načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: JFK 014 Prokletí legendy: Hra gentlemanů - Ing. Miroslav Žamboch

JFK 014 Prokletí legendy: Hra gentlemanů

Elektronická kniha: JFK 014 Prokletí legendy: Hra gentlemanů
Autor:

Čtyři sta tisíc válečných lodí na hranicích Sluneční soustavy. Zbraně, které mohou rozvrátit celé vesmíry, zmizelá agentka Stellarová. Robotičtí assasini. JFK už by byl mrtev, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Triton + EF
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 191
Rozměr: 19 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-738-7048-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Agent JFK se navrací z vyhnanství, čelí útokům vysoce robotizovaných zabijáků a na pomoc mu přichází jedna z dosud okrajových postav, kyborg Frank Boorman. Oba přátelé mají plné ruce práce s přežitím a pátráním, kdo tak mocný si tolik přeje agentovu smrt. V bezpečí není ani jeho nadřízená a milenka, baronka von Techlowitz, a tak tentokrát dochází k bojům v poněkud větším měřítku, než jsou čtenáři z předchozích dílů zvyklí. Mrtvých budou zástupy a ani sám JFK nezůstane tím, kým býval.

Popis nakladatele

Čtyři sta tisíc válečných lodí na hranicích Sluneční soustavy. Zbraně, které mohou rozvrátit celé vesmíry, zmizelá agentka Stellarová. Robotičtí assasini. JFK už by byl mrtev, kdyby – kdyby mu nepomohl někdo, kdo zabijácké stroje nemá, ale opravdu nemá, rád. Frank Boorman a John Francis Kovář proti technologickým gildám a korporacím. Dva ranaři proti emisarům největšího čaroděje všech dob.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

agent

John Francis Kovář

14

PROKLETÍ LEGENDY II

HRA GENTLEMANÒ

Miroslav Žamboch

PRVNÍ RYZE âESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!


Copyright © Miroslav Žamboch, 2008

Cover Art © Marek Hlavatý, 2008

Design © Jan Doležálek, 2008

Illustrations © Petr Vyoral, 2008

Edition © 2008

All rights are reserved

ISBN 978-80-7387-048-5


Od: KILLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF báze

HUMAN IV tech

Komu: GODovi – Centrální Nad-inteligenci EF

Subjekt: Agent John F. Kovář

Vyhrazení: Materiál nepřístupný lidem

Agent John F. Kovář:

Statut: ve vyhnanství

Agent JFK byl za porušení agenturního kodexu (mise JFK 11:Pod

houbí smrti) odsouzen k vyhnanství. Neznámá skupina všakzmani

pulovala cílové koordináty tak, aby byl poslán na svět se životními

podmínkami neslučitelnými se životem. Tým Bytewské pokus ovraž

du odhalil a před vykonáním rozsudku přepsal koordináty a zacílil je

na svět, z něhož pocházela zpráva již mrtvého vědeckého specialisty

doktora Maurbyho o možnosti popření tzv. Maurbyho efektu. Tuto

informaci JFK svým pátráním vyvrátil (viz mise JFK 12: Stín legendy).

Kovářova přítelkyně, senior agent Andrea de Villefort, se rozhodla na

vlastní pěst zjistit, kdo za spiknutím stojí. Kvůli tomu byladonuce

na přejít do ilegality, protože byrokratická mašinérie Agentury jiozna

čila za nepřítele č. 1: Hledána mrtvá či živá.

Balík nových informací od agenta Kováře způsobil, že se nepřátelé

demaskovali a pokusili se agentku de Villefort zabít za každou cenu.

To se jim nepodařilo, v bitvě v bázové zbrojnici bylo jádro spiklenců

zlikvidováno. Přesto se nepřátelům podařilo na stopu JFK vyslatza

bijáckou magickou entitu šesté kategorie, která ho má vyslechnout

a poté definitivně zlikvidovat.

Maurbyho efekt: Základní fyzikální zákon metauniverza. V žádném

světě nemůže dlouhodobě existovat výrobek postavený natechno

logiích vyšších, než jsou dané realitě vlastní.

3


Společenská analýza lidí okolo JFK na požadavek CentrálníNad-in

teligence GODa: JFK se stává okem cyklónu. Pravděpodobnost jeho

přežití při samostatné činnosti minimální. Za neoficiální aprotizá

konné pomoci lidí z týmu Bytewské (Villefortová, Vega, Boorman,

Bernstain, Whittacker) mizivá, ale nenulová. Varování: Závisí na něm

životy milard!

KILLER

Poznámka: Materiál není určen do lidských rukou, mohl by ovlivnit

deformace kauzality.

4


KUR ̄R

Glider vstoupil do svrchních vrstev atmosféry velkou rychlostí a pod

úhlem nacházejícím se ve žlutém rizikovém pásmu. Zuřivé vibrace

roztřásly interiér. JFK automaticky zkontroloval, zda jsou jehobezečnostní pásy správně zajištěné. Nestál o to polámat si kosti kvůli

hloupému opominutí.

Po třech minutách první nápor aerodynamického brždění pominul a situace se uklidnila. JFK si dovolil krátké rozhlédnutí pospolucestujících. Nikdo netrpěl kosmickou nemocí, všichni si hleděli svého. Staří harcovníci, kteří z nejrůznějších důvodů k návratu na starou dobrou Zemi zvolili laciný kosmický kluzák, jenž byl obvyklepoužíván spíš pro přepravu specifického zboží. Někteří z nichpravděpodobně nemířili na Zemi na dlouho, vedla je na ni práce, krátkodobá zakázka, po které se budou muset vrátit z pozemského ráje zpět naorbitální pás, do průmyslového pekla. Nebe, peklo, ráj, očistec. V tomhle světě bylo všechno nějak zpřeházené, napadlo JFK.

Starší muž s tváří připomínající vymačkaný citrón, na který někdo kvůli nedostatku tequily chrstl trochu kyseliny sírové, zachytil jeho pohled a Kovář pomalu a lhostejně, jako člověk bezmyšlenkovitětěkající očima po okolí, přesunul pozornost jinam.

Než kluzák úsporně zbrzdí z orbitální rychlosti na atmosférickou přistávací, vykrouží okolo planety ještě celé dva oblety. Téměř dvěhodiny času.

Mohl si dopřát mnohem pohodlnější způsob přepravy spolu sAmélií, šéfkou vývojové společnosti BIOTECH, jeho zaměstnavatelkou a také milenkou. Pracoval pro ni jako osobní tajemník, což vposlední době znamenalo muž přes bezpečnost a ochranu vnitřníhookruhu nejdůležitějších zaměstnanců. Poslední měsíc, kdy se celáspolečnost po vítězství v turnaji vojenských technologií přesunovala dolů, na planetu, bylo krušných. Úniky informací, permanentní pokusy o špionáž, přetahování zaměstnanců, vydírání. A k tomu všemu ještě

5


jeho vlastní vyšetřování pro EF, kdy se snažil přijít na kloub tomu, co

přesně se stalo s celým tímto světem, který někdo – a JFK tušil kdo –

přeměnil na obrovskývědeckorůmyslový komplex zaměřený navýrobu stále většího množství stále lepších zbraní. A už vůbec se munechtělo přemýšlet nad svým posledním zjištěním. To mu doopravdy

nahánělo strach.

Přestože vypadal, že je utopený hluboko v myšlenkách, nepřestával podvědomě kontrolovat okolí. Už věděl, že jeho inkognito byloodhaleno; šli po něm dva muži, jeden vyšší s postavou basketbalového hráče, druhý zavalitý, s prasečím rypákem místo nosu a malýmaočima připomínajícíma dva tmavé kusy granitu. Laurel a Hardy,napadlo Kováře. Nikdy nevěděl, který ze dvojice komiků je který. Šli po něm kvůli cargu, které pro Amélii převážel? V příručním zavazadlepřioutaném k zemi popruhem se suchým zipem vezl kompletní sadu upravených virů – vysoce specializovaných nástrojů na genetickémanipulace nutné při výrobě posledních typů klonů. Vzpomněl si na pološílený klon profesora Maurbyho, jehož zoufalé volání o pomoc ho sem vlastně přivedlo. Pološílený klon, který zabíjel ženy jenproto, aby z jejich těl získával proteiny pro vlastní existenci... Nebyla to příjemná vzpomínka.

Kdyby Kováře s virovou zásilkou chytili, čekal by ho podle místních zákonů jednoznačný trest – provaz, nebo něco podobného, zatímnestačil nastudovat, jakým způsobem se společnost zbavovalanepohodlných jedinců. Ten kufřík představoval ohromné bohatství, know-how, které Amélii poskytovalo proti konkurentům zatracenou výhodu.

„Za chvíli to zase začne trochu házet, máme v cestě dvě velkécyklóny,“ oznámil jim pilot unaveným hlasem někoho, kdo šel spát příliš pozdě, vstával příliš brzy a vypil o tři panáky víc než měl. Na testy na alkohol nebo jiné omamné látky se asi u nízkonákladového kluzáku moc nehrálo.

„Máte pět minut na to, abyste si vyprázdnili útroby.“

Reproduktor se odmlčel. John si odepnul pásy, aby zamířil nazáchod. Ti dva se také okamžitě začali zvedat. Sebral i kufřík a odkráčel do zadní části kabiny pro pasažéry. Napočítal jen osm lidí, většina volného prostoru byla zastavena nákladem. Vybral si nejvzdálenější dveře se stylizovaným panáčkem a protáhl se dovnitř. Odhadoval, že mu dají tak dvacet sekund času, aby ho nachytali se spuštěnýmikal>6

KUR ̄R


hotami. Budou ozbrojeni či nikoliv? Tipoval něco kontaktního,stávalo se, že po přestřelce křižovaly kosmickou prázdnotou zmrzlá těla

ostrostřelců. Cestující, piloti ani technici neměli rádi, když si někdo

hrál v přetlakovém trupu na kovboje, a většinou je nezajímalo, že

existuje i tříštivá munice citlivá ke křehkému vesmírnému hardwaru.

JFK se postavil k umyvadlu stranou od dveří, do levé dlaně schoval malý váleček trochu připomínající baterku. Nebyla to baterka. Přiletmém pohledu se zdálo, že nemá v ruce nic. Přes rozhraní Sítěvylepšené o pár nezákonných rutin se bleskově napojil na systém lodi. Už kráčeli, basketbalista právě sahal po klice, pořízek dupal za ním,podobný medvědovi, který má v sobě roztomilosti asi tolik jakootevřená žraločí tlama.

Klika cvakla, dlouhán vstoupil dovnitř, JFK mu věnoval lhostejný pohled, pak se opět sklonil k umyvadlu, dveře se se zaklepnutímzavřely. Jako by to byl povel, dlouhán sáhl pod své umaštěné sako.Kovář k němu natáhl ruku s omračovacím elektrogunem. Nemusel se cíle dotknout, předvýboj zionizoval vzduch a vytvořil tak vodivýkanál. Padesát tisíc voltů způsobilo, že muži najednou ochablyvšechny svaly, jako bezvládná troska se svalil na podlahu, pistolezachřestila na plastikovém povrchu. Další zmáčknutí, elektrický výboj si našel medvěda, který jen tupě zíral na svého druha.

„Říkal jsem mu, že na lodi není dobrý spoléhat se na tyhle hračky,“ odfrkl pohrdlivě a vykročil proti Johnovi.

Proti elektrickému proudu byl zjevně imunní.

JFK pochopil, že má co do činění s někým, kdo má do sebezadrátovaných pár drobných vylepšení. Pustil paralyzér a kopl muže do nohy, ten uhnul jen tolik, aby zásah nedostalo jeho koleno. To už byl ale JFK v pohybu, přilepil se pořízkovi bokem na hruď, využilveškeré své energie a švihu a podmetl muže z vnitřní strany. Rotačnípohyb Kovářova stehna fungujícího jako páka vymrštil zabijákanohama do vzduchu, trup a hlavu mu John naopak strhl k zemi. Dopad byl tvrdý, umocněný váhou Kovářova těla. Lebka i vaz to kupodivu vydržely. Mužovy ruce se vymrštily jako dvě hydraulická klepeta, ale JFK už stačil zajet dlaněmi pod límec jeho košile a utáhl krk doškrtícího zámku. Jedno klepeto se mu snažilo rozdrtit rameno, druhé utrhnout hlavu. Podařilo by se jim to, ale pak najednou doběhlagregát – nedostatek okysličené krve poslal organický mozek do limbu.

7

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY II – HRA GENTLEMANÒ


JFK okamžik váhal, pak ale stisk povolil. Nechtěl ho zabít, ne tímto

způsobem. Postavil se a chvíli zhluboka oddechoval. Myslel si, že má

všechny trumfy na své straně, že je připraven, ale málem to dopadlo

úplně jinak. Kdyby svůj útok nevedl s veškerou razancí, které byl

schopen... Ti dva ho měli zabít a medvědí pořízek by to snadnodokázal. Zakázal si další kdyby, na ně se tady nehrálo, být v téhle hře

druhý znamenalo být mrtvý. S hlubokým vydechnutím se zbavilpříchuti smrti na patře a dal se do práce. Prohlédl oběma výtečníkům

kapsy, proskenoval jejich implantáty – samozřejmě vybavenéfalešnou totožností – a pak se i se svou hubenou kořistí a kufříkem vrátil

na místo.

Ostatní pasažéři mu věnovali zvědavé pohledy, zvuk zápasu dobře slyšeli.

„Blbečci, jeden z nich na mě vytáhl pistoli,“ pronesl, zdánlivě do prázdna, replika však patřila všem.

„Franto?“ zareagoval citrón poleptaný kyselinou.

„Je to tak,“ odpověděl pilot, „zapnul jsem kameru, co normálněnefunguje. Je tam kvér. Trošku to zvednu a dám vám pět minut navíc.“

JFK se připoutal a pak jen sledoval, jak na záchod bez dalšídomluvy zamířili tři muži. Když se vrátili, věděl, že na podlaze toalety už žádná těla nejsou. Kosmáci prostě neměli bouchačky na palubě rádi.

Zbytek sestupu proběhl nerušeně, ani cyklóny, o nichž se zmiňoval pilot, nezpůsobily horší turbulence, než co by zbavily skleniciwhisky poloviny jejího obsahu.

Po přistání čekali, až trup vychladne a oni budou moci doodbavovací haly. JFK se posléze poslušně zařadil do fronty. Nevystupoval pod svou skutečnou totožností šéfa bezpečnosti BIOTECHU, ale podkrytím technika mrazících systémů. Jinak by kontrole na kosmodromu byl podezřelý. Lidé jeho ranku, i když z malých společností, mělipřece jen na komfort cestování vyšší nároky.

Čekal, až na něho přijde řada, stejně unavený a otrávený dlouhou nepohodlnou cestou jako všichni ostatní. Prošel skenovací budkou, kufřík v ruce. Pokud by ho musel otevřít, zadal by kód dva a obsah kufříku by zničil ultrakrátký tepelný zášleh. Pokud by samozřejmě s něčím takovým kontrolor předem nepočítal. Všechno bylo jenotázkou použitých technologií, optimalizací ekonomických nákladů,zisky proti ztrátám.

8

KUR ̄R


„To je všechno, co máte?“ zeptal se znuděný úředník zastávající funkci celníka, pasové kontroly a podle zbraně u pasu i pořádkového dohlížitele.

„Jo,“ odpověděl JFK. „Sem slyšel, že se tady dá všechno koupit. Na rozdíl od nás,“ kývl neurčitě do prostoru nad hlavou.

Úředník mezitím s typickým nepřítomným pohledem projížděl data Kovářova implantovaného čipu. Na prsteníku levé ruky mělkonzervativní zlatý snubní prsten.

„Ale je to tady dost drahý.“

„To jsem taky slyšel.“

„Vaše specializace?“

Všechno si samozřejmě přečetl, ale teď JFK znepřístupnil jehovlastní data a zkoušel ho.

„Mrazničky. Udržím u ledu všechno, co si budete přát a na jakdlouho si to budete přát. I vaši tchýni.“

To se úředníkovi zalíbilo, vrátil se do reálu a věnoval Kovářipobavený pohled.

„I mou tchýni? To je pěkně horkokrevná potvora.“

„Cokoliv,“ vrátil mu JFK úšklebek.

„Můžete jít.“

9

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY II – HRA GENTLEMANÒ


KYBORG A KYBORG

Cestou přes kontrolovaný prostor JFK ještě zahlédl, jak se muž vdobře padnoucím obleku pře s pilotem, že tímhle spojem měli přiletět

dva jeho známí. Pilot jen krčil rameny a odkázal ho na seznampasažérů volně dostupný na Síti. Chlápek to ještě zkusil u dalšíchcestujících. Kovář zachytil jen lhostejný nezájem prvního osloveného, pak

opustil příletový sál a vyšel z uzavřené a stářím poznamenanébudovy provinčního kosmodromu ven.

Nevypadalo to tam o nic lépe. Nacházel se v jedné z průmyslových zón, vzhledem si v ničem nezadala s prostředím na orbitálnímPrstenci. Snad jen tím, že obloha se klenula neskutečně vysoko. Studená funkční depresivnost ocelových a plastových konstrukcí, táhnoucích se kam až oko dohlédlo, ho bůhvíproč uspokojila a uklidnila. Když s Amélií navštívili Zemi před třemi týdny poprvé, přírodní ráj, který tvořil část přiděleného území BIOTECHU, ho šokoval. Nebyl ani v nejmenším připravený na tropický les hemžící se zvěří. Musel si zvyknout, že tady mají lidé k ekologii specifický vztah – svět bylstriktně rozdělen na technické a přírodní zóny, v nichž platily naprosto odlišné zákony. Fascinovalo ho to natolik, že si našel čas, aby zjistil, kolik procent z celkového území planety bylo takto dokonaleudržováno. Dvacet. Vzhledem k tomu, jak byl zbytek světapřetechnizován, to představovalo úctyhodný podíl.

Skupina lidí právě křižovala cestu, automatické vozy poslušnězastavily, aby je nechaly přejít. Jeden z chodců se opozdil a zůstal na původní straně ulice. JFK zrychlil, aby na něj muž nemusel čekat dlouho. Byl to jeden z Améliiných lidí.

„Hezký den na Zemi,“ pozdravil, zatímco čekali, až se vozy nazákladě nějaké vnitřní logiky znovu rozhodnou je pustit přes ulici.

„Na pásu jsou všechny hezký,“ odpověděl muž druhou částí hesla, která oznamovala, že je vše v pořádku.

„Nechcete někam svézt? Jsem laciný,“ pokračoval.

10


„Do hotelu, znáte nějaký?“

Muž přikývl, otočil se a zamířil do úzké uličky, kde čekalodvoustoé vozidlo připomínající ocelovou krabici na neviditelných kolech. Pojízdná pevnost, došlo okamžitě Kováři. Tady se na jistých úrovních také hrálo hodně drsně.

Když vystupoval před ocelovým válcem tyčícím se až do nebes,kufřík už u sebe neměl. Kontraband putoval s jiným kurýrem. Přihlásil se znovu jako specialista na mrazící techniku. Vybral si laciný pokoj s výhledem do betonové zdi, v baru si koupil drahou whisky –kombinace dokonale odpovídající chlápkovi, jehož roli hrál.

Na pokoji v miniaturní koupelně opláchl erární plastikový kelímek a nalil do něj na tři prsty jantarové tekutiny, po chvilce hledánídokonce objevil v ledničce i led. Posadil se do kovového křesílka,pozoroval z okna ani ne pět metrů vzdálenou zeď, upíjel a přemýšlel.

Měl by zavolat Amélii a říct jí, že transport pokračuje podle plánu, cenné cargo dorazí do cíle už za pár hodin. Volat Amélii všakznamenalo rozptýlení od myšlenkové stopy, kterou v posledních dnech a týdnech nepřetržitě sledoval. Nepřetržitě a marně. Amélie uměla rozptýlit, to tedy ano.

Starý telefonní přístroj se probral k životu, displej byl tak vysvícený, že Kovář volajícího nepoznal. Přijal hovor ručně, ne prostřednictvím připojení na globální celosvětovou počítačovou síť.

„Tady Rumway,“ představil se muž na druhé straně.

Další z Améliiných lidí, v souvislosti se stěhováním z Prstence na Zem povýšil.

„Jak to šlo?“ zeptal se.

„Jak jsi mě sakra našel?“ zareagoval JFK a dal si záležet, aby jeho vztek byl v tónu znát. Přitom usrkl whisky. Její chuť stála za typeníze, které za ni zaplatil.

„Mám své metody,“ zaznělo samolibě.

Rumway byl ještě hloupější, než vypadal.

„A ty na mě ukazují prstem, idiote. Všechno v pořádku, ohlásil bych se sám. Hledej si nové místo. Nejlépe jako zkušební subjekt vlaboratoři.“

Muž na druhé straně se odmlčel, Kovářova pozice pravé ruky šéfky malé, ale dokonale organizované gildy BIOTECH byla neochvějná.

„Kdy asi...“ pokusil se Rumway začít nervózně.

11

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY II – HRA GENTLEMANÒ


„Až přijde čas. Máš něco doopravdy závažného, nebo si jenomhraješ na pana důležitého?“

„Ehm – nic. Amélie se jen ptá, zda dorazíte dnes večer.“

Kovář přivřel oči. Představil si její dokonalé tělo vylepšené v jejích vlastních laboratořích a přirozený sexuální apetit.

„Ne, setkal jsem se s nějakým idiotem, co vypadal jako medvědzkřížený s prasetem a pocuchal mi ciferník. Musím se dát dohromady.“

„Vyřídím!“ hlas Rumwaye zněl najednou nadšeně.

Kovář nevzrušeně zavěsil. Věděl, že druhý muž by ho rád vystřídal i v jeho neoficiální funkci milence baronky von Techlowitzové.Jindy by mu to asi vadilo, ale dnes ne. V posledních týdnech ne. Ta věc ho požírala zaživa, nedokázal se jí zbavit, nárokovala si veškerou jeho pozornost a noc měnila v noční můru.

Doplnil do pohárku whisky, posadil se na pelest postele a snad po tisící vytáhl z kapsy nenápadně působící přívěsek na stříbrnémřetízku. Obyčejný kříž, symbol jednoho ze světonázorů – i v tomhlesvětě byl příběh ukřižovaného boha živý. Jenomže tohle nebylobyčejný talisman. JFK sevřel ramena křížku mezi prsty a vší silou je stlačil k sobě. Přímo před ním se ve výšce očí zhmotnila odřená koženábrašna. Vzal si ji, opět roztáhl ramena přívěšku a tajná schránka se ukryla zpět do neprostoru. Kam, to by mu asi dokázal vysvětlit profesor von Wonder, Kováře to ale stejně příliš nezajímalo. V kožené brašně se nacházely tři věci. JFK ze zvyku vytáhl nejmenší z nich – malý dvanáctistěn, v jehož pravidelnosti a dokonalostiřemeslného zpracování se zrcadlila převaha technologie, která ho vytvořila. Šlo o záznamové zařízení, jehož genialita spočívala mimo jiné v tom, že nahraný obsah bylo možné přehrát v jakémkoliv přístroji s alespoňčástečně odpovídajícím účelem. Přehrát, pomyslel si JFK a současně sipředstavil úsek záznamu, který chtěl studovat. Potom položil dvanáctistěn na holovizor a vrátil se ke stolku s whisky. Napil se, pak si uvědomil, že přístroj nezapnul. Než se k němu stačil vrátit, obrazovka ožila.Nedokázal si představit, z jak vzdálené budoucnosti, nebo spíše vzdálenéhosvěta, dvanáctistěn pochází. Dokonce i technická dokonalost tohotouniverza proti jeho sofistikovanosti působila jako kamenná palice proti velkorážnímu kulometu M2. Už sama existence dvanáctistěnupotvrzovala jeho největší obavy. Naneštěstí toho bylo ještě mnohem víc.

12

KYBORG A KYBORG


Přístroj zaplnil pokoj iluzí tropického pralesa. JFK se teďnesoustředil na záznam jako celek, sledoval pouze detaily. Obrovské květypoínavých rostlin ovíjejících se okolo stromů připomínaly hladová ústa. V některých z nich zahlédl tvory připomínající malé hlodavce, v některých i stvoření o hodně větší. Doufal, že právě podle detailů dokáže později svět identifikovat.

„Návrat do RX8 po sto letech od uskladnění,“ pronesl neutrální hlas ze záznamu.

Nebylo v něm nic osobitého, mohl patřit klidně automatu.

„Výbava nalezena na místě, testovací skupina právě přebírá akontroluje uskladněnou výstroj.“

Záběr ukázal skupinu deseti mužů shromážděných okolorozměrného, očividně nedávno vykopaného kontejneru. Byl plný zbraní a muži si je teď rozebírali. Některé druhy Kovář poznával, šlo omoderní palné zbraně. Jiné, větší, na pohled technologicky složitější a pravděpodobně určené pro funkci v jiném prostředí než vexotickém deštném pralese, pro něj byly naprosto neznámé.

„Víc údajů, potřeboval bych víc údajů,“ zamumlal, zakroužilnápojem v pohárku, ale nenapil se.

Jako na povel se v obraze objevil text. Podle struktury šlo otechnické údaje, ale v jazyce, dokonce i v písmu, které JFK neznal. Ještě kdyby to tak mohli přeložit do něčeho rozumnějšího, pomyslel si a vzápětí bylo jeho přání vyslyšeno. Tohle záznamové zařízení je fakt dobrá věc, uznal už po několikáté. Velkokapacitní puška s dělenou municí ráže sedm milimetrů, úsťovárychlost 1 200 m/s, kapacita zásobníku osm set padesát projektilů sfragmentačním koeficientem dvacet... Plazmová puška pro univerzální použití. Nastavitelný tvar zášlehu,maximální dosah tři sta metrů, teplota plazmy sto padesát tisíc stupňů... Kovářovy oči letěly po údajích, mluvenému komentáři věnovalpozornost jen částečně. Před ním defilovala přehlídka hypermoderních a zatraceně ničivých zbraní určených k použití jednotlivci.

13

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY II – HRA GENTLEMANÒ


„Po zevrubném prohlédnutí stav bezvadný,“ zazněl závěrečný verdikt

týkající se všech zbraní.

Muži vyrazili pralesem. Přestože byl postup obtížný, nevytvořilizá

stup, ale pohybovali se rojnicí. Všichni na sobě měli komplety pro

pohyb v prostředí neslučitelném se životem, ale současněobsahují

cím kyslík v potřebném množství. Tváře jim kryly černé helmy bez

viditelného průzoru. Pohybovali se jako profesionálové, ale takdo

konale, že JFK pochyboval o jejich lidské podstatě.

Bez varování se jedna z lián ovíjejících se okolo vodorovné větve

stromu vymrštila, muž pohybující se na kraji formace se náhlehou

pal v bleskově vytvořené smyčce a rychle stoupal vzhůru. JFK zpřed

chozích sledování věděl, že nejde o hada, ale o masožravou rostlinu.

Muž nezpanikařil, v ruce náhle držel nůž. Sekl čepelí lemovanousvě

telným halem, podruhé a znovu, bez zjevného odporu bleskověpor

coval bizarní chapadlo. Rostlina zareagovala vysláním celého svazku

dalších úponků. Haló nože narostlo, při jednom neopatrnémseknu

tí se ponořilo až do kmene stromu a pralesní velikán se zlomil. Muž

dopadl na zem z výšky dobrých pěti metrů, ale nějakým zázrakem se

mu nic nestalo.

Molekulární nůž, funkce bezvadná, prověřeno nasazením v akci, objevil

se další nápis.

Když teď kamera, nebo co vlastně autor záznamu používal, zabírala

jednotlivé muže, bylo vidět, že i během krátkého pobytu v praleseza

čínají být na jejich výstroji patrné stopy rozkladu.

Svět třídy doby kamenné, standardní agenturní Maurbyho pečeti brzdíroz

klad stokrát, dostal JFK další vysvětlení.

Přístroj teď reagoval na jeho myšlení mnohem citlivěji než připřed

chozích použitích. Učil se.

Na dalším záběru už muži stáli před pralesní vesnicí, jejížbezpro

střední okolí bylo vyznačeno lidskými lebkami. Zmenšenýmilidský

mi lebkami.

14

KYBORG A KYBORG


Zkoušení funkčnosti technologie v akci může odhalit takzvané skrytépůsobení Maurbyho efektu, které jinak může zůstat běžnými způsoby kontroly

nepostiženo.

Kovář nad touto informací dlouho přemýšlel a pak se mu podařilo

z dvanáctistěnu vyrazit i další vysvětlení spolu s odkazy přímo do

agenturních archivů. Šlo o velmi zřídkavý, ale obvykle naprostofatální způsob degradace pečetěmi dobře chráněných výrobků, kdynaříklad pistole při testovacích střelbách do terče fungovala naprosto

bezchybně, ale při střeleckém souboji pak explodovala a zabilauživatele. Metamatematicko-fyzikální teorie objasňující tento fenomén

zatím nebyla vypracována. Zpětně měl JFK pocit, že právě tenhleproblém patří k von Wonderovým koníčkům, jimiž týrá své mozkovézávity a mrhá na ně výpočetní kapacitou agenturních počítačů.

Muži obklíčili vesnici, kamera pomocí různých módů vidění ukázala

její obyvatele, ať už v chatrčích, venku nebo v nejbližší džungli. Byli

to lidé, to bezpochyby, ale k přírodě a svým živočišným předkům měli

mnohem blíž než kterýkoliv z primitivních kmenů Kovářova světa.

Jeden z přibližujících se ultramoderně vybavených útočníků luskl prsty. Jediný zvuk vyvolal ve vesnici horečnatou činnost, děti sepřitiskly k zemi a instinktivně znehybněly, proti obklíčení nepřátel se postavili malí muži s oštěpy a palicemi, zezadu je jistily jejich ženy s klacky a kameny.

Muž, který reakci záměrně vyvolal, pomalu natočil hlaveň nanejbližšího z domorodců. Nespěchal, snažil se vyvolat obranou reakci, boj měl být skutečný. Divoch nečekaně briskně mrštil svým oštěpem, současně zahřměla střelba. Vesnice i se svými obyvateli zmizela vkouli ohně, JFK netušil, která zbraň měla tohle na svědomí.

Provokatér se skácel s oštěpem v hrudi, následný detailní záběrodhalil, že jeho bojový oděv se již stačil rozpadnout a neuchránil ho před kamenným ostřím. Funkčnost zbraní stoprocentní, zablikal nápis a záznam se zastavil. JFK dopil whisky a zamyšleně zíral na láhev. Všechno vypadalonarosto věrohodně, neodhalil nic, co by svědčilo o padělání. Chování

15

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY II – HRA GENTLEMANÒ


mužů, jejich reakce, vše sedělo. Někdo dokázal obrnit technologie

před Maurbyho efektem, dokázal ho znegovat. To současněznamenalo, že druhý předmět v brašně bude funkční. Vypadal jakomramorové těžítko, někdo by ho označil za napodobeninuminiaturního ručního granátu. Byl by poměrně blízko pravdě. I tahle zbraň

figurovala v jednom ze záznamů, které Kovář shlédl, a její účinek byl

naprosto destruktivní. Šlo o kvarkovou pumu, svou účinnostípopírající zákony zachování energie a dalece předstihující klasickouanihilační nálož. Planetu Zemi by asi nezničila, ale její měsíc už ano.

JFK si nalil další štědrou dávku a dopřál si pořádný lok. Mohl se dál

dívat na záznam, studovat další použití, mohl se dál zkomplikovaných matematických textů snažit pochopit, jak se Negace Maurbyho

efektu provádí. To všechno měl k dispozici. Místo toho vrátildvanáctistěn do kožené tašky a sevřel kříž přívěšku. Taška i se svýmobsahem zmizela v neprostoru. Co dál, co dál? Nevěděl.

Tohle byla noční můra požírající jeho sny. Natáhl se po láhvi a dolil si. Že je někdo za dveřmi věděl dřív, než ho varoval elektronickývrátný. Holovizor se automaticky přepojil na dveřní kameru a ukázal mu malého hubeného chlapíka v pomačkaném údržbářském overalu.

„Pane, mám hlášení o špatně fungujícím filtru. Potřebuji hovyměnit. Dostanete třicetiprocentní slevu na ubytování kvůli narušení soukromí.“

„Nepotřebuju slevu, nechte mě na pokoji,“ odpověděl JFKnenaloženě.

Nestál o žádnou návštěvu.

„Pak vás musím upozornit, že existuje malá, ale vyčíslitelnápravděpodobnost, že filtr nedokáže v průběhu noci odstraňovat vámivydýchaný oxid uhličitý a případně další nepříznivé látky z okolí.Poskytnutí této informace je zaznamenáno, případnou újmu na zdraví nebudete moci přičítat hotelu.“

„Vstupte,“ zavrčel JFK, pistoli položenou na stole přikrylubrouskem a s pomocí dálkového ovladače holovizoru otevřel dveře.

Muž vstoupil, vypadal ještě hubenější než v záznamu kamery.Skoro jako by umíral hladem, napadlo Kováře.

Pak spíš ze zvyku, než že by mu nedůvěřoval, aktivoval síťovépřipojení a pomocí nezákonných funkcí z Améliiných softwarových dílen

16

KYBORG A KYBORG


se napojil na systém hotelu a hledal, jaké úkoly dostali jehoúdržbáři. Kontrolovat filtry neměl ani jeden z nich.

Okamžitě držel pistoli v ruce a mířil jí na návštěvníka, který už byl jen krok od něj. Teď překvapeně strnul.

„Co chcete a kdo vás posílá?“ zeptal se tiše.

„Ty filtry jsou ve stěně za vámi,“ řekl muž klidně.

Až příliš klidně, napadlo JFK. Na údržbáře.

V další sekundě už věděl, že filtry nejsou ve stěně za ním, ale nad dveřmi.

„Jediný pohyb a zastřelím vás.“

Ve tváři drobného mužíka se nepohnul ani sval, JFK pochopil, že výhrůžka ho nezastaví.

Kdyby útok nečekal, nedokázal by ani vystřelit, tak rychlýnávštěvník byl. Malým pokojem třeskl výstřel, vzápětí do stěny udeřilapistole. Muž mu stačil vyrazit zbraň a ještě ho uchopit za paži. JFK se poddal trhnutí, napomohl setrvačnosti a z otočky kopl nepřítele do hrudi. Byl to dobrý zásah, to cítil. Dopadl do střehu, aby vzápětíčelil sérii přímočarých úderů střídaných s nebezpečnými háky. Ale moc ho nezpomalil, běželo mu hlavou. První tři čtyři rány ustál, pak se sám pokusil proniknout malému mužíkovi na tělo a najednou letěl vpřed proti stěně. Mistr aikida, nebo něčeho podobného, došlo mu. Narazil do zdi a dokázal se pootočit právě včas, aby zachránil svou páteř před bleskovým kolenem, takhle to odnesly jeho šikmé břišní svaly. A možná žebra. Ještě se dokázal napřímit a rovnou z pohybu zespodu vyrazil spojenýma rukama proti dolní čelisti. Mužík se ani nesnažil uhnout, místo toho zasadil Kováři zdvojený úder do krku. Kovář, který vložil do úderu veškerou svou sílu, jen hekl bolestí, před kolapsem ho zachránilo štěstí, svaly a přirozená odolnost. Muž ránu, která by jinému zlomila vaz, ignoroval a v dalším okamžikuagentovi úderem dlaně rozdrtil nos. JFK nedobrovolně zvrátil hlavu vzad, ale z posledních sil vyrazil proti mnohem menšímu nepřítelibodyčkem, aby ho narazil na stěnu. Ten parchant byl těžší, mnohem těžší, než napovídal jeho vzhled, pochopil při nárazu. Pak najednou opět letěl vzduchem, přitom škrtl hlavou o strop a při dopadu z dálkyvnímal praštění kostí. Ještě se dokázal postavit, i když jedna ruka mubezvládně visela podél těla, z tváře mu kapala krev a viděl trojitě.

„Ty asi nebudeš člověk,“ zachraptěl.

17

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY II – HRA GENTLEMANÒ





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist