načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

JFK 36 - Horká půda - Václava Molcarová

Elektronická kniha: JFK 36 - Horká půda
Autor:

Nález mapy Austrálie pocházející z paralelního, technicky vyspělejšího světa vyprovokuje útok na Kovářovu obchodně-pašeráckou společnost v New Orleans. A k tomu ještě odstartuje ...


Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Počet stran: 208
Rozměr: 19 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788075530707
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nález mapy Austrálie pocházející z paralelního, technicky vyspělejšího světa vyprovokuje útok na Kovářovu obchodně-pašeráckou společnost v New Orleans. A k tomu ještě odstartuje brutální závod s časem – kdo objeví nový portál hluboko ve vnitrozemí pátého kontinentu? JFK se ho ke své smůle účastní nedobrovolně jako trestanec, bez společníků, bez vybavení, odkázán sám na sebe. V pustině mezi tvrdými zlatokopy, tajemnými Aboriginci a s požárem buše za zády kráčí John po zatraceně horké půdě… A to ještě neviděl místní klokany.

Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






agent
John Francis Kovář
36
HORKÁ PÒDA
Václava Molcarová
PRVNÍ RYZE âESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!
Stanislav Juhaňák – TRITON
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:04 Stránka 1





Copyright © Václava Molcarová, Zuzana Lipowská, 2016
Cover Art © Petr Vyoral, 2016
Design © Jan Doležálek, 2016
Edition © 2016
All rights are reserved
ISBN 978-80-7387-957-0
JFK 36 - zlom 27.3.1957 21:57 Stránka 2





Pozorovatel, hlášení 6:
John F. Kovář získal další důkazy o tom, že se o jeho nový
domovský svět již dříve zajímala Agentura více, než je běžné
(hlídané skladiště). Zatím netuší proč a zdá se, že tuto stopu ani
nesleduje. Vzhledem k tomu, že nikdy nebyl cvičen a nepracoval jako
agent rezident, zanechává za sebou poměrně výraznou stopu
a udělal si množství nepřátel z obchodních i zločineckých kruhů.
Během své soukromé expedice na sever (Aljaška) si tuto
skutečnost uvědomil a s razancí sobě vlastní jeden zdroj nebezpečí
eliminoval. Je pravděpodobné, že se situace bude opakovat. Podle
náznaků existuje hluboce ukryté povědomí o existenci průchodů
mezi světy a zdá se, že tyto průchody byly využívány už před
příchodem JFK.
O stavu doktora von Wondera nejsou žádné další informace.
Budu dál pozorovat. A budu se snažit vyvarovat vlastních závěrů.
Je tak těžké být nezúčastněný.
3
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:20 Stránka 3





JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:04 Stránka 4





Věděl, že umírá. Při nádechu mu v plicích vzplál oheň a každý
výdech rozpoutal bouři bolesti ve spáncích. Zničehonic se mu
před očima roztočila rudá kola a následně mu vytryskly slzy. Už
neměl sílu ani sprostě nadávat. Přes rozpraskané rty se prodralo
pouze občasné zasténání. Podrazili ho! Zkurveně!
Plazil se potmě bahnitým břehem řeky a občas sjel do mělkého
řečiště. Krvavá stopa za ním přitahovala aligátory. Ve slabém
svitu měsíce poznal nezaměnitelné obrysy jejich těl. Největší z
ještěrů jej pomalu následoval vodou, další dva se drželi v povzdálí.
Muž se namáhavě zapřel o levý loket, otočil se a zchromlou
pravačkou namířil zbraň. Ať už za to mohl vztek, zoufalství nebo
nenávist, trefil se napoprvé. Z hlavy nejbližšího predátora vystříkl
gejzír krve. Výstřel vyplašil ptáky ve větvích stromů a donutil
ostatní aligátory zajet pod hladinu. Střelec se zaúpěním
bezvládně padl zpět do blátivého lože.
* * *
Neal Rush si shrnul z čela zpocené vlasy a křečovitě se snažil
nedýchat nahlas. Získal před pronásledovateli nepatrný náskok, ale
místo aby jej využil k bezhlavému útěku, skrčil se za skupinou
zakrslých mangrovníků a očima propátrával bažinatý úsek před
sebou. Košile mokrá potem a všudypřítomnou vlhkostí se mu
lepila na tělo a z promáčených bot ho zábly nohy.
Nevěřícně zakroutil hlavou – jak se vůbec dostal do takových
problémů?
Ještě včera vedl spokojený život synka z bohaté rodiny, jehož
čeká úspěch a svatba s dcerou otcova obchodního partnera. Ještě
5
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:04 Stránka 5





před pár hodinami se bavil na luxusní výletní lodi nedaleko
břehu Pontchatrainského jezera s výstřední kráskou Jude, snil o
cestě za dobrodružstvím a dělal si legraci z Judina obstarožního
manžela. A teď jej pár drsných hochů toho dědka štvalo jako
zajíce. Kdo by si byl pomyslel, že to Jude hraje na dvě strany a
klidně zradí svého milence, aby si zachovala vlastní klid a pohodlí?
Noční ticho rozčísl osamocený výstřel. Mladík sebou trhl.
V nejhorším případě čekal od chlapů v zádech výprask. Přece by
nezastřelili příslušníka jedné z nejvýznamnějších
neworleanských rodin? Najednou si tím nebyl až tak jistý. Zhluboka se
nadechl a do nosu ho udeřil hutný pach močálu. Stojatá voda,
hnijící kořeny zaplavených cypřišů, rozkládající se masa zeleně.
Pokřik a nadávky mužů v dálce neutichaly, naopak, blížily se.
Rush se strachy nemohl pohnout z místa. Třásly se mu nohy
a zvedal žaludek. Nakonec se rozhoupal k pohybu a opatrně
vyrazil kupředu. Zlehka našlapoval na ostrůvky trávy v mokřadu, držel
se těsně u stromů a jednou rukou se křečovitě chytal řekou
ohlazených kmenů. Pískot komárů ho rozčiloval a jejich bodance pálily,
ale nedovolil si ani jediné plesknutí po krev sajícím hmyzu.
Potichu se ztratit, rozplynout ve tmě, to byla jeho jediná šance.
Běžel dlouho.
Konečně se za neprostupnými křovinami zjevilo světlo lampy
jednoho z okrajových přístavních mol. Místo tajné obchodní
schůzky, anebo kdosi netrpělivě očekává loď, která se zpozdila?
Komíhavá žlutá záře každopádně výrazně zvýšila Nealovy
vyhlídky na únik. Zamířil k ní. Přestal hledět pod nohy a toužebně
obracel zrak ke břehu.
Chyba.
V příští vteřině zakopl o jakousi překážku a letěl přímo bradou
do bahna na rozhraní mokřadu a pevné země. Když si uvědomil,
na co spadl, vyjekl hrůzou. Hlasité zapískání z bažin ho
informovalo o tom, že právě poskytl nepřátelům vítanou stopu.
Ještě horší bylo, že mrtvola pod jeho nohama otevřela oči a
promluvila.
Neal se v panice po čtyřech hrabal pryč. Neznámý ho však
chytil za nohu, zaryl mu nehty do kůže a odmítal pustit. Mladík ho
6
VÁCLAVA MOLCAROVÁ
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:04 Stránka 6





od sebe odstrkoval, škubal sebou, volnou nohou do umírajícího
kopal. Muž si toho nevšímal a dál se pevně držel.
Kde jsou všichni ti aligátoři, když je člověk potřebuje, pomyslel
si Neal zoufale.
Stisk ležícího muže pomalu slábl. Mladík se trochu uklidnil.
Všiml si, že se mu neznámý snaží něco říct. Chlap chrčel, zvuky
se jen stěží podobaly slovům. Rush se k němu musel hluboko
sklonit. Neochotně naslouchal, zatímco páčil mužovy prsty ze
svého lýtka. Skutečný zájem projevil, až když se neznámý s
hekáním převalil na záda a odhalil průhledné pouzdro s mapou a za
pasem pistoli s dlouhou hlavní. Gesto rozhodlo. Neal chtivě
hmátl po zbrani.
„Ta je...“ rozplýval se nad ní. Málem zapomněl, jak moc spěchá.
Muž nesouhlasně kroutil hlavou a bradou ukazoval na mapu,
ale té Rush nevěnoval pozornost. S pistolí se hned cítil silnější.
Nepřipadal si jako oběť. Ještě těm parchantům v zádech ukáže,
kdo je tady Neal Rush! Sobec, odpověděl si sám. Sklonil se nad
zraněným. Nemusel být doktor, aby poznal, že mu není pomoci.
„Mně je vás líto, ale musím jít. Jinak mě zabijou. Přivedu
pomoc, slibuju,“ milosrdná lež se jevila jako nejlepší východisko.
Umírající si odplivl krvavou slinu a přitáhl mladíka k sobě.
Zadýchaným hlasem mu svěřoval pár posledních slov. Pak se
zmučeně nadechl a zemřel.
Blížící se hlasy vrátily Rushe do reality. Sebral pouzdro s
mapkou a překročil mrtvolu. S očekáváním potěžkal zbraň. Vážila
méně a vypadala dost odlišně od těch, které kdy držel v ruce.
Moc jich nebylo. Některé součástky se ale nemění. Pažba,
pojistka, spoušť. Nic, co by neznal. Bludička světla na molu svítila dál.
Zkontroloval počet nábojů, otřel pistoli do rukávu a vyrazil.
Nedošel daleko.
Trojice pronásledovatelů byla sehraný tým. Obklíčili ho dřív,
než si toho všiml. Už měl dřevěnou lávku mola téměř na dosah,
už se viděl v bryčce mířící k otcovu domu, a místo toho se ocitl
v pasti. Sice ho zatím chránila tma a hradba z rozložitých
oleandrů na břehu, ale bylo mu jasné, že prohrál. Muži se před ním
neskrývali, věděli, že na útěku nebyl ozbrojen. Neal oběma rukama
7
AGENT JFK – HORKÁ PÒDA
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:04 Stránka 7





sevřel cizí pistoli a zkusmo namířil na chlapa vlevo, jehož siluetu
ve skomírajícím svitu měsíce viděl nejlépe. Ozvalo se tiché
klapnutí. Další pojistka? Na hrudníku chlápka se objevila rudá tečka.
„Co to je, sakra??“ houkl muž naštvaně.
Neal sebou leknutím trhl a vystřelil. Trefil se. Stálo při něm štěstí.
Smrt jednoho z nepřátel druhé dva rozčílila k nepříčetnosti.
S ozbrojeným odporem nepočítali. Několikrát vypálili směrem,
odkud vyšla rána. Neal se v té době vyděšeně tiskl k zemi, prsty
zaryté do mazlavého bláta a čelisti stisknuté strachem. Proč sakra
zabíjel? Teď už ho nenechají utéct živého. Nikdy.
„Jdu pro Harryho, krej mě.“
„Je po něm, kašli na to, všude tady kolem se držej aligátoři.“
„Pučil sem mu prachy, chci je zpátky.“
Opatrnější z dvojice měl pravdu, ten druhý smůlu. Nelidský
jekot člověka napadeného dravým ještěrem ještě dozníval temnou
nocí, když se poslední z pronásledovatelů spěšně vracel, odkud
přišel. Potrestání milence šéfovy ženy mu nestálo za riskování
vlastního života.
Neal Rush počkal, až dravci odplují s dvojitou kořistí, a bez
ohlédnutí vyběhl na molo. Nezastavil se, dokud nestál na břehu.
Teprve pak se roztřásl a hystericky rozesmál. Vyvázl z pořádného
nebezpečí. Nemluvě o aligátorech. Dnešní večer, to bylo
znamení. Změna je život.
Už pro něj není návratu. Zabil.
Vodopád myšlenek o vině, soudu a potrestání přerušilo
bolestivé překvapení. Cizí pistole se rozpálila nesnesitelným žárem
a způsobila mu na dlani hluboké popáleniny. Vyjekl a odhodil
pokroucené zbytky kovu na zem. Přes puchýře nemohl sevřít
pěst, chvíli jen stál a potlačoval slzy a chuť řvát nahlas bolestí.
Podezíravě kouknul na mapu, ale složené listy ani desky
nevykazovaly nic podezřelého.
Nakonec se donutil k chůzi. Mapu v průhledné bláně celou
cestu domů držel v natažené ruce co nejdál od těla. Až při vstupu
na nádvoří otcova domu obal naráz seschnul a v malých
vločkách se tiše snášel k zemi. Mapa však zůstala nepochopitelnou
zkázou nedotčená.
8
VÁCLAVA MOLCAROVÁ
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:04 Stránka 8





* * *
Guiseppe Garibaldi byl muž na svém místě. Dal včas sbohem
nejistému podnikání se svými soukmenovci, vedenými tím
neschopným capiregime Petroniem, a vyměnil přepravu ženských
otroků za pozici v ochrance jednoho z nejbohatších mužů v New
Orleans. Ital rychle střílel, ještě rychleji se rozhodoval a
nejrychleji ze všech strážců Henriho Cadella se přizpůsoboval novým
podmínkám. Bezskrupulózní obchodník jej neustanovil
velitelem pro jeho schopnost zabíjet ani kvůli loajalitě, která se
rozuměla samo sebou, ale pro Garibaldiho urputnost, s jakou dokázal
jakýkoli rozkaz dotáhnout až do konce.
Ale každý občas udělá chybu.
Světlovlasého mladíka na hřebci velmi žádané temně měděné
barvy zahlédl Garibaldi, už když přijíždějící překročil hranici
mezi plantážemi a rozlehlým dubovým hájem. První hlídka
jezdce nestavěla, takže jej znali. Asi se jedná o synáčka některého
z bohatých starousedlíků, pomyslel si Ital. Stupido! Tyhle typy
nesnášel, změkčilé panáky v drahých šatech, kteří by sami
netrefili nožem ani kmen vzrostlého topolu, zatímco on si musel vždy
své postavení tvrdě vydobýt. Za normálních okolností by kluka
zkontroloval a vpustil za Cadellem, ale dnes ne. Předevčírem
musel dokazovat své postavení velitele podobnému hejskovi a po
události mu zbyla trpká pachuť v ústech. A především chuť vybít
si zlost, jedno na kom.
Neala Rushe, jak se mu jezdec představil, vyslechl na půl ucha
a přezíravě jej vykázal ze soukromých pozemků Henriho Cadella.
Marně jej mladík přesvědčoval, že má k prodeji vzácnou mapu
Austrálie, a chlubil se přátelstvím svého otce s majitelem zdejších
plantáží. Tím spíš podnítil Italovu nevraživost. Garibaldimu přímo
cukala ruka a přál si, aby mu mladík dal příležitost tasit zbraň. Ale
Rush se posléze schlíple otočil a vrátil se, odkud přišel.
Pocit zadostiučinění nevydržel Italovi dlouho. Jen tak dlouho,
než se o incidentu doslechl jeho zaměstnavatel.
Tatam byla dřívější Cadellova bezmocnost vyvolaná
nevyléčitelnou chorobou, teď tu soptil hněvem energický muž v plné síle,
9
AGENT JFK – HORKÁ PÒDA
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 9





který si byl dokonale vědom své moci. Nedokázal přenést přes
srdce, že nebýt Garibaldiho paličatosti, mohl už reprodukci
australské krajiny držet v rukou a zjišťovat, jaké skrývá poklady.
Označení nevytěžených nalezišť zlata? Bohatá ložiska jiných
kovů? Anebo dokonce – a v tu chvíli jej příjemně zamrazilo v
zádech – potvrzení o pravosti tajemné brány, na jejíž existenci
ukazovaly záznamy jeho skotského děda, kapitána W. F. Cadella?
Vznětlivého Itala potrestal plantážník snížením žoldu a
dočasnou prací hlídače při transportu otroků na trh. Počítal, že
manifestace práva silnějšího se mu vyplatí. Až pošle Garibaldiho napravit,
co spáchal, odmění se mu strážce nejvyšším možným úsilím.
„Nejste jediný, kdo má o mapu zájem,“ potvrdil Cadellovi
podezření jeho kontakt, malý snědý muž s podivným přízvukem, se
kterým až dosud výhodně obchodoval. Jejich spolupráce začala
obchodem s léčivy, ale nyní se oba specializovali na drogy s
různorodým využitím.
„Zvyšujete cenu?“ zavrčel obchodník. Pochopil, že cestovatelé
mezi světy to hrají na všechny strany.
„Jen monitoruji poptávku. Nic osobního, jen byznys. O
kartografický plánek stojí jisté obchodní a politické skupiny.“
„Politika,“ ohrnul Henri Cadell opovržlivě rty. Podaným
informacím úplně nerozuměl, ale nemínil to dát najevo. „A to
neumíte ohlídat ani vlastního posla?“
„Každý kurýr riskuje život. Proto jsou naše služby tak drahé.“
Muž zaklonil hlavu, v očích mu jen hrálo, a bezostyšně se zasmál.
* * *
Anette Hornbullová se na ranního návštěvníka, který netrpělivě
přešlapoval u dveří, profesionálně usmála. Mladík jí vysekl
tradiční pozdrav muže z vyšších kruhů. Získal si tím nepatrně víc zájmu.
„Zastupujete společnost pana Duranda, madam?“
„Jsem obchodní ředitelkou, firmu vlastní společníci Durand
a Smith. Ale to vy jistě dobře víte, pane... Rushi, nepletu se? Váš
otec podniká v obuvnictví, mám pravdu?“
10
VÁCLAVA MOLCAROVÁ
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 10





„No, ano,“ zakoktal se Neal a podvědomě stočil pohled na své
výstřední boty. Zastyděl se, skoro začervenal, za trapný titul
„obuvník“. Jak obyčejné a nudné zaměstnání. Naštěstí jeho čeká
zcela jiná budoucnost a její začátek se odvine právě od prodeje
drahocenné mapy této všímavé dámě. A nejen pozorné a
pohledné, též s dobrým vkusem, její jemné střevíce z barvené
aligátoří kůže se nedaly přehlédnout. Neal odjakživa posuzoval lidi
podle bot. Usmál se na Anette a kývnul: „Rád bych si s vašimi
obchodními partnery promluvil o jisté transakci.“
Celé vyjednávání trvalo snad půl dne. Nejvíce času zabralo
Nealovi čekání na Johna Smithe, který se z pracovní schůzky se
zástupci horského indiánského kmene vrátil až v pozdním
odpoledni. Jestliže madam Hornbullová projevila zdrženlivý zájem
a elegán Durand, vlastník marnivě drahých polobotek vysokého
lesku, větší než malou porci zvědavosti, tak nevyzpytatelný
Smith nedal při seznámení s nabízeným předmětem najevo
jakékoli emoce.
Smith se pod záminkou kontroly pravosti papíru a typu
zakreslených značek odebral s mapou k oknu. Zády ke všem ji dlouze
studoval. Na to, jak bytelné a od pohledu těžké boty nosil, se
pohyboval velmi tiše. Neal zvědavě přemýšlel nad použitým typem
podrážky. A pak sám sebe okřikl – jde mu o život, minimálně o
život na svobodě, a zase si všímá, v čem kdo chodí! Musí s tím
přestat. Navíc mu neušel znepokojený pohled, který si Smithovi
partneři mezi sebou vyměnili. Přemítal, zda je to dobré nebo špatné
znamení. Vědí něco o tom, jak ji získal? Nebo o událostech v
bažinách? Zaryl si nehty do dlaně, aby zastavil zběsilý cval myšlenek.
„Mapa má cenu pouze jako sběratelský artefakt, zanesené
kartografické značky nelze využít bez... zkrátka, v této chvíli
nemají valný význam. Ale určitě je pravá,“ oznámil všem J. F. Smith
svůj verdikt, „tak pravá, jak jen může být, když uvážím, jaké typy
koordinát obsahuje.“
Smith chtěl evidentně pokračovat ve vysvětlování, ale něco ho
zastavilo. Jako by další slova neměla smysl. Obrátil se na
Duranda s návrhem sumy na vykoupení mapy.
11
AGENT JFK – HORKÁ PÒDA
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 11





V okamžiku, kdy se za ním zavřely dveře sídla firmy Durand
a spol., si Neal oddechl. Dobře, že se vyhnul nepříjemnému
dohadování s Cadellem. Ten by jistě při nejbližší příležitosti
vyzradil transakci jeho otci. Ze společníků firmy Durand neměl Rush
taky úplně dobrý dojem, ale cílem nebylo se s nimi spřátelit, jen
uzavřít obchod, a to se povedlo. Šek schovaný v kapse mu dával
zapomenout na proradnou Jude, nedávnou štvanici i mrtvé
uprostřed mississippského mokřadu.
Jeho plány se mu přímo zhmotňovaly před očima. Svoboda.
Útěk od pomsty za mrtvé, od soudu i útrap vězení. A v
neposlední řadě i od života poslušného syna. Splnila se mu dávná touha
po dobrodružství, i když si jej původně představoval jinak.
Získání mapy spustilo lavinu událostí. Není cesty zpět. Díky
mapě prst osudu ukázal na Austrálii.
* * *
John odmávl jednou rukou Durandovu starostlivost a současně
neskrývanou zvědavost. Na druhou stranu musel obdivovat Anette.
Viděl jí to na očích. Poznala, jak ho objev neobvyklé mapy zasáhl. Ale
nevyzvídala, čekala, až sám udělá první krok. Věří mi, hodná holka.
Žena. Cizí žena. V myšlenkách se raději vrátil k předmětu obchodu.
„Jedná se o druh speciální vojenské mapy,“ poučil ostatní.
„Kromě běžných kartografických údajů, jako jsou objekty,
hranice, komunikace, reliéf a základní letecké údaje, obsahuje i síť
navigačních a geodetických bodů, včetně izočar odklonu
magnetické střelky a s tím souvisejících lokálních anomálií. A to vše ve
středu Austrálie, v nehostinném polopouštním území.“
Za jiných okolností by se bavil nechápavým výrazem dvojice
před sebou, ale ne dnes.
Jenže k čemu jsou mi údaje s GPS souřadnicemi bez možnosti získat
údaje ze stacionárních družic na oběžné dráze? Správně, k ničemu.
A navíc ten nesrozumitelný shluk teček ve středu mapy – co ten má
znamenat? Doplnil jej snad kurýr?
Záhadou bylo, jak Rush k mapě přišel. Kovář mu ani na vteřinu
nevěřil historku o náhodné výměně saka po bujarém večírku na
12
VÁCLAVA MOLCAROVÁ
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 12





proslulé výletní plachetnici a následném nálezu mapky v kapse
cizího oděvu. Zatím však nechtěl na zjevnou lež společníky
upozorňovat. Nabízely se jiné možnosti. Popovídat si s Rushem o
samotě. S puškou nedbale položenou nadosah.
* * *
Henri Cadell se ve svém přísně střeženém domě cítil v bezpečí,
ale přesto se toho večera zamkl v pracovně a pečlivě zatáhl
sametové závěsy. Z truhlice uschované za falešnou stěnou
knihovny vyjmul dokument zabalený ve voskovaném papíru a rozložil
jej na stůl. Terra australis – terra nulius, stálo v záhlaví.
Snad posté zkoumal zakreslené symboly a ukazováčkem
přejížděl po modré čáře řeky Murray až k okraji papíru. Tam se
rozmachoval podpis jeho děda, Williama Francise Cadella. Muž s
hodností kapitána, stavitel lodí a námořník působil jako průkopník
paroplavby na Amazonce. Posléze své aktivity přesunul k
protinožcům, kde se pokoušel provozovat na řece Murray parní
dopravu. Nepříliš úspěšně. Vyprahlost území, obrovské vzdálenosti
mezi obchodníky a neustálý boj s byrokracií zapříčinily krach
jeho podnikání. Než zemřel na velrybářské lodi poblíž Nové
Guineje, poslal jedinému potomku své dcery vzácnou mapu a pár
listů poznámek. Svědectví o životě ve vzdálené zemi.
Vnuk činorodého kapitána právě v soukromí své malé pevnosti
uvažoval, nakolik jsou staré kartografické údaje totožné s těmi na
mapě mladého Rushe, jejíž získání Garibaldi svou zbrklostí
překazil. Když schovával letitý tisk zpět do bezpečí, cítil v sobě příval
energie, jaký už dlouho nepoznal. Shoda náhod a obchodní
prozíravosti, které vedly k získání léku na Parkinsonovu nemoc, se
teprve nyní geniálně propojily. Ve svém věku měl právě dost sil, vlivu
i bohatství, aby uskutečnil plány svého předka. A co víc – dychtil
tajemství brány nejen odhalit, ale také patřičně využít.
Ovšem nejdřív je nutno získat tu novou mapu. Okamžitě si
vzpomněl na Garibaldiho. Pro tuhle akci to byl muž na svém
místě. Ale pro všechny případy si Cadell ponechal ještě jedno
želízko v ohni. Hru pokaždé nevyhrává útok.
13
AGENT JFK – HORKÁ PÒDA
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 13





Rukou, která se dnes chvěla očekáváním a nikoli třaslavou
obrnou, si podal ze zásuvky psací potřeby. Dotyk luxusního
dopisního papíru patřil k jeho tajným požitkům. Skoro nerad použil
jeden ze signovaných listů pro napsání důležité zprávy.
* * *
Garibaldi trpěl. V ulicích města se tetelil horký vzduch nasycený
vlhkem a specifickým pachem. Nehybně stojící muž si vzteky
hryzal svůj pěstěný knírek, aby nevnímal pot stékající mu všude
po těle. Čekal. A trpělivost nepatřila zrovna mezi jeho ctnosti.
„Právě přešel hranici starého města,“ pronesl k němu hubeňour
se shrbenými rameny a zanícenýma očima. Mžoural proti slunci
a ze všech sil se snažil Italovi zavděčit. Měl pro to spousty důvodů.
Život žebráka v New Orleans stál na chatrných základech, kolem
kterých stále číhali aligátoři. Občas v lidské podobě. „Na
Bourbonské se stavil napít v jednom lokále, ale kromě barmana s nikým
nemluvil. Teď míří ke kanálu. Předběhnul jsem ho, to se ví.“
Garibaldi vylovil z kapsy minci a rukou odehnal otrhance jako
dotěrný hmyz. Výhled mu na okamžik zaclonila dvojice kreolek
ve vzdušných šatech. Zamračil se. Svědci mu překáželi. A ženy
obzvlášť. Počkal, až přejdou, a upřel zrak původním směrem.
Čekal. V nejbližším okolí měl rozestavěné dvě hlídky.
Neproklouzne jim ani myš. Natož Neal Rush.
Správný odhad.
Mladíka s původně sebevědomým výrazem překvapil na konci
zchátralého podloubí. Situace se vyvíjela k Italově spokojenosti.
Rush před hlavní revolveru couvnul do stínu a chabý pokus
o útěk podruhé nezopakoval.
„Opět se setkáváme,“ považoval Ital za vhodné připomenout
nedávné okolnosti, aby byla od počátku jasná pravidla. „A dnes
chci tu mapu. Cena se stanoví podle toho, jak si ceníš vlastního
života.“ Přeháněl. Cadell by mu nedovolil kluka bezdůvodně
zabít.
„Jdete pozdě,“ ušklíbl se Neal a do tváře se mu vrátila
sebejistota, „prodal jsem ji jinému zájemci.“
14
VÁCLAVA MOLCAROVÁ
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 14





„Jméno?“
„Neřeknu. Obchodní taje...“ výsměšný tón slov záhy přešel
v šepot, neboť Garibaldi k němu přiskočil a přirazil ho ke zdi.
„Du... Durand. Au! Ti lo... loďaři ji mají... pusťte, nebo...“
„Stupido. Nebo co?“ neodpustil si Garibaldi, zatímco si v hlavě
opakoval jméno firmy, dokud si nevzpomněl. Durand a ten druhý,
nebezpečný chlap s hloupým jménem. To se Cadellovi nebude
líbit. „Ukradl jsi mapu fotříkovi, přiznej se.“
„Zlomíte mi ruku,“ hekal Rush, „našel jsem ji. Náhodou.“
„Předtím nebo potom, co tě málem zpráskal manžel tvé milenky?“
„Cože?“ Neal se teprve teď leknul. Kdo všechno o incidentu ví?
Musím za každou cenu pryč, běželo mu hlavou, než mě dožene
Judin muž, vlastní otec nebo chamtivý Cadell.
„Na lodi, v kapse vyměněného saka,“ když lhát, tak pořád na
stejnou notu.
„Nevěřím ti, obuvníku,“ Garibaldi dobře věděl, kde ranit.
„Chyba.“
Neal se zprudka nadechl, jako pokaždé, jakmile ho někdo
popíchl druhem rodinného podnikání, ale tentokrát si urážlivou
odpověď odpustil. Ruka, kterou mu Ital konečně uvolnil ze
sevření, nepříjemně brněla a on si trpce uvědomoval, že proti
veliteli Cadellových stráží nemá fyzicky žádnou šanci. Škoda té
zničené pistole, s tou by mu ukázal!
„Ciao all’inferno,“ rozloučil se Ital mnohovýznamně.
Nikdo mu neodpověděl. Rush mu nehybně zíral na nohy,
napůl vyděšeně, napůl vzteky. Vyleštěné střevíce z hadiny. A pak že
boty neřeknou o člověku všechno. Takové si neobuje nikdo jiný
než zmije v lidské podobě.
* * *
Alastair Durand počkal, až za Anette zaklapnou dveře kanceláře,
a obrátil se na Johna:
„Máš něco v plánu, to já poznám.“
„Zapomínám, že jsi odborník na lidské pohnutky. Tobě nic
neujde, co?“
15
AGENT JFK – HORKÁ PÒDA
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 15





„Jen se posmívej. Povíme si to, až budeš v průšvihu. Mám oči,
dostala tě ta mapa.“
„Pochází z jiného světa, od technicky mnohem vyspělejší
civilizace. Rush nám lhal, taková věc se neobjeví jen tak náhodou.“
„Někdo ji sem záměrně dopravil? Pro tebe? Starý přítel? Třeba
v tom tvém světě přežil někdo další.“
„Ne,“ utnul John Durandovy myšlenkové pochody.
„Na Rushe jdi opatrně, je to syn místního zbohatlíka. Nevelká,
ale soudržná rodina. Dole ve městě mají vlivné přátele.“
„Znáš mě, pracuju v rukavičkách,“ odlehčoval John diskusi.
„Jo, v boxerských,“ povzdechl si Durand. „Snad víš, co děláš.“
Kovář se pobaveně ušklíbl. Už to dokázal. Vzpomenout si na
svůj minulý život a vzápětí uvažovat nad současnými problémy.
Nebo ocenit přítelův sarkasmus. Zastrčil mapu do koženého
vaku, bez kterého ven téměř nevycházel, a vydal se na lov.
Dům obuvnického magnáta našel snadno. Nacházel se v
blízkosti rodinné továrny, patrové budovy z červených cihel, jejíž zdi
rozdělovala obrovská okna. Asi místo klimatizace, pomyslel si
Kovář. I když tak daleko, aby rozuměl úskalím výroby bot, jeho
znalosti nesahaly.
Služebná tmavé pleti zavolala statného míšence v livreji
připomínající uniformu, a ten Johnovi sdělil, že pán domu v tuto
denní dobu nikoho nepřijímá a jeho syn nenadále odcestoval.
Vyhazov ve slušném hávu. První kolo John prohrál, ale netrápil se
tím. Času měl dost, nepochyboval, že Neal Rush trčí stále v New
Orleans a brzy se vrátí domů.
Našel si stinný kout v předzahrádce nedaleké kavárny, jejíž
majitel si zakládal na splynutí posezení s bujnou vegetací, a skrytý
za ledabyle ostříhaným pichlavým keřem si objednal víno
a vodu. Čekal skoro až do tmy. Teprve když ulici zahalilo přítmí,
mihl se kolem kavárny spěchající stín, ve kterém John
identifikoval obuvníkova syna. Kovář nestihl ani vstát.
A kruci. Na pádný rozhovor už asi nedojde.
Mladík vběhl dovnitř domu, ale vstupní dveře za sebou přivřel
velmi obezřetně, aby nevydaly sebemenší zvuk. John dál neroz-
16
VÁCLAVA MOLCAROVÁ
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 16





hodně postával mezi stromy předzahrádky, jako by ho něco
ponoukalo: vydrž. Už několikrát mu intuice zachránila život. Čekal.
V domě se nerozsvítilo žádné světlo. Divné. Buď má mladý
Rush pokoje na druhé straně, anebo se pohybuje po zhasnutém
domě z určitého důvodu. Ulice města se pomalu vyprazdňovaly,
horko ustupovalo večernímu chládku, jehož lákavou atmosféru
rušila jen přibývající mračna komárů. Když už chtěl Kovář své
sledování vzdát, domovní dveře se otevřely podruhé. Rush s
tlumokem na zádech vystoupil do noci.
Utíká?
John vstal a vyrazil mu vstříc. Zpoza stínu keře mu vkročil
přímo do cesty. Počínající tma mu hrála do karet.
„Co děláte?“ vyjekl mladík. Děs v jeho tváři rychle vystřídalo
rozhořčení. „Smith? Dostal jste mapu, já peníze, co po mně chcete?
Spěchám. Jestli mě okamžitě nepustíte, budu křičet a otcovi muži vás...“
„Blbost, plížíte se z domu jako zloděj. Nezajímá mě, před čím
zdrháte, chci vědět, kde jste vzal tu mapu. Podobných jsem viděl
spoustu, pochází z jiného... hodně z daleka. Takže zapomeňte
na historku s výměnou saka. Nevěřím na náhody.“
„Jenom to na mě zkoušíte.“
„Možná,“ kývl Kovář a sotva postřehnutelným pohybem přitlačil
hrot nože na mladíkův podbřišek. „Ale mám pádné argumenty,
nebo ne?“
„Pojďme odsud a řeknu vám pravdu.“ Rush prohrál, podruhé za
krátký čas, a na jeho hlase to bylo znát.
Později toho večera převyprávěl mladík Kovářovi vlastní verzi
události. Po krátkém zaváhání vynechal důvod své přítomnosti
v bažinách, ale připustil, že mrtvolu shodil do vod močálu.
Mimoděk se přikrčil. Existuje snad spojení mezi mrtvým neznámým
a neodbytným loďařem?
John se nutil do klidu. Smrt cizince ho zajímala. Jednalo se
o člena pašeráckého gangu, kterému se nezdařil průchod
portálem? Spojku mezi New Orleans a jinou realitou? Nebo snad o
bývalého agenta? Informace o náhlém zničení neznámé pistole
v Kovářovi zažehla dlouhý sled vzpomínek.
17
AGENT JFK – HORKÁ PÒDA
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 17





„Nezabil jsem ho,“ zdůraznil Rush.
„Jistě. Jenom neposkytl pomoc. Okradl. Shodil do bažiny. Úplný
lidumil.“
„Už chápu, zapomněl jsem ho prošacovat, o to vám jde? Ujistit
se, co byl zač. Já sebral jen pistoli, vy byste z něj vytřískal víc.“
„Dost!“ John měl co dělat, aby se na Rushe nevrhl. Samozřejmě,
že ho zajímala mužova totožnost! Co všechno by dokázal
odhalit jenom z materiálu oblečení či uniformy, ze zbroje či osobních
identifikačních znaků? Tak to přece chodí, v Agentuře nebo
jakékoli podobné organizaci.
Co je na tom špatného?
* * *
John probděl celou noc. Do řešení hádanky se mísily bolestivé
vzpomínky. Myšlenky se proplétaly, míjely a vzdorovaly
rozumnému vysvětlení.
Zvláštním úkazem na mapě bylo číselné pole uprostřed jednolitě
okrově zbarveného neprobádaného území. Strukturou odpovídalo
šifrování koordinát. V Agentuře se podobné značení používalo
rutinně, pokud hrozilo, že dokumenty padnou do nepovolaných
rukou. Ale zobrazovala mapa vůbec portál? Měl neznámý člověk
v močálech s mapou vlastní plány? Nebo to byl jen kurýr, který
nese zásilku, aniž zná její obsah? Komu byl jeho vzkaz určený?
Nejspíš australským divochům. Bez podpory satelitu by jakýkoli bod,
předmět nebo lokalitu uprostřed buše nenašel nikdo jiný než domorodí
stopaři. Já tedy určitě ne.
Ještě než ranní slunce rozehřálo vzduch v ulicích, spěchal Kovář
na rozhraní říční čtvrti a obchodního distriktu. Ze zvyku
zkontroloval okolí, i když na zajištění bezpečnosti sídla přepravní
společnosti zaměstnávali ochranku. Rozhlédl se. Rikvotská ulice se
rychle měnila, stavební parcely přitahovaly zájem investorů.
Čekání na Anette se protáhlo. Přijela drožkou, jak se na
obchodní ředitelku sluší, a pokud byla překvapena časnou přítomností
Johna, nedala to najevo.
18
VÁCLAVA MOLCAROVÁ
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 18





„Máš dnes hodně práce?“ začal zeširoka, když společně vešli do
kanceláře.
„Podívám se. Je tu objednaná schůzka s vinařem, který chce
dopravit sudy s jeho proslulým Chardonnay několika
prominentním klientům proti proudu řeky. Pak mě čeká vyřízení reklamace
poškozených kůží z minulé dodávky. Taky se má přijít představit
nový kormidelník, prý má skvělá doporučení. A abych
nezapomněla, zadala jsem výrobu reklamní cedule na kotviště našich
lodí. Dnes dostanu první návrhy.“
„Neměla bys dostat přidáno?“
„Neměl bys mi prozradit, s čím jsi za mnou přišel?“
„Potřebuji tvou pomoc,“ požádal.
Na okamžik ho bodl osten smutku z té korektní zdvořilosti, která
vystřídala kdysi samozřejmou blízkost.
„Schází mi nestranný pohled. Možná iracionální. Já v mapě vidím
souřadnice, kóty nebo azimuty a souvislosti mi stále unikají.“
„Nezapomeň, že spoléháš na ženu, která pozná jedinou světovou
stranu, a to jenom díky tomu, že se ráda dívá na západy slunce.“
„Já to s tebou risknu.“
Už když větu vypustil z úst, došel mu její dvojsmysl. Raději
vybalil pečlivě schovaný předmět a rozložil jej na stůl.
Anette odpověď nekomentovala. Sklonila se nad mapou, čelo se
jí nakrčilo snahou porozumět záplavě neznámých značek, čísel
a symbolů. „Týká se to tvého minulého života, pořád neztrácíš
naději.“ Na konci věty chyběl otazník.
Zato v Johnově hlavě právě jeden vyvstal. Od jistých dob ho
nenapadlo spojovat svou existenci s tak pofiderní touhou, jakou
je naděje.
„V životě jsem nepřekročila hranici Louisiany. Mám chuť říct,
že Austrálie leží nekonečně daleko, ale pak si uvědomím, jak by
to před tebou znělo hloupě,“ Anette pohotově mávla rukou, aby
zarazila Johnovy námitky. „I když v mapě leží názvy
významných míst, například Dig tree, všechno směřuje sem, do jednoho
nepojmenovaného bodu. Odkudkoli se dívám, vedou mě oči do
středu listiny. Ty se vyznáš ve zkratkách, já v symbolech, a když
se koukneš zblízka, spatříš tady pravidelné shluky teček. Vypada-
19
AGENT JFK – HORKÁ PÒDA
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 19





jí jako ornamenty. Podobná znamení se používají v některých
voodoo rituálech.“
„To snad ne, přece...“
„Prosím, nech mě domluvit. Podobné znaky, ne stejné. Tyhle jsem
nikdy dřív nespatřila. Vzdálená shoda ukazuje spíš na podobný
způsob vnímání víry. Praktikování obřadů zasvěcení. Důraz na
dobré vztahy s předky.“
„Máš z toho špatný pocit?“
„Ne, to určitě ne. Ale nejsem kněžka mambo, jen pouhá
obchodní ředitelka.“
Anette se usmála a odstrčila mapu od sebe. Její pomoc tu
skončila. Unaveně se posadila. „Zase odjedeš, mám pravdu.“ A opět
tam chyběl otazník.
„Já...“ Kovář se zatvářil dotčeně. Já ale musím! Sloužím
povinnosti, nezávisle na existenci Agentury. Potřebuji pořádný cíl
života. Zachraňovat někoho jiného než sebe. Hledat něco
důležitějšího než vlastní budoucnost. Je to tak těžké pochopit?Nakonec
mu došly argumenty. Stejně by je neřekl nahlas. „Vypadá to,
že ano.“
Stočil mapu do pouzdra a po krátkém zaváhání ji uklidil do
skryté schránky mezi tajné úpisy a kódované zprávy o pašovaném zboží.
Pro Anette bylo bezpečnější, když k nim neměla přístup.
Anette slyšela klapnutí zámku, ale neotočila se. Byl tomu rád,
nechtěl mít před ní tajnosti, ale o kartografický klíč ke své
minulosti se nehodlal dělit ani se svými společníky. Rozloučil se
mlčky. Netušil, na jak dlouho.
Pustil se do přípravy strategického plánu, doplnil zásoby,
promyslel způsob dopravy a samozřejmě se ozbrojil. Jak se jednou
odhodlal, neohlížel se zpět. Nález přirozeného portálu by v
budoucnu mohl zamíchat kartami. Kdo ví? John si neochotně
uvědomoval zjevné. Cítil i zvědavost, proč to nepřiznat. Chuť
zažít další misi. Bojovat na správné straně. Nesvázaný pravidly
Agentury mohl navíc jednat zcela svobodně. Řídit se vlastním
názorem. Rozhodovat jen za sebe a sám nést následky.
Příjemný pocit.
20
VÁCLAVA MOLCAROVÁ
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 20





Nic naplat, nebyl svým založením obchodník a teď už delší
dobu jen obchodoval. Dobrodružství na dalekém severu se zdálo
utopené v minulosti.
Právě v této chvíli si potřeboval vyčistit hlavu. Osamocený muž
a jeho loď – přesně v tomhle smyslu.
* * *
Zlé zprávy se šíří rychle. John nestihl při návratu v podvečer
pořádně přirazit lodí ke břehu a už ho Hornbull za rameno tahal
z paluby.
„Přepadli Anette! Asi zase ti Italové. Říkal jste, že jsme jejich
gang rozbili,“ vyčetl Kovářovi na uvítanou.
„Je v pořádku?“ zareagoval okamžitě.
„Ne! Stará se o ni doktor a taky šéf Durand. Ona...“ hromotluk
zmlkl, napůl zoufalstvím, napůl hněvem.
„Žije,“ doplnil John. S ulehčením kvitoval mužovo kývnutí.
„Co přesně se stalo?“
„Tři maskovaní muži na ni zaútočili, když večer před odchodem
sama zamykala kancelář. Překvapili ji, vyděsili! Za to je zabiju,“
pokračoval Hornbull už chladným tónem.
„Dostali se dovnitř budovy? Ukradli...“
„Sakra, Smithi, zranili Anette! Čerta záleží na zlatě!“ Silák
vztekle zařval. Gestem dal povel nedaleko postávajícímu Saotimu, ať
se postará o loď. Vzápětí už neurvale strkal Johna do připravené
drožky. Kovář neprotestoval. Chápal mužovo rozpoložení a
navíc, odpověď na svou otázku dobře tušil. Bohužel.
V Hornbullově domě stál Kovář poprvé. Nebýt rozčarování z
útoku na Anette, musel by se usmát. Vše zde bylo příliš upravené
a titěrné v kontrastu s rozměry pána domu. Barevné záclonky,
vyřezávané židle, křehké nádobí. Ženská ruka se nezapřela.
Vkusem ani uspořádáním nábytku.
Majitelka vytříbené elegance zatím ležela v posteli. Umytá od
krve, rány ošetřené jódovou tinkturou a nadopovaná nízkou
dávkou morfia. John se účastně vyptával doktora na její zdravotní
21
AGENT JFK – HORKÁ PÒDA
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 21





stav, ale na zraněnou se snažil dívat jen letmo. Necítit bolest.
Nevyvolat vzpomínky. Víc nechci.
„Tady jsme zbyteční,“ odtáhl ho Durand, když viděl, jak Kovář
otvírá ústa k první z otázek. „Žádný výslech, potřebuje spát.“
„Dal jsem jí zbraň právě pro tyhle účely. Proč ji nepoužila?“
„Každý nereaguje na nebezpečí tak bleskově jako ty.“
„Nesouhlasím,“ odsekl John, ale pokračovat v hádce nehodlal.
„Existují svědci? Kdo teď hlídá kancelář a dům?“
„Rob a Ducky. Musel jsem je vzbudit, ale těm dvěma věřím.
Nemyslím si, že se jednalo o obyčejné zloděje. Já bych tipoval spíš
konkurenci. Nebo toho obuvníka, dost nevybíravě si stěžoval na
koupené kůže, prý poškozené naší dopravou. Anette ho nemohla
vystát. Víš, jak se obvykle snaží být precizní. Nakonec se prý
nějak dohodli, ale vyúčtování mi ještě neukázala.“
„Ne,“ odpověděl Kovář sám sobě, jakmile s Alastairem vešli do
domu a spatřili rozražené dveře do kanceláře.
„Co ne? O čem to tak květnatě mluvíš?“
„Nešli po penězích ani po zlatě, jen tu dělali bordel. Nehledali
systematicky. Já bych na jejich místě... to je jedno.“ John
postoupil ke skříni. Věděl, co hledá. Respektive, co nenajde. Vršek
tajné schránky v podlaze byl odštípnutý nožem a napasovaný
zpátky. Na první pohled nerozeznatelné rýhy. Ale na druhý...
A kromě poškození byla samozřejmě i prázdná.
Nejhorší obavy se potvrdily. Mapa zmizela.
„Veškeré účetnictví máme v pořádku,“ přesvědčoval Durand
sám sebe, „doklady k legálním obchodům, dokumenty o
převzetí zboží...“
„Hledali něco jiného,“ namítl Kovář roztržitě, svého společníka
příliš neposlouchal.
„No právě,“ Durand zbledl, „ale kdo? Šťára tajné policie? Nebo
soukromá akce někoho, komu ležíme v žaludku? Najít důkazy
proti nám by dalo dost práce, co myslíš?“
„Jaké důkazy?“ zastavil se John na poslední větě. „Nepanikař.
Šlo jim o tu mapu. Jediný já věděl o jejím úkrytu, a přesto je
pryč.“
22
VÁCLAVA MOLCAROVÁ
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 22





„Víš to jistě?“ na tváři Alastaira Duranda se zračilo radostné
ulehčení.
„Ne. Takže to tady ještě jednou prohledáme a roztřídíme
všechny písemnosti. Pro jistotu bych dal dům nepřetržitě hlídat. Ale
nemyslím si, že se zloději ještě vrátí.“
Po hodině práce si byl John jist, že se v prvotním odhadu
nespletl. Spojení s Austrálií právě ztratil.
Kdybych si nakreslil kopii. Kdybych ji vzal s sebou na loď. Kdybych
ji ukryl u Duranda v domě. Kdyby Anette měla večer doprovod jako
v počátcích podnikání. Kdyby – chyby. Moje chyby.
* * *
Henri Cadell stál ke svému hostu zády a s lupou v jedné ruce
a tužkou v druhé porovnával obě mapy, které od teď mohl
počítat do svého vlastnictví. Po hodné chvíli si muž za jeho zády
významně odkašlal.
„Vše v pořádku, Cadelle? Máte, co jste chtěl?“
„To rozhodně nemám,“ bouchl oslovený pěstí do stolu, „ta
stará je nepřesná a amatérsky vyrobená, a ta druhá? Krajina se na ní
ztrácí pod vrstvou nesrozumitelných číselných kódů!“
„Dalo se očekávat, že bude pocházet z jiného... místa, však
víte.“
„Tak vy jste s tím nakonec počítal?“ odsekl plantážník jízlivě.
„Vyřešte tedy problém za mě. V Austrálii jste působil roky. Najít
onu bránu pro vás jistě bude hračka. Tamější podnebí vám bude
jistě svědčit lépe nežli anglické.“
„Nerad zklamu vaši důvěru,“ nenechal se návštěvník rozhodit,
ačkoli jej narážka na ostrovní stát na moment vyvedla z
rovnováhy, „ve vnitrozemí se vůbec neorientuji a s domorodci jsem
přišel do styku jen velmi sporadicky.“
„Povolám Garibaldiho, dostihnout mladého Rushe nebude těžké.
Třeba ví víc, než přiznal. Přitvrdíme ve výslechu.“
„Ztráta času. Kluk pochází z New Orleans, nemá nejmenší
znalosti šifrování. Ani já sám s univerzitním vzděláním starého
kontinentu všem značkám a symbolům nerozumím.“
23
AGENT JFK – HORKÁ PÒDA
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 23





„Ale porozumíte. Šance na návrat domů, do Anglie, pro vás
není dostatečnou motivací? Oba víme, že jedině úspěch naší akce
vám zajistí bezstarostný život a bezpečí před policejním
vyšetřováním. A o to vám jde především, ne?“
„Nebylo nutné mi mou minulost připomínat.“
„Dost. Máte jeden den. Dvacet čtyři hodin, abyste mi našel
odborníka na kódy. Do transakce jsem již investoval příliš,
neúspěch nepřipadá v úvahu. Pokud obchod nevyjde, vy pocítíte
následky jako první. Rozumíme si?“
„Hlavně zatím udržte toho svého italského honiče na řetězu.“
„Loď odplouvá za dva dny, času je zatraceně málo!“ zvolal
Cadell za odcházejícím.
* * *
Neal Rush se poprvé v životě ocitl sám, na neznámém místě a bez
podpory rodiny. Tím ovšem nemyslel bez peněz. Byl snílek, ne
hlupák. Otec ho stejně za útěk a následný společenský skandál
vydědí, tak proč si nevybrat dědickou hotovost raději dopředu?
Doma by možná řekli krádež, ale Neal to viděl jinak.
Cesta drožkou do přístavu trvala dlouho, ale on čas nevnímal.
Užíval si ho. Z tváře mu čišelo nadšení a zaujatost vlastním
fantastickým plánem. Rozhodnutí, kam zamířit, se v něm usadilo
jako semínko fazole a pomalu vypouštělo své kořeny. V první
hospodě, kam vyprahlý zamířil, si přisedl k bandě jen o něco
starších mladíků a hltal jejich zkazky o propukající zlaté horečce
v nové zemi, díky které se z nich stanou boháči. Neal to pokládal
za dobré znamení.
Najít tu správnou loď, dohodnout nezbytné formality či
nenechat se ošidit při koupi lístku ani okrást od zlodějských
překupníků ovšem představovalo pro neostříleného Rushe nečekaný
problém.
Na okamžik skoro zaváhal.
A vtom jej oslovil prošedivělý muž o holi: „Pozoruji vás delší
dobu, mladíku, a odhaduji, že máte drobné potíže. Má profese
učitele mě předurčila k dobrému odhadu lidských charakterů.“
24
VÁCLAVA MOLCAROVÁ
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 24





Tvář nečekaného spojence Nealovi v něčem připomínala otce.
Krátce se zamyslel a ze zvyku stočil pohled k zemi. Vzhled
pravidelně ošetřovaných polobotek poněkud nemoderního typu ho
uklidnil. Ochotnému profesorovi se svěřil s nastalými problémy.
A nejen s nimi, podělil se s ním – nejdřív nejistě, ale pak s čím dál
větším zápalem – i o své touhy a představy. Starý muž ho
nepřerušoval, nekritizoval ani nesoudil.
Není jako můj otec, uvědomil si Neal s lítostí.
Po náročném dnu, kdy jej nový přítel provedl všemi
nástrahami účasti na samotné plavbě, už mu Neal skoro neměl o čem
vyprávět. A večer, ten poslední večer před vyplutím, na znamení
díků koupil několik lahví drahého vína a vypili je spolu na příslib
šťastné budoucnosti.
Ráno Neala hrozně bolela hlava. Šedivý mentor, jehož jméno si
nezapamatoval, zmizel neznámo kam a Great Fortune, Rushův
domov na příštích několik týdnů, z přístavu houkáním svolávala
pasažéry. Přišel čas proměnit svá slova v činy.
* * *
John za sebou práskl dveřmi. Albert Rush jej nechal víceméně
vyhodit. Případnou odpovědnost za útok na Anette vehementně
popřel a znovu se vytasil s nespokojeností se službami firmy
Durand a spol. Když Kovář nadhodil téma jeho syna, obchodník
zlostí vybuchl.
Zpět za Durandem se Kovář vracel pěšky. Rychlá chůze
pomáhala ventilovat vztek. Na zloděje, na arogantního obuvníka, o jehož
vině bohužel pochyboval, a především na sebe. Ani si nevšiml, kdy
nechal za sebou širokou třídu s výstavními domy bohatých
obchodníků a ocitl se na území průmyslových hal, fabrik a skladišť.
Decentní ticho vystřídal pracovní ruch, který se po polední
siestě znovu rozbíhal. Mokřady v dálce Kovář dřív ucítil, než uviděl.
Vítr od Mississippi přinášel specifický zápach.
Najednou si uvědomil, že se odchýlil od původního směru. Ocitl
se na místě, které neznal. A žádná drožka v dohledu. Kolem se
rozprostírala typická neworleanská říční čtvrť. Změť baráků růz ných
25
AGENT JFK – HORKÁ PÒDA
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 25





velikostí, pravděpodobně sloužící jako překladiště ne zrovna
legálního zboží. Před každým se producíroval ozbrojený chlápek.
Odněkud se ozvaly výkřiky a hned je cosi uťalo. Z nedaleké
nálevny vyšla trojice dělníků. Johna, volně stojícího na prostranství, si
ostražitě měřili.
A nejen oni.
Intuice nebo šestý smysl? Hlavně zkušenosti agenta. Podezřelý
pocit za zády přetrvával. John provedl několik klasických
úhybných manévrů a po třech odbočeních na křižovatkách si byl jist.
Sledují ho. Zatím si všiml dvou. Střídali se, ale nijak zvlášť se
nekryli. Přidal do kroku. Místo střetu chtěl vybrat sám. Tady se
pohybovalo příliš svědků.
Pozdě.
Parta lodních nosičů s bednami na ramenou ho donutila
změnit směr. Náhoda? Než je obešel, ztratil náskok. Otočil se. Nyní
bylo zbytečné předstírat, že o stopařích neví. Jenže už je neviděl.
Špatné znamení. Pokračoval středem prašné cesty, hlídal si záda.
Nedaleko zaklapala koňská kopyta, zavrzala kola bryčky. Že by
trocha štěstí?
John mávl na kočího. V případě jeho nezájmu byl odhodlán
skočit na zadní rám kočáru a nechat se odvézt blíž do civilizace.
„Prr,“ houkl vozka. Na Johna se ani nepodíval. Spřežení
zastavilo. John sáhl po klice.
Byla to past.
Z pootevřených dvířek vykoukla hlaveň lupary, za ní se šklebil
černovlasý chlápek s knírkem: „Nastup, bastardo!“
Kovář sklonil hlavu na znamení prohry a v příštím okamžiku
přirazil bryčce dveře. Vyšel výstřel. John včas uhnul, přeběhl
dozadu za vůz a rozhlížel se, kde se ukrýt. Nejblíže stála nízká
dřevěná bouda.
Pohled vpravo už nestihl. Právě z té strany se mihla hůl a trefila
ho do temene.
Studená voda ho okamžitě probudila. Jako už tolikrát. Některé
zkušenosti mají sklon se opakovat.
Ty špatné.
26
VÁCLAVA MOLCAROVÁ
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 26





John trhnul rukama přivázanýma k opěradlu židle, žádná změna.
Aspoň mu dovolili sedět. Rozostřenýma očima se rozkoukával
v šeru. Opuštěné skladiště? Ne, tohle místo neslo známky solidní
tesařské práce. A dokonce... to snad ne? Bytelná vrata uzavírala
masivní kovová petlice.
„Pašerák John Francis Smith osobně, jaká pocta.“
„Obchodník Smith,“ zavrčel oslovený.
Kníratý mluvčí mu najednou připadal povědomý. Ale odkud?
„Výborně, uzavřeme obchod. Můj...“
„Se zloději nekšeftuju.“ Byla to lež, ale taky jediná odpověď,
kterou by jim dal obyčejný obchodník a loďař. Potřeboval zjistit,
nakolik dobře znají jeho identitu.
„Ach tak. Musíš mít schopného informátora. Nečekal bych...
no, nevadí, aspoň jsou karty na stole.“
Cože? Možná někdo z nás karty vyložil, ale já to rozhodně nejsem.
Jo, tihle zloději!
„Ty parchante! Tomu říkám hrdinství, zaútočit ve třech na
samotnou ženskou.“ John na muže před sebou plivnul. Neuvážený
čin se neobešel bez odezvy. Rána pěstí přilétla zleva.
„To bylo zcela zbytečné,“ pokračoval černovlasý a foukal si na
odřené klouby ruky, „přišel jsem ti jen nabídnout obchod.
Přeskočíme úvodní formality. My vlastníme mapu a ty nám předáš
klíč, jak ji rozšifrovat.“
„Co za to?“ zeptal se John. Jednotlivé díly skládačky dopadly na
svá místa. Tvář střelce, jednoho z Cadellových poskoků z New
Orleans, kterým tenkrát s Hornbullem unesli šéfa s pistolí u
hlavy. Kovová závora evokující marnotratnost k zásobám železa.
Rushův útěk. Odpověď byla jasná. Jen vzbuzovala desítky dalších
otázek.
„Život přece. Spousty životů. Rodinu nemáš, bastardo, ale
přátele a společníky ve firmě ano. Některé dokonce přímo k
nakousnutí.“ Smích ze čtyř hrdel zavibroval místností.
„Odkdy starý Cadell zaměstnává obyčejné vrahy?“
Risk vyšel. Trojice vzadu vystartovala a nebýt velitele, dopadlo
by to s Kovářem mnohem hůř než předtím.
27
AGENT JFK – HORKÁ PÒDA
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 27





Bouchly dveře. Jediný Garibaldi včas zaregistroval příchod svého šéfa.
Plantážník pohrdavým pohledem přejel Kováře a ostře se zasmál:
„Situace se změnila. Dnes chci informace já po vás. A platit za
ně rozhodně nebudu, určitě ne penězi. Ukaž mu mapu,“ rozkázal
Cadell Italovi. Netrpělivým gestem vysunul ze záhybu vesty
kapesní hodinky a významně na Garibaldiho kývnul.
Copak? Honí vás čas, parchanti?
Další z goril strčila Kováře zezadu, že málem přepadl i s židlí.
„Dobře se dívej! Neslyšel jsi šéfa?“
„Nepomohu vám. Mapa jako mapa. Těm číslům nerozumím,
nejsem na to dost chytrej.“
„Lžeš!“ První rána do břicha, druhá, třetí.
„Dost, ať neomdlí, potřebujeme ho při vědomí.“
Pomohlo další vědro s vodou.
„Těm číslům nerozumím, nejsem...“
„Namáháš se zbytečně, pašeráku. Rushovi ses svěřil, že jsi
podobných map už viděl spoustu.“
A do prdele .
„Můžeme tě mlátit celý den, máme času dost,“ zkoušel to
Cadell přesvědčivě.
Kecáš. Hoří vám nějaká koudel za zadkem. Kéž bych věděl jaká.
Něco jsem v mapě přehlédl?
„S takovým je to na dlouho,“ odporoval Garibaldi. Nebyl
včerejší, podobných výslechů už zažil. „Přitáhnem sem tu holku
a on ještě rád zazpívá.“
Blbost, to by vás zdrželo . John zkoušel telepatii. Co kdyby.
Představa Anette tady ho děsila.
„Dám vám hodinu,“ rozhodl obchodník, „a když nepromluví...“
„Zabijem ho.“
„Ne, vezmeš ho s sebou do Melbourne, Garibaldi. Cestou tam
bude dost času na otázky. Stovky hodin, nezapomeň.“
Stovky? Já jsem asi opravdu na čísla nějak blbej.
Další události se Johnovi slily do jedné noční můry. Fiktivní
obvinění, podplacený soudce, eskorta do městského vězení a cesta
v okovech do podpalubí zaoceánské lodi.
28
VÁCLAVA MOLCAROVÁ
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 28





* * *
Hvězdy nad jižním Pacifikem svítily jako bezcitné bludičky.
Zazářily a hned se ztrácely za mraky, chladně a pyšně shlížely
z výšky na námořníky, jako to dělávaly od počátku věků.
John na dokonalost souhvězdí jižní polokoule zvysoka kašlal.
Mohl by zapátrat v paměti, vzpomenout si na základy astronomie
z hlediska primitivní lodní navigace, ale – k čemu? V té krátké
chvíli na cestě ze strojovny, kdy se směl s ostatními topiči
nadechnout vzduchu na palubě, pohlížel na hvězdy jako na připomínku
starých časů. Stovky, tisíce, miliony hvězd, stejně tolik jako
paralelních světů, mrtvých agentů nebo špatných rozhodnutí.
Jako třeba nechat se chytit bandou Cadellových poskoků v čele
s černovlasým chlápkem s italsky znějícím jménem a nechat se
odvléct mezi trestance na loď směřující k protinožcům.
Co by za to jiní dali. Bezplatná výletní plavba po jižním Pacifiku.
Paráda.
Tyfus mezi lodníky na počátku plavby nahrál Johnovi do karet.
První důstojník jej s pár dalšími vězni s dostatečnou fyzičkou
vybral na místa mrtvých topičů. Statut potřebného muže pak
Kováře chránil před Garibaldiho výslechy.
Do monotónního hučení parních strojů kolesového parníku se
náhle vloudil falešný tón – opatrné šouravé našlapování, tolik
rozdílné od hřmotných kroků námořníků z pravidelné hlídky.
John neslyšně couvnul do stínu.
Nic mi do toho není. Na mě tady nečeká spása světa. Něco mnohem
těžšího. Přežít.
Dva stíny se mihly nedaleko něj, ve světle měsíce se zablýskl
připravený nůž. Jedna věc je neplést se do cizích sporů – a druhá
přihlížet vraždě. Já snad tyhle situace přitahuju. John si povzdychl
a vydal se ve stopách mužů.
Minuli vchod do podpalubí, kde se tísnily desítky trestanců,
mířících nedobrovolně k australským břehům. U kajut na
pravoboku se dvojice zastavila. John je napodobil. Zloději? Ale koho se
chystají okrást? Nebo zabít? Svobodní osadníci sice vezou celé
29
AGENT JFK – HORKÁ PÒDA
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 29





jmění, ale to se v mnoha případech vejde do jednoho lodního
pytle. Jediným bohatstvím dobrodruhů, toužících přiživit se na
zlaté horečce, je stočená matylda, plechový hrnek a trocha peněz
na zakoupení krumpáče a lopaty. Kapitán a posádka parníku Great
Fortune? Jejich kajuty leží na levoboku. A Garibaldi, ten italský
had? Okrást jej by bylo stejně pošetilé jako lechtat štíra na břiše.
Jeden z podezřelých se krčil v podřepu a hbitými pohyby
odemykal zámek u dveří kajuty. Jeho druh se podezíravě rozhlížel a
točil v prstech úzkým nožem. Na střenku dopadlo měsíční světlo.
Žádní zloději. Tenhle nůž baží po krvi .
„Kde máte čtvrtého?“ zaduněl náhle nocí nerudný hlas
strážného.
John se ohlédl. Cochlan s novou směnou. Sakra, už ho hledají.
Znovu se zaposlouchal. Nedaleko tiše cvakla klika a dva stíny
vpluly do tmy. Klid vystřídaly dusavé kroky strážného a hvizd
píšťaly. Do toho pisklavý hlas Malého Bena, Johnova parťáka:
„Hej, kámo, kde seš?“
John ve vteřině vyhodnotil situaci a rozhodl se. Třemi skoky
překonal potřebnou vzdálenost a prudce rozrazil dveře, za
kterými slídilové zmizeli. Teprve pak zařval na Bena:
„Hoří! Tady! Hoří!“
Jo, hoří. To vždycky zabere.
Křik vyhnal na palubu skoro polovinu posádky a většinu
hlídačů vězňů. John se instinktivně přitiskl k zábradlí. Hlídal si záda.
První ráně stačil uhnout. Pěst naštvaného strážného sklouzla po
lícní kosti a dopadla na rameno. Druhá rána bolela víc. Přesto si
stačil všimnout, jak ve zmatku z otevřené kajuty spěchají dva
muži. A za nimi třetí. Rozespalý a rozcuchaný mladík.
Neal Rush? Ta ironie – já tady zachraňuju podvodníka, díky kterému
jsem se sám octl na palubě jako vězeň. Tohle se fakt může stát jenom
mně.
John nevěřícně zakroutil hlavou. Podcenil ho, synáčka z bohaté
rodiny Rushů. Spíš neodhadl. Měl ho pořádně vyslechnout a
zatlačit na něj, hned jak se vytasil s historkou o umírajícím muži
uprostřed mokřadu s moderní vojenskou mapou.
30
VÁCLAVA MOLCAROVÁ
JFK 36 - zlom 27.3.1957 2:05 Stránka 30





Poslední, co John slyšel, než za pomoci Malého Bena odkulhal
do prostoru vedle strojovny, byl hlas Garibaldiho.
„Planý poplach, zdá se. Požár je na lodi vážná věc, pane... Rushi,
nemýlím se?“ Ital předstíral překvapení.
„A-ano. Vy?“
„Nejste rád, že cestujeme společně?“ Garibaldi se chvíli bavil
vyděšeným výrazem mladí


       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.