načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jemná motorika -- Vývoj, motorická kontrola, hodnocení a testování – Kateřina Macháčková; Jana Vyskotová

Jemná motorika -- Vývoj, motorická kontrola, hodnocení a testování

Elektronická kniha: Jemná motorika
Autor: Kateřina Macháčková; Jana Vyskotová
Podnázev: Vývoj, motorická kontrola, hodnocení a testování

Kniha obsahuje přehled základních poznatků o jemné motorice, zejména o manipulaci. Sleduje různé aspekty jemné motoriky - její vývoj, kineziologický obsah, řízení centrálním nervovým systémem. Věnuje se možnostem testování manipulačních a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 176
Rozměr: 21 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Fyziologie člověka a srovnávací fyziologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-4698-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha obsahuje přehled základních poznatků o jemné motorice, zejména o manipulaci. Sleduje různé aspekty jemné motoriky - její vývoj, kineziologický obsah, řízení centrálním nervovým systémem. Věnuje se možnostem testování manipulačních a somatosenzorických funkcí horních končetin. Doplněno kazuistikami.

Popis nakladatele

Tato vysoce odborná kniha se zaměřuje na různé aspekty jemné motoriky – od jejího vývoje, přes obsahovou stránku jednotlivých manipulačních aktivit, kineziologické aspekty, řízení jemné motoriky a somatosenzorických funkcí, až po možnosti testování poruch jemné motoriky. Jednotlivé testy jsou podrobně popsány, včetně vysvětlení jejich využití v klinické praxi. Na závěr jsou zpracovány kazuistiky pacientů s různými poruchami jemné motoriky. Kniha obsahuje řadu doprovodných fotografií, grafů a tabulek, které názorným způsobem doplňují psaný text. Je určena jak zdravotnickým pracovníkům – fyzioterapeutům, ergoterapeutům a lékařům, tak i pracovníkům dalších profesí zabývajícím se poruchami jemné motoriky (speciálním pedagogům, učitelům apod.). (vývoj, motorická kontrola, hodnocení a testování)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Kateřina Macháčková; Jana Vyskotová - další tituly autora:
Kosmetika II pro studijní obor kosmetička Kosmetika II pro studijní obor kosmetička
 (e-book)
Cvičení pro hyperaktivní děti -- Speciální pohybová výchova Cvičení pro hyperaktivní děti
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jana Vyskotová, Kateřina Macháčková

Jemná

motorika

Vývoj, motorická kontrola, hodnocení

a testování

9 788024 746982

ISBN 978-80-247-4698-2

Tato vysoce odborná kniha se zaměřuje na různé aspekty jemné motoriky – od jejího vývoje, přes obsahovou stránku jednotlivých manipulačních aktivit, kineziologické aspekty, řízení jemné motoriky a somatosenzorických funkcí až po možnosti testování poruch jemné motoriky. Jednotlivé testy jsou podrobně popsány, včetně vysvětlení jejich využití v klinické praxi. Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Jemná motorika

Jana Vyskotová, Kateřina Macháčková



GRADA Publishing

Jana Vyskotová, Kateřina Macháčková

Jemná

motorika

Vývoj, motorická kontrola, hodnocení

a testování


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího pí

semného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. JEMNÁ MOTORIKA Vývoj, motorická kontrola, hodnocení a testování Autorky: Mgr. Jana Vyskotová, Ph.D., Mgr. Kateřina Macháčková, Ph.D. Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta, katedra rehabilitace Recenze: Doc. MUDr. Michal Mayer, CSc., MUDr. Mgr. Marcela Míková, Ph.D. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a. s. Autorky i nakladatelství děkují společnosti Vertigo Assistance s. r. o., Centrum pro poruchy sluchu a rovnováhy za spolupráci při přípravě publikace. TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: © Grada Publishing, a. s., 2013 Obrázky z archivu autorek. Cover Photo © fotobanka allphoto, 2013 Fotografi e na zadní straně obálky Petr Macháček. Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5344. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 176 1. vydání, Praha 2013 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s. r. o., České Budějovice Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-4698-2 TIRÁŽ ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8840-1 ve formátu PDF ISBN 978-80-247-8841-8 ve formátu EPUB

Obsah

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

1 Jemná motorika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

1.1 Manipulace a její formy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.2 Komunikační motorika a její formy . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1.2.1 Oromotorika a logomotorika . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1.2.2 Grafomotorika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

1.2.3 Vizuomotorika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

1.2.4 Mimika, gestikulace a pantomima . . . . . . . . . . . . . 17

1.2.5 Haptika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

2 Manipulační a somatosenzorické funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

2.1 Manipulační funkce z hlediska fylogeneze . . . . . . . . . . . . . 24 2.2 Manipulační funkce z hlediska ontogeneze . . . . . . . . . . . . 26 2.3 Somatosenzorické funkce z hlediska ontogeneze . . . . . . . . . 37 2.4 Vliv věku na jemnou motoriku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

3 Kineziologické aspekty jemné motoriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

3.1 Oblast zápěstí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 3.2 Oblast ruky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 3.3 Komponenty manipulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 3.4 Úchopy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

3.4.1 Stisk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

3.4.2 Statické úchopy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

3.4.3 Dynamické úchopy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

3.4.4 Úchopy pomocí nohou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

3.4.5 Úchopy pomocí úst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

3.4.6 Náhradní úchopy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 3.5 Údery a tlačení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 3.6 Manipulační aktivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

4 Řízení systémů jemné motoriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

4.1 Řízení somatosenzorického systému . . . . . . . . . . . . . . . . 72

4.1.1 Mechanizmy kódování somatosenzorických informací . 74

4.1.2 Důsledky poruch somatosenzorických informací . . . . . 76 4.2 Řízení jemné motoriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

4.2.1 Důsledky poruch motorických funkcí . . . . . . . . . . . 86

5 Vyšetření jemné motoriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

5.1 Tvorba motorických testů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 5.2 Aspekty výběru vhodného testu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 5.3 Testování manipulačních funkcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

5.3.1 Orientační testy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

5.3.2 Videografické metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

5.3.3 Kolíčkové testy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

5.3.4 Poklepové testy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

5.3.5 Úkolové testy a testové baterie . . . . . . . . . . . . . . . . 97

5.3.6 Vizuální hodnocení provedení úkolu . . . . . . . . . . . 106

5.3.7 Test manipulačních funkcí . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 5.4 Hodnocení somatosenzorických funkcí ruky . . . . . . . . . . 114

5.4.1 Tactile Discrimination Test . . . . . . . . . . . . . . . . 119

5.4.2 Fabric Matching Test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

5.4.3 Rivermead Assessment

of Somatosensory Performance . . . . . . . . . . . . . . 122

5.4.4 Wrist Position Sense Test . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

5.4.5 Shape/Texture Identification Test . . . . . . . . . . . . . 129

5.4.6 Nottingham Sensory Assessment . . . . . . . . . . . . . 132

5.4.7 Moving Touch-Pressure Test,

Sustained Touch-Pressure Test . . . . . . . . . . . . . . . 135

5.4.8 Quantitative Sensory Testing . . . . . . . . . . . . . . . 138

5.4.9 Semmes-Weinstein Monofilaments Test . . . . . . . . . 141

6 Kazuistiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 4

6.1 Kazuistika 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 4 6.2 Kazuistika 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 6.3 Kazuistika 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 8 6.4 Kazuistika 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 6.5 Kazuistika 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 6.6 Kazuistika 6 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170

Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176


7

Pedmluva

Předmluva Vážení čtenáři, tato kniha je určena všem odborníkům, kteří se zabývají poruchami jemné motoriky, zejména ergoterapeutům, fyzioterapeutům, rehabilitačním lékařům a lékařům dalších specializací, souvisejících s terapií těchto poruch, speciálním pedagogům, učitelům mateřských škol a všem dalším zájemcům o tuto problematiku.

Jemná motorika představuje komplexní pohybovou funkci člověka s rozměry bio-psycho-sociálními. Je projevem vyspělé tvořivé činnosti jeho mozku. Ztráta nebo zmenšení schopnosti manipulovat s předměty člověka těžce znevýhodňuje jak v lidské společnosti, tak u sebe samého. Problematice rehabilitace porušené jemné motoriky, zejména manipulačních funkcí, se věnuje řada odborníků, kteří v optimálních podmínkách vytvářejí celé terapeutické týmy. V České republice byla založena Česká společnost rehabilitace ruky v  roce 2012. Abychom mohli úspěšně léčit porušenou jemnou motoriku, musíme dobře porozumět všem aspektům, které v sobě zahrnuje.

Tato kniha obsahuje přehled základních poznatků o jemné motorice, zejména o manipulaci. Sleduje různé aspekty jemné motoriky – její vývoj, kineziologický obsah, řízení centrálním nervovým systémem. V další části se pak věnuje možnostem testování manipulačních a somatosenzorických funkcí horních končetin. Na závěr je tento první díl doplněn několika kazuistikami, ve kterých jsou uvedeny příklady testování manipulačních a somatosenzorických funkcí horních končetin v klinické praxi. Následovat bude druhý díl, ve kterém se budeme věnovat terapii poruch jemné motoriky, zejména manipulačních funkcí.

V oblasti zdravotní péče je důležitým hlediskem účinnost a efektivnost léčby. Klinické hodnocení pomocí vhodných měřicích nástrojů může ozřejmit účinnost léčby, přičemž naměřené výsledky ukazují na efektivnost léčby. Terapeuti tak mohou pacientům poskytovat kvalitní péči a prostřednictvím vhodných testů hodnotit svou práci. V praxi neexistuje jeden test, který by mohl posoudit veškeré aspekty. Vyšetření funkcí ruky tak bývá často zúženo na měření jednotlivých výkonnostních parametrů či komponent funkce, jako jsou svalová síla a rozsah pohybu v jednotlivých kloubech. K tomu se přidává vyšetření povrchového čití, přítomnosti otoků, tzv. funkční test ruky a  orien

Jemná motorika

tační vyšetření běžných denních činností. Často však chybí přesnější vyšetření manipulační obratnosti z  kvantitativního a  kvalitativního hlediska. K tomuto účelu bylo ve světě vyvinuto několik různých testů zručnosti, určených jak k vyšetření výkonu zdravých jedinců (pracovní výkonnost), tak výkonu pacientů s postižením funkcí ruky. Každý z těchto testů se snaží svým způsobem hodnotit manuální obratnost.

Vyšetření somatosenzorických funkcí ruky se obvykle věnuje mnohem menší pozornost. Přitom právě poruchy senzomotorických funkcí ruky mohou ovlivnit všechny hlavní funkce horní končetiny, tj. úchop a manipulaci, sebeobsluhu, práci, komunikaci a účast na aktivním udílení nebo přijímání kinetické energie.

1

Je zřejmé, že porucha soma

tosenzorických funkcí může být hlavní příčinou celkového postižení funkce, zejména ruky.

2

Důležitá role čití u motorických funkcí ruky

je obzvlášť evidentní při kontrole pinzetového či štipcového úchopu, schopnosti udržet a přizpůsobovat vhodnou sílu bez kontroly zraku,

3,4

manipulaci s objekty, kombinování komponent pohybu, jako je transport a úchop, rozlišování povrchů v ruce držených objektů, omezení pohybu s objekty a přizpůsobení se senzoricky konfliktním podmínkám, jako je drsný povrch.

5

Přesto se vyšetření těchto funkcí často opomíjí. Rutinní orientační testy nemusí odhalit přítomnost všech poruch somatosenzorických funkcí. Přehlédnuté a nekorigované deficity pak mohou být příčinou výsledné neobratnosti pacienta při běžných manipulačních činnostech, což může být pro něho frustrující, může to zvyšovat riziko jeho poškození a znamenat ztížení sociálních kontaktů. 1 VÉLE, F. Kineziologie. Přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro dia

gnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. Praha: Triton, 2007. 2 CARR, J. H., SHEPHERD, R. B. Neurological Rehabilitation: Optimizing Motor

Performance. Oxford: Butterworth-Heinemann, 1998. 3 BLENNERHASSETT, J. M., CAREY, L. M., MATYAS, T. A. Grip force regula

tion during pinch grip lifts under somatosensory guidance: comparison between

people with stroke and healthy controls. Archieves of Physical Medicine and Re

habilitation, 2006, 87: 418– 429. 4 BLENNERHASSETT, J. M., MATYAS, T. A., CAREY, L. M. Impaired discrimi

nation of surface friction contributes to pinch grip deficit after stroke. Neurore

habilitation and Neural Repair, 2007, 21: 263–272. 5 CAREY, L. M., ABBOTT, D. F., EGAN, G. F., O ́KEEFE, G. J., JACKSON, G. D.,

BERNHARDT, J., DONNAN, G. A. Evolution of Brain Activation with Good

and Poor Motor Recovery after Stroke. Neurorehabilitation and Neural Repair,

2006, 20: 24–41.

Pedmluva

Implementace testů manipulačních a somatosenzorických funkcí ruky je úkolem, před který jsou terapeuti ruky v současnosti postaveni. Důležité je zejména jejich použití v rámci ergodiagnostiky.

Za posouzení rukopisu a cenné připomínky děkujeme recenzentům doc. MUDr. Michalu Mayerovi, CSc., a MUDr. et Mgr. Marcele Míkové, Ph.D.

Autorky


1

10

Jemná motorika

1 Jemná motorika Jemná (obratná, obratnostní, šikovnostní, dovednostní atd.) motorika je definována jako schopnost obratně kontrolovaně manipulovat malými předměty v malém prostoru.

6

Zahrnuje všechny pohybové

aktivity prováděné drobnými svalovými skupinami, zejména rukou, ale i úst či nohou, vyžadující přesnost při plnění motorického úkolu. Je typická pro kreativní aktivity člověka. Příroda utvořila v průběhu fylogeneze živočišný druh, který dokáže pomocí svých rukou a úst vytvářet neobyčejně krásné, složité a užitečné předměty, sloužící a usnadňující mu život na této planetě.

K jemné motorice se řadí manipulační aktivity, grafomotorika, logomotorika, oromotorika, mimika a vizuomotorika.

7

1.1 Manipulace a její formy Manipulace je manuální činnost při vykonávání složitých prací, odborný způsob zacházení s objektem.

8

Slovo manipulace je podstatné jméno

odvozené od slovesa manipulovat, tj. zacházet s něčím, ovlivňovat. Do češtiny se dostalo (nejspíše přes němčinu) z francouzského manipuler téhož významu. Francouzské sloveso je odvozeno od slova manipule, tj. hrst, sevřená ruka, a pochází z latinského manipulus – hrst, náruč, otýpka (slámy, obilí), doslova to, co zaplní ruku (sloučením slov manus – ruka a plere – plnit).

9

Jedná se o schopnost uskutečňovat koordinačně složité pohyby, rychle si je osvojovat a podle měnících se podmínek je modifikovat. Manipulovat lze však i jinými částmi těla pomocí drobných svalů (ústa, nohy). Často se tento termín používá k vyjádření toho, že ruce pohybují nějakým objektem, aby vykonaly požadovanou aktivitu. To znamená, 6 BERGER, M. A., KRUL, A. J., DAANEN, H. A. Task specificity of Finger dexteri

ty tests. Applied Ergonomics, 2009, 40 (1): 145–147. 7 OPATŘ ILOVÁ, D. Grafomotorika, jemná motorika, hrubá motorika. In Hanák,

P. Diagnostika a edukace dětí a žáků s  těžkým zdravotním postižením. Praha:

IPPP, 2005. 8 KOLEKTIV AUTORŮ. Malá československá encyklopedie IV. Praha: Academia,

1986. 9 Srovnej s anglickým výrazem handful.

11

Jemná motorika

že se objekt pohybuje v ruce nebo mezi oběma rukama, nebo obě ruce drží objekt, kterým pohybují v prostoru.

10

V přeneseném slova smyslu lze rovněž pomyslně manipulovat lidmi, dostávat je tam, kde je chceme mít. Manipulace se objevuje v celé řadě přísloví a rčení: např. Manus manum lavat (Ruka ruku myje) nebo Levá ruka neví, co dělá pravá.

Vé l e

11

definoval manipulaci jako záměrný cílený ideokinetický po

hyb charakteristický pro homo sapiens sapiens, který je schopen tvůrčí činnosti. Z motorického hlediska představuje tato tvůrčí schopnost vytváření nějakého artefaktu, který je hmotnou projekcí představy vedoucí k jeho vzniku. Tento výrobek může sloužit účelově, jako nástroj, ozdoba, zbraň, přístroj či zdroj představ.

Manipulace zahrnuje pohyby jednotlivých segmentů rukou nutné pro práci s  předměty nebo pro vyjadřování myšlenek jako způsobu nonverbální komunikace s  jinými lidmi. Jedná se o záměrný, cílený, ideokinetický (vědomý, mozkovou kůrou řízený) pohyb sloužící k tvůrčí činnosti člověka.

11

Člověk je pomocí manipulace schopen přetvářet

svět kolem sebe podle svých představ, záměrů a cílů. Je schopen si vytvářet různé výrobky pro svou potřebu (materiální i duchovní). Tyto výrobky mu mohou sloužit účelově, buď jako nástroje, ozdoby, zbraně či přístroje, nebo jako zdroj představ. Člověk je schopen se díky manipulaci sytit, šatit, pečovat o sebe i o jiné živé bytosti (lidi, zvířata, rostliny), dorozumívat se atd.

Formy manipulace se navzájem prolínají a kombinují v nejrůznějších stereotypních i originálních kombinacích, vždy podle potřeby a zvolené strategie. K těmto formám patří různé typy úchopů, úderů a tlaku prsty či dlaní. Při manipulaci člověk zapojuje jednu ruku (monomanuální činnosti), nebo obě ruce (bimanuální činnosti). Ačkoliv si to neuvědomujeme, je většina činností prováděna oběma rukama. Někdy si navíc musíme podobně vypomoci jednou či oběma nohama (např. při hraní na některé hudební nástroje, kupříkladu na klavír, cimbál či varhany, při řízení auta, při jízdě na kole atd.) nebo ústy. Pak v rámci jemné motoriky hovoříme o pedipulaci nebo oropulaci. 10 EXNER, Ch. E. Content Validity of the In-Hand Manipulation Test. The Ameri

can Journal of Occupational Therapy, 1993, 47 (6): 505–513. 11 VÉLE, F. Kineziologie pro klinickou praxi. Praha: Grada Publishing, 1997. 12

Jemná motorika

Pedipulace (z latinského slova pēs, pedis – noha) v obecném smyslu znamená nerozlišené užívání předních a zadních končetin u předchůdců člověka v průběhu fylogeneze.

V užším slova smyslu je to záměrná, cílená pohybová aktivita, prováděná zejména pomocí krátkých svalů nohou. Nohy můžeme používat v některých situacích podobně jako ruce. Nohou si například můžeme podat drobnější předmět, pro který se nechceme nebo nemůžeme ohnout. Nohou můžeme nahmatat tvar a teplotu terénu. Posturálně však je tato situace náročnější, protože jednu z dolních končetin uvolňujeme pro manipulační funkci a druhá dolní končetina musí plnit sama opěrnou funkci. Pro zvýšení jistoty proto často volíme posturálně zajištěnou pozici, například se něčeho přidržujeme, opíráme se apod.

Jako náhradní způsob práce s předměty provádějí pedipulaci lidé, kteří ztratili možnost používat k manipulaci s předměty své ruce (např. po úrazech horních končetin, nebo u vrozených či získaných vad horních končetin).

Oropulace (z latinského slova ōs, oris – ústa) je manipulační aktivita pomocí úst. Ústa jsou prvním úchopovým nástrojem člověka. Teprve Obr. 1.1 Příklad využití oropulační funkce u pacientky s  postižením obou horních končetin v rámci běžných denních aktivit

13

Jemná motorika

v průběhu ontogeneze přebírají tuto funkci ruce. Ústa pak zůstávají pomocným, doplňkovým uchopovacím a manipulačním nástrojem, který využíváme v případě, že máme obě ruce zaneprázdněné a potřebujeme nějaký předmět krátkodobě přidržet (například hřebíčky při zatloukání či špendlíky při špendlení nastříhané látky), nebo tehdy, když jsou ruce imobilizovány vlivem traumatu (obr. 1.1). Vzhledem k tomu, že jsou ústa branou k respiračnímu systému, používají je kuřáci při kouření cigaret a doutníků, muzikanti ke hře na dechové nástroje atd.

Ústa se stávají nezbytným manipulačním prostředkem u lidí se zdravotním postižením, které vyřadí z činnosti ruce.

Kombinaci manipulace a pedipulace, případně i oropulace vyžadují některé sofistikované pracovní a umělecké činnosti člověka. Primární úlohu však za přirozených okolností hrají ruce. 1.2 Komunikační motorika a její formy Z jemné motoriky se v průběhu fylogeneze, s postupnou specializací jednotlivých funkcí oddělila komunikační (sdělovací) motorika, která využívá jemných, precizních pohybových sekvencí k dorozumívání. Způsob předávání informace mezi dvěma či více jedinci může být jak verbální (slovní, řečový), tak nonverbální (bezeslovný). Úkolem neverbální komunikace je podpořit mluvenou řeč, nebo ji nahradit v případech, kdy se mluvenou řečí nelze z nejrůznějších důvodů domluvit. Pomocí mimiky, držení těla, gestikulace a dalších doprovodných prvků lze takto projevit prožívané emoce, jejichž vyjádřením dosahujeme daného účelu, např. někomu se přiblížit, někoho vystrašit a odradit od předpokládaného jednání atd. K  tomu potřebujeme koordinovanou souhru jak mimického svalstva, tak svalstva horních končetin, zejména akrálních částí, za vydatné podpory posturálního systému. 1. 2 .1 Oromotorika a logomotorika Oromotorika (z latinského ōs, oris – ústa, a motorika, tj. souhrn pohybových aktivit) zahrnuje pohyby mluvních orgánů (mluvidel) za pomoci svalů orofaciální oblasti. Uplatňuje se zejména při sebesycení (žvýkací a polykací funkce, sání, špulení rtů atd.) a dalších motorických aktivitách v této oblasti. Úzce souvisí s logomotorikou a mimikou. 14

Jemná motorika

Logomotorika (z řeckého logos, tj. slovo, řeč) je pohybová aktivita mluvních orgánů při artikulované řeči. Je součástí verbální sdělovací motor i k y.

Hlavní roli zde hrají svaly v oblasti úst. Během řeči mluvidla vykonávají rychlý sled pohybů, které na sebe buď řetězovitě navazují, nebo se navzájem prolínají. Svou roli hraje nádech a výdech s napětím vazů hlasivek, časový sled v zapojení hlasivkových nervů a v napětí hrdelního, patrového či tvářového svalstva, sehranost s funkcí rtů a jazyka, s mimikou a gestikulací.

12

Člověk při artikulaci záměrně ovlivňuje rezonanci vzduchových sloupců v hrudní, nosohltanové a ústní dutině pomocí přesně daných poloh mluvidel (jazyka, rtů, patra a zubů). K tomu je nutná cizelovaná aktivita příslušných svalů.

Ústa se otevírají a zavírají aktivitou žvýkacích a nadjazylkových svalů ovládajících pohyby dolní čelisti v  temporomandibulárních kloubech. Rty se pohybují aktivitou svalů uložených v oblasti ústního otvoru. K  svalům ovládajícím pohyby rtů patří musculus orbicularis oris, m. levator anguli oris, m. risorius, m. depressor anguli oris, m.  buccinator. Například musculus orbicularis oris spolu s  dalšími lícními svaly v blízkosti rtů umožňuje rtům vytvářet nejrůznější tvary potřebné k vyjádření některých hlásek, tzv. retnic. Člověk v podstatě vytváří ze svých rtů specifický hudební nástroj, na který je schopen díky precizní souhře drobných svalů vyluzovat záměrné, kreativní z v u k y. Rty se při vyslovování některých hlásek (b, p, m) k sobě jemně nebo pevně přitisknou (vytvářejí závěr), zatímco při vyslovování jiných hlásek nebo při pískání či hraní na dechové nástroje vytvářejí úžinu.

Velmi důležitou roli zde hraje i jazyk, jehož poloha a přítlak rozhoduje o  srozumitelnosti hlásek v  rámci řečové funkce a jehož vlnovitý pohyb umožňuje soustu doputovat směrem k hltanu. Jazyk se může pohybovat jako celek (dopředu, dozadu, nahoru, dolů, do stran) nebo jeho části (hřbet, hrot, okraje) a jeho polohy umožňují modifikovat rezonanční prostor v dutině ústní a hrdle. Umožňují to extraglosální svaly (musculus genioglossus, hyoglossus, styloglossus, palatoglossus), které začínají v okolí, vzařují do jazyka a celkově jím pohybují, a intraglosální svaly (musculus longitudinalis superior et inferior, m.  transversus linguae, m.  verticalis linguae), které jsou 12 KALVACH, P., BLAŽKOVÁ, D. Lidská řeč. Kde vzniká a jak souvisí s myšlením?

Ve s m í r 2001, 80: 552–555.

15

Jemná motorika

uspořádány ve třech navzájem kolmých směrech a umožňují jazyku se tvarovat.

13

Na jazyku, na patře, v nosohltanu, hrtanu a horní části jícnu se nacházejí chuťové receptory v chuťových pohárcích. Jedná se o chemoreceptory, které umožňují vnímání chuti.

14

1.2.2 Grafomotorika Grafomotorika (složené slovo pocházející z řeckého grafo-, tj. psaní, písemný, a z latinského motus, tj. pohyb) je souhrn pohybových aktivit související s prováděním grafických činností. Jedná se o soubor psychomotorických činností, které jedinec vykonává při grafické činnosti (psaní, kreslení, rýsování, obkreslování, malování atd.). Grafomotorika se rozvíjí individuálně v průběhu vývoje jedince. Postupně se zdokonaluje koordinace rukou a očí, která umožňuje spolu s motivací dítěte (dítě chce něco ztvárnit) a příležitostmi (dostupné kreslicí či psací náčiní, jakým se může stát třeba i vlastní prst kreslící po zamrzlém skle či v písku) spontánní grafický projev a později psaní. Dítě kreativně ztvárňuje svět kolem sebe i své vnitřní prožitky. U dětí stejného věku se za normálních okolností objevují přibližně stejné znaky kresby. Kvalita grafického projevu se postupně zdokonaluje, používaná ruka se uvolňuje, dítě se učí soustředit na svou činnost a prožívá uspokojení.

Psaní je intenční psychomotorická činnost, jejímž cílem je sdělit čtenáři pomocí psané řeči (písma) informace, myšlenky či pocity. Písmo je smluvený způsob používání symbolů a kódování na vizuální zápis jazyka. Psaný projev je náročnější na formulaci a může být obtížnější pro dorozumění. Je propojen s vnitřní řečí. Vyžaduje vzdělání (gramotnost).

Z kineziologického hlediska se jedná o soubor záměrných pohybů prováděných dominantní horní končetinou. Při psaní je nutno použít psací nástroj (tužku, pero, propisku, štětec, rydlo atd.) nebo přístroj (psací stroj, počítač). Držení psacího nástroje a manipulace s ním jsou vykonávány drobnými svaly ruky a je k nim nutná souhra očí a používané ruky. 13 Č IHÁK, R. Anatomie 2. Praha: Avicenum, 1988. 14 B ACHMANOV, A. A., BEAUCHAMP, G. K. Taste Receptor Genes. Annual re

view of nutrition, 2007, 27: 389–414.

+


1

16

Jemná motorika

Podle toho, jakou grafomotorickou činnost provádíme, je nutno zaujmout potřebnou polohu těla (nejčastěji sed, ale i stoj, leh na břiše či na zádech) a držet zvolený psací nástroj správným způsobem. Poloha těla ovlivňuje pohyblivost a stabilitu jednotlivých segmentů horní končetiny, kterou píšeme. Současně je důležité naučit se držet psací nástroj vhodným způsobem.

Pokud píšeme psacím náčiním (tužkou, perem), používáme k úchopu tzv. tužkový úchop (obr. 1.2). Psací náčiní držíme pomocí bříšek palce a prostředníčku, shora jej přidržujeme ukazováčkem. Tyto prsty by neměly být prohnuté či pokrčené. Malíková hrana ruky přitom vytváří oporu. Aby se mohly prsty při psaní dostatečně uvolnit a nezůstaly v křeči, je vhodné, aby mezi hrotem tužky a prsty byla vzdálenost asi 3 cm. Při vyšší vzdálenosti se tužka špatně ovládá, při menší vzdálenosti se omezuje pohyb prstů. Při psaní aktivujeme zejména musculus opponens pollicis, flexor pollicis brevis a longus, flexor digitorum superficialis a profundus, interossei palmares a lumbricales.

Při psaní na klávesnici počítače nebo psacího stroje provádíme údery prstů na zvolené klávesy. Záleží pak na naučené technice psaní, zda dokážeme psát jedním, dvěma nebo všemi deseti prsty. Obr. 1.2 Tužkový úchop. Příliš malá vzdálenost prstů od podložky a neideální konfigurace může způsobit nadměrné napětí malých svalových skupin a tzv. písařskou křeč

17

Jemná motorika

Psaní není jen záležitostí pohybů ruky, ale u postižených jedinců též nohou a úst, a je řízeno psychickými procesy.

15

Psaní jako způso

bilost získává člověk prostřednictvím učení. Předpokladem úspěšného osvojení psaní je dosažení určitého stupně rozvoje centrální nervové soustavy s přiměřeným rozvojem symbolických funkcí a grafomotoriky. 1.2.3 Vizuomotorika Vizuomotorika (z latinského visus, tzn. zrak, vidění) propojuje oční pohyby s pohyby těla (součinnost rukou a očí). Souvisí se zpětnovazební zrakovou kontrolou souhry pohybů rukou při manipulaci a grafomotorice. Souvisí také s vizuospaciálními (zrakově-prostorovými) funkcemi mozku. Podkladem je schopnost integrace zrakových vjemů s jemnou motorikou, která je důležitou podmínkou rozvoje grafomotorických dovedností dítěte. Dítě musí viděná písmena zachytit do zrakové paměti a spojit tento obraz ze své představy s pohyby ruky a prstů. Vizuomotorické schopnosti jsou důležitým předpokladem pro psaní.

16

Pohyby očí jsou výsledkem souhry šesti párů okohybných svalů. Horizontálně pohybují okem musculi recti mediale a laterale. Pohyb vertikálně vzhůru provádějí musculi recti superiores a musculi obliqui inferiores. Pohyb vertikálně dolů zajišťují musculi recti inferiores a musculi obliqui superiores. Pohyby očí jsou vzájemně spřaženy a mohou být konjugované (při pohybu očí stejným směrem) nebo disjungované (při pohybu v protisměru).

17

1.2.4 Mimika, gestikulace a pantomima Mimika (z řeckého mimeomai – napodobovat, představovat) je součástí nonverbální komunikace. Mimiku představuje jednak záměrná pohybová aktivita svalů obličeje s cílem vyjádřit se výrazem tváře (jako nonverbální vyjádření myšlenek, záměrů, pocitů), jednak podvědomá pohybová aktivita k vyjádření emocí. Je známo šest univerzálních emocí, při kterých se u  všech lidí podobně kontrahují svaly (radost, 15 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál,

1995. 16 MARR, D., WINDSOR, M. M., CERMAK, S. Handwriting Readiness: Locatives

and Visuomotor Skills in the Kindergarten Year. ECRP, 2001, 3 (1). 17 LANGMEIER, M. a kol. Základy lékařské fyziologie. Praha: Grada Publishing,

2009. 18

Jemná motorika

překvapení, hněv, znechucení, strach a smutek). Proto jsou mimické výrazy většinou nezávislé na kultuře a jazyku.

Mimika je úzce spjata s očním kontaktem. Patří mezi vizuálně-motorické komunikační systémy. Jako nemanuální složka, nevyužívající ruce ke sdělování, mají výrazy obličeje (spolu s pohledem, pozicí těla, pohybem hlavy a trupu) důležitý sdělovací obsah, který dotváří kontext sdělovaných informací.

Mimické schopnosti člověka umožňuje plochý obličej bez srsti a rozvinuté četné mimické svalstvo. Je uloženo cirkulárně nebo radiálně v podkoží obličeje, zejména v oblasti očí, úst a nosních štěrbin, které tak mohou uzavírat, rozevírat a měnit jejich tvar. Kožními posuny a tvorbou kožních rýh mají schopnost měnit výraz obličeje. Mimické svaly umožňují člověku více než tisíc výrazů. Na výrazu tváře se nejvíce podílí oblast očí a úst. Je zde řada drobných mimických svalů, které umožňují člověku vytvořit potřebný emocionální výraz pro konkrétní situaci (radost, blaženost, smutek, hněv, neutrální výraz, znechucení, odpor atd.). Například výraz zamračenosti či bolesti lze získat aktivitou musculus corrugator supercilii, výraz smutku aktivitou musculus depressor anguli oris. Za sval smíchu je označován musculus risorius a musculus zygomaticus maior. Rty našpuluje a různou škálu výrazů vytváří musculus orbicularis oris. Většina výrazů je vytvářena společnou aktivitou více mimických svalů.

Porucha mimiky má vždy psychický dopad na jedince a může jej sociálně znevýhodnit (např. obrna lícního nervu). Obsah sdělení musí s mimikou korespondovat, jinak může dojít k nesprávné interpretaci sdělovaných informací a nepochopení.

Gestikulace (z latinského gerere – jednat, konat) je soubor záměrných koordinovaných pohybů těla (gest), zejména rukou, které doprovázejí nebo nahrazují řeč. Gestikulace propojuje řeč s pohybem. Patří k manuální složce vizuálně-motorických komunikačních systémů.

Gesta, posunky jsou tělesné pohyby, které dávají najevo nějaké vyjádření. Obrazně naznačují to, co by šlo vyjádřit i slovy, dodávají sdělovanému důraz, kontext, usnadňují pochopení vysloveného. Tvoří první skupinu slov, které se dítě naučí. Druhou skupinu tvoří slova, která si děti vymyslí, a třetí skupinu tvoří teprve opravdová slova, která se děti naučí od dospělých. Gesta poskytují doprovodnou vizuální informaci. Svými pohyby udávají horní končetiny takt při řeči a formulování myšlenek. Zrakové, hmatové a pohybové podněty, které vznikají při řeči a současném provádění gest či znaků, jsou důležité pro vytváření

19

Jemná motorika

percepčně motorických paměťových stop. Gesta se také využívají jako pomoc při vybavování slov. Umožňují nám lépe si uložit do paměti a opět si vybavit důležité informace a myšlenky.

Gesta lze dělat celým tělem (např. úklona, pokleknutí), hlavou (kývání, otáčení hlavy atd.), mimickými svaly (zvedání obočí, mrknutí, ohrnování nosu, špulení rtů atd.), očima (vyvalení očí, oči „v sloup“, koulení očima), jazykem (vypláznutí, olíznutí atd.), rukama a prsty („ruce vzhůru“, založené ruce, ruce v bok, překřížené ruce na hrudi, vystrčený ukazováček, gesto vítězství pomocí ukazováku a prostředníku atd.), dolními končetinami (náznak nakopnutí, podupávání atd.).

Gesta a gestikulace jsou silně ovlivněny kulturními vlivy a výchovou. Některé národy gestikulují celým tělem, jiné pouze rukama. Proto je nutno vzít tyto rozdíly v úvahu při snaze o porozumění či o reedukaci postižené komunikační funkce.

Pacient je více odkázán na zrak a kinestetické vnímání, protože způsob přenosu u mluveného slova je chvilkový, a tedy obtížně zachytitelný. Například při poruše dominantní hemisféry je pacient odkázán na nonverbální komunikaci spojenou s  gestikulací. Tuto naši nonverbální část komunikace dobře chápe a umožňuje se mu tak lepší kontakt se společností.

Zvláštním využitím specifických gest je znakový jazyk pro komunikaci s neslyšícími nebo například znaková řeč pro slyšící batolata (tzv. baby signs, baby znakování).

Pantomima (z latinského pantomīma, česky němohra) je umělecký způsob vyjádření děje, emočního stavu apod. pomocí mimiky a gestikulace, bez použití hlasu. 1.2.5 Haptika Haptika (z řeckého haptikos, haptesthai – týkající se doteku, hmatu) je forma nonverbální komunikace, která probíhá pomocí doteků a má sdělovací význam. Ke kontaktu využívá hmat a aktivní hmatové vnímání. Hmat se vyvíjí již v děloze a je významným prostředkem kontaktu s ostatními lidmi. Dítě se prostřednictvím doteků (hlazením, mazlením, popleskáváním apod.) učí vnímat pozitivní či negativní emoce svých rodičů a dalších osob a regulovat tak své chování.

Dotyk (taktilní kontakt) může pomoci ovládat či usměrňovat chování, postoje nebo pocity druhého. Jedná se o způsob sdělování pomocí bezprostředního tělesného kontaktu s druhým člověkem (např. podá



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.