načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: JFK 004 Armády nesmrtelných - Ing. Miroslav Žamboch; Jiří W. Procházka

JFK 004 Armády nesmrtelných

Elektronická kniha: JFK 004 Armády nesmrtelných
Autor: ;

Rabbi Löw, stvořitel Golema, je jeden z nejmocnějších mágů světa. I jemu však přijde vhod zásah Agentury provedený doslova v poslední chvíli. Čaroděj je sice zachráněn a přenesen do ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Triton + EF
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 128
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-725-4748-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Rabbi Löw, stvořitel Golema, je jeden z nejmocnějších mágů světa. I jemu však přijde vhod zásah Agentury provedený doslova v poslední chvíli. Čaroděj je sice zachráněn a přenesen do švýcarského technologického ústředí E.F., ale jednu věc se zachránit nepodařilo: zázračný šém oživující neživou hmotu a probouzející tak síly, nad kterými zůstává smrtelníkům rozum stát…A právě na šém už čekají tisíce terakotových válečníků v hrobce Prvního císaře čínské říše. Je těžké, možná nemožné zničit odpoutaná monstra – hliněné armády postupují Evropou a obléhají Prahu. JFK se svými přáteli opět musí vynaložit veškeré úsilí a důvtip, aby udrželi rovnováhu paralelních světů. A ochránili náš vlastní, ten, který si musíme zasloužit.

Zařazeno v kategoriích
Ing. Miroslav Žamboch; Jiří W. Procházka - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

AGENT JFK – ARMÁDY NESMRTELNÝCH

PRVNÍ RYZE ČESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!

a g e n t

J o h n Fr a n c i s Ko v á ř

4

ARMÁDY

NESMRTELNÝCH

Ji ř í W. P r o c h á z k a & M i r o s l av Ž a m b o c h


2

Copyright © Jiří W. Procházka & Miroslav Žamboch, 2006

Cover Art © Jan Doležálek, 2006

Design © Karel Kadlec, 2006

Edition © 2006

All rights are reserved

ISBN 8O-7254-748-X


3

AGENT JFK – ARMÁDY NESMRTELNÝCH

Rudolfa II. obklopily plameny. Panovník zkřížil paže v marném obranném gestu, ale to ještě neměl být konec. To byl jen počátek běsů, jež vtrhly dokorunovačního sálu. Vladař sice věděl, že zuřící oheň je pouze světelné divadlo, ale vypadalo nad očekávání reálně. Zaúpěl a schoulil se na trůnu jako zbitý pes v boudě. Komoří Lang z Langenfelsu kradmo pohlédl na rabbiho Löwa. Ten stál v nachově pableskující kouli. Podlouhlou tvář mu zčásti lemoval stříbřitý plnovous, dole stočený do dvou copánků. Oči měl zavřené.

Rabbi Jehuda Löw ben Bezalel nepatřil k oněm desítkám pokoutnýchšarlatánů, léčitelů či samozvaných černokněžníků, kteří se snažili uchytit navýlatní listině císařského dvora. Rabbi Löw byl opravdový a největší čaroděj, jaký kdy žil v tomto světě.

„Rabbi, Jeho Veličenstvo by si zřejmě rádo dopřálo oddech,“ poznamenal komoří. Mág kývl a zvolna skláněl paže. Záře plamenů pohasínala,povědomá opona se stahovala. Rudolf II. sledoval doutnající trosky výstavného souměstí, ožehnuté řady cypřišů a tújí, rozbořené chrámy a trosky domů. Po chvíli se vzpamatoval, podrbal se ve vousech a zamyšleně pronesl:

„Takhle tedy skončila Sodoma a Gomora. Alespoň v tom, jak říkáš,paralelním světě. Ale tak může skončit i náš svět, není-liž pravda?“

Rabbi Löw přikývl:

„Ano, Vaše Veličenstvo. Tak to popisují pergameny, z nichž dokážipřenášet obrazy v nich skryté.“

Vystoupil z pohasínající purpurové koule. Hladce prolnul jejím povrchem a obrátil se k ní. Pohybem rozevřené dlaně ji smrštil do velikosti věštecké koule. Opalizující křišťál k němu doplul prostorem a nechal se skrýt vzáhybech dlouhého pláště. Rabbi přistoupil k císaři a v ruce se mu náhle zjevil svitek pergamenu. Podal jej zkoprnělému panovníkovi. Ten jej rozvinul, ale spatřil pro něj zcela nesrozumitelné hebrejské písmo.

„Z těchto znaků dokážeš vyvolávat do vzduchu pohyblivé obrazy?“

„Vím, zní to pošetile,“ pousmál se mág. „Ale jest to tak. Pergamen byl upravený dávnými alchymistickými postupy a od té doby působí coby zdroj

AGENT JFK – ARMÁDY NESMRTELNÝCH

ROZRUCH NA CÍSAŘSKÉM DVOŘE


4

ROZRUCH NA CÍSAŘSKÉM DVOŘE

opticky provázaných obrázků. Je to vlastně obdoba knihy; ta v sobě též

dokáže uchovat jak písmo, tak ilustrace.“

„Jak to vysvětluješ, zní to jednoduše,“ zasmál se císař možná až příliš křečovitě. Nicméně to byl signál pro dvorní elitu a přístojící služebnictvo. Všichni se začali usmívat a tiše si sdělovat, jaká že je to císař hlavaotevřená. Nakláněli se k sobě a rozkládali rukama. Dámy se ovívaly vějíři akaždý švitořil a pitvořil se tak, jak to etiketa pro podobné chvíle předepisuje. Císař pozvedl paži a dvořanstvo zmlklo jako ptáci před bouří.

„Stačí nám tedy uchovat přítomné děje na takovéto pergameny,“pokračoval, „a přenecháme budoucím generacím vše, čeho jsme v této zemi dosáhli. Aby si naši potomci cenili znalostí a práce svých předků.“

„A zejména vás samotného, Vaše Veličenstvo,“ podotkl Lang a lehce se uklonil.

„Sám bych to neřekl lépe, věrný Langu,“ pousmál se monarcha, aleobrátil se zase k Löwovi. „Ctihodný rabbi, pěkné představení jsi námpřichystal, poutavé, děsivé. Ale zaslechl jsem, že máš v rukávu ještě další zázraky.“

„Nevím, co přesně máte na mysli, Veličenstvo,“ rabbi zkoumavě pohlédl na Rudolfa.

„Myslím tvého sluhu, hliněného Golema,“ řekl vladař a povstal.Rozpažil ruce a oslovil přítomné: „Nu, řekněte sami, nechtěli byste spatřit tu mysteriózní figuru?“

„Ó, ano, Vaše Veličenstvo,“ zašumělo sálem.

„Neslyšel jsem,“ pohlédl Rudolf II. šibalsky na rabína. „Možná ani veliký rabbi nezaslechl zřetelný souhlas s mým nápadem.“

„Ano! Golema! My chceme Golema!“ začali skandovat dvořané.

Lang je dirigoval do rytmu hůlkou a panovník spokojeně poklepával střídavě podpatkem a špičkou boty do podesty trůnu.

„Golema! Golema!“ srovnali dvořané konečně rytmus.

„Povězte sám, rabbi, vy byste měl srdce odolat tak vroucímu přání?“ řekl Rudolf a rázem umlčel organizované nadšení.

„Vaše Veličenstvo, svého sluhu jsem nechal doma a...“

„Ale přece od doby, co lidstvo vynalezlo kočáry a sestavilo koňskáspřežení, není problém kohokoli a odkudkoli dovézt.“

„S dovolením, pane – Golem přijde sám. Potřebuji jej však oživit.“


5

AGENT JFK – ARMÁDY NESMRTELNÝCH

„Brání tomu něco? Špatné postavení hvězd nebo snad mé nedobrézažívání?“

„Golem není zvyklý na tak početné obecenstvo, pane.“

„Dobře. Sloužící odejdou a příslušníci dvora se skryjí za sloupy nebo do přilehlých komnat. Bude to tak vyhovovat mystickému sluhovi?“

Rabbi Löw mírně kývl. Nechtěl císaři oponovat, již tak byl rád, že dokázal u panovníka vzbudit zájem o staré Židovské město a zejména o jehoobyvatele.

„Takže za hodinu můžeme pokračovat, rabbi?“

„Jak si přejete,“ uklonil se mág a odkráčel středem sálu. Venku čekalzařažený kočár s císařským erbem. Čaroděj nasedl a z okna ještě jednoupohlédl k večerní obloze.

Z temných mračen se poprvé zablýsklo.

Císař Rudolf II. byl svérázný vladař. Po Evropě byl proslulý jako zanícený mecenáš a sběratel umění. Byl to stoupenec i takových oborů, jakými byla třeba alchymie, astrologie či magie. Těžko ho jeho komoří přesvědčovali, že přijímání vyslanců, vyřizování diplomatických depeší nebo soudních sporů je důležitější než sběratelská vášeň. Sám Rudolf se nikterak netajil tím, že vladařské úkoly vykonává jen jako nutné zlo, jež ho neustále odvádí od záležitostí mnohem poutavějších. Císař nacházel čím dál větší zalíbení v uzavřeném, až obskurním světě, který si kolem dvora během let vytvořil. Musel by však zaplnit tři Zlaté uličky, aby vyrovnal znalosti a magickéumění jediného židovského rabína.

Od vchodových dveří zazněl trojitý úder obřadní holí o dubovoupodložku. Císař si utřel ubrouskem ústa a vrátil na alpakovou mísu šťavnatýkousek kýty. Opláchl si prsty v keramickém umyvadle, otřel se o nabídnutou bílou osušku a kráčel zpět k trůnu. Ještě dožvýkával kousek masa, když se ode dveří ozvalo:

„Rabbi Jehuda Löw ben Bezalel a jeho...“ ceremoniář suše polkl. „Jeho doprovod.“

Za rabínem do Vladislavského sálu vkráčel obr.

Rudolf II. se málem zakuckal. Měl jakési povědomí o hliněném sluhovi, ale vždy si jej představoval jakožto poněkud přerostlou marionetukočov>


6

ROZRUCH NA CÍSAŘSKÉM DVOŘE

ných komediantů. To, co právě spatřil, podstatně změnilo jeho představy

o „služebníkovi“.

Za židovským stařešinou kráčel takřka třímetrový kolos. Navzdoryrozšířenému tvrzení, že byl stvořen z hlíny, vypadal mocněji než rytíř v plné zbroji. Na těle měl přibité ocelové pláty. Lokte a kolena mu kryla kroužková zbroj. Na hlavě měl pokrývku z kroužků oceli a ve tváři strnulý výraz sochy antického imperátora.

„Vaše Veličenstvo, toto jest Golem,“ pronesl rabbi Löw. „Stvořil jsem jej ktěžké robotě, abych lidem uvolnil ruce i čas k věcem, k nimž jsou spíše vhodní. Tedy ku bádání, k drobné rukodělné práci či k objevování tajemství hmoty neb ducha. Golem a jemu podobná stvoření mohou odejmout z lidského rámě většinu nejsprostší a nejtěžší práce.“

Císař pozoroval neživého sluhu s vytržením, ale náhle mu do zorného pole vstoupil polní maršálek Basta. Rudolf II. v pozadí zahlédl komořího Langa, který nenápadnými gesty vybízel důstojníka k větší aktivitě. Maršálek sipromnul hustý, ne právě pěstěný knír a předstoupil před panovníka.

„Vaše Veličenstvo!“ srazil paty, až to zazvonilo. „Dovoluji si doplnit myšlenku zde přítomného, a totiž to, že Golem a další jemu podobní homunkulovénajdou nejlepší uplatnění zejména na poli válečném!“

Rudolf II. vlídným, ale rázným pokynem paže zklidnil rozvášněnéhodůstojníka a odklidil jej ze schodů pod císařským trůnem.

„Na tom něco je,“ řekl zamyšleně a zvedl se. Obešel hliněného obra a zastavil se před ním. Zaklonil hlavu a hleděl mu do neživé tváře.

„Dal sis záležet, rabbi,“ pronesl tiše. „S tímto vzezřením Golem opravdupřináleží více do lítých bitev než ku tahání důlních vozíků.“

Pověstmi opředený umělý člověk měl ostře řezanou tvář. Oči byly úzké a žhavé, připomínaly útroby kovářské výhně. Pod trojúhelníkovitým nosem bez dírek se rýsovaly sevřené rty, tak pevně sevřené, že nebylo možnéodhadnout, zda se někdy pootevřely; a co z nich v tom případě vyšlo – zda výdech nebo slovo. Na jeho tváři nebyl vidět ani náznak emoce. Golem při vstupu do rozlehlého gotického sálu bedlivě mapoval rozměrný prostor; každý kout,každý možný úkryt. Pán ho odjakživa učil obezřetnosti.

„Goleme,“ říkával mu, „lidé tě všude nepřijmou coby oporu, jako ulehčení

práce. Někteří tě budou nenávidět, jiní tě budou chtít rozbít.“ To mu vštěpoval

moudrý a laskavý rabbi Jehuda Löw ben Bezalel. „Někteří si budou přát, abys


7

AGENT JFK – ARMÁDY NESMRTELNÝCH

v jejich jménu ničil, zabíjel... Ale k tomu jsi nebyl stvořen, Goleme! Můžeš se

jen bránit! Toliko a pouze bránit! Pamatuj, Goleme – to jest první zákon tvé

existence!“

„Rabíne, nastal čas, aby umělý sluha předvedl něco ze své dovednosti,“ otočil se vladař na mága.

„Jistě, Vaše Veličenstvo,“ odvětil rabín a pohledem bleskl po maršálkovi akomořím. „Golem utáhne kočár plný cestujících, v bezvětří dokáže pohnoutloatkami větrného mlýna, projde požářištěm a odklidí hořící zbytky stromů či krovů a dovede vzdorovat i jiným pohromám, třebas když...“

„Třeba když jde o ohrožení lidských životů?“ vpadl mu do řeči komoří Lang.

Císař se na něj obrátil: „Co má zase tohle znamenat, Langu?“

Komoří se usmál, lehce se uklonil a pak pokrčil rameny, až mu zašustily šaty. Ukázal kostnatým ukazovákem na maršálka. Basta se potutelně usmíval.Šedivá vousiska mu trčela z tváře jako kryse a oči měl pichlavější než plod lopuchu. Jakmile si všiml – ostatně, čekal na to celou tu dobu – že na něm vladařspočinul zrakem, napřímil se a vykřikl:

„Mým prvním a posledním úkolem je zajistit bezpečnost Jeho Veličenstva!“

„Ale jistě, jistě,“ zabručel Rudolf. „V tom vám přece nikdo nebrání.“

„Proto je nutné znát bojové schopnosti tohoto homunkula!“

Rabín na to jen mlčky zavrtěl hlavou.

„Co tomu říkáš, rabbi?“ zeptal se panovník.

„Golem samozřejmě ovládá i běžné zbraně. Jsou to vlastně také jen nástroje,“ odkašlal si mág. „Ale dosud neměl příležitost využít této zručnosti.“

„Takže to nyní můžeme vyzkoušet, ne?“

„Jak si Vaše Veličenstvo přeje,“ povzdechl rabín.

Císař pokynul rukou a opět se usadil na trůn. Polní maršálek spokojeně kráčel do středu sálu. Tasil kord a vydal několik rázných rozkazů. Po chvilce zaduněl prostorem dupot desítek nohou. Jednotka osobní císařské stráže, přes sto pěších trabantů, nastoupila před řadami pilířů mezi vysokými okny. Sešli se zde jak příslušníci běžných patrol a čestných hlídek, tak i trabanti, kteří sloužili mimo jiné třeba jen jako poslové a plnili další specifické úlohy na císařském dvoře.

Vojáci byli ze sošného protivníka poněkud vyvedeni z míry.


8

ROZRUCH NA CÍSAŘSKÉM DVOŘE

„Prvních osm mužů, útok!“ nenechal jim maršálek Basta možnostvzpamatovat se a mávl důstojnickým kordem. „Halapartny, kordy!“ Čtyři vojácivyrazili se skloněnými halapartnami, za nimi další s tasenými kordy. Golem stál nehybně a očima mu občas projela jiná intenzita žáru. Měl protivníkyzaznamenané v křemenné paměti a rozhodoval se, jaký stupeň sebeobrany použít. Pootočil ohromnou hlavu k rabínovi. Ten mu ukázal tři vztyčené prsty.

„Co mu to naznačuješ, rabbi?“ zašeptal vladař napjatě.

„Že může použít aktivní obranu, třetí stupeň. Nesmí dojít k vážnémuzranění či smrti.“

„Kolik stupňů máte s Golemem dohodnutých?“

„Šest.“

„To je dost. A co je to třeba pátý stupeň?“

„V nasazení páté síly by Golem dokázal prorazit pilíř Karlova mostu.“

„Chlapík, ten tvůj Golem,“ podotkl císař poněkud strnule. „Doufám, že ho máš pod kontrolou. Nerad bych na Staré Město jezdil přívozem.“

„Nebojte, Veličenstvo. Je v moci šému a ten ovládám pouze já. Bez šému je Golem bezcenný; hliněná figura pobitá pancéřovými pláty.“

„Kde ho máš, ten zázračný šém?“

„Na bezpečném místě,“ poznamenal rabbi Löw. „V Golemově hlavě.“

Venku se zablýsklo. Celá síň se na okamžik rozsvítila oslnivě fialovým jasem. Rabbi znepokojeně vzhlédl k velkým oknům.

Golem jediným pohybem přerazil dvě halapartny, třetí uchopil i s vojákem na konci a mávl jím. Voják se držel sice pevně, ale pak už to nevydržel a vlétl do protější nastoupené řady. Mezitím se k obrněnci dostali šermíři a sem tam se jim podařilo obra zasáhnout. Byly to rány, po jakých by člověku odpadla uťatá paže nebo hlava, ale Golem je nevnímal. Neměl v sobě zabudované snímače bolesti, k čemu také... Obr uchopil nejbližšího gardistu za paži a mrštil jím do útočících. Poslední z halapartníků bodl Golema takovou silou, až o něj zlomil ratiště. Než stačil udiveně pohlédnout na pahýl zbraně, také následovalvzdušnou cestou své předchůdce.

„Do útoku!“ řval Basta a nadšeně mával kordem. V duchu se viděl velitelem pluku hliněných bojovníků, učiněné armády nesmrtelných. Ze shlukuvojáků, kteří se sesypali na železem pobitého protivníka, jeden za druhýmvylétali se skřekem vzhůru, k bohatě zdobenému stropu, a s hekáním dopadali


9

AGENT JFK – ARMÁDY NESMRTELNÝCH

na kamennou dlažbu. Postupně přibývalo ležících a skučících postavpoházených po sále – a ubývalo útočníků. Rabbi Löw na to hleděl s určitýmznepokojením. Nerad viděl Golema v téhle situaci, ale na druhou stranu, je to další

zkouška jeho schopností...

Císař vše pozoroval s dětinským zaujetím. Obecenstvo skryté za sloupy se bavilo. Kdy jindy mělo možnost sledovat nafoukané členy císařovy osobnígardy, jak poletují sálem s ledabylou lehkostí zpěvného ptactva. Jen ten zpěv jim moc nešel... Dvořané se roztleskali a Golem se mezi dalším odhozenímútočníků lehce poklonil. To vyvolalo jásot. Zdálo se, že o hrdinovi dnešního večera bylo rozhodnuto. Hliněný, brněním pobitý kolos si získal srdce publika a stejně tak i srdce císařovo. Monarcha povstal z trůnu a přistoupil k rabínovi:

„To stačilo, rabbi. Nech mi ještě pár vojáků, aby mohli střežit mé komnaty,“ pousmál se vladař. „Tvé dílo jest obdivuhodné.“

„Děkuji mnohokráte, Vaše Veličenstvo.“

„Prozraď mi ale, proč nevyužiješ tuto sílu z hlediska vojenského? Já sám bych si u tebe objednal tři takové zdatné chlapíky, a to uvažuji jen o privátní stráži. Nemluvě o jejich zapojení do vojenských operací. Tví Golemové by se stali chloubou každé armády.“

„Toho se právě obávám, pane.“

„Ale no tak! Sám přece tvrdíš, že jejich ovládání třímáš pevně v rukou, ne? Ten – šém, jsi říkal? – šém přece dokážeš stvořit jen ty, není-liž pravda?“

Rabbi kývl na souhlas: „Ano. V našem světě nemůže existovat druhý takový šém.“

„V tom případě nevidím problém,“ zasmál se Rudolf povzbudivě. „Námpřece do jiných světů nic není,“ dodal s pohledem upřeným na rabína. „Ten náš nám bohatě stačí. Nebo si ho snad musíme nějak zvlášť zasloužit?“

Panovníka přehlušilo ostré zahřmění. Blesk musel zasáhnout některý zpražských paláců, tak blízko to bylo. Mág se zakabonil a pátravě se rozhlédl. Venku se rozzuřila nečekaná bouře. Atmosférické výboje křižovaly oblohou jako opilí vozkové Koňským trhem.

„Přesně tak, pane,“ řekl tiše. „Náš svět si musíme zasloužit.“

Císař na něj tázavě pohlédl. Ale to také bylo poslední, co ještě v klidu udělal.

Truaaasssk! Do Vladislavského sálu v třeskotu rozbitých oken vpadlyčerné stíny. S nimi vstoupila do prostor Pražského hradu smrt. Brutální, surová smrt.


10

PURPUROVÁ ZÁŘE NAD PRAHOU

Do korunovačního sálu vtrhlo snad hejno obřích netopýrů. Dvorní suita a naříkající členové palácové gardy ztichli. Jen jeden člověk nebyl vyděšený, vlastně – člověk a jeho výtvor. Rabbi pohlédl na sluhu a mrknul na něj. Zvedl ruku a ukázal všech pět prstů. Golem kývl hlavou.

Bleskurychlí útočníci poletovali nad hlavami lidí nebo přebíhali postěnách rychleji než pavouci sekáči. Sráželi nebohé dvořany a trabanty jenom tehdy, když jim stáli v cestě za jejich cílem, za rabínem a jeho sluhou. První tři útočníci se snesli na Golema z jednoho z obrovských lustrů. Na brněníhomunkula zajiskřilo ostří katan. Dalších pět bojovníků se na něj vyřítilo zpoza kamenných pilířů. Za nimi zůstávaly pouze mrtvoly a krev. Ke zkoprnělému maršálkovi se dokutálela hlava s vytřeštěnýma očima; patřila dvornímušaškovi. Jeho poslední vtip se opravdu povedl. Basta sledoval klikatou červenou stopu, odkud se šaškova kotrba přikutálela. Na konci cestičky se s určitou dávkou brutální komiky potácel bezhlavý trup – pokud by šlo o cirkusácké představení, všichni by jistě zmírali smíchy. Nyní také všichni umírali, jenže smíchy to zrovna nebylo. Černé komando zakrátko obsadilo Vladislavský sál. Sedm z nich rabbi Löwa sevřelo v kleštích. Mlčeli.

„Aby vás čert spral,“ zašeptal čaroděj a máchl paží. V pěsti svíralpokřivenou dubovou hůl, o níž se vděčně opíral nejen při chůzi po starých zámeckých schodech. Hůl se během mávnutí proměnila ve žlutě zářící svazek světla.

Námezdní bojovníci před průnikem do císařského paláce dobře věděli, že půjde do tuhého. Ale že půjde až tak moc do tuhého, to jim došlo až nyní.

Nejvyšší válečník s očima jiskřícíma adrenalinem se objevil předbělovlasým starcem jako první. Hrozivě zakřičel, pak udiveně zakňoural... a pohlédl si na hruď. Ránu světelným mečem ani necítil. Pozoroval jen, jak mu krevprosakuje skrze porušenou látku. Pak už neviděl nic. Vrchní polovina těla se mu svezla po šikmé hraně a s tupým žuchnutím dopadla na podlahu vykládanou italským mramorem, teprve potom se rozpůlenému bojovníkovi podlomila kolena. Zbytek těla se poskládal na podlahu ve tvaru krvavého origami. PURPUROVÁ ZÁŘE NAD PRAHOU

PURPUROVÁ ZÁŘE NAD PRAHOU


11

AGENT JFK – ARMÁDY NESMRTELNÝCH

Podobně dopadli další útočníci, kteří se rozhodli zlikvidovat bělovlasého starce; s tím rozdílem, že jim rány dělily trupy pod odlišnými úhly. Jednou se válečník rozpůlil na dva hubenější, života již neschopné kusy, následující se podivil, co ho to zasvědilo na krku, než mu odpadla hlava. Po dlažbě sálu i po schodišti stékaly proudy krve. Všude se povalovaly a pocukávaly zbytky těl. Rudolf II. se skrýval za trůnem a pozoroval další představení. Tento kus, jak pochopil, nebyl světelné divadlo ani vojenské manévry.

Rabbi si prosekával cestu řadami nepřátel, jako by si klestil cestu hustým mlázím. Blížil se ke Golemovi. Hliněný kolos měl také práce víc než dost.Nejdříve rozdrtil o sloup nejdotíravější agresory, dalšímu rozdupl hrudník, až mu z něj vylétlo srdce, a jakémusi nepozornému šermíři vytrhl ruce i se zbraněmi z těla. Katana se odrazila od obrova předloktí a dopadla na zem stále svírána utrženou rukou... Protivníci se rojili jako vzteklí, zkvašeným medem opilísršni. Rozbitými okny jich sem vnikl další roj.

„Goleme!“ zvolal rabbi, když spatřil následující útočnou vlnu. „Třetí zákon! Znič se!“

Golem ho uslyšel. Právě umlátil dva válečníky o sebe, až jim lebky duněly a praskaly více než keramické nádobí z Koňského trhu. Kývl obrovskouhlavou s rudě zářícím šémem, ještě jednou zhadrovatělými postavami vymetl okolí a pak je zahodil.

Ve žhavých zřítelnicích se mu zjevil stín zármutku. Dobrý sluha, věrnýhomunkulus – v budoucnu nazvaný robot – zaslzel. Byly to kovové slzy akutálely se mu po tváři jako roztavené olovo. Golemovi se líbilo v lidském světě. Svěsil paže pobité kovovými pláty – a znehybněl. Stala se z něj keramická skulptura kombinovaná s ocelí, mistrovské dílo dosud nepojmenovaného uměleckého směru. Hlava mu rudla rychleji než zapadající slunce. Obrumíral jako hvězda. Rabbi se bránil dotírajícím útočníkům a v duchu počítal: „Pět, čtyři, tři, dva...“

Zlikvidoval nejsnaživější černooděnce a padl na zem v očekávání exploze.

A nic. Udiveně pozvedl hlavu.

Golem stál na místě, nehýbal se – a na čele měl drolící se ránu.

„Šém,“ vydechl rabbi Löw. Rozhlédl se. Černí bojovníci zmizeli, jako když mávne modrým petrklíčem. Byl slyšet jen šelest povlávajících závěsů. Rabbi pohlédl vzhůru. Na pozadí gotické klenby zahlédl stín, jenž se mihl rozbitým mozaikovým oknem.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist