načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: JFK 017 Renegát - Tomáš Bartoš

JFK 017 Renegát

Elektronická kniha: JFK 017 Renegát
Autor:

Někdo kráčí po časové linii směrem vzhůru a v rozestupu století přepadává jednu agenturní bázi za druhou. Zůstávají po něm zničené zámky, vyražené dveře, spálené přístroje ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Triton + EF
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 420
Rozměr: 17 cm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Grand crusade
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložil Konstantin Šindelář
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-738-7116-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Oba vzácné úlomky z dračí koruny, po kterých tak touží tyranka Chytrina, putují zřejmě stejným směrem. Proto se Kerrigen s Vorquelfem vydávají za nimi. Chytrina však věří, že dokáže úlomky nalézt. Navíc je přesvědčená, že společně s ústředním úlomkem padne do její nastražené pasti i princezna Alexie, která putuje s ním. Armády civilizovaných království konečně vytáhly do boje proti aurolanským vetřelcům a blíží se rozhodující střetnutí. Série pro milovníky čisté fantasy. Velký epický příběh s draky, čaroději, bojem dobra se zlem, magií a válečným uměním. Staré proroctví snad zná odpověď na to, kdo by mohl zachránit království před aurolanskou tyranií.

Popis nakladatele

Někdo kráčí po časové linii směrem vzhůru a v rozestupu století přepadává jednu agenturní bázi za druhou. Zůstávají po něm zničené zámky, vyražené dveře, spálené přístroje a nakonec i mrtví. Časové paradoxy jsou nebezpečná věc i v paralelním metauniverzu a umělá supertinteligence GOD určí, že člověk, který má šanci sérii incidentů vyřešit s minimálním narušením kauzálního přediva reality je právě John F. Kovář. Jenomže lidé z třicátého století sledují i vlastní cíle a troglodyt odněkud z prehistorie je pro ně jen bezvýznamnou položkou na seznamu ztrát. JFK ví, že svůj svět si musí zasloužit … jen si není jistý, zda mu to opravdu stojí za to.

Zařazeno v kategoriích
Tomáš Bartoš - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

agent

John Francis Kovář

17

RENEGÁT

Tomáš Bartoš

PRVNÍ RYZE âESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!


Od: KILLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF báze HUMAN IV techKomu: GODovi – Centrální Nad-inteligenci EFSubjekt: Agent John F. KovářVyhrazení: Materiál nepřístupný lidem Agent John F. Kovář:Statut: Agent mimo službu, ve vyšetřováníV souvislosti se změnami vedení EF báze HUMAN IV tech a pokraču-jícímu vyšetřování činnosti agenta Kováře v misích 11 až 14 (Podhoubísmrti, Stín legendy a Prokletí legendy I & II) byl změněn jeho statutz klasifikace

hledán živý nebo mrtvý

na

ve vyšetřování, mimo službu

.

Současně se objevily další skutečnosti, kdy v rámci osobní aktivity– neautorizované pomoci agentce Bernstein – opět porušil celouřadu služebních předpisů (mise 15: Věk mloků). Existuje podezření,že se angažoval i v misi vedené v archivech pod názvem Pašeráciv oblacích, kde spolu s Vincentem Vegou odhalili síť nelegálníchtransportérů hyuaky. Výsledky velmi uspokojivé, použité metodynikoliv. V rámci vyhodnocování zprávy agenta Vegy již padly ná-vrhy na obvinění ze zbytečného riskování života agentů i civilistů,hazardování s dobrou pověstí Agentury a nepovoleného zasahová-ní do technologického vývoje paralelních realit. Doporučuji stor-novat, jedná se o Vegovo sto třinácté obvinění. Jeho výsledky jsoubezprecedentní, žádný jiný agent nedosahuje takových kvalitativ-ních ukazatelů.Společenská analýza lidí okolo JFK na požadavek Centrální Nad-in-teligence GODa:Celková situace báze se stabilizovala, mocenský boj ustupuje z

horké

fáze do fáze

poziční

. Je pravděpodobné, že některá z mnoha frakcí

3

Copyright © Tomáš Bartoš, Martin Stručovský, 2008Cover Art © Tomáš „sketchbook“ Jedno, 2008Design © Jan Doležálek, 2008Illustrations © Petr Vyoral, 2008Edition © 2008All rights are reservedISBN 978-80-7387-166-6


Od: KILLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF báze HUMAN IV techKomu: GODovi – Centrální Nad-inteligenci EFSubjekt: Agent John F. KovářVyhrazení: Materiál nepřístupný lidem Agent John F. Kovář:Statut: Agent mimo službu, ve vyšetřováníV souvislosti se změnami vedení EF báze HUMAN IV tech a pokraču-jícímu vyšetřování činnosti agenta Kováře v misích 11 až 14 (Podhoubísmrti, Stín legendy a Prokletí legendy I & II) byl změněn jeho statutz klasifikace

hledán živý nebo mrtvý

na

ve vyšetřování, mimo službu

.

Současně se objevily další skutečnosti, kdy v rámci osobní aktivity– neautorizované pomoci agentce Bernstein – opět porušil celouřadu služebních předpisů (mise 15: Věk mloků). Existuje podezření,že se angažoval i v misi vedené v archivech pod názvem Pašeráciv oblacích, kde spolu s Vincentem Vegou odhalili síť nelegálníchtransportérů hyuaky. Výsledky velmi uspokojivé, použité metodynikoliv. V rámci vyhodnocování zprávy agenta Vegy již padly ná-vrhy na obvinění ze zbytečného riskování života agentů i civilistů,hazardování s dobrou pověstí Agentury a nepovoleného zasahová-ní do technologického vývoje paralelních realit. Doporučuji stor-novat, jedná se o Vegovo sto třinácté obvinění. Jeho výsledky jsoubezprecedentní, žádný jiný agent nedosahuje takových kvalitativ-ních ukazatelů.Společenská analýza lidí okolo JFK na požadavek Centrální Nad-in-teligence GODa:Celková situace báze se stabilizovala, mocenský boj ustupuje z

horké

fáze do fáze

poziční

. Je pravděpodobné, že některá z mnoha frakcí

3

Copyright © Tomáš Bartoš, Martin Stručovský, 2008Cover Art © Tomáš „sketchbook“ Jedno, 2008Design © Jan Doležálek, 2008Illustrations © Petr Vyoral, 2008Edition © 2008All rights are reservedISBN 978-80-7387-166-6


TomበBarto‰

RENEGÁT

se bude snažit využít Johna Francise Kováře jako trojského koně,který způsobí další eskalaci napětí a vyprovokuje nové konflikty.Agentura jako celek nevěnuje dostatečnou pozornost entitě X-Hawk– z dlouhodobého hlediska může být nebezpečné. Členové odděle-ní Bytewské již předpisy dodržují jen formálně, přestávají je re-spektovat a jejich metody jsou adekvátní působnosti najímanýchfreelancerů z doby před čtyřmi stoletími subjektivního času. Přátelé agenta Kováře s ním dále udržují spojení. Agentka Villefor-tová a agent Vega s velkou pravděpodobností nebudou respektovatjakékoliv rozhodnutí Agentury vedoucí ke Kovářovu obvinění a od-souzení.KILLERPoznámka: Materiál není určen do lidských rukou, mohl by ovliv-nit deformace kauzality.

4


TomበBarto‰

RENEGÁT

se bude snažit využít Johna Francise Kováře jako trojského koně,který způsobí další eskalaci napětí a vyprovokuje nové konflikty.Agentura jako celek nevěnuje dostatečnou pozornost entitě X-Hawk– z dlouhodobého hlediska může být nebezpečné. Členové odděle-ní Bytewské již předpisy dodržují jen formálně, přestávají je re-spektovat a jejich metody jsou adekvátní působnosti najímanýchfreelancerů z doby před čtyřmi stoletími subjektivního času. Přátelé agenta Kováře s ním dále udržují spojení. Agentka Villefor-tová a agent Vega s velkou pravděpodobností nebudou respektovatjakékoliv rozhodnutí Agentury vedoucí ke Kovářovu obvinění a od-souzení.KILLERPoznámka: Materiál není určen do lidských rukou, mohl by ovliv-nit deformace kauzality.

4


1. PROLOGMatyash Sakteri se po osmé podíval na hodinky, samozřejmě tak,aby to všudypřítomné kamery ani někdo z případných zájemcůo informace – poskytnutí telefonního čísla či umístění kanceláře,kde najde požadovanou osobu – nezareagoval. Půl šesté večer, dokonce směny chybělo ještě třicet minut. Věděl, že se bude táhnoutmnohem víc než všechny předešlé. Možná i protože v sobotu večerse ani v centrále EF dveře příliš netrhly. Položil dlaně na pult, jedi-ným pohledem zkontroloval širokoúhlou obrazovku se záběry de-sítek bezpečnostních kamer sledujících přístupy do budovy i jed-notlivé koridory přízemí. Program ukazoval vždy jen lokality, kdenaposledy došlo k pozorovanému pohybu. Všude prázdno, jen naparkovišti nastupoval do auta Drahedi, jeden z četných zbrojířů sta-rajících se o agentské vojenské vybavení.

Sakteri se instinktivně dotkl zbraně u svého boku. Dotyk kovupi

stole studil, uvědomil si, že brzy bude muset odstřílet svou povin-nou dávku na střelnici. Když před dvěma lety vstoupil do Agentury,střílel rád a nemohl uvěřit svému štěstí, jaká práce ho čeká. Do jehoprvní mise. Otřásl se vzpomínkou na kamarády umírající v křížovékulometné palbě při pokusu o získání důkazu o ovlivňování vývojereality jednoho z mnoha světů. Už nikdy více, nikdy více. Byl poho-tový, dokázal dobře zhodnotit situaci, ale smrt a bolest – to, co viděl,už nechtěl nikdy zažít. Pozdější vyšetřování neprokázalo ničí vinu.Závěr zněl – nepředpokládaná a nepředpověditelná shoda okolností.Sakteri zatřásl hlavou. Ještě stále docházel k psychologovi a byl rád,že na jeho doporučení dostal tuhle klidnou práci. Z Agentury se dovýslužby odcházelo jen výjimečně... toho si byl dobře vědom.

Dveře klaply, do haly vstoupila atraktivní žena v byznyskostým

ku po kolena; klapot jejích krémově hnědých lodiček na vysokémpodpatku se v podvečerním tichu hlasitě rozléhal. Něco ze žluté,něco z bílé, něco z černé rasy, nádherná kočka, ocenil Sakteri asna

7


svědčen, že ho to bude stát ruku. Kupodivu se to nestalo a bez pro-blémů se napojil na nouzový okruh:

„Nebezpečný útočník ve vstupní hale, je ozbrojen, zneškodnil

stráž v informačním centru,“ šeptal překotně.

Nechtěl, aby se ochranka bez varování setkala s palbou z jehoslu

žební zbraně. Tou byla pistole HP gen třetí generace se semiinteli-gentní municí, měnící účinek podle nastavení. Náboje ráže desetmilimetrů byly plněné vysoce výkonnou střelivinou, redukce obje-mu umožňovala, že se do obyčejného zásobníku vešlo třicet účin-ných střel. Dost na to, aby při nastavení TK – Total Kill – rozpouta-la neznámá v hale jatka.

Sakteri se neodvažoval vstát, pouze si jeden z četných monitorů

natočil tak, aby v záběru z kamery viděl, co se v sále děje.

Nebezpečná krasavice čekala s jednou rukou opřenou o pult, ve

svěšené druhé držela černou hranatou zbraň. Sakteri nedokázal zji-stit, zda nějak změnila původní nastavení Zranit.

Konečně za prvními skleněnými dveřmi vedoucími ze sálu do nitra

budovy zahlédl tmavý stín. Ochranka už byla na místě, odhadoval, žeteď koordinují svůj postup, aby do sálu vpadli všichni současně.

Tři tíživé sekundy.Násobné třesknutí, neotevírali, ale výbušninou zničilineprůstřel

ná skla dveří a s minimálním zpožděním po explozích vpadli do-vnitř.

Informační středisko, kruhový pult uprostřed sálu, obstoupilafor

mace ozbrojenců v černých overalech, většina z nich měla dokon-ce na hlavách i helmy se spuštěnými štíty.

Jsou dobří, pomyslel si Sakteri uznale. „Ruce vzhůru!“ zazněl rozkaz. Hlas byl automaticky elektronicky modifikován, Sakteri protone

dokázal poznat, kdo má právě službu.

Žena odstoupila od pultu, aby na ni bylo lépe vidět, a poslušně

zvedla ukořistěnou zbraň. Sakteri na ní ani po své předchozí zkuše-nosti nedokázal rozeznat žádné známky toho, že by její tělo pod-stoupilo jakékoliv bojové úpravy, jak bylo pro některé agenty běž-né. Pořád vypadala jako přirozená sexy kočka.

„Jste už všichni?“ zeptala se, jako by podobná vystoupení patřila

k její každodenní rutině.

9

AGENT JFK – RENEGÁT

žil se, aby jeho pohled zůstal zdvořile profesionální. Snažil se, aleuvědomoval si, že mu to moc nejde. To, jak se nesla, to, jak se hý-bala... Mrkl se na parkovištní bezpečnostní okruh, aby zjistil, jakýmvozem přijela, ale to už stála před ním.

Zblízka vypadala ještě lépe než zdálky, rtěnka lehcekaramelové

ho odstínu ladila s nalíčením, barvou kostýmu i botami. Sakteri ne-věděl, zda má sledovat plně vykrojené rty nebo lákavý výstřih.

„Mohu vám nějak pomoci?“ řekl a přinutil se podívat se jí do očí. V nich se na rozdíl od jejího vzhledu neskrýval ani miligramsex

appealu. Zabodly se do něj s tvrdostí diamantové hlavice vrtnésouravy.

„Můžete, zavolejte všechny stráže v budově,“ poručila.Nepožádala, poručila.„To nemůžu. Proč vlastně?“ nechápal, co tím myslí.To už nosem udeřil od pult, křupnutí přeražené chrupavkysply

nulo s explozí bolesti pronikající hluboko do mozku.

Je strašně rychlá

, napadlo ho. Stále ještě neměl strach. Síla, které

nedokázal vzdorovat, mu dál drtila obličej o studený plast.

A zatraceně silná.Sáhl po pistoli, zásah do lokte mu ochromil ruku.„Ty stráže,“ připomněla nezúčastněně, jako by si v restauraciob

jednávala pití.

Sakteri cítil, jak mu tvář smáčí horká krev z jeho přeraženého

nosu, a kdyby ho netiskla k pultu tak silně, dávno by se mu už pod-lomily nohy. Vyděsil ho až tón jejího hlasu. Zabije ho, pokud sek tomu rozhodne, bez sebemenší výčitky.

Proč vlastně ne. Proti ochrance nebude mít šanci, ať je to kdokoliv,

roz

hodl se

.

S úlevou se natáhl rukou po nouzovém tlačítku pod stolem,in

stinktivně se přitom bál dalšího potrestání, i když to bylo přesně to,oč ho žádala. Kupodivu další ránu nedostal a neslyšitelný signál serozběhl do všech bezpečnostních stanovišť budovy a pak i dál.

Měl jsem to udělat hned

, řekl si Sakteri a vzápětí sklouzl na zem,pro

tože ho žena pustila. Přestože se bál, návyky z výcviku převážily –okamžitě sáhl po zbrani, ale zjistil, že pouzdro je prázdné. Rovnouz podlahy se natáhl po mikrofonu odloženém na pultu, napůlpře

8

1. PROLOG


svědčen, že ho to bude stát ruku. Kupodivu se to nestalo a bez pro-blémů se napojil na nouzový okruh:

„Nebezpečný útočník ve vstupní hale, je ozbrojen, zneškodnil

stráž v informačním centru,“ šeptal překotně.

Nechtěl, aby se ochranka bez varování setkala s palbou z jehoslu

žební zbraně. Tou byla pistole HP gen třetí generace se semiinteli-gentní municí, měnící účinek podle nastavení. Náboje ráže desetmilimetrů byly plněné vysoce výkonnou střelivinou, redukce obje-mu umožňovala, že se do obyčejného zásobníku vešlo třicet účin-ných střel. Dost na to, aby při nastavení TK – Total Kill – rozpouta-la neznámá v hale jatka.

Sakteri se neodvažoval vstát, pouze si jeden z četných monitorů

natočil tak, aby v záběru z kamery viděl, co se v sále děje.

Nebezpečná krasavice čekala s jednou rukou opřenou o pult, ve

svěšené druhé držela černou hranatou zbraň. Sakteri nedokázal zji-stit, zda nějak změnila původní nastavení Zranit.

Konečně za prvními skleněnými dveřmi vedoucími ze sálu do nitra

budovy zahlédl tmavý stín. Ochranka už byla na místě, odhadoval, žeteď koordinují svůj postup, aby do sálu vpadli všichni současně.

Tři tíživé sekundy.Násobné třesknutí, neotevírali, ale výbušninou zničilineprůstřel

ná skla dveří a s minimálním zpožděním po explozích vpadli do-vnitř.

Informační středisko, kruhový pult uprostřed sálu, obstoupilafor

mace ozbrojenců v černých overalech, většina z nich měla dokon-ce na hlavách i helmy se spuštěnými štíty.

Jsou dobří, pomyslel si Sakteri uznale. „Ruce vzhůru!“ zazněl rozkaz. Hlas byl automaticky elektronicky modifikován, Sakteri protone

dokázal poznat, kdo má právě službu.

Žena odstoupila od pultu, aby na ni bylo lépe vidět, a poslušně

zvedla ukořistěnou zbraň. Sakteri na ní ani po své předchozí zkuše-nosti nedokázal rozeznat žádné známky toho, že by její tělo pod-stoupilo jakékoliv bojové úpravy, jak bylo pro některé agenty běž-né. Pořád vypadala jako přirozená sexy kočka.

„Jste už všichni?“ zeptala se, jako by podobná vystoupení patřila

k její každodenní rutině.

9

AGENT JFK – RENEGÁT

žil se, aby jeho pohled zůstal zdvořile profesionální. Snažil se, aleuvědomoval si, že mu to moc nejde. To, jak se nesla, to, jak se hý-bala... Mrkl se na parkovištní bezpečnostní okruh, aby zjistil, jakýmvozem přijela, ale to už stála před ním.

Zblízka vypadala ještě lépe než zdálky, rtěnka lehcekaramelové

ho odstínu ladila s nalíčením, barvou kostýmu i botami. Sakteri ne-věděl, zda má sledovat plně vykrojené rty nebo lákavý výstřih.

„Mohu vám nějak pomoci?“ řekl a přinutil se podívat se jí do očí. V nich se na rozdíl od jejího vzhledu neskrýval ani miligramsex

appealu. Zabodly se do něj s tvrdostí diamantové hlavice vrtnésouravy.

„Můžete, zavolejte všechny stráže v budově,“ poručila.Nepožádala, poručila.„To nemůžu. Proč vlastně?“ nechápal, co tím myslí.To už nosem udeřil od pult, křupnutí přeražené chrupavkysply

nulo s explozí bolesti pronikající hluboko do mozku.

Je strašně rychlá

, napadlo ho. Stále ještě neměl strach. Síla, které

nedokázal vzdorovat, mu dál drtila obličej o studený plast.

A zatraceně silná.Sáhl po pistoli, zásah do lokte mu ochromil ruku.„Ty stráže,“ připomněla nezúčastněně, jako by si v restauraciob

jednávala pití.

Sakteri cítil, jak mu tvář smáčí horká krev z jeho přeraženého

nosu, a kdyby ho netiskla k pultu tak silně, dávno by se mu už pod-lomily nohy. Vyděsil ho až tón jejího hlasu. Zabije ho, pokud sek tomu rozhodne, bez sebemenší výčitky.

Proč vlastně ne. Proti ochrance nebude mít šanci, ať je to kdokoliv,

roz

hodl se

.

S úlevou se natáhl rukou po nouzovém tlačítku pod stolem,in

stinktivně se přitom bál dalšího potrestání, i když to bylo přesně to,oč ho žádala. Kupodivu další ránu nedostal a neslyšitelný signál serozběhl do všech bezpečnostních stanovišť budovy a pak i dál.

Měl jsem to udělat hned

, řekl si Sakteri a vzápětí sklouzl na zem,pro

tože ho žena pustila. Přestože se bál, návyky z výcviku převážily –okamžitě sáhl po zbrani, ale zjistil, že pouzdro je prázdné. Rovnouz podlahy se natáhl po mikrofonu odloženém na pultu, napůlpře

8

1. PROLOG


Sakteri cítil, jak velitel ztuhl.„Pokud budete dál předstírat, že nevíte, zabiju vás. A pak o totéž

požádám každého dalšího vašeho muže. A zachovám se stejně,“ se-známila je se svým příštím postupem.

„Nedostanete se až tam, laboratoř je bezpečnostně zajištěná,“opo

noval velitel, ale jeho vzdor se rovnal kapitulaci.

„I tenhle sál je zabezpečený a zatím neslyším, že by dorazilyre

zervní oddíly,“ pokrčila rameny. „Takže?“

11

AGENT JFK – RENEGÁT

Sklo zaskřípalo, do sálu vstupoval i záložní oddíl.„Zdá se, že ano,“ přikývla spokojeně.„Odhoďte zbraň!“„A neuškodí to té nádherné hračce?“ zeptala se s údivem.Sakteri celou svou bytostí cítil, jak po téhle šílené odpovědizesí

lil tlak na spouštích všude okolo něj. Nebála se umřít, to opravdune. On však za žádnou cenu nechtěl být chycen v centru palby. Ne-chtěl, ale neměl na vybranou.

Pak pistoli překvapivě pustila.Otevřel ústa k úlevnému výdechu a už je nezavřel. V sále bylo náhle mnohem víc lidí, přibyli muži v šedýchovera

lech. Aniž by zaregistroval jakýkoliv pohyb, polovina agenturníchstrážců náhle ležela na zemi, ti, co zůstali stát, byli pacifikovánihlavněmi přiloženými na spánek, zátylek, nebo kořen nosu.

Jak se sem ti cizinci sakra dostali? A někteří z nich drží dva kvéry akaž

dým míří na jinou stranu. Co je tohle kurva za nesmyslný bojový software?

Někde uvnitř si však dobře uvědomoval, že nepoužívají žádný

kur

va nesmyslný bojový software,

ale extrémně sofistikovaný upgrade

nervové soustavy povyšující lidské válečné schopnosti na úplně ji-nou úroveň. Lepší, než o jaké kdy slyšel.

A ta žena pistoli opět držela v ruce. Nenechala ji dopadnout na zem.„Tak, teď mě zavedete do laboratorní sekce. Myslím tím XC17ku,“

prohlásila klidně.

„Nevím, o čem mluvíte, madam,“ odpověděl muž v černémove

ralu uprostřed formace, která se v jediném okamžiku změnila z or-ganizovaného komanda ve skupinu zajatců

. Nebo rukojmí

, došloSak

terimu, když vražedná sexy kráska pozvedla jeho vlastní zbraňa opřela ji veliteli o čelo. Věděl, že pokud jí nedají, co žádá, vystře-lí. Věděli to ale i oni? Jejich nos nerozdrtila a ani jim neslisovala ob-ličej do rovné plochy.

„Chcete umřít kvůli předstírání? Vy víte, že já vím,“ odpověděla

suše a palcem přesunula ovladač do pozice Total Kill.

Takže nastavení hned z počátku nezměnila. Zabíjení patřilo až do

další vyjednávací úrovně.

V této vzájemné poloze hlaveň – cíl nebyl výběr účinnostimuni

ce důležitý, muže by zabil jakýkoliv výstřel. Jako symbol to však fun-govalo.

10

1. PROLOG


Sakteri cítil, jak velitel ztuhl.„Pokud budete dál předstírat, že nevíte, zabiju vás. A pak o totéž

požádám každého dalšího vašeho muže. A zachovám se stejně,“ se-známila je se svým příštím postupem.

„Nedostanete se až tam, laboratoř je bezpečnostně zajištěná,“opo

noval velitel, ale jeho vzdor se rovnal kapitulaci.

„I tenhle sál je zabezpečený a zatím neslyším, že by dorazilyre

zervní oddíly,“ pokrčila rameny. „Takže?“

11

AGENT JFK – RENEGÁT

Sklo zaskřípalo, do sálu vstupoval i záložní oddíl.„Zdá se, že ano,“ přikývla spokojeně.„Odhoďte zbraň!“„A neuškodí to té nádherné hračce?“ zeptala se s údivem.Sakteri celou svou bytostí cítil, jak po téhle šílené odpovědizesí

lil tlak na spouštích všude okolo něj. Nebála se umřít, to opravdune. On však za žádnou cenu nechtěl být chycen v centru palby. Ne-chtěl, ale neměl na vybranou.

Pak pistoli překvapivě pustila.Otevřel ústa k úlevnému výdechu a už je nezavřel. V sále bylo náhle mnohem víc lidí, přibyli muži v šedýchovera

lech. Aniž by zaregistroval jakýkoliv pohyb, polovina agenturníchstrážců náhle ležela na zemi, ti, co zůstali stát, byli pacifikovánihlavněmi přiloženými na spánek, zátylek, nebo kořen nosu.

Jak se sem ti cizinci sakra dostali? A někteří z nich drží dva kvéry akaž

dým míří na jinou stranu. Co je tohle kurva za nesmyslný bojový software?

Někde uvnitř si však dobře uvědomoval, že nepoužívají žádný

kur

va nesmyslný bojový software,

ale extrémně sofistikovaný upgrade

nervové soustavy povyšující lidské válečné schopnosti na úplně ji-nou úroveň. Lepší, než o jaké kdy slyšel.

A ta žena pistoli opět držela v ruce. Nenechala ji dopadnout na zem.„Tak, teď mě zavedete do laboratorní sekce. Myslím tím XC17ku,“

prohlásila klidně.

„Nevím, o čem mluvíte, madam,“ odpověděl muž v černémove

ralu uprostřed formace, která se v jediném okamžiku změnila z or-ganizovaného komanda ve skupinu zajatců

. Nebo rukojmí

, došloSak

terimu, když vražedná sexy kráska pozvedla jeho vlastní zbraňa opřela ji veliteli o čelo. Věděl, že pokud jí nedají, co žádá, vystře-lí. Věděli to ale i oni? Jejich nos nerozdrtila a ani jim neslisovala ob-ličej do rovné plochy.

„Chcete umřít kvůli předstírání? Vy víte, že já vím,“ odpověděla

suše a palcem přesunula ovladač do pozice Total Kill.

Takže nastavení hned z počátku nezměnila. Zabíjení patřilo až do

další vyjednávací úrovně.

V této vzájemné poloze hlaveň – cíl nebyl výběr účinnostimuni

ce důležitý, muže by zabil jakýkoliv výstřel. Jako symbol to však fun-govalo.

10

1. PROLOG


víc měl pocit, že s ním je a ještě víc bude manipulováno jako... jakos pěšákem.

Reproduktor, provizorně připevněný ocelovým drátem ke stožáru

držícímu hrozen světel a anténu radaru, se probral z mlčení a zapla-vil okolí nesrozumitelnými zvuky. Až po chvíli z nich John dokázalvydělit jednotlivá japonská slova, kterým ale stejně nerozuměl.

„Něco na radaru,“ vysvětlil mu po chvíli Joshi. „Letět to k nám.“„Ekologové?“ navrhl JFK.„Moc bouřlivá moře na vysazení člunů a my nedovolit jim přistát na

paluba,“ dostal odpověď. „Navíc my malá loď na chytat velryby. Semtam nějakou, ale ne specialista,“ pokrčil rybář rameny. „Peklo vědět.“

„Jdu se podívat,“ řekl John a zamířil na velitelský můstek. Dosud tam byl jen jednou, když platil za cestu. Bez stvrzenky aho

tově.

Vstoupil bez pozdravu, kapitán po něm bleskl pohledem, alene

protestoval proti jeho přítomnosti. Kormidelník vypadal naprostonetečně.

John se postavil k obrazovce radaru a pozoroval střídavě jasnější

a bledší, rychle se přibližující tečku.

„Vojenská helikoptéra,“ zhodnotil po chvíli.„Jak to víš?“ zeptal se kapitán.Anglicky mluvil dobře a John ho podezříval, že rybolov nepatří

k hlavnímu zdroji jeho příjmů.

„Je tma, letí příliš rychle na civilní stroj a příliš pomalu na letadlo.“„Může to být starší letadlo,“ oponoval mu kapitán. „Bez hodně dobrého přístrojového vybavení si nikdo netroufne

držet se tak nízko nad hladinou,“ zavrtěl hlavou JFK a odešel z můst-ku do své kabiny.

Jeho jediným privilegiem bylo, že miniaturní kóji pro dva měl

k dispozici sám pro sebe.

Z ošoupaného tlumoku, svého jediného zavazadla, vytáhl starou

pětačtyřicítku, vzor 1911. Koupil ji bez licence v přístavní zastavár-ně; byla v lepším stavu, než se zdála, a věnoval jí pár hodin s olejema kartáčem, aby ji zbavil veškerých usazenin, špíny a spalin po střel-ném prachu, které se v jejích útrobách za léta nastřádaly. Po

těžkal ji

v dlani a po chvíli váhání vyměnil zásobník za rezervní. V něm bylynáboje s kulkami s wolframovým jádrem. Pokud po něm šli vojáci,

13

AGENT JFK – RENEGÁT

2. RANDEZ-VOUS NA MO¤I

JFK oběma rukama svíral železné zábradlí a pozoroval neklidnémoře. Další šedivý monotónní den v severním Atlantiku pomalukončil, měl pocit, že se už nikdy nezbaví pachu ryb, příchuti hořkésoli na rtech a pleskání pogumovaných kabátů, do kterých se všich-ni oblékali. A možná po tom ani netoužil.

Dveře vedoucí na schodiště do podpalubních společných prostor

pro posádku se otevřely, podle kroků poznal Joshiho. Neměl nála-du na rozhovor, po celé tři poslední týdny neměl náladu na rozho-vor, už by si na to mohli zvyknout. Přestože za palubní lístek kapi-tánovi slušně zaplatil, nevadila mu těžká dřina provázející rutinnírybolov. Nekonečné seřizování starých motorů velkých navijáků,opravování lan a uskladňování tun a tun nalovených ryb. Jen ne-měl náladu na rozhovory...

„Dobrá počasí,“ řekl Joshi svou lámanou angličtinou.JFK se po něm ani nepodíval. Muž chvíli něco hledal v kapse, pak na třikrát škrtl zapalovačem

a do vlhkého syrového povětří oceánu se vmísila tabáková vůně.JFK nekouřil, ale pach doutníku mu připomněl Vegu, další přátelea lepší časy. I to létání na Velbloudech bylo proti tomu, co zažívalteď, naprosto úžasné... Všechno je lepší než krčit se u dna a čekat,až se povyk uklidní.

„Dobrá počasí na vzpomínání,“ utrousil Joshi.„Na vzpomínání ano, na mluvení ne.“„Jó.“S tím, jak se mocenská situace v Agentuře měnila, se Johnůvsta

tut vyhnance stával dlouhodobější a dlouhodobější záležitostí. A ile-gální mise s Vegou, kdy Agentuře pomohli, se ironií osudu obrátilaproti němu. V době, kdy se pod tlak nepřátel dostávaly celé světy,se nikdo prioritně nezaobíral jednotlivci. John chmurně upíral zra-ky k obzoru. Chyběl mu přístup ke globálním informacím a stále

12


víc měl pocit, že s ním je a ještě víc bude manipulováno jako... jakos pěšákem.

Reproduktor, provizorně připevněný ocelovým drátem ke stožáru

držícímu hrozen světel a anténu radaru, se probral z mlčení a zapla-vil okolí nesrozumitelnými zvuky. Až po chvíli z nich John dokázalvydělit jednotlivá japonská slova, kterým ale stejně nerozuměl.

„Něco na radaru,“ vysvětlil mu po chvíli Joshi. „Letět to k nám.“„Ekologové?“ navrhl JFK.„Moc bouřlivá moře na vysazení člunů a my nedovolit jim přistát na

paluba,“ dostal odpověď. „Navíc my malá loď na chytat velryby. Semtam nějakou, ale ne specialista,“ pokrčil rybář rameny. „Peklo vědět.“

„Jdu se podívat,“ řekl John a zamířil na velitelský můstek. Dosud tam byl jen jednou, když platil za cestu. Bez stvrzenky aho

tově.

Vstoupil bez pozdravu, kapitán po něm bleskl pohledem, alene

protestoval proti jeho přítomnosti. Kormidelník vypadal naprostonetečně.

John se postavil k obrazovce radaru a pozoroval střídavě jasnější

a bledší, rychle se přibližující tečku.

„Vojenská helikoptéra,“ zhodnotil po chvíli.„Jak to víš?“ zeptal se kapitán.Anglicky mluvil dobře a John ho podezříval, že rybolov nepatří

k hlavnímu zdroji jeho příjmů.

„Je tma, letí příliš rychle na civilní stroj a příliš pomalu na letadlo.“„Může to být starší letadlo,“ oponoval mu kapitán. „Bez hodně dobrého přístrojového vybavení si nikdo netroufne

držet se tak nízko nad hladinou,“ zavrtěl hlavou JFK a odešel z můst-ku do své kabiny.

Jeho jediným privilegiem bylo, že miniaturní kóji pro dva měl

k dispozici sám pro sebe.

Z ošoupaného tlumoku, svého jediného zavazadla, vytáhl starou

pětačtyřicítku, vzor 1911. Koupil ji bez licence v přístavní zastavár-ně; byla v lepším stavu, než se zdála, a věnoval jí pár hodin s olejema kartáčem, aby ji zbavil veškerých usazenin, špíny a spalin po střel-ném prachu, které se v jejích útrobách za léta nastřádaly. Po

těžkal ji

v dlani a po chvíli váhání vyměnil zásobník za rezervní. V něm bylynáboje s kulkami s wolframovým jádrem. Pokud po něm šli vojáci,

13

AGENT JFK – RENEGÁT

2. RANDEZ-VOUS NA MO¤I

JFK oběma rukama svíral železné zábradlí a pozoroval neklidnémoře. Další šedivý monotónní den v severním Atlantiku pomalukončil, měl pocit, že se už nikdy nezbaví pachu ryb, příchuti hořkésoli na rtech a pleskání pogumovaných kabátů, do kterých se všich-ni oblékali. A možná po tom ani netoužil.

Dveře vedoucí na schodiště do podpalubních společných prostor

pro posádku se otevřely, podle kroků poznal Joshiho. Neměl nála-du na rozhovor, po celé tři poslední týdny neměl náladu na rozho-vor, už by si na to mohli zvyknout. Přestože za palubní lístek kapi-tánovi slušně zaplatil, nevadila mu těžká dřina provázející rutinnírybolov. Nekonečné seřizování starých motorů velkých navijáků,opravování lan a uskladňování tun a tun nalovených ryb. Jen ne-měl náladu na rozhovory...

„Dobrá počasí,“ řekl Joshi svou lámanou angličtinou.JFK se po něm ani nepodíval. Muž chvíli něco hledal v kapse, pak na třikrát škrtl zapalovačem

a do vlhkého syrového povětří oceánu se vmísila tabáková vůně.JFK nekouřil, ale pach doutníku mu připomněl Vegu, další přátelea lepší časy. I to létání na Velbloudech bylo proti tomu, co zažívalteď, naprosto úžasné... Všechno je lepší než krčit se u dna a čekat,až se povyk uklidní.

„Dobrá počasí na vzpomínání,“ utrousil Joshi.„Na vzpomínání ano, na mluvení ne.“„Jó.“S tím, jak se mocenská situace v Agentuře měnila, se Johnůvsta

tut vyhnance stával dlouhodobější a dlouhodobější záležitostí. A ile-gální mise s Vegou, kdy Agentuře pomohli, se ironií osudu obrátilaproti němu. V době, kdy se pod tlak nepřátel dostávaly celé světy,se nikdo prioritně nezaobíral jednotlivci. John chmurně upíral zra-ky k obzoru. Chyběl mu přístup ke globálním informacím a stále

12


Byl to přátelský uvítací polibek dvou lidí, kteří se už dlouhonevi

děli a nevědí, jak si vzájemně stojí. Dotyk rtů, vůně parfému svádě-jící nerovný boj s bouřlivým větrem, teplo těla. Na okamžik zmize-ly dlouhé měsíce samoty v nenávratnu a vzpomínky se vrátily, jakoby nebyly starší než den. Pak se JFK zase vzdálil a změnil se v muže,kterým se stal – v psance, vraha milionů, v jednoho z nejhledaněj-ších běženců v paralelním metauniverzu.

Záře reflektorů odrážená vodní tříští klamala, nedokázalodhad

nout, jak se komtesa Andrea de Villefort tváří, neviděl jí do očí. Po-zorovala ho, jako by se snažila zjistit, kdo je vlastně zač. Možná proněj poslali právě ji, napadlo ho a pousmál se tomu. Nevzdoroval byjí, měl by alespoň od všeho pokoj.

Stoupla si na špičky, chytila ho za klopu pláště a přitáhla k sobě.

Její druhý polibek byl všechno jiné než zdvořilostní.

„Žiješ,“ řekla, když skončila.„Málem jsem už zapomněl,“ zamumlal JFK a nepouštěl ji od sebe.„Myslela jsem, že za to může sexuální abstinence, a ona je topi

stole,“ dotkla se M 1911ky za jeho pasem.

JFK se usmál, tentokrát doopravdy.„Na téhle lodi mám spoustu možností k povyražení, i když se to

možná na první pohled nezdá. Tvůj kamarád v helikoptéře je stálepřipravený odletět?“

„Jo. Mám od něj slíbenou půlhodinu, teď už jen dvacet devět minut.“Další, větší vlna je obšťastnila štědrou dávkou vodní tříště a vítr se

rozeřval o poznání silněji. „Předpokládám, že mi chceš něco říct,“JFK musel zvýšit hlas, aby se slyšeli.

„Ano, to také,“ přikývla Andrea„Pojďme do podpalubí, mám tam kajutu, žádný luxus, ale nikdo

v ní není.“

„Víc nepotřebuji,“ přikývla. Hned za dveřmi je přivítal pach ryb, teplo a stejnoměrné hučení

strojů. JFK ji nejkratší cestou zavedl ke kajutě, otevřel dveře a ne-chal Andreu vstoupit první. Když za sebou zavíral dveře, málem doní vrazil. Otočila se čelem k němu a zůstala ve stísněném prostorustát. John jediným pohybem rozepnul zdrhovadlo a objal ji dlaně-mi kolem boků, v první chvíli si myslel, že ji při líbání kousnul, aleve skutečnosti kousla ona jeho. To už měl ruce pod všemi vrstvami

15

AGENT JFK – RENEGÁT

měli pravděpodobně neprůstřelné vesty. Původní zásobník si strčildo kapsy, pistoli zasunul jen tak za opasek. Neměl rád tenhle ležér-ní způsob nošení zbraně, považoval ho za zbytečně nebezpečný, alepouzdro nesehnal.

Vrátil se na velitelský můstek ve chvíli, kdy se kapitán s někýmdo

hadoval po vysílačce.

„Vezou návštěvu, chtějí přistát, potřebuji vyznačit volné místo,“

dozvěděl se JFK.

„To bude asi pro mě,“ odhadl nahlas.„Neměl jsem tě brát na palubu,“ odplivl si kapitán.„Neměl jsi brát peníze,“ pokrčil rameny John.V ruce kormidelníka se objevil dlouhý nůž, krátký wakizaschi meč,

opravil Kovář vzápětí svůj úsudek.

Námořník se díval na svého velitele a čekal na jeho rozhodnutí.

JFK se nehýbal, pouze kapitána klidně pozoroval. Sám přesně věděl,co udělá. Pokud kormidelník dostane rozkaz ho zabít, zůstanou namůstku dvě mrtvá těla. Pokud ne – půjde vyznačit místo pro při-stání helikoptéry.

Japonštině John neporozuměl, ale tón byl jasný a kormidelník

schoval svou zbraň, jako by se vůbec nic nestalo.

O deset minut později se z temné oblohy vynořil matný tvarštíh

lého trupu bitevního vrtulníku Aligator SkySweeper 11. JFK stálu kolejnic jeřábu a díval se, jak obluda ježící se hlavněmi gatlingo-vých kanónů a hroty raket obratně sedá na pohybující se palubu.První zaskřípění podvozku a tlumičů vyrovnávajících nerovnoměr-né dosednutí, stroj přistál. Vrtule zvolnila svůj běh, ale motory dálpracovaly, skrz kovovou fólií potažená skla kabiny nebylo dovnitřvidět. Podle zvuku JFK poznal, že stroj zůstává ve stavu bojové po-hotovosti. Dveře na místě zbraňového operátora se otevřely, ven vy-klouzla tmavá štíhlá silueta a s obratností kočkovité šelmy doskoči-la na palubu.

JFK sykl. To nebylo možné. Musel se mýlit.Přestože byl ve stínu paluby neviditelný, zamířil návštěvníkpří

mo k němu. Vyšší a mohutnější vlna než ostatní udeřila do bokulodi, zadunění doprovodil mrak mokré pěny ve vzduchu, John za-mrkal, aby zbavil řasy slaných kapek. To už byla návštěva u něj.

„Tebe bych tady nečekal,“ řekl tiše a políbil Andreu na tvář.

14

2. RANDEZ-VOUS NA MO¤I


Byl to přátelský uvítací polibek dvou lidí, kteří se už dlouhonevi

děli a nevědí, jak si vzájemně stojí. Dotyk rtů, vůně parfému svádě-jící nerovný boj s bouřlivým větrem, teplo těla. Na okamžik zmize-ly dlouhé měsíce samoty v nenávratnu a vzpomínky se vrátily, jakoby nebyly starší než den. Pak se JFK zase vzdálil a změnil se v muže,kterým se stal – v psance, vraha milionů, v jednoho z nejhledaněj-ších běženců v paralelním metauniverzu.

Záře reflektorů odrážená vodní tříští klamala, nedokázalodhad

nout, jak se komtesa Andrea de Villefort tváří, neviděl jí do očí. Po-zorovala ho, jako by se snažila zjistit, kdo je vlastně zač. Možná proněj poslali právě ji, napadlo ho a pousmál se tomu. Nevzdoroval byjí, měl by alespoň od všeho pokoj.

Stoupla si na špičky, chytila ho za klopu pláště a přitáhla k sobě.

Její druhý polibek byl všechno jiné než zdvořilostní.

„Žiješ,“ řekla, když skončila.„Málem jsem už zapomněl,“ zamumlal JFK a nepouštěl ji od sebe.„Myslela jsem, že za to může sexuální abstinence, a ona je topi

stole,“ dotkla se M 1911ky za jeho pasem.

JFK se usmál, tentokrát doopravdy.„Na téhle lodi mám spoustu možností k povyražení, i když se to

možná na první pohled nezdá. Tvůj kamarád v helikoptéře je stálepřipravený odletět?“

„Jo. Mám od něj slíbenou půlhodinu, teď už jen dvacet devět minut.“Další, větší vlna je obšťastnila štědrou dávkou vodní tříště a vítr se

rozeřval o poznání silněji. „Předpokládám, že mi chceš něco říct,“JFK musel zvýšit hlas, aby se slyšeli.

„Ano, to také,“ přikývla Andrea„Pojďme do podpalubí, mám tam kajutu, žádný luxus, ale nikdo

v ní není.“

„Víc nepotřebuji,“ přikývla. Hned za dveřmi je přivítal pach ryb, teplo a stejnoměrné hučení

strojů. JFK ji nejkratší cestou zavedl ke kajutě, otevřel dveře a ne-chal Andreu vstoupit první. Když za sebou zavíral dveře, málem doní vrazil. Otočila se čelem k němu a zůstala ve stísněném prostorustát. John jediným pohybem rozepnul zdrhovadlo a objal ji dlaně-mi kolem boků, v první chvíli si myslel, že ji při líbání kousnul, aleve skutečnosti kousla ona jeho. To už měl ruce pod všemi vrstvami

15

AGENT JFK – RENEGÁT

měli pravděpodobně neprůstřelné vesty. Původní zásobník si strčildo kapsy, pistoli zasunul jen tak za opasek. Neměl rád tenhle ležér-ní způsob nošení zbraně, považoval ho za zbytečně nebezpečný, alepouzdro nesehnal.

Vrátil se na velitelský můstek ve chvíli, kdy se kapitán s někýmdo

hadoval po vysílačce.

„Vezou návštěvu, chtějí přistát, potřebuji vyznačit volné místo,“

dozvěděl se JFK.

„To bude asi pro mě,“ odhadl nahlas.„Neměl jsem tě brát na palubu,“ odplivl si kapitán.„Neměl jsi brát peníze,“ pokrčil rameny John.V ruce kormidelníka se objevil dlouhý nůž, krátký wakizaschi meč,

opravil Kovář vzápětí svůj úsudek.

Námořník se díval na svého velitele a čekal na jeho rozhodnutí.

JFK se nehýbal, pouze kapitána klidně pozoroval. Sám přesně věděl,co udělá. Pokud kormidelník dostane rozkaz ho zabít, zůstanou namůstku dvě mrtvá těla. Pokud ne – půjde vyznačit místo pro při-stání helikoptéry.

Japonštině John neporozuměl, ale tón byl jasný a kormidelník

schoval svou zbraň, jako by se vůbec nic nestalo.

O deset minut později se z temné oblohy vynořil matný tvarštíh

lého trupu bitevního vrtulníku Aligator SkySweeper 11. JFK stálu kolejnic jeřábu a díval se, jak obluda ježící se hlavněmi gatlingo-vých kanónů a hroty raket obratně sedá na pohybující se palubu.První zaskřípění podvozku a tlumičů vyrovnávajících nerovnoměr-né dosednutí, stroj přistál. Vrtule zvolnila svůj běh, ale motory dálpracovaly, skrz kovovou fólií potažená skla kabiny nebylo dovnitřvidět. Podle zvuku JFK poznal, že stroj zůstává ve stavu bojové po-hotovosti. Dveře na místě zbraňového operátora se otevřely, ven vy-klouzla tmavá štíhlá silueta a s obratností kočkovité šelmy doskoči-la na palubu.

JFK sykl. To nebylo možné. Musel se mýlit.Přestože byl ve stínu paluby neviditelný, zamířil návštěvníkpří

mo k němu. Vyšší a mohutnější vlna než ostatní udeřila do bokulodi, zadunění doprovodil mrak mokré pěny ve vzduchu, John za-mrkal, aby zbavil řasy slaných kapek. To už byla návštěva u něj.

„Tebe bych tady nečekal,“ řekl tiše a políbil Andreu na tvář.

14

2. RANDEZ-VOUS NA MO¤I


„Proč já?“„Netuším.“Loď se zhoupla, Kovář se musel opřít, aby udržel rovnováhu,při

tom ještě stačil nabídnout ruku Andree.

„Díky,“ mrkla na něho.„Bude to hodně nebezpečné, o tom žádná, ale předpokládám, že

to vezmeš. A možná také špinavé.“

JFK mlčel. „Já bych to vzala. Každopádně pokud do toho půjdeš, dej sipod

mínku. Požádej o statut agenta vyšetřovatele se speciálním pověřením.“

Podala mu flashkartu zatavenou do plastikové fólie.„Tam najdeš vysvětlení. Dej pozor, aby se to nedostalo do rukou

nikomu jinému.“

JFK přikývl, otevřel dveře, zkontroloval chodbu a uvolnil cestu.„Jak mě najdou? Zametl jsem stopy.“„Já tě našla a oni jsou ze světa na úrovni naší budoucnosti. Mají

své metody.“

„Rozumím.“Na chodbě se zastavila a ještě jednou se k němu otočila.„Obvykle muž nejprve ženu pozve na večeři a teprve potom jisve

de. Takže, dlužíš mi večeři.“

„Nemohu se dočkat, až tenhle dluh splatím,“ přikývl vážně.Pak už spěchali zpět na palubu.„Někdo z Agentury?“ překřikl JFK vichr a ukázal na vrtulník.„Ne. Harskin je z armády. Ve válce jsem jeho otci prokázalamen

ší službu a on se mi za něj cítí zavázaný. Vlastně celá rodina se micítí zavázána. Tak mi udělal taxík.“

„V jaké válce?“ zkusil to John. Andrea toho o sobě nikdy moc neřekla.„V Zálivu,“ ohlédla se po něm a i v šedém příšeří ředěném vodou

zahlédl její šibalský výraz.

To už stáli téměř u vrtulníku a nad hlavou jim svištěla vrtule.„Šťastný let!“ zařval JFK. „Dávej na sebe pozor!“ „Co bych kvůli večeři neudělala!“ zaslechl odpověď, pak se dveře

zavřely a rotor začal nabírat rychlost.

O minutu později už nic neprozrazovalo, že na rybářské lodi kdy

nějaký stroj přistál.

17

AGENT JFK – RENEGÁT

termoprádla, do nichž byla navlečená, a sám cítil její dlaně na svéhrudi. Podlaha se naklonila, jak se loď zhoupla, v objetí zavrávorali.

„Drž mě pevně, nechci mít modřiny,“ zamumlala.JFK se posadil na kavalec, přetáhl Andree kalhoty přes boky.Ne

chala je sklouznout až dolů a vyhoupla se mu do klína.

„Ani jsi neocenil mé spodní prádlo,“ vydechla a zabořila hlavu do

obliny krku nad klíční kostí. Ve chvíli, kdy ji spustil až dolů, hlasi-tě vydechla a vzápětí kousla Johna do ramene. „To nebylo moc jemné milování,“ ocenil, když se oba trochu uklidnili.

Seděl se zavřenýma očima a oběma rukama Andreu objímal.Mož

ná ji k sobě tiskl až příliš, ale nechtěl ji pouštět. Ne hned. Vůbec.

„Nebylo,“ nepřela se.Zůstali nehybní, pot jejich těl chladl, vichr se pomalu, ale jistěmě

nil v bouři.

„Budu muset jít, Harskin mi slíbil půl hodiny, ale zdá se, žepoča

sí rozhodlo jinak,“ řekla, sklouzla mu z klína a rychlými úsporný-mi pohyby se začala oblékat.

JFK ji při tom pozoroval a obdivoval každý její pohyb, každouli

nii těla. Byla nahá a přesto na něj nepůsobila jako nahá, oblékalo jito, jaká byla. Svá, sebejistá, ale současně někde uvnitř, hodně hlu-boko, kam jednou nebo dvakrát nahlédl, lidská a jemná. Jak to do-kázala v sobě uchránit, po všech těch letech v Agentuře?

„Proč jsi přišla?“„Myslela jsem, že je to jasné, nebo ne?“ zatvářila se nechápavě

a došněrovala druhou botu.

Kovář se také začal oblékat a při její větě se nedokázal nepousmát.„V Agentuře to vře. Někteří začínají vnímat X-Hawka jako vážnou

hrozbu, jiní naopak hážou vinu za poslední události na tebe. Poda-řilo se jim k tomu využít i tvou poslední eskapádu s Vegou. Proto semusíš dál schovávat. Navíc se v tom chaosu pohybují špioni pracu-jící bůhví pro koho. Tedy kromě těch, o kterých už víme.“

JFK si zastrčil košili do kalhot a utáhl si pásek. „Dostaneš nabídku. Z Agentury, ale z jiné báze, než je naše.Hod

ně vzdálené. Nevím přesně, o co jde, mé zdroje mi dodaly pouzehodně neúplné informace. Nabídnou ti celkovou rehabilitaci, po-kud pro ně něco uděláš.“

16

2. RANDEZ-VOUS NA MO¤I


„Proč já?“„Netuším.“Loď se zhoupla, Kovář se musel opřít, aby udržel rovnováhu,při

tom ještě stačil nabídnout ruku Andree.

„Díky,“ mrkla na něho.„Bude to hodně nebezpečné, o tom žádná, ale předpokládám, že

to vezmeš. A možná také špinavé.“

JFK mlčel. „Já bych to vzala. Každopádně pokud do toho půjdeš, dej sipod

mínku. Požádej o statut agenta vyšetřovatele se speciálním pověřením.“

Podala mu flashkartu zatavenou do plastikové fólie.„Tam najdeš vysvětlení. Dej pozor, aby se to nedostalo do rukou

nikomu jinému.“

JFK přikývl, otevřel dveře, zkontroloval chodbu a uvolnil cestu.„Jak mě najdou? Zametl jsem stopy.“„Já tě našla a oni jsou ze světa na úrovni naší budoucnosti. Mají

své metody.“

„Rozumím.“Na chodbě se zastavila a ještě jednou se k němu otočila.„Obvykle muž nejprve ženu pozve na večeři a teprve potom jisve

de. Takže, dlužíš mi večeři.“

„Nemohu se dočkat, až tenhle dluh splatím,“ přikývl vážně.Pak už spěchali zpět na palubu.„Někdo z Agentury?“ překřikl JFK vichr a ukázal na vrtulník.„Ne. Harskin je z armády. Ve válce jsem jeho otci prokázalamen

ší službu a on se mi za něj cítí zavázaný. Vlastně celá rodina se micítí zavázána. Tak mi udělal taxík.“

„V jaké válce?“ zkusil to John. Andrea toho o sobě nikdy moc neřekla.„V Zálivu,“ ohlédla se po něm a i v šedém příšeří ředěném vodou

zahlédl její šibalský výraz.

To už stáli téměř u vrtulníku a nad hlavou jim svištěla vrtule.„Šťastný let!“ zařval JFK. „Dávej na sebe pozor!“ „Co bych kvůli večeři neudělala!“ zaslechl odpověď, pak se dveře

zavřely a rotor začal nabírat rychlost.

O minutu později už nic neprozrazovalo, že na rybářské lodi kdy

nějaký stroj přistál.

17

AGENT JFK – RENEGÁT

termoprádla, do nichž byla navlečená, a sám cítil její dlaně na svéhrudi. Podlaha se naklonila, jak se loď zhoupla, v objetí zavrávorali.

„Drž mě pevně, nechci mít modřiny,“ zamumlala.JFK se posadil na kavalec, přetáhl Andree kalhoty přes boky.Ne

chala je sklouznout až dolů a vyhoupla se mu do klína.

„Ani jsi neocenil mé spodní prádlo,“ vydechla a zabořila hlavu do

obliny krku nad klíční kostí. Ve chvíli, kdy ji spustil až dolů, hlasi-tě vydechla a vzápětí kousla Johna do ramene. „To nebylo moc jemné milování,“ ocenil, když se oba trochu uklidnili.

Seděl se zavřenýma očima a oběma rukama Andreu objímal.Mož

ná ji k sobě tiskl až příliš, ale nechtěl ji pouštět. Ne hned. Vůbec.

„Nebylo,“ nepřela se.Zůstali nehybní, pot jejich těl chladl, vichr se pomalu, ale jistěmě

nil v bouři.

„Budu muset jít, Harskin mi slíbil půl hodiny, ale zdá se, žepoča

sí rozhodlo jinak,“ řekla, sklouzla mu z klína a rychlými úsporný-mi pohyby se začala oblékat.

JFK ji při tom pozoroval a obdivoval každý její pohyb, každouli

nii těla. Byla nahá a přesto na něj nepůsobila jako nahá, oblékalo jito, jaká byla. Svá, sebejistá, ale současně někde uvnitř, hodně hlu-boko, kam jednou nebo dvakrát nahlédl, lidská a jemná. Jak to do-kázala v sobě uchránit, po všech těch letech v Agentuře?

„Proč jsi přišla?“„Myslela jsem, že je to jasné, nebo ne?“ zatvářila se nechápavě

a došněrovala druhou botu.

Kovář se také začal oblékat a při její větě se nedokázal nepousmát.„V Agentuře to vře. Někteří začínají vnímat X-Hawka jako vážnou

hrozbu, jiní naopak hážou vinu za poslední události na tebe. Poda-řilo se jim k tomu využít i tvou poslední eskapádu s Vegou. Proto semusíš dál schovávat. Navíc se v tom chaosu pohybují špioni pracu-jící bůhví pro koho. Tedy kromě těch, o kterých už víme.“

JFK si zastrčil košili do kalhot a utáhl si pásek. „Dostaneš nabídku. Z Agentury, ale z jiné báze, než je naše.Hod

ně vzdálené. Nevím přesně, o co jde, mé zdroje mi dodaly pouzehodně neúplné informace. Nabídnou ti celkovou rehabilitaci, po-kud pro ně něco uděláš.“

16

2. RANDEZ-VOUS NA MO¤I


„Záleží na tom, kdo se ptá,“ pokrčil rameny JFK. Ruku volně položenou na stole měl jen pár centimetrů od pistole.„Agent senior Vratny, samostatný agent Panwer,“ promluvil muž,

který ho oslovil.

„Neznám žádného Kováře,“ zareagoval studeně JFK. „Ale slyšel

jsem, že ho hledají.“

Muži si přisedli k pásu a Panwer si posunul stoličku tak, abyKo

vář nemohl vidět oba najednou. JFK se pouze vytočil, ruku nechaldál na stole. Stačilo mu periferně zareagovat na příliš rychlý pohyb.

„Ano, zatím je na něj stále vydán zatykač. Ale poznámka

Hledán

živý nebo mrtvý

byla stažena,“ zareagoval Vratny.

„Tak to se tomu Kovářovi určitě ulevilo,“ přikývl JFK.„Jsem z báze CX-32. Mám pro něj nabídku. Pokud ji přijme aspl

ní z ní vyplývající úkol, bude to pro něj znamenat komplexní re-habilitaci, výmaz postihů ze služebních záznamů,“ pokračoval Vrat-ny, jako by JFK nic neřekl.

„To zní zajímavě. O co jde?“ zeptal se JFK.„Musíme se ujistit, že jste to skutečně vy.“„Vy to víte, proto jste tady.“Vratny se podíval na svého partnera a ten se naklonil keKovářo

vi, v ruce předmět připomínající zapalovač v podobě malé pistolky.

Než se stačil Kováře dotknout, ztuhl zmražen dotykem hlavně ve

svém klíně.

„Je to jen zařízení na odběr genetického vzorku. Nebolí to, ani vás

to nijak nepoškodí,“ vysvětlil Vratny klidně.

JFK místo odpovědi zavrtěl hlavou a Panwer svou hračku zase

schoval.

„Co ode mě chcete? A proč zrovna ode mě?“ zeptal se JFK.„Co je to za zbraň?“ promluvil poprvé mladší agent.„Pistole vyrobená podle víc než sto let staré předlohy.Pětačtyři

cítka. Těžká, neohrabaná, ale prověřená a účinná.“

„Smrtící zbraň?“ zeptal se Panwer, jako by odmítal uvěřit.Zdál se bledší než před pár sekundami.„Jaká jiná?“ nechápal Kovář.„U nás smrtící zbraně používáme jen za výjimečných okolností

podle přesně stanovených pravidel,“ vysvětlil Vratny.

Přestože se to snažil zamaskovat, i on byl vyveden z míry.

19

AGENT JFK – RENEGÁT

3. LICITACE

JFK zapadl do sushi-baru, setřepával z kabátu kapky vody a rozhlížel sepo hostech. Normální osazenstvo, to bylo v pořádku. Nestál o problé-my s ruskou mafií válčící s tradiční jakuzou. Kapitán, který ho bez do-kladů vzal na palubu své lodi a dopravil až do říše vycházejícího slun-ce, měl s druhou se jmenovaných organizací zjevně něco společného.Právě proto si dal John práci a několikrát se přesunul z města do měs-ta, aby za sebou zametl všechny stopy. Odložil si kabát na věšák, vybralvolné místo u dopravníkového pásu, na němž kolem dokola obíhalynové a nové porce sushi. Než si stačil přemístit pár kousků na tác, ser-vírka mu nalila šálek čaje a postavila před něj dvě mističky s omáčkou.

Kovář nejprve zkusil lososa a pak si vybral jedovatě žlutý kus, který

nejvíc připomínal mrtvou vosu. Chutnal stejně odporně, jak vypa-dal, zdání tentokrát kupodivu neklamalo. Venku stále pršelo, vypa-dalo to na jeden z podzimních monzunových dešťů, kolem něj v ne-měnném tempu putovaly další a další kousky masa a rýže. Vytáhlz kapsy notebook, postavil ho před sebe, zapnul a začal číst. Žvýkalmechanicky, víc než na jídlo se soustředil na text před sebou.

Déšť zvenku náhle zněl hlasitěji, JFK k příchozím nevzhlédl,pro

hlédl si je úkosem. Byli dva, a přestože se právě vynořili z vodníhopřívalu, pršipláště měli téměř okamžitě suché. Odhadl to na nějakýhodně dobrý nesmáčivý povrch. Přesto ze všeho nejvíc připomína-li zmoklé myši – neměli klobouky, a to znamenalo, že za límec sejim dostalo víc ledové vody, než se jim zamlouvalo.

Oba dokonale oholeni, něco v jejich tvářích říkalo, že sem nepatří.

Aniž by se o to snažili, připomínali modely z reklamy na kosmetiku.John vytáhl zpoza opasku pistoli a pak na ni opatrně naaranžoval no-viny. V Japonsku nebylo vhodné upoutávat na sebe zbytečnou po-zornost tím, že byl člověk ozbrojen. Ale tihle dva přišli za ním. A užho mezi hosty zpozorovali.

„John Francis Kovář?“

18


„Záleží na tom, kdo se ptá,“ pokrčil rameny JFK. Ruku volně položenou na stole měl jen pár centimetrů od pistole.„Agent senior Vratny, samostatný agent Panwer,“ promluvil muž,

který ho oslovil.

„Neznám žádného Kováře,“ zareagoval studeně JFK. „Ale slyšel

jsem, že ho hledají.“

Muži si přisedli k pásu a Panwer si posunul stoličku tak, abyKo

vář nemohl vidět oba najednou. JFK se pouze vytočil, ruku nechaldál na stole. Stačilo mu periferně zareagovat na příliš rychlý pohyb.

„Ano, zatím je na něj stále vydán zatykač. Ale poznámka

Hledán

živý nebo mrtvý

byla stažena,“ zareagoval Vratny.

„Tak to se tomu Kovářovi určitě ulevilo,“ přikývl JFK.„Jsem z báze CX-32. Mám pro něj nabídku. Pokud ji přijme aspl

ní z ní vyplývající úkol, bude to pro něj znamenat komplexní re-habilitaci, výmaz postihů ze služebních záznamů,“ pokračoval Vrat-ny, jako by JFK nic neřekl.

„To zní zajímavě. O co jde?“ zeptal se JFK.„Musíme se ujistit, že jste to skutečně vy.“„Vy to víte, proto jste tady.“Vratny se podíval na svého partnera a ten se naklonil keKovářo

vi, v ruce předmět připomínající zapalovač v podobě malé pistolky.

Než se stačil Kováře dotknout, ztuhl zmražen dotykem hlavně ve

svém klíně.

„Je to jen zařízení na odběr genetického vzorku. Nebolí to, ani vás

to nijak nepoškodí,“ vysvětlil Vratny klidně.

JFK místo odpovědi zavrtěl hlavou a Panwer svou hračku zase

schoval.

„Co ode mě chcete? A proč zrovna ode mě?“ zeptal se JFK.„Co je to za zbraň?“ promluvil poprvé mladší agent.„Pistole vyrobená podle víc než sto let staré předlohy.Pětačtyři

cítka. Těžká, neohrabaná, ale prověřená a účinná.“

„Smrtící zbraň?“ zeptal se Panwer, jako by odmítal uvěřit.Zdál se bledší než před pár sekundami.„Jaká jiná?“ nechápal Kovář.„U nás smrtící zbraně používáme jen za výjimečných okolností

podle přesně stanovených pravidel,“ vysvětlil Vratny.

Přestože se to snažil zamaskovat, i on byl vyveden z míry.

19

AGENT JFK – RENEGÁT

3. LICITACE

JFK zapadl do sushi-baru, setřepával z kabátu kapky vody a rozhlížel sepo hostech. Normální osazenstvo, to bylo v pořádku. Nestál o problé-my s ruskou mafií válčící s tradiční jakuzou. Kapitán, který ho bez do-kladů vzal na palubu své lodi a dopravil až do říše vycházejícího slun-ce, měl s druhou se jmenovaných organizací zjevně něco společného.Právě proto si dal John práci a několikrát se přesunul z města do měs-ta, aby za sebou zametl všechny stopy. Odložil si kabát na věšák, vybralvolné místo u dopravníkového pásu, na němž kolem dokola obíhalynové a nové porce sushi. Než si stačil přemístit pár kousků na tác, ser-vírka mu nalila šálek čaje a postavila před něj dvě mističky s omáčkou.

Kovář nejprve zkusil lososa a pak si vybral jedovatě žlutý kus, který

nejvíc připomínal mrtvou vosu. Chutnal stejně odporně, jak vypa-dal, zdání tentokrát kupodivu neklamalo. Venku stále pršelo, vypa-dalo to na jeden z podzimních monzunových dešťů, kolem něj v ne-měnném tempu putovaly další a další kousky masa a rýže. Vytáhlz kapsy notebook, postavil ho před sebe, zapnul a začal číst. Žvýkalmechanicky, víc než na jídlo se soustředil na text před sebou.

Déšť zvenku náhle zněl hlasitěji, JFK k příchozím nevzhlédl,pro

hlédl si je úkosem. Byli dva, a přestože se právě vynořili z vodníhopřívalu, pršipláště měli téměř okamžitě suché. Odhadl to na nějakýhodně dobrý nesmáčivý povrch. Přesto ze všeho nejvíc připomína-li zmoklé myši – neměli klobouky, a to znamenalo, že za límec sejim dostalo víc ledové vody, než se jim zamlouvalo.

Oba dokonale oholeni, něco v jejich tvářích říkalo, že sem nepatří.

Aniž by se o to snažili, připomínali modely z reklamy na kosmetiku.John vytáhl zpoza opasku pistoli a pak na ni opatrně naaranžoval no-viny. V Japonsku nebylo vhodné upoutávat na sebe zbytečnou po-zornost tím, že byl člověk ozbrojen. Ale tihle dva přišli za ním. A užho mezi hosty zpozorovali.

„John Francis Kovář?“

18




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist