načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jedna duše, mnoho těl – Brian L. Weiss

Jedna duše, mnoho těl

Elektronická kniha: Jedna duše, mnoho těl
Autor: Brian L. Weiss

Americký psychoterapeut v řadě příběhů svých pacientů seznamuje čtenáře nenáročnou beletristickou formou se svou metodou reinkarnační regrese, která pomáhá člověku nahlédnout do minulých životů. Autorovi prošlo v jeho ordinaci rukama ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 78.8%hodnoceni - 78.8%hodnoceni - 78.8%hodnoceni - 78.8%hodnoceni - 78.8% 86%   celkové hodnocení
9 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 220
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 3.
Název originálu: Same soul, many bodies
Spolupracovali: přeložila Drahomíra Michnová
Skupina třídění: Fyzioterapie. Psychoterapie. Alternativní lékařství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: V Praze, Metafora, 2012
ISBN: 978-80-735-9368-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Americký psychoterapeut v řadě příběhů svých pacientů seznamuje čtenáře nenáročnou beletristickou formou se svou metodou reinkarnační regrese, která pomáhá člověku nahlédnout do minulých životů. Autorovi prošlo v jeho ordinaci rukama nekonečně mnoho pacientů, kterým pomáhal dostat se z psychických potíží tzv. návraty do minulých životů pomocí hypnózy. Stejnou metodou se nyní pokouší cestovat se svými pacienty do budoucnosti, aby se tak mohli podílet na svém osudu a spoluvytvářet svůj příští život. Jednotlivými konkrétními příběhy ve své knížce se snaží dokázat, že lidé, kteří se podrobili takovéto terapii, jsou schopni učinit v budoucnosti moudřejší rozhodnutí a v kritických situacích volí lepší cestu. Knížka je víceméně přímým pokračováním jeho knihy Mnoho životů, mnoho mistrů.

Popis nakladatele

Objevte léčivou sílu budoucích životů pomocí progresní terapie.
Převratná práce dokazující, že člověk opravdu může nahlédnout do budoucnosti!
 
Skoro každý dnes ví, že metoda zvaná reinkarnační regrese nám pomáhá nahlédnout do minulých životů. Málokdo už ale tuší, že může existovat také reinkarnační progrese! O co jde? O to, že autor téhle knížky a světoznámý praktik hypnoterapie usoudil, že stejně jako „nazpět“ by to logicky mělo jít „dopředu“.

A ono to k všeobecnému ohromení také šlo! Budoucnost se však nejevila pevná a neměnná, nýbrž v podobě několika cest, jimiž bychom se mohli, ale někdy naopak neměli dát. Tak třeba žena, jež byla ve válce vojákem SS, před sebou uviděla dvě cesty: život ubohé arabské dívky nebo kariéru manažerky světových lázní. Není tak těžké uhodnout, co si vybrala…

Úspěšný, leč nespokojený právník byl v raném středověku krutě zkoušenou jeptiškou, zatímco v budoucím se uviděl jako myslitel, který ve společnosti ostatních moudrých mužů léčí celou planetu duchovní silou…

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Brian L. Weiss - další tituly autora:
Jedna duše, mnoho těl Jedna duše, mnoho těl
Poselství Mistrů Poselství Mistrů
Minulými životy k uzdravení Minulými životy k uzdravení
Zázraky se dějí Zázraky se dějí
Mnoho životů, mnoho Mistrů -- 4. vydání Mnoho životů, mnoho Mistrů
Jen láska je skutečná -- 3. vydání Jen láska je skutečná
 
K elektronické knize "Jedna duše, mnoho těl" doporučujeme také:
 (e-book)
Rady andělů na každý den -- 365 Andělských poselství, která uklidní, uzdraví a otevřou vaše srdce Rady andělů na každý den
 (e-book)
Jumaroro Jumaroro
 (e-book)
Vesmírná sinusoida -- Z DENÍKU REGRESNÍ TERAPEUTKY Vesmírná sinusoida
 (e-book)
Uvolnění stresu, dosažení vnitřního klidu Uvolnění stresu, dosažení vnitřního klidu
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

BRIAN L. WEISS

due

Těl

Přeloila Drahomíra Michnová

mnoho

Jedna


Copyright Š 2004 by Weiss Family Limited

Partnership 1, LLP

Translation Š Drahomíra Michnová, 2005, 2009,

2012, 2013

All rights reserved

ISBN 978­80­7359­368­1 (papírová kniha)

ISBN 978­80­7359­982­9 (e­pub)

ISBN 978­80­7359­959­1 (PDF pro teky)

ISBN 978­80­7359­942­3 (mobi)

ISBN 978­80­7359­925­6 (PDF)


Předmluva

V poslední době se vydávám do míst, kde jsem jetě nikdy nebyl: do budoucnosti.

Kdy ke mně před čtyřiadvaceti lety přila Catherine jako pacientka a s ohromující přesností mi vylíčila své návraty do minulých ivotů, které proila, připadalo mi to tak vzdálené, jako je druhé tisíciletí před naím letopočtem vzdáleno od poloviny 20. století. Tak mi navdy změnila ivot. Byla přede mnou ena, která mluvila o záitcích a prostředích z časů tak dávných, e s jejím současným ivotem neměly nic společného, a já člověk, který vystudoval psychiatrii na Yaleově a Kolumbijské univerzitě, vědec i mí kolegové jsme si je mohli ověřit. Moje věda je ovem nedokázala nijak vysvětlit. Jen jsem věděl, e Catherine mluví o tom, co opravdu viděla a cítila.

V průběhu terapie mi Catherine přináela ponaučení, kterých se jí dostávalo od Mistrů nehmotných průvodců či duchovních bytostí vládnoucích neuvěřitelnou moudrostí. Obklopovali

ji, kdy se její duch vzdálil z těla. Catherine do

kázala jít tak daleko do minulosti a měla tak mi

mořádné mimosmyslové záitky, e kdy jsem ji

poslouchal, pocioval jsem kouzla a záhadnost.

Otevírala se přede mnou říe, o její existenci

jsem neměl tuení. Nadchlo mě to, ohromilo

a zároveň vyděsilo. Kdo mi uvěří? Věřím tomu

vůbec já sám? Nejsem blázen? Připadal jsem si

jako malý kluk, který má tajemství. A je někdo

odhalí, navdy se změní dosavadní pohled na i

vot. Přesto jsem si říkal, e tomu nikdo nebude

věřit, nikdo to ani nebude poslouchat! Přes čtyři

roky jsem sbíral odvahu popsat Catherininy

a svoje výpravy a soustředit je do knihy Mnoho

ivotů, mnoho Mistrů. Bál jsem se, e budu vyob

cován z kruhu psychiatrů, ale zároveň jsem nabý

val jistoty, e vechno, co píu, je pravda.

V letech, která následovala, se moje jistota

jen upevnila, a moje poznatky potvrdilo mnoho

dalích pacientů i terapeutů. Do dneního dne

jsem pomohl více ne čtyřem tisícům pacientů

tím, e jsem je prostřednictvím hypnózy vrátil do

minulých ivotů, a tak můj ok z faktu reinkarnace a fascinace tímto objevem v průběhu let trochu opadly. Teď vak jsem okován znovu a důsledky tohoto oku mi dodávají novou chu do práce. Dokáu své pacienty přenést do budoucnosti a vidět ji spolu s nimi.

Jednou jsem vlastně zkouel převést do budoucnosti i Catherine, jene nemluvila o té své, nýbr o mé. Viděla jasně mou smrt. Bylo to přinejmením napínavé! A vykoná, cos sem byl vyslán vykonat, teprve pak tvůj ivot skončí. Nikoli dřív. Má jetě hodně času... hodně času, řekla.

Pak sklouzla do jiné roviny a nic dalího u jsem se nedozvěděl.

Za několik měsíců jsem se jí zeptal, jestli bychom mohli znovu jít do budoucnosti. Mluvil jsem tehdy přímo k Mistrům a zároveň jsem rozmlouval s jejím podvědomím, a oni mi odpověděli za ni: Je to zakázáno. Snad by ji pohled do budoucna příli vylekal. Nebo k tomu moná nebyla vhodná doba. Byl jsem mladý a pravděpodobně bych si byl tenkrát nedokázal kvalifikovaně poradit se specifickým nebezpečím, které ces

ta do budoucnosti obnáí, zatímco teď u to

zvládnu.

Cesta do budoucnosti je předevím pro tera

peuta mnohem obtínějí ne návrat do minulos

ti, protoe budoucnost se jetě neodehrála. Co

kdy jsou pacientovy záitky jen výplodem jeho

fantazie, a ne skutečností? Jak to můeme potvr

dit? Nemůeme. Víme, e kdy se vracíme do

minulých ivotů, popisované události u se staly

a v mnoha případech mohou být prokázány.

Představme si vak, e ena ve věku vhodném

pro mateřství uvidí, e se svět za dvacet let zhrou

tí. Nebudu na tento svět přivádět dítě, pomyslí si.

Předčasně by zemřelo. Kdo ale můe říct, e její

vize byla skutečná? e se rozhodla logicky? Mu

sela by být velmi zralá osobnost, aby pochopila,

e to, co viděla, můe být deformace, fantazie,

metafora, symbolika, skutečná budoucnost ane

bo třeba směs veho dohromady. A co kdy člo

věk uvidí, e za dva roky zemře e ho řekněme

přejede opilý řidič? Zpanikaří? U nikdy nesedne

za volant? Způsobí ta vize návaly úzkosti? Ne,

řekl jsem si. Nechoď tam. Začal jsem mít obavy

ze samosplnitelné větby a nevyrovnaných osob.

Riziko, e se někdo začne chovat pod vlivem

klamné představy, bylo příli veliké.

Jene v průběhu těch čtyřiadvaceti let od

doby, co se Catherine stala mou pacientkou, se

i několik dalích klientů zcela spontánně podíva

lo do budoucnosti, často ke konci terapie. Kdy

jsem měl jistotu, e jsou schopni pochopit, e to,

co vidí, můe být pouhý klam, povzbudil jsem je,

aby v tom pokračovali. Řekl jsem: Jde o vá dal

í růst a získávání zkueností, pomůe vám to

udělat v přítomnosti správná a moudrá rozhodnu

tí. Ale vyvarujeme se vech vzpomínek (ano,

vzpomínek na budoucnost!), vidění nebo souvis

lostí s úmrtími nebo vánými nemocemi. Vyui

jeme toho jen k ponaučení. A jejich vědomí to

tak udělalo. Terapeutická hodnota nebyla neza

nedbatelná. Zjistil jsem, e tito lidé pak činí

moudřejí rozhodnutí a volí lepí cestu. Mohli se

podívat na nejblií ivotní rozcestí a říci si:

Půjdu-li touto cestou, co se stane? Nebude lepí

vydat se tou druhou? A někdy se jejich nahléd

nutí do budoucnosti vyplnilo.

Někteří z těch, kdo ke mně přicházejí, popisují prekognitivní události: vědí, co se stane, dřív, ne se to stane. Vědci, kteří se zabývají zkuenostmi se záitky blízkosti smrti (NDE, Near Death Experience), o tom píí; je to pojem, který spadá a do doby předbiblické. Vzpomeňme na Kassandru, která dokázala přesně předpovědět budoucnost, ale nikdo jí nevěřil.

Zkuenost jedné mé pacientky ukazuje sílu i rizika jasnozřivosti. Začaly se jí zdát sny o budoucnosti a často se jí pak vyplnily. Sen, který ji přiměl přijít ke mně, byl o tom, e její syn měl těkou autonehodu. Bylo to tak skutečné, řekla mi. Viděla vechno jasně a přila celá vyděená, e její syn takto skutečně zahyne. A to přesto, e mu ve snu měl úplně bílé vlasy, kdeto její pětadvacetiletý syn byl černovlasý.

Podívejte se, řekl jsem a najednou mě osvítil nápad, kdy jsem pomyslel na Catherine. Byl jsem si jistý, e jí dávám dobrou radu. Vím, e řada vaich snů u se vyplnila, ale to jetě neznamená, e se musí splnit i tenhle. Existují duchové můeme jim říkat andělé, stráci, průvodci nebo Bůh. Vechno je to vyí energie, vyí vědomí kolem nás. A ti mohou zasáhnout. V náboenské terminologii se tomu říká boí milost, řízení boí. Modlete se, vysílejte světlo, dělejte, co umíte, a dělejte to po svém.

Vzala mou radu doslova a modlila se, meditovala, prosila a znovu si onen výjev vyvolávala v mysli. K nehodě přesto dolo. Jenom nebyla smrtelná. Panikařila zbytečně. Je sice pravda, e její syn utrpěl zranění hlavy, ale nebylo to nic váného. Přesto to pro něj byl traumatický záitek: kdy mu lékaři sundali obvazy z hlavy, uviděli, e mu zbělely vlasy. A donedávna, jetě před několika měsíci, jsem v těch ojedinělých případech cest do budoucnosti posílal své pacienty do jejich vlastního budoucího ivota. Dělal jsem to jen tehdy, kdy jsem byl přesvědčen, e klient je dostatečně psychicky silný, aby to zvládl. Často jsem byl z toho, co tam viděli, stejně nejistý jako oni.

Loni na jaře jsem pořádal cyklus přednáek na lodi při zábavní plavbě. Při podobných před

nákách často své posluchače hypnotizuji, zave

du je do minulosti a zase vrátím do přítomnosti.

Někteří se vrátí v pravý čas, jiní usnou, a jsou i ta

koví, kteří zůstanou, jak jsou, to jest nezhypnoti

zovaní. Tentokrát se jeden posluchač Walter,

bohatý mu a génius v oblasti softwaru vydal

do budoucnosti na vlastní pěst. Jene ne do svého

budoucího ivota, skočil o tisíciletí dopředu!

Přes temná mračna se dostal do jiného světa.

Některé oblasti, třeba Střední východ a severní

Afrika, byly nepřístupné, snad v důsledku jader

né zkázy nebo epidemie, ale zbytek světa byl

krásný. ilo tam o hodně méně lidí, co způsobi

la jaderná katastrofa, mor nebo sníení porodnos

ti. Zůstal na venkově, a tak nemohl mluvit o ivo

tě ve městech, ale lidé tam byli spokojení, astní,

dokonce blaení. Tvrdil, e nedokáe popsat je

jich stav slovy. A to bylo cokoli, co sníilo počet

obyvatelstva naí planety, událo se to u hodně

dávno. Viděl jen samou idylu. Nebyl si jistý da

tem, ale věděl určitě, e je přinejmením o tisíc

let dál.

Ten záitek mu emocionálně pomohl. Byl dost bohatý, aby mohl spřádat plány, jak měnit svět, ale teď si uvědomil, e to není záleitost jedince. Řekl, e existuje příli mnoho politiků, kteří nemají ui pro dobročinné koncepce a globální odpovědnost. V první řadě musejí chtít zlepit svět vichni, a teprve pak přijde na řadu dobročinnost, kdy kadý, i on, můe osobně přispět. Kdy se vrátil do tohoto ivota, bylo mu trochu smutno, moná proto, e u nebyl v idylické budoucnosti. Nebo ho moná trápilo pomylení na nadcházející katastrofu; pocioval její nevyhnutelnost, jako ji pociuje větina z nás.

Kdy se probudil, popisoval ivě a přesvědčivě to, co viděl, líčil pocity a vjemy, které tam měl. To je jeden z důvodů, proč si myslím, e nejde jen o fantazii. Jeho nadení zdaleka nedosahovalo mého, protoe já jsem si konečně uvědomil souvislosti. Doel jsem k poznání, e minulost, přítomnost a budoucnost představují jednotu a e to, co se stane v budoucnosti, můe ovlivnit přítomnost, tak jako ji ovlivňuje minulost. Toho večera jsem si poznamenal: Můeme se podívat do budoucnosti, pokud to budeme dělat rozumně. Budoucnost se můe zpětně odráet do přítomnosti a ovlivnit nás, abychom se rozhodovali lépe a správněji. To, co děláme teď, můeme změnit na základě zpětné vazby z budoucnosti. A tak nasměrujeme svou budoucnost pozitivněji.

Jen si pomyslete, co to obnáí! Stejně jako jsme a dosud měli neomezené minulé ivoty, budeme mít neomezené i ivoty budoucí. S vyuitím vědomostí o tom, co bylo a co má přijít, moná dokáeme formovat budoucnost světa a svou vlastní budoucnost. Váe se to k starověkému pojetí karmy: Jak zaseje, tak sklidí. Kdy provede lepí setbu, sklidí kvalitnějí úrodu a za lepí skutky se ti budoucnost lépe odmění.

Od té doby jsem poslal na cestu do budoucnosti řadu dalích lidí. Někteří se podívali do svých vlastních ivotů, jiní do budoucnosti celkově. Science fiction, splněná přání, fantazie to vechno můe vysvětlit věci, které ti lidé viděli, ale zároveň se stejně dobře dají vysvětlit moností, e se tam skutečně ocitli. Moná největím ponaučením, které si z tohoto ivota odnesu, bude to, co budoucnost skýtá a jak ji můeme ovlivnit. Tento poznatek, nebo alespoň jeho část, kterou zatím znám, ovlivní moje i vae budoucí ivoty na naí cestě k nesmrtelnosti.

Budoucnost se rodí z minulosti. Téměř vichni moji pacienti zaili nejdříve návraty do minulého ivota, ne se vydali do své budoucnosti. Tento směr dládí cestu lepímu porozumění a umoňuje jim činit moudrá rozhodnutí v přítomnosti.

To, e budoucnost je přizpůsobitelná a e my v ní budeme přítomni, je problematika, o ní pojednává tato kniha. Soucítění, empatie, nenásilí, trpělivost a duchovnost, to je kola ivota, kterou musíme projít. Tato kniha vám na příkladech několika mých nejpozoruhodnějích pacientů ukáe, proč jsou právě tyto vlastnosti zásadní. Zároveň vám nabídne jednoduchá cvičení, jak se jim můete začít učit, abyste jich dosáhli v tomto ivotě. Některé skutečně mohou vyvolat proitek regrese, nebuďte vak zklamáni, kdy se tak nestane. Jestlie vechny lekce zvládnete, bude vá přítomný ivot, stejně jako ivoty přítí, astněj

í, citově bohatí a plnějí. A co víc, pokud se po

učíme vichni, budoucnost se stane lepí pro nás

pro vechny, protoe a si to uvědomujeme nebo

ne, vichni směřujeme k jednomu konečnému

cíli a tím je láska.

1. kapitola

Nesmrtelnost

Kadý z nás je nesmrtelný.

Tím nemyslím jen to, e kadý pokračujeme v genech, v názorech, ve způsobu chování a postojích v naich dětech a ony zase ve svých, i kdy to je samozřejmě pravda. A nechci ani říct, e nae výtvory umělecká díla, nový způsob výroby bot, převratná mylenka, recept na borůvkový koláč tady zůstávají, kdy my odejdeme, přestoe i to je také pravda. Chci říct, e nae nejdůleitějí část, nae due, ije věčně.

Sigmund Freud dospěl k závěru, e vědomí funguje v různých rovinách. Jednou je takzvané nevědomí, které si neuvědomujeme, jak tvrdí, ale ve kterém jsou uloeny vechny nae proitky a které řídí nae jednání, mylení, reakce a cítění. Freud se domníval, e jedině proniknutím do nevědomí se dozvíme, kdo jsme, a na základě tohoto poznatku se dokáeme léčit. Někteří autoři na

psali, e právě toto je due freudovské nevědo

mí. Já při své práci na regresích a posléze i prog

resích jak se nazývá odesílání lidí do minulých

a budoucích ivotů, aby se mohli snáze vyléčit

také vidím, e nesmrtelná due funguje.

Věřím, e kadý z nás má dui, která přetrvá

po smrti fyzického těla a čas od času se vrací do

jiných těl v progresivním úsilí dosáhnout vyího

plánu. (Jedna z častých otázek zní: Kde se

vechny ty due berou, kdy dnes je o tolik lidí

víc, ne jich bylo na počátku světa? Poloil jsem

tu otázku u spoustě svých klientů a odpověď

byla vdycky stejná: Nae Země není jediným

místem, kde se due nacházejí. Existuje mnoho

dimenzí, mnoho různých rovin vědomí, kde jsou

due. Proč bychom si měli myslet, e jsme jedi

ným místem: energie nemá hranice. Toto je jen

jedno místo z mnoha. Několik pacientů mi také

řeklo, e se due můe roztěpit a její části pak

ijí vedle sebe.) Neexistuje pro to ádný empiric

ký důkaz; due nemá DNA, alespoň ne tu fyzic

kou, kterou popsali vědci a nositelé Nobelovy

ceny James Watson a Francis Crick. Svědectví těch příběhů jsou vak jednoznačná a pro mě nevyvratitelně směrodatná. Vídám je denně na vlastní oči od té doby, kdy mě Catherine vzala s sebou do tak vzdálené minulosti, jako byla Arábie v roce 1863 před Kristem a panělsko roku 1756 naeho letopočtu.

Máme tu i dalí případy: Elizabeth a Pedro, milenci v minulých ivotech, jsou v tomto ivotě zase spolu, Linda, popravená ve Skotsku gilotinou a o staletí později provdaná v Itálii za svého současného dědečka, a dnes tráví stáří v Holandsku v kruhu velké a milující rodiny, Dan, Laura a Hope a nějaké čtyři tisíce dalích o některých jsem u psal, o větině ale ne jejich due cestovaly minulými ivoty a přinesly si tu nesmrtelnou část do současného. (Někteří tito pacienti dovedou v minulých ivotech mluvit cizími jazyky, kterým se v současném ivotě vůbec neučili. Tomuto jevu se říká xenoglosie a jde o významný důkaz, e to, o čem vypovídali, je pravda.)

Kdy se mí pacienti rozpomněli na to, kým byli v jiných ivotech, traumata, která je ke mně přivedla, se zmírnila a v některých případech se dokonce úplně vyléčili. To je toti jeden z primárních cílů due: postupovat k vyléčení.

Kdybych to byl jenom já, kdo se s takovými případy setkal, mohli byste si oprávněně myslet, e jsem buď měl halucinace, nebo jsem se zbláznil, jene buddhisté a hinduisté shromaďují takové případy minulých ivotů u po tisíce let. Reinkarnace byla popsána v Novém zákoně, a teprve v době císaře Konstantina ji Římané přísně odsoudili. Sám Jeí v ni moná věřil, protoe se ptal apotolů, jestli v Janu Křtiteli poznávají navrátivího se Eliáe Eliá il devět set let před Janem. Reinkarnace je základním dogmatem idovského mysticizmu; v některých sektách byla běným učením a do počátku 19. století.

Stovky dalích terapeutů zaznamenaly tisíce sezení týkajících se minulých ivotů a mnoho záitků jejich pacientů bylo ověřeno. Já sám jsem si prověřoval jisté podrobnosti a události zaznamenané při sezení s Catherine a dalími, kdo vzpomínali na své minulé ivoty lo o přesné detaily a události, které nelze připsat patné paměti nebo fantazii. U nepochybuji, e reinkarnace existu

je. Nae due ily dříve a budou ít zase. To je

nae nesmrtelnost.

Těsně předtím, ne zemřeme, se nae due ta

část nás samých, která je při vědomí, kdy opou

tí tělo na chvilku zastaví, vznáí se. V tomto

stavu dokáe rozliit barvy, slyí hlasy, identifi

kuje předměty a přehlíí ivot, který právě opus

tila. Tento jev se nazývá záitek oputění těla, do

slova zkuenost mimo tělo (OBE, Out of Body

Experience), a byl u tisíckrát zdokumentován;

nejznámějími autory, kteří o tomto tématu píí,

jsou Elizabeth Kübler-Rossová a Raymond Moo

dy. Kadý to zaívá při umírání, ale jen nemnoho

lidí se vrátilo zpět do původního ivota, aby

o tom mohli podat zprávu.

Jednu takovou zprávu jsem přesto vyslechl,

i kdy ne od pacientky samé, nýbr od jejího kar

diologa z nemocnice Mount Sinai v Miami, věd

ce, který je velmi akademický a hodnotí věci

střízlivě. Pacientka, starí ena s cukrovkou, byla

hospitalizována kvůli lékařským testům. Během

hospitalizace u ní dolo k zástavě srdce (přestalo pracovat) a dostala se do kómatu. Lékaři jí dávali jen malou naději, přesto se vak horečně snaili pacientku zachránit a zavolali na pomoc jejího kardiologa. Ten vběhl do pokoje na jednotce intenzivní péče a ve spěchu upustil elegantní zlaté pero. To se kutálelo po podlaze a zastavilo se u okna. Během kratičké přestávky v resuscitaci je kardiolog zvedl.

ena později vypověděla, e kdy se ji celý tým snail zachránit, odpoutala se od svého těla a celý proces sledovala z místa nad nemocničním vozíkem, kousek od okna. Dívala se velice soustředěně, protoe to byla ona, koho lékaři zachraňovali. Chtěla na ně zavolat, ujistit je, e je v pořádku a e nemusejí pracovat tak horečně, ale věděla, e ji neuslyí. Kdy se pokouela poklepat svému kardiologovi na rameno a říci mu, e je jí dobře, ruka jí projela jeho tělem a on nic necítil. Viděla vechno, co se s jejím tělem děje, a slyela kadé slovo, které lékaři pronesli, avak ji bohuel nikdo neposlouchal.

Úsilí lékařů se vyplatilo. ena se vrátila k ivotu.

Sledovala jsem celý ten proces, sdělila pak svému kardiologovi.

Byl z toho úplně konsternovaný. Ne, to jste nemohla! Byla jste v bezvědomí. V kómatu!

To pero, co vám spadlo, je moc krásné, prohlásila. Určitě muselo být drahé.

Vy jste ho viděla?

Vdy vám to teď povídám, řekla a popsala pero, oblečení lékařů i sester, pořadí, v jakém na jednotku intenzivní péče přicházeli a v jakém odcházeli, a co kadý z nich dělal věci, které nikdo, kdo tam nebyl, nemohl vědět.

Kardiolog byl jetě pořád okovaný, kdy mi to o několik dní později líčil. Potvrdil, e vechno, o čem ta ena mluvila, se opravdu událo a její popisy byly přesné. A přesto nebylo pochyb, e byla v bezvědomí, a co víc u pět let byla slepá! To její due viděla, ne její tělo.

Od té doby mi onen kardiolog vyprávěl o umírajících pacientech, kteří viděli své dávno mrtvé známé, jak na ně čekají, aby je převedli na druhou stranu. lo o pacienty, kteří nebyli pod vlivem ádných léků a měli úplně jasnou mysl.

Jeden mluvil o své babičce, která trpělivě čekala

na idli v nemocničním pokoji, a přijde jeho čas.

Jinou pacientku zase navtívilo její dítě, které

v útlém věku zemřelo. Kardiolog zdůraznil, e

jeho pacienti byli klidní a vyrovnaní se smrtí.

Zvykl si jim říkat: Moc mě zajímá, jak se cítíte

a co proíváte. I kdy se vám to můe zdát divné

a neobvyklé, nebojte se mi to vyprávět, mluvit

o tom se mnou. Kdy s ním mluvili, jejich strach

ze smrti se zmenil.

Stává se, e pacienti, které lékaři oivují, pak

mluví o tom, e viděli světlo, často zlatou záři

v dálce, jako na konci tunelu. Andrea, zpravodaj

ka jedné velké televizní stanice, mi dovolila,

abych ji vrátil do minulosti, a popsala svůj ivot

jako ivot farmářky na Velkých pláních v 19. sto

letí. Na konci svého dlouhého ivota se vznáela

nad svým tělem, zdálky je pozorovala. Pak ucíti

la, e ji něco táhne ke světlu v jejím případě zá

řilo modře; stále víc se vzdalovala svému tělu

a směřovala k novému ivotu, prozatím jetě nej

asnému. Toto je běný, téměř klasický příklad

stavu blízkosti smrti, jen s tím rozdílem, e An

drea popisovala záitky někoho z minulého ivo

ta sebe samé eny je byla u přes sto let mrt

vá.

Kam putuje due, kdy opustí tělo? Nevím to ur

čitě; moná pro to ani neexistuje slovo. Já tomu

říkám jiná dimenze, vyí rovina vědomí nebo

vyí stav vědomí. Due určitě existuje mimo fy

zické tělo a je ve spojení nejen s jinými ivoty

osoby, kterou právě opustila, nýbr i s jinými du

emi. My sice fyzicky umíráme, ale tato nae část

je nezničitelná a nesmrtelná. Due je časově ne

ohraničená. Nakonec, moná, e existuje jen jed

na due, jedna energie. Mnoho lidí ji nazývá Bo

hem, někdo tomu zase říká láska; ostatně, na

názvu nezáleí.

Já chápu dui jako soubor energie, která se

smísí s univerzální energií, pak se z ní zase odtě

pí a neporuena se vrací do nového ivota. Ne

splyne s Nejvyí jednotou, shlédne na tělo, je

právě opustila, a provede něco, co nazývám revi

zí ivota, přehlédnutím ivota, který opoutí. To se děje v duchu lásky a porozumění. Není to kvůli trestu, nýbr naopak pro poučení.

Due si dělá seznam svých zkueností. Pociuje díky a vděčnost těch, komu jste pomohli, vech, koho jste milovali, a protoe právě opustila tělo, dělá to jakýmsi vyím způsobem. Stejně tak pociuje bolest, hněv a zoufalství vech, komu jste ublíili nebo koho jste zradili: tyto pocity jsou opět umocněné. Takto se due učí nedělat nic, co někomu kodí, a naopak s kadým soucítit.

Kdy due skončí tuto rekapitulaci, pravděpodobně se jetě více vzdálí od těla a často nalezne to krásné světlo, jaké nalezla due Andreiny předchůdkyně, i kdy k tomu nemusí dojít hned. To vůbec nevadí; ono světlo tam je vdycky. Někdy jsou poblí dalí due můete je nazývat učiteli nebo Mistry které jsou velmi moudré a pomáhají dui na cestě k Nejvyí jednotě. Na určité úrovni due s oním světlem splyne, ale pořád si udruje své vědomí, a tak se i na druhé straně můe dále učit. Jde o současné splývání s vyím světlem (s ním na konci nesmrtelné cesty splyne docela) provázené pocity nepopsatelného blaha a radosti, vědomím, e si udruje i nadále svou individualitu a má se stále co učit, jak tady na Zemi, tak na druhé straně. Nakonec dříve či později se due rozhodne k návratu do jiného těla, a kdy se vtělí, pocit splynutí zmizí. Někteří lidé jsou přesvědčeni, e oddělení od věčné blaenosti, od blaenosti splynutí s boskou energií a světlem, je provázeno pocitem hlubokého smutku, a moná tomu tak vskutku je.

Na Zemi, v přítomnosti, jsme jedinci, jene individuální existence je iluzorní vlastností tohoto plánu, této dimenze, této planety. Ano, jsme zde, tak skuteční a hmotní jako křeslo, ve kterém třeba právě teď při čtení sedíte. Je vak známo, e křeslo jsou jen atomy, molekuly, energie; je to křeslo a současně je to energie. Jsme lidé smrtelní a zároveň nesmrtelní.

Myslím si, e na nejvyí úrovni jsou vechny due spojeny. Jde o nai iluzi, sebeklam, e jsme samostatnými jedinci. Přestoe tady tomu tak je, jsme současně spojeni s kadou dalí duí, a tak v jiné sféře jsme vichni jedno. Na tomto světě

jsou nae těla hutná a fyzicky těká, trpíme růz

nými neduhy, nemocemi. Věřím vak, e ve vy

ích sférách ádné tělesné choroby neexistují.

V jetě vyích sférách u pak neexistuje vůbec

nic tělesného, je tam jen čisté vědomí. A jetě vý

a jetě dál, ve sférách, které nedokáeme svým

chápáním obsáhnout a kde jsou vechny due

jedno, tam neexistuje dokonce ani čas. Co zna

mená, e se minulé, přítomné a budoucí ivoty

mohou odvíjet současně.

Jsem lékař a psychiatr a léčení je mou ivotní

vání. Jsem přesvědčen, e kadý z nás je instink

tivně motivován k léčení ducha, k jeho růstu,

k porozumění druhým a cítění s nimi, k evoluci.

Věřím, e se duchovně pohybujeme dopředu, ne

dozadu. Nevědomí (nebo podvědomý či nadvě

domý duch či due) si vybudovalo mechanizmus,

který jím pohybuje po pozitivní cestě duchovní

evoluce. Jinými slovy, due se vdy, v kadé době

vyvíjí směrem ke zdraví. Na vyí úrovni se čas

měří tím, co se due naučila, ale tady na Zemi je

čas lineární, postupuje chronologicky. ijeme jak v čase, tak mimo něj. Nae minulé a budoucí ivoty se sbíhají v přítomnosti, a kdy nás dokáou podnítit k léčení v tomto okamiku, aby ná současný ivot byl zdravějí a duchovně bohatí, budeme dosahovat pokroku. Funguje tu nepřetritá zpětná vazba, která se snaí zlepit budoucí ivot u ve chvíli, kdy jetě proíváme tento.

Myslím, e si mnozí z nás příli lámou hlavu úvahami, jaké mohou být ty vyí roviny poznání. Je to úasné téma k rozjímání, ale ná cíl tady na Zemi je vyléčit se, dokud jsme v hmotném světě. Znám spoustu lidí, obzvlá vyznavače New Age, kteří nestojí pevně na zemi teď a tady. Pokrok v oblasti rozjímání a meditace je důleitý, ale ti, kdo tráví ivot v ústraní, by měli pochopit, e jsme druh společenský a e ti, kdo neuívají tělesných radostí, potěení smyslů, se neučí naplno tomu, co je má současný ivot za úkol naučit.

Jak u jsem řekl, a donedávna jsem pacienty vracel, aby viděli a pochopili své minulé ivoty. Teď jsem je začal posouvat do budoucnosti. Nicméně i kdy zkoumáme jen minulé ivoty, vidí

me, jak jsme se v jejich rámci rozvinuli. Kadý

ná ivot je poučná zkuenost, a zmoudříme-li ze

svých minulých ivotů, pak prostřednictvím svo

bodné vůle vědomé svobodné vůle a svobodné

vůle due dokáeme ovlivnit přítomnost.

Nae due si vybírá rodiče, protoe naím impul

zem je pokračovat v procesu poznávání, aby

chom mohli dospět k vyléčení. Ze stejného důvo

du jsme si vybrali to, co v současném ivotě

děláme. Netouíme mít rodiče, kteří nás týrají,

protoe nikdo nechce být týrán. Přesto si je někdy

vybereme; někteří rodiče prostě takoví jsou (je to

jejich svobodná vůle) a v pozdějím ivotě nebo

moná u v tomto se naučí soucítit s druhými

a přestanou se tak chovat.

Já jsem si vybral, e se vrátím jakoto syn Al

vina a Dorothy Weissových a e budu psychiat

rem. V předchozím ivotě jsem byl českým pod

zemním odbojářem, kterého v roce 1942 nebo

1943 zabili. Moná mě způsob, jakým jsem ze

mřel, přivedl k současnému studiu nesmrtelnosti,

moná má touha studovat a učit je jakýmsi res

tem z předchozího ivota, kdy jsem byl knězem

v Babylonu. A u tak nebo tak, zvolil jsem si, e

se vrátím jako Brian Weiss, abych se toho mohl

co nejvíc naučit a podělit se o své poznatky s os

tatními, zatímco je budu léčit. Vybral jsem si své

rodiče proto, e mi učení usnadní. Otec si váil

vzdělání a chtěl, abych se stal lékařem. Také se

zajímal o náboenství a učil mě idovské věrou

ce, ale nevnucoval mi ji. Tak jsem se stal svět

ským rabínem, psychiatrem. Matka byla milující

a bez předsudků. Dala mi pocit bezpečí, který mi

později umonil riskovat kariéru a finanční za

bezpečení publikováním knihy Mnoho ivotů,

mnoho Mistrů. Ani jeden z rodičů nevedl du

chovní ivot ve smyslu New Age, nevěřili v pře

vtělování. Vybral jsem si je podle veho kvůli

tomu, e mi poskytnou pomoc a svobodu, abych

se vydal na ivotní dráhu, kterou jsem si nakonec

zvolil. Ovlivnil mě v tom rozhodnutí jetě ně

kdo? To bych rád věděl. Duchové, vůdcové, an

dělé, kteří byli vichni součástí oné jedné due?

Nevím.

Pravda, některá due si vybrala návrat v po

době Saddáma Husajna, jiná se zase vtělila jako

Usáma bin Ládin. Věřím, e se vrátily, aby měly

maximální monost něčemu se naučit, tak jako

vy nebo já. Neměly v úmyslu vrátit se proto, aby

ubliovaly, působily násilí, zabíjely jiné lidi

a staly se teroristy. Vrátily se, aby tomu nutkání

odolaly, nejspí proto, e mu v předchozích ivo

tech podlehly. Vrátily se, aby podstoupily zkou

ku v terénu, v té kole, ve které ijeme, a katastro

fálně neuspěly.

Toto vechno jsou samozřejmě spekulace, ale

já věřím, e jejich due se vrátily, aby obývaly

přísluná těla v úsilí nalézt alternativy k násilí,

zaujatosti a nenávisti. (Due rodiče týrajícího své

dítě se vrací ze stejného důvodu.) Ti dva zmínění

nashromádili peníze a moc a stáli tváří v tvář

volbě, jestli páchat násilí, nebo soucítit, ublio

vat, nebo učit dobru, nenávidět, nebo milovat.

Protentokrát u jejich volbu známe. Budou se

muset znovu vrátit, čelit důsledkům svých činů,

zase stát před volbou, dokud nebudou schopni

posunout se vpřed.

Studenti se mě často ptají, proč by si někdo měl vybrat, e se narodí do brlohu plného krys v Bogotě nebo Harlemu. Buddhističtí mnii, se kterými jsem se setkal, druina kolem dalajlamy, se té otázce jen smějí, protoe na ivot nahlíejí jako na divadelní představení. Chudák v brlohu, to je jen jedna role, v přítím ivotě se stejný herec objeví jako princ. Myslím, e zrození do brlohu plného krys volíme proto, e potřebujeme pochopit, jaké to je, být chudý v dalích ivotech se budeme učit být bohatí. Musíme být bohatí, chudí, mui, eny, zdraví, nemocní, velcí, malí, silní a slabí. Budu-li v jednom ivotě bohatý a někdo jiný bude ít tak jako já kdysi v brlohu v Bogotě pak budu touit takovému člověku pomáhat, protoe to bude krok kupředu při mém vlastním růstu.

Působí zde dva důleité prvky. Za prvé: během jediného ivota se vechno naučit nemůeme. To ale nevadí, protoe nás čeká řada dalích. Za druhé: pokadé, kdy se vrátíme, je to proto, abychom se vyléčili. Nae ivoty jsou sérií kroků po vývojovém ebříčku. Kde se ocitneme potom, a budeme úplně vyléčeni, a se dostaneme na nejvyí příčku? Nejspí na nejvyí duchovní úrovni, kterou někdo nazývá nebem, jiný zase nirvánou.

Jsem přesvědčen, e nae planeta byla stvořena jako místo, kde máme proívat city, dojmy, pocity a vztahy. Tady můeme být zamilovaní a cítit obrovské těstí a radost. Můeme vonět ke květinám, dotýkat se hebké kůe dětí, vnímat krásu krajiny, naslouchat hudbě větru. Toto byl ten záměr. Jaká kola!

V dalích letech nás čeká veliká zkouka, zda si budeme této koly váit, nebo ji budeme chtít zničit, protoe moderní technika nám to u umoňuje. Nejsem si jist, e toto dokáe rozhodnout nae svobodná vůle; moná je to ná osud. Jestli vyí inteligence, Nejvyí, rozhodne, e si nae planeta zaslouí být zachována, pak zničena nebude. Pokud ne a my proměníme svůj svět v páru, nae due přetrvají i tak; jenom si najdou jinou kolu.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.