načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: JFK 001 Pašerák - Ing. Miroslav Žamboch; Jiří W. Procházka

JFK 001 Pašerák

Elektronická kniha: JFK 001 Pašerák
Autor: ;

John Francis Kovář, bývalý kapitán speciálních jednotek, veterán válečných operací i účastník tajných misí, dostává jednoho dne neobvyklou nabídku od podivné dvojice zaměstnanců ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Triton + EF
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 128
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-725-4716-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

John Francis Kovář, bývalý kapitán speciálních jednotek, veterán válečných operací i účastník tajných misí, dostává jednoho dne neobvyklou nabídku od podivné dvojice zaměstnanců ještě podivnější agentury. Než však stačí přijmout či odmítnout, přenese se nečekanou shodou okolností do světa, v němž československá armáda v roce 1938 nevydala hranice republiky nacistickému Německu, do světa čarodějů – inkvizitorů pracujících pro vládu, do světa, kde se nejvíc peněz dá vydělat pašováním a prodejem magicky aktivních substancí. Brutální přestřelky, válka na kolejích, divoké honičky gangsterů a zákeřné triky čarodějů. To je denní chleba těch, kteří chtějí rychle zbohatnout. JFK však netouží stát se milionářem ve světě, který není jeho. Chce se vrátit domů. Tím však kříží cestu tajemné Agentuře a přestupuje zákony, o nichž netuší, že vůbec existují.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PRVNÍ RYZE ČESKÁ SCIFI / FANTASY SÉRIE!!!

a g ent

John Francis Kovář

1


Copyright © Miroslav Žamboch & Jiří W. Procházka, 2005

Cover Art © Dana Haferová, 2005

Design© Karel Kadlec, 2005

Edition © 2005

All rights are reserved


Mirosl av Žam boch & Jiř í W. Procházka

PAŠERÁK

a g ent

John Francis Kovář


DEN POD PSA

„Ustup te! Ustup te!“ uni for mo va ný po li cis ta roz hr no val zá stup zvě dav ců a

zve dal žlu to čer nou pás ku, aby dva zdra vot ní ci moh li pro jít do vy hra ze né -

ho pros to ru.

Žá rem pro hřá tý plášť i hel ma sá la ly hor kem, pot ho ští pal v očích a bo - jo val s nut ká ním na zvra ce ní po ně ko li ka lo cích du si vé ho dýmu. Po hle - dem skrz zla tem po ta že ný prů zor hle dal lé ka ře, ko neč ně je spat řil i s no sít ky a za mí řil rov nou k nim. V ná ru či dr žel ba lík pře kry tý oh ni - vzdor nou plach tou.

Zlo věst né hu če ní po žá ru za zády se za ča lo mí sit s vzru še ným šu mě ním davu.

„Joh ne! Ko vá ři!“ své jmé no sly šel ja ko by pro ná še né ze všech stran, ne - od po ví dal, jen s tvr do šíj nos tí stro je pok ra čo val k cíli.

„Řekl jsem, že do vnitř ni kdo ne půj de! Kvů li vám jsme ne moh li tu ba ra - biz nu od stře lit a za čí ná ho řet dal ší dům!“

Vra ti slav Klu sák, šéf od bo ru pro ře še ní prů mys lo vých ka ta strof, se do te ré nu ob tě žo val osob ně jen vý ji meč ně, pod ref lex ním pro ti žá ro vým pláš - těm měl na míru stři že ný dvou řa do vý ob lek, na na po má do va ných vla sech dů stoj nic kou hel mu.

Za pás kou se mač ka li re por té ři te le viz ních sta nic a zu ři vě na tá če li scé - nu. Ko vář se na oka mžik za sta vil. Kou ře se na dý chal o tro chu víc než měl a teď se mu to či la hla va, na tvá ři cí til na ska ku jí cí pu chý ře.

Přes kor don po li cis tů se pro dral ka me ra man a mo de rá tor nej vět ší te le - viz ní spo leč nos ti, Klu sák se oka mži tě na pří mil ješ tě víc a na sa dil vý raz nej dů le ži těj ší ho člo vě ka na svě tě. Vol by se blí ži ly.

„Sne se zá sah va šich lidí kri tic ký roz bor? Váš útvar je tr nem v oku ar - má dě i po li cii,“ za slechl Ko vář re por té ra.

Už opět mohl jít bez ri zi ka, že se bou při příš tím kro ku praš tí.

5


„Sa mo zřej mě, máme ty nej lep ší lidi, až na pár je din ců z ozbro je ných slo žek, kte rých se ale brzy zba ví me.“

John Fran cis Ko vář vi děl, jak na něj Klu sák úko sem po hlédl, sou čas ně ho za bra la ka me ra. Při pos led ní akci, po níž opus til ak tiv ní služ bu u jed - not ky, byla jeho tvář do ce la pro flák nu tá a Klu sá ko vi to va di lo. Teď měl pří le ži tost ho zdis kre di to vat. Jako by to bylo dů le ži té.

„Dok tor!“ za kři čel Ko vář chrap la vě a po po su nul si ba lík v ná ru či.

Hlas se mu ko neč ně vrá til.

„Co na to mů že te říct, ka pi tá ne Ko vá ři?“ os lo vil ho Klu sák.

„Jdě te do pr de le, šéfe,“ od po vě děl zře tel ně.

Klu sák zbledl, ka me ra man rych le stří da vě za bí ral Ko vá ře i jeho nad ří - ze né ho.

„Máte pa dá ka! A ze ško dy způ so be né va ším ne pro fe si o nál ním jed ná - ním se bu de te zod po ví dat před sou dem!“ běs nil Klu sák a bar vou si ne za - dal s po žá rem.

John Ko vář při kývl a pok ra čo val ne změ ně ným tem pem k mu žům s no - sít ky, kte ří k němu při bí ha li od sa nit ních vozů.

„Sly ší te!“ Máte pa dá ka!“ řval šéf od bo ru pro ře še ní prů mys lo vých ka - ta strof, při stou pil těs ně k němu a po lo žil mu ruku ra me no.

Plášť byl stá le hor ký, ale ucuk nout ne sta čil, pro to že ho úder če lem na ko řen nosu po slal v bez vě do mí na zem.

Za cva ka ly ble sky fo to a pa rá tů, lidé za šu mě li.

Muži s no sít ky se ne roz hod ně za sta vi li před ne hyb ným tě lem. Ko vář ne če kal, na no sít ka po lo žil své bře me no a roz ba lil ho. Pod pláš těm se ob je - vil sot va pě ti le tý kluk s tvá ří za kry tou mas kou nou zo vé ho kys lí ko vé ho pří stro je.

„Tak, to by chom měli,“ oko men to val to spo ko je ně.

„Od ve du vás na ošet řov nu,“ na bídl mu dal ší zdra vot ník.

„Mys lím, že to není tře ba, sám jste sly šel, mám pa dá ka,“ kývl na poz - drav a za mí řil k vý jez do vým vo zům.

John F. Ko vář za par ko val svůj otřís ka ný ro ver na mís tě, kde ob vyk le stá va la Lin di na čer ve ná ško dov ka. Ba ter ka te le fo nu to vzda la, stihl na psat jen ese me sku, že do ra zí o něco poz ději. Z prá ce si vzal rov nou i všech ny věci, aby se tam ne mu sel vra cet. Vy stou pil a zhlu bo ka se na dechl. Upros - třed květ na ani vel ko měst ský ruch Pra hy ne do ká zal po tla čit jaro v pl ném proudu. Žena v mi ni suk ni a s vy pa so va ným svet ří kem mu vě no va la krát ký

Den pod psa

6


po hled a mi nu la ho. Sta čil oka mžik a cí til to, ti ché cvak nu tí ně kde uvnitř

při po mí na jí cí mu, že je živý, za tra ce ně živý. Po akci to bylo in ten ziv něj ší.

Chví li ji po zo ro val. Vzo ro va né pun čo chá če zdů raz ňo va ly li nii lý tek a ste -

hen, lát ka obe pí na la pev ný za de ček. Pak si všiml tma vě mod ré ho auta par -

ku jí cí ho v zá ka zu za sta ve ní na pro těj ší stra ně. Dál před stí ral, že sle du je

vzda lu jí cí se ženu, ale úko sem po zo ro val vůz. Při po mí nal do dáv ku zkří že -

nou s fer ra ri. Zko se ná příď, ne prů hled ná skla, pře di men zo va ný ná raz ník a

ex trém ně ši ro kop ro fi lo vá kola, kte rá snad mu se la být dě la ná na ob jed náv -

ku. Bo há či měli růz né ko níč ky, ale to hle auto ne vy pa da lo, jako mi lá ček

bláz na, co se rád pro há ní tří tu no vým ko lo sem rych los tí dvě stě pa de sát ki -

lo met rů za ho di nu. Pod le oděrek, pro máčk nu té ho ple chu a obi té ho ná raz -

ní ku vy pa dal stroj spíš jako pra cant, kte ré mu ni kdo nic ne da ru je. Zvyk

dá vat na všech no po zor byl že lez ná ko ši le. Ne chal po zo ro vá ní a vy kro čil

domů. Tě šil se. Na klid, po ho du, na to až při jde Lin da.

Vy běhl do tře tí ho pat ra, otev řel dve ře opat ře né na jeho po pud bez peč - nost ním zám kem, kte rý by dě lal čest i ban ce, a otev řel se mu po hled na dvě vel ké taš ky pos ta ve né hned v před sí ni. Na jed né z nich le žel vzkaz:

Vi dě la jsem tě v te le vi zi. Slí bil jsi mi, že bu deš nor mál ní chlap, naj deš si ně ja ké nor mál ní po vo lá ní, ale už ti ne vě řím. Po řád ris ku ješ, když se ti něco ne lí bí, mlá tíš ko lem sebe hla va ne hla va, ať to sto jí, co to sto jí. Měla jsem tě ráda, ale já pros tě ne do ká žu sná šet strach, co se ti sta ne, co zase pro ve deš. A ne do ká žu si před sta vit, že bych s te bou měla děti. Věci máš sba le né, snad jsou všech ny. Klíč hoď dole do schrán ky. Fakt je mi to líto, ale ne do ká žu to.

Je la jsem k ro di čům.

Ahoj a mno ho štěs tí.

John Ko vář si vzkaz pře četl ješ tě jed nou, dlou hý mi kro ky za mí řil do ku chy ně, z led nič ky vy táhl pivo, otev řel ho a vrá til se zpět na chod bu. Už tady ne byl doma. Po sa dil se na scho dy, po ma lu upí jel a pře mýš lel.

Na jed nou dos tal chuť na ci ga re tu, i když tu měl na pos le dy v ústech před dob rý mi de se ti lety.

Te le fon za zvo nil. Ne dů vě ři vě sáhl do kap sy, vy táhl otlu če ný pří stroj. Na dis ple ji bli ka lo ne zná mé čís lo. Za rá že jí cí bylo, že ba ter ka měla být vy - bi tá.

7

Agent JFK - Pašerák


„Ko vář,“ ohlá sil se.

„John Ko vář?“ ujis til se mluv čí. „John Fran cis – Fran ti šek Ko vář?“

Byla to žena. Měla sa me to vý, spíš hlub ší hlas, ale byl si jis tý, že do ká že být i vel mi stro hý.

„Ano,“ po tvr dil. „S kým mlu vím?“

„Dala bych před nost osob ní mu set ká ní. Če ká me ve voze před va ším do mem. Máme pro vás za jí ma vou na bíd ku.“

John Ko vář se ješ tě na pos le dy po dí val po otev ře ný mi dveř mi do bytu, kte rý na ně ja kou dobu po va žo val za svůj do mov, a pak ráz ně dve ře při - bouchl. Muži jako on zřej mě pro ta ko vou věc ne by li stvo ře ni.

„Hned jsem dole,“ od po vě děl a za vě sil.

Dis plej te le fo nu rá zem zčer nal.

Po kr čil ra me ny, za bouch nul, za mknul a v pří ze mí klí če přes ně pod le Lin di na přá ní ho dil do otlu če né poš tov ní schrán ky.

Vy šel před dům a po hle dem oka mži tě za mí řil k mod ré mu vozu. O ka - po tu se opí ra la žena ve vy pa so va ných kal ho tách a pán ské ko ši li svá za né na uzel, tak že od ha lo va la část boků a bři cha. Boty měla kot ní ko vé, jen s ná zna kem pod pat ku, ruku bez prs te nů, ale s čer ve ně na la ko va ný mi neh - ty, po lo že nou na dve řích. Roz ha len ka ko ši le uka zo va la po čá tek úžla bi ny mezi ňad ry. Pod le vzhle du jí ne by lo moc přes tři cet, pod le od ta ži té ho a sou čas ně hod no tí cí ho způ so bu, ja kým Ko vá ře po zo ro va la, klid ně i sto. Koč ka, za tra ce ně ne bez peč ná koč ka, kte rá si je vě do ma jak své ho vzhle - du, tak i schop nos tí, od hadl ji.

Pře šel přes uli ci a za sta vil se u ní. Skrz čel ní sklo nic ne vi děl, ale byl si jist, že tam má spo leč ní ka.

„Před oka mži kem jste mi te le fo no va la,“ řekl bez otaz ní ku na kon ci věty.

„Jste John Fran cis – Fran ti šek Ko vář?“ ze pta la se mís to od po vě di.

„Ano,“ po tvr dil.

„Na co mys lí te?“ ze pta la se ho bez sou vis los ti.

„Na to, že po kud ne má te kor ze to vou oprav du pev nou pod pr sen ku, mů - že te mít při ně kte rých ak ro ba tic kých pros toc vi cích do ce la prob lé my,“ od - po vě děl klid ně.

Oči se jí na oka mžik zúži ly, pak však pro hnu la rty do úsmě vu.

„Člo věk se nemá ptát na otáz ky, na kte ré ne chce sly šet od po věď,“ při - psa la mu bod.

Den pod psa

8


Měla rty ji ho a me ric ké krá sky, plné i bez zvý raz ně ní kon tu ro va cí tuž - kou. Mí šen ka, to nej lep ší ze se ve ru i z jihu, usou dil na ko nec.

„Ta na bíd ka?“ nad ho dil.

„Pro be re me ji uvnitř vozu. Je ex trém ně sou kro mé po va hy a tam máme jis to tu, že nás ni kdo ne bu de od po slou chá vat,“ od po vě dě la a otev ře la dve ře do ná kla do vé ho pros to ru.

Ko vář vě děl, že uvnitř na něj ně kdo čeká a bude v ne vý ho dě. Ne před po - klá dal však, že by mu ně kdo po to li ka le tech šel po krku. A dě lal to tak kom pli ko va ně.

„Bo jí te se?“ ze pta la se po směš ně.

„Jsem opa tr ný,“ od po vě děl a vstou pil.

Uvnitř auta bylo méně mís ta, než oče ká val, a přes ně pod le před po kla du tam ně kdo če kal. Vel ký čer no ch s vy ho le nou hla vou a množ stvím sval - stva, že by sta či lo pro dva nor mál ní muže. Po zo ro val Ko vá ře za bo ře ný do ři dič ské ho křes la, ten to krát však oto če né ho pro ti smě ru jíz dy. Žena se po - sa di la na mís to spo lu jez dce a také se oto či la če lem do za du. Ko vář se po sa - dil, ruce si po lo žil na ko le na a klid ně se roz hlí žel. Vůz byl na pa ko va ný elek tro ni kou, ale ne jen jí, v po otev ře ném šup lí ku za hlédl nej as ný ob rys ně če ho, co mu se la být zbraň. Zbraň, na kte rou ci vi lis té ne mě li ná rok. V zad ní čás ti vozu byly při pra ve ny k oka mži té vý mě ně ná hrad ní pneu ma - ti ky s hře by. Dal ší věc, kte rá byla pro ti pra vid lům, ale na ledě ex trém ně uži teč ná.

„John Fran cis Ko vář, bý va lý člen útva ru pro lik vi da ci prů mys lo vých ka ta strof, před tím ka pi tán spe ciál ní jed not ky ve de né v rám ci útva ru rych - lé ho na sa ze ní,“ za čal čer no ch od ří ká vat mo no tón ně a s jis tou bla ho sklon - nos tí.

Ko vář vě děl, že si do oka ne pad li, bylo to vzá jem né.

„Mise v Irá ku, Gua te ma le, Iz ra e li, Pa ří ži.“

Pos led ní in for ma ce Ko vá ře pře kva pi la. Pa říž ská mise šla přes ústře dí NATO, ni kdo v re pub li ce o ní ne měl mít ani tu še ní. Byla to nej bi zar něj ší akce, kte ré se kdy zúčast nil.

„Jo, je to všech no prav da. A kdo jste vy a jak se jme nu je te?

„Do toho vám za tím nic není,“ usa dil ho čer no ch.

Ko vář při kývl.

„Dob ře, vám budu ří kat pane Čer ný a vám... „ po dí val se na ženu.

„...Mo ni ka, Mo ni ka po sta čí, ne?“ od po vě dě la rych le.

„Jis tě, Mo ni ka je fajn.“

9

Agent JFK - Pašerák


„Tak že, pane Čer ný, buď mi řek ne te, co jste zač, pro koho pra cu je te a co mi chce te, nebo si vy stou pím a mů že te ohro mo vat zase ně ko ho ji né ho.“

Čer no ch pol kl, ale na těle se mu ne po hnul ani sval, jen v očích se ob je - vi lo tro chu víc stu de né ho les ku.

„Ří ka la jsem, Fran ku, že ty ne jsi nej vhod něj ší typ na ver bo vá ní lidí, jako je tady John F. Ko vář,“ cho pi la se ini cia ti vy Mo ni ka.

„Jo, dvě hol ky by fun go va ly lépe,“ od tu šil Ko vář.

„V sou čas né době ne má te žád né pří buz né ani jiné ob čan ské vaz by a zá - vaz ky. V pat nác ti pro cen tech pří pa dů jste po roz cho du svou pří tel ky ni kon tak to val. Po kaž dé jste to však uči nil do de se ti mi nut. Ne mí ní te ji ješ tě os lo vit?“ pok ra čo val Frank a Ko vář mu ne mohl upřít pro fe sio na li tu.

Svůj vztek pře kousl.

„V pat nác ti pro cen tech pří pa dů? Tomu ne ro zu mím,“ ze ptal se. „Ale ne, kon tak to vat ji ne mí ním. Roz hod la se.“

„Po ro zu mí te, po kud vez me te prá ci, kte rou vám na bí zí me,“ od po vě dě la mís to Fran ka Mo ni ka. „Prá ci pro agen tu ru EF – Equ i lib rii Fe rar....“

John Ko vář si všiml, že na kom pli ko va né pa lub ní des ce, při po mí na jí cí víc kok pit stí hač ky než mís to pro ři di če, se roz sví ti la rudá ob ra zov ka, vzá - pě tí za zněl zvu ko vý sig nál.

Frank i Mo ni ka se bou trh li.

„Ří ze ný jed no směr ný tu nel cí le ný na nás!“ vy hrk la.

Oba sou čas ně se při kur to va li do kře sel a vy to či li k pří stro jům. John Ko - vář ne tu šil, co to zna me ná, ale ni kdo mu ne mu sel ří kat, aby se také při pou - tal. Ak ce le ra ce ho za máčk la do křes la, měl po cit, že lát ka se tva ru jeho těla pod dá vá až pří liš do ko na le.

„Tři kři žo vat ky a jsme na vý pa dov ce!“ kři če la Mo ni ka.

Ko vář cí til, jak Frank tla čí mo tor vozu až k hra ni ci jeho schop nos tí. A ta le že la za tra ce ně da le ko. Kout kem oka za hlédl uka za tel ta cho met ru. Dvě stě dva cet, čty ři cet, še de sát. Po kud ne bu dou mít ze le nou, zbu de z nich všech jen mast ný flek a ně ko lik oho ře lých těl.

Před čel ním sklem se mih lo po rsche, Frank ho ob jel myš kou a dál se ří - til v rych lej ším pru hu. Tři sta.

„Ti par chan ti se nás drží! Ukot vi li ne syn chro ni zo va nou brá nu pří mo na nás!“

Mo ni ka mu se la kři čet, aby jí bylo přes vytí mo to ru sly šet. Sou čas ně však ho reč na tě pra co va la na vý suv ném ter mi ná lu před se bou a v je jím hla - se ne by la ani sto pa po pa ni ce.

Den pod psa

10


„Pak ne zbý vá, než na to šláp nout,“ od po vě děl Frank klid ně, jako by do - sud ply no vý pe dál jen lech tal.

Ko vář ho ne sly šel, vý znam od po vě di ode zřel v pa no ra ma tic kém zpět - ném zr cát ku kom bi no va ném se zá zna mem ka me ry. Před je li po li cej ní ško - dov ku, sta či la jen zap nout ma ják a ztra ti la se da le ko vza du.

Čty ři sta.

„Rych le ji sak ra! Rych le ji!“ kři če la dál Mo ni ka.

„Drží nás, ty svi ně nás drží a já s tím nic ne udě lám!“

Vzduch za okny zís kal na zlát lou bar vu, Ko vář měl po cit, že se řítí bub - li nou maz la vé ho ohně. Mož ná to ne byl do jem, pro to že ho na jed nou v očích pá lil pot.

„Tři se kun dy do na ve de ní! Už nás mají!“

Frank vy rval z pa ne lu ně ja kou po jist ku, Ko vá ři se za tmě lo před oči ma, pos led ní čís lov ka, kte rou spat řil, mu se la být ha lu ci na ce. Žád né auto pře ce nej ez dí po sil ni ci rych los tí šest set tři cet ki lo met rů za ho di nu. Nebo ano?

Křes lo se vzep ja lo, do nu ti lo pá teř opřít se do srd ce a do plic, jako by ho ně kdo po řád ně na kopl. Zla tá ven ku se změ ni la v osl ni vě bí lou. Pak při šel stav bez tí že, Ko vář vi děl kap ky krve z vlast ní ho nosu a úst, jak se vzná ší kou sek před ním, vo lu me ně kdo zti šil na mi ni mum...

„Do ce la sluš ná ak ce le ra ce,“ sly šel sám sebe. „Má ta vaše kára dob ré air ba gy?“

„Dob rej fór,“ od tu šil Frank. „Jest li to pře ži jem, máš u mě pivo.“

Pak při šel ná raz. Je den z mno ha a kaž dý o nic slab ší než před cho zí. Jako by sé rií pruž ných blan pro pa dá va li do ne ko neč na.

„Vy ha zu ji nou zo vou kot vu!“ řek la úseč ně Mo ni ka.

Ko vář ne chá pal, jak při ta ko vých otře sech do ká že mlu vit.

„Ješ tě ne jsme pod kri tic kou mezí!“ sna žil ji Frank za sta vit.

„A kdy jin dy, když ne teď?“ od sek la.

Ko vář ne vě děl, co udě la la, ale bílá na jed nou pře šla v zla tou, pak se za okny opět mí hal re ál ný svět. Při prv ním kon tak tu pod voz ku se zemí se kousl do ja zy ka.

Při dal ším se celý vůz na hnul na le vou stra nu a za čal se ne za dr ži tel ně pře klá pět.

Boč ní stě na se pro hnu la, jak po ní klou zal, sou čas ně se pros tor za tměl rych le po ly me ru jí cí pě nou.

Air ba gy, do šlo Ko vá ři, a pře tí že ním ztra til vě do mí.

11

Agent JFK - Pašerák


Z DEŠ TĚ POD OKAP

Pro bral se v oka mži ku, kdy pěna za ča la sub li mo vat a její pruž né se vře ní

ocha bo va lo. Měl po cit, že se mu bez peč nost ní pásy za ry ly až kam si do plic a

sli so va ly mu hrud ník na plac ku. Svůj účel však zjev ně spl ni ly.

„Pře ži li jsme,“ řek la s jis tým pře kva pe ním Mo ni ka. I v kr ko lom né po lo - ze zůs ta la při kur to va ná v se dad le, dlou hé čer né vla sy jí teď ne uspo řá da ně vi se ly kol mo k zemi a čás teč ně za krý va ly tvář. Spo na, kte rou je měla pů - vod ně se pnu té, ne vy dr že la prud ké brz dě ní a skon či la bůh ví kde.

„Za tím,“ od tu šil za chmu ře ně Frank, je di ným po hy bem se ode pnul a jako čer ná puma do padl na bok ka bi ny. Přes čelo se mu táhl měl ký šrám a krev mu orá mo va la čelo vl ni tým zá vo jem.

Byl vel ký a těž ký, sou čas ně se uměl po hy bo vat s pruž nos tí, kte rou by Ko vář u tak mo hut né ho muže ne če kal. Na po do bil ho a s Mo ni kou se zba vi li pásů sou čas ně.

Oka mžik če ka li všich ni tři v nap ja tém ti chu. Pra vi del né ka pá ní, moh la to být stej ně dob ře brz do vá ka pa li na jako te kou cí ná drž, se mí si lo s po stup ně ze si lu jí cím hlu kem mo to rů. Ne pří liš dob ře se ří ze ných, ale o to vět ších mo - to rů. Tak hle ně jak zně ly sta ré ná kla ďá ky s ne pře pl ňo va ný mi dva nác ti vál ci. Ko vář měl pro ně ucho, na učil se to v Asii, kde na ob sta rož ních, ale za tra ce - ně prů cho di vých ma ši nách při jíž dě li z džun gle es kad ry po vstal ců.

„Kde to jsme?“ ze ptal se.

Byl si jis tý, že v Pra ze už ur či tě ne, i když na pros to ne tu šil, ja kým zá had - ným způ so bem se z ní dos ta li.

Jeho otáz ce ni kdo ne vě no val po zor nost.

„Jo, mají to při pra ve né, chtě jí nás za kaž dou cenu za bít,“ řek la Mo ni ka, stro hým ges tem si stáh la vla sy do cu lí ku, na táh la se k jed né z boč ních skří ní, teď vzhle dem k po zi ci vozu nad nimi, ráz ně po táh la za mad lo a vy su nu la tak z útrob schrán ky zbraň ve spe ciál ním úchy tu. Ko vá ři na prv ní po hled při po -

12




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist