hrstky pozůstatků, které se nám dochovaly, vyžaduje značnou dávku představivosti.

Jindřich VIII. nastoupil na trůn s velkou slávou a za všeobecného nadšení v roce 1509. Měl sice všechny přednosti, jež se od renesančního panovníkaočekávaly, avšak do své smrti v roce 1547 přesto získal pověst tyrana, který měl ruce potřísněné krví mnoha lidí, jež dal popravit, včetně dvou ze svých šesti žen. Poněvadž se tolikrát oženil, vešel do historie jako skutečný Modrovous. Zastaletí, jež mezitím uplynula, skutečného krále zastínila jeho vlastní legenda, která vyvrcholila v karikatuře Charlese Laughtona, který ho hrál ve filmu Soukromý život Jindřicha VIII. natočeném ve 30. letech 20. století. Pod jeho vlivem si lidé Jindřicha obvykle představují jako člověka, který nemyslel na nic jiného než na prohánění ženských, a když seděl ve velké síni při dvorních hostinách na čelném místě u tabule, házel za sebe kosti z kuřat.

Skutečnost samozřejmě byla diametrálně odlišná. Jindřich zpravidla nejídal ve velkých síních svých paláců a u stolu projevoval mravy stejně vybrané, jako byla etiketa dodržovaná na jeho dvoře. Ve skutečnosti byl velice úzkostlivý a –přinejmenším určitý čas – na svou dobu nezvykle posedlý až přehnanou čistotností. Pokud jde o jeho prohánění ženských, máme pro ně samozřejmě dochován dostatek svědectví, i když většinou pouze kusých, poněvadž Jindřich rovněž byl zdrženlivější a stydlivější, než se nám snažili namlouvat. A to jsou jen povrchní ukázky toho, jak je možné zkreslit pravdu o historických osobnostech.

Historikové však v předcházejících několika desetiletích podnikli rozsáhlý

15


výzkum zaměřený na Jindřicha VIII. a jeho dvůr a dnes už je zřejmé, že si

musíme opravit mnohé dřívější představy o králi i jeho dvořanech. Jindřich byl

složitou osobností mnohostranného nadání a z období jeho vlády se dochovalo

takové množství pramenného materiálu, že jeho soukromý život známe až do

nejmenších důvěrných podrobností. Kromě toho si král s vybraným vkusem

a s úžasným smyslem pro velkolepost uspořádal nejvznešenější a neskvělejší

dvůr, jaký kdy Anglie zažila. Žádný jiný anglický panovník nikdy nevlastnil tolik

sídel jako Jindřich VIII. ani neutrácel tolik peněz za životní styl, který bylúmyslně vypočítán na posilování královy prestiže. Málokterý vládce se obklopil tolika

nadanými osobnostmi vyzařujícími silné osobní kouzlo jako právě Jindřich VIII.

A téměř žádný také nevyvolával takové množství sporů.

Při psaní knihy jsem se snažila spojit bádání nejrůznějšího zaměření, aby mi nakonec vyšla podoba skutečného Jindřicha VIII., jeho osobního života vprůběhu celého panování, dvora, kterým se obklopil, a lidmi, kteří ho ovlivňovali a zároveň mu sloužili. Dosavadní historické práce zabývající se jindřichovským dvorem se soustřeďovaly na uspořádání jeho domácnosti, umění a kulturu nebo na mocenská uskupení dvořanů. Mým vytčeným cílem se stalo vylíčení daleko rozsáhlejšího panoramatu, které zahrnuje mnohem více než všechna uvedená témata a vůbec poprvé podává realistický obraz Jindřichova dvora.

V éře osobní monarchie dvůr sice byl centrem královské vlády, avšak kniha přesto nepodává politické dějiny Jindřichova panování – za cíl jsem si vytkla zaznamenání událostí, jež napomohly k vytvoření obrazu života a étosu krále a jeho dvora. V životě tehdejšího dvora přirozeně hrály značnou roli manželky Jindřicha VIII., ale poněvadž o nich jsem už předtím napsala samostatnou knihu, pečlivě jsem se snažila vyhnout se zbytečnému opakování – co jsem podrobně vylíčila v předcházející práci, v této pojednávám jen stručně a pouze tam, kde je to relevantní. Rovněž jsem využila příležitosti a na základě nejnovějšího bádání jsem revidovala některé závěry, k nimž jsem dospěla v Šesti ženách Jindřicha VIII.

Kniha se do značné míry drží chronologického uspořádání, ale první třetina je většinou věnována seznámení s dvorem i královskými sídly a jejich podrobnému popisu. Jde o nutný úvod k vylíčení králova života a jeho panování, jež následuje, poněvadž bez toho by souvislosti tehdejších událostí zůstaly nejasné. Práce však přesto není pouhým popisným přehledem Jindřichova dvora a panování, ale je plná drobných životních příběhů, které mají ozřejmit nejbarvitější obdobíanglických dějin a nadživotní postavu, která se nad ním tyčila.

Pokusila jsem se také vylíčit a rozebrat kulturní a společenský vývoj, jímžprošel anglický královský dvůr, a z toho důvodu se zabývám všemi stránkamidvorského života: ceremoniálem a slavnostní pompou, oficiálními příležitostmi,

16


zábavami, lovem zvěře, poezií a dramatem, výtvarným uměním, hudbou,náboženskými obřady, milostnými i politickými intrikami, bankety a hostinami,

oblékáním, dopravními prostředky, uspořádáním královy domácnosti i státní

správou, financemi, veřejnou hygienou, a dokonce i domácími mazlíčky!

Tudorovský královský dvůr však byl v první řadě místem, na němž se okolo krále shromažďoval velký počet osob, ať už urozeného či nízkého původu, a proto se jedním z mých prvořadých cílů stalo, abych dokázala vetkat životy královen, princů, princezen, pánů, paní, členů Tajné rady, rytířů, prostých šlechticů, umělců, řemeslníků a služebníků do pestré tapiserie dvorního života, intrik a nesmiřitelných bojů mezi dvorními mocenskými klikami.

V poznámkách a odkazech zařazených na konci knihy podávám podrobný přehled dochovaných staveb a uměleckých děl spojených s Jindřichem VIII. a jeho dvorem. Cituji-li v textu peněžní částky, v závorce vždy uvádím dnešní odpovídající hodnotu (která je přibližně třistakrát vyšší než uvedené sumy), což vede k některým překvapivým výsledkům. Například bychom měli porovnat obrovské částky vynakládané na oblékání a královské stravování s ubohým odměňováním práce takových umělců, jakým byl například Hans Holbein.

Nakonec ještě zbývá stručná poznámka o psaní velkých písmen, která úmyslně používám v názvech součástí královy domácnosti, avšak nikoli místností vkrálovských sídlech. Z toho vyplývá, že například Královská kaple byla náboženskou a hudební institucí u dvora, kdežto královská kaple bohoslužebným místem.

Doufám, že kniha přinese čtenářům stejné potěšení a pocit spřízněnosti s tím, o kom a o čem pojednává, jaké přinášela mně, když jsem k ní shromažďovala materiál a potom ji psala, a že dokážou v představách překročit celá staletí a dospět k velice živému pochopení tématu a že pro ně Jindřich VIII. a jeho dvůr skutečně ožijí.

Alison Weirová

Carshalton, Surrey,

13. března–17. září 2000

17



1

„Nejdokonalejší panovník“

D

ne 21. dubna roku 1509 bylo tělo Jindřicha VII., zcela vyčerpanésouchotinami, s náležitými obřady uloženo k věčnému odpočinku v kapli Richmondského paláce, odkud mělo být krátce nato převezeno na místo posledního

odpočinku ve Westminsterském opatství. Odchod starého krále oplakávalmálokdo, poněvadž sice v Anglii nastolil mír, ustavil pevnou vládu a uzurpátorské

tudorovské dynastii zajistil pevné postavení na trůně, avšak mnozí lidé ho přesto

považovali za lakomce a vyděrače.

Protiklad mezi zesnulým králem a jeho synem a zároveň dědicem snad aninemohl být propastnější. Sedmnáctiletý Jindřich VIII. byl povolán králem 22.dubna,

1

což – pro vladaře, který ztělesňoval všechny rytířské ctnosti – velice vhodně

připadlo na den svatého Jiří. Oslavy uspořádané na počest Jindřichovanastouení na trůn byly velice nadšené a nikdy předtím neměly obdobu, poněvadž

panovalo všeobecné přesvědčení, že nový monarcha nastolí „zlatý svět“.

2

Dvořan William Blount, lord Mountjoy, vyjádřil přesvědčení všech v dopise odeslaném jinému humanistovi – slavnému Erasmovi Rotterdamskému:

Nemám vůbec strach, že až se dovíte, jak náš vladař Jindřich, nyní toho

jména Osmý, jehož můžeme oprávněně nazývat naším Octaviem, nastoupil

po otci na uprázdněný trůn, ihned vás přejde veškerá melancholie. Co

bychom si také neslibovali od panovníka, jehož mimořádná a téměř božská

povaha je vám dobře známá? Až se dovíte, jaký je z něho teď hrdina, jak

moudře se chová, jak miluje spravedlnost a dobro a jakou náklonnost chová

k učeným lidem – jak si troufám tvrdit –, určitě nebudete potřebovat křídla,

abyste se vznesl a spatřil tuto novou a příznivou hvězdu!

Kdybyste viděl, jak se tu všichni radují, že máme tak znamenitého vladaře,

a netouží po ničem jiném, než aby žil, neubránil byste se slzám čiré radosti.Nebesa jásají, země se raduje... Lakota je vyhnána ze země, vydírání potlačeno,

velkorysost rozhazuje plnýma rukama bohatství. Náš král však přesto netouží

po zlatě a drahých kamenech či kovech, nýbrž po ctnosti, slávě a nesmrtelnosti!

3

Jindřich VIII. pro současníky ztělesňoval ideál krále. V chvalořeči, již pronesl Thomas More při korunovaci, se praví, že „mezi tisícem vznešených druhů král

19


vyniká jako nejvyšší ze všech a jeho síla odpovídá majestátní postavě. V očích má

ohnivou sílu, v obličeji krásu a na tvářích dvě stejné růže.“

4

Další svědectví dokazuje,

že nešlo o pouhé lichocení. Jindřichova kostra, objevená v roce 1813, odpovídala

muži vysokému 6 stop a 2 palce (185 centimetrů). Král rozhodně měl silnou asvalnatou postavu – španělský vyslanec ve zprávě z roku 1507 uvádí, že „jeho údydosahují obrovských rozměrů“.

5

V mládí býval štíhlý a široký v ramenou: zbroj z roku

1512 má obvod v pase 32 palců (81 centimetrů), kdežto nová, pořízená dva roky

nato, má v pase 35 coulů (89 centimetrů) a obvod hrudi 42 palců (107 centimetrů).

Několik pramenů shodně potvrzuje, že Jindřich měl světlou pleť. Patří k nim i básník John Skelton, který napsal, že král je „Adonis svěží barvy“. Vlasy, jejichž několik pramenů ulpívalo na lebce ještě v roce 1813, měl ryšavé a nosil je vsouladu s francouzskou módou nakrátko ostříhané a rovné. Řadu let chodil hladce vyholený. Vizáží připomínal pohledného praděda Eduarda IV.,

6

který měl široký

obličej, malé oči posazené blízko u sebe s pronikavým pohledem a drobnésmyslné rty, na rozdíl od něho se však vyznačoval velkým nosem. Jak v roce 1516

napsal benátský vyslanec, Jindřich byl „nejurostlejší vladař, jakého svět viděl“,

7

a s tím názorem se shodovala i většina současníků.

Mladý Jindřich se těšil pevnému zdraví a překypoval energií i činorodostí. Téměř neznal nudu a „nikdy nezůstával sedět na místě či nečinně“.

8

Jeho osobní

lékař doktor John Chamber ho považoval za „veselého a hravého“

9

, poněvadž se

rád smál a dovedl ocenit žert. Jeden Benátčan ho nazval „prozíravým, moudrým

a prostým všech neřestí“

10

a v roce 1509 to tak opravdu vypadalo, protožeJindřich byl idealistický, štědrý, velkorysý a společenský. Nejhoršími vlastnosti, jež

se u něho projevovaly, zřejmě byly samolibost, nestřídmost a domýšlivost – zcela

bez okolků se předváděl a nestydatě se dožadoval lichocení od ostatních. Byl

rovněž nervózní, podléhal citům a nechal se snadno ovlivnit. Podezíravé a úskočné

rysy jeho povahy se u něho začaly výrazněji projevovat teprve s přibývajícími lety

a v době korunovace nebyly ještě patrné ani jeho další charakterové vady, totiž

tvrdohlavost, povýšenost, bezohlednost, sobeckost a krutost, poněvadž zůstávaly

skryté pod závojem neodolatelného osobního kouzla a vlídného vystupování.

Od králů se očekává, že budou panovační, sebevědomí a odvážní – a Jindřich takovými vlastnostmi skutečně oplýval a kromě nich se rovněž vyznačoval velmi silnou osobností a vášnivou chutí do života. Spojoval v sobě renesanční ideál mnohostranně nadaného člověka s vlastnostmi středověkých rytířských hrdinů, které tolik obdivoval. Byl „prosté a otevřené povahy“

11

a neuchyloval se k horším

kletbám, než bylo „při svatém Jiří!“. Pod dojmem chvíle podléhal záchvatům

nadšení, ale často dovedl být prostoduchý.

Rozhodování nebylo pro Jindřicha snadné – měl ve zvyku „spát a snít opříslušné věci a odpověď dát teprve ráno“ –,

12

ale jakmile se jednou rozhodl, byl

20


pevně přesvědčen, že jakožto pomazaný Páně má vždy pravdu. A potom by ho

ani „anděl, který sestoupil z nebe, nedokázal přesvědčit o opaku“.

13

Kardinál

Wolsey po letech varoval: „Dobře si rozmyslete, než mu něco nasadíte do hlavy,

poněvadž to z ní už nikdy nevytáhnete.“

14

Jindřichovu osobnímu kouzlu dokázal odolat málokdo. Thomas More napsal: „Král dovede každého přesvědčit, že se těší jeho obzvláštní přízni.“

15

Desiderius

Erasmus ho nazval „nejsrdečnějším mužem“.

16

Jindřich často vzal někoho kolem

ramen, aby ho uklidnil, ale naopak „nedovedl snést, aby se mu někdo při rozhovoru

díval do očí“.

17

Jak uvidíme, při četných příležitostech se k ostatním zachoval laskavě.

Král však přesto dovedl jednat okázale a nevypočitatelně a v záchvatu zuřivosti byl

často opravdu děsivý. Rovněž si – jakožto král a rytíř – velice žárlivě střežil svou

čest a měl sice nesmírně citlivé, avšak přesto dokonale přizpůsobivé svědomí.

Současníci ho považovali za neobvykle ctnostného, za milovníka dobra, pravdy

a spravedlnosti – naprosto stejně, jak si vždy ve vlastních očích připadal on sám.

Protože mladému králi ještě nebylo ani celých osmnáct let, v průběhu prvních deseti týdnů jeho panování na něho dohlížela regentka, jíž se stala matka jeho otce, ctihodná lady Margaret Beaufortová, hraběnka z Richmondu a Derby. Ta už předtím uplatňovala na výchovu svého vnuka značný vliv, poněvadž řízení rodinných záležitostí v domácnosti Jindřicha VII. nebylo svěřeno do rukouJindřichovy matky, Alžběty Yorské, nýbrž do jejích. A právě jí připadl úkol zlepšit mnohá nařízení Eduarda IV. týkající se řádu, jímž se řídil chod královydomácnosti.

18

Postupy, které zavedla, se nadále dodržovaly v průběhu celého panování

Jindřicha VIII. i v pozdějších dobách a mimo jiné se týkaly regulí, jimž se měly

řídit vychovatelky královských malých dětí.

Lady Margaret v té době sice už byla sešlá šestašedesátiletá vdova, proslulá svou zbožností, vzdělaností a dobročinností, jimiž připomínala spíše jeptišku, avšak přesto si zachovávala značný vliv. Za válek růží byla nenapravitelnouintrikánkou a přežila čtyři manžely. Patřilo jí nejvíce půdy v celém království hned po králi. Jindřich VII., kterého porodila, když jí bylo teprve třináct let, zůstaljedináčkem a matka mu až do jeho smrti zachovávala naprostou oddanost, jakou zahrnovala rovněž vnoučata, na jejichž výchovu se vší pravděpodobností osobně dohlížela. K tomu byla obdivuhodně povolána, poněvadž štědře udělovalanadaným dětem stipendia a v Cambridgi založila Kristovu kolej a kolej svatého Jana. Držela ochrannou ruku nad tiskařem Williamem Caxtonem a sama byla velkou milovnicí knih i všestranně vzdělanou ženou. Zároveň projevovala asketické sklony, nosila přísný vdovský smutek upnutý až ke krku se žíněnou košilí pod černým šatem a její přísný náboženský řád byl typickou ukázkou drsnějšíchstránek středověké zbožnosti. Mladý vladař po ní zdědil nepochybné duševní nadání a konvenční postoj vůči dodržování náboženských předpisů.

21


***

Jindřich se narodil dne 28. června roku 1491 a ve věku tří let se stal vévodou z Yorku.

Autor jeho životopisu lord Herbert z Cherbury, který žil v 17. století a mělpřístup k pramenům, které se nám nedochovaly, tvrdí, že Jindřich VII. určil svéhodruhého syna pro církevní dráhu a se zřetelem na to mu také poskytl náležitévzdělání. Mladý Jindřich rozhodně byl zbožný a velice kovaný v teologii, avšak po smrti

staršího bratra Artura v roce 1502 se stal princem waleským a následníkem trůnu.

Odchod jeho matky, Alžběty Yorské, která zemřela následujícího roku, se ho

zřejmě hluboce dotkl, a když se roku 1507 dověděl o úmrtí vévody FilipaBurgundského, svěřil se Erasmovi, že „od smrti mé nejdražší matky mi nedošla nepříjemnější

zpráva... Zdálo se, že znovu otevřela starou ránu, kterou čas už mezitím zacelil.“

19

Jindřichovi se dostalo velmi dobrého klasického vzdělání podle představtehdejších humanistů. Thomas More se po čase ptal: „Čeho se nemůžeme nadít od krále,

který byl krmen filosofií a devíti Múzami?“ Nějakou dobu byl básník John Skelton

princovým vychovatelem stejně jako William Hone, o němž toho příliš nevíme.

Skelton možná vděčil za své místo Margaret Beaufortové, protože studoval

v Cambridgi a stal se klasickým latiníkem působícím v řeholních řádech.Cambridgeská, oxfordská a lovaňská universita ho jmenovaly poetou laureatem a ErasmusRotterdamský ho nazval „neporovnatelným světlem a ozdobou britského písemnictví“.

Pravděpodobně se stal Jindřichovým prvním učitelem, protože ve svých verších tvrdí:

Cti Anglie jsem učil mladíka,

královskou důstojnost, v níž vyniká...

Ke sladké studnici vod z Helikonu

přiváděl jsem ho, aby hojně pil,

s devíti Múzami ho seznámil. Zřejmě naučil prince také číst a psát vykrouženým poitalštěným rukopisem. Skelton byl barvitá postava a výstřední povaha, básník, který nebral na nic a na nikoho ohledy a psal nevybíravě sžíravé satiry, například „Ústa dvora“, v níž si vzal na mušku úplatné dvořany z domácnosti Jindřicha VII. Skelton však narozdíl od většiny dvorních veršotepců nepsal, jak bylo zvykem, francouzsky čilatinsky, nýbrž anglicky. Byl domýšlivý, svárlivý a často i nemravný – krutě se bavil na účet dvorních dam tím, že nahlas odhaloval, jaké jsou děvky, a kromě toho byl doslova posedlý děvčátky –, avšak zároveň se sám pasoval na ochráncemravopočestnosti. Nepřekvapuje tedy, že si nadělal celou řadu nepřátel.

Skelton možná byl vychovatelem předtím, než Jindřich dovršil třetí rok života,

poněvadž v básni, již napsal u příležitosti chlapcova povýšení na vévodu z Yorku,

se o něm zmiňuje jako o „skvělém žákovi“. Kolem roku 1501 Skelton pro

22


potřeby vzdělání svého svěřence napsal pesimisticky laděné latinské pojednání

nazvané Speculum Principis (Princovo zrcadlo) a v něm na prince naléhal, aby se

ve vztahu k níže postaveným lidem nikdy nevzdával síly a aby si „pro sebezvolil choť a jedině jí si vždy cenil“. V roce 1502 pobyl Skelton za nějaký menšípřestupek kratší dobu ve vězení, což v praxi znamenalo konec jeho působení vkrálovských službách. Po propuštění se stal děkanem v Dissu v norfolském hrabství,

ale kolem roku 1511 byl vyhnán za to, že tam žil se svou souložnicí. Poté se usadil

ve Westminsteru, kde také napsal své nejurážlivější a zároveň nejproslulejší básně.

Je možné, že zároveň se Skeltonem vyučoval Jindřicha latině bývalývychovatel prince Artura básník Bernard André a francouzštinu mu snad vtloukal do hlavy Giles d’Ewes. Princ už v útlém věku projevoval pro jazyky nadání. Do té doby, než se stal králem, mluvil plynně „francouzsky, anglicky a latinsky arozuměl dobře italsky“.

20

V roce 1515 benátský vyslanec rozmlouval s Jindřichem

„dobrou latinou a francouzštinou, jimiž hovoří opravdu velmi dobře“.

21

Princ se

v rozhovorech s vyslanci obvykle uchyloval k latině. V pozdějších letech se ještě

naučil trochu španělsky, zřejmě od své první ženy Kateřiny Aragonské. V roce

1519 se pod vedením humanisty Richarda Crokea začal učit řecky, ale brzy toho

nechal, nejspíše pro nedostatek času.

Jindřich začal záhy projevovat sklony k hudbě, jež zdědil po předcích, a v roce 1498 mu otec koupil loutnu, o vyučování však nevíme nic konkrétního. Kromě toho se mu dostalo ještě výcviku ve „všech vhodných zálibách a cvičeních, jež příslušejí jeho stavu a ve kterých by se měl pocvičit“

22

. Patřily k nim například

takové šlechtické dovednosti, jako je jízda na koni, rytířské turnaje, hra s míčem

přes síť, lukostřelba a lov.

Když bylo Jindřichovi v roce 1499 osm let, Thomas More přivedl doElthamského paláce na návštěvu ke královským potomkům Erasma Rotterdamského a výsledkem bylo, že si princ začal s Erasmem dopisovat latinsky. Holandský humanista ovšem podezíral princovy vychovatele, že svěřenci s dopisy pomáhají, ale po čase se od lorda Mountjoye s úžasem dověděl, že je princ psal zcela sám. V pozdějších letech si lichotil, že Jindřich napodoboval jeho, rozuměj Erasmův, vlastní styl, protože v mládí četl jeho knihy.

23

Erasmus Rotterdamský, který rozhodně nebyl žádný pochlebník, měl nazvat Jindřicha VIII. „univerzálním duchem. Nikdy nezanedbával svá studia.“Pokračoval v nich i poté, co se stal králem, a na radu kardinála Wolseyho četl díla Dunse Scota, Tomáše Akvinského a církevních otců. Pokládal se za učence a humanistu a přál si, aby ho za něj považovali i ostatní učení muži. Jeho zájem byl nepředstíraný, což dokazují četné marginální glosy vepsané královou vlastní rukou v dochovaných knihách. Pro Jindřicha bylo učení velkým zdrojem radosti, objevitelskou cestou mysli prahnoucí po novém poznání. Na laika byl neobvykle

23


sečtělý a projevoval mnoho různých zájmů. Rovněž prokázal určité spisovatelské

nadání – jeho dopisy zasílané do Vatikánu byly vystaveny jako jedny znejelegantněji psaných ze všech, které tam kdy dostali –, a pokud jde o řečnické

umění, jeho výmluvnost „byla hodna spíše velkého řečníka než krále“.

24

Jindřich měl dokonalý smysl pro detail a všeobsáhlou encyklopedickou paměť. „Nebylo potřebných znalostí od povoznických až po královské, aby se na něpoctivě nepodíval.“

25

Měl bystrou hlavu, vynikající organizační schopnosti aimponující myšlení. Jak napsal Erasmus Rotterdamský, měl „temperamentnímentalitu, jež se vzpínala až ke hvězdám, a projevoval bezmeznou schopnost dovést

k dokonalosti vše, co si předsevzal“.

26

„Jeho královské Veličenstvo bylo učenější

než kterýkoli anglický panovník před ním,“

27

tvrdil Thomas More, a do jisté

míry měl pravdu. „Ve všech ohledech je to nejdokonalejší panovník,“poznamenal jeden Benátčan

28

, zatímco jiný o Jindřichovi prohlásil, že je „tak nadaný

a ozdobený všemožnými duševními přednostmi, že se mu podle našeho přesvědčení může málokdo ve světě rovnat“.

29

V té době posuzovatelé poměrů

a vyslanci sice všechny vladaře obvykle nezřízeně vychvalovali, avšak jednohlasná

chvála, jež se vršila na hlavu Jindřicha VIII. – i když někdy v soukromékoresondenci –, je přesto do značné míry upřímná.

Jindřich byl i vedle akademických zájmů tvůrčí a vynalézavý a s oblibou se věnoval pokusům s mechanickými a technickými záležitostmi. Vymýšlel různé zbraně a fortifikace a aktivně se zajímal o stavební plány. Projevoval rovněž „pozoruhodnou učenlivost v matematice“,

30

byl „zasvěcen do všech přírodovědných

oborů“

31

a na policích v soukromých místnostech měl různé vědecké přístroje.

32

Jindřich projevoval vášnivý zájem o astronomii. Reformátor PhilipMelanchton ho nazval „nesmírně učeným, obzvláště pokud jde o zkoumání pohybu nebeských těles“.

33

Jindřichův astroláb, zhotovený jistým NormanďanemSébastienem le Senay a nesoucí jeho erb, je dnes uložen v Britském muzeu. Poté, co

se stal králem, si za kaplana vybral oxfordského astronoma a matematika Johna

Robynse, který svému pánu připsal pojednání o kometách. Oba muži spolu

mnohokrát debatovali o různých astronomických záležitostech. V roce 1540

profesor matematiky z Ingolstadtu Peter Apianus předložil Jindřichovi VIII.

svůj spis Astronicum Caesareum, v němž se zabýval astronomií a mořeplavbou.

34

Jindřichův zájem o mapy je přesvědčivě doložen a vlastně připravil půdu pro konečné zmapování celé Anglie, které bylo provedeno do konce 16. století. Král vlastnil nejen velké množství map, jež většinou uchovával stočené na policích a v zásuvkách ve svých komnatách a knihovnách, ale i nástroje určené k jejich zhotovování, „glóbus z papíru“ a „mapu na způsob zástěny“,

35

čímž dával najevo,

že se sám do jisté míry považuje za kartografa. Na stěnách královských sídel byly

rozvěšeny podrobné mapy a kromě toho se používaly při dvorských zábavách

24


nebo při přípravách politické strategie. V roce 1527 věnoval benátský kartograf

Girolamo Verrazano králi mapu světa, která později spolu se čtyřiatřiceti dalšími

visela v jeho soukromé chodbě ve Whitehallském paláci, a v obrazárně vHampton Courtu se nacházely mapy Anglie, Skotska, Walesu a Normandie.

36

V pozdějších letech panování se zásadní záležitostí stala obrana země a král pověřil calaiského zeměměřiče sira Richarda Leea

37

vypracováním plánu Doveru

a u dieppského námořníka Johna Rotze, který byl v roce 1542 jmenovándvorním hydrografem, zároveň objednal mapu anglického pobřeží. Atlas, který mu

Rotz poté předložil – The Book of Idrography (Kniha vodopisu) –, byl věnován

králi. Jindřich rovněž zaměstnával francouzského kosmografa Jeana Mallarda,

který sepsal knihu, jež obsahovala jednu z prvních kruhových map světa.

38

Jindřich absolvoval své vzdělávání jako „zázračné dítě předčasné učenosti“,

39

ale

ještě v roce 1508 autokratický otec Jindřich VII. držel syna z nejasných důvodů

pod dohledem, který možná byl tak přísný, jako by šlo o mladou dívku.

40

Narozdíl od staršího bratra Artura, který brzy zemřel, nebyl princ Jindřich pověřován

žádnými královskými povinnostmi a ani se mu, alespoň jak se zdá, nedostalo –

až na důkladné dějepisné vzdělání, jež poskytl sám král – přílišného poučení

o umění a povinnostech patřících k panování.

41

Nesměl opouštět palác jinudy

než soukromou fortnou do parku, a i tak pouze v doprovodu speciálně vybraných

osob. Nikdo se k němu neodvážil přiblížit nebo s ním promluvit. Většinu času

trávil v pokoji, který sousedil s královou ložnicí, a vypadal natolik zdeptaně, že

„s nikým nepromluví ani slovo kromě odpovědi na to, nač se ho zeptá král“.

42

Je možné, že Jindřich VII. poté, co ztratil tři další syny, si dělal přehnanéstarosti o zdraví a bezpečí jediného dědice, který ještě zůstával naživu. Dalšíteoretická možnost je, že si byl dobře vědom Jindřichových schopností a že munedůvěřoval – prý „podléhal strachu, že by syn za života mohl nabýt přílišné moci“.

43

Princův bratranec Reginald Pole v pozdější době tvrdil, že Jindřich VII. svého

syna nenáviděl a „neprojevoval mu ani trochu náklonnosti, ani slabosti“.

44

Jednou – stalo se to v roce 1508 – se král s mladým Jindřichem pohádal tak zuřivě,

že to vypadalo, „jako že ho snad chce zabít“.

45

Možná že si Jindřich VII. byl rovněž až příliš naléhavě vědom chlapcovýchslabostí, poněvadž se postaral, aby „všechny řeči vedené v jeho přítomnosti se týkaly výhradně ctnosti, cti, obratnosti, moudrosti a zbožných skutků, a aby naopak nepadlo ani slovo o ničem, co by ho mohlo přivádět k neřesti“.

46

Princ také

neměl sebemenší příležitost k tomu, aby se mohl oddávat nemravnému chování,

a je docela možné, že až do svatby zůstal panicem.

Jindřichova výchova však už záhy měla vzít rychlý konec. V roce 1509 zemřel starý král a nezkušenému mladíkovi nezbývalo, než aby se postavil na vlastní nohy.

25


2

„Triumfální korunovace“

P

rvořadou povinností každého krále bylo, aby uzavřel mocensky výhodný

sňatek a zplodil syna a dědice. Jindřich VIII. se rozhodl, že se ožení sKateřinou Aragonskou, vdovou po zesnulém bratrovi, s níž byl zasnouben od roku

1503. O šest let starší princezna sice byla dcerou Ferdinanda Aragonského aIsabely Kastilské, kteří vládli sjednocenému Španělsku, avšak Jindřich VII. s ní po

dobu jejího vdovství přesto zacházel neurvale, držel ji v nouzi a odmítal svolit

k sňatku s princem Jindřichem.

Měl k tomu dva důvody: po smrti královny Isabely Kateřina poklesla naúroveň pouhé aragonské princezny a Jindřich VII. měl za to, že se možná najde jiné, výhodnější dynastické spojení. Mnohem důležitější však bylo, že papež siceudělil dispens k uzavření sňatku s princem Jindřichem, avšak církevní právo přesto zakazovalo, aby se muž oženil s vdovou po bratrovi. V našem případě všakKateřina odpřísáhla, že sňatek s princem Arturem nebyl naplněn. Přesto přese všechno si Jindřich VII. nebyl jistý, že sňatek bude považován za právoplatný. Syn se však rozhodl, že na otcovy výhrady nebude brát zřetel.

Kateřině se podobně jako Jindřichovi dostalo klasického vzdělání od různých humanistických učitelů, mezi nimž vynikal Švýcar Pietro Martire Vermigli. Byla obeznámena stejně dobře s díly starého Říma i svatého Augustina a svatého Jeronýma. Erasmus Rotterdamský ji nazval „vzácnou a skvělou stoupenkyní“ humanistického učení a zaznamenal, že „milovala dobrou literaturu, již súspěchem studovala od dětství“, a Jindřich VIII. si s ní poté čítal a umožnil jí přístup do svých knihoven. Kateřina byla obzvláště důkladně sečtělá v Písmu svatém. Erasmus o tom králi napsal: „Vaše choť tráví čas, jejž jiné princezny věnují hře v karty a kostky, čtením té posvátné knihy.“ Její misál z roku 1527 lze dosud spatřit v kapli zámku Leeds Castle v kentském hrabství.

Kromě toho, že skvěle ovládala latinu – její dopisy princi Arturovi bylypovažovány za hodné samého Cicerona –, Kateřina rovněž mluvila plynněfrancouzsky a vůbec jí nedělalo potíž naučit se anglicky, i když se španělským přízvukem, jak je patrné z fonetického pravopisu jejích dopisů, v nichž se z Hampton Courtu stal „Antoncurt“ a z Greenwiche „Granuche“.

Erasmus Rotterdamský považoval Kateřinu Aragonskou za „zázračněvzdělanou na to, že je žena“.

1

Byla to nesmírně inteligentní žena a pro Jindřicha VIII.

26


duševně naprosto rovnocenná partnerka a holandský učenec ji ve skutečnosti

považoval za učenější osobu, než jakou byl její královský choť. Proto se ho velice

nemile dotklo, když v roce 1516 vyslovila řadu výtek k jeho řeckému Novému

zákonu, přeloženému z latinské Vulgáty svatého Jeronýma.

„Proč Erasmus opravuje Jeronýma? Je snad moudřejší než on?“ ptala seKateřina.

2

Mnohem větší dojem na ni udělal Erasmův spis Instituce křesťanskéhomanželství (1526), který si sama objednala. „Její Veličenstvo královna jej oprávněně

považuje za prvořadě významný,“ poznamenal k tomu Thomas More.

Kateřina byla menší, baculaté postavy a měla vskutku královské a důstojnévystuování. Na rozdíl od většiny Španělů měla světlou a „velmi krásnou“

3

pleť, šedé

oči a kaštanové vlasy, „velmi dlouhé, krásné a příjemné na pohled“.

4

V mládí ji

považovali za „nejkrásnější stvoření na světě“

5

„s příjemnou a zdravou barvou

v tvářích“.

6

Podobizna ostýchavé mladé ženy s kulatým obličejem, již v roce 1505

namaloval Miguel Sittow a která je dnes vystavena ve vídeňskémUměleckoprůmyslovém muzeu, téměř jistě zobrazuje Kateřinu – náhrdelník dámy, která seděla

modelem, spojuje iniciálu K s jejím odznakem, jímž bylo granátové jablko.

Kateřina se v mládí, které rozhodně nebylo lehké, naučila trpělivosti arozvážnosti. Jindřich VIII. ji v pozdějších letech nazýval „ženou vyznačující senesmírnou něžností, pokorou a kulantností [rozuměj: přívětivostí],

7

kdežto vlámský

vyslanec ji považoval za „paní živého, laskavého a vlídného založení“

8

, což seprojevuje dokonce i v neštěstí, s nehasnoucím úsměvem.

9

Byla klidnější a vážnější

povahy než Jindřich, s pevnými morálními zásadami, „zbožná a ctnostná, jak to

jen lze slovy vyjádřit“,

10

avšak zároveň se vyznačovala tvrdohlavostí anekompromisností. Pod slupkou vnější poddajnosti a dobrotivosti v sobě skrývalanezlomnou vůli a cílevědomou tvrdošíjnost. Nezvyklou bezúhonností, laskavostí aprozíravostí si získávala věrné přátelství a osobní oddanost mnoha lidí. Zkrátka

byla, jak napsal Erasmus Rotterdamský, „zářným příkladem svému pohlaví“.

Kateřinina zbožnost byla jak hluboce zakořeněná, tak pravověrná apravděpodobně měla velký vliv na náboženský život dvora v první polovině Jindřichova panování. Celé hodiny trávila zbožnými úkony, ve své oratoři klečela bez polštářku na holé dlažbě

11

před španělským křížem a sochami svaté Kateřiny

s kolem a svaté Markéty s korunou a křížem.

12

Královna denně odříkávalamariánské litanie a po obědě mívala ve zvyku předčítat svým dvorním dámám

z náboženských spisů. O půlnoci vstávala z lože a modlila se jitřní modlitby

a pak za svítání šla na mši a každý pátek a sobotu co sobotu, v předvečer svátků

zasvěcených různým svatým i v postních obdobích dodržovala půst. Luiz Caroz,

který byl v počátečních létech Jindřichova panování vyslancem krále Ferdinanda

u anglického dvora, píše, že všechno to postění u Kateřiny vedlo k nepravidelné

menstruaci

13

a téměř jistě ovlivnilo její porody.

27


Královna se každý týden zpovídala ze svých hříchů a o nedělích přijímala Tělo Páně. V průběhu mnoha let vykonala několik poutí k Panně Marii Walsinghamské a Cavershamské a do dalších mariánských svatyní

14

a projevovala

obzvláštní oddanost františkánům. V pozdějších letech nosila drsný hábit třetího

(laického) řádu svatého Františka.

15

Prozatím však zůstávala mladou ženou, kterou

potěšila náhlá změna jejího postavení a jež s nadějí očekávala šťastnou budoucnost.

V červnu roku 1509 přivedl mladý král Kateřinu do Greenwichského paláce,

v němž měli být oddáni. Vztah anglických králů ke Greenwichi se datoval už od

11. století, ale palác na pravém břehu Temže, vzdálený od Londýna pět mil po

řece, dal po roce 1433 postavit bratr krále Jindřicha V. Humphrey, vévoda

z Gloucesteru, který jej nazval Bella Court, a kromě toho po sobě zanechal věž

v Greenwichském parku, jež stála na místě dnešní Královské observatoře. Po

roce 1447 byl palác Bella Court přestavěn a znovu přepychově zařízen pro choť

Jindřicha VI. Markétu Anjouskou, která mu dala nový název Placentia čiPleasaunce a v okolním parku zřídila jelení oboru.

V letech 1498–1504

16

dal Jindřich VII., pravděpodobně pod vlivem zpráv

o palácích, které si postavil burgundský vévoda v Princenhofu a Gentu,Placentii prakticky úplně přestavět a uspořádat okolo tří nádvoří.

17

Průčelí obrácené

k řece, které se vyznačovalo arkýři, nechal znovu vystavět v burgundském slohu

z neomítaných červených cihel

18

a znovu změnil název paláce na Greenwichský.

Od té doby sloužil jako jedno z hlavních a nejskvělejších sídel Tudorovskédynastie a stal se dějištěm četných důležitých historických událostí. Vykopávkyprokázaly, že palác stál na místě dnešní Královské námořní akademie, zpanovníkových komnat byl výhled na řeku a na všech stranách byl obklopen krásnými

zahradami s vodotrysky, pečlivě udržovanými trávníky, květinami a sady.

19

Greenwichský palác byl projektován opravdu převratným způsobem. Neměl vodní příkop, a ačkoli královské obytné místnosti byly tradičním způsobem namačkány nad sebou v pětipatrovém donjonu či bergfritu, královské sídlo nebylo vůbec opevněno. Podobně jako burgundské paláce šlo především a hlavně o sídlo, jež mělo být domovem, a jeho pojetí se poté mělo opakovat při projektování četných vznešených sídel stavěných v prvních počátcíchtudorovské éry.

20

Donjon stál mezi kaplí umístěnou východně od něho a kuchyní přiléhající k němu ze západu. Zachovalo se sice několik pohledů na palác, především od Anthona van Wyngaerde, které nám zachytili jeho vnější podobu z 50. let 16. století, avšak o tom, jak vypadaly interiéry, přesto nevíme téměř nic. Palácový areál zahrnoval velký audienční sál s dřevěnou klenební konstrukcí natřenou okrovou žlutí, velký sál a celou řadu místností určených k obývání a udržování chodu domácnosti.

21

28


V Jindřichově komnatě s výhledem na Temži byly nástěnné malby zobrazující

výjevy ze života svatého Jana.

22

Jindřich VIII. měl Greenwichský palác ve velké oblibě. Narodil se v něm

a v první polovině svého panování tam trávil více času než v kterémkoli jiném ze

svých sídel. V parku o rozloze dvou set akrů mohl lovit koňmo i se sokolem nebo

sledovat, jak se stavějí lodě v loděnici, kterou roku 1513 založil v blízkémDeptfordu. Do Londýna se dalo snadno doplout na královské říční lodi. Králnešetřil náklady na nádherné úpravy paláce, a ve 30. letech 16. století tudíž mohlznalec starožitností John Leland napsat následující:

Tak skvěle září místo vytoužené,

jak hvězda bylo by i v nebi ctěné!

Ty krovy! Okna, jež zrak osvěží!

Věže, jež s hvězdným nebem soutěží!

23

V roce 1478 Eduard IV. založil v Greenwichi klášter pro přísnější observantskou

větev františkánů a Jindřich VII. postavil podobný řádový dům u svého paláce

v Richmondu. Jindřich VIII. byl těmto mnichům podobně jako KateřinaAragonská „pro jejich přísné dodržování chudoby, upřímnost, dobročinnost a zbožnost“

hluboce oddaný.

24

V první polovině Jindřichova panování se řád těšil jeho přízni,

z jeho řad se rekrutovalo několik králových a královniných kaplanů a klášterní

chrám v Greenwichi, vybudovaný po roce 1482 a spojený s královským sídlem

arkádovou chodbou,

25

byl oblíbeným místem, kam se chodila modlit královna

Kateřina, která rovněž projevila přání, aby v něm jednou byla pohřbena.

A právě v královnině komnatě v Greenwichi byli Jindřich a Kateřina dne

11. června roku 1509 v tichosti oddáni canterburským arcibiskupem Williamem

Warhamem. Žádné veřejné oslavy se nekonaly a zřejmě nebyl dodržen ani

odvěký obřad ukládání novomanželů na lože. Když se Kateřina v roce 1501provdala za prince Artura, proběhlo vše podle ceremoniálu, který sestavilaMargaret Beaufortová: bylo připraveno lože a pokropeno svěcenou vodou, načež dvorní

dámy odvedly nevěstu od svatební hostiny, svlékly ji, zahalily závojem a „se vší

úctou“ ji uložily. Poté pánové z jeho domácnosti a zástup rozjařených dvořanů

doprovodili mladého novomanžela „v košili a zahaleného v nočním plášti“

26

za

zvuků šalmají, viol a bubínků do ložnice, načež hudba zmlkla, aby biskupové

mohli požehnat lože a pomodlit se za plodnost manželství, a teprve poté byli

manželé ponecháni o samotě, ovšem s trochou okořeněného vína na posilněnou.

27

Jde o jediný zaznamenaný příklad toho, že angličtí královští manželé byli

v 16. století veřejně uloženi na manželské lože.

Povinností královy choti bylo dát zemi dědice trůnu, věnovat se dobročinnosti,

29


stát po boku svému muži a pomáhat mu a rovněž svým vlivem kultivovat jeho

dvůr. Neměla se plést do politických záležitostí, dokonce ani kdyby šlo o pouhé

povznesení jejích příbuzných a stoupenců, což ovšem u většiny manželekJindřicha VIII. neplatilo.

Kateřina byla až do roku 1514 neoficiálním vyslancem krále FerdinandaAragonského a Jindřich si vážil jejího politického úsudku, ale potom ho její otec – jak se dočteme dále – podvedl a manžel si jejích doporučení už nikdy toliknecenil. Královnin vliv se vždy uplatňoval více ve sféře domácích záležitostí – při dohledu na chod domácnosti, správě vlastních statků, při řízení jednáníurozených paní zastávajících nejvyšší úřady v její domácnosti a při péči o dobročinná díla, jimiž si v Anglii získala lásku prostých lidí. A nebylo jí ani zatěžko šít choti košile, jak to odpovídalo její osobní devíze „skromná a oddaná“.

Kateřininy odznaky – granadské granátové jablko a aragonský svazek šípů – bylo brzy možné spatřit ve všech královských palácích, spojené s tudorovskými růžemi, korunkami a padacími mřížemi. Od každé královny se očekávalo, že se bude náležitě oblékat, a Kateřina se vždy objevovala před lidmi v přepychových róbách, často s vlasy rozpuštěnými až na ramena – což bylo dovoleno pouze neprovdaným pannám a královnám – nebo s ozdobným benátským čepcem na hlavě. Právě ona přivedla v Anglii do módy španělský kortukál, lněnou nebo soukennou spodničku, zpevněnou rákosovými nebo ocelovými obručemi, příadně velrybími kosticemi do zvonového tvaru. Nosila se pod šatem a kytlicí a zůstala v módě po celé 16. století.

Kateřininy odznaky rovněž zdobily četné kousky z její rozsáhlé sbírky šperků, do níž patřily i královské klenoty, jež anglické královny dědily jedna po druhé. Královna podobně jako mnoho tehdejších lidí byla přesvědčena, že některé drahé kameny mají nadpřirozenou moc – říkalo se, že jeden z jejích prstenů léčí záchvaty. Vlastnila kuličku z vonných látek s ciferníkem – pravděpodobně šlo o jedny z prvních kapesních hodinek – a kromě toho i velmi drahé šňůry perel s křížky vykládanými drahými kameny a svatojiřské přívěsky i skvělé brože sperlovými přívěsky na živůte



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist