načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Jeden život nestačí - Jaroslava Černá

-12%
sleva

Kniha: Jeden život nestačí
Autor:

Pavla vyrůstá se dvěma staršími sestrami v pekle příkazů a rozkazů. O co přísnější je vojenská výchova, o to dravější je její touha rodičovskému drilu uniknout. Když se jí to ...
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  289 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ALPRESS
Počet stran: 312
Rozměr: 205mm x 135mm x 25mm
Úprava: tran
Vydání: Přepracované vydání
Jazyk: česky
Vazba: pevná s přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2017-45
EAN: 9788075435415
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pavla vyrůstá se dvěma staršími sestrami v pekle příkazů a rozkazů. O co přísnější je vojenská výchova, o to dravější je její touha rodičovskému drilu uniknout. Když se jí to konečně podaří, odnáší si s sebou nenávist a odhodlání pomstít se. Bloudí světem i svým životem a zjišťuje, že ubližuje především sama sobě. Cesta k usmíření přitom leží v daleké minulosti.

Kniha je zařazena v kategoriích
Jaroslava Černá - další tituly autora:
Královské  námluvy - Anna Jagelonská, královna uherská, česká a římská Královské námluvy
Černá, Jaroslava
Cena: 219 Kč
Eliška Přemyslovna -- Matka Otce vlasti Eliška Přemyslovna
Černá, Jaroslava
Cena: 215 Kč
Týden blázna Týden blázna
Černá, Jaroslava
Cena: 239 Kč
Zakázaná láska - neposlušný syn českého krále a krásná Filipina Zakázaná láska
Černá, Jaroslava
Cena: 140 Kč
Sekaná s malinama Sekaná s malinama
Černá, Jaroslava
Cena: 211 Kč
Královna Žofie a Václav IV. - Láska na vratkém trůnu Královna Žofie a Václav IV.
Černá, Jaroslava
Cena: 227 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Jeden život nestačí" mají také často zájem o tyto tituly:
Stále v tvém stínu Stále v tvém stínu
Roberts, Nora
Cena: 317 Kč
Láska přichází po špičkách Láska přichází po špičkách
Okeová, Janette
Cena: 171 Kč
Velké maličkosti Velké maličkosti
Picoultová, Jodi
Cena: 319 Kč
Temné hlubiny Temné hlubiny
Bryndza, Robert
Cena: 339 Kč
Tiše a přesně Tiše a přesně
Robb, J. D.
Cena: 248 Kč
Italské jednohubky -- s humorem a laskavostí o životě v Itálii Italské jednohubky
Kučíková, Marta
Cena: 199 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky


„To nevypadá dobře.“ Irena se otočila od okna do pokoje, směrem k Pavlině
posteli. Vytočili ji tak, aby k ní byl přístup ze všech stran.
„Co myslíš?“ Miro nevěděl, jestli komentuje počasí, nebo Pavlin stav.
„Oboje.“ Venku to vypadalo na bouřku. I když se blížilo poledne, byla
tma, že museli rozsvítit.
„Bouřka v listopadu?“ Miro také přešel k oknu a černé mraky hodnotil
ustaraným pohledem.
„Všechno je možné...“ Irena si zamyšleně přisedla k Pavle. V obličeji
měla obavy a stažená ústa vyjadřovala úzkost. „No, fakt, vůbec se mi to
nelíbí, jako by se porod zarazil,“ nesouhlasně zavrtěla hlavou. Kontrolovala
rodičku před dvaceti minutami a zjistila, že se vůbec neotevírá. Dívala se na
Pavlin ztrhaný obličej a přemýšlela, co dělat. Hlavou se jí honily
komplikace, ke kterým může dojít a které si nechtěla připustit.
„Panebože, je mladá, tak snad to zvládne,“ prohodila někam za svá záda
směrem k Mirovi.
„A co když ne? Co když se to zkomplikuje?“ Miro první vyslovil jejich
společné obavy nahlas.
„Nekecej blbosti a nepřivolávej to!“ vyštěkla Irena podrážděně. V té chvíli
Pavla zanaříkala, otevřela oči, prohnula se v zádech, otevřela ústa, jako by
chtěla nahlas vykřiknout. Ale zároveň si pusu zakryla pevně zaťatou pěstí.
Nevyšel z ní ani hlásek.
Pak ochabla, pěst povolila, obličej se zklidnil. Ale jen na pár sekund, jen
aby nabrala sílu a předvedla něco podobného znovu. Zase ta zaťatá pěst
přitisknutá na ústa a hluboký, tichý nářek.
Jeden život nestačí






J e d e n ž i v o t n e s t a č í
„Co to dělá?“ Mirův hlas zněl vyplašeně. „Nemáš strach, že nám tady
zkolabuje?“
„Nevím, krucinál, já nevím, co to dělá... je celá nějaká divná!“ Irena byla
na Mira naštvaná hlavně proto, že nahlas vyslovuje její obavy.
„Víš co, vypadni na chvíli ven a pošli mi sem Bětu.“
Mira beze slova odešel a Irena s Pavlou osaměla. Vůbec se necítila dobře,
průběh porodu se jí hrubě nelíbil. Pavlina pěst na ústech rychle dusila
zanaříkání. Snažila se nekřičet, nehýbat a šla proti svému tělu. Proti bolesti, která
s ní kroutila. „Ne, už ne... ne! dva! tři!“ Náhle vykřikla a pak se někam
propadla. Někam do svého dětství.
„Pavlo, mlč! Mlč! Když přestaneš řvát, všechno to skončí a můžeš jít, takže
neječ!“
Věra držela šestiletou drobnou Pavlínku podle rozkazu manžela tak, aby
sebou nemohla házet. Ten, soustředěný na svou činnost, jen čekal, až
přestane křičet.
„Asi mi dobře nerozumí, tak jí to vysvětli ještě jednou. Já už se na to
nebudu dívat, jak jí všechno dělá problém. Ječí při sebemenší bolesti a to se
musí změnit. Odolnost proti bolesti se dá vytrénovat. Tak znova. Ráz, dva,
tři!“
A na tři píchl jehlou do Pavlínina hubeného stehna.
„Však ty si to ječení rozmyslíš. Dokud nepřestaneš, budeme cvičit. Dokud
nezatneš zuby, budeš si muset zvykat na tvrdý trénink. Ráz, dva, tři!“ Jehla
se zapíchla do druhého stehna za příšerného jekotu, který z Pavly vycházel
už během počítání.
„Pro dnešek dost, pokračovat budeme zítra.“ Saša náhle trénink proti
bolesti utnul. „Už toho mám dost, kdo to má poslouchat. A ty jí laskavě
vysvětli, že to s ní myslím dobře.“
Věra se musela ovládat, aby Pavlínku nezačala proti otci bránit. Saša jí
ale vyložil, že by to nebylo správné. Holka se musí spoléhat sama na sebe,
musí zatnout zuby a naučit se snášet bolest. „Okamžitě přestaň!“
napomenul dceru a odešel.
Pavla se nechala od Věry obléct, pořád vzlykala a potahovala. Vůbec
nechápala, co po ní chtějí a proč jí ubližují stejně jako paní doktorka. Trénink






J e d e n ž i v o t n e s t a č í
začal po její lékařské kontrole. Řvala v ordinaci při injekci a řvala znovu
doma, když se otec rozhodl ji na bolest připravit.
„To snad není taková hrůza, v životě ji čekají mnohem horší věci. Příště
ani necekne. O to se postarám.“
Začal trénink. Každý den pár minut. Věra ještě předtím dostala za úkol
Pavle všechno vysvětlit, aby to pochopila a uvědomila si, že je to pro její
dobro. Ale ta nechápala vůbec nic.
„Podívej se, já vím, že to bolí, ale to nic není, tohle ti neublíží a musí se to
vydržet bez řvaní. Takže zatneš zoubky a nezakřičíš, až to píchne. Rozumíš
mi?“ vysvětlovala už poněkolikáté Věra.
Pavlína se na ni jen dívala vystrašenýma očima a nereagovala. Zjevně
vůbec nechápala, co po ní rodiče chtějí.
„Tak jinak.“ Věra s ní začínala ztrácet trpělivost. „Až příště bude píchání,
dáš si do pusy pěstičku a nebudeš ječet, jasné? Ukážu ti jak.“ A snažila se
to malé Pavle názorně předvést. „Tatínek nemá rád, když děti brečí, a chce
tě to odnaučit, tak se snaž... A teď si můžeš hrát,“ ukončila jednostrannou
debatu, povzdechla si a odešla z pokojíku. Jak to, že u Pavly se to nedaří?
Obě starší, dvojčata Věrka a Darina, byly vycepované už od mimin. Nikdy
zbytečně nebrečely a naučily se to rychle. Sašovou zaručenou metodou.
„Prostě je nech řvát, jinak se nikam nedostaneme a budou si pláčem
všechno vynucovat.“
A bylo rozhodnuto. Hlavně v noci. Holky dostaly už od narození
samostatný pokoj v přízemí a tam si mohly řvát, jak chtěly. Dostaly napít, najíst,
a když brečely, jejich problém. Dokonce časem opravdu zjistily, že pláč
nemá smysl, že si tak pozornost rodičů nevynutí. Naopak, když brečely,
rodiče se zlobili. A tak se obě naučily nebrečet. Saša byl na svou výchovu
neuvěřitelně pyšný. Neexistovalo, aby se v noci kvůli dětem nevyspal. Mohly
řvát jak natržené, on ani Věra je v patře neslyšeli.
Ale na Pavlu nic takového neplatilo a to Sašu přivádělo k zuřivosti. Vzal
si do hlavy, že je neposlušná a že ji převychová, že to z ní klidně i vymlátí.
A tak byl za každý pláč výprask. Žádné utěšování, ale výprask.
Když to mohly pochopit obě starší holky, tak proč ne Pavla? Věra s
manželovými výchovnými metodami celkem souhlasila. Taky proč ne? Logicky
jí to vysvětlil a... bylo to pro ni všechno jednodušší. Ale Pavla prostě
nechtěla rozumět ničemu. Proto Saša nakonec rozhodl, že ji musí prakticky
trénovat, když nechce jeho příkazy pochopit.






J e d e n ž i v o t n e s t a č í
Ale všechno bylo jen horší. Čím víc její denní režim přitvrdil, tím víc utí -
kala, plakala, stahovala se do sebe. Čím víc trénovali odolnost proti bolesti,
tím víc ječela a vzpírala se. Zaťaté pěsti nacpané v puse byly jen zoufalé
gesto, které nepomáhalo. Ale bylo to jediné, o co se Pavla snažila.
Nakonec zjistila, že pomáhají prosby. Prosby a sliby...
„Tatínku, prosím tě, už ne, já už to nikdy neudělám... já už budu hodná,“
zaznívalo závěrem při výprasku. A on přestal. Už jen proto, že prostě přestat
chtěl. Pro Pavlu ta slova nic neznamenala. Věděla jen, že ukončí její trápení.
Aspoň pro dnešek.
Pavla sebou neklidně házela na posteli.
„Jsem tady...“ Otevřela oči a mluvila k někomu, kdo v pokoji vůbec
nebyl. „Rozumím...“ Oči hrůzou přestaly mrkat, chvíli prosebně zíraly, pak
se silou přivřely. Ruce mlátily kolem sebe, tělo se vzepjalo v další bolestivé
křeči.
„Já už to nikdy neudělám!“ rozkřičela se Pavla najednou. „Už budu hodná,
budu poslouchat!“ Zoufale se chytila za břicho, vyjekla a pak si cpala zaťaté
pěsti do úst. „Nebudu křičet... už ne! Já už to vydržím, já už to nikdy...
nikdy, neudělám.“
Ale umlčet sebe sama se jí nedařilo. Tělo se prohnulo v kříži, ještě jeden
výkřik a pod jejím klínem se objevila velká kaluž plodové vody. V tom
okamžiku ztratila vědomí.
„No konečně! Tak snad už se to rozjede... pojď, pomoz mi!“ zapojila hned
do práce Bětu, asi třicetiletou línou ženu, které byla celá situace včetně
Pavlina porodu úplně ukradená. Ale Irenu poslouchala.
Rychle vyměnily prostěradlo. Pavla je celou dobu nevnímala. K vědomí ji
přivedly další bolesti. Probrala se ve chvíli, kdy ji Irena zrovna prohlížela.
„Prosím tě, ne... už na mě nesahejte, už mi nic nedělejte... já už to nikdy
neudělám, jen mě prosím nechte být!“
Irena zvedla hlavu z jejího klína a nechápavě jí pohlédla do obličeje. Pavla
ji ale nevnímala. Viděla svou matku a otce. Matka jí pevně držela ruce
zároveň s horní polovinou těla a otec ji velkou jehlou píchal a píchal. Do břicha,
do zad... znovu do zad. A teď se na ni dívá a čeká, jestli bude křičet, nebo






J e d e n ž i v o t n e s t a č í
už konečně umí zatnout zuby a bolesti se bránit. Pořád se na ni dívá a ona
nemá, kam se před tím pohledem schovat, nemůže přestat křičet, protože ta
bolest je nesnesitelná, a jediné, co si přeje, je, aby to už skončilo, nebo aby
umřela. Protože jestli bude křičet, otec ji bude víc a víc píchat a ona už to
déle nesnese. Nemůže. Už nemůže.
A bolest se vrací a vrací... a ona už nechce žít...






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist