načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jeho Veličenstvo Bertie - Stephen Clarke

Jeho Veličenstvo Bertie
-6%
sleva

Elektronická kniha: Jeho Veličenstvo Bertie
Autor:

Vtipná kniha Stephena Clarka o anglickém králi Eduardu VII., zvaném také Bertie Víte, kdo jako úplně první vystoupal na Eifellovu věž? Kdo si nechal ušít první smokink a proč? Koho ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  159 Kč 149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 326
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace , portréty
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Dirty Bertie
Spolupracovali: přeložil Richard Podaný
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-259-0326-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Vtipná kniha Stephena Clarka o anglickém králi Eduardu VII., zvaném také Bertie

Víte, kdo jako úplně první vystoupal na Eifellovu věž? Kdo si nechal ušít první smokink a proč? Koho zajímaly veškeré vynálezy a technické vymoženosti, ale sám vymyslel jen velice pozoruhodné křesílko, které stálo v jednom pařížském nevěstinci?

Pokud byste odpověděli, že to musel být jistě nějaký elegán se zálibou v technice a všemožných dobrodružstvích, měli byste pravdu. Přesně to byl anglický král Eduard VII., zvaný také Bertie, milovník krásných žen, zábavy, Paříže, a především života!

V nové knize Stephena Clarka se dozvíte nejen to, kolik cigaret denně kouřil, které slavné ženy patřily mezi jeho milenky, ale také, že kdyby Bertie ještě žil a mohl uplatnit svůj šarm a diplomatické schopnosti, první světová válka by se možná ani neodehrála.

(anglický král, kterého udělala Francie)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
J eho Veličenstvo Bertie.indb 1Jeho Veličenstvo Bertie.indb 1 20.10.2014 9:35:3320.10.2014 9:35:33 J eho Veličenstvo Bertie.indb 2Jeho Veličenstvo Bertie.indb 2 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 JEHO VELIČENSTVO BERTIE J eho Veličenstvo Bertie.indb 3Jeho Veličenstvo Bertie.indb 3 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 J eho Veličenstvo Bertie.indb 4Jeho Veličenstvo Bertie.indb 4 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 JEHO VELIČENSTVO BERTIE Anglický král, kterého udělala Francie Stephen Clarke PLUS P řeložil Richard PodanýPřeložil Richard Podaný Jeho Veličenstvo Bertie.indb 5Jeho Veličenstvo Bertie.indb 5 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 © 2014, Stephen Clarke Translation © Richard Podaný, 2014 Illustrations © Jakub Požár, 2014 ISBN 978-80-259-0326-1 J eho Veličenstvo Bertie.indb 6Jeho Veličenstvo Bertie.indb 6 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 Věnováno Paříži, která z vás vždycky udělá Pařížana... pokud máte trochu zdravého rozumu. A také N. a celé partě J eho Veličenstvo Bertie.indb 7Jeho Veličenstvo Bertie.indb 7 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 J eho Veličenstvo Bertie.indb 8Jeho Veličenstvo Bertie.indb 8 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 OBSAH Předmluva 11 Kapitola 1 1855: Amour na první pohled 13 Kapitola 2 Královský věneček letí bez královských ceremonií do koše 43 Kapitola 3 Bertie a „dámy z paláce” 57 Kapitola 4 Anglicko-dánská svatba, francouzská domácnost 73 Kapitola 5 Sex ve městě světel 91 Kapitola 6 Kamarádi z mokrého arrondissement 115 Kapitola 7 Když nemůžeš být s tím, koho miluješ... 141 Kapitola 8 Štván tiskem 157 Kapitola 9 Francouzi si hrají na Angličany 175 Kapitola 10 Bertie ze sebe dělá výstavní exponát... už zase 187 Kapitola 11 Zahálka a Paříž jsou dvě matky všech neřestí 203 Kapitola 12 Hurá k moři! 229 Kapitola 13 Jak dosáhnout smíru s Francií 245 Jeho Veličenstvo Bertie.indb 9Jeho Veličenstvo Bertie.indb 9 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 Kapitola 14 O válce mi ani nemluvte 271 Kapitola 15 C’est la Fin 285 Doslov: Život po Bertiem 305 Výběrová bibliografi e 309 Ilustrace 311 Rejstřík 313 Jeho Veličenstvo Bertie.indb 10Jeho Veličenstvo Bertie.indb 10 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 Předmluva „E DUARD VII. KRALUJE V LONDÝNĚ, ALE VLÁDNE V PAŘÍŽI.“ Francouzský ministr zahraničí Émile Flourens Kdyby na  začátku dvacátého století existovaly rozbory DNA, jednoznačně by potvrdily, že král Eduard VII. je muž nepochybného angloněmeckého původu. Jeho otec Albert byl nefalšovaný Teuton a morálku měl škrobenou a tuhou jako německý císař kníry. Jeho matka Viktorie byla Němka přinejmenším z poloviny. A on sám se narodil v době, kdy u slova „francouzský“ byl v každém správném slovníku angličtiny seznam synonym typu „ďábelský“, „úhlavní nepřítel“, „nýmand“ a „grázl“. Tím podivnější je, že z Eduarda, nebo spíše z Bertieho, jak mu říkali doma, vyrostl Francouz. Ačkoli čistě teoreticky neměl v Anglii být nikdo viktoriánštější – s veškerým pokrytectvím a odříkáním, jež k tomu neodmyslitelně patří – než náš hrdina, stal se z něj milovník požitků a vybrané konverzace a také chronický svůdce žen, který si často, vlastně kdykoli to šlo, odskočil přes kanál La Manche na nějakou tu večeři se šampaňským, kankánem a s řádnou dávkou amour. Ačkoli byl angloněmeckého rodu, povahou byl stoprocentní Pařížan. Když jsem sháněl zdroje o Bertieho eskapádách pro svou knihu Tisíc let lezení Francouzům na nervy (1,000 Years of Annoying the French*), překvapeně jsem zjistil, že většina těch historických děl onu zásadně důležitou, protože francouzskou část jeho života obchází uctivým obloukem. Dlouhé týdny strávené v Paříži se v nich odbudou dvěma třemi řádky – ačkoli všichni dobře víme, kolik zábavy se dá do jediného týdne v Paříži nacpat. * Tato kniha česky zatím nevyšla. Jeho Veličenstvo Bertie.indb 11Jeho Veličenstvo Bertie.indb 11 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 Narazil jsem na spousty eufemismů o „zálibách jen pro dospělé“ a taky na početné stížnosti královny Viktorie na „tu odpornou Paříž“ a její „zkaženost“; dále tu byly celé seznamy pochybně znějících jmen lidí, s nimiž se Bertie setkal, a k tomu pár košilatých historek, ale pramálo podrobností. Nemohl jsem přijít na to, proč tomu tak je. Copak si autoři těch knih mysleli, že Bertieho pařížské výlety jsou pro seriózního dějepisce příliš frivolní? Anebo že jeho nestydaté sexuální hrdinské činy ve Francii jsou jen pouhý vedlejší program ve srovnání s jeho dlouhodobými poměry se slavnými anglickými milenkami, jako byly Lillie Langtryová a Alice Keppelová (prababička Camilly Parker Bowlesové)? Každopádně mi bylo toho nedostatku podrobností o Francii líto, protože Bertie byl prakticky trvalou veličinou pařížského života, navíc v tom pravděpodobně nejokázalejším a nejkreativnějším období v dějinách města. Druhá polovina 19. století byla dobou, kdy se zrodil kankán, impresionismus i bulváry; kdy Montmartre, Champs-Élysées a pařížská kavárenská kultura byly v nejlepším; kdy jste prostitutky našli, kam jste se podívali, a nevěra byla pro všechny příslušníky společenské smetánky prakticky závaznou povinností. Bertie se toho všeho aktivně účastnil, a díky tomu se stal oním žoviálním, přátelským mužem. Tančil na dvoře císaře Napoleona III., bolestně nesl obléhání Paříže a jako úplně první návštěvník vylezl na Eiffelovu věž. Přátelil se s těmi nejkrajnějšími francouzskými roajal isty, ale stejně tak i s republikány, a byl obdivován, uznáván a milován všemi vespolek – ostatně to platilo skoro o každém, kdo jej potkal, bez ohledu na pohlaví a národnost. Dokonce i napůl šílený a vyšinutý německý císař Vilém se poněkud uklidnil, když byl s Bertiem. Takže v této knize jsem se pokusil vykreslit – zcela poprvé – plný a necenzurovaný příběh o tom, jak Francouzi naučili budoucího anglického krále, kterak má okouzlit a svést celou planetu. Paříž, leden 2014 J eho Veličenstvo Bertie.indb 12Jeho Veličenstvo Bertie.indb 12 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 13 1 1855: Amour na první pohled „M ÁT E MOC PĚKNOU ZEMI. RÁD BYCH BYL VAŠÍM SYNEM.“ Třináctiletý Bertie v rozhovoru s francouzským císařem Napoleonem III. I Proč se vlastně my novodobí Britové tolik toužíme přátelit s  Evro pou? Vždyť jsme silně proti většině kontinentální politiky – a pokud budeme upřímní, nelíbí se nám ani většina chování místních domorodců, od býčích zápasů přes používání metrických jednotek až po fakt, že nás odmítají nechat vyhrávat ve sportech, které jsme vymysleli. A přes to všechno prostě chceme být amis s konti nentálními Evropany a naše motivy jsou podle všeho nestydatě sobecké: moc rádi tam jezdíme. Vlastně jsme tam k smrti rádi jezdili vždycky, jenže v minulosti nás často vítali šípy a dělovými koulemi. Právě proto si dneska proklatě dáváme záležet, abychom válčili jen ve velmi vzdálených, pokud možno pouštních oblastech, kde by si žádný příčetný civilista nezatoužil koupit prázdninový domek nebo tam chodit na kurzy vaření. Rozhodně neprahneme po tom, abychom si zopakovali své historické omyly a byli v důsledku toho vyháněni z pláží, sjezdovek a vinic, ať už jde o Francii, Itálii, Španělsko nebo byť jen Německo. Nejstarší syn královny Viktorie, Albert Eduard, doma známý jako Bertie, tuhle věc dobře chápal už v době, kdy se valná část jeho kraJeho Veličenstvo Bertie.indb 13Jeho Veličenstvo Bertie.indb 13 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 14 janů dovolávala „splendid isola tion“ a kdy mnozí Evropané chtěli mít doma revoluci a k tomu by si pokud možno dali ještě válku se sousedy. Stejně jako my dnes se budoucí král Eduard VII. zajímal mnohem víc o turistiku než o válčení. A i na pevninské Evropě miloval to, co na ní milujeme my všichni – lázně, jídlo, aroma exotického sexu. Byl to skrznaskrz moderní Evropan. Dokonce uměl i tamní jazyky. Byl to natolik zanícený obdivovatel kontinentálních rozkoší, že si u anglického tisku vysloužil přezdívku Dirty Bertie (Bertík Nemrava), a většinu života před tím, než se stal králem, věnoval usilovnému prchání před britským veřejným míněním. Zároveň bychom však neměli zapomínat, že tenhle čertík Bertík – muž, který, kdyby na konci devatenáctého století existovaly věrnostní karty, měl v těch nejobskurnějších pařížských kavárnách a nejokázalejších nevěstincích platinovou – posléze vyspěl ve vynikajícího diplomata, nejspíš toho nejlepšího, jakého kdy Británie měla. Právě Bertie téměř sám udržoval v Evropě na přelomu devatenáctého a dvacátého století mír. Dokonce by se dalo tvrdit (a v téhle knize se to taky tvrdit bude), že kdyby o mnoho míň kouřil a o pár let déle žil, v Evropě by v roce 1914 nevypukla válka. A bylo za tím něco jiného než vojenské hrozby a ofi ciální spojenectví – mnohem spíše válečná mračna rozhánělo to, že Bertie neustále obrážel svoje evropské přátele a příbuzné.* * Německý císař Vilém a ruský car Mikuláš II. byli Bertieho synovci, španělský král Alfons XIII. měl za manželku jeho neteř, dánský král Frederik IX. a švédský panovník Gustav Adolf VI. si vzali jeho praneteře, řecký král Alexandr byl jeho prasynovec, norský král Haakon VII. zase zeť. Bertie měl příbuzenstvo skoro všude v Evropě kromě Rakouska-Uherska, kde ovšem vládl jeho starý přítel, císař František Josef, a Francie, kde jej milovali, jako by byl adoptivním synem jejich země. Stačila jedna státní návštěva Bertieho královské jachty nebo soukromého vlaku, trochu nezávazné konverzace při doutnících, pár kamarádských večeří s generály – a potenciálně explozivní roztržky o nadvládu nad moři nebo o příhraniční vojenská cvičení byly zapomenuty – aspoň do příští krize. Jeho Veličenstvo Bertie.indb 14Jeho Veličenstvo Bertie.indb 14 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 15 A této dobrosrdečnosti, té veselé a konejšivé povaze, díky níž byl oblíben prakticky u každého, s kým se sešel, a to včetně manželů, jimž nasazoval parohy, a téměř permanentně vzteklého císaře Viléma, naučila Bertieho jednoznačně Francie. To Francouzi stvořili jednoho z nejúspěšnějších svůdců a zároveň nejnadanějších diplomatů, jací kdy vzešli z Británie. Takže otázka zní: jak se jim takový zázrak povedlo vykonat, a ještě ke všemu na synovi královny Viktorie? II Každý potřebuje životní vzor – a Bertie měl podle všeho dva. Co se týče evropské diplomacie (která, jak jsme již viděli, spočívala hlavně v udržování styků se širším příbuzenstvem), to nejspíše byla jeho matka, královna Viktorie, i když ve vyšším věku už žila příliš poustevnicky, než aby někoho mohla obzvlášť inspirovat. A co se týče jeho osobnosti, byl jeho vzorem rozhodně Francouz, krátkodechý monarcha Napoleon III. – muž, který používal válečnou taktiku svého strýce Napoleona Bonaparta, ale v ložnici, a jehož ctižádostí bylo spíš prosadit svou vůli pod peřinou než v celé Evropě. Napoleon III. inspiroval Viktoriina nejstaršího syna k tomu, aby šel v jeho stopách, především proto, že se nenechal zavalitým tělem, velikým nosanem a napuchlýma očima odradit od usilovného sukničkaření. A mladý a silně ovlivnitelný Bertie mohl poprvé pozorovat císaře v akci již ve věku třinácti let.* Jenže i když panovník neoplýval klasickou krásou, byl to přímo archetypický, vemlouvavý francouzský svůdník, který bez ustání obcházel po svém paláci a hledal mezi překrásnými dvorními dámami novou kořist. Na jednom maškarním bále měl natolik naspěch, aby užuž konzumoval svou novou známost, že oběť bez meškání nahnal do jednoho vedlejšího poko* Bertieho první, vnějškový dojem z Napoleona III. nebyl právě slibný. Do deníku si suše poznamenal, že „císař je dost malý. Má velmi dlouhé kníry, ale krátké vlasy.” Jeho Veličenstvo Bertie.indb 15Jeho Veličenstvo Bertie.indb 15 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 16 je... jenže zatímco zápolil se šatstvem, byl informován, že tahle konkrétní mademoiselle je vlastně monsieur. Ale Napoleon III. nebyl žádný neomalený křupan. Když jej v Paříži navštívila jedna vdaná Angličanka proslulá svou prudérností a tím, že až do osmnácti let spala v jednom pokoji s matkou, svěřila se mu, že dokonce i ji jeho fl irtování „polechtalo u srdce“. A později na psala: „Vídala jsem se s ním celých deset dnů, vždy dvanáct až čtrnáct hodin každý den – často jsme byli sami... Neznám nikoho, s kým bych se cítila uvolněněji, s kým bych měla sklon mluvit otevřeněji či komu bych se nedobrovolně tolik chtěla svěřovat...“ Jako by od těchto vět opravdu nebylo příliš daleko k vášnivému rozervání korzetu. A jako na potvrzení tatáž dáma po návratu domů do Anglie napsala Napoleonovi francouzsky, že se cítila jeho pohostinností „proniknuta a dojata“, a že když se s ním loučila, činila tak po všech těch „krásných a šťastných společně strávených dnech“ se „sevřeným srdcem“. „Tam na lodi jste mi řekl ‚au revoir‘,“ stojí v jejím dopisu, „a já to nyní z celého srdce opakuji.“ List pak končí vyjádřením „něžného přátelství a náklonnosti“. Zní to jako láskyplná slova vášnivé ženy. Asi vás tedy značně překvapí, že je v roce 1855 napsala šestatřicetiletá královna Viktorie. Ano, dokonce i ona dokázala být „proniknuta a dojata“... Francouzem. Dějiny jsou k Viktorii poněkud nespravedlivé. Stará královna, škrobená a uzavřená za hradbou vdovských šatů, obvykle schytá kritiku za všechno prudérní a malicherné, co v Británii devatenáctého století vidíme. Stačí jediný pohled na ni a náš mozek je v mžiku vymeten ode všeho byť vzdáleně erotického. Je to chodící protilátka na sex. Jenže zmíněný dopis dokazuje, že ani ona nebyla imunní vůči oné francouzské chorobě (a to nemyslíme jako slovní hříčku, bien sûr) zvané svádění; Viktorie byla žena jako každá jiná. Ještě jako stárnoucí vdova šokovala svoje děti včetně Bertieho tím, jak velice intimní vztah navázala se dvěma svými sloužícími, Skotem Johnem Brownem a Indem Abdulem Karimem – to máme jednoho muže ze Jeho Veličenstvo Bertie.indb 16Jeho Veličenstvo Bertie.indb 16 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 17 Napoleon III., francouzský císař a Bertieho mentor J eho Veličenstvo Bertie.indb 17Jeho Veličenstvo Bertie.indb 17 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 18 země proslulé nenošením spodního prádla, plus druhého ze země, jež dala světu Kámasútru. Nikdy se přesvědčivěji nezjistilo, jestli se Viktorie kdy oddávala i tělesným stykům se svými sloužícími, a téměř jistě neprovozovala žádnou pohovkovou diplomacii tehdy s Napoleonem III., ale jak měl dokázat její syn Bertie, utažené korzety a mnohovrstevné spodničky v devatenáctém století nikdy a nikoho neodradily od zdravého pohlavního života, monogamního nebo jiného. Ba co víc, ta mravně zmatená, sexuálně potlačená společnost, jíž obvykle říkáme „viktoriánská“, rozhodně až tak naprosto viktoriánská nebyla. Byla také velmi „albertovská“. Hlavním zdrojem té proslulé dobové anglické prudérnosti totiž byl královnin choť, Franz Albrecht Karl Emanuel von Sachsen-Coburg und Gotha – krátce princ Albert. To on byl tím pedantským a tyranským otcem, jenž utahoval řemínky na mravní svěrací kazajce svého nejstaršího syna tak usilovně, až praskly a až následný pocit osvobození vymrštil mladou oběť na záletnické turné po celé Evropě (a obzvláště do Francie). To Albert se pokusil vytvořil z prince Alberta Eduarda andělíčka, ale zplodil tím čertíka Bertíka. A zlomový okamžik přišel při návštěvě královské rodiny na dvoře Napoleona III. v Paříži roku 1855. III Viktorie, protože byla snobka i monarchistka v jednom (což lze přinejmenším teoreticky oddělit), na Napoleona III. zpočátku reagovala mírně řečeno ne zcela vstřícně. Tak především to byl synovec arcinepřítele Anglie, Bonaparta. A co více, původně byl zvolen francouzským prezidentem – v roce 1848, poté, co Francouzi vyhnali krále Ludvíka Filipa, a pak zosnoval státní převrat a prohlásil se císařem Napoleonem III. – to bylo 2. prosince 1851, na sedmačtyřicáté výročí Bonapartova uvedení do úřadu. Jeho Veličenstvo Bertie.indb 18Jeho Veličenstvo Bertie.indb 18 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 19 Viděla to tak, že ať už je Napoleon III. císař nebo jen prezident, k moci se každopádně dostal tak, že odstranil krále, a tudíž je to nebezpečí pro stabilitu Evropy (a pro vládu samotné Viktorie). Kromě toho věděla o tom, jak výrazně barvitou má Napoleon III. minulost. Jeho matka, Hortenzie de Beauharnais, byla dcerou první manželky Napoleona Bonaparta, Josefíny. Jeho otec Ludvík byl Bonapartovým mladším bratrem – přinejmenším formálně. Když se chlapec v roce 1808 narodil, Ludvík podezříval Hortenzii z nevěry a otcovství uznal až na nátlak staršího bratra. Už od věku sedmi let zmítaly zběsilé proudy francouzské politiky počátku devatenáctého století budoucím Napoleonem III. do vyhnanství v různých zemích; k tomu patřily také dva roky prožité v Londýně, a to 1846 až 1848. Právě tady se naučil anglicky dost na běžný styk – ve více významech toho slova, protože žil „ve hříchu“ s jistou mladou herečkou, Harriet Howardovou, která klasickým způsobem šplhala vzhůru po britském společenském žebříčku: z domova utekla v patnácti, našla si bohatého milence, porodila mu dítě a pak po něm dědila. Když král Ludvík Filip v roce 1848 uprchl z Francie a budoucí Napoleon III. překročil La Manche opačným směrem, z valné části právě Harriet Howardová fi nancovala prezidentskou kampaň svého milence i jeho pozdější státní převrat. Přestěhovala se do Paříže a zůstala milenkou Napoleona III., dokud si nenašel přiměřenou manželku. Následkem bylo, že v něm zanechala trvalý pocit vděčnosti a náklonnosti ke všemu anglickému. Naneštěstí pro něj však náklonnost nebyla oboustranná. K moci se prodral třicet šest let po bitvě u Waterloo a anglicko-francouzské nepřátelství bylo živo a zdrávo, hlavně za Kanálem. V srpnu 1853 Viktorie vzala jedenáctiletého Bertieho na výlet k Solentské úžině mezi Anglií a ostrovem Wight, kde se konala Královská námořní přehlídka, vlastně ukázka námořní síly, jejímž hlavním účelem bylo připomenout Napoleonu III. Trafalgar a to, jak nebezpečné je dráždit sousedy. Byla to první událost podobného druhu od roku 1814, Jeho Veličenstvo Bertie.indb 19Jeho Veličenstvo Bertie.indb 19 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 20 tedy rok před Waterloo, a vlajkovou lodí britské fl otily byla zbrusu nová válečná loď se 131 děly, Duke of Wellington, kterou přejmenovali narychlo po smrti národního hrdiny, jenž ukončil kariéru Napoleona Bonaparta. A přehlídky roku 1853 se účastnila dokonce i stařičká Victory, Nelsonova vlajková loď od Trafalgaru, aby mohla pozdravit své mladé následovnice. Snad jediným disharmonickým tónem té ukázky námořní moci bylo, že Viktorie s královskou rodinou všemu přihlížela z jachty jménem Fairy. Britové ovšem nebyli jediní, kdo se snažil srovnat nového francouzského císaře do latě. Naprosto nevlídně se k němu stavěly i samotné francouzské vyšší vrstvy. „Skutečná aristokracie“, tedy ti, koho do šlechtického stavu povýšil král, nikoli císař, brala Napoleona III. s jeho španělskou chotí, císařovnou Evženií, jako parvenus. A co hůř, i další odnože bonapartovské rodiny na příbuzného žárlily a odmítaly se objevovat u jeho dvora. Napoleon III. se ze všech sil snažil získat pro své druhé císařství legitimitu, a tak pátral mimo Francii a pokoušel se navázat osobní vztahy s jinými evropskými monarchy. Sotva ale povystrčil chapadélka k Viktorii, což bylo v roce 1854, dostalo se mu předvídatelného odmrštění, přestože od října 1853 tyto dvě země, poprvé za mnoho století, bojovaly v jedné válce na téže straně: šlo o krymskou válku.* Anglofobové v Paříži okamžitě prohlašovali, že Viktoriina rezervovanost je pro Brity typická – ochotně sice přijmou pomoc Francie s prosazováním svých zájmů na východě, ale jsou příliš velcí snobové, než aby svého nového spojence pozvali na večeři. Jeden blízký souputník Napoleona III., Horace de Viel-Castel, napsal ve svých pamětech opovržlivě, že Viktorie odmítla poslat „osobní pozvání císaři a císařovně Francouzů“, jako by takové tituly samy o sobě stačily na jízdenku přes La Manche. * V Británii nebyli z toho nečekaného spojenectví nadšení zdaleka všichni – sir James Graham, první lord admirality, je nazval „nepřirozeným“. Jeho Veličenstvo Bertie.indb 20Jeho Veličenstvo Bertie.indb 20 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 21 Mazaný Napoleon se ale nevzdal. Dal najevo, že chce přijet a osobně předložit Viktorii a Albertovi pozvánku k návštěvě Světové výstavy v roce 1855, která se měla konat v Paříži. Bezpochyby věděl, že Alberta fascinuje cokoli, co se týká vědy a průmyslu, a že byl jedním z těch, kdo především stáli za Velkou výstavou v roce 1851 v Londýně, na níž ovšem byli čestnými hosty členové svržené francouzské královské rodiny, což bylo pro Napoleona velmi nepříjemné. Manévr mu vyšel a patřičné pozvání k návštěvě Londýna dorazilo. V dubnu 1855 se tedy francouzský císařský pár přeplavil do Doveru (a do husté anglické mlhy, kterou bylo lze brát jako špatné znamení), kde je nepřivítala sama Viktorie, ale jen její manžel. Jiní vládci by si to asi vyložili jako urážku, ale Napoleon a Evženie byli rozhodnuti druhou stranu okouzlit, a okamžitě také začali svým osobním kouzlem zpracovávat zarytého Alberta. Ti dva muži přece jen měli něco společného, protože Napoleon mluvil s výrazným švýcarsko-německým přízvukem – o to se postaralo jedno z jeho vyhnanství po Bonapartově pádu. Takže hovor byl vleklý a poněkud němčourský – dost se v tomto ohledu podobal službám anglických železnic v téže době – a cesta vlakem na Paddingtonské nádraží podle všeho proběhla velmi příjemně. Viktorie čekala ve Windsoru a bezpochyby si předem zkoušela, jakou míru povýšenosti předvede těm dvěma francouzským náfukům. Svůj postoj k této francouzské návštěvě dala jasně najevo v dopisu určeném ministru zahraničí, hraběti z Clarendonu, z října 1854: „Jeho [Napoleonovo] přijetí zde,“ napsala „by mělo být laskavostí prokazovanou námi jemu, ne jím nám.“ Byla rozhodnuta jej přijmout, jako by to byl zchudlý příbuzný škemrající o půjčku. Ale pokud byla Viktorie zpočátku ke svým francouzským hostům poněkud chladná, ledy velmi brzy roztály. Ve srovnání s majestátním Albertem nebyl drobnější Napoleon pohledný muž, navíc měl ježatou kozí bradku a absurdní knír, který neustále nosil navoskovaný do dlouhých špic ostrých jako jehly, ale byl prostě od povahy Jeho Veličenstvo Bertie.indb 21Jeho Veličenstvo Bertie.indb 21 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 22 svůdce. Jak poznamenal Jacques Debussy, autor životopisu císařovny Evženie, Napoleon „si bez meškání získal náklonnost královny [Viktorie], jak to dokázal u kohokoli, koho se rozhodl okouzlit“.* Napoleon se sice patrně Viktorii do postele dostat nesnažil, ale když si čteme v jejím popisu státní návštěvy, a když čteme mezi řádky, vidíme jasně, že Francouz nasadil všechny své galské sváděcí techniky. Jak Viktorie sdělila svému příteli, siru Theodoru Martinovi, císař byl „tak prostý, ba naivní, a tak dychtivě vstřebával všechno, co pro něj bylo nové“ (jeden úplně slyší, jak Napoleon říká královně: „Mon ďjé, madame, to je úšasně sajímafé, prosím, pofídejte fíce o ideální strafě pro vaše psíky“) a také „tak milý a taktní“ („Šádné strachy, Físosti, budu mlčet jako chrop a níkomu neršíknu, jak vy tajně nenávidíte ministerskécho pršecedu!“) a „tak plný přátelské pozornosti k nám, že by nikdy neřekl slovo či neudělal nic, co by mne mohlo rozladit“ („Ofšem, má drachá Físosti, abzolutně míluji fařené bašantí maso!“). Zde se představil francouzský séducteur v nejlepší formě, který věnuje své kořisti opačného pohlaví tolik péče a trpělivosti, jako když rybář tahá z vody pstruha rekordní velikosti. A aby byla opojně erotická atmosféra úplná, Viktorie udělila Napoleonovi nejvyšší uznání, jaké může Británie udělit: Podvazkový řád, rytířský řád založený ve 14. století králem Eduardem III. poté, co tančil s jednou dámou tak rázně, až jí sklouzl podvazek. On jej tehdy zvedl, nasadil si jej sám a prohlásil (francouzsky): „Hanba každému, kdo o tom zle smýšlí.“ Pravděpodobně tím myslel: „Jestli si někdo myslí, že hodlám později z té dámy stáhnout i zbytek ošacení, tak je prasák on sám.“ A přirozeně se z toho pak stalo heslo řádu: „Honi soit qui mal y pense.“ Zařadit Napoleona mezi takzvané „zahraniční rytíře podvazkového řádu“ bylo jako u každé hlavy cizího státu, jež je v Británii na návštěvě, povinností, ale jeho elektřinou * Použil ovšem francouzské slovo séduire, svést, což může znamenat jak získat si na svou stranu, tak i dostat do postele. Jeho Veličenstvo Bertie.indb 22Jeho Veličenstvo Bertie.indb 22 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 23 nabité vztahy s Viktorií bezpochyby dodaly obřadu výrazný francouzský frisson navíc. Ale i po týdnu jak veřejných, tak soukromých akcí stále ve vzduchu visel náznak anglické povýšenosti – Viktorie napsala svému strýci Leopoldovi, že „naši císařští hosté... se chovají skutečně s nejvyšším taktem“, jako by ji překvapilo, že návštěva z Francie umí zacházet s příborem a neutírá si ústa do ubrusu. Přesto ale oba páry překonaly své odlišnosti a staly se dobrými přáteli, takže se na oplátku domluvila návštěva ve Francii. IV Než třináctiletému Bertiemu k jeho nadšení oznámili, že doprovodí rodiče do Francie, bylo jeho dětství jeden dlouhý a úporný albertovský útlak. Otec mu ve snaze udělat z něj dokonalého angloněmeckého prince naordinoval režim ze samých kázeňských prostředků, osamělosti a násilí. Navíc Albert (s Viktoriiným svolením) instruoval celou řadu jeho dospělých učitelů, aby chlapce cepovali šest hodin denně a šest dnů týdně a vtloukali do něj němčinu, francouzštinu, latinu, aritmetiku, dějiny, ještě víc němčiny a ještě ještě víc dějin, hlavně dějin královského rodu. Aby jej ušetřili nemravných vlivů, nepouštěli Bertieho k žádným jiným dětem, pokud nepočítáme ty z nejbližšího příbuzenstva; když ve výuce zaostával za mladším bratrem Alfredem, byl Bertie prohlášen za retardovaného a odsouzen k výchovnému odnětí svobody div ne na samotce. Úlevou mu byly jen občasné, krátké a neupřímné návštěvy takových hochů z Etonu, kteří byli uznáni za vhodné, aby dělali společnost princi. Mladý Bertie musel odevzdávat otci písemné práce a k jedné za druhou se mu vracely otcovské poznámky s hodnocením v tom smyslu, že jeho práce jsou podprůměrné a že se musí učit usilovněji. Když se zdeptaný chlapec bouřil a oddával se výbuchům vzteku, při kteJeho Veličenstvo Bertie.indb 23Jeho Veličenstvo Bertie.indb 23 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 24 rých kácel kusy nábytku, dostal od Alberta pořádný nářez. Stručně řečeno, Bertieho mladičká mysl i tělo dostávaly povinnou dietu ze samých neúspěchů a ponižování.* Dokonce i francouzský učitel desetiletého princátka, jistý Docteur Voisin, tvrdil, že chlapce příliš nutí do duševní práce, což tak trochu působí, jako by si vikinský vojenský instruktor stěžoval, že ve výuce je příliš drancování. „Nechte ho lézt na stromy! Běhat! Skákat! Veslovat! Jezdit na koni!“ nabádal Voisin Bertieho hlavního učitele, zabedněného devětadvacetiletého advokáta jménem Frederick Waymouth Gibbs. Ale ani jeho prosby, ani prosby jiných nepohnuly rodiče, aby synkovi dopřáli cokoli, co by se aspoň vzdáleně podobalo normálnímu dětství. Nebyla ovšem tak docela jen Viktoriina a Albertova vina, že byli tak zkostnatělí. Albert sám si prožil krušné dětství: když mu bylo pět, jeho matka odešla z domova, provdala se za svého milence a vlastní děti pak už nikdy neviděla (ve třiceti zemřela na rakovinu). Albertův otec, proslulý nemrava, se nato oženil s vlastní neteří a na svoje potomstvo nakašlal. Snad tedy bylo přirozené, že podobně dysfunkční rodinné začátky vykřesaly v Albertovi jiskru touhy po stabilitě za každou cenu. A Viktorii pronásledovaly obavy, že její mužští potomci zdědí vzpurné geny po hannoverské větvi rodu. Jejím dědečkem byl „šílený“ král Jiří III., první vládce, který mluvil ke stromům, a jejím strýcem zase byl zhýralý Jiří IV., o kterém Times po smrti napsaly: „Nikdy nebylo jedince méně oplakávaného bližními, než byl tento zesnulý král.“ Taková DNA moc nevypadala na záchranu britské monarchie. A Viktorie byla skálopevnou monarchistkou odmala – podle hravého životopisu z pera Lyttona Stracheyho její oblíbenou písničkou už jako malé holčičky bylo God Save the King. * Mimochodem, neúspěchy a ponižování jsou právě ta metoda, kterou dodnes používá francouzská vzdělávací soustava, jež se (ačkoli by se zdálo, že něco takového je vcelku zbytečné) snaží především dokázat, že učitelé toho vědí víc než žáci. Jeho Veličenstvo Bertie.indb 24Jeho Veličenstvo Bertie.indb 24 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 25 Když bylo Bertiemu teprve pár dnů, Viktorie napsala svému strýci, králi Leopoldovi Belgickému: „Doufám, že bude jako jeho předrahý tatínek, a modlím se za to.“ O měsíc později to v dalším dopisu zopakovala ještě důrazněji: „Snad pochopíš, jak horoucí jsou mé modlitby... aby se v každém, v každičkém ohledu a jak tělem, tak i duchem podobal svému nejdražšímu andělskému otci.“ Když to shrneme: Viktorie od začátku prosila Boha, aby z Bertieho vyrostl prudérní Němec, který nesnáší veškerou zábavu a vůbec nerozumí kriketu. A samozřejmě že zcela díky této tyranské výchově se Bertie později vzbouřil a stal se z něj přesně takový hazardní hráč a sukničkář a playboy, jak se toho rodičové nejvíce děsili. Ale velmi podobný postup se v těch dobách opakoval i u většiny dalších Britů z nejvyšších tříd, takže Viktorie a Albert prostě jen byli extrémním projevem typického dobového přístupu ke vzdělávání. Před návštěvou Francie se v Bertieho životě objevila jedna jediná úleva od té otravné nudy, a to když jej Albert bral na lovy do Windsoru a Balmoralu. A tenhle typ úlevy si pak Bertie dopřával po zbytek života. Kromě toho se těšil krátkodobému příjemnému pocitu, že za něco stojí, když mu dovolili, aby jednoho nebo oba rodiče doprovodil při ofi ciálních příležitostech, jako byl pochmurný pohřeb vévody z Wellingtonu v roce 1852, přehlídka vojenského námořnictva v roce 1853 a dlouhé ceremoniály, při nichž jeho matka připichovala čerstvě vytvořený Viktoriin kříž na prsa vojákům vracejícím se z Krymu. Takže jeho dětství bylo všechno, jen ne zábava a vzruch. Když se tedy Bertie dozvěděl, že pojede s Viktorií, Albertem a se sestrou Vicky do Paříže, byl nejspíš nadšením bez sebe, jako každý školák, kterému řeknou, že místo vyučování se jede na exkurzi – a on se měl zbavit školy na celých deset dnů! Nezdrtila ho pravděpodobně ani informace, že bude muset nosit svou uniformu s kiltem, protože neměl žádné spolužáky, kteří by ho varovali, že Francouze by patrně pohled na kluka v sukni mohl rozesmát. Ale ze všeho nejúžasnější zřejmě byla vyhlídka na to, že při tom výletu do Paříže zase uvidí císařovnu Evženii. Jeho Veličenstvo Bertie.indb 25Jeho Veličenstvo Bertie.indb 25 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 26 Stejně jako Napoleon III. vyšplhala také vznešená císařovna na vrchol francouzské společnosti díky tomu, že uměla využít všechny výhody, které jí příroda dala. Zatímco většina žen se Napoleonovi díky jeho osobnímu kouzlu i postavení oddávala okamžitě, ona jej donutila, aby se jí dvořil přes dva roky, a pak také aby si ji vzal. Spisovatel Prosper Mérimée, autor původní předlohy Carmen a starý přítel Evženie ještě z předcísařských dob, napsal o císařském páru ne zrovna delikátní dvojverší: „L’Empereur est le résultat d’une élection, Eugénie le résultat d’une érection.“ Ačkoli tedy císaře na trůn dostaly volby, zatímco ji erekce, nebyla Evženie klasická kráska. Nicméně kdo ji potkal, potvrzuje, že z ní vyzařovalo mocné sexuální kouzlo. Bertie s ní strávil trochu času, když byla s chotěm návštěvou v Anglii, a napsal si do deníčku, že je „velice krásná“ – což byl vrchol odvahy, když uvážíme, že i psaní deníčku bylo jedním z úkolů, kterými ho trýznil otec, takže to nebyla ani omylem soukromá věc. Evženie, která toužila po dítěti, ale postihlo ji několik samovolných potratů, chlapce za svého krátkého pobytu ve Windsorském zámku zahrnovala pozorností tak, jako to Viktorie a Albert nedělali nikdy, a je snadné si představit, jaký účinek mohla vnadná francouzská dáma na nemilovaného mladistvého prince mít. Stručně řečeno, kdyby se tehdy, 18. srpna 1855, parník v půli cesty přes La Manche porouchal, Bertie sám kypěl očekáváním natolik, že by nejspíš parostroj osobně dohnal po Seině až do Paříže. V Státnická návštěva Viktorie a Alberta ve Francii patří mezi ty vůbec nejúspěšnější rodinné dovolené v dějinách. Podle všech líčení, dokonce včetně zápisků samotné královny VikJeho Veličenstvo Bertie.indb 26Jeho Veličenstvo Bertie.indb 26 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 27 torie, byla matka i její děti permanentně v extázi nadšení, a abychom použili francouzský idiom, dokonce i usedlý Albert si dočasně vytáhl pravítko z královského derrière. Ta úžasná desítka letních dnů ve Francii byla nabitá větší dávkou vzrušení, než kolik ho mladý Bertie poznal za celý život. Na veřejnosti se sice s rodiči ukazoval už předtím, ale přijetí, jehož se jim dostalo v Boulogne-sur-Mer, patrně změnilo jeho pohled na svět. Existuje soudobý obraz té události od Louise Armanda, nyní visí v zámku v Compiègne nedaleko Paříže, a z něj si můžeme udělat představu, jak to všechno asi mladičký chlapec viděl a prožíval. Přístav se jen hemží čluny, které vypluly uvítat královskou rodinu. Dál v zálivu fl otila vojenských lodí na pozdrav pálí z děl (buď to, anebo se francouzští a angličtí kapitáni dohodli na menší vojensko-historické rekonstrukci Trafalgaru k jeho padesátému výročí). Nová královská jachta, Victoria and Albert, majestátní parník se zlacenou přídí, už přistála a její paluba je plná francouzských hodnostářů, kteří smekají před vzácnými hosty cylindry. Evženie, zase těhotná a zase ve strachu z dalšího potratu, zůstala doma, takže Napoleon III. přijel do Boulogne sám, a teď už pyšně vede Viktorii po širokém, koberci vyloženém můstku k řadě čekajících kočárů, které mají návštěvu odvézt na nádraží. A kam až oko dohlédne, tam se davy diváků strkají, aby aspoň letmo zahlédly Bertieho a jeho rodinu. Mezi přihlížejícími je hodně elegantních dam v hedvábí a v krinolínách, které si módně bledou pokožku chrání paraplíčky. K tomu, aby se dámy nenahrnuly moc blízko, byla zmobilizována téměř celá armáda císařských gardistů s nasazenými bajonety a kavaleristů. Na tomhle přivítání není zhola nic vlažného ani povýšeného. Kdyby chtěl Napoleon dát najevo odstup, podle zvyku by byl čekal, až Viktorie vstoupí na francouzskou půdu. A v přístavu také stojí nevelká markýza se dvěma trůny, což naznačuje, že původně možná bylo v plánu přivítat hosty až na pevnině. Napoleon však vstoupil Jeho Veličenstvo Bertie.indb 27Jeho Veličenstvo Bertie.indb 27 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 28 na palubu, chopil se Viktoriiny ruky a osobně ji pozval, ať vystoupí na pevnou zemi. Bylo to přátelské a podle všeho spontánní gesto. Po úspěchu své cesty do Anglie zjevně Napoleon III. hodlal dokázat dvě věci: za prvé že je nefalšovaný evropský monarcha a chápe historický význam této cesty. Žádný vládnoucí anglický panovník nenavštívil Francii už od doby Jindřicha VI., který to udělal roku 1431, a to nebyla pro Francouze nějak zvlášť potěšující událost, protože Jindřich se jel do Paříže nechal korunovat francouzským králem. Napoleon teď dostal příležitost tuhle trpkou vzpomínku vymazat. Za druhé byl pevně odhodlán dát najevo, že umí oplácet pohostinnost. Chtěl, aby všichni, v Anglii i ve Francii, jasně viděli, že umí uspořádat bezva mejdan. Bertieho vezli mezi nadšenými letními davy k nádraží a on už bezpochyby začínal tušit, že tohle nebude jedna z těch formálních státních akcí, jaké pořádají jeho rodiče. Doma v Anglii diváci obyčejně projevovali patřičnou úctu k jeho (nebo spíš k matčinu) královskému postavení. Tím, že jásali nad monarchou, lidé prakticky jásali sami nad sebou jako nad národem. Tady ve Francii to je jiné: tihle lidé nejsou britské královské rodině nijak zavázáni, ale jako by říkali: „Vítáme vás chez nous a teď se všichni fakt dobře pobavíme.“ Nádraží bylo vyšňořené stejně jako přístav a soudobá rytina ukazuje procesí projíždějící pod obrovskou slavobránou s vlajkami a květy a obřími písmeny V. Na samotném nádraží pak lidé mávali kapesníky a klobouky. Po celé cestě stály davy tak hustě, že královská výprava nastoupila do císařského vlaku o dvě hodiny později, takže na pařížské Gare de Strasbourg* dorazili až za soumraku, přesněji v 19.12. V Paříži nadšení propuklo nanovo, kromě jiného i díky salvě ze 101 děl, která oznámila, že královští hosté už vyrazili z nádraží. Nové bulváry (o kterých si toho povíme víc v příští kapitole) byly obklopeny tisíci diváků, kteří sledovali procesí zpoza nepřerušených řad * Nyní Gare de l’Est. V roce 1846 bylo postaveno Gare du Nord, ale z něj vedly koleje do Lille a pak na belgické hranice. Jeho Veličenstvo Bertie.indb 28Jeho Veličenstvo Bertie.indb 28 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 29 vojska stojícího v pozoru, případně v poloze natolik se blížící pozoru, na jakou se francouzský voják zmůže. Britské dějepisné knihy obvykle líčí bouřlivé přijetí královské návštěvy a pokřik Pařížanů „Vive la Reine!“; nicméně ne až tak extatické francouzské popisy události, hlavně líčení dějepisce Andrého Castelota, znějí poněkud pravděpodobněji. Aby královna Viktorie něčím oslavila to, že přichází na pařížskou módní scénu, vzala si modré šaty a šedý hedvábný kabátek, a Albert si oblékl uniformu polního maršála, ale podle Castelota si toho, že se oblékli jinak než obvykle, prakticky nikdo nevšiml. Rychle se stmívalo a Pařížané, kteří se zašli podívat na procesí, neviděli skoro nic. Mnozí už navíc čekání vzdali a dalších se zmocnila netrpělivost. V důsledku toho nebyly davy, aspoň podle francouzských komentátorů, nějak nadšením bez sebe; lidé byli spíš zvědaví než nadšení. Ale co se Bertieho týkalo, i tak mu projížďka kočárem přes noční Paříž, po širokých třídách, ze kterých odklonili všechen provoz, bezpochyby vynahrazovala jakýkoli nedostatek nadšení ze strany nabručených měšťáků. Elysejská pole tehdy byla v poslední fázi své proměny z hrubé cesty přes bažiny ve velkoměstskou třídu a nyní je už lemovaly zbrusu nové stavby určené pro Exposition Universelle roku 1855. Všechny tyto budovy byly posléze zbourány, ale tam, kde nyní stojí Grand Palais a Petit Palais, se tyčil obrovitý Palais de l’Industrie, Průmyslový palác, dvě stě metrů dlouhý, třicet pět metrů vysoký kamenný kolos s obrovitou kopulí ze skla a železa. Uprostřed průčelí měl triumfální oblouk završený skulpturou velmi skromně nazvanou Francie, koruna obchodu a průmyslu. Toho letního večera vezli Bertieho kolem stavby s průhlednou střechou a se čtyřmi stovkami oken, jen planoucích plynovým osvětlením, a určitě to byl jeden z nejúchvatnějších pohledů na planetě – lepší už mohl být jen londýnský Crystal Palace. Poté projela královská návštěva kolem Vítězného oblouku, který se tyčil uprostřed nového náměstí, place de l’Étoile, jako střed nejluxusnějších nových tříd, a posléze vjeli do tmy v Bois de Boulogne. J eho Veličenstvo Bertie.indb 29Jeho Veličenstvo Bertie.indb 29 20.10.2014 9:35:3520.10.2014 9:35:35 30 Také Buloňský lesík tehdy prodělával pozoruhodnou přestavbu. Někdejší královský lovecký les na západním okraji Paříže, kdysi tak hustě zalesněný, že za Revoluce se v něm ukrývali aristokrati, byl poničen britskými a ruskými okupačními jednotkami po napoleonských válkách, a tak nutně potřeboval znovu osázet stromy. Nicméně Napoleon III. se poté, co v Londýně zhlédl Hyde Park, rozhodl, že pokud má být Paříž jeho výkladní skříní, obyčejný les je obyčejný až moc, a tak poručil udělat z lesa městský park se širokými cestami pro kočáry, a dokonce i s umělou říčkou, podle vzoru jezera Serpentine. A bezpochyby tady s chutí polichotil svým anglickým hostům a pověděl jim, že jejich hlavní město mu bylo inspirací pro zkrášlení jeho vlastní metropole. A co více, jako hold „sportu králů“, který Britové do Francie vyvezli, si Napoleon do parku objednal ještě něco dalšího: dostihovou dráhu v Longchamp; Bertie to ještě netušil, ale později mu měla poskytnout mnoho zábavy. Když procesí překročilo Seinu, Napoleon jistě zalitoval, že se nepodařilo dostat královské hosty ještě za světla k Château de Saint-Cloud. Byl to totiž klenot francouzské architektury, převážně klasická stavba vybudovaná bratrem Ludvíka XIV., vévodou z Orlé ansu, ale posléze rozšířená za Ludvíka XVI. jako jeho svatební dar pro Marii Antoinettu. Zámek se zrcadlil v řece a ke vzdálenému městu byl obrácen rozlehlým terasovitým parkem, a jak Napoleon I., tak i Napoleon III. si jej vybrali coby místo svého uvedení v úřad. Byl to tedy nejvyšší symbol francouzské moci – a teď na něj měli Viktorie, Albert, Vicky a Bertie jen částečný výhled. V zámku proběhla recepce, velkolepá a intimní najednou. Představu si o ní můžeme udělat díky obrazu jednoho z císařových oblíbených malířů, Charlese Müllera. Na plátně provedeném podle kreseb, jež Müller pořídil na místě, vidíme přijímací sál se spoustou krásně oděných dvořanů; zkrátka to nejelegantnější shromáždění, jaké se ve Francii dalo najít. Byli tu přátelé, spojenci a důvěrníci císařského páru, včetně Napoleonovy Jeho Veličenstvo Bertie.indb 30Jeho Veličenstvo Bertie.indb 30 20.10.2014 9:35:3620.10.2014 9:35:36 31 sestřenice a někdejší snoubenky Mathildy, která žila se svým milencem, holandským šlechticem, a nijak se s tím netajila. Müller zachytil schodiště, místo květin ve vázách ozdobené řadami vojáků ve zlatých přilbách s chocholy, na jejichž kovu se odráželo světlo z masivních svícnů. A ve středu té okázalé scény jsou její královské a císařské hvězdy. Napoleon je, protože on obraz objednával, vidět nejvíc a je nerealisticky štíhlý a vzpřímený. Na sobě má modrý vojenský kabát a těsné červené kalhoty, knír mu trčí jako ručičky hodinek ve tři čtvrtě na tři. Vedle něj stojí Evženie v elegantních šatech s vysokým límečkem a laskavě se dívá na poněkud staromódní Viktorii, jedinou dospělou ženu ze všech přítomných, která má čepec podobný těsné noční čepičce. Královna jako by se ukláněla císařskému páru (Müller byl koneckonců Francouz), jako by projevovala vděk za pozvání do tak útulného domečku. Albert jen září v šarlatové blůze a stojí o kousek dál, snad proto, aby svou výškou nezahanboval Napoleona. Ruku má položenou na šavli a působí zamyšleně, jako by si kladl otázku: „Co to ten Frantík dělá, to mi balí manželku?“ Müller si také dal velice záležet na portrétech princezny Vicky – je to zmenšená kopie své matky, dokonce má i čepec – a Bertieho, kteří stojí mezi rodiči. Mladý princ má na sobě vkusnou bílou košili a tmavé sako a plavé vlasy má ulízané, jako by jej matka právě přinutila se učesat. Zvláštní je, že se jako jediný ze všech dívá na malíře. Jako by se mu v hlavě rozsvěcovalo. Je uprostřed té scény, což je pro ten večer bezpochyby nejokázalejší událost celého západního světa*, a nejspíš si myslí: „Je tu tolik dospělých členů královské a císařské rodiny a tolik neuvěřitelně elegantních dvořanů, ale pan malíř maluje mě. Mich. Moi. Že bych vážně byl až tak významný? Hmm, když se nad tím tak zamyslíme... * Téhož dne byla podepsána dohoda mezi Vatikánem a Rakouskem, podle níž katolická církev získala právo rozhodovat o  rakouských zákonech týkajících se manželství a  vzdělávání, ale nějak se nedochovaly zprávy, že by se pak konala větší párty. Jeho Veličenstvo Bertie.indb 31Jeho Veličenstvo Bertie.indb 31 20.10.2014 9:35:3620.10.2014 9:35:36 32 VI V několika příštích dnech musel Bertie čelit neustálé pozornosti druhých, od kritického zraku diváctva při těch příležitostech, kdy jeho i rodinu ukazovali všude možně po městě, až po podrobnější zkoumání rodičů, kteří pozorně hledali sebemenší náznak toho, že byl vlastně špatný nápad ho vůbec brát s sebou. Dokud nepřijde důkaz o opaku, byl pro ně Bertie stále zaostalý hoch, který vyžaduje neustálé terorizování od svých strážců mravnosti. A tady ve Francii je jako utržený ze řetězu, takže je třeba jej sledovat ještě víc. Některé ofi ciality musely být pro chlapce proslulého slabší schopností se soustředit poměrně těžké – třeba tříhodinová obchůzka po výtvarné části Světové výstavy, kde bylo pět tisíc děl od dvou tisíc umělců z osmadvaceti zemí (i když půlka byla francouzská, jak jinak). Z výstavy byli nadšením bez sebe lidé jako básník Baudelaire, proslulý svým návykem na drogy, který napsal, že „výstava anglických malířů... je hodna dlouhého a trpělivého zkoumání“. Což zní přesně jako akce, ze které by většina třináctiletých kluků nejraději plačky utekla. Ale našlo se tu i jedno plátno, které Bertieho téměř jistě zaujalo: skupinový portrét císařovny Evženie s dvorními dámami od německého malíře Franze Xavera Winterhaltera. Oku moderního diváka asi bledé, unylé dámy s nudnými pěšinkami uprostřed čela, s povislými loknami a neskutečně nabobtnalými róbami připadají jako sbírka oživlých polštářů, ale pro Bertieho (a vlastně pro kohokoli, snad kromě nejskalnějších pařížských revolucionářů) těch osm žen pózujících na poněkud vlhce vyhlížející lesní mýtince asi bylo vidinou téměř božské krásy, přičemž dokonalá bledost pokožky a okázalé oděvy jim dodávaly výraz nekonečné sebejistoty. A nezapomeňme na ramena – všechny šaty včetně císařovniných byly střižené tak, aby jejich nositelky byly v podstatě nahé od bicepsu výš a aby výstřihy visely mučivě volně hned nad rýhou mezi ňadry. Kdyby si kterákoli založila ruce křížem, šaty by z ní jednoduše spadly. Erotický podtón obrazu byl jako reklama na imperialismus. Před Jeho Veličenstvo Bertie.indb 32Jeho Veličenstvo Bertie.indb 32 20.10.2014 9:35:3620.10.2014 9:35:36 33 několika desítkami let by urozeným ženám podobně povýšené chování zajistilo výlet pod gilotinu, ale teď nestydatě vystavovaly parádu a mlčky jako by sdělovaly: „Drž se Napoleona III. a něco z tohohle získáš taky.“ V Bertieho případě se tento vzkaz už za několik let ukázal být naprosto pravdivým. Po obchůzce výstavy následoval oběd, který podle všeho způsobil v Paříži menší nedorozumění. Byl totiž v ofi ciálním programu státní návštěvy uveden anglickým slovem „lunch“, které tehdy většina Francouzů nikdy neslyšela. Jeden novinář napsal, že zaslechl, jak nějaký Pařížan tvrdí, že to asi bude překlep z „punch“ – patrně si myslel, že se anglická královská rodina o polednách nalévá koktejly. Bertie by si býval mnohem víc užil návštěvu Průmyslového paláce, protože tam se dala najít spousta hluku, páry a zábavy. Návštěvníci Expa v roce 1855 si mohli prohlédnout různé zbrusu nové vynálezy, jako byla travní sekačka, pračka (ne že by nějakému členu královského rodu hrozilo, že něco z toho bude obsluhovat osobně), saxofon, šestiranná zbraň pana Samuela Colta, telegraf, elektrické hodiny, kávovar schopný vyrobit dva tisíce šálků za hodinu, veslice vyrobená z betonu, největší zrcadlo všech dob (5,37 m vysoké a 3,36 m široké), a také rozličné stroje, jež dovedly rozkrájet, rozdrtit, sklidit, ohřát, ochladit a přepravit jakýkoli průmyslový či zemědělský produkt, který vás jen napadne. Jednou z nejoblíbenějších atrakcí pak byl stánek, kde zdarma rozdávali vzorky čerstvě praženého tabáku. Ale i některé vznosnější akce byly docela zábavné. Ve čtvrtek 23. srpna byli Britové čestnými hosty na plese pořádaném pařížskou radnicí v Hôtel de Ville. Mezi ostatními hosty bylo několik šejků, z nichž jeden se před Viktorií uklonil, a než mu v tom někdo stačil zabránit, zvedl jí lem roucha a políbil kotník, k čemuž s pronikavým smyslem pro dějiny Anglie prohlásil: „Honi soit qui mal y pense.“* Za takový žertík s královskou nožkou by jej princ Albert mohl i prošpikovat * Šejkovo gesto klidně mohlo být i duchaplnou, aktuální narážkou na to, že Viktorie udělila Napoleonovi podvazkový řád, když byl v Anglii. Jeho Veličenstvo Bertie.indb 33Jeho Veličenstvo Bertie.indb 33 20.10.2014 9:35:3620.10.2014 9:35:36 34 mečem, nebýt toho, že Viktorie to vzala s odměřeným smíchem. Navzdory své prudérní pověsti začínala královna patrně vnikat do pařížského způsobu myšlení. Čtyřiadvacátý srpen, den po kotníkovém incidentu, je dnem, u kterého se většina Bertieho životopisců* * důkladněji zastavuje. Po podvečerní přehlídce 45 000 vojáků cvičících na Martových polích (kde později vyroste Eiffelova věž) Viktorie nedala jinak, než že vezme Bertieho do Invalidovny podívat se na hrobku Napoleona Bonaparta. Návštěva byla improvizovaná, a tak když nepočetná skupinka dorazila na místo, kde je dodnes muzeum postavené kolem původního útulku pro válečné invalidy, narazila taky na uvítací výbor, skromný, ale pozoruhodný. Byla to skupinka veteránů s pochodněmi v rukou, včetně několika starých vojáků, kteří osobně bojovali Bonapartovi po boku. Byla tmavá, větrná noc a světlo z pochodní zběsile poskakovalo. Kulhající veteráni dovedli návštěvníky do kaple. Někdejší císař zatím odpočíval v menší Chapelle de Saint-Jérôme, protože jeho obrovité mauzoleum pod vznosnou kopulí se ještě stavělo.** Rakev byla zahalena fi alovou drapérií vyšívanou vzorem včel – znakem rodu Bonapartů. Viktorie vešla s Napoleonem III. a se starými vojáky do zastíněné, chladné kaple a přemohla ji slavnostní atmosféra, jak beze studu přiznala ve svém deníku: „Stála jsem tam, před rakví nejzavilejšího nepřítele Anglie, zavěšená do Napoleona III., jeho synovce; já, vnučka toho krále, jenž jej nenáviděl nejvíc ze všech a jenž se proti němu nejrázněji stavěl, a právě tento synovec, jenž nese jeho jméno, se stal mým nejbližším a nejdražším spojencem! (...) Vskutku podivné a podivuhodné, vždyť tímto projevem úcty mrtvému nepříteli jako by byly staré spory a soupeření * Seznam jeho životopisů, ve kterých jsem si při rešerších pro tuto knihu čítal, najdete v bibliografi i na s. 309–310. ** Hrobku začali budovat v roce 1842 a dokončili ji až roku 1861. Jeho Veličenstvo Bertie.indb 34Jeho Veličenstvo Bertie.indb 34 20.10.2014 9:35:3620.10.2014 9:35:36 35 smazány a pouto jednoty, jež nyní byla šťastně navázána mezi dvěma skvělými a mocnými národy, opatřeno nebeskou pečetí!“ Viktorie se nejspíš domýšlela, že přes dočasné anglofrancouzské spojenectví kvůli Krymu její prohlášení o nebesy schváleném přátelství Británie s Francií nepřijmou politici doma v Anglii moc dobře, ale rozhodla se ten historický okamžik zpečetit. Oslovila Bertieho, svého dědice, nakázala mu, ať v rámci nového přátelství poklekne před Bonapa


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist