E-kniha: Jezuité - Stefan Kiechle

Stefan Kiechle

Jezuité

Byli jezuité papežskou armádou, nebo zmírňovali

katolickou víru? Oponovali osvícenským snahám,

nebo představovali socialisty, rané předchůdce

Karla Marxe? V knize se dozvíte to nejdůležitější

o historických kořenech jezuitů, jejich duchovních

principech a jejich postavení v současnosti.

Stefan Kiechle, SJ

Doktor teologie, narozen v roce 1960, byl studentským

farářem a supervizorem noviců. V současné době působí

jako duchovní a odborník na exercicie v Mannheimu.

Přednáší v Mnichově na Vysoké škole filozofické.

Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Jezuité

Stefan Kiechle

Jezuité jsou církevním řádem, který již po mnoho generací probouzí velmi prud

ké reakce veřejnosti a je s ním spojena celá řada otázek. Byl tajnou armádou

papeže? Usiloval o nadvládu nad světem? Byl nepřítelem osvícenství? Jakou

roli vlastně hrají exercicie – jedná se „vymývání mozků“, nebo nabízejí cestu

k jednoznačnému rozhodnutí? A jaký názor máme mít na jezuitskou údajnou

vychytralost a úskočnost? Autor titulu Stefan Kiechle se zabývá historickými

kořeny jezuitů, líčí začátky Tovaryšstva Ježíšova pod vedením Ignáce z Loyoly,

objasňuje duchovní východiska řádu a neopomíjí ani jeho postavení v současnosti.

Autor

Stefan Kiechle, SJ, doktor teologie (narozen v roce 1960), byl studentským fará

řem a supervizorem noviců. V současné době působí jako duchov ní a odborní k

na exercicie v Mannheimu. Přednáší v Mnichově na Vysoké škole filozofické.

Stefan Kiechle

Jezuité

Stefan Kiechle JEZUITÉ TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4753. publikaci Z německého originálu Die Jesuiten, Wissen was stimmt (ISBN 978-3-451-06100-4), vydaného nakladatelstvím Verlag Herder GmbH, Freiburg, v roce 2009, přeložila Dagmar Brejlová. Odpovědný redaktor Zdeněk Kubín Sazba a zlom Radek Vokál Zpracování obálky Vojtěch Kočí Počet stran 94 Vydání 1., 2012 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Stefan Kiechle, Die Jesuiten. Wissen was stimmt © 2009 Verlag Herder GmbH, Freiburg im Breisgau Cover Layout: R·M·E Roland Eschlbeck Czech edition © Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-3913-7 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-7908-9 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-7909-6 (ve formátu EPUB)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodu

kována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Stefan Kiechle JEZUITÉ Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4753. publikaci Z německého originálu Die Jesuiten, Wissen was stimmt (ISBN 978-3-451-06100-4), vydaného nakladatelstvím Verlag Herder GmbH, Freiburg, v roce 2009, přeložila Dagmar Brejlová. Odpovědný redaktor Zdeněk Kubín Sazba a zlom Radek Vokál Zpracování obálky Vojtěch Kočí Počet stran 94 Vydání 1., 2012 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Stefan Kiechle, Die Jesuiten. Wissen was stimmt © 2009 Verlag Herder GmbH, Freiburg im Breisgau Cover Layout: R·M·E Roland Eschlbeck Czech edition © Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-3913-7

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodu

kována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Obsah 1. ÚVOD 9 2. HISTORICKÝVÝVOJ 11

BylIgnáczLoyolyvojákemadobyvatelem?

Zakladatel 11

Bylřádzaloženproto,abyumlčelprotestanty?

Vývoj řádu z exercicií 16

Jsoujezuitéarmádoupapeže?

Sliby skládané papeži 18

Řídilijezuitéjakosoukromízpovědnícievropskou

politiku?

Jezuité a politika 21

Šířilijezuitštímisionářikatolickýzpůsobmyšlení?

Misie v Asii 24

Představovalijezuitésocialistickýexperiment?

Redukce v Paraguayi 27

Jsoujezuiténepřáteliosvícenství?

Pozice řádu v 19. a 20. století 30 3. PRAVIDLAŘÁDU 35

Jsouexercicienástrojemmanipulace?

Duchovní východiska jezuitů 35

Zastávajíjezuiténázor,žeúčelsvětíprostředky?

Východiska stanov řádu 39

6

JakoumocmajíjezuitéveVatikánu?

Vztah k vládě papeže 42

Majíjezuitévolnějšímorálku?

Etika jezuitů 46

Jsoujezuitéstoupencislepéposlušnosti?

Tři sliby: chudoby, cudnosti a poslušnosti 48

Jevýraz»jezuitský«synonymemvychytralosti,lstivosti

apletich?

Rozrůzněnost významů 53

4. JEZUITÉVSOUČASNOSTI 56

Jsoujezuiténejmocnějšímanejvětšímřádem?

Čísla a fakta 56

Vládnejezuitůmcentralistickyorientovaný

aautoritářský»černýpapež«?

Struktura řádu 61

Absolvujívšichnijezuitédvojístudium?

Výchova nejmladších 66

Existujeujezuitůelitamezielitou?

Vnitřní struktura řádu 70

Jsoujezuitéryzímiindividualisty?

Život ve společenství 72

Jsoujezuitéliberálové,kteřísepotřebujíříditduchem

doby?

Novodobá generální kongregace řádu 74

Vychovalijezuitédiktátory?

Celosvětové vzdělávání řádu 77

7

Pročsejezuiténesmějíženit?

Ženská společenství a laická hnutí v duchu jezuitského

myšlení 81

PŘÍLOHA 84

Glosář 84

Časová osa 87

Doporučená literatura 90

Doporučená literatura v češtině 92

Úvod 9

Úvod Snad žádný celosvětový počin nepodnítil tolik fám jako jezuitský řád. Jedni si ho vážili, ba dokonce jej uznávali jako vysoce efektivní »vojenskou moc« ve službách humanity a křesťanství, jiní ho odsuzovali nebo jím opovrhovali a považovali jej za mafiánský tajný spolek ve službách reakčních sil, jejichž cílem bylo podrobit si svět. Zakladatel řádu jezuitů, Ignác z Loyoly (1491–1556), znamenal pro první skupinu geniálního mystika a reformátora, který vedl katolickou církev do moderního světa, a pro druhou ztělesňoval intrikářského protikatolíka, který v severní Evropě potlačoval veškeré reformátorské tendence a  chtěl docílit toho, aby si římská církev udržela autoritářské postavení, jemuž se těšila ve středověku. Historie jezuitského řádu je dlouhá a spletitá, plná křivolakých cest a oklik, pádů i opětovného nabývání sil.1 A jaká je současnost? Je pro ni příznačný pozoruhodný obrat čelem vzad, který někdo přijímá s nadšením, jiný odsuzuje jako vedlejší produkt doby, další ho – ať záměrně, či mimoděk – pojímá jako nepodstatnou záležitost. V západním světě působí na mnohé nepříjemně též krize mladé generace a současný příliv nových členů. Některé lidi též popuzuje vztah řádu k papežovi, a především k osobní prelatuře katolické církve Opus Dei, čímž podněcuje řadu fantazií a spekulací. Kde najdeme pravdu? Fámy a  pomluvy obsahují zrnko pravdy, přesto se neobejdeme bez konkretizování, oprav a  doplnění. Vzájemně si odporující názory navíc ve svém pojetí odhalují víc, než zamýšlejí. Klasický titul »Macht und Geheimnis der Jesuiter« (»Moc a  tajemství jezuitů«), který spatřil světlo světa před osmdesáti lety, stále a  vytrvale upoutává naši pozornost. V této knize uvádíme jednotlivé kapitoly obecně rozšířenými výroky a navazujeme na jejich souvislosti, abychom uvedli okolnosti na pravou míru a se

Mafiánskýtajný

spolek?

Úvod10

známili vás s  tím, co jezuité za dlouhá staletí vybudovali.

Rovněž tak čtenářům pomůžeme lépe pochopit a přijmout

ducha a cíle jezuitského řádu.

Mannheim, květen 2009

Stefan Kiechle, SJ

Historickývývoj 11

Historickývývoj BylIgnáczLoyolyvojákem adobyvatelem? Zakladatel Jezuité nemají pouze jednoho zakladatele, v roce 1540 založila řád skupina deseti mužů. Nově vzniklému společenství dali název Societas Iesu (tj. Tovaryšstvo Ježíšovo a odtud »jezuité«), protože zakladatelem a hlavou měl být právě Ježíš. Na základě latinského názvu si jezuité dodnes za své jméno uvádějí zkratku »SJ«. Jednu významnou osobnost však v začátcích řádu přece jen nacházíme: Ignáce z Loyoly, baskického rytíře a šlechtice (1491–1556). Jeho vliv byl tak silný, že se právem nazývá zakladatelem. Chceme-li jezuity skutečně pochopit, musíme se s jeho osobou blíže seznámit.2 Ignác z Loyoly se narodil na zámku Loyola, který patřil jeho rodičům. Zámek se nachází ve španělské části Baskicka. Byl pokřtěn jako Iñigo de Loyola a byl třináctým dítětem. Matka při jeho narození zemřela a vychovávala ho chůva. Vzhledem k tomu, že byl potomkem dávného rytířského rodu, byl veden k hodnotám a rituálům své kultury, i když v 16. století již byly dávno překonány. V té době se pěstovaly náboženské zvyky patrně bez duchovní podstaty, ale byly úzce spjaty se značně rozvolněnou morálkou, a to i v sexuální oblasti – Ignácův otec a také bratr i farář měli řadu nemanželských dětí. Rodinná čest a  materiální statky však měly vysokou hodnotu a nezřídka je bylo třeba obhajovat půtkami a v pří

Vlivnáosobnost

Původ

Historickývývoj12

padě potřeby i  ozbrojenými střety se sousedy a  nepřáteli

obecně. Vzdělání nebylo příliš ceněné.

Iñigo byl pohrobek, proto pro něj bylo třeba najít způsob ob

živy. Asi v patnácti letech byl jako páže poslán do Arévala na

dvůr hlavního kastilského pokladníka, jímž byl Juan Velá

zquez de Cuéllar. Zde se Iñigo naučil psát, počítat, osvojil si

dvorskou kulturu, chování, hudbu, naučil se rytířskému boji.

Mladí rytíři totiž museli, byl-li jejich pán napaden, společně

s ním do boje. Iñigo na skvostném dvoře poznal, co může

obnášet světská moc a bohatství, ale když jeho pán v roce

1515 přišel o své postavení i bohatství a nedlouho poté zemřel

v hořkosti, rovněž zjistil, že pozemská sláva je pomíjivá.

Mladinký Iñigo bezpochyby rozšiřoval řady nadaných, ctižá

dostivých a marnivých mladíků své doby. Chtěl proniknout

do vyšších vrstev, docílit kariéry – povrchní hodnoty, jak

sám později prohlásil. Navzdory rozšířenému názoru nebyl

vojákem tělem i duší, jelikož vojáci byli verbováni a vyplácel

se jim žold, anebo to byli lidé, kteří se stali válečníky proti

své vůli. Naopak rytíře vždy k  jejich pánům poutal úzký

osobní vztah, skládali dobrovolnou přísahu věrnosti, nebyli

placeni, ale mezi oběma stranami panovala povinnost vzá

jemné ochrany. Do boje se vydávali pouze v případě krajní

nouze. Iñigo byl »hlavním povoláním« spíše správní úředník

a dvořan.

Ve třiceti letech se Iñigo musel vydat do války. Společně

s malou výpravou spolubojovníků bránil pevnost Pamplona

proti přesile francouzských vojsk. Boj vypadal beznadějně,

Iñigo se přesto neuvěřitelně odvážně vrhl do bitvy. Hned

na začátku ho zasáhla koule z kanonu a rozdrtila mu nohu.

Vůdce byl poražen a obléhatelé se vzdali. Iñigovi se dostalo

náležitého ošetření a poté se vrátil domů.

Ze zranění se zotavoval dlouhé měsíce. Zraněná noha mu

překazila vyhlídky na skvělou kariéru. Rozdrcené kosti nebyly

Kariérana

šlechtickémdvoře

Historickývývoj 13

ve správné pozici a  bylo nutné je srovnat – kruté bolesti vydržel a  nehnul ani brvou. Při rekonvalescenci se časem začal nudit. Rytířské romány coby běžné rozptýlení v Loyole nebyly k  dispozici, proto se pustil do čtení duchovních knih: přečetl románové líčení Ježíšova života, sbírku legend o  významných svatých, v  nichž se seznámil se zázračnými příběhy o asketech a žalostných hříšnících. Iñigo měl bujnou fantazii a při nekonečném denním snění si představoval, jak svatý v podobě hříšníka či prosebníka prochází světem. Zamýšlel se též nad svou předčasně ukončenou světskou kariérou. Při obou druzích představ prožíval radost a vnitřní svobodu, ovšem když myslel na svaté, doprovázela ho radost, i když už nesnil. Vyvodil z toho, že to, co se mu přihodilo, byla vůle Boží. Začal procházet postupnou vnitřní proměnou. Ke zděšení své rodiny po uzdravení opustil Loyolu a v oděvu anonymního prosebníka se vydal na pouť. Na Montserratu bděl v rytířském brnění celou noc před Černou madonou. Byl to běžný rituál jedinců, kteří se zasvětili Bohu. Absolvoval třídenní životní zpověď. Poté jedenáct měsíců žil jako prosebník v katalánském městečku Manresa. Toto »období prázdna« mu pomohlo k dosažení osobní zralosti. Po velkých vnitřních bojích – v těžkých podmínkách asketického radikalismu se ponořil do strachu z hříchů i do fantazií o vysvobození vlastního já – dospěl k hluboce duchovnímu životu. Silným podnětem pro něj bylo milosrdenství Boží, jak později uvedl ve svém životopisu. Docílil mystického osvícení a hluboké vnitřní svobody. Dřívější tendence k sexuálním dobrodružstvím a k agresivnímu chování nad ním ztratily moc. Jeho snem bylo žít ve Svaté zemi a být »blízko Ježíši«. Za dobrodružných okolností a neuvěřitelné chudoby doputoval do Jeruzaléma. Byl tam šťastný, ale nemohl v Jeruzalému zůstat, protože zvyšující se vliv islámu křesťany příliš ohrožoval. Proti své vůli byl odvolán od františkánů, kteří zde žili v bezpečí

Vnitřníproměna

»Obdobíprázdna«

»Pomáhatduším«

Historickývývoj14

klášterů a svrchovaně dohlíželi na všechny katolíky, a vrátil

se do Evropy. Sám sebe se ptal, jaký úkol má pro něj Bůh

přichystaný. Odpověděl sám sobě: »pomáhat duším« (ani

mas iuvare), tedy utišit naléhavou duchovní žízeň své doby.

Církev 16. století byla totiž duchovně vyprahlá a procháze

la obdobím morálního úpadku, ale řada reformních snah

uvnitř tradiční církve i za jejími hranicemi – reformace byla

pouze jedním z mnoha dalších hnutí – usilovala o dosažení

nápravy. Iñigo si uvědomoval tíživou situaci a hledal řešení.

Nejprve si samozřejmě musel doplnit vzdělání. Začal studo

vat, což znamenalo, že ve 33 letech usedl do lavic s malými

chlapci a učil se latinsky. Jeho prvním působištěm byla Bar

celona. Zde mu studium financovaly zámožné dámy z vyš

ší společnosti. Později se přemístil do Alcaly a  Salamanci.

Měl jedinečný šarm: jako prosebník v  oděvu žalostného

hříšníka se zářivýma očima a vždy dobrou náladou dokázal

lidi zaujmout. Lidé se na něj obraceli o radu v duchovních

otázkách. Rady rozdával podle svých možností. Kvůli otr

hanému oblečení ho však lidé podezřívali, že patří k nějaké

kacířské sektě. Několikrát byl zatčen, dokonce se ocitl i před

inkvizičním soudem. Vždy byl propuštěn, ale při »pomáhání

duším« a doporučování rad v duchovních aspektech života

mu situaci komplikovalo nedokončené studium.

Záhy si našel přátele, kteří sdíleli jeho způsob života i ideály.

Netrvalo však dlouho a vydali se jiným směrem, protože je

přetěžoval a při jejich vedení se dopouštěl chyb. Nové přátele,

kteří po jeho boku setrvali, získal teprve po zahájení studia

v  Paříži. Právě oni se stali motivací k  založení jezuitského

řádu. Paříž tehdy byla sídlem největší a nejvýznamnější uni

verzity na světě, byla městem na světové úrovni a takzvaná

tavicí nádoba tehdejších duchovních proudů. Iñigo si po

latinštil jméno na Ignác. V Paříži žil sedm let a opět začal

studovat od samého začátku, protože nestačil aktuálním stu

dijním požadavkům. Absolvoval dlouhé kurzy »Humaniora«,

při nichž získal základy společenských věd, dále studoval

Počátkystudií

StudiumvPaříži

+

2

Historickývývoj 15

scholastickou filozofii a  v  malé míře též teologii. Žil vel

mi chudě a na univerzitě budil svým vzezřením nežádoucí

pozornost. Paříž se přesto stala odrazovým můstkem jeho

dalšího působení.

Historickývývoj16

Bylřádzaloženproto,abyumlčel

protestanty?

Vývojřáduzexercicií

Kdo se stal vůdčím duchem prvních členů? Iñigo si již

v  době rekonvalescence v  Loyole psal poznámky o  svých

duchovních naukách. Zkušenosti v Manrese jeho duchovní

založení ještě prohloubily. Rozvinul vlastní duchovní přístup,

který popsal v knize »Duchovní cvičení« (exercitia spiritua

lia, též »kniha exercicií«). Kniha vznikla právě na podkladě

prvních poznámek z  Manresy. Iñigo je upravoval několik

desetiletí. V  době pařížského působení zpracoval základní

prvky svého pojetí.

Exercicie představují zhruba hodinové cvičení, které se sklá

dá z meditace a modliteb. Důraz je kladen na práci s před

stavivostí, biblickými výjevy a obrazy a své místo zde mají

též myšlenky, které Ignác formuloval na základě imagina

cí týkajících se rytířského světa. Cvičení působí na »duši«,

vybízejí jedince k  tomu, aby se s  nimi ztotožnil, vytvářejí

nové pojetí života, podněcují nové pocity a myšlenky, jsou

motivací k osobní modlitbě. Na základě stanoveného sledu

ústředních témat, dotýkajících se života a víry, jsou jedinci,

kteří provádějí exercicie, vedeni k tomu, aby svůj život nově

uspořádali podle Boha, aby svá životní rozhodnutí činili ve

světle víry a aby jim vztah s Bohem přinášel útěchu a vnitř

ní klid. Exercicie v  nezkrácené podobě trvají čtyři nároč

né týdny. V  současné době trvá takovýto kurz pět až osm

dní a probíhá v odloučení a tichu. Ignácovo dobové pojetí

světonázoru a teologie bylo jazykem i formou uzpůsobeno

tehdejšímu stylu života. Ignác se nechal vést tradicemi své

doby a v knize exercicií nabídl čtenářům metodický a věcně

pojatý postup duchovního růstu. Jeho text zůstává aktuál

Duchovnícvičení

2

Historickývývoj 17

ní a reformátorský i pro novověkou katolickou církev a ani

v dnešní době neztrácí na hodnotě.

Ignác věnoval soupis exercicií několika spolužákům v Paříži

a tento počin v podstatě představoval vznik nového řádu. Po

čtyřech týdnech náročných cvičení totiž jeho spolužáci zcela

změnili svůj život: oddali se modlitbě, přijali chudý životní

styl jako projev nesouhlasu se sekularizací (zesvětštění) círk

ve. Čeho tím chtěli docílit? Stejně jako Ignác hodlali »pomá

hat duším«, tj. založit víru na kázání, katechezi a vzdělávání,

vést lidi, kteří usilují o duchovní růst, k příslušným cviče

ním a  reformovat církev zevnitř, konkrétně její podstatu,

jejího ducha. Těmito prvními vlaštovkami byli především

Francouzi a Španělé; vzdálené Německo, kde právě vypukla

reformace, jim bylo cizí. Boj proti reformaci tudíž v žádném

případě nebyl hlavním cílem, i když se s tímto názorem často

setkáváme. Je možné, že se vyvinul až později, po založení

řádu, protože jednou z úloh samozřejmě bylo vypořádat se

s reformací jak z teologického, tak i církevněpolitického hle

diska. Řád se v tomto ohledu opřel o přístup papeže a proka

tolickou víru. Sám Ignác vždy nabádal ostatní k tomu, aby

s protestanty zacházeli vlídně.

Staré polemiky zcela opomíjejí, že kromě rozdílů mezi počá

teční fází reformace jezuitů a reformátorů existují i mnohé

shody: jezuitský kněz by měl být, podobně jako pastor re

formace, vzdělaný, věřící a autentický kazatel a člověk, který

pečuje o duše ostatních. Neměl by být pomyslným vyzna

vačem kultu a  zprostředkovatelem svátosti, která je mylně

pochopená a pojímaná jako něco magického. Do centra ná

boženského života se nově prosazuje Bible. Exercicie se ve

značné míře orientují na postavu Ježíše a na vztah k němu –

naopak reformace klade větší důraz na psané slovo, ačkoli

i jejím hlavním tématem je Ježíš Kristus.

Vznikřádu

Historickývývoj18

Jsoujezuitéarmádoupapeže?

Slibyskládanépapeži

Sedm mužů kolem Ignáce žilo a studovalo v Paříži podle

společných ideálů. Chtěli být blízko svému pánu Ježíšovi

a  stát se kněžími. Kněžské povolání totiž bylo nezbytným

předpokladem »duchovní péče« o  druhé. Dne 15. srpna

1534 složili v kapličce na Montmartru u Paříže slib: budou

žít v chudobě a mravní neposkvrněnosti, nechají se vést po

žadavky Jeruzaléma, a kdyby tato cesta nebyla možná, budou

k  dispozici papežovi v  Římě. V  této chvíli tedy opět ožil

Ignácův jeruzalémský záměr: žít v Ježíšově zemi a »pečovat

o  duše«. Vzhledem k  tomu, že možnost přesídlení nebyla

příliš reálná, počítala přísaha s  jakýmsi náhradním cílem:

tyto duchovně rozvinuté a akademicky vzdělané kněží měl

papež pověřovat úkoly a  vysílat je na pomoc potřebným.

Život v chudobě a mravní neposkvrněnosti byl pro oddané

a zapřisáhlé kněží normou. Souvěrci však v tomto okamžiku

ještě nepomýšleli na založení řádu, a datum přísahy proto

datu založení řádu neodpovídá.

Slavná přísaha papeži – prohlášení, že se jím nechají vysílat –

tedy časově i věcně předchází založení řádu. Jejím hlavním

obsahem není závazek, že jezuité budou teologicky či politic

ky zastávat názory svaté stolice, nýbrž že se mohou vydávat

do světa, aby plnili zadané úkoly. Úkoly se pochopitelně

mají nést v pojetí vysílajícího podnětu, ovšem nesmějí opo

míjet ducha a styl jezuitů. Proč se jezuité obrátili právě na

papeže? V 16. století si starý svět podrobil ten nový a bylo

zjevné, že misionářství skýtá netušené pole působnosti, pro

tože v Novém světě ještě nepanoval církevní život, nepůsobili

tam žádní biskupové ani kněží, kteří by šířili víru. Navíc

se rozsáhlé oblasti v severní Evropě začínaly odpoutávat od

pravé víry – což byl z pohledu přísného katolíka neuvěřitelný

Přísaha

Vyslániuniverzálním

pastýřem