načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: JFK 013 Prokletí legendy: Dámská hra - Ing. Miroslav Žamboch

JFK 013 Prokletí legendy: Dámská hra

Elektronická kniha: JFK 013 Prokletí legendy: Dámská hra
Autor:

JFK dál zůstává ve vyhnanství v technologickém infernu. Navzdory všem úkladům však stále není mrtev a další kolo hry o jeho smrt začíná. Nepřátelé ukrytí v pozadí roztáčí ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Triton + EF
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 236
Rozměr: 19 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-738-7047-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

John F. Kovář navzdory všem úkladům stále žije a odolává snahám příslušníků zákeřných spiklenců uvnitř Agentury EF o jeho likvidaci. Statečný agent ale má ve svém nerovném souboji oporu v několika přátelích, na které se může spolehnout a tak jeho postavení ve světě připravujícím se na válku s neexistujícími mimozemštany, nemusí být ještě zcela beznadějné. Třináctý svazek sci-fi fantasy nechává známého hrdinu po jeho předcházejících dobrodružstvích (Podhoubí smrti) stále v pozici vyhnance a na místě, kde si má odpykat svůj trest, se připravuje další pokus o jeho vraždu.

Popis nakladatele

JFK dál zůstává ve vyhnanství v technologickém infernu. Navzdory všem úkladům však stále není mrtev a další kolo hry o jeho smrt začíná. Nepřátelé ukrytí v pozadí roztáčí ozubená kola mašinérie Agentury, aby samostatného agenta definitivně semlela. Zápas je to nerovný, ale ne jeden proti statisícům, jak by se mohlo zdát na první pohled. Ale dva, tři čtyři... proti statisícům. JFK má přátele, kteří ho neopustí. V jejich čele kráčí komtesa Andrea de Villefort a z čepele jejího meče odkapává krev...

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

agent

John Francis Kovář

13

PROKLETÍ LEGENDY

DÁMSKÁ HRA

Miroslav Žamboch

PRVNÍ RYZE âESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!


Od: KILLERa

K

vantový

I

nte

l

igentní Interrea

l

itní R

e

transláto

r

EF bázeHU

MAN IV techKomu: GODovi – Centrální Nad-inteligenci EFSubjekt: Agent John F. KovářVyhrazení: Materiál nepřístupný lidem Agent John F. Kovář:Statut: ve vyhnanstvíRekapitulace: Agent JFK byl za svou účast v incidentu nazýva-ném Podhoubí smrti odsouzen do vyhnanství. Jeho nepřátelé(ilegální klika v řadách Agentury) zmanipulovaly cílové koor-dináty světa, kde si měl odpykat svůj trest a pokusili se ho po-slat na místo, kde by prakticky okamžitě zemřel. Bytewskáa její tým však pokus o vraždu Kováře odhalili a zajistili, abybyl vyslán jinam, do supertechnického světa, z něhož přišlazpráva od dávno mrtvého agenturního experta. Zpráva na-značovala existenci objevu nedozírné ceny a nebezpečí – takz-vanou možnost negace Maurbyho efektu. JFK svým neoficiál-ním vyšetřování toto podezření vyvrátil, současně však zjistil,že někdo, s nejvyšší pravděpodobností X-Hawk, záhadnýmzpůsobem proměnil celý svět v gigantický zbrojní komplexpřipravující se na válku s neexistujícími mimozemskýmineřáteli – viz archivní záznam pod kódovým jménem Stín le-gendy. Společenská analýza týmu Bytewské okolo JFK na požadavekCentrální Nad-inteligence GODa:

3

Copyright © Miroslav Žamboch, 2007Cover Art © Marek Hlavatý, 2007Design © Jan Doležálek, 2007Edition © 2007All rights are reservedISBN 978-80-7387-047-8


Od: KILLERa

K

vantový

I

nte

l

igentní Interrea

l

itní R

e

transláto

r

EF bázeHU

MAN IV techKomu: GODovi – Centrální Nad-inteligenci EFSubjekt: Agent John F. KovářVyhrazení: Materiál nepřístupný lidem Agent John F. Kovář:Statut: ve vyhnanstvíRekapitulace: Agent JFK byl za svou účast v incidentu nazýva-ném Podhoubí smrti odsouzen do vyhnanství. Jeho nepřátelé(ilegální klika v řadách Agentury) zmanipulovaly cílové koor-dináty světa, kde si měl odpykat svůj trest a pokusili se ho po-slat na místo, kde by prakticky okamžitě zemřel. Bytewskáa její tým však pokus o vraždu Kováře odhalili a zajistili, abybyl vyslán jinam, do supertechnického světa, z něhož přišlazpráva od dávno mrtvého agenturního experta. Zpráva na-značovala existenci objevu nedozírné ceny a nebezpečí – takz-vanou možnost negace Maurbyho efektu. JFK svým neoficiál-ním vyšetřování toto podezření vyvrátil, současně však zjistil,že někdo, s nejvyšší pravděpodobností X-Hawk, záhadnýmzpůsobem proměnil celý svět v gigantický zbrojní komplexpřipravující se na válku s neexistujícími mimozemskýmineřáteli – viz archivní záznam pod kódovým jménem Stín le-gendy. Společenská analýza týmu Bytewské okolo JFK na požadavekCentrální Nad-inteligence GODa:

3

Copyright © Miroslav Žamboch, 2007Cover Art © Marek Hlavatý, 2007Design © Jan Doležálek, 2007Edition © 2007All rights are reservedISBN 978-80-7387-047-8


KLAMÁNÍ TùLùMAndrea de Villefort si přisunula skleničku a krátkým pohledemzkontrolovala svůj vzhled v leštěné ocelové desce, tvořící zad-ní stěnu baru. Orientální líčení zajímavě podtrhlo její anglo-saské rysy, zjemněné keltskými předky, které by ale odhalil jenvelmi dobrý antropolog s patřičnou specializací. Vlasy vyče-sané do drdolu sepnutého dvěma jehlicemi, jednou bronzo-vou, posázenou diskrétními diamanty, a druhou ocelovou s ex-travagantními rubíny, jen zvýrazňovaly prominentní linieobličeje a krku. Šaty s vysokým rozparkem dávaly vyniknoutnohám, které muži, pokud dospěli až k stadiu osobníchkomlimentů, označovali za nohy tanečnice. Zádový dekolt vy-stavoval na odiv ramena vášnivé hráčky squashe či zanícenénávštěvnice wellness centra. Andrea tenis a squash hrála pou-ze v rámci plnění pracovních povinností, což naštěstí nebylonijak často, jinak by už dávno dala výpověď. Důležité bylo, ževypadala skvěle, sexy, neodolatelně. Věděla to, ale neškodilose o tom čas od času přesvědčit.

Ženevský bar, v němž si právě objednala drink, patřil kdraž

ším, ale právě módním podnikům. Zde se scházeli ti, co samisebe považovali za mladé, agresivní, neodolatelné a všeobec-ně

in

. Nad posledním výrazem se Andrea na momentzamys

lela. Existoval v mnoha jazycích, mnoha světech, epocháchi kulturách, ale nikde nedokázala přesně pojmenovat, co to

in

vlastně znamená.

Její telefon distingovaně zazvonil, žádnou populární píseň,

ale elegantní melodii, která člověka chytla za srdce, ať byl

5

V agentuře existuje silná klikla podporující nepřítele. Kdo jitvoří není stále známo. Stupňují se pokusy o rozložení oddě-lení Bytewské, snaha o odstranění JFK bude s nejvyššípravděodobností pokračovat. Je nutné věnovat zvýšeno pozornostkonání majora Wolfganga a – senior agentky Villefortové.Speciální požadavek: Jakým způsobem X-Hawk pozměnil rea-litu? Vyšetřit, záležitost nejvyšší priorityKILLERPoznámka: materiál není určen do lidských rukou, mohl byovlivnit deformace kauzality.

4


KLAMÁNÍ TùLùMAndrea de Villefort si přisunula skleničku a krátkým pohledemzkontrolovala svůj vzhled v leštěné ocelové desce, tvořící zad-ní stěnu baru. Orientální líčení zajímavě podtrhlo její anglo-saské rysy, zjemněné keltskými předky, které by ale odhalil jenvelmi dobrý antropolog s patřičnou specializací. Vlasy vyče-sané do drdolu sepnutého dvěma jehlicemi, jednou bronzo-vou, posázenou diskrétními diamanty, a druhou ocelovou s ex-travagantními rubíny, jen zvýrazňovaly prominentní linieobličeje a krku. Šaty s vysokým rozparkem dávaly vyniknoutnohám, které muži, pokud dospěli až k stadiu osobníchkomlimentů, označovali za nohy tanečnice. Zádový dekolt vy-stavoval na odiv ramena vášnivé hráčky squashe či zanícenénávštěvnice wellness centra. Andrea tenis a squash hrála pou-ze v rámci plnění pracovních povinností, což naštěstí nebylonijak často, jinak by už dávno dala výpověď. Důležité bylo, ževypadala skvěle, sexy, neodolatelně. Věděla to, ale neškodilose o tom čas od času přesvědčit.

Ženevský bar, v němž si právě objednala drink, patřil kdraž

ším, ale právě módním podnikům. Zde se scházeli ti, co samisebe považovali za mladé, agresivní, neodolatelné a všeobec-ně

in

. Nad posledním výrazem se Andrea na momentzamys

lela. Existoval v mnoha jazycích, mnoha světech, epocháchi kulturách, ale nikde nedokázala přesně pojmenovat, co to

in

vlastně znamená.

Její telefon distingovaně zazvonil, žádnou populární píseň,

ale elegantní melodii, která člověka chytla za srdce, ať byl

5

V agentuře existuje silná klikla podporující nepřítele. Kdo jitvoří není stále známo. Stupňují se pokusy o rozložení oddě-lení Bytewské, snaha o odstranění JFK bude s nejvyššípravděodobností pokračovat. Je nutné věnovat zvýšeno pozornostkonání majora Wolfganga a – senior agentky Villefortové.Speciální požadavek: Jakým způsobem X-Hawk pozměnil rea-litu? Vyšetřit, záležitost nejvyšší priorityKILLERPoznámka: materiál není určen do lidských rukou, mohl byovlivnit deformace kauzality.

4


Strass mu bude muset něco nabídnout, aby získal tuhle infor-maci.

Požitkářsky, až smyslně téměř vyprázdnila svou sklenici, ještě

jednou se na Johana Strasse usmála a zamířila ke dveřím de-centně ukrytým mezi květinami.

Když se vrátila, Strass vypadal zamyšleně.„Dala jste mi těžký úkol, mohu si aspoň přivonět?“Přisunula k Strassovi skleničku, barman nezúčastněně leštil

nádobí na druhém konci baru.

Strass zakroužil zbytkem nápoje, jako by šlo o ochutnávku

vína, dlouze si přivoněl a pak zkoumal viskozitu.

„Citrón,“ začal, „nebo spíš limetka,“ opravil se, „střikango

stury a rum.“

Do svého představení vložil veškerý chlapecký šarm, který

vlastnil, a Andrea musela uznat, že ho nebylo málo.

„Havanský,“ dokončil šou.Uměl to, nezkazil to tím, že by uhádl všechno, ocenila.„Havana club a Captain Morgan,“ doplnila, „ v poměrujed

na k jedné. Ale máte bod.“

Strass si suverénně přisedl, kývl na barmana a sám siobjed

nal whisky.

Při zdvořilém pozvednutí k přípitku zaregistrovala, jak jeho

pohled sklouzl ke kolenům a zastavil se až u konce rozparku,který odhaloval značnou část jejího stehna. Značnou, ale nepřílišnou. Na to byla háklivá. Poté, co zjistil, že zblízka je lát-ka šatů částečně průsvitná a ne zcela zakrývá jemnou struktu-ru podprsenky a obrysy ňader, chvíli hledal, kam zaměřit svůjpohled. Pomohla mu sklenička. Překlopil do sebe půl drinkua poté se jí, již s větším sebeovládáním, podíval do očí.

„Je to dobrý podnik, rád sem chodím, hlavně v pátek večer.“„Jsem tu poprvé,“ prozradila mu. „Pracujete někde v okolí?“

naklonila se k němu.

7

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY – DÁMSKÁ HRA

smutný či veselý – pokaždé jinak. Poprvé ji slyšela od skotské-ho dudáka kdesi na zachmuřeném vřesovišti. Mnohem pozdějiji přezpívala skladateli, který nápěv přetvořil v krátkou sklad-bu a tu jí věnoval. Andrea hovor přijala, ale naslouchala sot-va pět sekund.

„Nerada na muže čekám, nejsem na to zvyklá. Jistě, žemů

žeš zavolat, ale někdy jindy,“ skočila volajícímu do řeči a bezdalšího otálení zavěsila.

Pak s požitkem upila ze sklenice, briliantové náušnice přitom

zacinkaly. Ten zvuk slyšela jen ona, ale odlesky vrhané drahý-mi kameny zaregistrovali i mnozí jiní. Milovníci šperků i mi-lovníci žen.

„Mohu vás pozvat na drink?“ oslovil ji muž sedící ob jednu

barovou židli.

Už nějakou dobu ji pozoroval. Poměrně nenápadně, alesa

mozřejmě si toho všimla.

„Myslela jsem, že tohle je podnik, kde si samotná žena může

dát drink, aniž by ji kdokoliv obtěžoval,“ odpověděla a sjelaho hodnotícím pohledem.

Třiatřicet let, postava udržovaná pravidelnými návštěvami

fitness centra a dokonale střižený oblek. Johan Strass, z právnídivize agentury, nyní pracující jako asistent Petera Henniga.

„To jistě,“ nenechal se zahnat do úzkých. „Jen jsem vás chtěl

pozvat na drink, vypadáte, řekněme, nespokojeně,“ zvolil ne-utrální výraz.

Dobře věděla, že slyšel její telefonní rozhovor. Měl ho slyšet.„Konec konců, proč ne,“ použila povzbudivý úsměv.Byl pátek, singles vyráželi na lov. Andrea byla singl a věděla,

že Strass také.

„Odskočím si. Pokud uhodnete, co piji, beru.“Věnovala barmanovi bezvýrazný pohled, on jí odpověděl

stejně. Právě se mu postarala o příjemný přivýdělek. Johan

6

KLAMÁNÍ TùLEM


Strass mu bude muset něco nabídnout, aby získal tuhle infor-maci.

Požitkářsky, až smyslně téměř vyprázdnila svou sklenici, ještě

jednou se na Johana Strasse usmála a zamířila ke dveřím de-centně ukrytým mezi květinami.

Když se vrátila, Strass vypadal zamyšleně.„Dala jste mi těžký úkol, mohu si aspoň přivonět?“Přisunula k Strassovi skleničku, barman nezúčastněně leštil

nádobí na druhém konci baru.

Strass zakroužil zbytkem nápoje, jako by šlo o ochutnávku

vína, dlouze si přivoněl a pak zkoumal viskozitu.

„Citrón,“ začal, „nebo spíš limetka,“ opravil se, „střikango

stury a rum.“

Do svého představení vložil veškerý chlapecký šarm, který

vlastnil, a Andrea musela uznat, že ho nebylo málo.

„Havanský,“ dokončil šou.Uměl to, nezkazil to tím, že by uhádl všechno, ocenila.„Havana club a Captain Morgan,“ doplnila, „ v poměrujed

na k jedné. Ale máte bod.“

Strass si suverénně přisedl, kývl na barmana a sám siobjed

nal whisky.

Při zdvořilém pozvednutí k přípitku zaregistrovala, jak jeho

pohled sklouzl ke kolenům a zastavil se až u konce rozparku,který odhaloval značnou část jejího stehna. Značnou, ale nepřílišnou. Na to byla háklivá. Poté, co zjistil, že zblízka je lát-ka šatů částečně průsvitná a ne zcela zakrývá jemnou struktu-ru podprsenky a obrysy ňader, chvíli hledal, kam zaměřit svůjpohled. Pomohla mu sklenička. Překlopil do sebe půl drinkua poté se jí, již s větším sebeovládáním, podíval do očí.

„Je to dobrý podnik, rád sem chodím, hlavně v pátek večer.“„Jsem tu poprvé,“ prozradila mu. „Pracujete někde v okolí?“

naklonila se k němu.

7

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY – DÁMSKÁ HRA

smutný či veselý – pokaždé jinak. Poprvé ji slyšela od skotské-ho dudáka kdesi na zachmuřeném vřesovišti. Mnohem pozdějiji přezpívala skladateli, který nápěv přetvořil v krátkou sklad-bu a tu jí věnoval. Andrea hovor přijala, ale naslouchala sot-va pět sekund.

„Nerada na muže čekám, nejsem na to zvyklá. Jistě, žemů

žeš zavolat, ale někdy jindy,“ skočila volajícímu do řeči a bezdalšího otálení zavěsila.

Pak s požitkem upila ze sklenice, briliantové náušnice přitom

zacinkaly. Ten zvuk slyšela jen ona, ale odlesky vrhané drahý-mi kameny zaregistrovali i mnozí jiní. Milovníci šperků i mi-lovníci žen.

„Mohu vás pozvat na drink?“ oslovil ji muž sedící ob jednu

barovou židli.

Už nějakou dobu ji pozoroval. Poměrně nenápadně, alesa

mozřejmě si toho všimla.

„Myslela jsem, že tohle je podnik, kde si samotná žena může

dát drink, aniž by ji kdokoliv obtěžoval,“ odpověděla a sjelaho hodnotícím pohledem.

Třiatřicet let, postava udržovaná pravidelnými návštěvami

fitness centra a dokonale střižený oblek. Johan Strass, z právnídivize agentury, nyní pracující jako asistent Petera Henniga.

„To jistě,“ nenechal se zahnat do úzkých. „Jen jsem vás chtěl

pozvat na drink, vypadáte, řekněme, nespokojeně,“ zvolil ne-utrální výraz.

Dobře věděla, že slyšel její telefonní rozhovor. Měl ho slyšet.„Konec konců, proč ne,“ použila povzbudivý úsměv.Byl pátek, singles vyráželi na lov. Andrea byla singl a věděla,

že Strass také.

„Odskočím si. Pokud uhodnete, co piji, beru.“Věnovala barmanovi bezvýrazný pohled, on jí odpověděl

stejně. Právě se mu postarala o příjemný přivýdělek. Johan

6

KLAMÁNÍ TùLEM


„Lva ne, ale o nosorožci vám povím, až se vrátím. Platí?“„Nemohu se dočkat, ale spěchejte, nerada čekám.“„To už jsem slyšel,“ zasmál se. „Ještě jednou,“ poručil si.

„A vy?“

„Samozřejmě,“ ujistila ho.Jakmile zamířil k toaletě, spolkla kapsli s enzymyrozkládají

cími alkohol hned v žaludku, a to bez jedovatých mezipro-duktů. Kvůli přípravku bude muset další dva dny dodržovatspeciální dietu, ale stálo jí to za to.

Barman poslušně připravil další dva drinky, Andrea deVille

fort přisunula sklenice blíž k sobě, jako by porovnávala barvunápojů. Přitom si nenápadně stočila prsten do dlaně, pak sta-čil jediný pohyb a třináct zrnek přírodní látky, známé prales-ním indiánům jako látka čistého života, opustilo svou schrán-ku. V prstenu se skrývaly ještě tři další schránky s obsahem,který již tak poetické názvy neměl.

Strass se vrátil, napil se, Andrea si přehodila nohu přes nohu,

aby mu důvěrné položení ruky na koleno usnadnila.

„S tím hrochem,“ začal.Neopravila ho.„To byl nejlepší lov mého života.“Znala tu historku. Stala se jednomu z mála veteránů, který

byl vzhledem k vysokému věku zproštěn činné služby a pou-ze vyučoval. V realitě, která znala pouze zbraně odpovídajícíkonci osmnáctého století, celé skupině při dešti zvlhly veške-ré zásoby střelného prachu a agent musel za každou cenuuchránit životy místního vládce, jenž byl důležitý pro přiro-zený vývoj dané oblasti. Inkriminovaný liják byl jen náhodoukorunující snahu nepřátel o zavraždění budoucího sjednoti-tele říše zakázanými prostředky. Agent pak pomocí luku a šípů,které si sám vyrobil, provedl karavanu divočinou a zabil při-tom několik lvů, nosorožců a krokodýlů.

9

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY – DÁMSKÁ HRA

Její předstíraný zájem mu zajistil hlubší pohled do výstřihu

a také informaci, jaký parfém používá.

„Berke a spol., právník,“ jmenoval jednu z menších, aleza

vedených firem s dobrou pověstí.

Vzhledem k tomu, že mu Agentura zajistila reálné krytí, byl

považován za perspektivního.

„To musí být nuda,“ provokovala ho, posunkempoděkova

la barmanovi a napila se.

Strass si objednal dalšího panáka.„No, není to vždy vzrušující, ale něčím se člověk živit musí.

Občas však cestuji za klienty do velmi zajímavých míst.“

„Opravdu?“ zamávala řasami a nasadila výraz udivenémrka

cí panny.Strass si poposedl a začal vykládat upravenou historku, opírajícíse o jednu z agenturních misí, jíž se doopravdy zúčastnil. Materi-ály, na jejichž základě pak obvinili jednoho agenta z nepovole-ného využívání technologie pro vlastní účely, získal, ale zaplatilza to velmi nepříjemným typem malárie, tyfem a spoustou vnitř-ních parazitů. Následné vyšetřování, které mělo za úkol odhalitnedostatky v přípravě celé akce, nakonec zjistilo příčinu jeho ob-tíží – příliš šetřil. Návštěva laciného nevěstince se mu prostě ne-vyplatila. Od té doby uplatnil veškerý svůj vliv, aby pro Agentu-ru pracoval jen v Ženevě, nebo alespoň v civilizovaných zemích– ty pro něj končily hranicemi starého jádra Evropské unie.

„No to je úžasné,“ zacvrlikala Andrea a položila Strassovi

dlaň na ruku. „Nikdy bych neřekla, že právník může mít takdobrodružné zaměstnání. A lva už jste někdy střelil?“

Náhodou se dotkla kolenem o koleno. Registrovala, jak váhá; věděla, že chce navrhnout, aby tohle

probrali někde jinde, ale správně usoudil, že ještě nenadešelten pravý čas.

8

KLAMÁNÍ TùLEM


„Lva ne, ale o nosorožci vám povím, až se vrátím. Platí?“„Nemohu se dočkat, ale spěchejte, nerada čekám.“„To už jsem slyšel,“ zasmál se. „Ještě jednou,“ poručil si.

„A vy?“

„Samozřejmě,“ ujistila ho.Jakmile zamířil k toaletě, spolkla kapsli s enzymyrozkládají

cími alkohol hned v žaludku, a to bez jedovatých mezipro-duktů. Kvůli přípravku bude muset další dva dny dodržovatspeciální dietu, ale stálo jí to za to.

Barman poslušně připravil další dva drinky, Andrea deVille

fort přisunula sklenice blíž k sobě, jako by porovnávala barvunápojů. Přitom si nenápadně stočila prsten do dlaně, pak sta-čil jediný pohyb a třináct zrnek přírodní látky, známé prales-ním indiánům jako látka čistého života, opustilo svou schrán-ku. V prstenu se skrývaly ještě tři další schránky s obsahem,který již tak poetické názvy neměl.

Strass se vrátil, napil se, Andrea si přehodila nohu přes nohu,

aby mu důvěrné položení ruky na koleno usnadnila.

„S tím hrochem,“ začal.Neopravila ho.„To byl nejlepší lov mého života.“Znala tu historku. Stala se jednomu z mála veteránů, který

byl vzhledem k vysokému věku zproštěn činné služby a pou-ze vyučoval. V realitě, která znala pouze zbraně odpovídajícíkonci osmnáctého století, celé skupině při dešti zvlhly veške-ré zásoby střelného prachu a agent musel za každou cenuuchránit životy místního vládce, jenž byl důležitý pro přiro-zený vývoj dané oblasti. Inkriminovaný liják byl jen náhodoukorunující snahu nepřátel o zavraždění budoucího sjednoti-tele říše zakázanými prostředky. Agent pak pomocí luku a šípů,které si sám vyrobil, provedl karavanu divočinou a zabil při-tom několik lvů, nosorožců a krokodýlů.

9

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY – DÁMSKÁ HRA

Její předstíraný zájem mu zajistil hlubší pohled do výstřihu

a také informaci, jaký parfém používá.

„Berke a spol., právník,“ jmenoval jednu z menších, aleza

vedených firem s dobrou pověstí.

Vzhledem k tomu, že mu Agentura zajistila reálné krytí, byl

považován za perspektivního.

„To musí být nuda,“ provokovala ho, posunkempoděkova

la barmanovi a napila se.

Strass si objednal dalšího panáka.„No, není to vždy vzrušující, ale něčím se člověk živit musí.

Občas však cestuji za klienty do velmi zajímavých míst.“

„Opravdu?“ zamávala řasami a nasadila výraz udivenémrka

cí panny.Strass si poposedl a začal vykládat upravenou historku, opírajícíse o jednu z agenturních misí, jíž se doopravdy zúčastnil. Materi-ály, na jejichž základě pak obvinili jednoho agenta z nepovole-ného využívání technologie pro vlastní účely, získal, ale zaplatilza to velmi nepříjemným typem malárie, tyfem a spoustou vnitř-ních parazitů. Následné vyšetřování, které mělo za úkol odhalitnedostatky v přípravě celé akce, nakonec zjistilo příčinu jeho ob-tíží – příliš šetřil. Návštěva laciného nevěstince se mu prostě ne-vyplatila. Od té doby uplatnil veškerý svůj vliv, aby pro Agentu-ru pracoval jen v Ženevě, nebo alespoň v civilizovaných zemích– ty pro něj končily hranicemi starého jádra Evropské unie.

„No to je úžasné,“ zacvrlikala Andrea a položila Strassovi

dlaň na ruku. „Nikdy bych neřekla, že právník může mít takdobrodružné zaměstnání. A lva už jste někdy střelil?“

Náhodou se dotkla kolenem o koleno. Registrovala, jak váhá; věděla, že chce navrhnout, aby tohle

probrali někde jinde, ale správně usoudil, že ještě nenadešelten pravý čas.

8

KLAMÁNÍ TùLEM


nosil domů přísně tajné dokumenty, stačily jí i ty přípravné.Nehledala důkazy pro soud, ale stopy pro sebe. Kdo stál zaobviněním Johna Francise Kováře? Kdo se ho snažil zbavit le-gálním

způsobem? Kdo se ho snažil zabít?

V pracovně objevila dva počítače a k tomu překvapivěně

kolik složek dokumentů. Strass byl naštěstí konzervativnía metodický – což sedělo s jeho psychologickým profilem. Nicsi nevzala, pouze si oblékla chirurgické rukavice a pak dvě ho-diny soustředěně pracovala s fotoaparátem. Byl to obyčejný,komerční model. Přinesla si ho v kabelce a pro její účelynarosto postačoval. Jen občas ji z práce vyrušilo zasténání zdo-la. Elixír čistého života nebyl právě jemný, to věděla. Kdyžskončila, ulila trochu whisky z karafy do dřezu, zašpinila jed-nu sklenici a na zrcadlo napsala rtěnkou:

Ty buzíku, když na to nemáš, nevoď si ženský domů.To by ho mělo odradit, aby po ní pátral. Pak spíš náhodou

než záměrně objevila dříve zmiňovaná pouta. Ocelová, ale po-tažená sametem. Přicvakla kliku toalety ke klice vedlejší míst-nůstky a odešla. Strass právě vstupoval do dalšího stupně za-svěcení čistému životu. Strassova čtvrť patřila k těm nejluxusnějším, to znamenaloi nejklidnějším. Villefortová se zachvěla zimou – teplota o párstupňů spadla v porovnání s tím, když vycházeli z baru. V kok-tailových šatech a na vysokém podpatku to nevypadalo na pří-liš příjemnou procházku. Sáhla do kabelky pro telefon, pak hodo ní s neslyšnou kletbou vrátila. Ta pitomá technika, nikdynefunguje, když ji člověk zrovna potřebuje, zaklela v duchu.Nebo to také může být tím, že už týden nenabila baterky,přiustila po chvíli.

Několik set metrů rázovala ulicí měkce osvětlenou zářísodí

kových výbojek, umístěných na litinových sloupech v sece

sním

11

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY – DÁMSKÁ HRA

Historku příliš neposlouchala, i když ji Strass vtipně upravil

pro své potřeby. Přemýšlela nad něčím úplně jiným.

„Nechceš mi ji dopovědět někde jinde?“ navrhla, když jeho

prsty poprvé zabloudily pod lem šatů.

„Dobrý nápad,“ zajásal. „Mám tu vůz, ukážu ti svůj byt. Je

z něj skvělá vyhlídka na město.“

„Navrhuji taxík,“ zarazila ho.Nechtěla riskovat jízdu s řidičem, vznášejícím se na vlněalko

holu zkombinované se slušnou dávkou testosteronu.

Byl tak spokojený vývojem večera, že neodporoval. V taxíku se raději chopila iniciativy a téměř ho přidusilapo

libkem. Nechtěla, aby taxíkář Strasse obvinil z pokusu o zná-silnění – až tak hladové byly jeho ruce i oči.

Konečně dorazili až ke klasicistní vile, umístěné ve svahu nad

Ženevou mezi importovanými oleandry. Společně stoupali poschodech až ke dveřím, u nich ji Strass přitiskl ke stěně a začalz ní strhávat šaty.

„Nikdo tu není, služebná má volno.“Každý pátek, usoudila Andrea.„Nemáš u sebe pouta? Mám to ráda s pouty,“ zašeptala mu

do ucha a na okamžik mu zadržela ruce.

„Jasně že jo, skvělý nápad,“ odpověděl chraptivě.Fotobuňka rozsvítila, sotva odemkl, Andrea se mrkla na

hodinky. Pokud si Strass nenechal na černo upravit trávícísoustavu, už by mu

nemělo být tak dobře, jako když se vezl na

alkoholové špičce.

„Odskočím si, udělej si zatím pohodlí,“ navrhl jí a zamířil

pod schody.

„Jistě, ale pospěš, nerada čekám,“ zaševelila za ním.Sotva za ním zapadly dveře, vyrazila do druhého patra.Vědě

la, že pracovnu má v největší místnosti s výhledem na Žene-vu. Právě ten jí údajně chtěl ukázat. Nepředpokládala, že by si

10

KLAMÁNÍ TùLEM


nosil domů přísně tajné dokumenty, stačily jí i ty přípravné.Nehledala důkazy pro soud, ale stopy pro sebe. Kdo stál zaobviněním Johna Francise Kováře? Kdo se ho snažil zbavit le-gálním

způsobem? Kdo se ho snažil zabít?

V pracovně objevila dva počítače a k tomu překvapivěně

kolik složek dokumentů. Strass byl naštěstí konzervativnía metodický – což sedělo s jeho psychologickým profilem. Nicsi nevzala, pouze si oblékla chirurgické rukavice a pak dvě ho-diny soustředěně pracovala s fotoaparátem. Byl to obyčejný,komerční model. Přinesla si ho v kabelce a pro její účelynarosto postačoval. Jen občas ji z práce vyrušilo zasténání zdo-la. Elixír čistého života nebyl právě jemný, to věděla. Kdyžskončila, ulila trochu whisky z karafy do dřezu, zašpinila jed-nu sklenici a na zrcadlo napsala rtěnkou:

Ty buzíku, když na to nemáš, nevoď si ženský domů.To by ho mělo odradit, aby po ní pátral. Pak spíš náhodou

než záměrně objevila dříve zmiňovaná pouta. Ocelová, ale po-tažená sametem. Přicvakla kliku toalety ke klice vedlejší míst-nůstky a odešla. Strass právě vstupoval do dalšího stupně za-svěcení čistému životu. Strassova čtvrť patřila k těm nejluxusnějším, to znamenaloi nejklidnějším. Villefortová se zachvěla zimou – teplota o párstupňů spadla v porovnání s tím, když vycházeli z baru. V kok-tailových šatech a na vysokém podpatku to nevypadalo na pří-liš příjemnou procházku. Sáhla do kabelky pro telefon, pak hodo ní s neslyšnou kletbou vrátila. Ta pitomá technika, nikdynefunguje, když ji člověk zrovna potřebuje, zaklela v duchu.Nebo to také může být tím, že už týden nenabila baterky,přiustila po chvíli.

Několik set metrů rázovala ulicí měkce osvětlenou zářísodí

kových výbojek, umístěných na litinových sloupech v sece

sním

11

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY – DÁMSKÁ HRA

Historku příliš neposlouchala, i když ji Strass vtipně upravil

pro své potřeby. Přemýšlela nad něčím úplně jiným.

„Nechceš mi ji dopovědět někde jinde?“ navrhla, když jeho

prsty poprvé zabloudily pod lem šatů.

„Dobrý nápad,“ zajásal. „Mám tu vůz, ukážu ti svůj byt. Je

z něj skvělá vyhlídka na město.“

„Navrhuji taxík,“ zarazila ho.Nechtěla riskovat jízdu s řidičem, vznášejícím se na vlněalko

holu zkombinované se slušnou dávkou testosteronu.

Byl tak spokojený vývojem večera, že neodporoval. V taxíku se raději chopila iniciativy a téměř ho přidusilapo

libkem. Nechtěla, aby taxíkář Strasse obvinil z pokusu o zná-silnění – až tak hladové byly jeho ruce i oči.

Konečně dorazili až ke klasicistní vile, umístěné ve svahu nad

Ženevou mezi importovanými oleandry. Společně stoupali poschodech až ke dveřím, u nich ji Strass přitiskl ke stěně a začalz ní strhávat šaty.

„Nikdo tu není, služebná má volno.“Každý pátek, usoudila Andrea.„Nemáš u sebe pouta? Mám to ráda s pouty,“ zašeptala mu

do ucha a na okamžik mu zadržela ruce.

„Jasně že jo, skvělý nápad,“ odpověděl chraptivě.Fotobuňka rozsvítila, sotva odemkl, Andrea se mrkla na

hodinky. Pokud si Strass nenechal na černo upravit trávícísoustavu, už by mu

nemělo být tak dobře, jako když se vezl na

alkoholové špičce.

„Odskočím si, udělej si zatím pohodlí,“ navrhl jí a zamířil

pod schody.

„Jistě, ale pospěš, nerada čekám,“ zaševelila za ním.Sotva za ním zapadly dveře, vyrazila do druhého patra.Vědě

la, že pracovnu má v největší místnosti s výhledem na Žene-vu. Právě ten jí údajně chtěl ukázat. Nepředpokládala, že by si

10

KLAMÁNÍ TùLEM


Předvedla svůj mrtvý přístroj.„Jistě, madam, rádi.“Naklonil se do vozu a chvíli mluvil do mikrofonu.„Bude tu za chvíli.“„Děkuji, pánové,“ usmála se unaveně.Únavu předstírat nemusela. Měla toho za celý den dost.Počkali, dokud pro ni nepřijel žlutý volkswagen a neodvezl

ji. Byla ráda, že ji nelegitimovali. To prakticky znemožniloStrassovi jakékoliv pozdější pátrání – pokud by se do něj pus-til. Ale pochybovala o tom. Sbalit ženu na jednu noc a pak sepřed ní zavřít na záchodě, na takový zážitek určitě nebudevzpomínat rád.

13

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY – DÁMSKÁ HRA

12

KLAMÁNÍ TùLEMstylu. Ve chvíli, kdy se rozhodla, že se zbaví lodiček a půjderaději bosky, ji zezadu olízla záře reflektorů. Ustoupila dál odvozovky, zády k nízkému plotu, který by v případě potřebydokázala přeskočit. Vůz se pomalu blížil, příliš pomalu naběžnou jízdu. Otevřela kabelku, držela ji před sebou jako ru-kávník, prsty pravé ruky obemkla okolo chladivého zdrsně-ného kovu rukojeti dýky. Vlastně šlo o vrhací nůž a dýkuv jednom – pro toho, kdo uměl s

takovou zbraní dobřeza

cházet. Andrea de Villefort si uvědomila, že teď, v nadcházejí-cích časech, nadcházejících temných časech, se spoléhá naprostředky a zbraně důvěrné známé z minulosti, z počátku je-jího života i kariéry.

Dveře cvakly, podrážka hlasitě klepla o asfalt, jak mužvystu

poval. Potom se narovnal, plochou čepici uniformy rozeznaladříve, než ležérně zasalutoval.

„Přihodilo se vám něco, madam?“Pohyblivý reflektor umístěný na střeše vozu se rozsvítil aozá

řil beton kousek od jejích nohou. Věděla, že teď ji v rozptýle-ném světle dokonale vidí a ona je nikoliv. Opravdu to je poli-cejní hlídka, usoudila. Nepřátelé, ať to slovo znamenalocokoliv, by nebyli tak zdvořilí a namířili by jí světlomet rovnoudo očí.

„Ne, nic vážného, strážníku. Jen řekněme, že ne každáschůz

ka se vyvine podle očekávání,“ odpověděla s rezignovanýmpokrčením ramen.

Viděla, jak si ji prohlíží a zkoumá, co ji mohlo dohnat

k tomu, aby se takto oblečená potulovala v noci po ulicích.

„Chcete podat na někoho trestní oznámení?“ zeptal sena

konec.

„Ne, to určitě ne,“ pronesla s předstíranou nervozitou. „Ale

nemohli byste mi zavolat prosím taxík? Došly mi baterkyv telefonu.“


Předvedla svůj mrtvý přístroj.„Jistě, madam, rádi.“Naklonil se do vozu a chvíli mluvil do mikrofonu.„Bude tu za chvíli.“„Děkuji, pánové,“ usmála se unaveně.Únavu předstírat nemusela. Měla toho za celý den dost.Počkali, dokud pro ni nepřijel žlutý volkswagen a neodvezl

ji. Byla ráda, že ji nelegitimovali. To prakticky znemožniloStrassovi jakékoliv pozdější pátrání – pokud by se do něj pus-til. Ale pochybovala o tom. Sbalit ženu na jednu noc a pak sepřed ní zavřít na záchodě, na takový zážitek určitě nebudevzpomínat rád.

13

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY – DÁMSKÁ HRA

12

KLAMÁNÍ TùLEMstylu. Ve chvíli, kdy se rozhodla, že se zbaví lodiček a půjderaději bosky, ji zezadu olízla záře reflektorů. Ustoupila dál odvozovky, zády k nízkému plotu, který by v případě potřebydokázala přeskočit. Vůz se pomalu blížil, příliš pomalu naběžnou jízdu. Otevřela kabelku, držela ji před sebou jako ru-kávník, prsty pravé ruky obemkla okolo chladivého zdrsně-ného kovu rukojeti dýky. Vlastně šlo o vrhací nůž a dýkuv jednom – pro toho, kdo uměl s

takovou zbraní dobřeza

cházet. Andrea de Villefort si uvědomila, že teď, v nadcházejí-cích časech, nadcházejících temných časech, se spoléhá naprostředky a zbraně důvěrné známé z minulosti, z počátku je-jího života i kariéry.

Dveře cvakly, podrážka hlasitě klepla o asfalt, jak mužvystu

poval. Potom se narovnal, plochou čepici uniformy rozeznaladříve, než ležérně zasalutoval.

„Přihodilo se vám něco, madam?“Pohyblivý reflektor umístěný na střeše vozu se rozsvítil aozá

řil beton kousek od jejích nohou. Věděla, že teď ji v rozptýle-ném světle dokonale vidí a ona je nikoliv. Opravdu to je poli-cejní hlídka, usoudila. Nepřátelé, ať to slovo znamenalocokoliv, by nebyli tak zdvořilí a namířili by jí světlomet rovnoudo očí.

„Ne, nic vážného, strážníku. Jen řekněme, že ne každáschůz

ka se vyvine podle očekávání,“ odpověděla s rezignovanýmpokrčením ramen.

Viděla, jak si ji prohlíží a zkoumá, co ji mohlo dohnat

k tomu, aby se takto oblečená potulovala v noci po ulicích.

„Chcete podat na někoho trestní oznámení?“ zeptal sena

konec.

„Ne, to určitě ne,“ pronesla s předstíranou nervozitou. „Ale

nemohli byste mi zavolat prosím taxík? Došly mi baterkyv telefonu.“


ale měl obrátit pozornost štědrý dekolt. Mrkla se na hodin-ky, do velké kabely bez ladu a skladu naházela všechny svévěci a zamířila k výtahu. Ještě stále bylo dostatečně brzo nato, aby se vyhnula městské ranní špičce. Za tři hodiny moh-la být v Praze, její Porsche potřebovalo jen volnou cestu a těž-ší nohu na plynovém pedálu.

Zatímco sjížděla dolů, přemýšlela nad další akcí nepřítele.

Tipovala ji na lehké škrábnutí, které se později projeví jakootrávené.

Dveře svého bytu otevírala o tři hodiny a dvacet minutpo

zději, a to jen kvůli jedné pokutě a jednomu vážnému poho-voru. Poprvé ji bohužel za rychlou jízdu zastavila žena a jejíúčet byl tím pádem o tisícovku chudší. Poručík dopravní hlíd-ky se spokojil s domluvou.

Zběžně zkontrolovala poprašek, viditelný jen v UV světle,

a spolu s ním i další nástrahy informující o přítomnosti nezva-ných návštěvníků. Tentokrát se tu nikdo nerozhlížel – nebo byldokonalý profesionál. Hodila tašku na křeslo, převlékla se do ki-mona, naplnila kávovar balíčkem, který si přivezla s sebou, apřiojila fotoaparát k laptopu. Hned vedle pracovního stolu mělapostavenou bílou tabuli s vypsanými dvěma sloupci jmen. Levýbyl delší než pravý a část jmen v něm byla přeškrtnutá. Tímtosměrem zatím pátrat nezačala, pouze se připravovala. Posadilase s šálkem kávy k pracovnímu stolu, vzápětí zazněl zvonek.

Okamžik přemítala, kolik lidí tuhle adresu zná. Mnoho jich

nebylo. Tón se zopakoval, bez přemýšlení sáhla pro pistolipřievněnou zespodu k desce stolu a přesunula se k domácímutelefonu. Probudila obrazovku, po nezbytných pěti sekundáchspatřila u vstupních dveří známou tvář Kristýny Rustové, za-městnankyně Agentury, vědeckého oddělení. Andrea de Ville-fort zaváhala. Možná nebyly přítelkyně, ale dobré známé ur-čitě. Co ji sem přivádělo? Dlouho se neviděly.

15

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY – DÁMSKÁ HRA

KÁVOV ̄ D ̄CHÁNEK

Vrátila se do svého hotelu a cítila se příliš unavená na to, abyzačala zkoumat kořist. Skopla lodičky, rozpustila si účes, vy-klouzla ze šatů a s vypětím všech sil se odlíčila. Pak seboupraštila do

postele. Na hedvábnou noční košili s rafinovanou

krajkou, kterou si ráno koupila v rámci

zastírání stop

, si anine

vzpomněla.

Ráno se probudila bdělá a ostražitá, připravená na boj – tak

jako kdysi. Nebyla to práce nervů, ale skutečnost, připomnělasi tvrdě. Válka byla v plném proudu. Johna se pokusili zabít,podivný tlak na celé jejich oddělení kritických záležitostíDivize pro potlačování interrealitního pašování se stupňoval.Bytewská ze svých lidí vytvořila maximálně soběstačný tým,který vykazoval skvělé výsledky, ale jinak si od ústředí, ať užzemského, nebo centrálního, nenechala do ničeho mluvit.A tato neprůstřelnost, blackboxovitost, se někomu přestávalalíbit. Ve sprše uvažovala, zda to, co se chystá udělat, podnikákvůli Agentuře a poslání, k němuž se zavázala, nebo jen kvůlisamotnému JFK. Nechala myšlenky vířit mezi proudy vodya když nakonec konturovací tužkou obtahovala rty, mělaodověď před očima. Bylo to jako vždy.

Zkontrolovala se v zrcadle. Výsledek byl víc nežuspokoji

vý, jen zkušený pozorovatel by v ní odhalil ženu ze včerej-ška. Většina mužů by spíš obdivovala klasickou krásu obliče-je, z něhož jako zázrakem zmizely všechny exotické rysy. Očiby je možná znervóznily, při bližším zkoumání prozrazovalyhouževnatost chromniklové oceli a tvrdost diamantu. Od očí

14


ale měl obrátit pozornost štědrý dekolt. Mrkla se na hodin-ky, do velké kabely bez ladu a skladu naházela všechny svévěci a zamířila k výtahu. Ještě stále bylo dostatečně brzo nato, aby se vyhnula městské ranní špičce. Za tři hodiny moh-la být v Praze, její Porsche potřebovalo jen volnou cestu a těž-ší nohu na plynovém pedálu.

Zatímco sjížděla dolů, přemýšlela nad další akcí nepřítele.

Tipovala ji na lehké škrábnutí, které se později projeví jakootrávené.

Dveře svého bytu otevírala o tři hodiny a dvacet minutpo

zději, a to jen kvůli jedné pokutě a jednomu vážnému poho-voru. Poprvé ji bohužel za rychlou jízdu zastavila žena a jejíúčet byl tím pádem o tisícovku chudší. Poručík dopravní hlíd-ky se spokojil s domluvou.

Zběžně zkontrolovala poprašek, viditelný jen v UV světle,

a spolu s ním i další nástrahy informující o přítomnosti nezva-ných návštěvníků. Tentokrát se tu nikdo nerozhlížel – nebo byldokonalý profesionál. Hodila tašku na křeslo, převlékla se do ki-mona, naplnila kávovar balíčkem, který si přivezla s sebou, apřiojila fotoaparát k laptopu. Hned vedle pracovního stolu mělapostavenou bílou tabuli s vypsanými dvěma sloupci jmen. Levýbyl delší než pravý a část jmen v něm byla přeškrtnutá. Tímtosměrem zatím pátrat nezačala, pouze se připravovala. Posadilase s šálkem kávy k pracovnímu stolu, vzápětí zazněl zvonek.

Okamžik přemítala, kolik lidí tuhle adresu zná. Mnoho jich

nebylo. Tón se zopakoval, bez přemýšlení sáhla pro pistolipřievněnou zespodu k desce stolu a přesunula se k domácímutelefonu. Probudila obrazovku, po nezbytných pěti sekundáchspatřila u vstupních dveří známou tvář Kristýny Rustové, za-městnankyně Agentury, vědeckého oddělení. Andrea de Ville-fort zaváhala. Možná nebyly přítelkyně, ale dobré známé ur-čitě. Co ji sem přivádělo? Dlouho se neviděly.

15

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY – DÁMSKÁ HRA

KÁVOV ̄ D ̄CHÁNEK

Vrátila se do svého hotelu a cítila se příliš unavená na to, abyzačala zkoumat kořist. Skopla lodičky, rozpustila si účes, vy-klouzla ze šatů a s vypětím všech sil se odlíčila. Pak seboupraštila do

postele. Na hedvábnou noční košili s rafinovanou

krajkou, kterou si ráno koupila v rámci

zastírání stop

, si anine

vzpomněla.

Ráno se probudila bdělá a ostražitá, připravená na boj – tak

jako kdysi. Nebyla to práce nervů, ale skutečnost, připomnělasi tvrdě. Válka byla v plném proudu. Johna se pokusili zabít,podivný tlak na celé jejich oddělení kritických záležitostíDivize pro potlačování interrealitního pašování se stupňoval.Bytewská ze svých lidí vytvořila maximálně soběstačný tým,který vykazoval skvělé výsledky, ale jinak si od ústředí, ať užzemského, nebo centrálního, nenechala do ničeho mluvit.A tato neprůstřelnost, blackboxovitost, se někomu přestávalalíbit. Ve sprše uvažovala, zda to, co se chystá udělat, podnikákvůli Agentuře a poslání, k němuž se zavázala, nebo jen kvůlisamotnému JFK. Nechala myšlenky vířit mezi proudy vodya když nakonec konturovací tužkou obtahovala rty, mělaodověď před očima. Bylo to jako vždy.

Zkontrolovala se v zrcadle. Výsledek byl víc nežuspokoji

vý, jen zkušený pozorovatel by v ní odhalil ženu ze včerej-ška. Většina mužů by spíš obdivovala klasickou krásu obliče-je, z něhož jako zázrakem zmizely všechny exotické rysy. Očiby je možná znervóznily, při bližším zkoumání prozrazovalyhouževnatost chromniklové oceli a tvrdost diamantu. Od očí

14


křižovatkách, které na první pohled ani jako křižovatkynevyadají. Tuhle zkušenost si osvojila už dávno a za nemaloucenu.

„Opravdu dobrá káva,“ ocenila Rustová. Andrea jen přikývla. „Vlastně jsem tu, protože mě o to požádala tvá šéfka,By

tewská,“ vyšla junior agentka po chvíli váhání s pravdou ven.

Bod pro ni, připsala jí Andrea skóre.„Prý jsem se s tebou stačila seznámit lépe než většina lidí

v Agentuře za celá léta.“

Villefortová souhlasně přikývla.„Budeme stát u kávy?“ nadhodila a obě ženy se posadily. „Zapomněla jsem ti nabídnout cukr a smetanu,“ vzpomněla

si Andrea.

„Smetanu bych ráda. Zhubla jsem nějaké to kilo, mohu si ji

dovolit.“

„Lžeš, můžeš si ji dovolit vždy,“ zasmála se starší žena,pře

šla k lednici, otevřela ji a chvíli v ní pátrala.

„Šampaňské, vodka, džus,“ vypočítávala Kristýna, co jívidě

la přes rameno.

„A smetana,“ doplnila Andrea a podala jí láhev. „Prostě

všechno, co moderní žena k životu potřebuje. A seznámila sesse mnou lépe než většina lidí?“ vrátila se k tématu.

„Nevím, spíš ne. Prostě Bytewská mě požádala, abych ti

rozmluvila soukromé pátrání a vendetu po tom, kdo má nasvědomí Kovářovo vy

hnanství.“

„Ach tak,“ přikývla Andrea de Villefort a z jejího hlasu se

náhle vytratila lidskost, zůstal jen chlad kovu. „Taky má nasvědomí pokus o vraždu.“

„Prý se to snaží vyřešit po svém,“ dodala ještě Rustová

a pak, když viděla výraz ve tváři své hostitelky, raději se od-mlčela.

17

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY – DÁMSKÁ HRA

Stiskla tlačítko otevírající zámek.„Pojď nahoru, čtvrté patro,“ promluvila do mikrofonu. Kamery Kristýnu Rustovou sledovaly až na schodiště. Výtahu

si ani nevšimla. Andrea de Villefort si zastrčila pistoli za páseka skryla ji záhybem svého oděvu. Mimo jiné i proto jí kimonotak vyhovovalo. Postavila na stůl další hrníček a nalila do nějkávu.

„Ahoj,“ otočila se, když Kristýna Rustová se zaklepáním

vstoupila.

Krátká nabíraná sukně, tmavé punčochy dokonalezakrýva

jící případné škrábance, elegantní rukavičky pravděpodobnězvolené za stejným účelem, vlasy hlásající celému světu, že ješ-tě nedávno byly v péči renomovaného kadeřníka, sněhobíláblůza se sexy stojáčkem, bronzové etno náušnice, u kterých byse vsadila, že nepocházejí z této reality. Všechno na junioragentce Kristýně Rustové hlásalo, že se velmi nedávno vrátilaz mise. To bylo pro agentky typické: z čím primitivnějšíhoa drsnějšího světa se vrátily, tím víc si užívaly výdobytků civi-lizace a prostředků, které je mohly udělat krásnější. Andrea ne-byla jiná.

„Kávu?“„Dobrou vždy.“„Jinou nepodávám.“Chvíli se pozorovaly přes páru stoupající ze šálků.Villefor

tová vycítila jen zvědavost a kupodivu úlevu, žádné nepřátel-ství nebo nejistotu. Možná nervozitu.

„Kdy ses vrátila?“ pokračovala v nezávazné konverzaci. „Včera ráno. Ještě nemám napsané hlášení, ale řekla jsem si,

že se zastavím,“ přiznala Rustová, ale nezeptala se, jak to na nípoznala.

Andrea de Villefort svou návštěvnici vyčkávavě pozorovala.

Vztahy mezi lidmi často závisí na drobných rozhodnutích, na

16

KÁVOV ̄ D ̄CHÁNEK


křižovatkách, které na první pohled ani jako křižovatkynevyadají. Tuhle zkušenost si osvojila už dávno a za nemaloucenu.

„Opravdu dobrá káva,“ ocenila Rustová. Andrea jen přikývla. „Vlastně jsem tu, protože mě o to požádala tvá šéfka,By

tewská,“ vyšla junior agentka po chvíli váhání s pravdou ven.

Bod pro ni, připsala jí Andrea skóre.„Prý jsem se s tebou stačila seznámit lépe než většina lidí

v Agentuře za celá léta.“

Villefortová souhlasně přikývla.„Budeme stát u kávy?“ nadhodila a obě ženy se posadily. „Zapomněla jsem ti nabídnout cukr a smetanu,“ vzpomněla

si Andrea.

„Smetanu bych ráda. Zhubla jsem nějaké to kilo, mohu si ji

dovolit.“

„Lžeš, můžeš si ji dovolit vždy,“ zasmála se starší žena,pře

šla k lednici, otevřela ji a chvíli v ní pátrala.

„Šampaňské, vodka, džus,“ vypočítávala Kristýna, co jívidě

la přes rameno.

„A smetana,“ doplnila Andrea a podala jí láhev. „Prostě

všechno, co moderní žena k životu potřebuje. A seznámila sesse mnou lépe než většina lidí?“ vrátila se k tématu.

„Nevím, spíš ne. Prostě Bytewská mě požádala, abych ti

rozmluvila soukromé pátrání a vendetu po tom, kdo má nasvědomí Kovářovo vy

hnanství.“

„Ach tak,“ přikývla Andrea de Villefort a z jejího hlasu se

náhle vytratila lidskost, zůstal jen chlad kovu. „Taky má nasvědomí pokus o vraždu.“

„Prý se to snaží vyřešit po svém,“ dodala ještě Rustová

a pak, když viděla výraz ve tváři své hostitelky, raději se od-mlčela.

17

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY – DÁMSKÁ HRA

Stiskla tlačítko otevírající zámek.„Pojď nahoru, čtvrté patro,“ promluvila do mikrofonu. Kamery Kristýnu Rustovou sledovaly až na schodiště. Výtahu

si ani nevšimla. Andrea de Villefort si zastrčila pistoli za páseka skryla ji záhybem svého oděvu. Mimo jiné i proto jí kimonotak vyhovovalo. Postavila na stůl další hrníček a nalila do nějkávu.

„Ahoj,“ otočila se, když Kristýna Rustová se zaklepáním

vstoupila.

Krátká nabíraná sukně, tmavé punčochy dokonalezakrýva

jící případné škrábance, elegantní rukavičky pravděpodobnězvolené za stejným účelem, vlasy hlásající celému světu, že ješ-tě nedávno byly v péči renomovaného kadeřníka, sněhobíláblůza se sexy stojáčkem, bronzové etno náušnice, u kterých byse vsadila, že nepocházejí z této reality. Všechno na junioragentce Kristýně Rustové hlásalo, že se velmi nedávno vrátilaz mise. To bylo pro agentky typické: z čím primitivnějšíhoa drsnějšího světa se vrátily, tím víc si užívaly výdobytků civi-lizace a prostředků, které je mohly udělat krásnější. Andrea ne-byla jiná.

„Kávu?“„Dobrou vždy.“„Jinou nepodávám.“Chvíli se pozorovaly přes páru stoupající ze šálků.Villefor

tová vycítila jen zvědavost a kupodivu úlevu, žádné nepřátel-ství nebo nejistotu. Možná nervozitu.

„Kdy ses vrátila?“ pokračovala v nezávazné konverzaci. „Včera ráno. Ještě nemám napsané hlášení, ale řekla jsem si,

že se zastavím,“ přiznala Rustová, ale nezeptala se, jak to na nípoznala.

Andrea de Villefort svou návštěvnici vyčkávavě pozorovala.

Vztahy mezi lidmi často závisí na drobných rozhodnutích, na

16

KÁVOV ̄ D ̄CHÁNEK


jící. Když se člověk ocitne blízko smrti, chce si pak připome-nout, že opravdu žije.“

„Ale že by někdo z nich kvůli žárlivosti zosnoval zabití, nebo

vlastně vraždu?“ zapochybovala Kristýna.

„Už se to stalo. A ne jednou,“ přiznala Andrea de Villefort.

„To také vyplývá z toho, že až příliš často zacházíme se smrtí.Pro některé z nás se z toho stane zvyk, něco samozřejmého.“

„To zní děsivě,“ zhodnotila Kristýna. „To je děsivé.“„A proč je tolik těch jmen přeškrtnutých?“„Ti už jsou mrtví. Zjišťovala jsem si to.“„A jaký je rozdíl mezi těmi v levém a pravém sloupci?“„S těmi v levém jsem se nerozešla právě v dobrém.“„Ach tak,“ přikývla chápavě. „Někdy je to pak s těmachla

pama opravdu vopruz.“

Pohlédly na sebe s porozuměním.„Udělala bys pro mě něco?“ napadlo Andreu najednou, nebo

to tak alespoň vypadalo.

„Jistě, ráda.“„Nejsi sice přímo u nás, ale máte kanceláře hned vedle. Podrž

mi očko na Bytewské a našich lidech. Kdyby se cokoliv dělo,zavolej, pošli maila nebo nechej vzkaz ve schránce.“

„Kde?“ nechápala Kristýna.„V mrtvé schránce. Hydrant na zadních dveřích domu nebo

telefonní budka tady na ulici. Mezi přístrojem a stěnou je me-zera, můžeš tam zasunout vzkaz.“

„Ráda se díváš na historické filmy?“ zasmála se Rustová. „To

je skoro jako by to napsal Alexandr Dumas nebo sir WalterScott.“

„Přesně tak, ráda.“ „Domluveno.“„Domluveno.“

19

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY – DÁMSKÁ HRA

„Pokud to vyřeší jemnou cestou, budu ráda. Pokud ne,

podívám se jim na zoubek po svém,“ pronesla po delší pauzeAndrea de Villefort klidně. „Co řekneš mé šéfové?“

Kristýna Rustová obrátila oči v sloup, zamrkala a nasadilane

chápavý výraz.

„No co by, že jsem ti to řekla a tys na to odpověděla, žebe

reš na vědomí.“

„Vlastně ani nebudeš lhát,“ zhodnotila Andrea. „Beru to na

vědomí.“

Kávu dopily současně.„Ještě šálek?“ nabídla.Rustová pozvedla svůj hrneček a pak její pozornostupouta

la tabule s napsanými jmény.

„Co to je? Seznam chlapů na odstřel?“ pronesla, když sijmé

na prohlédla.

Villefortová chvíli váhala a měřila si svou návštěvuodhadu

jícím pohledem.

„Nic neříkej, pokud nechceš,“ zvedla Rustová ruce vobran

ném gestu. „Raději mi nalij tu kávu.“

„Jeden ze směrů, kterým se při svém pátrání vydám,“při

znala nakonec Andrea a natáhla se pro konvici s kávou.

Pak o kousek posunula své křeslo a stejně jako Kristýnapo

zorovala tabuli.

„Řekla jsem si, že pokus o zabití JFK možná nesouvisí ani tak

s Johnovými nepřáteli nebo případnou infiltrací Agentury, alejen se mnou samotnou.“

„Nechápu,“ přiznala Kristýna.„To je seznam mých bývalých přátel, myslím milenců,“do

plnila Andrea. „Třeba za tím stojí některý z nich.“

Kristýna Rustová se na svou společnici překvapeně podívala.„Co se divíš, jsem starší, než vypadám. Tedy jen o trošku,“

téměř se zapýřila. „Život v Agentuře je občas až přílišvzrušu

18

KÁVOV ̄ D ̄CHÁNEK


jící. Když se člověk ocitne blízko smrti, chce si pak připome-nout, že opravdu žije.“

„Ale že by někdo z nich kvůli žárlivosti zosnoval zabití, nebo

vlastně vraždu?“ zapochybovala Kristýna.

„Už se to stalo. A ne jednou,“ přiznala Andrea de Villefort.

„To také vyplývá z toho, že až příliš často zacházíme se smrtí.Pro některé z nás se z toho stane zvyk, něco samozřejmého.“

„To zní děsivě,“ zhodnotila Kristýna. „To je děsivé.“„A proč je tolik těch jmen přeškrtnutých?“„Ti už jsou mrtví. Zjišťovala jsem si to.“„A jaký je rozdíl mezi těmi v levém a pravém sloupci?“„S těmi v levém jsem se nerozešla právě v dobrém.“„Ach tak,“ přikývla chápavě. „Někdy je to pak s těmachla

pama opravdu vopruz.“

Pohlédly na sebe s porozuměním.„Udělala bys pro mě něco?“ napadlo Andreu najednou, nebo

to tak alespoň vypadalo.

„Jistě, ráda.“„Nejsi sice přímo u nás, ale máte kanceláře hned vedle. Podrž

mi očko na Bytewské a našich lidech. Kdyby se cokoliv dělo,zavolej, pošli maila nebo nechej vzkaz ve schránce.“

„Kde?“ nechápala Kristýna.„V mrtvé schránce. Hydrant na zadních dveřích domu nebo

telefonní budka tady na ulici. Mezi přístrojem a stěnou je me-zera, můžeš tam zasunout vzkaz.“

„Ráda se díváš na historické filmy?“ zasmála se Rustová. „To

je skoro jako by to napsal Alexandr Dumas nebo sir WalterScott.“

„Přesně tak, ráda.“ „Domluveno.“„Domluveno.“

19

AGENT JFK – PROKLETÍ LEGENDY – DÁMSKÁ HRA

„Pokud to vyřeší jemnou cestou, budu ráda. Pokud ne,

podívám se jim na zoubek po svém,“ pronesla po delší pauzeAndrea de Villefort klidně. „Co řekneš mé šéfové?“

Kristýna Rustová obrátila oči v sloup, zamrkala a nasadilane

chápavý výraz.

„No co by, že jsem ti to řekla a tys na to odpověděla, žebe

reš na vědomí.“

„Vlastně ani nebudeš lhát,“ zhodnotila Andrea. „Beru to na

vědomí.“

Kávu dopily současně.„Ještě šálek?“ nabídla.Rustová pozvedla svůj hrneček a pak její pozornostupouta

la tabule s napsanými jmény.

„Co to je? Seznam chlapů na odstřel?“ pronesla, když sijmé

na prohlédla.

Villefortová chvíli váhala a měřila si svou návštěvuodhadu

jícím pohledem.

„Nic neříkej, pokud nechceš,“ zvedla Rustová ruce vobran

ném gestu. „Raději mi nalij tu kávu.“

„Jeden ze směrů, kterým se při svém pátrání vydám,“při

znala nakonec Andrea a natáhla se pro konvici s kávou.

Pak o kousek posunula své křeslo a stejně jako Kristýnapo

zorovala tabuli.

„Řekla jsem si, že pokus o zabití JFK možná nesouvisí ani tak

s Johnovými nepřáteli nebo případnou infiltrací Agentury, alejen se mnou samotnou.“

„Nechápu,“ přiznala Kristýna.„To je seznam mých bývalých přátel, myslím milenců,“do

plnila Andrea. „Třeba za tím stojí některý z nich.“

Kristýna Rustová se na svou společnici překvapeně podívala.„Co se divíš, jsem starší, než vypadám. Tedy jen o trošku,“

téměř se zapýřila. „Život v Agentuře je občas až přílišvzrušu

18

KÁVOV ̄ D ̄CHÁNEK


ÚTOK HADAAndrea de Villefort ze zkušenosti věděla, že na lačný žaludekklidně zvládne i třetí šálek kávy. Nalila si ho, posadila se k po-čítači a po chvíli váhání si z nelegálně získaných přístupovýchúčtů vybrala jeden, pod nímž se přihlásila k agenturní síti. Pakse soustředila na obsah paměti svého fotoaparátu. Za dvě ho-diny, které strávila ve Strasseho bytě, stačila ofotografovat vícnež dvě stovky listů a teď musela prostudovat jeden za dru-hým. Zevrubně procházela obsah, a pokud se jí zdál zajímavý,snažila se dohledat kompletní složku daného případu v agen-turním archivu. Pro připojení používala identitu agenta seni-ora Chotovského, který už zemřel, ale díky administrativnímuopominutí o tom systém nevěděl. Už vícekrát se jí tento po-stup osvědčil. Hned při třetím pokusu byly informace pro oby-čejného agenta nepřístupné.

Váhala jen chvíli. Šlo o hodně, dříve nebo později budemu

set vytáhnout všechny zbraně. Spoustu bojovníků stálo váhá-ní život. Zalogovala se ještě jednou, ne pod jménem Chotov-ský nebo Villefortová, ale pod jménem komtesa Andrea deVillefort.

Jméno neznámé, zablikalo výstražné hlášení, pak se opět

objevilo obvyklé rozhraní, ale s černým lemem oznamujícím,že přihlášený má maximální přístupová práva. Znovu se dalado studia a za dvě hodiny získala přehled, na kterých přípa-dech Johan Strass pracoval. V rámci objektivity panovalv Agentuře nepsaný zákon, že právníci přicházející přímo dostyku s vyšetřovanými agenty nesbírali data, která sloužila

21

„Už musím,“ odložila Kristýna Rustová hrníček. „Dnesod

poledne mám odevzdat to zatracené hlášení a profesor Kar-muder je na to příšerný puntičkář. Zatím!“ mávla na rozlou-čenou. „Nenechal ti náhodou Frank pro mě nějaký vzkaz?Myslím Frank Boorman,“ zastavila se ještě ve dveřích.

Andrea de Villefort viděla, že si mladá žena přeje, aby řekla

ano, ale místo toho musela záporně zavrtět hlavou.

„Mizerný slaboch,“ zatvrdila se Rustová a naštvaněpohodi

la hlavou.

Villefortová věděla, že ti dva se k sobě zpočátku měli, až

o nich začaly po pražské pobočce Agentury kolovat vtipy. Pakvšak okolo sebe začali chodit jako po vejcích, podrobnosti je-jich rozchodu jí nikdo neprozradil. Ale muselo to být ošklivé,protože Boormana to docela vzalo. Natolik dobře ho znala.

20

KÁVOV ̄ D ̄CHÁNEK


ÚTOK HADAAndrea de Villefort ze zkušenosti věděla, že na lačný žaludekklidně zvládne i třetí šálek kávy. Nalila si ho, posadila se k po-čítači a po chvíli váhání si z nelegálně získaných přístupovýchúčtů vybrala jeden, pod nímž se přihlásila k agenturní síti. Pakse soustředila na obsah paměti svého fotoaparátu. Za dvě ho-diny, které strávila ve Strasseho bytě, stačila ofotografovat vícnež dvě stovky listů a teď musela prostudovat jeden za dru-hým. Zevrubně procházela obsah, a pokud se jí zdál zajímavý,snažila se dohledat kompletní složku daného případu v agen-turním archivu. Pro připojení používala identitu agenta seni-ora Chotovského, který už zemřel, ale díky administrativnímuopominutí o tom systém nevěděl. Už vícekrát se jí tento po-stup osvědčil. Hned při třetím pokusu byly informace pro oby-čejného agenta nepřístupné.

Váhala jen chvíli. Šlo o hodně, dříve nebo později budemu

set vytáhnout všechny zbraně. Spoustu bojovníků stálo váhá-ní život. Zalogovala se ještě jednou, ne pod jménem Chotov-ský nebo Villefortová, ale pod jménem komtesa Andrea deVillefort.

Jméno neznámé, zablikalo výstražné hlášení, pak se opět

objevilo obvyklé rozhraní, ale s černým lemem oznamujícím,že přihlášený má maximální přístupová práva. Znovu se dalado studia a za dvě hodiny získala přehled, na kterých přípa-dech Johan Strass pracoval. V rámci objektivity panovalv Agentuře nepsaný zákon, že právníci přicházející přímo dostyku s vyšetřovanými agenty nesbírali data, která sloužila

21

„Už musím,“ odložila Kristýna Rustová hrníček. „Dnesod

poledne mám odevzdat to zatracené hlášení a profesor Kar-muder je na to příšerný puntičkář. Zatím!“ mávla na rozlou-čenou. „Nenechal ti náhodou Frank pro mě nějaký vzkaz?Myslím Frank Boorman,“ zastavila se ještě ve dveřích.

Andrea de Villefort viděla, že si mladá žena přeje, aby řekla

ano, ale místo toho musela záporně zavrtět hlavou.

„Mizerný slaboch,“ zatvrdila se Rustová a naštvaněpohodi

la hlavou.

Villefortová věděla, že ti dva se k sobě zpočátku měli, až

o nich začaly po pražské pobočce Agentury kolovat vtipy. Pakvšak okolo sebe začali chodit jako po vejcích, podrobnosti je-jich rozchodu jí nikdo neprozradil. Ale muselo to být ošklivé,protože Boormana to docela vzalo. Natolik dobře ho znala.

20



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist