načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: JFK 003 Meč a tomahavk - Ing. Miroslav Žamboch; Jiří W. Procházka

JFK 003 Meč a tomahavk

Elektronická kniha: JFK 003 Meč a tomahavk
Autor: ;

Miroslav Žamboch, Jiří W. ProcházkaVikingové pod vedením Leifa Eríksona navštívili Ameriku ještě před rokem tisíc našeho letopočtu, ale pozdější vývoj euroatlantické civilizace to ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Triton + EF
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 128
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-725-4747-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Miroslav Žamboch, Jiří W. ProcházkaVikingové pod vedením Leifa Eríksona navštívili Ameriku ještě před rokem tisíc našeho letopočtu, ale pozdější vývoj euroatlantické civilizace to nijak neovlivnilo. Jsou však světy, kde Vikingové a Indiáni položili základy pozdějšího středověku a ovlivnili i průmyslovou revoluci. Ne každý je ochoten ponechat paralelní světy jejich přirozenému běhu. JFK na palubě válečného drakaru s mečem v jedné a sramasaxem v druhé ruce čelí čínské blokádě severoamerického kontinentu a bilogicko-magickým zbraním nepřátelských záškodníků.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PRVNÍ RYZE ČESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!

agent

John Francis Kovář

3


Copyright © Miroslav Žamboch & Jiří W. Procházka, 2005

Cover Art © Jan Doležálek, 2005

Design © Karel Kadlec, 2005

Edition © 2006

All rights are reserved


Miroslav Žamboch & Jiří W. Procházka

MEČ A TOMAHAWK

agent

John Francis Kovář



5

MOŘSKÁ ZMIJE

Voda Atlantiku měla stejnou barvu jako obloha, špinavá šeď stolu

v zapomenutém baru na poslední výpadovce z města. John František Kovář si otřel tvář, aby se alespoň na chvíli zbavil pálivého pocitu

v očích. Zbytečně, další vlna se rozbila o příliš nízký bort a opět měl

ledovou vodu až na holém těle. Pohledem sklouzl po mužíchrozsazených na lavicích a polehávajících na proutěných rohožích mezi balíky

s proviantem a sudy s vodou. Sto padesát chlapů, třicet tři párů vesel,

jedna čtvercová plachta na na pohled až příliš vetchém stěžni. Tohle

byla šílenost, největší a nejriskantnější šílenost jeho života, plavit se na

otevřené lodi, pětačtyřicet metrů dlouhém drakkaru, přes oceán. Jistě,

s neskutečným štěstím za sebou nechali Island, Orkneye, Shetlandy,

Grónsko. Ta nejhorší část cesty k břehům Severní Ameriky, případně

Vinlandu, jak ji nazývali Vikingové, je ještě čekala. Další vlna,plavovlasý démon Snori Sturlurson se opřel do kormidelního vesla a vyrovnal

loď, aby co nejlépe klouzala pro táhlých, hrozivě vyhlížejících vlnách.

JFK vzhlédl k obloze. Potemněla, v šedi se zformovala nižší a sytější clona mraků.

„Tříměsíční plat za nejzaplivanější pajzl, co existuje,“ zamumlal asnažil se přitom nevnímat chuť soli mezi zuby.

A všechno začalo tak dobře.

Ljuba Bytewská, šéfka Krizového oddělení Divize pro potírání interdimenzionálního pašování si ho po nutném zotavení v nemocnici a následné měsíční rekonvalescenci, která ve skutečnosti představovala tvrdou fyzickou práci spojenou s neméně namáhavým studiem,zavolala do své pracovny. Kovář měl pocit, že od chvíle, kdy začal pracovat pro Agenturu, právě ona představuje jediný stabilní bod v jeho životě. Stále to byla ta pevně stavěná žena bujných, ale současně dokonale definovaných tvarů, které by každého příznivce umírněného baroka uvedly do vytržení. Její obličej i nadále působil sympaticky, oči střídavě


6

vstřícné a ocelově tvrdé; z každého slova čišelo, že se za tou tvářímoderní Věstonické Venuše skrývá dokonale fungující mozek.

„Spolu s komtesou de Villefort a Vincentem Vegou jste si vedli víc než dobře,“ prohlásila zvučně, zatímco nalévala sklenkuprominentního koňaku. „A to i za cenu značných osobních obětí.“

Kovář věděl, že většího uznání se od ní nedočká.

„Podle tradice je každá třetí mise odpočinková. Taková zasloužená placená dovolená někde na pláži, kde potřebujeme na pár týdnů hlídače. Vaše první mise byla sice... ehm, ehm...“ nasadila svůj pobavený výraz, „mírně specifická, ale usoudila jsem, že si dovolenou zasloužíte víc než kdokoliv jiný.“

„Myslíte pláž, žhavé ženy a studené koktejly?“ nadhodil.

„No, pokud byste měl zájem o studené ženy a horké pití,“ odpověděla s přimhouřením očí, „i to by se dalo zařídit.“

„První varianta se mi zamlouvá víc,“ odpověděl tehdy a vidina pruhu bílého písku ověnčeného zelení palem schovávající dobře zásobený bar mu nepřipadala vůbec špatná.

Vlna udeřila do lodi, klinkerová obšívka se otřásla a vibrace vytrhly Kováře ze vzpomínek. Blížila se další bouře, už o tom nebylo pochyb.

„Jonhe!“ oslovil ho typickou seveřanskou výslovností Spár Gurgysson, podsaditý chlapík s orangutaníma rukama, a podával mu džbán plný horkého piva. Kuchař právě uhášel oheň. „Tohle je poslední teplý jídlo pro příštích pár dní.“

Kovář poděkoval úšklebkem, přijal korbel a nalil ho do sebe právě tak rychle, aby vychutnával sladkou chuť piva a současně mu teplý nápoj prohřál prochladlé vnitřnosti. Přitom vnímal závistivé pohledy okolních mužů. Na rozdíl od Gurgyssona by využili příležitosti a o jeho díl ho připravili. Čekalo je několik zatraceně mokrých dní. O většinu vodě odolných celt, které chránily loď i posádku před nepřízní počasí avlnami, přišli před třemi dny při krátké, ale o to zuřivější smršti.

„Pro některé to bude poslední jídlo do doby, než se probudí veValhale,“ zabručel někdo.

„Šťastní chlápci, při představě, jak se budu po téhle bouři cítit já, jim už teď závidím,“ utřel škarohlída muž připomínající skřeta. MOŘSKÁ ZMIJE


7

V ramenou byl širší než většina ostatních, ale minimálně o hlavu a půl menší než druhý nejmenší z nich. Patřil k okruhu velitelů okolo Snoriho a byl mezi posádkou oblíbený pro své nekonečné košilatéhistorky, jmenoval se Jøri Løset.

Kovář se na něho přátelsky zašklebil.

„Valhala, tam bude aspoň teplo,“ přinutil se říct, aby překonaldrkotání zubů.

Štědrá sprška pěny je obšťastnila všechny stejně, okamžik prskali vodu.

„Pivo, medovina,“ pokračoval Kovář, zatímco si odplivovali a oklepávali se. „Spousta dobrýho jídla,“ ukázal na kuchaře s pomocníkem pečlivě ukrývající jejich skrovné zásoby, „hezký holky, na který bude mnohem lepší pohled než tady na Spára, ať nás Thor netrestá za jeho ošklivost.“

To už naslouchající muži nevydrželi a vyprskli smíchem, současně drakkar najel na vlnu a paluba pod nimi se zvedla v ostrém úhlu, až všichni popadali.

„A hlavně mi tam tady Jøri nebude šlapat do obličeje,“ dokončil,zatímco se snažil vyhrabat zpod hromady chechtajících se mužů.

Bouře udeřila se zlým zavytím větru, temné hučení vln se změnilo v dunění vodních lavin valících se nepřetržitě odkudsi shora a světlo dne ztmavlo v mokré šero.

Snori Sturlurson se teď o kormidelní veslo dělil s Olavem a Ormem Brigvassonovými a snažili se za každou cenu udržet loď ve správném směru, aby se nikdy nestočila k běsnícím vlnám příliš bokem.Sturlurson přikázal vytáhnout na stěžeň pouze ráhno bez plachty. I to stačilo, aby je vichřice hnala vpřed šílenou rychlostí. Ostatní muži se choulili na lavicích a drželi se ze všech sil, aby při náhlých otřesech nevypadli.

Kovář mhouřil oči a snažil se odhadnout, jak dlouho trup štíhlé a na pohled křehké lodi takové běsnění vydrží. Stačilo, aby je zaplavila jediná větší vlna, a plní vody by šli ke dnu. Už tak se jí na dně přelévalo až moc.

„Vylévat vodu!“ zařval a ani si přitom neuvědomil, že bez přemýšlení promluvil staroseverštinou.

Hypnotický kurs podpořený dvěma měsíci každodenní praxe nesl své výsledky.

Nečekal, až ho někdo poslechne, zvedl se jako první a natáhl se po džberu. Loď se bez výstrahy prudce naklonila, současně mupodAGENT JFK – MEČ A TOMAHAWK


8

klouzly boty a nezadržitelně se začal sunout k bortu. Zoufale hledal něco, čeho by se mohl zachytit, ale najednou bylo všude příliš

mnoho vody. Nahmátl roh lavice, ze všech sil se za něj chytil, ale

dřevo prasklo. To znamenalo, že v dalším okamžiku bude spláchnut

do moře. Pak, když už věděl, že je pozdě, mu předloktí sevřelsvěrák. Poté, co záplava pominula, hleděl do tváře šklebícího se Spára

Gurgyssona.

„Už jsem mohl být z téhle sloty pryč!“ zakřičel Kovář, aby ho Viking v běsnění větru vůbec slyšel. „To ti spočítám!“

Pak se otočil na ostatní.

„Ke džberům! Nebo si myslíte, že si budu máčet boty sám?!“

Bouře zuřila už druhý den. Sturlurson společně s bratry Brigvassonovými dál zápasil s kormidlem, Kovář nutil posádku k otročině s vaky a džbery. Vody bylo stále všude plno, někteří muži poraženi únavou leželi přivázaní k lavicím neschopni se pohnout. Sám Kovář cítil, že mu docházejí síly. Chlad a nadlidské úsilí je požíralo po čím dál většíchkusech, za chvíli z nich nemělo zůstat vůbec nic. Ze tří čtvrtin plný džber mu vyklouzl z neposlušných prstů, současně se stejná věc přihodila McCathailovi, rudovlasému chlapíkovi z Irska. Říkalo se o něm, že je šílenec a berserk, ale Kováři se zamlouval.

„Pustils ho dřív než já,“ procedil Ir skrze zuby a sehnul se k nádobě.

Z konců dvou copánků mu přitom crčela voda, vousy měl jako štětiny.

Kovář se rozhlédl po umdlévající posádce. Už dlouho nevydrží, to bylo jasné.

„Tenhle chvástavý McCathail z jakéhosi malého ostrůvku tvrdí, že mi dojdou síly dřív než jemu! Vsázím deset stříbrných, že nevydrží!“

Bouře na krátký okamžik polevila, Kovářova slova slyšeli všichni.

„A já dám dvacet každému, kdo vyleje víc džberů než já!“ zařval Ir. „Jonhe vždycky moc mluví!“

Někdo se zachechtal, jiný se raději hned natáhl po koženém měchu.

Sázka vytrhla muže z letargie a odevzdání se osudu, najednou začalo vody z lodi ubývat.

„Dvacet stříbrňáků, ti, kdo chrápou, budou do smrti litovat!“zabručel někdo. MOŘSKÁ ZMIJE


9

Jako by se bouře nechtěla vzdát, příval vody na chvíli všechny oslepil. Když záplava ustoupila, Sverre Bjørkedal klečel na muži, kterého vlna málem strhla s sebou.

„O tebe mi, Knute, nejde, ale toho džberu by bylo škoda,“ procedil skald mezi zuby, sebral pošramocenému Vikingovi nádobu a sám se dal do práce.

Kovář ležel vedle prosoleného balíku se sušeným masem, otupěle se díval na vlastní ruce, třemi dny máčení ve vodě zbavené jakékolivbarvy, se sedřenou kůží odlupující se v tenkých páscích a se spoustou ran a škrábanců, na kterých se teď v paprscích vycházejícího slunce leskly krystalky soli.

„Fajn dovolená, slunce, šumění moře, romantika,“ podařilo se mu říct okoralými rty. Už mu nebyla zima, nebo ji necítil.

Ljuba Bytewská mu podala obálku s ručně psanými rozkazy a diskem, na němž byla nahrána data nutná k transportu na místo určení.

„Startovní okno je naplánováno na pozítří. Tým doktora CarlaMarii už na vás čeká. Zastavte se, aby mohli naladit bránu na vaše nová biodata. Nechceme, abyste svou pracovní dovolenou začínalpošramocený.“

Carl Maria von Wonder byl podle šeptandy největší odborník přes cestování mezi paralelními světy a dokázal dostat agenty i do míst, která ostatní oddělení Agentury označovala za nedostupná. A hlavně – dokázal je dostat také zpět. Zlí jazykové tvrdili, že k tomu ve skutečnosti vůbec nepotřebuje obrovské technologické ústředí ani v CERNu, ani na Moravě pod Macochou, ale stačí mu říct abrakadabra, protože je prý převtělením praotce všech čarodějů.

Kováři to bylo jedno. Von Wonder byl sice divný patron, ale svou práci uměl a to se počítalo.

Naznačil zasalutování a otočil se k odchodu, když se před ním bezhlučně otevřely pneumaticky ovládané dveře. Bez klepánímohlo do pracovny Ljuby Bytewské vstoupit jen několik málo lidí. Divizní, případně sám hlavní šéf Agentury – ani jednoho z nich Kovář

AGENT JFK – MEČ A TOMAHAWK


10

dosud neviděl. Dál ještě jakýkoliv kurýr se zprávami úrovně utajení 1.

Když Kovář spatřil soustředěním bezvýraznou tvář datového kurýra se stínícím magickým tetováním na spánku, věděl, že se stalo

něco špatného, a měl nepříjemné tušení, že jeho pracovní dovolená

právě skončila.

„Johne, počkejte prosím na chodbě,“ požádala ho Bytewská a tázavě se podívala na posla.

„A to je to, proč jsem tady,“ zamumlal Kovář.

„Jonhe, seš při smyslech?“ ozval se McCathail. „Napočítal jsem čtyři sta dvacet jedna vylitých džberů.“

Kovář se převalil na bok a málem přitom zasténal. Všechno, kosti, klouby, svaly, a to i ty, o nichž neměl tušení, že existují, honepředstavitelně bolelo. On množství vody, kterou vylil z lodi, nepočítal.

„Vymýšlíš si,“ řekl chraptivě, „nevěřím, že umíš počítat víc než do tří.“

Ir se zachechtal, znělo to, jako když se otáčí puklý mlýnský kámen.

„Já jich mám jen čtyři sta dvacet, vyhráls,“ dodal Kovář.

„My Irové už jsme takoví, musíme vždy vyhrát,“ zabručel spokojeně McCathail. „Nebo slavně prohrát.“

Moře se zklidnilo, jen občas se přes bort drakkaru přehnala řídká sprška pěny, svěží bríza se opírala do z poloviny vykasané plachty a hnala je vpřed. Snori Sturlurson stál u kormidla opět sám. Kovářnemohl neobdivovat nadlidskou vytrvalost plavovlasého seveřana. Nebyl to nejsilnější muž posádky, ale měl v sobě jakousi ocelovou pružinu, houževnatost a v očích vůli velitele, která z něj dělala skutečného jarla. Možná krále. Kováře pobavilo, že po tak krátké době v tomhle světě začíná uvažovat jako muž téhle doby.

„Už tu není ani kapka!“ prořízl unavené ticho vzteklý hlas.

Byl to bas, který mohl vznikat jen v hrudi velké jako sud a Kovářpoznal, komu patří, aniž by se otáčel. Promluvil Thori Sigfússon, obrovitý Gotlanďan, poslední muž, který se kromě Sturlursona držel na nohou. Opatrně se motal mezi ležícími Vikingy s poloprázdným vědrem avyždímaným hadrem vody.

„Čtyřikrát sto a dvacet jedna věder vody k tomu a loď je suchá do poslední kapky!“ stěžoval si. MOŘSKÁ ZMIJE


11

„Nemůžeš čekat na další bouřku. Neporazil jsi mě,“ odpověděl muMcCathail, aniž by se pohnul z místa, kde ležel. „Půl vědra se nepočítá.“

Sigfússon se podíval do nádoby, přehlédl drakkar a nespokojeně se zamračil, až se mu obočí spojilo do jediné huňaté čáry. Mohl si ho česat stejně jako svou černou bradku.

Pak se v jeho drsné tváři objevil úsměv a na okamžik vypadal jako velké dítě, které našlo svou oblíbenou hračku. Postavil vědro, rozepnul sikalhoty a vymočil se do něj. Kovář zkonstatoval, že jeho močový měchýř je stejně bohatýrských rozměrů, jako celý Sigfússon, ale ani to nestačilo.

„Hej, chlapi, pomozte mi porazit našeho malého Ira!“ zaburácel Thori a zavázal si kalhoty.

První se s hekáním postavil Spár Gurgysson, za ním následovali další.

Netrvalo dlouho a Sigfússon ukazoval McCathailovi plné vědro.

„Je plné?“

„Je,“ procedil McCathail znechuceně. „A dej ty chcanky pryč ode mě, smrdí to, jako byste všichni líhali s kozlem.“

S všeobecným chechotem letěl obsah posledního vědra přes palubu a Sigfússon se naparoval jako páv. Kovář se k všeobecnému veselíneřipojil, v myšlenkách se opět vrátil do minulosti.

Když se tehdy za necelých deset minut do pracovny Ljuby Bytewské vrátil, bylo mu jasné, že dovolená skončila a problémy nejsou na cestě, ani neklepou na dveře, ale už mají obsazena všechna místa v první řadě.

„Přišli jsme o agenta – rezidenta,“ řekla šéfka Krizového odděleníDivize pro potírání interrealitního pašování stroze. „Jedná se o věc větší, než je pár tun magické substance v nesprávném světě. Někdo chce změnit historii kmenového světa.“

Kovář tehdy ani teď přesně nechápal, co to znamená, ale pomalu si už začal zvykat.

„A protože k tomu chce použít prostředků, které do dané realityneatří, týká se to vlastně i našeho oddělení,“ pokračovala Bytewská.

Kovář věděl, že se za tím skrývá něco víc. Taková práce byla jako dělaná pro Military divizi a její jednotky skrytých zásahů. Přesto se neptal a vyčkával.

AGENT JFK – MEČ A TOMAHAWK




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist