načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jehličnany pro zahrady a skalky -- 2., přepracované vydání - Petr Pasečný

Jehličnany pro zahrady a skalky -- 2., přepracované vydání

Elektronická kniha: Jehličnany pro zahrady a skalky
Autor: Petr Pasečný
Podnázev: 2., přepracované vydání

Nové vydání velice úspěšné knihy o jehličnanech je odpovědí na neustále rostoucí zájem o pěstování těchto dřevin, ať už pro potěšení z nich na zahradě či na terase domu. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  101
+
-
3,4
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2005
Počet stran: 95
Úprava: 28 stran barevné obrazové přílohy
Vydání: 2. přeprac. vyd.
Skupina třídění: Zahrádkářství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada Publishing, 2005
ISBN: 80-247-1432-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nové vydání velice úspěšné knihy o jehličnanech je odpovědí na neustále rostoucí zájem o pěstování těchto dřevin, ať už pro potěšení z nich na zahradě či na terase domu. Kromě cenných rad, které se týkají pěstitelských zásad, zde najdete celou řadu novinek v sortimentu nabízených druhů a kultivarů, které jsou k dostání na našem trhu a zároveň vhodné do našich klimatických a půdních podmínek. K atraktivnosti publikace přispívá i zbrusu nová příloha.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Petr Pasečný - další tituly autora:
Připravujeme zahradu na zimu Připravujeme zahradu na zimu
Připravujeme zahradu na jaro a léto Připravujeme zahradu na jaro a léto
 (e-book)
Připravujeme zahradu na jaro a léto Připravujeme zahradu na jaro a léto
 (e-book)
Připravujeme zahradu na zimu Připravujeme zahradu na zimu
 (e-book)
Sukulenty Sukulenty
 
K elektronické knize "Jehličnany pro zahrady a skalky -- 2., přepracované vydání" doporučujeme také:
 (e-book)
Kámen v okrasné zahradě Kámen v okrasné zahradě
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Petr Pasečný

Jehličnany pro zahrady a skalky

2., přepracované vydání

Vydala Grada Publishing, a.s.,

U Průhonu 22, Praha 7,

obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz,

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 2303. publikaci

Odpovědná redaktorka Regina Králová

Sazba Artedit s.r.o., Praha

Fotografie na obálce a v barevné příloze Petr Pasečný

Počet stran 96 a 28 stran barevné přílohy

Druhé, přepracované vydání, Praha 2005

Vytiskl Rodomax-Print, s. r. o.

Rezecká 1164, Nové Město n. Metují

© Grada Publishing, a.s., 2005

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2005

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 80-247-1432-9


5Obsah

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. Jehličnany v systematice rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 2. Hlavní areály výskytu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 3. Estetika a funkce jehličnanů v zahradní tvorbě . . . . . . . . . . . . . 12

3.1 Základní tvary jehličnanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

3.2 Typy podle hustoty větví a olistění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

3.3 Textura a barevnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 4. Nároky na půdu a prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 5. Poloha zahrady a účel výsadby rozhodují o druhu jehličnanu . 21

5.1 Jehličnany jako solitéry nebo v řídkých skupinách . . . . . . . . . 22

5.2 Jehličnany pro skalky a vřesoviště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

5.3 Jehličnany jako náhrada trávníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

5.4 Jehličnany pro živé ploty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 6. Výsadba jehličnanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 7. Rozmnožování jehličnanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

7.1 Generativní rozmnožování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

7.2 Vegetativní rozmnožování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 8. Čarověníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 9. Druhy a kultivary jehličnanů vhodné do našich podmínek . . . 37

9.1 Abies – jedle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

9.2 Calocedrus decurrens – pazerav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

9.3 Cedrus – cedr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

9.4 Cephalotaxus – hlavotis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

9.5 Chamaecyparis – cypřišek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

9.6 Cryptomeria – kryptomerie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

9.7 x Cupressocyparis – cypřišovec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50


6 JEHLIČNANY PRO ZAHRADY A SKALKY

9.8 Ephedra – chvojník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

9.9 Ginkgo – jinan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

9.10 Juniperus – jalovec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

9.11 Larix – modřín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

9.12 Metasequoia – metasekvoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

9.13 Microbiota – mikrobiota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

9.14 Picea – smrk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

9.15 Pinus – borovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

9.16 Podocarpus – nohoplod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

9.17 Pseudolarix – pamodřín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

9.18 Pseudotsuga – douglaska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

9.19 Sciadopitys – pajehličník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

9.20 Sequoiadendron – sekvojovec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

9.21 Taxodium – tisovec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

9.22 Taxus – tis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

9.23 Thuja – zerav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

9.24 Thujopsis – zeravinec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

9.25 Torreya – toreja . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

9.26 Tsuga – jedlovec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

Teplomilné druhy pěstované u nás . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Minislovníček odborných výrazů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Rejstřík latinských názvů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Rejstřík českých názvů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94


Úvod

Úspěch prvního vydání knihy o jehličnanech svědčí o nesporně velkém

zájmu o tyto dřeviny, které se už mnohdy staly neodmyslitelnou součástí

zahradního prostoru. Zejména v posledních letech obliba jehličnanů

výrazně stoupá. Rostoucímu zájmu o esteticky cenné dřeviny chce vyho

vět i tato nově přepracovaná publikace.

Vpředkládaném vydání se čtenář seznámí s mnoha novými kultivary,

vhodnými do našich půdních a klimatických poměrů, pozná navíc základ

ní způsoby rozmnožování jehličnanů a jistě jej potěší i nová obrazová pří

loha. Dozví se množství informací vztahujících se k široké tvarové a barev

né rozmanitosti různých druhů a kultivarů jehličnanů, včetně jejich

pěstitelských nároků. Do kultury přichází mnoho nových kultivarů různé

provenience (původu). S nimi souběžně vzniká řada nových názvů a je

snaha novinky rychle zavést. To s sebou přináší obvykle zmatek v botanic

ké nomenklatuře (názvosloví) a je na specialistech výzkumných ústavů,

botanických zahrad a arboret, aby do terminologie vnesli pořádek.

Nejsem velkým zastáncem rozškatulkování přírody pro naše lidské potře

by. Příroda je mocná a rozmanitá, do všech detailů obtížně postižitelná.

Jenom my, lidé, si myslíme, že jde všechno rozškatulkovat do námi vytvo

řených kategorií. Něco jde, něco ne. Přesto se však snažíme velké množství

informací roztřídit, zjednodušit. Jeden botanik takovým způsobem, druhý

jiným, třetí ještě jinak. Milovníka a pěstitele jehličnanů na zahradě však

většinou zmatky kolem botanické nomenklatury nezajímají. Název chce

znát jeden, nejlépe správný. Účelem publikace je podchytit v současnosti

nejběžnější a nejdostupnější druhy a kultivary jehličnanů, které jsou nabí

zeny v sortimentu okrasných školek a zahradnických firem.

Chtěl bych při této příležitosti poděkovat bývalému řediteli Pražské bota

nické zahrady v Troji Jiřímu R. Haagerovi a dále řediteli Vyšší odborné ško

ly zahradnické a Střední zahradnické školy v Mělníku Ing. Janu Macurovi

za to, že mně umožnili vyfotografovat některé jehličnany. Část fotografií

pak pochází z mého archivu a z několika cest do východní Asie.

Ing. Petr Pasečný

7Úvod



1. Jehličnany v systematice rostlin Rostlinnou říši dělíme velmi zjednodušeně na rostliny nahosemenné (Pinophyta)akrytosemenné (Magnoliophyta). Jehličnany patří k rostlinám nahosemenným. Jejich původ je prastarý. Spolu s kapraďorosty, plavuněmi a přesličkami se na Zemi vyvíjely už koncem prvohor. Hlavního rozšíření ve vegetaci dosáhly však v druhohorách (před 125–200 miliony let) a začátkem třetihor. Rozdělení nahosemenných rostlin do tříd: • Třída CYCADOPSIDA zahrnuje hlavně fosilní (dnes neživé) druhy.

Dnes existuje pouze rod Cycas (cykas). • Třída GINKGOOPSIDA je zastoupena jediným recentním druhem

Ginkgo (jinan) • Třída PINOPSIDA zahrnuje do dvou řádů několik čeledí jehličnanů

(konifer).

Čeleď Pinaceae (borovicovité) obsahuje rody: Abies (jedle), Pseudotsu

ga (douglaska), Tsuga (jedlovec), Picea (smrk), Pseudolarix (pamodřín),

Larix (modřín), Cedrus (cedr), Pinus (borovice).

Čeleď Taxodiaceae (tisovcovité) zahrnuje rody: Sequoia (sekvoje),

Sequoiadendron (sekvojovec), Metasequoia (metasekvoje), Taxodium (tiso

vec), Cryptomeria (kryptomerie), Cunninghamia (ostrolistec), Sciadopitys

(pajehličník).

Čeleď Cupressaceae (cypřišovité) má rody: Calocedrus (pazerav), Cup

ressus (cypřiš), Chamaecyparis (cypřišek), x Cupressocyparis (mezirodový

kříženec cypřiše a cypřišku), Thujopsis (zeravinec), Thuja (zerav), Juni

perus (jalovec).

Čeleď Podocarpaceae (nohoplodovité) obsahuje jediný pro nás málo

významný rod Podocarpus (nohoplod).

Če1eď Cephalotaxaceae (hlavotisovité) obsahuje pro nás jeden

významnější rod Cephalotaxus (hlavotis).

Čeleď Araucariaceae (blahočetovité) zahrnuje pro naše podmínky

méně významný rod Araucaria (blahočet).

Čeleď Taxaceae (tisovité) obsahuje rody Torreya (toreja) a Taxus (tis). • Třída CHLAMYDOSPERMA

Čeleď Ephedraceae (chvojníkovité) má jeden rod Ephedra (chvojník).

9Jehličnany v systematice rostlin


2. Hlavní areály výskytu

Nejodolnější v jakýchkoli klimatických podmínkách jsou vždy domácí dru

hy jehličnanů. V oblasti České republiky jsou to druhy evropské, přede

vším středoevropské, které budou nejodolnější vůči nízkým teplotám

v zimě. Druhy rostoucí v přirozených areálech našich hor, ve Vysokých

a Nízkých Tatrách, v Karpatech a v Alpách mohou v nížinách trpět nikoli

mrazem, ale střídavým rozmrzáním a zamrzáním během mokrých dešti

vých zim. Nepříznivě se na nich rovněž projevuje celkové znečištění

ovzduší (smog, exhaláty, prašnost atd.). Druhy pocházející z horských

pásem Evropy (např. z Kavkazu, pohoří Balkánu, Pyrenejí nebo z hor skan

dinávských zemí) odolávají u nás obvykle také mrazu a je zajímavé, že jsou

i odolnější vůči znečištěnému ovzduší více než naše druhy domácí. Nao

pak druhy rostoucí v celém Středomoří, Černomoří a v západní Evropě na

atlantickém pobřeží jsou u nás už choulostivé vůči nízkým zimním teplo

tám, protože tato oblast je svými průměrnými ročními teplotami charak

teristická pro severní okraj subtropického pásma. V příznivých zimách se

slabými mrazy a dokonalou zimní ochranou přežívají však tyto druhy

v našich podmínkách u nás také.

K běžně rostoucím středoevropským druhům patří Abies alba (jedle bělo

korá), Ephedra distachya (chvojník dvouklasý), Juniperus communis (jalovec

obecný), Juniperus nana (jalovec nízký), Juniperus sabina (jalovec chvojka), Larix decidua (modřín opadavý), Picea abies (smrk ztepilý), Pinus cembra (borovice limba), Pinus mugo (borovice kleč), Pinus sylvestris (borovice lesní) a Taxus baccata (tis červený). Rozvoj námořní plavby a objevitelské cesty po světě koncem 17. a hlavně v 18. století znamenaly kromě jiných oborů také obrovský rozmach přírodních věd. Ze zámořských cest byly dováženy sazenice různých květin, keřů i stromů, včetně jejich semen, a tím byl dán základ pro novou odbornou disciplínu – tzv. introdukci rostlin. Introdukované dřeviny nemají původ (domovinu) u nás, ale jinde ve světě. Dlouhé roky pěstování v našich podmínkách způsobily, že mnoho druhů se stalo odolnými tak, že často překonaly i domácí dřeviny. Nyní jsou běžně pěstovány v našich zahradách a parcích. Hlavní světové přírodní areály, odkud pochází většina cizokrajných jehličnanů pěstovaných u nás, se převážně vyskytují v klimaticky mírném pásmu severní polokoule.

10 JEHLIČNANY PRO ZAHRADY A SKALKY


Oblast východoasijská

Japonsko, Kurily, Sachalin, Korea – z těchto oblastí pocházejí: Cryp

tomeria japonica, Larix kaempferi, Pinus densiflora, Sciadopitys verticillata,

Taxus cuspidata aj.

Čína: Juniperus chinensis, Juniperus squamata, Metasequoia glyptostroboi

des, Thuja orientalis aj.

Sibiř: Microbiota decussata, Picea obovata, Pinus sibirica, Ephedra mono

sperma.

Himálaj: Cedrus deodara, Pinus wallichiana, Taxus wallichiana, Tsuga

dumosa. • Oblast severoamerická

Kalifornie, Skalisté hory, západní Kanada: Abies concolor, Abies excel

sior, Abies lasiocarpa, Abies nobilis, Chamaecyparis lawsoniana, Chamae

cyparis nootkatensis, Calocedrus decurrens, Picea breweriana, Picea engel

mannii, Picea pungens, Picea sitchensis, Pinus aristata, Pinus contorta,

Pinus flexilis, Pinus jeffreyi, Pinus ponderosa, Pseudotsuga menziesii, Sequo

iadendron giganteum, Thuja plicata, Tsuga heterophylla, Tsuga mertensiana.

Východ USA, Kanada: Abies balsamea, Chamaecyparis thyoides, Junipe

rus virginiana, Picea glauca, Picea mariana, Pinus banksiana, Pinus strobus,

Taxodium distichum, Thuja occidentalis, Tsuga canadensis. • Oblast evropská

Pyrenejský poloostrov a severní Afrika: Abies pinsapo, Cedrus atlanti

ca, Pinus nigra var. salzmanii.

Balkán: Abies cephalonica, Juniperus sabina, Picea omorika, Pinus heldrei

chii, Pinus nigra var. pallasiana.

Alpy: Pinus nigra var. austriaca. • Oblast maloasijská a Kavkaz

Abies nordmanniana, Cedrus libani, Picea orientalis. V uvedeném přehledu nejsou vyjmenovány všechny jehličnany rostoucí v jednotlivých oblastech, ale jen ty nejdůležitější, které se pěstují u nás jako čisté botanické druhy nebo v různých barevných a tvarových formách.

11Hlavní areály výskytu


3. Estetika a funkce jehličnanů v zahradní tvorbě

Jehličnaté dřeviny jsou nepostradatelnou součástí rostlinného bohatství

našich zahrad. V průběhu roku nepodléhají žádným větším vizuálním

změnám, a proto celoročně vyvažují zahradní kompozici. Výjimkou jsou

pouze jehličnany opadavé, které pěstujeme ve čtyřech druzích (metasek

voje, modřín, pamodřín a tisovec).

Vytrvalost v olistění stálezelených jehličnanů je jedním z nejvýznamněj

ších okrasných znaků, které ovlivňují způsob a možnosti jejich použití

v zahradní tvorbě. Pomocí jehličnanů je totiž možné prostor úplně uzavřít

nebo jej částečně vymezit, a tím dosáhnout jakési intimity v zahradě. Sou

časně tak vytvoříme vnitřní kompozici zahrady, která je téměř nezávislá na

okolí. A to je nejdůležitější požadavek při tvorbě hlavně menších zahrad.

Podobným způsobem můžeme stálezelené jehličnany využívat k zamasko

vání, k zakrývání nežádoucích předmětů a staveb. K tomu nám pomů

že jejich široký výběr, neboť mohou mít různou výšku, tvar, barvu, husto

tu a texturu. Výška je velice důležitým znakem, který obvykle vnímáme

současně s celkovým tvarem dřeviny (habitus). Tvar spolu s výškou jsou

celoročně naprosto zřetelné a výrazné z důvodu stálezeleného olistění.

Jehličnany často používáme jako dominantní kompoziční prvek (střed

optického zájmu), a to buď jako samostatně stojící (solitéra), nebo ve sku

pině. Je třeba tyto „dominanty“ sázet uváženě, nepřehánět jejich množství

v zahradě. Je-li jich v zahradě mnoho, ztrácí se tím jejich dominance. Při

dominantním použití jehličnanů je nezbytné znát sortiment druhů. Při vý

běru dřeviny jako dominanty musíme brát v úvahu dva hlavní cíle. Prvním

jsou okrasné vlastnosti dřeviny a druhým nároky na stanoviště. Dominan

ta se musí rychle a dobře vyvíjet a musí být podle podmínek přiměřeně

odolná a životná. Při pravidelném tvaru některých jehličnanů (např. jedle,

smrky, cypřišky, jalovce, zeravy) je každé porušení obrysu (linie, siluety)

mnohem více nápadné.

V případě „zarámování“ architektury (domů, chat apod.) je pravidelnost

a výraznost tvaru jehličnanů vyhledávaným kompozičním prvkem. Stejně

tak dobře jehličnany poslouží k vytvoření přechodu do zahrady nebo i do

volné krajiny.

Jejich pravidelnost a tvarová stálost nám může sloužit také jako měřítko,

které nám umožňuje odhadovat vzdálenost i velikost. Vhodným výběrem

různých tvarů a výšek jehličnanů však můžeme záměrně i měřítko zkreslit –

tzv. kompoziční iluze.

12 JEHLIČNANY PRO ZAHRADY A SKALKY


13Estetika a funkce jehličnanů v zahradní tvorbě

Pravidelnost tvarů (včetně možnosti dalšího tvarování člověkem některých druhů a kultivarů) byla hlavním důvodem k jejich vysazování v historických zahradách, kde byl kladen důraz na pravidelnou (symetrickou) kompozici. Vhodné změny sortimentu (cypřišek nebo zerav za cypřiš, jedlovec za cedr apod.) umožnily u nás přenášet architektonické motivy a také napodobovat prvky zahradní tvorby Středomoří, zejména Itálie a Francie. Podle současných estetických názorů a společenského vývoje a myšlení jsou však tyto typy zahrad už historií (i když i dnes ojediněle najdeme v zahradách prvky pravidelnosti, v podobě stříhaných pravidelných živých plůtků z jehličin). Zahrady, parky a veškerá zeleň městských aglomerací se v dnešní době koncipují v duchu přírodně krajinářském, dříve také anglickém. V celkovém řešení chybí pravidelnost (symetrie), dřeviny nejsou tvarovány do přísných geometrických tvarů, naopak je snahou projektantů a zahradních architektů vytvořit v zahradách a parcích kus volné, ničím nesvázané přírody, s použitím domácích i cizokrajných (introdukovaných) dřevin. Některé jehličnany svým většinou pravidelným tvarem, texturou i barvou, někdy až strnulostí, navozují pocit nebo náladu vážnosti, důstojnosti, ticha. Ve větších výsadbách, kde se k tomu připojuje ještě hluboký stín, mohou mít lidé pocit stísněnosti, někdy až deprese. Proto se těchto druhů jehličnanů hojně používalo k vytvoření slavnostní nálady na hřbitovech a dalších pietních místech. Takové pocity vzbuzovaly hlavně některé druhy cypřišků, tisů a zeravů, což vedlo k vytvoření předsudků pro jejich použití, že se hodí jen na hřbitov. Lidé a názory se vyvíjejí, předsudky se pomalu vytrácejí anebo se mění na jiné. U jehličnanů však nic nemění na skutečnosti, že díky svému bohatému sortimentu tvarů a barev jsou použitelné k výsadbám téměř kdekoliv. Dnešní móda jehličnanům obzvlášť přeje. Jednak z důvodu, že jehličnany jsou přitažlivé a krásné, jednak proto, že majitelům zahrad se nechce na podzim třeba hrabat listí. S přihlédnutím k místním přírodním podmínkám by v zahradní kompozici měly být zastoupeny jak jehličnany, tak listnáče. 3.1 Základní tvary jehličnanů •

Kuželovité tvary – např. Abies veitchii, Chamaecyparis pisifera ’Plumo

sa’, Chamaecyparis pisifera ’Boulevard’, Thuja occidentalis. • Široce kuželovité tvary – např. Abies alba, Abies concolor, Picea abies,

Picea glauca ’Conica’, Thuja plicata. • Úzce kuželovité tvary – např. x Cupressocyparis leylandii, Picea omori

ka, Picea pungens ’Moerheim’.


Sloupovité tvary – např. Chamaecyparis lawsoniana ’Alumii’, Juniperus

virginiana ’Burkii’, Thuja occidentalis ’Rosenthalii’, Taxus baccata ’Fasti

giata’.

• Úzce sloupovité tvary – např. Juniperus communis ’Hibernica’, Junipe

rus virginiana ’Skyrocket’, Thuja occidentalis ’Malonyana’.

• Převislé tvary – např. Chamaecyparis nootkatensis ’Pendula’, Larix deci

dua ’Pendula’, Picea abies ’Inversa’, Tsuga canadensis ’Pendula’.

• Kulovité až vejčité tvary – např. Pinus densiflora ’Umbraculifera’, Pinus

mugo var. pumilio, Picea abies ’Echiniformis’, Thuja occidentalis ’Globosa’.

• Poléhavé, rozprostřené tvary – např. Juniperus horizontalis ’Glauca’,

Juniperus procumbens ’Nana’, Taxus baccata ’Repandens’.

• Poléhavé, vystoupavé tvary – např. Juniperus chinensis ’Pfitzeriana

Compacta’, Juniperus sabina ’Variegata’, Tsuga canadensis ’Jeddeloh’. Tvarová stupnice (nebo rozdělení) je velmi bohatá a lze ji členit mnohem podrobněji. Ve speciální části je tvar včetně výšky a šířky uveden u každého kultivaru. Tvar můžeme ovlivnit i způsobem použití. Jestliže například naroubujeme převislý kultivar na nízký kmínek, dostaneme výsledný tvar dřeviny plazivý nebo poléhavý. Naopak naroubováním plazivého kultivaru na vyšší kmínek vznikne tvar převislý. Tvar některých jehličnanů lze přizpůsobit různými pěstitelskými zásahy (řez, zaštipování letorostů, tvarování výhonů nebo kmínků, regulování výživy apod.). U některých druhů borovic dosáhneme nízkých, hustých a kompaktních tvarů pravidelným zaštipováním. V principu jde o zkrácení (o 1/2 až 2/3) měkkých zelených výhonků ve stadiu „svíček“ (tj. čerstvě na jaře vyrostlé měkké, nedřevnaté výhonky, které ještě nejsou porostlé jehličím). Výhonky zaštipujeme nebo sestřihujeme podle počasí od poloviny května do června. Tímto zásahem, který je vlastně poškozením a odstraněním hlavního pupenu, se vytvoří větší množství bočních pupenů, což má za následek hustější rozvětvení v příštím roce. Po zákroku řez borovici nijak nehyzdí, ponechané zbytky výhonků obrostou běžně jehličím. Tento netradiční způsob řezu je osvědčený u borovic se dvěma až třemi jehlicemi ve svazečku (odtrhneme-li z větvičky borovice jehlice, vidíme, že jsou spolu srostlé po dvou nebo po třech). Borovice s pěti jehlicemi však k tomuto řezu příliš vhodné nejsou. Borovice se dvěma jehlicemi – borovice lesní, b. Banksova, b. pokroucená, b. kleč, b. černá, b. blatka. Borovice se třemi jehlicemi – borovice Jeffreyova, b. těžká, b. tuhá.

14 JEHLIČNANY PRO ZAHRADY A SKALKY


Zcela samostatnou kapitolou o tvarování jehličnanů, která přesahuje rámec této knihy, je pěstování známých bonsají. Jsou to jehličnany zakrslých a bizarních tvarů pěstované v nádobách ve východní Asii (Čína, Japonsko, Korea atd.). Rovněž různý způsob rozmnožování má vliv na tvar stejných druhů jehličnanů. Hlavně školkařům (ale i pěstitelům) jsou známy rozdíly mezi vegetativně (řízkováním nebo roubováním) a generativně (semeny) množenými jehličnany. Stejně tak může být tvar ovlivněn určitou částí rostliny, která byla z mateční rostliny odebrána k množení. Pokud byl použit k roubování terminální (vrcholový) výhon, zejména u jedlí a smrků, pak roste roubovanec pravidelně už od samého počátku. Jelikož však ani v matečnici (ze které jsou rouby pravidelně odebírány) není terminálních výhonů mnoho, musí se k roubování odebírat i výhony postranní. Z těch potom rostou dřeviny velmi nepravidelného tvaru. Někdy zůstane nepravidelný, bizarní tvar rostlině natrvalo, někdy se srovná. Původní boční výhon totiž převezme funkci terminálu a dřevina začne po letech růst pravidelně. Dalším důležitým znakem jehličnanů, který doplňuje tvar, je jejich kompaktnost, hustota. Vychází z celkového zavětvení a olistění (viz schéma na str. 16). 3.2 Typy podle hustoty větví a olistění • Cyprišovitý typ (cypřiše, cypřišky, zeravy, některé kultivary jalovců

a tisů) Tento typ se vyznačuje hustým, neprůhledným zavětvením a olistěním. Je kompaktní. Budeme jej v zahradách používat především tam, kde je třeba úplně oddělit například jednotlivé kompoziční celky nebo zamaskovat nežádoucí objekty. Jsou také vhodným, uklidňujícím pozadím pro předsazené zajímavé solitéry. Jejich hustota a neprůhlednost bývá často využívána při výsadbě živých plotů (tvarovaných i volně rostoucích), které oddělují zahrady mezi sebou nebo zahradu od komunikace. Zvláště v tomto případě se hustota dřevin projeví jako hygienicky a mikroklimaticky velmi účinná, neboť husté kompaktní jehličnany jsou výborným lapačem (poutačem) prachu a jiných exhalátů. Také omezují pohyb vzduchu, což je důležité pro vytvoření klidného závětří zvláště v průvanových, větrných polohách. Přispívají tím také ke zlepšení mikroklimatu zahrady nejen pro uživatele, ale i pro další pěstované rostliny. •

Smrkovitý typ (většina stromovitých smrků a jedlí) Je typ velice nápadný, kontrastní. Nejvýrazněji působí, když jsou dřeviny vysázeny buď jako solitéry, nebo v řídkých skupinách. Ve vztahu k archi

15Estetika a funkce jehličnanů v zahradní tvorbě

+


tektuře budov působí často dominantně. Celkovým habitem a větvením

jsou charakteristické pro vyšší, podhorské a horské polohy.

• Modřínovitý typ (modřín, cedr)

Zejména v malých zahradách se nepoužívá často, protože především mod

řín dosahuje po letech značných rozměrů. Je pro něj typické horizontální

rozložení větví, poměrně řídké olistění, a tedy průhlednost. Vysazuje se

jako solitéra.

• Borovicovitý typ (borovice) Vyniká zvláštní malebností, zejména starší exempláře borovice lesní. Většinou jsou ale v zahradách cizokrajné (introdukované) druhy. Typ je vhodný pro celkové větvení a hustotu koruny, neboť nepůsobí tak kontrastně jako jiné typy.

• Jalovcovitý, rozložitý typ Zahrnuje v zahradách různé kultivary jalovce čínského, virginského nebo jalovce chvojky a některých tisů. V malých zahradách mohou být některé starší exempláře dominantou, ve velkých zahradách vytvářejí často keřové patro.

16 JEHLIČNANY PRO ZAHRADY A SKALKY

Schematické znázornění typů zavětvení jehličnanů v závislosti na stáří (a – v mládí, b – ve stáří). 1 – cypřišovité se kromě celkových rozměrů nijak zvlášť nemění; 2 – borovicovité (Pinus sylvestris, P. nigra a většina stromovitých druhů borovic) výrazně mění zavětvení zejména v závislosti na věku; 3 – smrkovité se také kromě celkových rozměrů nijak výrazně nemění; 4– modřínovité (Larix decidua a většina stromovitých druhů modřínů) mění ve stáří zásadně způsob zavětvení; 5 – jalovcovité (Juniperus chinensis ‘Pfitzeriana’) zavětvení ani celkový habitus ve stáří výrazně nemění; 6 – některé kultivary cypřišků (Chamaecyparis pisifera a Ch. obtusa, které jsou v mládí husté, kompaktní, tvaru kuželovitého nebo vejčitého, se ve stáří rozvolňují a textura se začíná měnit na vzdušnou (hnízdovitou), u některých kultivarů na závojovitou, přeslenitě kaskádovitou.

a

bbb

b

b

b

12 3 4 56

aaa

a

a


3.3 Textura a barevnost Textura Je důležitá pro estetické hodnocení jehličnanů. Charakterizuje ji velikost, tvar, postavení, barva i lesk jehlic. V malých zahradních kompozicích vytváří kontrasty nebo iluze. I když je textura pojem relativní (může se na různých stanovištích a vlivem přírodních podmínek u stejných druhů částečně lišit), přesto můžeme rozlišovat v principu texturu vzdušnou (modřín), pevnou (cypřišek), jemnou (jedlovec) a hrubou (borovice černá). Barevnost Jehličnany vytvářejí širokou škálu barev a odstínů jehlic – od stříbřitých, šedých, sivých, namodralých, modrozelených, přes odstíny zelených až po žluté, žlutooranžové, hnědé až nafialovělé barvy. Rozdělení jehličnanů do skupin podle barvy jehlic: – světle zelené (kryptomerie japonská, modřín evropský, tisovec dvou

řadý), – zelené (borovice lesní, jinan dvoulaločný, smrk omorika, smrk ztepilý,

zerav západní), – tmavě zelené (borovice černá, tis červený), – stříbřité, sivé, namodralé (jedle ojíněná, některé kultivary jalovce poleh

lého a jalovce šupinatého, smrk pichlavý), – žluté a žlutě panašované (některé kultivary cypřišku hrachonosného,

Lawsonova, tupolistého a jalovce čínského), – další pestrolisté (některé kultivary cypřišku Lawsonova, jalovce chvoj

ky). Intenzita vybarvení je u většiny jehličnanů během celého roku relativně stálá. Pouze na jaře při rašení nových výhonů je barva (podle druhu) většinou světlejší, živější. V období ukončení růstu nových výhonů (polovina až konec léta) se barva pozvolna mění na původní, specifickou pro každý druh nebo kultivar. Vybarvení ovlivňuje oslunění. Na slunném stanovišti je vybarvení intenzivnější než ve stínu. Barva se u některých druhů výrazně mění v zimním období. Letní barva (žlutá nebo zelená) přejde v barvu bronzovou až hnědou, což může u pěstitelů, kteří neznají tyto barevné přechody, vést k mylnému úsudku, že dřevina odumřela nebo zmrzla. Tato výrazná barevná změna nastává například u kultivaru jalovce obecného (Juniperus communis ’Depressa Aurea’), u kultivaru kryptomerie japonské (Cryptomeria japonica ’Elegans’) nebo u mikrobioty (Microbiota decussata).

17Estetika a funkce jehličnanů v zahradní tvorbě


U jehličnanů opadavých (např. jinan, modřín, metasekvoje, pamodřín,

tisovec) se barva vyvíjí v principu stejně jako u dřevin listnatých, tzn. že ze

zelené v létě se na podzim před opadem jehličí mění na žlutou až hnědou.

Jelikož je barevná proměnlivost jehličnanů menší než u opadavých list

náčů, budeme je používat hlavně tam, kde nám půjde o trvalou barevnou

kompozici.

Jehlice jsou u některých druhů výrazným detailem. Jejich délkou až 20 cm

vyniká zejména borovice Jeffreyova (Pinus jeffreyi)aborovice černá (Pinus

nigra). Zajímavé jsou také jehlice pajehličníku (Sciadopitys verticillata).

Některé jehličnany se vyznačují nápadně lesklými jehlicemi, například jed

le bílá (Abies alba), z introdukovaných jedle balzámová (Abies balsamea),

jedle řecká (Abies cephalonica), jedle kavkazská (Abies nordmanniana), jedle

obrovská (Abies excelsior), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), jedlo

vec kanadský (Tsuga canadensis)nebo zerav obrovský (Thuja plicata).

Některé, hlavně starší exempláře jehličnanů mají krásně vybarvenou nebo

strukturálně zajímavou kůru nebo borku. V tomto ohledu má krásný

kmen naše domácí borovice lesní (Pinus sylvestris), borovice Bungova (Pinus

bungeana), cypřišek hrachonosný (Chamaecyparis pisifera), metasekvoje

tisovcovitá (Metasequoia glyptostroboides), tisovec dvouřadý (Taxodium disti

chum) nebo tis červený (Taxus baccata).

U některých jehličnanů jsou nápadné i plody, jejich barva, tvar nebo

množství. Barevně je nápadný svými červenými míšky tis (Taxus), velikostí nebo tvarem šišek například šišky borovice Bungovy (Pinus bungeana), borovice Coulterovy (Pinus coulteri), obr. 87, borovice himálajské (Pinus

wallichiana), borovice těžké (Pinus ponderosa), borovice Jeffreyovy (Pinus

jeffreyi), borovice Lambertovy (Pinus lambertiana) apod. Také šišky jedle

korejské (Abies koreana), jedle španělské (Abies pinsapo), cedrů (Cedrus)

a bobulovité šištice jalovce obecného (Juniperus communis ) jsou výrazným

estetickým prvkem.

18 JEHLIČNANY PRO ZAHRADY A SKALKY


19Nároky na půdu a prostředí

4. Nároky na půdu a prostředí

Při výběru druhů a jejich dlouhodobém pěstování musíme vycházet pře

devším z jejich nároků na stanoviště. Na nevhodné stanoviště reagují jeh

ličnany jako stálezelené dřeviny mnohem citlivěji než opadavé listnáče.

Domácí druhy budeme vysazovat hlavně v podmínkách blízkých jejich

přirozeným společenstvím v přírodě. Pak mohou dobře tvořit kostru celé

zahradní kompozice. Velice přizpůsobivé v zahradách nižších nadmoř

ských výšek jsou některé naše horské druhy, například borovice kleč (Pinus

mugo), borovice limba (Pinus cembra) nebo modřín opadavý (Larix decidua).

Naopak nevhodný může být v některých oblastech (znečištěné ovzduší,

voda a nízká nadmořská výška) domácí smrk ztepilý (Picea abies).

Do jakých půd jehličnany vysazujeme

Všeobecně lze říci, že jehličnany vyžadují vlhké půdy. Trvalé mokro snáší

z našich druhů jen borovice blatka (Pinus uncinata), z druhů introdukova

ných tisovec (Taxodium), borovice vejmutovka (Pinus strobus)asmrk sítka

(Picea sitchensis). Ostatní druhy jedlí, cypřišků, smrků, zeravů a tisů vyža

dují půdy stále mírně vlhké. Velmi prospěšná je také vyšší vzdušná vlhkost

na stanovišti. Naopak na trvalé přemokření (souvisí nejčastěji s vysokou

hladinou spodní vody) jsou citlivé například některé borovice (Pinus bank

siana, Pinus cembra, Pinus nigra) nebo douglaska (Pseudotsuga menziesii).

V půdách chudých a sušších se dobře daří z domácích druhů jalovci obec

nému (Juniperus communis), borovici kleči (Pinus mugo) nebo borovici lesní

(Pinus sylvestris). Z introdukovaných druhů jsou pro tytéž půdy vhodné

jedle ojíněná (Abies concolor), jalovec polehlý (Juniperus horizontalis); smrk

pichlavý (Picea pungens)aněkteré borovice, především borovice Banksova

(Pinus banksiana), borovice černá (Pinus nigra) nebo borovice těžká (Pinus

ponderosa).

Většině jehličnanů vyhovují půdy mírně kyselé (s obsahem rašeliny) až

neutrální. Naopak na zásaditých půdách (s nízkým obsahem vápníku

v půdě) se obstojně daří tisu červenému (Taxus baccata), cedru atlaskému

(Cedrus atlantica), smrku omorice (Picea omorika)ataké borovici černé

(Pinus nigra).

Význam má stanoviště

Ke správnému růstu jehličnanů, hlavně rovnoměrnému rozvětvení, je tře

ba dostatek světla. Polostín nebo mírné zastínění vyhovuje tisu červenému

(Taxus baccata), cypřišku Lawsonovu (Chamaecyparis lawsoniana), cypřišku

nutkajskému (Chamaecyparis nootkatensis), cypřišku tupolistému (Chamae




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist