načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Je mi třicet a jsem single - Ilona Kleníková

Kniha: Je mi třicet a jsem single
Autor:

Od single nejen pro single Být single neznamená utrácet za drahé oblečení, trávit večery v barech a noci v náručích milenců. Když je vám třicet a jste single, musíte platit nájem jen ...


Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  169
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  199 Kč
15%
naše sleva
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Rok vydání: 2016-10-12
Počet stran: 160
Rozměr: 130 x 190 mm
Úprava: 156 stran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace Kateřina Bažantová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-42
ISBN: 9788075054418
EAN: 9788075054418
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Od single nejen pro single Být single neznamená utrácet za drahé oblečení, trávit večery v barech a noci v náručích milenců. Když je vám třicet a jste single, musíte platit nájem jen z jednoho platu a jste sama na všechny starosti i radosti. O tom, co všechno musí vytrpět, než jí Vesmír konečně pošle do cesty toho Pravého, vypráví Julie Červená s lehkostí a humorem. Sloupky Julie Červené vycházely pět let v deníku Metro. Autorka Ilona Kleníková v nich popisovala útrapy single života, když je vám třicet a všichni kolem vás jsou šťastně zadaní. Nedává návod, jak to změnit, ale na příběhu inspirovaném vlastními zážitky ukazuje, že to možné je. Ilona Kleníková (1979) se narodila a celý život žije v Praze. Vystudovala kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a už na škole začala přispívat do novin. Píše celý svůj pracovní život a většinu té doby o flmech: sedm let ve filmovém měsíčníku Premiere, před tím kulturní rubriky v denících Slovo nebo Hospodářské noviny. Její zájem o film a příběhy ji přivedl i k překládání scénářů z angličtiny a tlumočení na place. O filmech byl také sloupek, který před deseti lety původně začala psát pro deník Metro. Později k němu přibyly sloupky o single živote, které publikovala pod pseudonymem. Z nich teď vznikla její prvotina Julie Červená: Je mi třicet a jsem single. V současné době píše o kultuře a lifestylu na volné noze a žije s manželem hudebníkem Janem Kleníkem a jejich dvouletou dcerou v Praze na Vinohradech. Sloupky Julie Červené v Metru dále vycházejí, ale už s novými tématy... (Je mi třicet a jsem single)

Předmětná hesla
Kleníková, Ilona, 1979-
* 20.-21. století * 21. století
Ženy -- Česko -- 20.-21. století
Singles -- Česko -- 21. století
Kniha je zařazena v kategoriích
Ilona Kleníková - další tituly autora:
Je mi třicet a jsem single Je mi třicet a jsem single
Kleníková, Ilona
Cena: 93 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Dobrý den,
jmenuji se Julie C
ˇ
ervená,
bude mi trˇicet let
a jsem single.





9
O svatbeˇ
Neměla jsem náladu oslavovat a  představy čehokoliv ro -
mantického ve mně vyvolávaly akorát tak dávivý reflex.
Před pár dny jsme se sice hladce, ale rozhodně ne
bezbolestně rozešli s přítelem. Nebyl zkrátka ten pravý. („Byl na
tebe prostě moc hodný,“ shrnula vztah má pragmatická
matka.) Jenomže nejlepší kamarádka se vám nevdává
každý den. A tak jsem zatnula zuby, navlékla se do stahovacích
punčoch a těsných šatů a vyrazila na svatbu. Linda v bílém
celá zářila, a abych jí ten velký den nekazila, donutila jsem
se usmívat také. Usmívala jsem se, když se mě už třetí
známý zeptal, kde jsem nechala Davida, a lhala jsem
o spokojeném vztahu, jako když tiskne. Usmívala jsem se, když do
mě Lindina těhotná sestra spiklenecky šťouchla, že teď je
řada na mně. („Nemládneš, holčičko, co si budeme
nalhávat,“ souhlasila by s ní moje matka.) Když jsem si šla k baru
pro čtvrtou skleničku šampaňského, usmívání mi šlo už
docela samo. Vtom mě začal kdosi spolu s dalšími
neprovdanými nešťastnicemi nahánět na parket. Na programu
bylo házení nevěstina pugetu. Tvářím se, jako že já
takovéhle rituály přece už nepotřebuju, ať dostanou příležitost
jiné, ale přitom mám srdce skřípnuté smutkem nad tím, že
žádné z  těch mladých žen asi není oltář vzdálenější než
mně. Stoupám si až úplně dozadu, a když Linda mrskne
kyticí přes rameno, snažím se rychle vycouvat, jako bych tam





ani nebyla. Jenomže puget letí přímo na mě. V panice udě -
lám dva rychlé skoky vzad, úzká sukně mi podrazí nohy,
ozve se rupnutí, kácím se k zemi a... PLÁC. Linda mě
kyticí trefila přímo na komoru. Já teď ležím na kraji parketu jak
zastřelená laň a chce se mi brečet. Všichni na mě zírají
v němém úžasu. A tak udělám to jediné, co se v takové situaci
udělat dá – usměju se. „Mám ji!“ zvolám vítězně. Pak se
zvednu ze země, rozhodnu se ignorovat fakt, že mi teď
rozparek sahá až těsně pod zadek, takže všichni vidí, že mám
na sobě stahovací punčocháče, a odkráčím středem. Bude
mi třicet, jsem single a  do roka a  do dne se budu vdávat.
Teď už jen sehnat Toho Pravého.





11
O usínání
Vždycky jsem záviděla těm, kdo zavřeli oko a  do minuty
zařezávali. Ovšem pár týdnů po rozchodu s Davidem do -
sáhla moje nespavost vrcholu. Ležím v prázdné posteli,
zírám do tmy a snažím se nedívat na hodiny. Nechci vědět,
že už mi na spaní zbývá jen pět hodin... Po pár probdělých
nocích už si mých zarudlých očí všímá i  okolí. Každý,
komu se svěřím, že nemůžu usnout, má nějakou
zaručenou radu, jak spánek přivolat. Protože únavou už sotva
pletu nohama, jsem ochotná vyzkoušet cokoliv. Začnu
bylinkovým čajem, pokračuju horkou koupelí s  levandulí.
Nic. Zkouším pít. Zkouším nepít. Studenou sprchu.
Horkou sprchu. Nahřívám si nohy v horké vodě se solí.
Pouštím si relaxační hudbu... Pořád nic. Jediný výsledek je, že
se mi z těch čajů chce v noci víc čurat. Až mi jedna
moudrá známá poradila: „Ty nespíš, protože vedle tebe v posteli
nikdo neleží.“ No jasně! To dává perfektní smysl. Jako
malá jsem sdílela pokojíček se sestrou, jako velká jsem
vždycky bydlela s  nějakým chlapem. Neumím spát sama!
Ale co s tím? To si mám shánět chlapy jenom na SPANÍ?
„Zkus si pořídit plyšáka, velkého a příjemného na dotyk,“
poradila mi kamarádka. A tak jsem se vydala do
hračkářství. Mezi regály se bavím představou, jak před spaním
strhávám krtečkovi kalhotky, pochichtávám se v oddělení
vycpaných slonů a nakonec si vybírám obrovského medvěda.





12
Cestou domů přemýšlím, co by tomu asi muži řekli, kdyby
tušili, že se dají v posteli nahradit kusem plyše... Ten večer
se do peřin vyloženě těším. Přitulím se k hebkému medvě -
dovi, pod hlavu si dám velkou packu a za chvíli už
odplouvám do říše snů. Probudím se s  trhnutím až nad ránem.
Mám přeležený krk. Rozlepím oči a leknu se té velké bílé
hlavy, co na mě z pěti centimetrů čučí. Ze šoku mi naskočí
opar. Takhle by to nešlo. Méďa poputuje do osvědčeného
odkladiště milenců – do skříně. Cestou do lékárny pro
prášky na spaní si musím přiznat, že takhle snadno muže
nenahradím.
O rodinných baleních
Moje máma vždycky vařila ve velkém. Když dělala knedlíč -
kovou polévku, tak minimálně na několik dní. Malé hrnce
u nás nikdo nepoužíval. Ovšem když člověk žije sám, jako
se to teď po rozchodu učím já, musí přehodnotit i základní
návyky. Zjistila jsem to po čuchu, když moje kuchyň začala
divně smrdět. Šlo to z ledničky. Z mojí velké ledničky, jejíž
obsah byl následující: dvacet deka šunky šedozelené barvy,





čtyři druhy sýra, z  nichž jeden sice byl původně plísňový,
ale barva té ušlechtilé plísně určitě nebyla růžová. Dále tu
byl salát nahnědlý, salám okoralý, několik krabiček s hoto -
vými jídly, které už se nedaly identifikovat, zkyslá
polévka... Prostě chlazený kompost. Evidentně jsem po matčině
vzoru ze zvyku ládovala do ledničky zásoby se stejnou
intenzitou jako dřív, i když už tu kromě mě jiný strávník není.
Já jsem přitom v  posledních týdnech večeřela akorát tak
bílé víno a sušenky. Tak takhle ne! Vyházet, vymýt a začít
znovu a lépe!
V supermarketu si beru do ruky malý košík.
Automaticky sáhnu po dvoukilovém balení pomerančů v  akci, ale
plácnu se přes ruku a  odvážím si jen dva kousky. Trochu
mě zarazí, že stojí skoro stejně jako celý pytel. Pokračuju
k regálu s mléčnými výrobky. „Padesát procent navíc
zdarma! Výhodné rodinné balení! Kupte dva, třetí je zdarma!“
hlásají křiklavé cedule, já smutně sahám po 125gramové
kostce másla a  půllitrové krabičce mléka... Věděli jste, že
malé balení trvanlivého chleba stojí dvakrát víc než
bochník Šumavy? Za skromný nákup vysolím 357 korun.
Cestou domů vylovím ze schránky nový rozpis plateb za
služby, které se teď počítají ne za dvě osoby, ale jen za mě.
Aspoň někde ušetřím, utěšuju se... Jasně, ušetřím – celé
DVĚ STOVKY měsíčně. To má být nějaká rafinovaná
státní politika, která má za cíl znepříjemnit single lidem život
natolik, že se budou vrhat do zakládání rodin, aby si mohli
kupovat rodinná balení? To už hraničí s diskriminací!
13





Místo v supermarketu teď nakupuju ve večerce na rohu.
Pro těch pár rajčat a kousek sýra nemá cenu chodit jinam.
V ledničce už mi nic nehnije, je totiž skoro prázdná. A když
mi chybí teplé jídlo, tak přece moje máma naštěstí pořád
vaří ve velkém.





15
O novém úcˇesu
Miluju návštěvy kadeřnictví. „Tak jak si to budete dneska
přát?“ ptá se mě moje kadeřnice Anička a přitom mi prsty
prohrabává odrostlé vlasy... Dívám se na svůj odraz v zrca -
dle a  přemýšlím. V  uplynulých letech jsem coby „oddaná
zadaná“ vždycky brala ohledy na to, co chtěl můj chlap.
Štěpánovi jsem se nejvíc líbila trochu tmavší, takže jsem
„musela“ mít přeliv, Tomáš měl nejraději blondýnky a  David
zase trval na tom, že čím delší tím lepší. Vždycky, když
jsem se odvázala a přišla domů s mikádem pod uši, protáhl
obličej a několik dní se na mě mračil. Teď, když jsem single,
už se ale na nikoho ohlížet nemusím! Klidně můžu zkusit
neonově růžovou patku, po jaké jsem toužila v  šestnácti,
nebo ten kontroverzní platinový blond odstín, jako měla
onehdy Aňa Geislerová. Nikdo nebude brblat, že jsem si
nechala zkrátit vlasy o něco víc. Konečně je to jen a jen na
mně. Báječný a svobodný single život!
Představuju si, jak se nesu ulicí s novým účesem,
prohlížím si ten odvážný výtvor v každé výloze, neminu jedinou
lesklou plochu, aniž bych se nepodívala, jak mi to sluší...
A  jak pak přijdu domů, přivítá mě pes, kterému bylo, je
a vždycky bude jedno, jak vypadám, a pak už nikdo. Nikdo,
kdo by při pohledu na mé nové vlasy protáhl obličej.
Nikdo, kdo by mě urazil nějakým tím bezelstným „však ono
to zase doroste“ nebo „a za TOHLE jsi zaplatila dva tisíce?“.





16
Nikdo, kdo by si vůbec NEVŠIML, že jsem ostříhaná. Ale
ani nikdo, kdo by můj nový účes ocenil.
„Tak jak si to budete přát?“ ptá se mě Anička, zatímco mi
prsty čechrá vlasy. „Víte co? Tak mi trochu zastřihněte ko -
nečky a  barvu necháme,“ usměju se nakonec. Teď, když
jsem single, se můžu konečně nechat ostříhat tak, jak chci
já. Single život je přece báječný a svobodný...
O deˇlbeˇ práce
Když člověk žije sám, nemůže si dovolit takový luxus, jako
je dělba práce podle pohlaví. Do devětadvaceti jsem nemu -
sela měnit pytlík do luxu. Když jsem byla malá, obstarával
tuhle práci tatínek, když jsem byla velká, byl po ruce
vždycky nějaký muž, který se toho ujal. Ale teď po ruce žádný
není, a tak jsem se musela zblízka seznámit nejen
s filtračním systémem vysavače, ale postupně i  s  vrtačkou nebo
s principem sifonu. Mojí další ctižádostí bylo emancipovat
se i  v  oblasti motorismu. Jsem mladá samostatná žena –
přece se dokážu vozit sama! Vždycky jsem měla slabost pro
velké švédské vozy. Pohled na stav konta mě ale vrátil na





17
zem a nasměroval ke koupi německého autíčka, sice ne tak
velkolepého, ale zachovalého a  spolehlivého. Zvládla jsem
návštěvu dopravního inspektorátu, nezalekla jsem se náku -
pu nových pneumatik a pomalu ale jistě se mi dařilo
redukovat kilometry navíc, které jsem najela, když jsem
zabloudila a tvrdohlavě se odmítala zeptat na cestu. Pokroky jsem
dělala rychle. Zpočátku jsem se při cestě z Prahy do
Liberce překvapeně otáčela na sjezdu u Průhonic, ale brzy jsem
zvládla i průjezd Libní pod pětatřicet minut. Jistě chápete,
že jsem na sebe byla velmi pyšná.
Okouzlena svou samostatností se vracím z výletu
s kamarádkou Karolínou a libuju si, jak si jako holky krásně
vystačíme, když si vzpomenu, že potřebuju doplnit směs do
ostřikovače. U nejbližší pumpy pak kromě kyselých žížalek
kupuju i  novou náplň. „Můžete mi poradit, jaký je mezi
nimi rozdíl?“ obtěžuju paní pokladní dotazem a  máchám
rukou na regál, kde jsou krásně vyrovnány lahvičky
s tekutinou modrou nalevo a s růžovou napravo. „No to já nevím,
asi podle toho, jakou tam máte,“ nenechá se paní rozhodit.
„Tak já se jdu podívat,“ nevzdávám se. Prodavačka si mě
změří vědoucím pohledem a praví: „A nechcete se radši
zeptat nějakýho chlapa?“ Děkuji, nechci. „Tak já si vezmu
tuhle modrou,“ procedím a  vzdorně odcházím směrem
k  autu. Následujících pět minut se pak snažím najít ten
čudlík, kterým se otevírá víko motoru, aniž bych ztratila
sebevědomý výraz. Já se jen tak nevzdám.











       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.