načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: JFK 011 Podhoubí smrti - Jiří W. Procházka

JFK 011 Podhoubí smrti

Elektronická kniha: JFK 011 Podhoubí smrti
Autor:

Na moravskou pobočku Agentury EF zaútočí houby. Gigantické hřiby ničí auta a pýchavky likvidují vybavení pro přestup do jiných dimenzí. Zbývají jen sekundy a opět přichází na řadu ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Triton + EF
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 159
Rozměr: 19 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-725-4989-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Další dobrodružství agenta J.F.Kováře z mnohadílného cyklu zavádějí tentokrát originálního hrdinu do situací, kdy se cílem jeho neohrožených zásahů stává něco tak všedního a zároveň tak tajemného, jako jsou houby. Na moravskou pobočku Agentury EF zaútočí gigantické ničivé houby a je povolán právě JFK, aby na poslední chvíli učinil zkáze přítrž. Zjistí, že svět hub je napaden záhadnou látkou, která narušuje jejich normální vývoj a způsobuje, že dochází k nepředvídatelným anomáliím ohrožujícím lidstvo i jeho technické vymoženosti. Než svůj úkol jako vždy vyřeší, setká se mimo jiné s dětským gangem Houbařů, zažije spoustu pronásledování a dostane se i do pralesa, kde kdysi začínal jako pašerák.

Popis nakladatele

Na moravskou pobočku Agentury EF zaútočí houby. Gigantické hřiby ničí auta a pýchavky likvidují vybavení pro přestup do jiných dimenzí. Zbývají jen sekundy a opět přichází na řadu JFK a jeho přátelé. V technologiích Houbového světa hrají významné místo geneticky modifikované houby a plísně. Kovář se během pátrání po záhadné látce, ohorožující tento podivuhodný svět, dostává do kontaktu s dětským gangem Houbařů, zažije masakr na Národní třídě a dostává se i do paralelních končin, v nichž kdysi začínal jako pašerák… Po téhle misi si lidé jistě rozmyslí, jestli vyrazit na houby s malým nožíkem. Houbaření už nikdy nebude, co bývalo. Nemluvě o tom, že náš svět si opravdu musíme zasloužit. Věnováno houbařskému guru, ing. M. Smotlachovi in memoriam.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

agent

John Francis Kovář

11

PODHOUBÍ SMRTI

Jiří W. Procházka

PRVNÍ RYZE âESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!


Copyright © Jiří W. Procházka, 2007

Cover Art © Jan Patrik Krásný, 2007

Design © Jan Doležálek, 2007

Edition © 2007

All rights are reserved

ISBN 978-80-7254-989-4


Od: KILLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF báze

HUMAN IV tech

Komu: GODovi – Centrální Nad-inteligenci EF

Subjekt: Agent John F. Kovář

Vyhrazení: Materiál nepřístupný lidem

Agent John F. Kovář:

Statut: ve službě dle požadavku vyšší autority

Rekapitulace: Agent JFK se zúčastnil mise mající za úkol zajistitne

rušený chod dějin světa blízkého bázovému. Vzhledem kvýznam

né intervenci dalších stran byly při restauraci historické události,

označované v učebnicích jako „Ukřižování Ježíše Krista“, použity

nestandardní metody a prostředky (motorové pily a další). Cíle bylo

v zásadě dosaženo, avšak Divize vnitřních záležitostí zahájilavlast

ní vyšetřování. JFK přesto nadále zůstává ve službě, viz statut.Ana

lýza událostí naznačuje, že agent Kovář se stává nepohodlným pro

jistou skupinu (viz materiál označený jako Nové mocenské centrum

v následujícím dokumentu). Pravděpodobně se odhodlají k pokusu

o likvidaci, a to způsobem, který přinese další nárůst jejich vlivu.

Kombinované profesionální i osobní důvody. Nezasahovat – vizpo

žadavek GODa.

Společenská analýza týmu Bytewské okolo JFK na požadavekCentrál

ní Nad-inteligence GODa:

3


Tlak na Ljubu Bytewskou a celé její oddělení se zvyšuje,zaregistro

vána snaha o rozpuštění oddělení. Materiály iniciující tento proces

zadrženy, původce bohužel neodhalen. Podrobnosti v mimořádné

zprávě KILLER X-8. Existence Trojského koně v Agentuře potvrzena,

zahájeno obvyklé bezpečnostní vyšetřování.

KILLER

Poznámka: materiál není určen do lidských rukou, mohl by ovlivnit

deformace kauzality.

4


NEBE·TÍ JEZDCI

„Mayday! Mayday! Přecházíme na nouzový režim!“

JFK dnes prostě neměl svůj den. A podle všeho, nejen on.

„Dvanáctko, máme vás! Děláme na souřadnicích průniku!“

„Děláte? Tak to sebou, sakra, hoďte!“ uhodil Kovář do palubnídesky vyvedené v módní khaki. „Jsme na hranicích mezi dimenzemi a jestli nás odsud nedostanete, můžeme spadnout třeba do...“

„Třeba do pětačtyřicátýho,“ podotkl Vincent Vega, druhý pilot,střelec, kytarista a pijan, ve všem dokonalý profesionál, a měl pravdu. Ukazatel Geiger-Thurgauova časového indikátoru mluvil jasnou řečí čísel a letopočtů. „To bysme mohli zahájit třetí světovou ještě před Hirošimou.“

Slaaashhh...

Další plazmatická střela velikosti kosatky jim olízla kokpit.

„Vinci, nech si kecy a věnuj se laskavě těm bleskům. Nebo z násbudou akorát tak připálený hambáče.“

„Neboj. Tohohle parchanta mám taky,“ ohlédl se Vega za rotujícím, ostře pableskujícím výbojem a sejmul ho přesně cílenou dávkou zprotometu. „Jo, a mimochodem, víš třeba, jak říkají v Paříži čtvrtlibráku se sýrem?“

„Nevím, a zrovna teď mě to nezajímá!“

„Tys začal o jídle.“

Kovář neměl čas ani na to, aby Vincentovi nějak odsekl, protože prostorem kabiny to zase křičelo:

„Dvanáctko, podařilo se! Transformujeme vás do bazální dimenze! Pokud vás neodkloní další řízený výron hyperplazmy, mohli byste přistát v cílové oblasti...“

„Na devíti hodinách!“ zakřičel JFK.

Bylo to rychlé. Jako pokaždé.

Slaaasssh...!

5


„Vidím, ne?“ řekl Vega a precizními pohyby zkušeného střelce usadil oslnivou kouli útočícího hyperfantóma do středu zaměřovacípavučiny. „A jakej byl,“ pousmál se ještě, než stiskl spoušť.

Kdyby Vincent Vega mohl, vyfoukl by kouř z ústí zbraní, zatočil by jimi na ukazovácích a šoupl by si je do proklatě nízko zavěšených pouzder. Jenže teď onen hřmotný Hispánec nestřílel z tolikoblíbených koltů, ale z protoplazmatických kanónů šesté generace. Jedinou dávkou mohl vymazat celou hustě osídlenou aglomeraci – a nebozničit jeden malý X-Hawkův hyperfantóm. A o ten právě nyní šlo.

* * *

Hrabě Xaverius Hawk uměl nejen ničit, nýbrž i tvořit.

Dokázal produkovat řízené časové tunely, jakési malé vlastníhyerfantómy, ale to byl jen zlomek toho, co chtěl skutečněvybudovat. Hrabě totiž nutně potřeboval své vlastní světy, ne jenhyperfantómy. A při tom některé staré světy musel zničit.

To byl hlavní problém, nejen těch světů, ale i samotné Agentury. K tajným plánům X-Hawka měly sloužit coby základní stavebníkameny existující světy. Temný hrabě vlastně jen suploval čiurychloval běžné přírodní zákony a fyzikální děje. Aby mohlo vzniknout něco nového, něco starého musí zahynout. Jak prosté...

Jenže právě tohle jednoduché pravidlo Agentura – a postižené světy určené k likvidaci – nějak nechtěly chápat.

* * *

Po kontroverzní akci známé jako Jeruzalémský masakr motorovoupilourozhodlo Oddělení vnitřních věcí nasazovat Johna F. Kováře a jehonejbližší spolupracovníky spíš na mise „časové“ než „paralelní“. Ostatně, vjedné takové časovce – u Slavkova – podle nezpochybnitelného hodnocení

KILLERA docela uspěl: 8,54 bodu z desíti možných. Jeho napůldovolená a napůl „bondovsky“ ztřeštěná akce v Palestině už tak dobřeohodnocená nebyla. Decentně by se to dalo vyjádřit asi tak, že nezaujalakritiky a taktéž divácký zájem byl spíš vlažný. Prostě normální propadák.

6

NEBE·TÍ JEZDCI


Služební i finanční postih za Jeruzalémský masakr díky velicepřísnému zhodnocení experty Oddělení vnitřních věcí neodnesl však jen Kovář. Šéfka divize pro potlačování interrealitního pašování,korpulentní Ljuba Bytewská, která ho vždy obhajovala, ostatně jako všechny své lidi, se náhle a bezodkladně musela přestěhovat ze švýcarského technologického ústředí CERN na záložní fantómdrom v moravském podzemí.

Do akce Tunguzka, ve které šlo o dodatečnou kamufláž haváriesibiřského urychlovače v bazální realitě roku 1908 coby pádumeteoritu, nastoupili Kovář a Vega s tím, že to sice je takříkajíc za trest, ale na druhou stranu, jak se říká mezi agenty: lepší špatná mise než žádná.

Že to bude ale tak špatná mise nečekal nikdo, vedení Agentury z toho nevyjímaje...

Po úspěšném průletu nad Sibiří a po tlakovém pokácenípětadvaceti tisíc akrů tundry v povodí řeky Podkamennaja Tunguzka seagenti měli vrátit do výchozí reality a tam měl Kovář vyčkat na dalšíšetření vedené proti němu Oddělením vnitřních věcí ohledně papežského masakru, jenže návrat ze zdánlivě bezproblémové rutiny se zcelavymkl kontrole. Celou cestu z časového pásma 1908 je pronásledovaly roje samonaváděcích časoprostorových fantómů a neúprosně jesměřovaly do pásma 1945. Tedy do linie bazální reality, kde nenastala žádná třetí, tím méně jaderná světová válka. Hrabě Xaverius Hawk dokázal využít každičké příležitosti, aby narušil chod obří Agentury, byť šlo o takřka bezvýznamnou misi.

Uměl vyvolávat chaos. Nejenže ho uměl vyvolávat, on potřeboval chaos. Tak jako masožravec cítí na hony kořist a pach teplé krve, tak X-Hawk vycítil každou možnost k prohloubení chaosu. Čím vícnaadal cílů, bez ohledu na jejich velikost či důležitost, tím hůře bylo možné rozpoznat jeho pravý záměr. Hrabě Xaverius Hawk byl prostě Pan Protivník. Nemluvě o tom, že ohledně magických technologií a vůbec všeho, co se týkalo průniků paralelními vesmíry, na nějneměl nikdo. Nikdo s takhle malým n.

Jediný, kdo dokázal důstojně čelit jeho soustředěným atakům, byly spojené síly Agentury. A ty se teď setsakramentsky snažily, abydo>7

AGENT JFK – PODHOUBÍ SMRTI


staly dva elitní bojovníky zpátky na základnu, tedy do výchozíreality s výchozím technologickým zázemím.

Maurbyho efekt ostatně nedovoloval moc ideálních řešení.

* * *

John Francis Kovář, toho času agent s nervy na pochodu, si otřelzpocené čelo.

„Tohle se ti povedlo, Vinci. Náhodou!“

„Tak aby se ti takhle náhodou povedlo i přistát, když už jsemprosekal cestičku k domovu.“

„Dvanáctko, dostáváš se mimo náš dosah!“ zaznělo po dlouhé době kupodivu klidně. Byl to úplně jiný hlas, hluboký, vyrovnaný. „Teď už je to na tobě! Hodně štěstí! Podle propočtů byste možná mohli ipřežít!“

„Díky, letový! I když bez tý poslední věty by to loučení znělo líp.“

„Dvanáctko, pozor!“ ozvalo se nečekaně interrealitní řídícístředisko znovu. To už rozhodně nebyl klidný hlas. „Máme tady...“

„Co máte? My se přece v téhle fázi už nemůžeme vrátit!“

„My nemůžeme ani zabrzdit, viď?“ doplnil ho Vega. Kovář muodověděl zdviženým ukazovákem.

„Nemáme vás...“ prskalo to kolem nich z virtuálníchreproduktorů. „Máte kolem...“

„Proboha, co se to u vás, děje? Letový, slyšíte mě?!“

Chrouast! Prsk...

Kovář praštil do komunikačního displeje: „Krucinál, tohle spojení asi naposled testoval Marconi!“

Opět se soustředil na nejriskantnější část letu. Před nimi serozevíral temně nachový přechodový fantóm kontrolovaný Agenturou. Nepatrný, kovově se lesknoucí disk mířil do jeho středu. Jakmile prošel pomyslnou kolmou rovinou, rozpoutalo se kolem nichfialově žhnoucí inferno.

„No, aspoň, že ses trefil do fantóma,“ ozvalo se za JFK.

„Příště jeď stopem,“ odsekl Kovář a pootočil se. „Hele, Vinci, co v tom letovým blbli? Co máme kolem nás – kromě našeho fantóma?“

8

NEBE·TÍ JEZDCI


Vincent Vega pokrčil obočím i rameny.

„Dík. Příště se zase na něco zeptám,“ zavrtěl Kovář hlavou a opět se zahleděl na pableskující, světelnými nitkami protkaný poklopkokitu.

„Kdybys chtěl vědět, jak říkají sýrovýmu čtvrtlibráku v Paříži...,“ nedopověděl Vega.

JFK jen mávl rukou.

* * *

Létající talíř s logem agentury Equilibrii Ferrarius vypadl zesmrtícího rozhraní mezi světy velkolepým stylem rekordmana ve skoku o tyči

– který se ovšem po překonání laťky nabodne na vlastní nářadí.

„Vinci, sakra, kde se tady vzalo všechno tohle svinstvo?“

Kolem bylo žluto; kam se hrabe louka plná rozkvetlých pampelišek a petrklíčů s okolními lány řepky olejné.

Žlutá znamená nebezpečí.

Žlutě jsou natřená plynová potrubí, žlutě je označovanáradioaktivita, žluté jsou policejní pásky kolem místa činu, žlutí jsou i Číňané; tedy, vlastně jen ti zlí, v šestákových románech do vlaku. Kolemlétajícího talíře se místo blankytného nebe nad ním či zeleného lesa pod ním rozprostírala jedovatá, jednolitá žluť.

„Kde to jsme?“ otočil se JFK na parťáka.

Druhý pilot Vincent Vega nestačil vydolovat z mozkových závitů ani jednu příhodnou hlášku a jen hlesl: „Jsme v prdeli, Johne. Tohle jsou totiž naši.“

* * *

Hluboko pod nimi, hluboko v podzemí, několik dalších pater pode

dnem propasti Macocha, taky někdo hlesl: „Vítejte, zbojníci. Vypadá

to, že se na vás tady těšilo víc lidí.“

Ljuba Bytewská těžce vstala z křesla. Venkovní obrazovkyvyzařovaly do podzemního sálu ostře žlutý jas. „Tuhle souvislou sanitární clonu musel někdo pečlivě předem připravit,“ podotkla jakoby pro sebe, ale přitom tak nahlas, aby to slyšeli všichni.

„Tohle přece nemůžou přežít,“ hlesl agent Piérre Yang.

9

AGENT JFK – PODHOUBÍ SMRTI


„Proboha, jak je to pole antitenzní pěny vůbec veliký?“ těkalaasistentka Nikita pohledem z jedné obrazovky na druhou.

„Koule o průměru pětapadesát metrů,“ odvětil z komunikačního displeje von Wonder. Ačkoli zde nebyl přítomen fyzicky, bylo na něm vidět, že je plně přítomen duševně.

„To přece nemůžou přežít!“ opakovala Nikita po Yangovi aobrátila se na šéfovou. Ta stála nehnutě, učiněný stalagmit. Obličej měla tvrdší než okolní krasové útvary.

„Vždyť to říkám,“ podotkl Piérre. „Buď je oddělá Maurbyhoprincip, nebo jim bouchne letoun pod zadkem. To nemůže přežít nikdo.“

Bytewská jen mlčky zavrtěla hlavou. A povšimla si Andrey Villefortové.

Komtesa stála opřená o masivní rám vstupních dveří. Bedlivěsledovala obrazovky, hodnoty na displejích řídícího pultu i reakcepřítomných. A náhle tichým, nízko položeným sametovým hlasemukončila podzemní debatu.

„Máš pravdu, Piérre. Tohle nemůže přežít nikdo. Nikdo, kromě Kováře.“

* * *

„Naši? Chceš tím říct, že...“

Na přístrojové desce se začaly předvádět nouzové signály.Schválně, který z nich je nápadnější... Vnitřek kokpitu připomínal spíšdiskotéku ze „zlatých osmdesátých“ než řídící centrum novodobého Stroje času.

„Jo, chci tím říct, že tohle je největší kus antitenzní pěny, jaký jsem kdy viděl!“

Kováři bleskla hlavou havárie ve švýcarském ústředí,hyperprostorový průnik tehdy museli likvidovat izolační pěnou. Vypadala jako klasická montážní pěna, jenže místo škvír pod zárubněmi nebookenními rámy ucpávala díry v narušeném časoprostoru.

„Ale my přece nenarušujeme žádné kontinuum! My se vracíme do výchozí reality!“

„To máš pravdu, ale podle všeho si to myslíme jenom my!“

„Pozor!“ skočil jim do řeči palubní počítač. „Právě byl spuštěnautodestrukční systém! Pozor, právě byl spuštěn...“

10

NEBE·TÍ JEZDCI


Kovář se otočil k reproduktoru: „Ti pitomci z technickýho asikoukají na samý scifárny! Ještě, že nezavedli třídu Nostromo!“

„Do exploze zbývá minuta, čtyřicet vteřin!“

„Uvažovali o tom,“ zamručel Vega. „Ale pak se rozhodli proNostradamus.“

JFK zase zavrtěl hlavou. Neměl už sílu ani čas zabývat se touhlezásadní informací.

„Do exploze zbývá minuta dvacet vteřin!“

Bum!

Kovář umlčel autodestrukční systém jednou dobře mířenou ranou.

„Říká se sekund!“ poznamenal.

„No, tak tohle nám rozhodně pomůže!“ zhodnotil to Vincent Vega.

„Tahle mašina za minutu vylítne do vzduchu,“ zakřičel dovzrůstajícího hluku, houkání a praskání Kovář. „Ale proč?!“

Antitenzní pěna je bezpečně izoluje od okolní reality, asi jakovaječná slupka ještě nevylíhlou želvu od okolního světa. Až sem to je v pořádku, jenže – podle všeho – se Kovář s Vegou do tohohlesvěta „nevylíhnou“, protože letoun se v rámci vlastních systémových příkazů a na základě Maurbyho efektu rozhodl pro sebezničení. Ale proč...?

„Bože, to ty Hawkovy blesky,“ pronesl náhle JFK.

„Správně,“ řekl Vega. „Musely se nějak implantovat do struktury letounu. To byl hlavní záměr těch útoků.

„Takže ne pětačtyřicátý? Žádná třetí světová? To celý bylo jen takový divadýlko...“

„Neřekl bych. Ta třetí světová měla určitě větší prioritu, ale když se to holt nepovedlo, tohle je zřejmě náhradní řešení!“

„Huhly minuty, hu hu vteřin!“ ozval se neodbytný autodestrukční systém.

„Kolik říkal?“ podíval se Kovář na palubní displej. Marně. Po jeho úderu pěstí se místo číslic zobrazovaly nesrozumitelné paznaky.

Vega pokrčil rameny. Kovář horečně uvažoval.

„Máš nějaký řešení?“ zeptal se pro jistotu.

„Ne. Ty podělaný blesky překódovaly náš letoun tak, že se stal pro tuhle realitu nežádoucím objektem. Ať z něj vylítneme na sedačkách

11

AGENT JFK – PODHOUBÍ SMRTI


nebo na padácích, všechno pohltí sanitární pěna. Všechno cizírozloží na atomy... Pokud to teda dřív neexploduje samo.“

„Jasný! Maurbyho efekt!“ zakřičel Kovář a rozesmál se.

„Huhly hu hu vteřin!“

„No, mě Maurbyho efekt v tuhle chvíli nepřipadá tak zábavný,“poznamenal Vega nejistě.

„Hele, Vinci, podle toho, co v tomhle stroji ještě funguje, jsmenějakých sto metrů nad zemí. A protože nás pěna skoro zastavila, tak teď letíme asi tak čtyřicítkou...“

„Asi tě úplně nechápu,“ drbal se Vega na čele. „Pěna přecelokalizuje jakoukoli jinou technologii, tedy i padák. A my jsme komplet obklopení infikovanou technologií.“

„No vidíš,“ přerušil ho Kovář. „Takže do naha!“

Vincent Vega vytřeštil oči.

„Netušil jsem, že jsi...“

„Nejsem přece..., do prdele!“

„No, právě...“

„Ale ne! Vinci, krucinál – musíme vypadnout! A protožeantitenzní pěna napadne všechno, co podle ní do týhle reality nepatří,musíme vyskočit nahatý! Žádný technologie, žádný Maurbyho efekt! Jako Terminátor! Taky si musel vždycky oblečení najít až v tom novým světě!“

To už ze sebe oba strhávali kombinézy.

„Ale bez padáku to nebude ono!“ namítl Vega a v duchu sipomyslel něco o staromilcích. Terminátor, pche! Kdyby Terminátor vyrazil s Johnem na jednu jedinou misi, teprve pak by poznal, co toznamená být nasazený do „ukončovací“ akce. A pak by si teprve vážil své reality a nemíchal by se do jiných časoprostorových pásem.

„Vždyť jsme tady nedaleko takhle už padali,“ ukázal Kovář naslepo ven. „A taky bez padáků!“

„No, taky jsme dopadli.“

„Hlavně jsme přežili.“

Vzpomínka na závěr paralelní bitvy u Slavkova, kdy se nadnapoleonskými vojsky a německými tanky zjevil harrier – aby se vzápětí hned rozložil na atomy – byla ještě živá.

12

NEBE·TÍ JEZDCI


Vincent Vega si místo další repliky jen povzdechl a nouzově otevřel dveře létajícího talíře. Otevíraly se stejným způsobem jako třeba vmetru. Ještě, že technici pořád nekoukají na ty scifárny a občas cestují městskou hromadnou. Což tedy sice není sci-fi, ale občas je točistokrevný horor.

Pod sebou, i skrze tu hutnou žlutou mlhu, spatřili temné vrcholky stromů.

Byly blízko, byly přijatelně blízko.

Vincent Vega chápavě kývl. Skoky do korun stromů se učil ještě jako mladý a oddaný příslušník jakýchsi baretů, barvu si již přesněnevybavoval. Každopádně, z téhle výšky mají docela reálnou šanci přežít, bez padáku, bez ničeho. Díky tomuhle šílenci...

„Johne,“ otočil se ve dveřích. „Víš, že jsi docela fajn chlap.“

„Tak teď bych se tě pro změnu zase zeptal já, jak to myslíš...“

„Ty seš vůl,“ zavrtěl hlavou Vega, pousmál se a skočil.

„Ha hihi vtehiny hastane hexploze!“

Vincent Vega se ohlédl vzhůru.

John Francis Kovář padal hned za ním.

Zatím to bylo dobré, první metry propadávali řídkou pěnou, alepotom to bude horší...

JFK si vzpomněl na klasický kameňák: „Chlap padá z mrakodrapu a v každým patře ho lidi slyší, jak říká: „Zatím je to dobrý.“

A nad nimi, v zářivých barvách duhy, vybuchl užvaněný letoun.

13

AGENT JFK – PODHOUBÍ SMRTI


POD JEZEVâÍ SKÁLOU

„To je zase dneska počasí, co, Anežko?“

„Hrůza povídat, Lojzíku! Takovýhle divný mlhy nepamatuji, co jsem se sem přistěhovala.“

„Snad jim neruply Dukovany,“ zasmál se nadlesní Alois Vašíček a přejel si prsty bujný knír. „A co houby? Jak vidím, tak rostou,rostou, co?“

„To víte, že jo, však to sám víte nejlíp. O vašem houbařskémumění kolují učiněné legendy.“

„Ale, tak nezačínejte zase, Anežko. A nasedněte si. Beztak máte plný košík a já jedu kolem Pazderny, tak tož vás hodím domů.“

„To jste hodnej, Lojzíku. Ani nevíte, jak ráda se s vámi svezu... S takovým houbařem,“ dodala významně. V očích jí zajiskřilo.

Vrchní nadlesní Alois Vašíček, jedenáctý lesník v proslulémmysliveckém rodu, seskočil do mokré trávy na kraj vyježděné lesní cesty, obešel brumlající motor a pomohl Anežce Mlynářové do služebního džípu. Žena mu podala proutěný košík plný hub. Pozvedla sukni avysoko odhalila nohu. Stupačka vozidla byla vysoko.

Vašíček se zalíbením pohlédl na pevné stehno. Mlynářová byla hezká ženská. Nebylo jí ani pětatřicet, porodila dva kluky jako buky apostavu by jí mohla závidět kdekterá rádoby cvičitelka aerobiku.

„Dovolíte?“ zeptal se jí a aniž čekal na souhlas, zlehka jí volnou dlaň položil na zadnici a nadzvedl ji do sedačky.

„Ale jistě,“ obrátila se k němu Mlynářová. „Děkuji,“ zaculila se.

Slušelo jí to, když se usmívala. Měla bystré, zelené oči, ve tvářích ďolíčky a kolem úst jí tancovaly vrásky; myšleno ty hezké vrásky,které spolu se rty, očima a duší tvoří úsměv.

„Tady máte váš dnešní úlovek,“ opětoval myslivec úsměv a podal jí plný košík. Jejich prsty se na chvíli dotkly. Byla to taková jejich hra. Ona se líbila jemu, on jí. Oba to věděli, a to, co věděli, nevěděl nikdo jiný.

14


Mladá paní Mlynářová si položila košík do klína, tak pomalu, aby ho statný hajný mohl stejně zvolna pustit. Usmáli se na sebe. Hajný Vašíček se vrátil na místo řidiče, sešlápl spojku, zařadil jedničku arozjel se.

„A kdepak jste všude dneska byla? Koukám, že máte pěkný kozáky, a tyhle praváky...“

„Vy přece víte,“ pronesla Anežka Mlynářová a postupně zvedala z košíku jednu houbu za druhou. Na vrchu měla samé skvosty. „Tyhle kozáky jsem našla na svahu pod posedem, na té travnaté mýtince, a hříbka v dubovém hájku, hned vedle cesty do Lhoty.“

„Ale vy máte i krásný křemeňáky!“ podivil se Vašíček snad až příliš okatě. „Jak tak koukám, vám opravdu nic neunikne!“

„Ale ne,“ zarděla se Mlynářová a položila houby zpět do košíku. „Občas mi něco uteče. A co je nejhorší, už to nejde vrátit.“

Alois Vašíček suše polkl. Pohlédl na ni. Byla opravdu hezká. Slušelo jí to i v té obyčejné lněné sukni a béžové halence.

„Anežko, ani nevíte, jak rád vás zase vidím. A jak vás rádposlouchám,“ odhodlával se k jakémusi vyznání, hodlal odhalit to skryté, to hluboko uvnitř, nadechl se a...

Nadlesní cosi zahlédl periferním viděním a dupl na brzdy. Zároveň instinktivně vystřelil pravou paži, aby zabránil Anežce rozbít siobličej o přední sklo.

„Hlavně ji drž, mysliveckej,“ poradil mu nahý, zakrvavený muž skusem klacku v napřažené paži. „Ať ti neprolítne oknem na kapotu.“

* * *

„Lojzíku!“ zaječela Mlynářová. „Co to je?“

Nadlesní Vašíček nebyl žádný poseroutka. Hrábl dozadu pobrokovnici – a místo brokovnice sevřel cosi pevného. Patřilo to člověku. Vašíček zahlédl sveřepou tvář pokrytou třídenním strništěm vousů.

„Necháš tu pušku na pokoji!“ řekl opět ten vpředu. Vašíček se zase otočil. Nicméně, stále za sebou vnímal rozkročenou postavuohromného a nahatého chlapa, jehož právě držel za lýtko. Ten se zrovna rozmachoval brokovnicí a...

15

AGENT JFK – PODHOUBÍ SMRTI




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist