načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jenseptej - Příběhy knižních skřítků - Magdaléna Katolická

Jenseptej - Příběhy knižních skřítků

Elektronická kniha: Jenseptej - Příběhy knižních skřítků
Autor:

Na světě je spousta knih, to určitě víte. Zcela jistě ale nevíte, že o ně pečují knižní skřítci. Jak to dělají? Co se učí ve škole? Jaká je jejich oblíbená zábava? To vám ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139
+
-
4,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 115
Rozměr: 24 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Petra Šolcová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-3299-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Na světě je spousta knih, to určitě víte. Zcela jistě ale nevíte, že o ně pečují knižní skřítci. Jak to dělají? Co se učí ve škole? Jaká je jejich oblíbená zábava? To vám prozradí Jenseptej, knižní skřítek, který bydlí s mámou Rádavařila a tátou Koupilboty ve hřbetu jedné dětské knížky. A aby toho nebylo málo, dozvíte se, kdo je to knihkupec nebo knihomol a jistě oceníte i nápady na tvořivé aktivity. Třeba návod, jak si vyrobit záložku.

Zařazeno v kategoriích
Magdaléna Katolická - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jenseptej

Příběhy knižních skřítků

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Magdaléna Katolická

Jenseptej – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.



Magdaléna Katolická

Ilustrovala Petra Šolcová


Honzíkovi



77

Úvod

Milé děti,

možná to  nevíte, ale  na  světě je  spousta knih. Některé jsou tlusté, jiné 

tenké, některé malé a jiné zase velké.

A jsou také knížky, které nikdo nikdy nečetl a možná ani nikdo  nikdy nepřečte. Že  to  není možné? Bohužel je.  Takové knížky čekají,  až  je  někdo odveze do  knihkupectví a vyskládá do  polic. Některé už   v knihkupectví jsou a při každém zacinkání zvonku u vstupních dveří  se zachvějí v naději, že si je někdo odnese domů právě dnes. 

Ale  ani  knihy, které si  někdo koupí, nemají vyhráno. Možná nebude  čas  na  jejich přečtení, možná se ztratí dříve, než se  oči  čtenáře zahledí  do  jejich stránek a vychutnají písmeno za písmenem, slovo za slovem  a větu za větou jejich příběhy.

Co  se  stane s  takovými  knihami?  Zůstanou  pořád  stejné,  voňavé  a upravené? Stará se  o ně někdo? Má je  někdo rád? Prozradím vám  tajemství – knížky nikdy nejsou samy, bydlí v nich totiž skřítci.

Jak  to  vím? Úplně jednoduše, jednoho takového skřítka znám. Má  hnědé vlasy a modré oči  a chvíli neposedí na  místě. Vypráví mi  o knížce,  ve  které bydlí, a o ostatních skřítčích, kteří tam bydlí s ním. Vypráví  o škole, kde se  učí  mávat rukama a ohýbat v pase, šeptat do  snu  a hladit  po vlasech. A o domech na  stromech a domech ve  stromech, o nočních  výpravách a stěhování z knížky do  knížky. A já bych vám to  všechno  chtěla povědět, abyste poznaly, jak jsou knihy báječné.9

1. Kolik skřítků je v jedné knížce

zbudila jsem se  uprostřed noci. Seděl na  polštáři kousek od  mého 

nosu. Nepohnul se  ani  o píď, nevydal ani  hlásku a se zájmem mě 

pozoroval. Byl velký asi  jako malíček a já myslela, 

že  se  mi  zdá. Jmenoval se  Jenseptej a byl to 

knižní skřítek. Bydlel ve  hřbetu jedné mé 

knížky s mámou Rádavařila, tátou 

Koupilboty a ostatními skřítky.

Později mi  pověděl, že  když  se  my  lidé probudíme, musí  utéct.  Tohle  je  prý jeden  z jejich nemnoha zákonů.  On ale neutekl. Byl moc  zvědavý, chtěl mě  poznat.

„My jsme velmi malí,“  řekl mi,  „proto se  nás  do  knížky vejde spousta.“

„A kolik nejvíc?“ zajímala jsem se.

„To nevím. Nikdy předtím jsem o tom nepřemýšlel. Řekl bych, že  nekonečně,“ odpověděl.

„Nekonečně?“ zamrkala jsem udiveně.

„Kolik nás  tam je,  záleží na  tom, jak  často vy  lidé knížku čtete. Když  ji  čtete hodně, tak  nás  přibývá. Když ji  ale  nečtete, žádní noví skřítci se  neobjevují a ti  staří se  začnou pomalu ztrácet. Nakonec se  ztratí úplně  a už je  nikdy nikdo neuvidí a nenajde. Máma říká, že  je  to  prý stejné  u všech knížek. A tak jsou některé knížky obydlené a některé skoro  ne. V naší knížce je  nás  osmdesát čtyři!“ hrdě se  napřímil a významně  zvedl prst. 

Prohlížíš si někdy knížky? A jak často?

Prohlížíš si je sám/sama nebo s rodiči? Nebo s někým jiným? S kým?

Nebo už umíš číst a prohlížení ti nestačí? Kolik knížek už jsi přečetl/a?

Jakou čteš teď a na jakou se teprve chystáš?11

2. Když jsou na knížku jenom dva

enseptej mi  vyprávěl o knížkách, ve  kterých bydlí jen  dva skřítkové. 

Stránky takových knížek nestačí skřítci čistit a rovnat. Než dojdou 

na  konec knížky, mohou se  pustit do  úklidu zase od  začátku. Mají toho 

na starosti opravdu hodně, proto je lepší, když je jich více než dva.

„Musí jim  být  smutno, víš?“  povzdechl si  Jenseptej. „Mají  pro sebe celou knížku a jsou  v ní úplně sami. Nemohou se  ani  přestěhovat.  To  se  totiž  nesmí, když už  jsou v knížce  poslední.“

Bylo mi  moc líto  všech těch  osamělých  skřítků  a  knížek,  je  jichž listy skřítci nestihnou  čistit  a  rovnat.  Chtěla  jsem,  aby ani  jedna z mých knížek  nebyla osamělá a žádný z mých  skřítků nebyl smutný. 

Spočítala jsem, že  mám v knihovně osmnáct knížek, a rozhodla se  je  všechny přečíst. Nebylo to  ale  vůbec lehké. Některé knížky byly tlusté,  měly spoustu stran, v jiných nebyly obrázky. Z takových jsem přečetla  jen kousek. 

„Později se k vám vrátím,“ slíbila jsem. Četla  jsem  o  medvídkovi,  který  se  kamarádil s  prasátkem,  tygrem,  oslíkem a klukem jménem Kryštůfek Robin. Ten medvídek měl pořád  hlad a rád jedl med. 

Také jsem četla o holčičce, která bydlela sama ve  velkém domě. Měla  rezavé vlasy, dva velké copy a nos plný pih. Ta  vám měla tak  obrovskou  sílu, že  když se  jí  zachtělo, zvedla i koně. Její  maminka byla anděl a táta  černošský král. Tuhle knížku jsem přečetla celou, moc se mi líbila. 

Na  horní polici jsem objevila tenkou knížku. Jedna paní v ní měla  dům postavený vzhůru nohama a v něm bylo plno skrýší a pokladů.  Pomáhala rodičům léčit různé dětské nemoci, které měly velice zvláštní  jména jako třeba hromdopolice, nimravka, žalobajda a čurbesajda. 

Nejvíce se  mi  ale  líbila knížka s pohádkami. S tou o princezně, co  spala na  hrášku, nebo o nových šatech pro  císaře, které nikdo neviděl.  A ta o ošklivém káčátku byla ze všech těch pohádek nejhezčí.

Víš, kolik knížek máš ve své knihovně a jaké jsou jejich názvy?

Dokážeš říct, o čem a o kom jsou?

A poznáš podle mého popisu knížky, které jsem četla já?


1313

3. Jak přišel Jenseptej ke svému jménu

y  máš ale  zvláštní jméno –  Jenseptej, Jenseptej, Jenseptej. Jak jsi 

k němu přišel?“ zeptala jsem se,  když se  po  pár dnech Jenseptej 

usadil v rohu mého polštáře. Sedával tam skoro vždy. Je  to  prý  správné 

místo na  pozorování. Je  dost blízko, aby mu  nic  neuniklo. A je dost 

daleko pro  případ, že  by  se  spáč probudil a on se  musel rychle schovat.

„U nás jména nedává máma a táta jako u vás,“ začal své  vyprávění,  „nám dáváte jména vy lidé.“ 

„My? Ale jak?“ nechápala jsem. 

„Podle toho, která slova v knížce čtete, když se  narodíme,“ usmál se.  „Máma se  jmenuje Rádavařila, protože když se  narodila, četl někdo  z vás slova ráda a vařila ve  větě: Moc ráda vařila, ale nešlo jí to. Tátova  věta zase byla: Koupil boty se šněrováním a malým kramflíčkem. No  a moje  je:  Jen se ptej, jen se ptej, když to vím, odpovím. Proto jsem možná tolik  zvědavý. Protože, když jsem přišel na  svět, povídala zrovna babička  Filipovi z naší knížky, jen ať se ptá, když ho něco zajímá.“

„To je hezké!“ vypískla jsem radostně do tmy. 

„Nejhezčí jméno má  ale  kamarádka Šťastní. Její věta byla: A byli šťastní. Šťastní má  krásně modré oči,  tak  modré, jak  modrá jsou písmena  v naší knížce. A vůbec je moc prima,“ pokračoval Jenseptej.

Dozvěděla jsem se  také, že  někteří skřítci mají stejnou větu, ale   jmenují se  jinak. Jeden se  narodil na  jejím začátku, druhý uprostřed  a jiný na konci. 

Nejdelší jméno měl stařeček Podalmukousekchlebaašpekuabysenasytil. Ten přicházel na  svět tak  dlouho, že  čtenář přečetl skoro celou 

větu: Podal mu kousek chleba a špeku, aby se nasytil, než vyrazí na cestu.

 Moc se  mi  to  líbilo. Kdykoliv od  té  doby čtu, přemýšlím, jestli se 

zrovna nenarodil další skřítek. A pokud ano, jak se asi jmenuje? 

Která slova se ti líbí, a chtěl/a bys, aby se podle nich jmenoval nějaký

skřítek?

A co zkusit vymyslet jména skřítků spojením různých, po sobě jdoucích

slov přímo v této kapitole?16

4. Jací vlastně jsou

enseptej vypadal jako obyčejný kluk. Měl krátké, hnědé a střapaté 

vlasy a velké modré oči. 

„U nás mají všichni modré oči,“ řekl mi.  „Někteří je  mají světlé, jiní  tmavší a další je mají tak tmavé, že vypadají skoro jako černé.“

Nosil  kotníčkové  boty  s  velkou  špičkou  a  červenými  tkaničkami,  kalhoty kousek nad kolena a zelenou vestu. Na  kalhotách měl vyšitá  barevná písmena J,  E,  N,  S,  E,  P,  T  a znovu E  a J.  Byla různě přeházená  a  dohromady  dávala  jeho  jméno Jenseptej.

„To  úplně  všichni  skřítci  nosí  kal  hoty  s  písmenky?“  zajímala jsem se.

„Ale  ne,“  zavrtěl  hlavou.  „Někteří  je  mají pruhované  a jiní zase třeba kostkované.  Každý skřítek si  může vybrat,  co  se  mu  líbí. Můj kamarád  Aťto  má  hnědé  kalhoty  se  žlutými puntíky. Šťastní má  místo kalhot sukénku akorát  tak   nad kolena.  Je  světle  modrá s bílými obláčky.“ Zeptala jsem se ho:  „A kolik takových kalhot a sukének máte?“ „Každý má jenom dvoje kalhoty nebo dvě sukně,“ odpověděl. „Jenom dvě?“ divila jsem se. „No ano. Když si  jedny kalhoty ušpiníme, vezmeme si  ty  druhé. To 

než budou ty  první zase čisté. Více toho přece není potřeba,“ usmál se 

shovívavě.

Víš, jaká písmena jsou ve tvém jméně?

A máš je někde napsaná? Třeba na bačkůrkách?

Ne? To nevadí. Napiš je alespoň na papír. A pokud ještě neumíš psát, zkus

je obkreslit podle toho, jak ti je napíše máma, táta nebo třeba babička.

Navíc můžeš přidat i další písmena z dalších jmen, která tě napadnou. 18

5. Co se učí ve škole pro skřítky

no,  je  to  tak, i knižní skřítci chodí do  školy. Neučí v ní žádný pan 

učitel ani  žádná paní učitelka, ale  všichni velcí skřítkové. Každý den 

učí  jiný, aby ostatní mohli uklízet knížku nebo dělat jiné věci, které 

dospělí skřítci dělají.

Ve  škole se  nesedí v lavicích s rukama za  zády. Chodí se  ven a vše,  co se učí, si  každý rovnou vyzkouší. Třeba když se  probírá rovnání  stránek, vydají se  všichni na  jednu pomačkanou stránku a  každý si  zkusí kousek narovnat. Když se  učí  ohýbání v pase a mávání rukama,  musíme se každý chvíli ohýbat v pase a mávat rukama.

Zeptala jsem se Jensepteje: 

„Co je to to ohýbání v pase a mávání rukama?“

„No to je přece ohýbání v pase a mávání rukama,“ usmál se.

„A k čemu je to dobré?“ upřesnila jsem.

„To děláme, třeba když naši knížku odložíte na  polici, do  knihovny  nebo na  noční stolek. Kdykoliv jdete kolem, vyběhneme ven  a ohýbáme  se  v pase a máváme rukama. A taky na  vás  voláme. To abyste se  zastavili  a chvíli si  četli. Děláme to  ale  i v knihkupectví, chceme tak  upoutat vaši  pozornost, abyste si knížku koupili.“

„A k čemu je to dobré, když vás nevidíme?“ nechápala jsem.

„Očima nás  sice nevidíte, ale  cítíte to.  Je  to  přesně ten  důvod, proč si  vyberete právě tu či onu knížku.“

Skřítci se  také učí  příběh své  knížky a všechny postavy a místa, na 



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist