načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Java - Eliška Roubalová

Java

Elektronická kniha: Java
Autor:

Chcete začít s programováním v Javě? Nenašli jste zatím publikaci, která by vše vysvětlila jednoduše od úplných základů? Java bez předchozích znalostí nevyžaduje žádné ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139
+
-
4,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 40.9%hodnoceni - 40.9%hodnoceni - 40.9%hodnoceni - 40.9%hodnoceni - 40.9% 30%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 157
Rozměr: 23 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-251-4572-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jednoduchou formou na příkladech se postupně seznámíte se základy programovacího jazyka Java, na kterých budete poté stavět u pokročilejších témat. Naučíte se pracovat s nejrůznějšími datovými typy, řídit tok programu, zpracovávat výjimky, využívat dědičnost, ladit a testovat a vyzkoušíte si i tvorbu aplikace s grafickým uživatelským rozhraním. Na konci každé kapitoly si můžete čerstvě nabyté znalosti ověřit pomocí otázek, jejichž správné odpovědi jsou k dispozici na konci knihy. Příručka programování v jazyce Java.

Popis nakladatele

Chcete začít s programováním v Javě? Nenašli jste zatím publikaci, která by vše vysvětlila jednoduše od úplných základů? Java bez předchozích znalostí nevyžaduje žádné dřívější zkušenosti s programováním.

Jednoduchou formou na příkladech se postupně seznámíte se základy programovacího jazyka Java, na kterých budete poté stavět u pokročilejších témat. Naučíte se pracovat s nejrůznějšími datovými typy, řídit tok programu, zpracovávat výjimky, využívat dědičnost, ladit a testovat a vyzkoušíte si i tvorbu aplikace s grafickým uživatelským rozhraním. Na konci každé kapitoly si můžete čerstvě nabyté znalosti ověřit pomocí otázek, jejichž správné odpovědi jsou k dispozici na konci knihy.

Publikace vás mimo jiné seznámí s tématy:
- Proměnné, datové typy, operátory a výrazy
- Podmíněné, iterační a skokové příkazy
- Třídy, objekty, metody
- Řetězce, pole a další struktury
- Dědičnost a polymorfizmus
- Výjimky a jejich zpracování
- Práce se vstupem a výstupem programu
- Tvorba grafického uživatelského prostředí

O autorovi:
Eliška Roubalová se ve volném čase zabývá tvorbou výukových materiálů pro informatiku na základních a středních školách. O počítače se zajímala od mala a po absolvování gymnázia s rozšířenou výukou informatiky nyní studuje na Elektrotechnické fakultě ČVUT obor zaměřený na softwarové inženýrství. Mimo počítače pak ráda čte klasickou literaturu, tancuje a hraje na klavír.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Eliška Roubalová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Eliška Roubalová

Java

bez předchozích znalostí

Computer Press

Brno

2015


Java

bez předchozích znalostí

Eliška Roubalová

Obálka: Martin Sodomka

Odpovědný redaktor: Martin Herodek

Technický redaktor: Jiří Matoušek

Objednávky knih:

http://knihy.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN 978-80-251-4572-2

Vydalo nakladatelství Computer Press v Brně roku 2015 ve společnosti Albatros Media a. s.

se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 19 276.

© Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována

a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného

souhlasu vydavatele.

1. vydání


Obsah

Úvod 11

Základy programování 11

Objektový přístup 11

Procvičování 11

Zvláštní odstavce 12

Zpětná vazba od čtenářů 12

Errata 13

KAPITOLA 1

Na úvod o Javě 15

Počítačový program 15

Vysokoúrovňový programovací jazyk 16

Překlad programu 16 „Univerzální“ Java 16

Na počátku přenositelnosti 17

Tajemství úspěchu – bajtový kód 17 Potřebná softwarová výbava 18

Spouštění s využitím příkazového řádku 18 Vývojová prostředí 20

NetBeans 20

Eclipse 20 Nový program v Javě 21

Nový program v textovém editoru 21

Nový program v prostředí NetBeans 22

Nový program v prostředí Eclipse 23 Běžné chyby 25 Opakování 26


Obsah

KAPITOLA 2

Proměnné a datové typy 27

Primitivní datové typy 27

Číselné datové typy 27

Logický datový typ 29

Znakový datový typ 29 Proměnné 30

Deklarace proměnné 31

Inicializace proměnné 32

Rozsah platnosti proměnné 33 Opakování 34

KAPITOLA 3

Operátory a výrazy 37

Operátor přiřazení 37

Operátor přetypování 38

Rozšiřující konverze 38

Zužující konverze 38 Aritmetické operátory 39

Inkrementace a dekrementace 40

Zkrácené přiřazování 40 Relační a logické operátory 41

Relační operátory 41

Logické operátory 41 Priorita operátorů 42 Opakování 43

KAPITOLA 4

Řídicí struktury 45

Podmíněné příkazy 45

Neúplný podmíněný příkaz 45

Úplný podmíněný příkaz 46

Složené podmínky 47

Ternární operátor 47


Obsah

Iterační příkazy 48

Cyklus for 48

Cyklus while 50

Cyklus do while 51

Vnořené cykly 52 Skokové příkazy 53

Příkaz break 53

Příkaz continue 53

Přepínač – switch 53 Opakování 55

KAPITOLA 5

Třídy a metody 57

Třída a objekt 57

Příklady tříd a jejich objektů 57 Deklarace třídy 58

Třída s metodou main 58

Třída bez metody main 58 Modifi kátory 59

Modifi kátory přístupu 59

Modifi kátor static 60

Modifi kátor fi nal 61 Metody 61

Deklarace metody 62

Parametry metody 62

Návratová hodnota 62

Přetěžování metod 63 Objekty 64

Vytvoření objektu 64

Konstruktor 64

Klíčové slovo this 65

Volání metody 66

Princip zapouzdření 67 Opakování 68

Vyzkoušejte si 68


Obsah

KAPITOLA 6

Pole, řetězce a další struktury 69

Pole 69

Vytvoření pole 69

Délka pole 70

Přistupování k prvkům pole 70

Cyklus for-each 71

Vícedimenzionální pole 71 Řetězce 72

Vytvoření textového řetězce 72

Užitečné metody třídy String 73

Řetězec jako pole znaků 74

Převod řetězce na primitivní typ 74 Kolekce 75

Seznamy 75

Množiny 75

Mapy 76 Opakování 76

Vyzkoušejte si 76

KAPITOLA 7

Dědičnost a polymorfi zmus 77

Dědičnost 77

Zděděná třída 78

Dědění vs. kompozice 79

Konstruktor rodiče a potomka 79

Překrývání metod 80 Třída Object 81

Metoda equals 81

Metoda hashCode 81

Metoda toString 82

Další metody 82 Abstraktní třída 82

Abstraktní metody 83

Vytvoření abstraktní třídy 83 Rozhraní 83

Vytvoření rozhraní 84


Obsah

Rozhraní a dědičnost 84

Rozhraní jako typ objektu 85 Polymorfi zmus 85 Opakování 86

Vyzkoušejte si 86

KAPITOLA 8

Výjimky 87

Druhy výjimek 87

Třída Error 87

Třída RuntimeException 88

Třída Exception 88 Ošetřování výjimek 88

Propagace výjimky 88

Zachycení a ošetření výjimky 89

Ošetření s propagací výjimky 89

Zachycení více výjimek 90

Blok Finally 91 Vlastní výjimky 91 Opakování 92

KAPITOLA 9

Vstup a výstup programu 93

Argumenty příkazového řádku 93 Standardní vstup 94

Scanner 94 Standardní výstup 95

Chybový výstup 96 Proudy 96

Bytové proudy 96

Znakové proudy 97

Obalující proudy 98

Buff erování 98

Datové proudy 99 Práce se soubory 100

Cesty 100

Práce s cestou 101


Obsah

Vytvoření souboru/složky 102

Přesunutí souboru/složky 102

Smazání souboru/složky 102

Získání informací o souboru/složce 102

Získání vstupního a výstupního proudu souboru 103 Opakování 104

Vyzkoušejte si 104

KAPITOLA 10

Grafi cké uživatelské rozhraní 105

Kontejnery 105

JFrame 106

JDialog 107

Dialogová okna 108

JPanel 110

Správce rozložení 110 Komponenty 111

Popisky 112

Tlačítka 112

Textová pole 113

Zaškrtávací políčka a přepínače 113 Posluchače událostí 114

Události 114

Posluchače 114

Třída jako posluchač 115

Vnitřní třída jako posluchač 117

Anonymní vnitřní třída jako posluchač 118 Opakování 118

Vyzkoušejte si 119

PŘÍLOHA A

Odpovědi na kontrolní otázky

a řešení příkladů z některých kapitol 121

Kapitola 1 121

Odpovědi na otázky 121 Kapitola 2 122

Odpovědi na otázky 122

Řešení příkladů 122


Obsah

Kapitola 3 123

Odpovědi na otázky 123

Řešení příkladů 123 Kapitola 4 124

Řešení příkladů 124 Kapitola 5 125

Odpovědi na otázky 125

Vyzkoušejte si 126 Kapitola 6 127

Odpovědi na otázky 127

Řešení příkladů 127

Vyzkoušejte si 128 Kapitola 7 128

Odpovědi na otázky 128

Vyzkoušejte si 128 Kapitola 8 129

Odpovědi na otázky 129 Kapitola 9 129

Odpovědi na otázky 129

Vyzkoušejte si 129 Kapitola 10 131

Odpovědi na otázky 131

Vyzkoušejte si 131

PŘÍLOHA B

Test 135

Správné odpovědi 138

Hodnocení 138

PŘÍLOHA C

Závěrečný shrnující projekt 139

Zadání 139

Postup řešení 141

Třídy hlavního okna a dialogu 142

Třída Zaměňovač 145

Posluchače událostí 146

Rejstřík 151



11

Úvod

Pokud čtete tuto knihu, zřejmě jste se rozhodli proniknout do tajů programování, a to

konkrétně programování v jazyce Java. Budete potřebovat trpělivost, důslednosta pev

né nervy, protože záhady programování mohou být pro začátečníky i pro zkušenépro

gramátory někdy tvrdý oříšek. Přesto je programování také zábava a pocit, když se vám

podaří napsat první funkční program, se dá přirovnat k prvním přečteným slovům.

Základy programování

První kapitoly této knihy se věnují základním principům programování, které jsou

s menšími obměnami v zápisu shodné pro téměř všechny programovací jazyky.Důle

žité je hlavně pochopit obecné principy. Pro příklady v této knize si zřejmě vystačíte,

i pokud se naučíte zápis zpaměti, ale při dalším pokračování vám bude totoporozumě

ní bolestně chybět.

Objektový přístup

V  druhé části knihy se seznámíte se základy takzvaného objektového programování,

což je základní stavební prvek Javy. Opět staví na obecných principech využitelných

i v jiných jazycích, Java je však na tento styl programování přímo zaměřena a poměrně

přísně ho vyžaduje. Složitě znějící principy jsou vysvětleny na příkladech z běžnéhoži

vota, a pokud jejich studiu věnujete potřebný čas a patřičné soustředění, jistě nebudete

mít s jejich pochopením problém. Na konci knihy je pak kapitola popisující základní

prvky grafi ckého uživatelského rozhraní.

Procvičování

Na konci každé kapitoly najdete část nazvanou Opakování. Ta slouží k procvičenízna

lostí probraných v dané kapitole. Ze začátku jde především o opakování teoretických

znalostí formou otázek, později následuje část Vyzkoušejte si, ve které najdete praktické

úkoly k procvičení. Odpovědi na otázky i řešení jednotlivých cvičení naleznete v první

příloze knihy. Druhou přílohou knihy je závěrečný test. Ten spolu s třetí přílohou,zá

věrečným projektem, slouží k ověření nabytých znalostí a dovedností.


12

Úvod

Zvláštní odstavce

V celé knize můžete narazit na zvýrazněné odstavce, které mají speciální význam.

Poznámka: Poznámky zpravidla obsahují nějaké doplňující informace. Mohou vám pomoci lépe

pochopit vysvětlovanou problematiku nebo se v nich dozvíte něco nad rámec této knihy. Také se

mohou týkat informací z jiných oblastí, zejména IT, které by se vám mohli hodit.

Důležité: Takto označené odstavce obsahují informace nějakým způsobem klíčové buď propochopení daného problému, nebo pro další výuku programování. Také vás mohou varovat před

možnými problémy a upozorňovat na ne vždy intuitivní chování programovacího jazyka.

Nápověda: Nápověda, se vyskytuje v poslední příloze knihy, kterou je závěrečný projekt. Najdete

zde rady a tipy, jak řešit ty kroky v zadání, které mohou být obtížnější než ostatní. Zpětná vazba od čtenářů Nakladatelství a vydavatelství Computer Press, které pro vás tuto knihu připravilo, stojí o zpětnou vazbu a bude na vaše podněty a dotazy reagovat. Můžete se obrátit nanásledující adresy:

Computer Press

Albatros Media a.s., pobočka Brno

IBC

Příkop 4

602 00 Brno

nebo

sefredaktor.pc@albatrosmedia.cz

Computer Press neposkytuje rady ani jakýkoli servis pro aplikace třetích stran.Pokud budete mít dotaz k programu, obraťte se prosím na jeho tvůrce.

Poznámka: Poznámky zpravidla obsahují nějaké doplňující informace. Mohou vám pomoci lépe

pochopit vysvětlovanou problematiku nebo se v nich dozvíte něco nad rámec této knihy. Také se

mohou týkat informací z jiných oblastí, zejména IT, které by se vám mohli hodit.

Důležité: Takto označené odstavce obsahují informace nějakým způsobem klíčové buď propochopení daného problému, nebo pro další výuku programování. Také vás mohou varovat před

možnými problémy a upozorňovat na ne vždy intuitivní chování programovacího jazyka.

?

Nápověda: Nápověda, se vyskytuje v poslední příloze knihy, kterou je závěrečný projekt. Najdete

zde rady a tipy, jak řešit ty kroky v zadání, které mohou být obtížnější než ostatní.


Errata

13

Errata

Přestože jsme udělali maximum pro to, abychom zajistili přesnost a správnost obsahu,

chybám se úplně vyhnout nelze. Pokud v  některé z  našich knih najdete chybu, ať už

chybu v textu nebo v kódu, budeme rádi, pokud nám ji oznámíte. Ostatní uživatele tak

můžete ušetřit frustrace a pomoci nám zlepšit následující vydání této knihy.

Veškerá existující errata zobrazíte na adrese http://knihy.cpress.cz/K2184 po klepnutí na

odkaz Soubory ke stažení.



15

KAPITOLA 1

Na úvod o Javě

Dříve než se vrhnete do samotného psaní programů a vyzko ušíte si praktické příklady,

je rozhodně užitečné seznámit se s trochou teorie. Například: Proč programovat právě

v Javě? Co je to počítačový program a programovací jazyk? Jak získat potřebnénástroje? V této úvodní kapitole najdete odpověd i na tyto i další otázky. Pokud již zmíněné

základy znáte a potřebné nástroje máte nainstalované, tuto kapitolu kl idně přeskočte.

Můžete se k ní v případě potřeby kdykoli vrátit.

Počítačový program

Počítač sám o sobě je vlastně jen hromádka technického vybavení (takzvaný hardware).

To, co z počítačů dělá možná jednu z nejdůležitějších věcí, které vlastníte, jsou právě

programy (takzvaný soft ware). Ty obsahují programátorem zadané instrukce, jak se má

pracovat s dostupnými prostředky. Pracovní jednotky počítačů ani jiné technikysamozřejmě nerozumí pokynům v běžných jazycích. Pokyny se skládají dohromadyz primitivních instrukcí typu „sečti číslo A s číslem B“. Zejména proto bylo dříveprogramování vyhrazeno pouze lidem s nejvyšším technickým vzděláním, kteří ovládali takzvaný

strojový kód. Později byl vytvořen jazyk symbolických adres, který už nevyžadoval

zápis přímo pomocí nul a jedniček, ale používal předem určené základní instrukcespolu s adresami používaných registrů. Ani to ale k většímu rozšíření mezi programátory

samozřejmě nestačilo.

V této kapitole:

 Počítačový program

 Vysokoúrovňový

programovací jazyk

 „Univerzální“ Java

 Potřebná softwarová výbava

 Vývojová prostředí

 Nový program v Javě

 Běžné chyby

 Opakování


16

KAPITOLA 1 Na úvod o Javě

Obrázek 1.1 Příklad zápisu kódu, kterému by rozuměl počítač, ale určitě ne běžný uživatel

Vysokoúrovňový programovací jazyk

Programovací jazyk je formální jazyk, který obsahuje sadu pravidel pro zápis příkazů.

Protože lidí ovládajících výše zmíněný strojový kód překvapivě není většina, vznikly

postupem času vysokoúrovňové (vyšší) programovací jazyky. Ty umožňují zapisovat

příkazy pomocí běžně používaných výrazů, většinou anglických. Napsaný program se

teprve potom přeloží do strojového kódu. Téměř všechny programovací jazyky, sekte

rými se dnes běžně setkáte, jsou právě tohoto typu – například jazyky Java, C, Python

a mnoho dalších. Právě se vznikem vysokoúrovňových programovacích jazyků zažilo

programování svůj první boom.

Překlad programu

V předchozím odstavci bylo zmíněno, že program ve vysokoúrovňovém programovacím

jazyce je nutné před spuštěním nejdříve přeložit. V praxi to znamená, že jiný program

nazvaný kompilátor (překladač) jednotlivé soubory programu převede do objektového

kódu. Tento mezikrok generující obvykle strojové instrukce se nazývá kompilování.

Následuje takzvané linkování, při kterém jsou spojeny a přeloženy do strojového kódu

jednotlivé soubory tvořící program. V  praxi se běžně setkáte s  výrazem kompilování

pro souhrn obou činností.

Pořád ale zůstávala jedna zásadní překážka. Stejně jako různí lidé mluví různýmijazy

ky, i různé typy počítačů rozumí různým formám strojového kódu (a různým zápisům

instrukcí). Každý typ počítače tedy musel mít vytvořen vlastní kompilátor a spojovač.

Programy napsané a přeložené pro jeden typ počítačů na jiných počítačích nefungovaly.

„Univerzální“ Java

S rozšiřujícím se rozsahem počítačů začala nabývat na síle potřeba, především komerční

sféry, vytvoření jazyka, jehož programy nebude nutné při každém přenosu na jiný typ

počítače znovu zkompilovat (přeložit). Projekt, který vedl ke vzniku Javy, bylodstarto

ván v roce 1991 společností Sun Microsystems a jeho výsledný název Java je prý převzat


„Univerzální“ Java

17

podle kávy, kterou jeho tvůrci pili (Java coff ee). Původně bylo předpokládáno využití

Javy pro programování spotřební elektroniky (mikrovlnky, ledničky...).

Největší motivaci pro vývoj Javy však představovalo masové rozšíření internetu.Z uzavřené sítě pro akademiky a vojáky se stal fenomén měnící způsob komunikace mezilidmi i jejich chování. Statické stránky vytvářené pouze pomocí HTML kódu (ten určuje,

jak prohlížeč zobrazí jednotlivé části stránky) brzy přestaly webdesignérům stačit a pro

prosazující se stránky s dynamickým obsahem byl jazyk Java ideální volbou.

Poznámka: Statické webové stránky se zobrazují tak, jak jsou uloženy na serveru, a všemnávštěvníkům stejně. Pokud například hledáte encyklopedii hub, stránky mohou být statické, protože tyto

informace jsou pro všechny shodné a prakticky se nemění. Většina dnes používaných služeb jsou

dynamické stránky, které každému návštěvníkovi generují obsah „na míru“ podle jeho požadavků.

Například účty na sociálních sítích jsou z principu dost odlišné a každému musí být vygenerována

stránka s jeho účtem podle uložených informací. Na počátku přenositelnosti Několikrát už bylo zmíněno, že jedna z největších výhod Javy spočívá v přenositelnosti jejích programů. Nyní je tedy zapotřebí vysvětlit, jak vlastně Java v základu funguje. Na počátku všeho stojí pochopitelně člověk – programátor se svým nápadem a potřebnými znalostmi. Ten zapisuje instrukce programovacího jazyka a vytváří strukturu programu. Již víte, že program nemusí být celý v jednom souboru, ale může být rozdělen na částia logické celky. Tyto soubory mají příponu .java a označují se jako zdrojový kód programu. Tajemství úspěchu – bajtový kód Kompilování vysokoúrovňových jazyků do strojového kódu už pro vás není žádným tajemstvím. Jazyky založené na tomto principu však vyžadují implementovat prokaždý typ počítače vlastní kompilátor, což je zdlouhavá, náročná a drahá záležitost. Tvůrci Javy proto přišli s novým řešením, program se ze zdrojového kódu nekompiluje přímo do toho strojového, ale do silně optimalizovaného mezikódu nazvaného bajtový kód. Soubory v bajtovém kódu poznáte podle přípony .class. Obrázek 1.2 Soubor ve zdrojovém kódu a stejný soubor přeložený do bajtového kódu

Poznámka: Statické webové stránky se zobrazují tak, jak jsou uloženy na serveru, a všemnávštěvníkům stejně. Pokud například hledáte encyklopedii hub, stránky mohou být statické, protože tyto

informace jsou pro všechny shodné a prakticky se nemění. Většina dnes používaných služeb jsou

dynamické stránky, které každému návštěvníkovi generují obsah „na míru“ podle jeho požadavků.

Například účty na sociálních sítích jsou z principu dost odlišné a každému musí být vygenerována

stránka s jeho účtem podle uložených informací.


18

KAPITOLA 1 Na úvod o Javě

Bajtový kód je následně zpracován virtuálním strojem jazyka Java (JVM – Java Virtual

Machine), který ho interpretuje neboli přímo vykonává zapsané instrukce. Tentovirtuální stroj je implementován pro každý typ počítačů, jeho implementace je alepodstatně snazší a levnější než vytváření vlastního kompilátoru. Protože všechny virtuální

stroje rozumí stejnému bajtovému kódu, stačí pro všechny typy počítačů kompilátor

jen jeden. Virtuální stroj Javy přináší i další výhody, například zvyšuje bezpečnostprogramů, hlídá totiž za programátora některé potenciálně nebezpečné operace a stará se

i o bezpečnou správu paměti.

Poznámka: Programovací jazyky se také dělí na kompilované (překládané) a interpretované.Komilované jazyky jsou nejprve přeloženy do strojového kódu, který je následně vykonáván.Interretované jazyky tento mezikrok postrádají a jejich instrukce jsou vykonávány v reálném čase bez

předchozího překladu. Oba typy mají samozřejmě své výhody i nevýhody. Přímé vykonáváníinstrukcí může být rychlejší, ovšem postrádá kontroly a optimalizace, které může kompilátor nabídnout. Potřebná softwarová výbava Abyste mohli začít programovat v Javě a své programy kompilovat a spouštět, budetepotřebovat sadu Java Development Kit (JDK). Tuto sadu si můžete zcela zdarma stáhnout ze stránek společnosti Oracle (ta v roce 2010 získala společnost Sun Microsystems) na adrese http://www.oracle.com/technetwork/java/javase/downloads/index.html. V době psaní této knihy byla poslední verzí JDK 8, kterou využívá Java SE (Standard Edition) 8. Všechny programy uvedené v této knize bez problémů spustíte i s verzí JDK 7 pro vydání Java SE 7. Vzhledem k tomu, že je tato kniha zaměřena na základní prvky jazyka, neměli byste se s žádnými většími problémy setkat, ani pokud používáte starší verzi Javy (Java 6...). Je však možné, že některé programy s novějšími prvky Javynepůjdou zkompilovat a spustit, zvláště pokud budete postupovat dále k pokročilým prvkům. Podle zvolené verze klepněte na správný odkaz ke stažení Java Platform JDK (Download JDK). Potvrďte, že souhlasíte s  l icenčními podmínkami společnosti Oracle (Accept License Agreement), a stáhněte si verzi JDK vhodnou pro váš operační systém. Instalací vás pak provede připravený průvodce. Spouštění s využitím příkazového řádku Nyní již můžete využívat programy stažené v této sadě s pomocí příkazového řádku.Pokud nechcete z nějakého důvodu instalovat další aplikaci s grafi ckým uživatelskýmprostředím, vystačíte si jen s obyčejným textovým editorem. Při ukládání vašich zdrojových souborů ale nezapomeňte změnit jejich příponu na .java. Ke zkompilování vytvořeného programu napíšete do příkazového řádku následující pokyn a stisknete klávesu Enter:

javac JmenoSouboru.java

Poznámka: Programovací jazyky se také dělí na kompilované (překládané) a interpretované.Komilované jazyky jsou nejprve přeloženy do strojového kódu, který je následně vykonáván.Interretované jazyky tento mezikrok postrádají a jejich instrukce jsou vykonávány v reálném čase bez

předchozího překladu. Oba typy mají samozřejmě své výhody i nevýhody. Přímé vykonáváníinstrukcí může být rychlejší, ovšem postrádá kontroly a optimalizace, které může kompilátor nabídnout.


Potřebná softwarová výbava

19

Po správně proběhlém zkompilování přibude ve složce soubor v bajtovém kódu,kte

rý bude mít stejný název a příponu .class. Ten využijete ke spuštění programu pomocí

virtuálního stroje: do příkazového řádku napíšete následující pokyn a  opět stisknete

klávesu Enter:

java JmenoSouboru

Všimněte si, že přípona .class se u tohoto příkazu neuvádí. Pokud jste instalaci provedli

správně a nevyskytly se další chyby, měl by se nyní váš program spustit.

Obrázek 1.3 Spuštění programu vypisujícího text „Hello world!“ uloženého v souboru Main.java

Obrázek 1.4 Ukázka úpravy proměnné PATH v systému Windows


20

KAPITOLA 1 Na úvod o Javě

Důležité: Je možné, že při pokusu o kompilaci počítač nebude schopen nalézt program javac

nebo java, ačkoli jste sadu JDK správně nainstalovali. Pravděpodobně bude nutné stanovit cestu

k těmto nástrojům. V systému Windows to znamená přidat jejich adresu do proměnné prostředí

PATH. Jak upravit proměnnou prostředí se nejlépe dozvíte z dokumentace vašeho operačníhosystému. Budete potřebovat znát cestu k adresáři bin. Například při instalaci do výchozího adresáře

v systému Windows je cesta většinou C:ProgramFilesJavajdk1.7.0_07in; raději si ale přesnou

cestu sami zkontrolujte. Tuto cestu přidejte do příslušné proměnné. Vývojová prostředí V  době grafi ckých aplikací a  dotykového ovládání už jen málokomu vyhovuje práce s příkazovým řádkem, zvláště v systémech Windows. I programátoři oceňují při práci pohodlí a  možnosti, které jim nabízí používání různých vývojových prostředí neboli IDE – Integrated Development Environment. Kolik je programátorů, tolik je i názorů na to, které vývojové prostředí je to nejlepší. Mezi nejčastěji používaná vývojováprostředí, která můžete vyzkoušet i vy, určitě patří ta následující. NetBeans Zcela zdarma si můžete na webových stránkách netbeans.org/downloads stáhnoutprostředí NetBeans, původně studentský projekt na Karlově univerzitě. Jeho komerční verzi odkoupila společnost Sun Microsystems a v jeho vývoji dále pokračujei společnost Oracle. Můžete si vybrat balíček podle nástrojů, které potřebujete, samozřejmostí je také podpora různých operačních systémů. Pro začátek vám bude stačit balíček Java SE. V prostředí se snadno orientuje a snadno se používá. Pro začínající uživatele může být NetBeans o něco pohodlnější, nemá ale tak širokou rozšiřitelnost zásuvnýmimoduly (plug-iny) jako Eclipse a programátoři přecházející na jazyk C také často preferují druhé zmíněné prostředí. Eclipse Prostředí Eclipse si můžete také stáhnout zdarma, a to ze stránek www.eclipse.org/ downloads. Na výběr máte z  široké škály balíčků uzpůsobených pro různé potřeby i z podpory různých operačních systémů. Můžete si vybrat verzi pro Windows, Linux i Mac OS, pro začátek vám jistě bude stačit Eclipse Standard. Jedná se o širocevyužívané prostředí, které si ovšem jde svou cestou a pro začínající uživatele může být matoucí a nepohodlné. Na jeho ovládání si zřejmě budete muset chvíli zvykat. Na druhou stranu Eclipse vyniká dostupností různých zásuvných modulů (plug-inů), a tudížnepřebernými možnostmi rozšíření.

Důležité: Je možné, že při pokusu o kompilaci počítač nebude schopen nalézt program javac

nebo java, ačkoli jste sadu JDK správně nainstalovali. Pravděpodobně bude nutné stanovit cestu

k těmto nástrojům. V systému Windows to znamená přidat jejich adresu do proměnné prostředí

PATH. Jak upravit proměnnou prostředí se nejlépe dozvíte z dokumentace vašeho operačníhosystému. Budete potřebovat znát cestu k adresáři bin. Například při instalaci do výchozího adresáře

v systému Windows je cesta většinou C:ProgramFilesJavajdk1.7.0_07in; raději si ale přesnou

cestu sami zkontrolujte. Tuto cestu přidejte do příslušné proměnné.


Nový program v Javě

21

Poznámka: Ať už budete programy spouštět pomocí příkazového řádku, nebo si oblíbíte některé vývojové prostředí, všechny příklady v této knize by měly fungovat stejně a v jejich zápisu

není žádný rozdíl. Vývojová prostředí však navíc umí generovat nejčastěji používané části kódu

za vás a tím vám mohou ušetřit hodně práce. Jestliže se pro některé z nich rozhodnete (což vám

mohu jen doporučit), prohlédněte si pečlivě jeho prostředí a položky menu, jistě pro vás potom

nebude žádný problém nalézt příkazy k provedení mnoha akcí popsaných dále i bez uvedení

přesného umístění. Nový program v Javě Před ukončením první kapitoly je ještě vhodné doplnit, jak vytvoříte nový program v jazyce Java. Najdete zde postup pro tři zmíněné možnosti:

 použití textového editoru a příkazové řádky

 použití vývojového prostředí NetBeans

 použití vývojového prostředí Eclipse

Pokud chcete použít jiné vývojové prostředí, nic vám v tom nebrání, budete ale muset

tento základ zvládnout sami. V dalších kapitolách bude tato znalost předpokládána.

Nový program v textovém editoru

Bylo již zmíněno, že můžete použít libovolný textový editor. Vystačíte sii s Poznámkovým blokem nebo například s editorem WordPad. Postupujte následovně:

1. Spusťte zvolený textový editor.

2. Do prázdného dokumentu napište následující kód:

public class AhojSvete {

public static void main (String[] args) {

System.out.println(„Ahoj svete!“);

}

}

3. Při ukládání pojmenujte soubor AhojSvete a změňte jeho příponu na .java.

4. Přeložte a spusťte program podle postupu uvedeného dříve v této kapitole.

Důležité: Význam jednotlivých částí kódu bude vysvětlen dále v této knize. Prozatím stačí,abyste si zapamatovali, že je vždy nutné uvést řádek public class VášZvolenýNázev a řádek

public static void main (String[] args) přesně v této podobě. Všechny levésložené závorky musí mít své ukončovací pravé závorky. Jméno ukládaného souboru musí mít tvar

VášZvolenýNázev.java. Vaše příkazy se zapisují na místo řádku System.out.println(); mezi

vnitřní složené závorky.

Poznámka: Ať už budete programy spouštět pomocí příkazového řádku, nebo si oblíbíte některé vývojové prostředí, všechny příklady v této knize by měly fungovat stejně a v jejich zápisu

není žádný rozdíl. Vývojová prostředí však navíc umí generovat nejčastěji používané části kódu

za vás a tím vám mohou ušetřit hodně práce. Jestliže se pro některé z nich rozhodnete (což vám

mohu jen doporučit), prohlédněte si pečlivě jeho prostředí a položky menu, jistě pro vás potom

nebude žádný problém nalézt příkazy k provedení mnoha akcí popsaných dále i bez uvedení

přesného umístění.

Důležité: Význam jednotlivých částí kódu bude vysvětlen dále v této knize. Prozatím stačí,abyste si zapamatovali, že je vždy nutné uvést řádek public class VášZvolenýNázev a řádek

public static void main (String[] args) přesně v této podobě. Všechny levésložené závorky musí mít své ukončovací pravé závorky. Jméno ukládaného souboru musí mít tvar

VášZvolenýNázev.java. Vaše příkazy se zapisují na místo řádku System.out.println(); mezi

vnitřní složené závorky.


22

KAPITOLA 1 Na úvod o Javě

Nový program v prostředí NetBeans

Vývojové prostředí NetBeans používá pro psaní programů takzvané projekty. Ty vám

umožňují zachovat si přehled o struktuře vašeho programu a nabízejí snazší manipulaci

s jeho soubory. Nový program vytvoříte podle následujících kroků:

Obrázek 1.5 Založení nového projektu v NetBeans

1. Založte nový projekt buď pomocí volby v nabídce Soubor → Nový Projekt (New

Project), nebo klepnutím na tlačítko Nový Projekt (New Project) na panelunástrojů, nebo stisknutím klávesové zkratky Ctrl+Shift +N.

Obrázek 1.6 Výběr projektu v NetBeans

2. Zvolte kategorii projektu Java a projekt Java Application (Aplikace v Javě).

3. V následujícím dialogovém okně zvolte název projektu (Project Name) a případně

vyberte jeho umístění. Můžete ponechat základní nastavení, které většinou vytvoří


Nový program v Javě

23

ve složce Dokumenty novou složku NetBeansProject a do ní ukládá vytvořenéprojekty. Zaškrtněte pole Vytvořit hlavní třídu (Create Main Class) a případně zvolte

její jméno. Dejte však pozor, abyste neupravili část jména před tečkou. Tu tvořínázev základního balíčku, vaše pojmenování hlavní třídy následuje až za tečkou. Pro

cvičné účely se často volí jednoduše pojmenování Main.

Obrázek 1.7 Vytvořený projekt v NetBeans

4. V části se seznamem projektů nyní přibyl váš projekt. Po rozbalení seznamusouborů vidíte ve složce Zdrojové balíčky (Source packages) váš balíček pojmenovaný

podle názvu aplikace a  v  něm soubor Main.java (podle vámi zvoleného jména).

Po jeho otevření vidíte, že NetBeans za vás automaticky vygeneroval potřebné části

kódu, a vy můžete proto rovnou začít psát vlastní program. Pro spuštění programu otevřete nabídku Spustit (Run) a  u  položky Nastavit hlavní projekt (Set Main Project) vyberte ten váš. Pak už stačí na panelu nástrojů nebo opět v nabídce Spustit (Run) klepnout na volbu Spustit hlavní projekt (Run Main Project). Váš program se zkompiluje a spustí automaticky. Nový program v prostředí Eclipse Také vývojové prostředí Eclipse používá pro lepší správu souborů programu projekty. Vytvoření nového programu je tak podobné jako ve vývojovém prostředí NetBeans: Obrázek 1.8 Založení nového projektu v Eclipse

1. Založte nový projekt. Můžete opět použít volbu v nabídce Soubor (File) → Nový

(New) → Java Project nebo rozevírací seznam u  tlačítka Nový (New) na panelu

nástrojů.


24

KAPITOLA 1 Na úvod o Javě

2. Zvolte název projektu (Project Name) a  případně složku pro ukládání projektu

(Location) po odškrtnutí políčka Use default location. Ostatní nastavení zatím

ponechte beze změn i v následujícím dialogovém okně. 3. V části Projekty se vám objeví vámi vytvořený projekt obsahující složku src.Klepněte na ni pravým tlačítkem myši a ze zobrazivší se nabídky vyberte Nový (New)

→ Tř í d a (Class).

Obrázek 1.9 Vytvoření nové třídy v Eclipse 4. Vložte vámi zvolené jméno, případně jméno balíčku, do kterého chcete třídu umístit,

a zaškrtněte pole public static void main(String[] args). Ostatní nastavení ponechte. 5. Do projektu přibyla vámi vytvořená třída s automaticky vygenerovaným kódem.


Běžné chyby

25

Obrázek 1.10 Vytvořený projekt v Eclipse

Pro spuštění vašeho programu klepněte na panelu nástrojů na tlačítko Spustit (Run)

nebo vyberte možnost Spustit (Run) v příslušné nabídce. Program se zkompilujea spustí automaticky.

Běžné chyby

Při psaní prvních zkušebních programů se mohou vyskytnout některé chyby, které sice

vypadají na první pohled složitě a závažně, ale dají se mnohdy velice jednodušeodstranit. Některá chybová hlášení, se kterými se můžete setkat, jsou například tato:

 ‚javac‘ / ‚java‘ is not recognized as an internal or external command, operable

program or batch fi le – Je možné, že jste nenainstalovali staženou sadu JDK nebo

že vám chybí cesta k programům javac a java v proměnné prostředí PATH. Tento

problém byl popsán už v části Spuštění pomocí příkazového řádku.

 javac: fi le not found: NazevSouboru.java – Zřejmě se snažíte zkompilovat soubor,

který se v daném umístění nenachází. Zkontrolujte, že je ve složce, ve které se právě

nacházíte, i soubor NazevSouboru.java.

 Error: Class names ‚NazevSouboru‘, are only accepted if annotation processing

is explicitly requested – Pokusili jste se nejspíš zkompilovat soubor bez uvedené

přípony .java.

 Error: Could not fi nd or load main class NazevSouboru – Možná se pokoušíte spustit program bez předchozí kompilace, ve složce se nenachází soubor

NazevSouboru.class. Nebo jste při zadávání příkazu zapsali navíc i příponusouboru (při spouštění se přípona nikdy neuvádí).

 Error: Class Nazev is public, should be declared in a fi le named Nazev.java – Váš

název uvedený v programu za identifi kátory public class se neshoduje s názvem

souboru. Pokud jste v  programu například uvedli public class Ahoj, musí být

tento program uložen v souboru s názvem Ahoj.java.


26

KAPITOLA 1 Na úvod o Javě

Opakování

Dokážete odpovědět na následující otázky? Správné odpovědi najdete v příloze nakonci knihy.

1. Jaký je rozdíl mezi vysokoúrovňovými jazyky a strojovým kódem?

2. K čemu slouží takzvaný kompilátor?

3. V jakém typu kódu jsou soubory s příponou .java?

4. Kolik typů bajtového kódu dokáže interpretovat virtuální stroj Javy?

5. Jaká je hlavní výhoda programů napsaných v Javě?

6. Jaký pokyn slouží ke kompilaci programu v příkazovém řádku? Jestliže jste při odpovídání výrazněji neváhali a měli jste alespoň přibližnou představu o tom, jak Java funguje, můžete bez obav pokročit k následující kapitole.


27

KAPITOLA 2

Proměnné

a datové typy

Mezi základní dovednosti každého programátora bezesporu patří dobrá znalostdatových typů. Ta vám umožní efektivní využívání proměnných a v neposlední řaděvyvarování se zdlouhavého hledání chyb. Nesprávné použití datových typů proměnných

totiž může vést i k na první pohled překvapivým výsledkům. Ale co vlastně znamenají

ty datové typy, o kterých se pořád mluví? Jak a k čemu se používají proměnné? To se

dozvíte v této kapitole.

Primitivní datové typy

Datové typy především usnadňují práci programátorům. Určují, kolik místa v paměti

bude daná proměnná zabírat, abyste se o to nemuseli starat sami. Java je navíc jazyk se

silnou typovou kontrolou, při kompilaci programu se tedy projdou proměnnéa zkontroluje se, zda jsou v nich uložená data toho správného typu. To může ušetřit cenný čas

při hledání chyb. Moderní vývojová prostředí vás navíc na případné chyby umíupozornit už při psaní díky průběžnému kompilování kódu.

Primitivní neboli základní datové typy lze rozdělit na číselné, znakové a logické. Samy

názvy dobře napovídají, jaká data tyto typy zastupují.

Důležité: Tyto datové typy se nazývají primitivní proto, že je Java nechápe jako objekty. Oobjektech se více dozvíte v dalších kapitolách. Pro teď stačí, když si zapamatujete, že každý z primitivních

typů má svou obalující třídu a v případě shodnosti názvu je navzájem odlišíte pomocí počátečního

písmena. Primitivní typy vždy musí začínat malým písmenem a obalující třídy písmenem velkým. Číselné datové typy Pro správné porozumění rozdílům mezi jednotlivými číselnými typy je potřeba sizopakovat některé základní znalosti ze střední školy. Čísla lze rozdělit do několika množin, které se navzájem překrývají, a tudíž čísla z nižší množiny vždy zároveň patří i do všech

Důležité: Tyto datové typy se nazývají primitivní proto, že je Java nechápe jako objekty. Oobjektech se více dozvíte v dalších kapitolách. Pro teď stačí, když si zapamatujete, že každý z primitivních

typů má svou obalující třídu a v případě shodnosti názvu je navzájem odlišíte pomocí počátečního

písmena. Primitivní typy vždy musí začínat malým písmenem a obalující třídy písmenem velkým.

V této kapitole:

 Primitivní datové typy

 Proměnné

 Opakování


28

KAPITOLA 2 Proměnné a datové typy

vyšších množin. Nás budou zajímat dvě základní množiny, a to celá čísla a reálná čísla.

Důležitým faktorem je také velikost každého datového typu.

Pro zjednodušení si můžete paměť programu představit jako přidělenou zásuvku s mnoha

přihrádkami. Každá přihrádka má velikost jeden bit (bit je základní a nejmenšípočítačová jednotka) a je potřeba vědět, kolik přihrádek daný typ zabere.

Byte

Nejmenší typ, do kterého je možné ukládat pouze celá čísla. V paměti zabírá velikost 8

bitů neboli právě jeden bajt (anglicky byte). Pokud již máte nějaké povědomío základní reprezentaci čísel v počítači, jistě tušíte, že do tohoto typu lze uložit pouze ta čísla,

která je možné zapsat pomocí 8 bitů. V praxi to znamená čísla v rozsahu -128 až +127.

Označuje se celým názvem byte.

Short

Druhý nejmenší číselný typ, do kterého lze opět ukládat pouze celá čísla. Zabírá v paměti

16 bitů a moc často se s ním zřejmě nesetkáte. Lze do něj uložit čísla v rozsahu -32 768

až +32 767. Stejně jako byte se označuje celým svým názvem short.

Integer

Číselný typ, se kterým se setkáte zřejmě nejčastěji, je integer. Stále slouží pouzek ukládání celých čísel, ale díky velikosti 32 bitů již jeho rozsah stačí na velké množstvípotřebných výpočtů. Můžete do něj ukládat čísla v rozsahu –2 147 438 648 až +2 147 438 647.

Na rozdíl od výše uvedených typů se neoznačuje celým názvem, ale zkratkou int.

Long

Jedná se o  poslední a  největší typ pro ukládání celých čísel. Jeho velikost je 64 bitů, což v  naprosté většině případů postačí i  pro vaše nejsložitější výpočty. Má rozsah

–9 223 372 036 854 775 808 až +9 223 372 036 854 807 a znovu se označuje celým svým

názvem long. Všechna ta čísla si samozřejmě není nutné přesně pamatovat, u  všech

uvedených rozsahů je důležité jen přibližně řádově tušit, jak velké číslo se do nich ještě

vejde. Pokud budete potřebovat, najdete přesné hodnoty také v níže uvedené tabulce.

Tabulka 2.1 Celočíselné datové typy

Označení typu Velikost Nejmenší možné číslo Největší možné číslo

byte 8 bitů -128 +127

short 16 bitů -32 768 +32 767

int 32 bitů -2 147 438 648 +2 147 438 648

long 64 bitů -9 223 372 036 854 775 808 + 9 223 372 036 854 775 807


Primitivní datové typy

29

Důležité: Možná vás už napadla otázka, co se stane, pokud se číslo svým rozsahem do zvoleného

typu prostě nevejde. V tom případě dojde k takzvanému přetečení a výsledek operace nebude na

první pohled vůbec dávat smysl. Například při sečtení dvou příliš velkých kladných čísel můžete

dostat jako výsledek číslo záporné. Je potřeba si na podobné věci dávat pozor a volit datové typy

pečlivě a opatrně. Float Nyní jsme se dostali k prvnímu typu pro reprezentaci reálných čísel neboli čísels desetinou částí. Java ukládá reálná čísla podle mezinárodního standardu IEEE 754, to znamená, že se zobrazují stejně jako v jiných jazycích používajících tento standard. Typ fl oat ukládá reálná čísla o velikosti 32 bitů a používá se, pokud potřebujete ušetřit místo. Není nutné přesně vědět jeho rozsah, maximální uložená hodnota může být přibližně 3,4x10

38

. Označuje se celým svým názvem fl oat. Reálné typy se v programech zapisují

s desetinnou tečkou.

Double

Obvykle základní používaný typ pro ukládání reálných čísel je typ double. Mátakzvanou dvojitou přesnost a zabírá v paměti prostor 64 bitů. Rozhodně by se vám nemělo

podařit přesáhnout rozsah tohoto typu. Opět se označuje celým svým názvem double.

Stejně jako fl oat by tento typ nikdy neměl být používán pro ukládání hodnot, u kterých je

nutná absolutní přesnost, jako jsou například peníze. U běžných výpočtů (téměř všech)

ale ztrátu přesnosti vůbec nepoznáte.

Poznámka: Ačkoli vás možná po upozornění na možnost přetečení napadlo, že stačí všechna čísla

reprezentovat největšími typy, není to vhodné řešení. Pokud se celé číslo, které potřebujetepoužít, nevejde ani do rozsahu typu long, je sice na místě nahradit ho typem double, to je ale krajní

řešení. Je dobrým zvykem používat nejmenší možný typ kvůli úspoře místa a v případě reálných

typů i kvůli jinému způsobu jejich ukládání. Celá čísla jsou z principu ukládána přesně, reálná čísla

nejdou vždy precizně vyjádřit a může dojít ke ztrátě jejich přesnosti. Logický datový typ Tento typ představuje jeden bit informace, který může nabývat pouze dvou hodnot. Jeho velikost ale není přesně specifi kována. Zastupuje logické konstanty používané ve výrazech: true – logická jednička neboli pravda a false – logická nula neboli nepravda. Používá se zejména v podmínkách a jiných testovacích výrazech. Označuje se anglickým výrazem boolean a lze mu přiřadit výše zmíněné dvě hodnoty, true a false. Znakový datový typ Znak je jediný typ zastupující text mezi primitivními datovými typy. Označuje seanglickou zkratkou char (ze slova character) a má velikost 16 bitů. Představuje právě jeden

Důležité: Možná vás už napadla otázka, co se stane, pokud se číslo svým rozsahem do zvoleného

typu prostě nevejde. V tom případě dojde k takzvanému přetečení a výsledek operace nebude na

první pohled vůbec dávat smysl. Například při sečtení dvou příliš velkých kladných čísel můžete

dostat jako výsledek číslo záporné. Je potřeba si na podobné věci dávat pozor a volit datové typy

pečlivě a opatrně.

Poznámka: Ačkoli vás možná po upozornění na možnost přetečení napadlo, že stačí všechna čísla

reprezentovat největšími typy, není to vhodné řešení. Pokud se celé číslo, které potřebujetepoužít, nevejde ani do rozsahu typulong, je sice na místě nahradit ho typem double, to je ale krajní

řešení. Je dobrým zvykem používat nejmenší možný typ kvůli úspoře místa a v případě reálných

typů i kvůli jinému způsobu jejich ukládání. Celá čísla jsou z principu ukládána přesně, reálná čísla

nejdou vždy precizně vyjádřit a může dojít ke ztrátě jejich přesnosti.


30

KAPITOLA 2 Proměnné a datové typy

znak v kódování UNICODE, které Java vnitřně používá, jelikož u něj nedocházík pro

blémům při používání národních znaků. Hodnoty tohoto typu musí být vždy uzavřeny

do apostrofů a je více možností jejich zápisu:

 Právě jedním znakem zapsatelným na klávesnici, například: ‘A’, ‘ž’, ‘8’, ‘%’.

 Specifi ckým číselným kódem ve formátu uXXXX. Tabulku těchto čísel naleznete

snadno na internetu například po zadání „unicode table“ do vašeho vyhledávače.

Tento způsob se většinou používá pro znaky, které nelze snadno zadat na klávesnici,

například: ‘u0024’ je znak $ a ‘u0126’ je znak Ħ.

 Použitím sekvence se zvláštním významem pro netisknutelné znaky nebo pro znaky,

které mají v Javě zvláštní význam. Využijete je později v části o textových řetězcích.

Nejčastěji používané sekvence najdete v následující tabulce.

Tabulka 2.2 Znakové sekvence se zvláštním významem

Sekvence Význam

‚‘ Nový řádek – ve výpisu textu dojde na tomto místě k jeho zalomení, nezobrazuje se.

‚ ‘ Tabulátor – do textu se vloží znak tabulátoru, nezobrazuje se.

‚‘ Backspace – smaže ve výpisu předchozí znak, nezobrazuje se.

‚ ‘ Návrat na začátek řádky, nezobrazuje se.

‚\‘

Zpětné lomítko, jako speciální znak ruší funkci ostatních speciálních znaků za nimi, které je

potom možné vypsat jako text.

‚‘‘ Apostrof, bez zpětného lomítka by ukončil sekvenci znaku a ten by se jevil jako prázdný.

‚“‘ Uvozovky, bez zpětného lomítka by začínaly nebo ukončovaly textový řetězec.

Poznámka: Je možné, že se vám bude funkce sekvencí ‚‘ a ‚ ‘ jevit jako stejná. Rozdíl je

daný použitým operačním systémem, každý operační systém používá jako znak konce řádku jinou

sekvenci. Původně rozdíl vznikl podle zvyku z psacích strojů, kdy nový řádek pouze posunul papír

nahoru, ale nepřesunul se na začátek, zatímco návrat na začátek řádku zase posunul psací hlavu

doleva, ale neumožňoval přechod na nový řádek.

Proměnné

Teď už víte, jaká data je možné ukládat. Stále ale ještě nevíte kam. K ukládání dat slouží

právě proměnné. Představují adresu místa, kde jsou v paměti uložená určitá data.Po

dle datového typu, který dané proměnné určíte, Java vyhradí potřebné místo v paměti

a zapamatuje si jeho adresu. Protože není v lidských silách zapamatovat si přesnouad

resu tak, jak ji používá počítač, mohou být proměnné téměř libovolně pojmenované.

Jménu, které proměnné přidělíte, se říká identifi kátor a v programu místo přesnéad

resy pracujete s ním.

Poznámka: Je možné, že se vám bude funkce sekvencí ‚‘ a ‚ ‘ jevit jako stejná. Rozdíl je

daný použitým operačním systémem, každý operační systém používá jako znak konce řádku jinou

sekvenci. Původně rozdíl vznikl podle zvyku z psacích strojů, kdy nový řádek pouze posunul papír

nahoru, ale nepřesunul se na začátek, zatímco návrat na začátek řádku zase posunul psací hlavu

doleva, ale neumožňoval přechod na nový řádek.


Proměnné

31

Deklarace proměnné

Aby bylo možné proměnnou v programu použít, je nutné ji nejprve deklarovat neboli

upozornit Javu na její přítomnost. Díky deklaraci proměnné Java vyhradí a pojmenuje

místo v paměti, které pak můžete dále používat. Při deklaraci proměnné je tedy nutné

mít vybrán její datový typ a název. Nejdříve zapíšete označení datového typu, za mezeru

zapíšete identifi kátor proměnné neboli vámi zvolené jméno a celý příkaz již bez mezer

ukončíte středníkem.

Například zápis celočíselné proměnné pojmenované cislo by tedy vypadal takto:

int cislo;

Z jakých datových typů máte na výběr, bylo řečeno v předchozí části kapitoly. Jména

proměnných si můžete zvolit téměř libovolně, i zde ovšem existují jistá omezení:

 jméno nesmí začínat číslem, ale jinde v názvu se čísla vyskytovat smí,

 jméno nesmí obsahovat mezery,

 jméno nesmí tvořit hodnoty true, false a null,

 jméno musí být unikátní ve svém rozsahu platnosti (bude vysvětleno dále v této

kapitole),

 jménem nesmí být některé z  rezervovaných klíčových slov jazyka Java, ačkoli

obsaženo být může. Seznam rezervovaných klíčových slov najdete v tabulce níže.

Tabulka 2.3 Rezervovaná klíčová slova jazyka Java

abstract continue for new switch

assert default goto package synchronized

boolean do if private this

break double implements protected throw

byte else import public throws

case enum instanceof return transient

catch extends int short try

char fi nal interface static void

class fi nally long strictfp volatile

const fl oat native super while

Poznámka: Programátoři v Javě se poměrně důsledně drží konvencí v pojmenováváníproměn

ných, které byste měli dodržovat i vy. Alespoň pokud chcete, aby byly vaše programy pro ostatní

srozumitelné. Názvy proměnných podle konvence vždy začínají malým písmenem, co nejlépe

vystihují účel proměnné, a pokud obsahují více slov, každé další slovo začíná velkým písmenem.

Příkladem takového názvu je třeba vypoctenyObsahSteny.

Poznámka: Programátoři v Javě se poměrně důsledně drží konvencí v pojmenováváníproměn

ných, které byste měli dodržovat i vy. Alespoň pokud chcete, aby byly vaše programy pro ostatní

srozumitelné. Názvy proměnných podle konvence vždy začínají malým písmenem, co nejlépe

vystihují účel proměnné, a pokud obsahují více slov, každé další slovo začíná velkým písmenem.

Příkladem takového názvu je třeba vypoctenyObsahSteny.


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je

možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist