načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: JFK 012 Stín legendy - Tomáš Němec

JFK 012 Stín legendy

Elektronická kniha: JFK 012 Stín legendy
Autor:

Válka s mimozemšťany zuří již několik desetiletí. Ze Země, obehnané prstencem satelitních měst, vesmírných stanic a kosmických přístavů, se stal jeden obrovský vojensko-průmyslový ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Triton + EF
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 159
Rozměr: 19 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-725-4990-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Sci-fi román popisující dramatickou válku, která zuří již několik let. Hlavní hrdina, John Francis Kovář, přijíždí na místo, kde si hrstka mocných žije jako v ráji. Na něm pak je, aby obhájil existenci lidstva jako takového.

Popis nakladatele

Válka s mimozemšťany zuří již několik desetiletí. Ze Země, obehnané prstencem satelitních měst, vesmírných stanic a kosmických přístavů, se stal jeden obrovský vojensko-průmyslový komplex. Klíčovou roli zde hrají vývojářské gildy, chrlící neustále nové a nové technologie, které by v budoucnu mohly vyčerpávající konflikt zvrátit ve prospěch lidstva. Právě do tohoto světa – absolutního ráje pro hrstku mocných a nelítostného inferena pro ostatní – dorazí John Francis Kovář, aby potvrdil existenci zbraně, ohrožující samotnou podstatu paralelního metauniverza. Postaven proti molochu válečné mašinérie si JFK uvědomuje, že sáhnout až na dno vlastních sil nemusí tentokrát stačit.

Zařazeno v kategoriích
Tomáš Němec - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

agent

John Francis Kovář

12

STÍN LEGENDY

Tomáš Němec

PRVNÍ RYZE âESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!


Copyright © Tomáš Němec, 2007

Cover Art © Marek Hlavatý, 2007

Design © Jan Doležálek, 2007

Edition © 2007

All rights are reserved

ISBN 978-80-7254-990-0


Od: KILLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF bázeHU

MAN IV tech

Komu: GODovi – Centrální Nad-inteligenci EF

Subjekt: Agent John F. Kovář

Vyhrazení: Materiál nepřístupný lidem

Agent John F. Kovář:

Statut: vyšetřován

Rekapitulace: Agent JFK hrál stěžejní roli v incidentunazýva

ném Podhoubí smrti. Svým nekonvenčním zásahemzachrá

nil naši realitu před mykologickým průnikem a zabránilizo

laci agenturní báze od ostatních světů. S velkou jistotou šlo o

organizovanou akci entity známé pod jménem X-Hawk.Indi

cie ukazují na ne zcela lidskou podstatu, nebo alespoň silně

pozměněnou lidskou podstatu subjektu X-Hawk. Při misiza

hynul (obětoval se v zájmu záchrany ostatních) agent Bertram.

Po ukončení mise bylo agent John Francis Kovář zatčen a bylo

zahájeno vyšetřování o přípustnosti jeho postupu.

Společenská analýza týmu Bytewské okolo JFK na požadavek

Centrální Nad-inteligence GODa:

Asistentka profesora van Wondera Nikita Bernstein ztratilasvé

ho přítele Bertrama. Není jasné, jak se projeví její již takznač

ný antagonismus proti JFK (dle jejího názoru už zavinil i smrt

jeho bratra Chucka). Podle předběžných analýz bude Kovář

uznán vinen a odsouzen. Rozsudek bude záviset na pozici,kte

rou skupina jeho nepřátel v Agentuře získá. Je možné, že i přes

3


odsouzení, které Kováře na jistou dobu dostane do izolace,

bude podniknut útok na jeho osobu.

KILLER

Poznámka: materiál není určen do lidských rukou, mohl by

ovlivnit deformace kauzality.

4


P¤EDEHRA

Muž stál uprostřed místnosti nehnutě a se skloněnou hlavou.

Kdyby mu Ljuba Bytewská viděla do očí, zjistila by, že je má zavřené. Mohla to spíš jen tušit, protože ji od něj děliloněkolik metrů volného prostoru. Navíc se nacházela nad ním, na prosklené galerii exekučního sálu Agentury.

Nebyla tu sama – kromě šéfa oddělení, do něhož odsouzený patřil, zde nesměla podle protokolu chybět ani porota, která vedla s dotyčným řízení, a také tajemník nejvyššího. Bytewská se ohlédla: ohařů z právního tu bylo pět, z nichž osobněznala pouze Petera Henniga, soudního zapisovatele. Se svýmispolečníky, nažehlenými bledolícími panáky, si šeptemvyměňoval něco evidentně důležitého. Tvářili se u toho sice jako Napoleonovi generálové před bitvou u Slavkova, ale Bytewská by nedala ani zlámanou grešli za to, že se dohadují, co si dají dnes k obědu.

Zvedal se jí z nich žaludek, a tak raději pohlédla na LuciaTreneporta, pravou ruku bosse ženevské pobočky. Jako obvykle nedokázala z jeho kamenné, vráskami pokryté tváře nic vyčíst. Bělovlasý tajemník se za celou dobu snad nepohnul, pokud se nepočítalo občasné zamrkání, pomalé a soustředěné jako udravce sledujícího kořist.

Bytewská opět obrátila pozornost pod sebe, kde trojicetechniků právě aktivovala tři kontejnery s hyperrealitnímipřenašeči, agenturní hantýrkou nazývanými fantomové.

Elektronické displeje na kovových schránkách, nacházejících se ve vrcholcích pomyslného trojúhelníku, v jehož středu stál

5


nehybný muž, ožily. Zámky cvakly, zpod odsunujících se vík

s hlasitým zasyčením unikl stlačený vzduch a kontejnery se

rozvibrovaly.

Fialovo-rudé koule hyperprostorové protoplazmy, po jejichž povrchu přebíhaly praskající energetické výboje, se vynořily jako bájní leviatani ze dna moře a za neustálého škubání sezastavily zhruba metr nad přenosovými schránkami. Anitentokrát se muž nepohnul.

Bytewská střelila pohledem doleva, kde se ve velínupřipravoval operační tým k přenosu. Mimoděk se snažila najítnahrbenou postavičku s rozcuchanými bílými vlasy, ale profesor Carl Maria von Wonder zde samozřejmě nebyl. Tohle nebyl fantomdrom její sekce, nýbrž místnost, odkud se posílaliprovinilci proti agenturním řádům do vyhnanství.

Von Wonder tu sice nebyl, ale Bytewské se vybavil den před necelými dvěma měsíci, kdy ji požádal o pár dní volna. Tím to vlastně celé začalo... Jestli existoval někdo, kdo pracoval tři sta pětašedesát dní v roce, sedm dní v týdnu a čtyřiadvacet hodin denně, byl to právě šéf transportního týmu Divize pro potlačováníinterrealitního pašování, profesor Carl Maria von Wonder.Bytewská se marně snažila posílat ho na dovolenou, protože se vždycky zcela nečekaně objevilo něco, co její záměrpřekazilo. Přesto se občas stávalo, že ji Carl požádal o několik dní mimo službu.

Práce v Agentuře byla vyčerpávající a odpočinek v prostorách ženevské pobočky ne vždy dostačující: přísný dohled nadkaždým zaměstnancem prakticky znemožňoval se naprostouvolnit a relaxovat. A ti, co měli soukromé byty ve švýcarskémetropoli, na tom nebyli o moc lépe – prsty oddělení vnitřních záležitostí sahaly i tam.

6

P¤EDEHRA


Právě proto, ještě za časů jejich elévských let, vznikloDouě. Tam se von Wonder uchyloval, když potřeboval nabrat energii do další práce. A právě tam se ho Ljuba Bytewskávydala hledat, když uplynuly dohodnuté dva dny a vědec senevrátil.

Našla ho v potemnělém bytě, který osvětlovala pouzeobrazovka monitoru, do něhož s tichým mumláním zíral. V jeho bílé záři působil ještě ztrhaněji, než když ho viděla naposled: starý, unavený pavouk, jehož snování hyperrealitních sítívyčerpávalo možná víc, než dával znát. Klasickou náplň svépráce – tedy přenos agentů do konkrétních světů – by možnázvládal s přehledem, ale pochybení při jeruzalémské misi mu vzalo příliš mnoho sil.

Bytewská rozsvítila a von Wonder vzhlédl. Jeho pohled říkal, že se dostavily další trable. Pěkně tučné trable.

„Co se děje, Carle?“ posadila se na kavalec a pohledemzatěkala po místnosti. Vybavila si dobu, kdy byl ještě čas amožnosti, jak se občas vyvléct z pracovního vytížení a spolu sněkolika dalšími kolegy utéct sem na partičku pokeru, bridže a s některými i na něco ještě příjemnějšího... Sem, doDoupěte, o němž až na pár zasvěcených neměl nikdo z Agentury ani potuchy.

„Pojď se podívat,“ ukázal von Wonder na monitor a protřel si unavené oči.

Bytewská s povzdechem zvedla své objemné, ale pevné tělo a ve změti znaků na obrazovce se snažila najít nějaký systém.

„Co je to?“

„Šifra.“

„Vypadá to tak. Předpokládám, že se ti ji nepodařilorozklíčovat.“

„Je to kvalitní šifra,“ řekl von Wonder s pohledem upřeným na sloupce písmen, číslic a dalších znaků. Bytewská čekala.

7

AGENT JFK – STÍN LEGENDY


Profesor dvakrát klepl do klávesnice a šifru vystřídalae-mailová schránka, kterou tak dobře znala. Tahle adresa bylapřísně tajná, nebyla monitorovaná Agenturou a sloužila ksoukromé korespondenci mezi návštěvníky Doupěte.

„Přišlo to sem?“ podivila se Bytewská a perifernězaznamenala von Wonderovo přikývnutí. „Možná nám to někdoposlal omylem,“ zkusila to, ale zarazil ji staříkův kostěnýukazovák namířený na adresu, ze které e-mail se šifrou přišel. Ljubě Bytewské na pár okamžiků vynechalo srdce.

„To není možné...,“ vydechla a znovu nabyla ztracenourovnováhu. „To musí být vtip, Carle.“

Von Wonder pohnul prstem o pár řádek níže.

„Ať už je to vtip nebo ne, odesilatel tohoto e-mailu znáheslo,“ odmlčel se. „Heslo staré skoro patnáct let.“

Aby měli návštěvníci Doupěte jistotu, že jejich společné mimopracovní aktivity jsou opravdu utajené, používali systém hesel, jež obsahoval každý e-mail, ve kterém se dohadovalojakékoli setkání. Tento nebyl výjimkou.

Bytewská se nadechla k další otázce, ale profesor ji předešel.

„Zkusil jsem prověřit, odkud to přišlo.“

„A?“

„Poslední stanice, přes kterou ten e-mail přišel, je domácí počítač Wilsonových, stát Delaware. Primární odesilatel ale neexistuje.“

„Někdo ten počítač zničil?“

Von Wonder přikývl.

„Jedna varianta. Druhou variantou je, že to přišlo...“

„...odjinud?“

Stařík se poškrábal na skobovitém nose a Bytewská si tovysvětlila jako souhlasné gesto.

Znovu se podívala na e-mailovou adresu, z níž šifra přišla, a zachvěla se. Jestli to byl vtip, dotyčný měl smysl proopravdu černý humor.

8

P¤EDEHRA


Odesilatel – jeden z nejdůležitějších zaměstnanců agentury EF – byl totiž již několik let mrtev. Bytewská přimhouřila oči, protože blesky v exekučním sále pod ní nabraly na intenzitě. Smečka z právního přestala řešitdialektickou otázku grilovaného kuřete. Lucius Treneport seneohnul.

Stejně jako odsouzený, z něhož se stala temná siluetautopená v temně fialové záři fantomových přenašečů, z níž ji čas od času vykrajovaly bílé energetické záblesky. Obrovité koulezačaly pomalu rotovat.

Ljuba Bytewská se zachvěla. Nebylo to poprvé, co bylněkterý z agentů jejího oddělení poslán do vyhnanství, a ačkoli jí to ani jednou nebylo lhostejné, tentokrát to prožívala více. Tenhle solitér a paličák byl muž se srdcem na pravém místě – zažila toho s ním víc než s kýmkoli jiným. A navíc v době,která byla pro Agenturu samotnou zřejmě tou nejtěžší. Stíny se stahovaly a odsouzení Johna Francise Kováře k vyhnanství bylo jedním z nich... Bytewská znovu cítila bezmoc, když viděla, jak zásahovájednotka z vnitřního zatýká jejího oblíbeného agenta. Agenta, bez něhož by tenhle svět dost možná už ani neexistoval. Agenta, který se podle nich dopustil závažného porušení agenturních řádů.

Ano, Kovářovo ukončení mise ve světě, který ovládlyzmutované houby a plísně, bylo nestandardní – jak se všakukázalo z výsledků šetření, také jediné možné, aby byla zachována rovnováha celého paralelního metauniverza. Nikdo nestál odomino efekt...

Proces s JFK byl ale rychlý a tvrdý – o vyhnanství nebylopochyb od samého začátku, vedla se však bitva o svět, kamagen>9

AGENT JFK – STÍN LEGENDY


ta Kovářů Rovnováhy přemístit. Ultradrsná realita, kterounavrhovala žaloba, byla smetena ze stolu tajemníkem LuciemTreneportem, jenž soudu předsedal. Nakonec přistoupili navariantu navrhovanou obhajobou: pouštní svět se signaturou

D4589, na kterém měl John Francis Kovář při vynaložení všech

schopností osmdesátiprocentní šanci přežít do vypršení trestu.

„Tři roky,“ JFK se hořce pousmál a objal si kolena. Seděl v rohu cely, oblečený ve vězeňském mundúru a na tváři mu rašilotýdenní strniště.

Bytewská, sedící na jediné židli v místnosti, přikývla.

„Tři roky se mohou změnit v doživotí, majore,“ upřel na ni tvrdý pohled. „Myslím, že X-Hawk nepočká, dokud senevrátím.“

Bytewská se smutně pousmála.

„To opravdu ne, Johne.“

Mohlo by se zdát, že ztratila pouhého pěšáka, moc dobře však věděla, že John Francis Kovář byl pěšák, který mohlvyhrát válku.

„Dělali jsme, co jsme mohli,“ dodala.

JFK s pohledem upřeným někam mimo zdi cely přikývl.

V tu dobu již Ljuba Bytewská znala obsah šifry, kterou sepodařilo von Wonderovi rozklíčovat. Trvalo to déle, než kdyby ji prohnali KILLERem, ale naprosté utajení směrem k Agentuře bylo nezbytné. Už nemohli věřit nikomu, jak naznačovalazpráva, kterou jim poslal dávno mrtvý přítel a kolega.

V hlavě Ljuby Bytewské se zrodil plán a bezmocí se užírající John F. Kovář měl být jeho klíčovou figurou. Exekuční místnost připomínala v této fázi přenosu divokou technopárty.

Barva hyperprostorových fantómů se přelévala od světlefialové až k temně rudé a energetické blesky, připomínajícídiskoté>10

P¤EDEHRA


kové stroboskopy, propojily všechny tři obrovité koule sršícími

přímkami do jednoho trojúhelníku.

Johna Francise Kováře již nebylo takřka vidět.

Ljuba Bytewská znovu pohlédla do operačního velínu a mezi členy přenosového týmu našla toho nejdůležitějšího. Jakdohlížel nad poslední fází transportu, záblesky šlehající zfantomových přenašečů se mu odrážely od skel dioptrických brýlí.

Začalo odpočítávání... Rozhodnutí zasvětit Dextera Whitackera do jejich plánuschválili na tajné poradě bez námitek všichni: von Wonder,Villefortová i Boorman. Jediný Vega nebyl přítomen, ale ten by jistě souhlasil – vždyť se westernové mise, na níž dělalWhitacker Kovářovi společníka, také účastnil.

Bytewská tedy vzala obtloustlého mladíka do Doupěte avyložila mu vše potřebné, přičemž vynechala to, co by homohlo v budoucnu ohrozit. Dexter Whitacker s entuziasmem sobě vlastním bez váhání souhlasil, takže zbývalo jediné: zařídit, aby byl zrovna jeho „přenosový tým“ vybrán ke Kovářovu případu.

Protože by bylo příliš velkým luxusem, aby si exekutivaAgentury platila vlastní odborníky na otevírání hyperprostorových bran, najímala si vždy vědce, operátory a techniky některé z jednotlivých divizí. A protože Whitacker nespadal podBytewskou, nepůsobilo nijak podezřele, když byli Dexter a jeho spolupracovníci požádáni, aby zajistili přesun odsouzeného Johna Francise Kováře na pouštní svět vedený pod signaturou D4589.

Všechno klapalo až do předchozího večera, kdy ji Whitacker vyzval k neplánované schůzce v Doupěti.

„Máme problém,“ řekl na uvítanou a odhrnul si patkučerných mastných vlasů.

11

AGENT JFK – STÍN LEGENDY


„Překvapilo by mě, kdyby se žádný neobjevil,“ usadila seBytewská do křesla a pokynula mu, aby pokračoval.

„Když jsem chtěl přepsat koordináty přesunu,“ začalWhitacker, „zjistil jsem, že ty původní, odpovídající rozsudku se signaturou D4589, někdo změnil.“

Druhá strana hrála tvrdě a Bytewská tušila, že pouhévyřazení Johna ze hry jim bude málo.

„Kam ho to mělo poslat?“ zeptala se.

Whitacker si nervózně přetřel skla brýlí, čímž si je ještě víc upatlal.

„Realita D9589: rozpadlá ozónová vrstva, Slunce na pokraji exploze, smrtící mutace. Katalog uvádí šanci na přežití skomletní výstrojí 4 %. S vybavením pro D4589 by John zemřel do několika hodin.“

Bytewské ztvrdl výraz tváře.

„Dobře, Dextere. Děkuji, že jste mě informoval. Počkejte se změnou našich koordinátů do poslední chvíle, aby je už nikdo nestačil znovu přepsat.“

Mladý vědec přikývl a pak ji překvapil otázkou: „Je tomnohem horší, než jste mi řekla, že?“

A Ljuba Bytewská mu prozradila všechno. „Čas té mínus jedna minuta,“ zahlásil asistent operátora dointerkomu a Bytewská sebou trhla.

Ve fialovo-rudé smršti se snažila zahlédnout svého agenta, oblečeného do bílého burnusu. Přes rameno měl kožený vak s nejnezbytnějšími potřebami pro přežití ve světě tvořeném nekonečnou pouští.

Netušil, že míří jinam a že tam na něj čeká úkol – možnánejtěžší, jaký mu byl kdy svěřen. Ať už byl zašifrovaný vzkazskutečný nebo šlo o vtip, musely být skutečnosti v něm uvedené co nejdříve prověřeny. Jinak by se totiž mohlo stát, že by sene>12

P¤EDEHRA


jen tento svět, nýbrž celá soustava paralelních realit mohla stát

jednoduchým soustem pro kohokoli, kdo by se k ní dostal. A to

Bytewská nehodlala připustit.

„Čas té mínus třicet vteřin.“

Převalující se koule začaly rvát prostor mezi sebou a škvíra, která se mezi nimi rozevírala, odhalila temný nekonečnýprostor. Sigmund Freud by z toho pohledu měl jistě radost.

Johna Francise Kováře však nečekalo vyhnanství v poušti ani rychlá smrt na umírající Zemi – mířil do reality, jejížkoordináty a soupis možných časových průniků obsahovala šifrovaná zpráva mrtvého muže. Když si Bytewská vyhledala signaturu tohoto světa, nalezla dimenzi, v níž lidstvo začalo kolonizovat Sluneční soustavu a až na pár mezikorporačních rozmíšek to byla v podstatě selanka.

To by ale nesměla být Ljuba Bytewská natolik zkušená.Věděla, že krajíc chleba padá na zem vždycky tou namazanoustranou, a nebyl důvod, proč by to tentokrát mělo být jinak.

Zachmuřeně sledovala, jak v místnosti pod ní znásilňovaná realita zavyla jako zraněné zvíře, ozvalo se hlasité prásknutí, jak se odchlípený prostor uzavřel, a oslnivě rudá záře přešla zpět do fialové. Muž stojící ve středu trojúhelníku, na jehož vrcholech se chvěli vyčerpaní fantomové, zmizel.

Bytewská sledovala prázdné místo, které v místnosti zbylo po jejím agentovi, a když jí výhled zakryli technici deaktivující přenosové zařízení, obrátila pohled zpět na galerii.

Poslední z právníků právě mizel ve dveřích a nakonec sepohnul i Lucius Treneport. Otočil se k ní, zkoumavě si ji změřil, pak úsečně přikývl a odešel.

Ljuba Bytewská vyšla na chodbu ženevské pobočky arozhlédla se. Kolem ní procházeli úředníci, technici, sekretářky, asistenti i agenti, někteří ji zdravili, jiní ji beze slova míjeli – zdánlivě běžný ruch v agentuře Equilibrii Ferrarius.

13

AGENT JFK – STÍN LEGENDY


Tentokrát se jí to však zdálo jiné, jako kdyby mohlapohlédnout pod obložení stěn, pod úsměvy i nehybné tváře, podpovrch věcí. Hromadilo se tam napětí, jak se přesouvaly sílyjednotlivých frakcí.

Doba opatrného oťukávání končila, nad Kováři Rovnováhy se snášel soumrak a Bytewské se zdálo, že slyší první tóny jeho preludia.

14

P¤EDEHRA


RYTͤ V ÎUPANU

Příchod Johna Francise Kováře do vyhnanství se ztratil v erupci

bílého světla, které neodstínila ani tmavě tónovaná oknavyhlídkové galerie.

Svět se vrátil zpátky do šera, ale JFK stále setrvával v pozici, v níž díky špinavě béžovému burnusu připomínal arabského sprintera očekávajícího výstřel ze startovní pistole.Hyperrostorový přenos ho srazil na jedno koleno a zabouřil mu vžaludku. Agent hledal ztracenou rovnováhu a přitom nasával okolní vzduch.

Očekával horké závany pouštního větru, sucho a dusno, ale cítil jen kolomaz, zápach spalin a nezaměnitelnou vůniozónu, doprovázející přesun mezi realitami. Ani pod dlaněminecítil písek, nýbrž lamely jakéhosi kovového roštu. Bílá mlha za víčky se změnila v těkající mžitky a JFK otevřel oči.

Všechno bylo špatně.

Se slzícíma očima se Kovář rozhlédl a postavil se. Před sebou neměl nekonečné duny převalující se a šustící pouště ani oázu s několika málo palmami a zdrojem pitné vody, dokonce ani bílé město vytesané z kamene. Nikoli.

Stál na malé, zřejmě servisní plošině, umístěné za zadnímitrakty vysokých domů, jejichž střechy se však neztrácely v modravé obloze, ale v podivném, umělém šeru. Kovář pod nohama ucítil jemné, takřka nezachytitelné vibrace a došlo mu, že místo, kdestojí, rozhodně neleží někde venku. Někde venku na Zemi... Připohledu na páru unikající z nerezových trubek, otáčející seventilátory a špinavé, umouněné stěny ho napadlo jediné slovo: strojovna.

15




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist