načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Jedna noc 3: Odhalená -- Sexy, emocionální, fascinující a tajemné - Jodi Ellen Malpasová

Jedna noc 3: Odhalená -- Sexy, emocionální, fascinující a tajemné
-11%
sleva

Kniha: Jedna noc 3: Odhalená -- Sexy, emocionální, fascinující a tajemné
Autor:

V posledním dílu trilogie Jedna noc doznává milostný vztah Livy a Millera ohromujícího vyvrcholení. Livy nikdy nepoznala takovou touhu. Krásný Miller Hart ji svádí a uctívá ji těmi ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  399 Kč 355
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018
Počet stran: 456
Rozměr: 145 x 205 mm
Spolupracovali: z anglického originálu One night - Unveiled ... přeložily Hana Netušilová a Kristýna Vyhlídková
Skupina třídění: Anglická próza
Vazba: vázaná s papírovým potahem s lam. přebalem
Novinka týdne: 2018-12
Datum vydání: 20. 3. 2018
ISBN: 9788075059819
EAN: 9788075059819
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Erotický román plný vzrušujících rozporuplných emocí přináší vyvrcholení příběhu do sebe zahleděné dvojice Olivie a Millera. Charismatický Miller zbožňuje Livy takovým způsobem, že je stále více přitahována jeho nebezpečným světem a jeho temná minulost tak může záhy ohrozit budoucnost páru. Ale i Livy má svá nebezpečná tajemství, která by mohla vše zcela zničit. Poslední část eroticky zabarvené romantické trilogie "Jedna noc" sleduje další osudy kavárenské servírky Olivie Taylorové a tajemného nebezpečného Millera Harta.

Popis nakladatele

V posledním dílu trilogie Jedna noc doznává milostný vztah Livy a Millera ohromujícího vyvrcholení. Livy nikdy nepoznala takovou touhu. Krásný Miller Hart ji svádí a uctívá ji těmi nejhříšnějšími způsoby. Dokáže číst její nejniternější myšlenky, které ji stále více stahují do jeho nebezpečného světa. Miller udělá cokoli, aby Livy zajistil bezpečí, i když kvůli tomu musí riskovat svůj vlastní život. Ale jeho temná minulost není tím jediným, co ohrožuje jejich společnou budoucnost. I její rodinné tajemství vychyluje jejich milenecký život z rovnováhy. Livy nad svým životem ztrácí kontrolu a poznává utrpení všudypřítomné lásky i smrtící posedlosti, která by je mohla oba zničit.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jodi Ellen Malpasová - další tituly autora:
Odhalení – This Man 1 Odhalení – This Man 1
 (e-book)
Odhalení – This Man 1 Odhalení – This Man 1
Jedna noc 1: Zaslíbená -- Vášeň, touha, posedlost... když ve vás bije jeho srdce. Jedna noc 1: Zaslíbená
 (e-book)
Zpověď – This Man 3 Zpověď – This Man 3
 (e-book)
Jedna noc 2: Odmítnutá Jedna noc 2: Odmítnutá
 (e-book)
Jedna noc 3: Odhalená Jedna noc 3: Odhalená
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

Poděkování

Před nějakým časem jsem svěřila svou duši papíru, aby si ji mohl kdokoli přečíst. Ze začátku jsem vůbec nevěřila, že by můj první román, Th is Man, opravdu někdo četl, ale opak byl pravdou. A teď jsem tady, dva roky kráčím po úžasné spisovatelské cestě, na které jsem se ocitla, a napjatě s trochou bázně čekám, až se všichni ponoříte do mé šesté knihy. Nehodlám pokoušet osud. Jestli je mým údělem brát vás do světa mé představivosti a pomáhat vám ji prostřednictvím napsaných slov prožít, pak to budu s potěšením dělat po zbytek svých dní. Moji oddaní čtenáři, děkuji vám, že mohu rozbouřit vaše emoce. Jako vždy cítím obrovskou vděčnost ke všem, kdo mi pomáhají, aby se mé příběhy dostaly na světlo světa, zvláště Leah, mé redaktorce v nakladatelství Grand Central. Odhalená mě citově úplně vyždímala. Byla jsem vyčerpaná a ona mi trpělivě pomohla dovést Livyn a Millerův příběh ke konci.

Takže teď se můžete ještě jednou a naposledy ztratit ve světě Millera Harta.

Uvidíme se na další straně.

J. E. M.

Prolog

William Anderson seděl ve svém lexusu na rohu známé ulice více než hodinu. Celou zatracenou hodinu, a pořád nedokázal najít sílu vystoupit z auta. Ani na vteřinu nespustil oči ze starého viktoriánského domu s terasou. Už dvacet let se téhle části města vyhýbal, jen s jedinou výjimkou. Aby ji přivedl domů.

Teď se ale musel postavit své minulosti čelem. Musel tam jít. Musel na ty dveře zaklepat. A toho se děsil.

Už mu nezbylo nic jiného, jenom ten malý kluk, který ve své neklidné mysli všemožně hledal cestu, kudy z toho ven. Žádnou ale nenacházel. „Čas postavit se nevyhnutelnému, Wille,“ povzdechl si a vystoupil z auta. Tiše za sebou zavřel dveře a vyrazil k domu, znechucený, že nedokáže uklidnit svoje bušící srdce. Vibrovalo mu v hrudníku a dunělo ozvěnou v uších. Každým krokem byla její tvář jasnější a jasnější, až musel bolestně zavřít víčka.

„K čertu s tebou, ženská,“ zamumlal a zachvěl se.

Ke vchodu došel mnohem dřív, než by si přál. Stál tam a  zíral na dveře. Jeho ubohou mysl zahltilo příliš mnoho špatných vzpomínek, než aby se s nimi dokázal vypořádat. Připadal si jako slaboch, což William Anderson nezažíval nějak často. Už se proti tomu obrnil. Poté, co potkal ji, se proti tomu zatraceně obrnil.

Jodi Ellen Malpasová

11

Zvrátil hlavu, nakrátko zavřel oči a zhluboka se nadechl, tak zhlu

boka, jak ještě nikdy v životě. Pak zvedl třesoucí se ruku a zaklepal na dveře. S  přicházejícími kroky mu vylétl tep doslova až k  nebeským výšinám, a když se dveře otevřely, málem přestal dýchat.

Ani trochu se nezměnila, třebaže teď už jí muselo být... kolik?

Osmdesát? Vážně to bylo už tak dlouho? Nevypadala nijak překvapeně a on netušil, jestli je to dobře nebo špatně. Rozhodnutí si schoval na později. Bylo toho spousta, o čem si museli promluvit.

Chladně k němu pozvedla teď už šedé obočí, a když začala mírně

vrtět hlavou, William se lehce usmál nervózním úsměvem. Pak se začal třást od hlavy až k patě.

„No to se podívejme, co mi kočka přitáhla domů,“ povzdechla si.

KAPITOLA PRVNÍ

Je to tu dokonalý. Ale bylo by to ještě dokonalejší, kdybych neměla hlavu

plnou obav, strachu a zmatku.

Překulím se v  obrovský posteli na záda, zahledím se do oken

v  klenutým stropě našeho hotelovýho apartmá a  vidím nadýchaný

obláčky, roztroušený po jasně modrý obloze. Vidím taky mrakodrapy,

vypínající se do nebes. Zadržím dech a  zaposlouchám se do teď už

povědomých zvuků newyorskýho rána – klaksony aut, hvízdání a všu

dypřítomnej rámus, to všechno se dá z dvanáctýho poschodí rozeznat.

Jsme sevřený uprostřed zrcadlovejch mrakodrapů, takže tahle budova

vypadá jako ztracená uvnitř betonu a skleněný džungle. Okolí je neu

věřitelný, ale kvůli tomu tohle místo dokonalý není. Dokonalej je muž,

co leží v měkký obří posteli vedle mě. Jsem si jistá, že i postele mají

tady v Americe větší. Všechno v Americe se zdá větší – domy, auta,

osobnosti... moje láska k Milleru Hartovi.

Už jsme tady skoro dva týdny. Hrozně se mi stýská po babče, ale

každej den si voláme. Nechali jsme se spolknout městem a nemáme

na práci nic, jen se ztratit jeden v druhým.

Můj dokonale nedokonalej muž je tu uvolněnej. Pořád má ty svo

je vrtochy, ale s  tím dokážu žít. Kupodivu mi začíná spousta jeho

Jodi Ellen Malpasová

1312

obsedantně kompulzivních zvyků připadat k sežrání. Teď už je to jasný. A klidně mu to řeknu i do očí, i když Miller pořád ignoruje fakt, že je ve většině ohledů svýho života zmrzačenej obsesí. A to včetně mě.

Ale tady v  New Yorku není alespoň nikdo, kdo by se mezi nás

pletl – nikdo se mu nesnaží sebrat jeho nejceněnější vlastnictví. To já jsem věc, který si nejvíc cení. A ten titul nosím s nadšením. Je to taky ovšem břemeno, který ochotně vláčím na svejch ramenou. Protože vím, že tohle naše malý útočiště je jenom dočasný. Čelit temnýmu světu je bitva, která se pořád vznáší na obzoru naší současný skoro dokonalý existence. A já se nenávidím, že pochybuju o svý síle věřit, že se skrz to dostaneme – o síle, o níž Miller nepochybuje, že ji mám.

Vedle mě se kdosi mírně zavrtí a přitáhne mou pozornost zpátky

do toho přepychovýho bydlení, který už od příjezdu do New Yorku nazýváme domovem. Usměju se, když ho sleduju, jak se s roztomilým mumláním zavrtal nosem do polštáře. Tmavý vlasy má rozcuchaný jako roští a tváře mu pokrývá drsný strniště. Vzdychne a v polospánku hmatá kolem sebe, dokud pod prstama neucítí moje divoký vlny. Usměju se ještě víc a bez hnutí se dívám na jeho tvář. Cítím, jak mi zaplétá prsty do vlasů a zase se uklidňuje. Tohle se stalo dalším zvykem mýho džentlmena na částečnej úvazek. Hraje si s nima celý hodiny, dokonce i ve spánku. Párkrát mě to probudilo, vlasy samej uzel a někdy i se zamotanýma Millerovýma prstama, ale nikdy jsem si nestěžovala. Potřebuju cítit jeho dotyky, jakýkoliv.

Pomalu se mi zavírají víčka, jeho vískání mě konejší. Ale skoro

vzápětí na můj mír a  klid začnou útočit nevítaný představy – včetně toho neodbytnýho vidění Gracie Taylorový. Prudce otevřu oči, vystřelím na posteli do sedu a trhnu sebou, když se mi hlava zvrátí dozadu. „Sakra!“ zasyknu a opatrně se chopím úkolu vymotat Millerovy prsty

ze svejch vlasů. Párkrát něco zavrčí, ale neprobudí se. Položím mu ruku

na polštář a tiše se odsunu ke kraji postele. Přes rameno vidím Millera

ztracenýho v hlubokým spánku a tiše doufám, že se mu zdá něco klid

nýho a pěknýho. Ne jako mně.

Dotknu se chodidlama plyšovýho koberece a  vstanu. S  povzde

chem se lehce protáhnu. Pak se nepřítomně zahledím skrz obrovský

okno. Opravdu jsem poprvý za osmnáct let spatřila svoji matku? Nebo

to byla jenom halucinace způsobená stresem?

„Pověz mi, co trápí tu tvoji krásnou hlavu,“ přetrhne mi myšlenky

jeho ospalej chrapot, tak se otočím a najdu ho ležet na boku s tváří

položenou na sepjatejch rukou. Přinutím se k  úsměvu, i  když je mi

jasný, že ho nepřesvědčí, a nechám Millera s celou jeho dokonalostí,

aby mě rozptýlil od nejistoty.

„Jenom jsem se zasnila,“ prohodím tiše a  ignoruju jeho pochybo

vačnej výraz. Mučila jsem se v duchu už od okamžiku, co jsme nasedli

do letadla. Tu chvíli jsem si přehrávala pořád dokola a Miller moji tichou

zamyšlenost mlčky respektoval. A nijak na mě netlačil, což mě ujistilo

v přesvědčení, že to nejspíš připisuje reakci na trauma, který nás přivedlo

do New Yorku. Částečně má možná pravdu. Co jsme sem přijeli, proná

sleduje moji mysl tolik událostí, odhalení a vizí, až mě pěkně vytáčí, že si

nemůžu Millera a jeho odhodlání mě uctívat naplno vychutnat.

„Pojď sem,“ zašeptá. Zůstane nehybně ležet, žádný gesto ani po

bídka, jenom tichý, velitelský slova.

„Chystala jsem se jít udělat kafe.“ Jsem blázen, když si myslím, že

se mi povede dál se vyhýbat jeho otázkám nebo starostem.

„Už jsem tě žádal jednou.“ Zvedne se na loket a nakloní hlavu. Rty

má sevřený do úzký linky a propaluje mě křišťálově modrýma očima.

„Nerad bych to opakoval.“

Jodi Ellen Malpasová

1514

S povzdechem maličko zavrtím hlavou a vklouznu zpátky pod deku.

Přisunu se k  němu a  on mě nechá, abych si našla svý místo u  něj na hrudi. Jakmile se uvelebím, obejme mě a nosem zamíří přímo do mých vlasů. „Lepší?“

Přikývnu a zírám na jeho rozložitý svaly, zatímco on mě celým tě

lem vnímá a zhluboka dýchá. Vím, že mě zoufale touží ukonejšit. Ale neudělá to. Dopřává mi chvilku klidu a mně je naprosto jasný, že je to pro něj neuvěřitelně těžký. Moc přemýšlím. Vím to a Miller to ví taky.

Odtáhne se a pár vteřin se mi marně pokouší urovnat neposlušný

prameny. Pak na mě zaostří modrý oči. „Nikdy mě nepřestaň milovat, Olivie Taylorová.“

„Nikdy,“ ujistím ho a hluboko uvnitř se mi usazuje vina. Neměl by

si dělat o mou lásku starosti – ani trochu. „Nepřemýšlej tolik.“ Zvednu ruku a palcem mu přejedu po spodním rtu. Dívám se, jak líně mrká a chytne mě, aby si ji přidržel u úst.

Rozevře mi dlaň a  vtiskne do ní polibek. „Tohle je oboustranné,

holčičko moje. Nemůžu tě vidět smutnou.“

„Mám tebe. Rozhodně nemůžu být smutná.“

Usměje se a nakloní, aby mi dal lehkou pusu na špičku nosu. „Do

voluji si nesouhlasit.“

„Můžeš si dovolovat, jak chceš, Millere Harte.“ Rychle mě po

padne a přitáhne si mě na sebe. Roztáhne stehna, abych se mezi nimi mohla uvelebit. Pak mi sevře dlaněmi tváře a zvedne ke mně rty. Jsou jen pár milimetrů od mých, až na sobě cítím jeho horkej dech. Nedokážu si pomoct, abych nijak nezareagovala. A ani nechci.

„Nech mě tě ochutnat,“ zamumlá a pátrá mi v očích.

Přitisknu se blíž, spojím naše rty a  přesunu se výš, až mu sedím

obkročmo na bocích. Na zadku cítím, v jaký je náladě, tvrdej a horkej.

Spokojeně zavrním, vděčná za taktiku, kterou mě chce rozptýlit.

„Myslím, že jsem na tobě závislá,“ prohodím. Pak ho popadnu za

zátylek a netrpělivě ho přiměju se posadit. Moje nohy si najdou cestu

kolem jeho pasu a on mi dá na oplátku ruce pod zadek, přitáhne si mě

blíž a naše jazyky se nepřestávají míhat v pomalým vzrušujícím tanci.

„To je dobře.“ Přeruší polibek a mírně mě posune vzad, aby mohl

sáhnout na noční stolek pro kondom. „Tvoje dny už musí být na

spadnutí,“ podotkne a  já přikývnu. Natáhnu se, abych mu pomoh

la. Vezmu mu kondom z ruky a roztrhnu balíček. Stejně jako Miller

se nemůžu dočkat, až mě zase začne uctívat. „Pak nebudeme muset

používat tohle.“ Nasadí si ho, zase si mě přitáhne, nadzvedne a  pak

mě s pevně sevřenými víčky pomalu spouští na svou erekci. Sklouznu

dolů a pohltím ho až na doraz.

Tiše a trhaně zasténám uspokojením. Naše spojení zažene každej

problém a nenechá místo pro nic než neustávající rozkoš a neutucha

jící lásku. Je ve mně hluboko, zůstává nehnutě a já zvrátím hlavu a za

tnu mu nehty do ramen, abych se udržela aspoň trochu pod kontrolou.

„Pohni se,“ prosím. Zakroužím boky a dech se mi zadrhává.

Jemně mě kousne do ramene. Zároveň mě začíná precizně navádět

k pohybu. „Je to dobré?“

„Lepší než cokoli, co bych si dokázala představit.“

„Souhlasím.“ Zvedá boky nahoru a zároveň mě tlačí dolů, ždímá

slast z obou našich trhaně dýchajících těl. „Olivie Taylorová, jsem te

bou tak kurevsky fascinovaný.“

Jeho pravidelnej rytmus je víc než dokonalej, oba nás pomalu vede

k vrcholu, s každým pohybem jsme blíž k explozi. Když jsem dole, špič

ka klitorisu se mi otře o jeho podbřišek a já sípavě zafňukám; a pak už

se moje tělo zvedá, ten úžasnej tlak se na krátkou chvíli zmírní, a zase

Jodi Ellen Malpasová

1716

jsem zpátky na tom nádherným vrcholku rozkoše. Jeho vědoucí pohled mi napoví, že dělá všechno naprosto záměrně, a  neustálý líný mrkání a pootevřený smyslný rty tu zoufalou touhu jenom zintenzivní.

„Millere,“ zalapám po dechu a zabořím mu tvář do krku. Už se na

něm nedokážu udržet zpříma.

„Neupírej mi pohled na svou tvář, Olivie,“ varuje mě. „Ukaž mi ji.“

Zavzdychám, olíznu mu hrdlo a  lehce ho skousnu, jeho strniš

tě mě poškrábe na zpocený tváři. „Nemůžu.“ Po tom jeho precizním uctívání jsem vždycky naprosto nepoužitelná.

„Pro mě můžeš. Ukaž mi tvář,“ přikáže mi ostře a  doprovodí to

prudkým zakroužením boků.

Nad tím nečekaným a hlubokým přírazem se zajíknu a hlava mi vy

střelí nahoru. „Proč?“ vykřiknu frustrovaně, i když mě to ve stejnou chvíli těší. Drží mě na místě – někde mezi mučením a nevýslovnou slastí.

„Protože chci.“ Převalí mě na záda a  se spokojeným výkřikem do

mě znovu vstoupí. Zvýší tempo a sílu zrovna tak. Naše milování během uplynulých týdnů zdrsnělo. Jako by někdo cvakl vypínačem a  Miller si uvědomil, že když si mě bude brát s trochou agrese a síly, naše intimní chvíle nebudou o nic míň uctivý. Pořád je to milování. Můžu se ho dotýkat a líbat ho a on mi to vrací, odpovídá a neustále mi říká láskyplný věci, jako by ubezpečoval jak sebe, tak mě, že je plně při smyslech. Je to zbytečný. Věřím mu celým svým tělem zrovna tak, jako mu věřím svou láskou.

Popadne mě za zápěstí a přidrží mi je pevně za hlavou, vzepře se

na silných předloktích a oslepí mě akry vyrýsovanejch svalů na hrudníku. Zuby má zaťatý, ale pořád dokážu postřehnout tu mírnou záři vítězství. Je šťastnej. Těší ho, jak po něm bezostyšně a zoufale toužím. Ale úplně stejně touží on po mně. Zvedám boky a začínám vycházet vstříc jeho pevnýmu rytmu, naše těla do sebe pořád a pořád narážejí.

„Svíráš se kolem mě, holčičko moje,“ lapá po dechu a ten neposluš

nej pramen vlasů mu při každým výpadu poskakuje na čele. Všechny

nervový zakončení, který mám po těle, se při prudkým náporu tlaku,

sbírajícím se v podbřišku, začínají svíjet a cukat. Zoufale se to snažím

potlačit, jen abych prodloužila ten ohromující pohled nad sebou, jak

z něj kape pot, tvář má protkanou tak intenzivní rozkoší, že byste si ji

mohli splést s bolestí.

„Millere!“ křičím nepříčetně, začínám házet hlavou ze strany na

stranu, ale nespouštím z něj oči. „Prosím!“

„Prosíš, o co? Chceš se udělat?“

„Jo!“ vyjeknu a pak se prudce nadechnu, když se vrhne vpřed, až

mě odsune na posteli výš. „Ne!“ Nevím, co vlastně chci. Potřebuju

uvolnění, ale potřebuju taky zůstat na tom vzdáleným místě syrovýho

odevzdání.

Miller sténá, brada mu padá na hrudník a  pouští moje zápěstí.

Ruce mi okamžitě vystřelí k jeho ramenům. Zaryju do něj nehty. Tvr

dě. „Kurva!“ zaryčí a zvýší tempo. Tohle je zatím nejdrsněji, co si mě

kdy vzal, ale uprostřed rozkoše otřásající zemí není prostor dělat si

s  tím starosti. Neubližuje mi, ačkoli mám podezření, že já jemu jo.

Prsty mě samotnou bolí.

Vypustím z pusy vlastní řetězec sprosťáren, vstřebávám každej pohyb,

dokud náhle nepřestane. Cítím, jak uvnitř mě ještě zmohutněl, a pak se

s hrdelním zasténáním pomalu odtáhne a plynule vklouzne zase zpátky.

Oba nás tím pošle do propasti nepopsatelně úžasnejch pocitů.

Intenzita našeho vyvrcholení mě úplně zbaví rozumu a jak se zdá,

Millera taky. Zhroutí se mi na hrudník, aniž by se staral o  to, jestli

mě svou váhou nezavalí. Oba divoce lapáme po dechu, oba ještě pul

zujeme a  jsme úplně vyždímaní. Tohle bylo šílený, zběsilý milování,

Jodi Ellen Malpasová

1918

který se klidně mohlo proměnit v bezcitný šukání, a když cítím, jak mě začíná hladit dlaněma a jeho rty se mi pomalu plíží po krku, aby našly ty moje, vím, že to Miller vnímá stejně.

„Řekni mi, že jsem ti neublížil.“ Věnuje pár okamžiků mý puse,

jemně se jí zmocní a něžně mě kousne do rtu pokaždý, když se trochu odtáhne. Mám jeho ruce všude, hladí mě, konejší, obkreslují.

Se spokojeným povzdechem zavřu oči a  vpíjím jeho pozornost.

Usmívám se a sbírám zbylý síly, abych si ho k sobě přitáhla a ujistila ho objetím. „Neublížil jsi mi.“

Je těžkej, spočívá na mně plnou vahou, ale nijak netoužím se jí

zbavit. Jsme propojení... všude.

Zhluboka se nadechnu. „Miluju tě, Millere Harte.“

Pomalu se zvedne a shlíží na mě dolů. Oči mu září, ty nádherný

ústa se v koutcích zvedají. „Přijímám tvoji lásku.“

Marně se snažím na něj podrážděně přimhouřit oči, ale zvládnu

jen napodobit jeho pobavení. Je nemožný odolat, když těmi svými vzácnými úsměvy plýtvá poslední dobou tak často. „Ty jsi ale chytrák.“

„A ty, Olivie Taylorová, jsi dar z nebes. “

„Nebo majetek.“

„To je totéž,“ zašeptá. „Alespoň v mém světě.“ Jemně mě políbí na

víčka, pak nadzvedne boky a vyklouzne ze mě. Posadí se na paty. A když si mě přitáhne na klín a pobídne mě, abych si kolem něj obtočila nohy, zahřeje mě spokojenost a  v  duši mi zavládne mír a  klid. Z  povlečení zbyla jen hromada zmuchlaný látky a jeho to ani trochu nevzrušuje.

„To jsme tomu dali,“ poškádlím ho s  úsměvem a  on mi odhrne

vlasy za ramena a sklouzne mi rukama po pažích až k dlaním.

„Moje nutkání mít tě v posteli o hodně převáží nutkání mít úhled

ně ustláno.“

Z úsměvu je najednou pusa od ucha k uchu. „No ne, pane Harte,

vy jste právě přiznal nutkání?“

Nakloní hlavu a já zvednu ruku, až mě musí pustit, a dám si načas

s odhrnovaním jeho neposlušnýho pramene ze zpocenýho čela.

„Možná na tom něco je,“ odpoví beze stopy humoru v hlase.

Trochu se zadrhnu v pohybu a pozorně si ho prohlídnu, pátrám po

tom roztomilým dolíčku. Není k nalezení, a tak se na něj tázavě po

dívám a snažím se přijít na to, jestli konečně uznal, že trpí ohavnýma

příznakama obsedantně kompulzivní poruchy.

„Možná,“ dodá a udržuje výraz pokerovýho hráče.

Zalapám po dechu a dloubnu ho do ramene, až mu z pusy vylítne

to nejsladší uchechtnutí. Vzhled ani hlas pobavenýho Millera nikdy

neselže. Vždycky mě to dostane. Je to bez diskuze ta nejkrásnější věc

na světě – nejen v mým, ale na celým světě. Tím jsem si jistá.

„Spíš rozhodně,“ přeruším jeho smích.

Užasle zavrtí hlavou. „Uvědomuješ si, jak těžké je pro mě přijmout

fakt, že jsi tady?“

Úsměv mi zmateně pohasne. „V New Yorku?“ Jela bych i do Mon

golska, kdyby o to požádal. Kamkoli.

Lehce se usměje, uhne pohledem a  já ho vezmu za bradu a  na

točím jeho dokonalej obličej zase zpátky k  sobě. „Rozveď to.“ Au

toritativně nadzvednu obočí a navzdory všepohlcující potřebě s ním

laškovat sevřu rty.

„Prostě tady,“ řekne a mírně pokrčí pevnými rameny. „Se mnou.“

„V posteli?“

„V mém životě, Olivie. Když proměňuješ moji temnotu v oslepu

jící světlo.“ Skloní ke mně tvář, rty se mu vznášejí jen centimetry od

mých. „Vyháníš moje noční můry a  přinášíš krásné sny.“ Drží moje

Jodi Ellen Malpasová

21

oči v zajetí, ztichne a čeká, až ta slova od srdce vstřebám. Jako hodně věcem, co poslední dobou říká, tomu rozumím a chápu to.

„Mohl bys prostě říct, jak moc mě miluješ, to by stačilo.“ Našpulím

rty, zoufale se snažím zachovat vážnou tvář. Je to těžký, když zrovna takovým mocným prohlášením vyhodil moje padlý srdce do vzduchu. Mám chuť ho převalit na záda a vyjádřit svoje city k němu ohromujícím polibkem, ale jedna drobounká část mýho já si přeje, aby se toho ne zrovna jemnýho náznaku chopil. Nikdy neřekl nic o lásce. Jen říká, že je mnou fascinovaný, a  já přesně vím, co tím myslí. Ale nemůžu popřít, že toužím ta dvě jednoduchá slova slyšet.

Miller mě povalí na záda, přidusí mě svým strništěm a  zlíbá mi

každej kousek obličeje. „Jsem tebou hluboce fascinovaný, Olivie Taylorová.“ Vezme mou tvář do dlaní. „Nikdy se nedozvíš, jak hluboce.“

Kapituluju před ním a nechám ho, aby mě úplně pohltil.

„Přestože bych se nejradši s  tebou ztratil v  posteli na celý den,

máme rande.“ Zlehka mě kousne do nosu a vytáhne z postele. Postaví mě na nohy a rozcuchá mi vlasy. „Dej si sprchu.“

„Provedu, pane!“ zasalutuju mu a jeho oči zvednutý v sloup igno

ruju. Pak se odvleču do sprchy.

KAPITOLA DRUHÁ

Stojím na chodníku před naším hotelem a  pozoruju oblohu. Je to

moje každodenní rutina. Vždycky po ránu seběhnu dolů, nechám

Millera v apartmá, ať se tam s něčím pachtí, a na chodníku s hlavou

zvrácenou dozadu užasle zírám nahoru do nebe. Lidi mě obcházejí,

taxíky i lesklý černý esúvéčka sviští kolem a chaos New Yorku mi plní

uši. Propadám kouzlu tyčícího se skla a  kovu, který drží stráž nad

městem. Prostě... neuvěřitelný.

Neexistuje moc věcí, co mě dokážou z  toho stavu zaujetí vytrh

nout, ale jeho dotek je jednou z  nich. A  taky horkej dech na mým

uchu.

„Baf,“ zamumlá a  otočí si mě v  náručí. „Vždyť víš, že přes noc

nepovyrostly.“

Znovu pohlédnu nahoru. „Já prostě nechápu, jak tu můžou jen

tak stát.“ Vezme mě za bradu a  stáhne ji zase dolů. V  očích něžnej

a pobavenej pohled.

„Možná by se dalo najít něco, co tu tvoji fascinaci uspokojí.“

Nechápavě nakloním hlavu. „Co tím myslíš?“

Vklouzne mi dlaní do zátylku a  nasměruje mě k  Šestý avenue.

„Možná by ses měla vrhnout na studium pozemního stavitelství.“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist