

Kniha:
Jeden z milionu
Autor:
Martin Reiner
Kniha teď bohužel není dostupná.
»hlídat dostupnost

Nakladatelství: | » VĚTRNÉ MLÝNY |
Médium / forma: | Tištěná kniha |
Rok vydání: | 2016 |
Počet stran: | 203 |
Rozměr: | 20 cm |
Úprava: | ilustrace |
Skupina třídění: | Česká próza |
Jazyk: | česky |
Vazba: | kniha, vázaná vazba |
Novinka týdne: | 2016-45 |
Datum vydání: | 03.11.2016 |
ISBN: | 9788074431906 |
EAN: | 9788074431906 |
Povídkový soubor básníka, prozaika a nakladatele těží z pocitů a zážitků většinou všedních lidí, kteří se dostávají do konfliktních, nepříjemných či ožehavých situací. Povídky Martina Reinera jsou psány se snahou ponořit se či zkoumat lidskou psychiku, která se pohybuje v překvapivých limitech a souvislostech. Reiner v epizodické zkratce dokáže například napsat očima vnuka portrét jeho babičky, která byla pravým opakem kouzelných pohádkových bytostí, naopak vynikala nesnášenlivostí, panovačnou a egoistickou povahou, jež málem vedla k rodinné tragédii. Další z próz pak dětským pohledem evokuje neblahé události ze srpna 1968, "kdy do Brna dorazili andělé zkázy". V jiné je zase poklid a kouzlo chorvatské dovolené narušeno činem malé vražedkyně, která téměř se sadistickou rozkoší zabije bezbranné kotě. A v jednom z nejlepších textů tohoto souboru líčí Reiner příběh muže s tváří Toma Cruise, ale s postavou "tajícího sněhuláka", který má encyklopedické znalosti ze sportovního dění a zákulisí. Vzhledem ke svému zjevu má však značné potíže navázat vztah se ženami... V Reinerových črtách se střídají momenty pokřivených vztahů či marných ctižádostivých plánů, prostory, v nichž zaznívají dávné ozvěny, jež se však odrážejí do současné doby a svým dechem nutí člověka k realizaci nových, důležitých předsevzetí, a to jak v kladném, tak i záporném duchu.
Nejsem a nikdy nebudu Tom Cruise... Já jsem Mára, Docent ze sportovního baru, jednooký král mezi slepými, hvězda v kruhu ztracených, říká jedna z postav této knížky. Není v tom sama; Reinera nepřitahuje exotika extrémů, svět jeho povídek ukazuje takříkajíc ke střednímu proudu, kde nás chtě nechtě pluje (či se stébla chytá) nejvíc, kde žijeme své příběhy ve vlastní šťávě: Může za to matka, otec nebo někdo Jiný? Přijde náš anděl? Zůstat se ženou, nebo jít? Co si počít se zkaženým dnem na dovolené?
V literatuře se umění povídky cení vysoko, a autor vstupuje na její půdu připraven: ví, jak zatavit do slov tvář či pachuť chvíle, umí zaznamenat žhavé jádro příběhů - proto čtenář může mít často pocit, že se ocitl na kanapi v kuchyni své existence.