načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jaromír Jágr: cesta za snem - T.J. Millner

Jaromír Jágr: cesta za snem

Elektronická kniha: Jaromír Jágr: cesta za snem
Autor:

- Nechte si vyprávět neuvěřitelný příběh kladenského rodáka o tom, jak pod stromeček dostal svoje první brusle, jak se učil bruslit s tátou na rybníku, jak se posléze sžíval s ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1%hodnoceni - 71.1% 80%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 157
Rozměr: 21 cm
Úprava: 16 nečíslovaných stran obrazových příloh: portréty (převážně barevné)
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z anglického originálu Jaromir Jagr ... přeložil Jiří Žák
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5413-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Beletristicky zpracovaný životopis českého hokejisty popisuje období jeho sportovních začátků až do roku 1998, kdy čeští hokejisté získali zlato na Zimních olympijských hrách v Naganu. Obsahuje fotografie, přehled hokejových klubů a sportovních úspěchů hokejisty.

Popis nakladatele

Nechte si vyprávět neuvěřitelný příběh kladenského rodáka o tom, jak pod stromeček dostal svoje první brusle, jak se učil bruslit s tátou na rybníku, jak se posléze sžíval s Amerikou, co pro něj znamená Wayne Gretzky a jak se propracoval mezi špičky hokejového světa. Za jeho úspěchem hledejme talent, píli a nesmírnou vůli uspět. Ať je pro vás jeho cesta za snem inspirací!
Jaromír Jágr získal dvakrát Stanley Cup, pětkrát byl vítězem kanadského bodování a stal se historicky nejlepším Evropanem v NHL. V různých statistických žebříčcích se stále pohybuje na předních místech, přičemž mezi všemi aktivními hokejisty je co do počtu gólů, asistencí i kanadských bodů nejlepší.

(cesta za snem)
Předmětná hesla
Jágr, Jaromír, 1972-
Hokejisté -- Česko -- 20.-21. století
Lední hokej -- 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
T.J. Millner - další tituly autora:
Jaromír Jágr: cesta za snem Jaromír Jágr: cesta za snem
Jamie Vardy: mlsná liška Jamie Vardy: mlsná liška
 (e-book)
Jamie Vardy: mlsná liška Jamie Vardy: mlsná liška
Peter Sagan: tourminátor CZ Peter Sagan: tourminátor CZ
 (e-book)
Peter Sagan: tourminátor Peter Sagan: tourminátor
 (e-book)
Peter Sagan: tourminátor (SK) Peter Sagan: tourminátor (SK)
 
K elektronické knize "Jaromír Jágr: cesta za snem" doporučujeme také:
 (e-book)
Kuchařka ze Svatojánu zdraví z kuchyně Kuchařka ze Svatojánu zdraví z kuchyně
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jaromír Jágr:

Cesta za snem

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

T. J. Millner

Jaromír Jágr: Cesta za snem – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


T. J. Millner

JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM

Přeložil Jiří Žák



JAROMÍR

T. J. MILLNER

JÁGR

CESTA ZA SNEM



Martině z Hnidous



Víra je všechno. Pokud nebudeš věřit, tak v životě

nemůžeš ničeho dosáhnout.

Jaromír Jágr



11

KAPITOLA 1

Šlajfky

SNĚŽÍ. V lese  vládne ticho,  jen  větve  modřínů tiše 

skřípou pod  návějemi sněhu  a kdesi z houští se 

ozývá pták. Cesta je zavátá a neprošlapaná.

Kluk  s tátou. Jdou  a sníh  jim  křupe  pod  nohama.

Od posledních domů  v Hnidousích je  to  na Ča

bárnu  něco  přes  kilometr. Nejdřív  spatří  skrz 

stromy vlevo  u potoka mlýn,  pak  se  před  nimi 

objeví první  z osmadvaceti domů  zdejší  osady.  

Sejdou ještě  kousek dolů  směrem k hlavní silni

ci.  Nahoře se  na protilehlém svahu  pod  kalištěm 

houfují vrány  a nad  nimi  se  táhne  vysoké šmol

kově modré nebe. 


T. J. MILLNER

12

Včera byl Štědrý den. Vánoční ozdoby za okny některých domů pořád ještě svítí do bledého rána.

Mrzne, až praští. Rybník je zamrzlý a  leží na  něm slabá vrstva sněhu. Jednou tu bude vodní park, okrasná jezírka, výběhy pro zvířata, klece pro ptáky a ve svahu pod Čabárnou bude stát pozoruhodná budova Naučného střediska ekologické výchovy, ale teď je kolem jen suché rákosí, holé křoví s větvičkami obalenými jinovatkou a o kus dál pět topolů s  bílými čepičkami na  korunách. Není to vlastně rybník, vodní plocha tu vznikla propadem půdy a  smísením vody z  Týneckého potoka se spodní vodou, jako následek důlní činnosti. Ale dětem je to jedno. Hlavně že se sem můžou v létě chodit koupat a projíždět se tu na lodičkách a v zimě bruslit.

Táta odhrne u břehu sníh. Led se ve slunečních paprscích modře zaleskne.

„Tak pojď,“ řekne a podá mu ruku.

Kluk se jí chytí a prošlape si cestu sněhem.

„Nasadíme je?“ zeptá se táta.

Kluk kývne a dřepne si do sněhu.

Včera večer je našel pod vánočním stromkem. Brusle na  klíček. Říká se jim šlajfky. Neví,

JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM

13

že do češtiny se tohle slovo dostalo z německého die Schleife, že původně znamenalo smyčku nebo mašli a  že se tak říká i  kravatě. Zálibně hledí na zakulacenou špičku bruslí a na jednu nebroušenou hranu. Nasazují se rovnou na  boty a  kličkou se přitahují k podrážce. Na kladenském zimním stadionu by se mu kluci určitě smáli, ale tady je na ně pyšný. Touží sice po kanadách, na jakých ti starší kluci jezdí, ale teď si na ně ani nevzpomene. Vždyť až do včerejška se na Čabárně plácal jen na hliníkových nožích.

„Počkej, utáhnu ti je. Nesmí ti povolit, jinak budeš šmatlat, ne jezdit,“ řekne táta.

Přikývne, ale už myslí jen na to, aby mohl vjet na led. Natáhne k tátovi nohy v kožených botách s  přezkou. Panečku, to je paráda. Ty šlajfky jsou učiněný zázrak.

„Tak jeď,“ křikne na  něj táta, strčí klíček do  kapsy a  plácne ho po  zádech. Kluk k  němu obrátí oči zapadlé v  buclatém obličeji, pohodí ofinou tmavých vlasů a  doškobrtá se ke  břehu. Je malý, podsaditý, má pevné nohy a ve tváři odhodlaný výraz. Odjakživa to byl pořízek. Když se narodil, vážil víc než pět kilo a  měřil pěta

T. J. MILLNER

padesát centimetrů. Sestřičky se na něj chodily v porodnici dívat.

„Byl buchta, těžkej,“ vzpomínala na něj později jeho starší sestra Jitka. „Skoro se nevešel do zavinovačky.“

Jenomže za  jeho těžkopádností se odmalička skrývala síla. Když se jednou pokusil dostat se z kočárku, utrhl kšíry.

Teď si „buchta“ opatrně stoupne na led.

Odrazí se. Pravou. Pak levou. Rovně. Dokola. Ke břehu a zpátky. A znovu.

„Nešmajdej, narovnej se!“ křičí za  ním táta. „Když to začneš dělat špatně, už se to nikdy nenaučíš.“

Nešmajdá. To jen na chvilku ztratí rovnováhu, protože zvedl hlavu. Zahlédl, jak nad topoly přeletěl velký dravec.

Teď mám taky křídla, pomyslí si. V  modrém ledu za  ním zůstávají po  bruslích vyryté rýhy, ale nebe nad jeho hlavou je ještě mnohem větší a modřejší. A nemá žádné mantinely.

Tomu klukovi jsou tři roky a jmenuje se Jaromír Jágr.

Nebruslí. Létá.

KAPITOLA 2

Vyprávěj, babi

BABIČKA MÁ NA SOBĚ KVĚTOVANOU ZÁSTĚRU a točí se

kolem sporáku. V kudrnatých vlasech se jí už objevují první stříbrné nitky.

„O čem chceš vyprávět?“ zeptá se a ani neotočí hlavu. Na svou otázku zná předem odpověď.

„O dědovi.“

Jardovi jsou čtyři, má na  sobě tepláky a  tričko, na nohou kecky a sedí v kuchyni na židli. Ne, nesedí, spíš neposedí. Musí být pořád v  pohybu, jako by ze sebe potřeboval vybít spoustu energie.

„O  tom, jak sportoval, jak chodil na  gymnastiku a jezdil na koni? Jak jel Velkou pardu

T. J. MILLNER

16

bickou? Jak se svým koněm přeskočil Taxisův příkop?“

„Ano.“

„Tvůj děda byl pořádnej chlap, Jaroušku.“

„Co je to chlap? Znamená to, že všechny závody vyhrál?“

Babička odloží vařečku, otře si ruce o  zástěru a  přes kuchyň se na  chlapce zahledí. Ve  vzduchu víří v květnovém slunci částečky prachu. Z otevřeného okna zavoní dovnitř čerstvě posečená tráva.

„Chlap nemusí vyhrávat všechny závody,“ odpoví babička potichu. „Některé i  prohraje, to se prostě stává. Ale nikdy se nesmí vzdát.“

„Děda se nevzdal?“

Babička zavrtí hlavou. V  duchu přemýšlí, co všechno mu má povědět a  jak to má říct, aby tomu rozuměl. Jak byl děda svázaný s půdou, jak hospodařil na  statku, jak mu komunisti všechno vzali a  strčili ho do  vězení? Jak umřel jen sedm měsíců po tom, co v roce 1968 do Československa vtrhly sovětské tanky. Jak se s tím nikdy nedokázal smířit.

Babiččin pohled se toulá někde v dálce. Vůbec netuší, že její vnuk, který s  ní teď sedí v  kuchy

JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM

17

ni a pozorně ji poslouchá, si jednou na hokejový dres nechá na  dědovu počest dát číslo 68 a  proslaví ho po  celém světě. Že se ho jednou budou v Rusku ptát, co to číslo znamená, a on jim bude pyšně odpovídat a  vzpomínat na  dědu, kterého sice nikdy nepoznal, ale který ho bude stejně provázet celý život.

„Proč mlčíš? Je ti smutno, babi?“ zeptá se kluk.

Babička se vytrhne ze vzpomínek.

„Ne, není mi smutno,“ odpoví. „Jen si říkám, že by ses dědovi určitě líbil.“

„Jsem stejný chlap jako on?“

Babička se usměje.

„Možná vám ke kolíbce přišly stejné sudičky.“

„Co jsou to sudičky, babi?“

„Tři stařeny. Předpovídají dětem budoucnost.“

„Fakt? A co předpověděly dědovi? A mně?“

Babička ho pohladí po  černých vlasech, které se mu na krku kroutí.

„Že budete pilní, pracovití a houževnatí.“

„Co je to houževnatý?“

„Že uděláte vždycky to, co si umanete. Že budete mít tvrdé palice. Že nikdy nepovolíte.“

Jarda se na chvilku zamyslí.

T. J. MILLNER

„Ale takový je přece i můj táta,“ řekne.

Babička kývne. Ví to dobře. Jardův táta je vytesaný ze stejného kadlubu, stejného jako její táta. I  jako táta Jardovy maminky Anny, kterého taky zavřeli jen proto, že chtěl hospodařit na  svém a  odmítl vstoupit do  zemědělského družstva. A kterého pustili až po dvou letech na amnestii.

Podívá se na Jardu. Ano, i v tomhle klukovi je něco z těch sedláků, z jejich zarputilosti a síly, s jakou se přimkli k půdě. Z těch chlapů, kteří pevně stojí na zemi. A které neohne žádná vichřice.

„Ano,“ řekne babička. „Tvůj táta je taky takov ý. “

KAPITOLA 3

Táta

„TATI, PROSÍM,“ žadoní Jarda.

Blíží se Vánoce a rybník na Čabárně už zase brzy zamrzne. Ale na  kladenském zimním stadionu, kam ho střídavě vodila máma s tátou, se už dávno bruslí a  Jardu nebaví, jak se starší kluci posmívají jeho šlajfkám. Touží po pořádných bruslích.

Přinese mu je Ježíšek? Najde je pod stromečkem?

Jenomže to je pořád ještě spousta dní. A  Jarda velmi dobře ví, co se skrývá v ložnici dole ve skříni.

„Tati, prosím,“ opakuje snad posté.

Táta se na něj podívá.

T. J. MILLNER

20

Jestli ke kolíbce tohohle kluka opravdu přišly sudičky, jak tvrdí babička, tak mu nadělily hlavně talent, napadne ho. Jak to, že z někoho vyroste geniální matematik a z druhého šikovný truhlář? Jak to, že tenhle kluk má takové sportovní nadání? Ještě mu není ani pět, a třeba na lyžích se cítí jako doma. V zimě byli týden v Tatrách a on sjel celou sjezdovku a ještě při tom někomu stačil podat spadlé brýle, zatímco jeho starší sestra Jitka někde nahoře pletla nohama. A když tuhle na zimáku zase na těch svých šlajfkách vykroužil ten svůj povlovný oblouček a  přidal k  němu dokonalý skluz, přišli za ním funkcionáři z místního klubu, zda se prý kluk nechce stát krasobruslařem.

Táta s úsměvem zavrtí hlavou.

Kdepak krasobruslař, proboha! Tohle přece není krasobruslařské město! Tady se moc nedaří ani fotbalu, a to už je co říct! Dejte pokoj s krasobruslením, to je leda tak pro holky!

Jágrovi bydlí ve  Švermově, nebo spíš v  Hnidousích, jak všichni starousedlíci říkají vesnici kousek za Kladnem, která po komunistickém převratu v roce 1948 dostala zcela nesmyslně jméno

JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM

21

jakéhosi komunisty, který sice za  války hrdinsky padl, ale do Hnidous jakživ nevkročil.

Ale do Kladna je to odtud co by kamenem dohodil.

A v Kladně se hraje hokej!

A jaký hokej, panečku!

Když se Jarda 15. února 1972 v Hnidousích narodil, pohybovalo se tehdejší kladenské mužstvo v první lize někde kolem pátého místa. Jenomže teď je Poldi SONP Kladno už podruhé mistrem ligy a borci jako František Kaberle, František Pospíšil, Eduard Novák a  Milan Nový prostě válí! Ještě pár let na ně v československé lize nebude nikdo mít! Dokonce porazí i slavné Toronto Maple Leafs! Pro kluky z Čabárny i ze zimního stadionu jsou víc než vzory, jsou hokejovými bohy!

Táta se znovu podívá na syna.

Na bruslích se cítí jako doma. Chová se na nich stejně přirozeně, jako když chodí. Ty šlajfky mu už opravdu nestačí. Táta dobře ví, co syn cítí. Sám hokej hrál, ale kvůli problémům s  kolenem toho musel v sedmnácti nechat. Ale pořád ještě si chodí rekreačně s  pukem plácnout. Ví, jak chutná

T. J. MILLNER

22

sport. A dárky se přece navíc můžou dávat i jindy než jen na Vánoce, ne?

„Tak pojď,“ řekne a vezme ho kolem ramen.

„Páni!“ vydechne Jarda, když rozbalí převázanou krabici. „Kanady!“

Bůh ví, kdo v Československu jako první tyhle brusle tak pojmenoval. Kanady! To je víc než jméno. Je to touha. Vždyť právě v Kanadě se tahle hra začala hrát. Na  takových bruslích hrajou kanadští profesionálové, šuškají si kluci na stadionu, a vlastně ani pořádně nevědí, o čem mluví. To slovo prostě voní romantikou a dálkami. A taky chlapstvím.

Jak mu to říkala babička?

Jardovi svítí oči, když si je poprvé na stadionu natahuje na nohy, šněruje si tkaničky a při tom se potají rozhlíží, jestli si kluci všimnou, jakou krásu si právě obul.

„Utáhl sis je pořádně?“ připomíná mu táta. „Ať nešmatláš.“

„Jasně, tati. Neboj.“

A  už to jede. Jedna klička, druhá... Jak se to říká v Čechách? Jedna klička, druhá klička, Bobrov střílí na  Pantůčka a  Pantůček na  Guta, Gut střílí do kouta...

JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM

„To je tvůj kluk?“ zeptá se táty Zdeněk Průcha, který pozoruje, jak se Jarda žene kolem mantinelu.

Táta přikývne. „Ty vedeš hokejovou přípravku, viď?“

„Jo,“ odpoví Průcha.

Táta se významně podívá na Jardu. Průcha sleduje jeho pohled a potom odmítavě zavrtí hlavou. „Je ještě moc malej.“

Táta pokrčí rameny. Pak oba chvíli Jardu pozorují. Zrovna na  kluzišti hraje na  babu a  ze všech kluků na ledě je nejrychlejší.

„Tak ho přiveď,“ řekne Průcha.

Ani jeden z nich to ještě neví, ale dravec z Čabárny právě máchl křídly.

KAPITOLA 4

Kolik tomu klukovi proboha je?

TOHLE ALE NENÍ PRVNÍ LIGA. Tohle jsou Pracovní zá

lohy Kladno. Třicet kluků, všichni starší a  větší. Mezi těmi habány, z  nichž některým je už skoro devět, je pětiletý Jarda nejmenší a nejslabší.

Sedí na střídačce a srdce se mu svírá. Už ani ty kanady ho tolik netěší.

Doma brečí.

„Já už se na to nemůžu dívat,“ řekne táta. „Běž s ním na trénink radši ty.“

Maminka Anna jde. Tiše pak sedí na  tribuně a dívá se, jak Jarda těm velkým klukům ujíždí, jak je nejrychlejší z  nich. Jak se na  něj vztekají jen

JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM

25

proto, že na něj žárlí. Klukovské srdce zkrátka nesnáší porážku.

Maminka Anna celý trénink mlčí. Teprve když jdou domů, vezme Jardu za  ruku. „Chceš něco říct?“ zeptá se.

Jarda k ní tázavě zvedne oči. Lesknou se od slz.

„Ty jsi mezi nimi jediný, kdo umí pořádně bruslit.“

A tak Jarda zatne zuby a trénuje. Třikrát týdně a mezi tím ještě chodí s tátou na Čabárnu. Je přece z  rodu chlapů, kteří se nevzdávají. Jen se trochu zavírá do  sebe. Když kluci kolem provádějí lumpárny, drží se stranou. „Jestli cekneš, uvidíš!“ vyhrožují mu. A  on je zticha a  klopí oči. Buduje kolem sebe mantinely a  hned tak někoho za  ně nepustí. Ani teď, ani později. Ale na  ledě, to je něco jiného. Vyhrává všechny závody v rychlosti a jednou se dokonce stane králem přípravky v závodě na jedno kolo.

Tréninky občas zasahují do  prvních školních hodin.

Jednou mámu zastaví jeden z  funkcionářů. „Do jaké třídy ten tvůj kluk chodí? Napíšeme mu omluvenku.“

T. J. MILLNER

26

„Jarda ještě do školy nechodí,“ odpoví maminka Anna. „Je v mateřské školce.“

Funkcionář odchází, vrtí hlavou a nechápe, že si z něj někdo může takhle utahovat.

Pak přijde září roku 1978.

Jardovi je šest a nastupuje do první třídy. Hnidouská škola je jen kousek od  statku, na  kterém rodina Jágrových hospodaří. Těch pár metrů ujde Jarda pyšně se vztyčenou hlavou. Má bílou košili zapnutou až ke krku a na zádech novou školní tašku. Připadá si jako dospělý. V  ulici polehává ranní sluníčko a  mává na  prvňáčky. Z  místních tlampačů vyhrává hudba. Tohle je přece taky velké dobrodružství.

Jenomže prvotní úžas ze školních lavic brzy zmizí. Jarda víc než na  matiku a  češtinu myslí na ten kousek surové gumy. Jak za pukem vystartovat stejně rychle jako při tréninku. Jak si ho narazit o mantinel. Jak ho nahodit přímo za bránu. Jak nedělat zbytečné pohyby. Jak střílet zápěstím. A když není k dispozici led? To nevadí, stačí hokejka a tenisový míček.

Ještě štěstí, že se začátkem školního roku začíná i nová hokejová sezóna. Na střídačce nový trenér.

JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM

27

Miroslav Íbl. A první opravdový zápas. Prestižní zápas čtvrťáků s klukama ze SONP. Prvňáček Jarda mezi čtvrťáky. A  vede si parádně. Několikrát nebezpečně vypálí na bránu. Na ledě vůbec není poznat, že je ze všech nejmladší.

„Proč ten tvůj kluk nechodí do sportovní školy?“ zeptá se Íbl po utkání táty.

„Teď teprve začal chodit do první,“ odpoví táta.

Jenomže sportovní škola tenkrát začínala od třetí třídy.

Íbl na  něj chvíli nevěřícně zírá. Rozpačitě přešlápne a potom ze sebe vypraví: „To je neuvěřitelný!“

A táta?

Už s Jardou jezdí skoro na všechny tréninky. Starší kluci se Jardovi smějou, protože táta s ním chodí i do kabiny a stará se mu o výstroj. Pozorně syna sleduje a cestou domů do Hnidous s ním pak všechno pečlivě rozebírá. A nikdy ho nepochválí. Nejhorší je, když je Jarda na ledě a jeho mužstvo dostane gól.

„Než bych dostal gól, tak bych ten puk radši sežral,“ říká.

A hecuje ho.

Hecuje ho tak, že když v  říjnu vznikne z  přípravky B mužstvo, Jarda v  něm pod vedením

T. J. MILLNER

trenéra Berana začíná stabilně hrát jako střední útočník. A v prosinci ho na turnaji druhých tříd jmenují kapitánem.

Jenomže je v tom háček.

Kapitán totiž musí před utkáním podepsat zápis, a  Jarda se ještě ve  škole psát nenaučil. A  tak večer sedává s maminkou Annou u stolu v kuchyni, soustředěně vyplazuje jazyk a  perem krouží po papíru písmenko po písmenku:

J Á G R

Jako když na ledě dělá obloučky.

29

KAPITOLA 5

Dej dva tři góly a pak hraj, jak chceš

PAVEL BERAN. Většina trenérů mládeže to dělá pro

to, že mají mezi kluky syna, a Beran není žádnou

výjimkou, protože jeho syn za  Pracovní zálohy

chytá a  vede si v  brance docela šikovně. Jenom

že když přijde Beran do  kabiny, vypadá to, že

nemá jednoho syna, ale dvacet. Stará se o všech

ny. A  nejen na  ledě. Pomáhá jim s  výstrojí, kon

troluje jídelníček, zajímá se o vysvědčení a kluci,

kteří bydlí někde v okolních vesnicích, u něj často

přespávají a potom chodí rovnou do školy.

Možná první trenér, který pochopí, co v Jardo

vi je. Učí ho, kam se postavit a jak hrát tělem.

T. J. MILLNER

30

Stojí na střídačce a překřikuje celé kluziště.

„Nešmrdlej to po zemi, Jardo. Zvedni to a přehoď brankářovi hokejku. Tohle hned tak někdo neumí, a ty jo. Nandej jim to.“

A Jarda jim to nandavá.

Vždycky si hodí puk dopředu a  už se za  ním žene. Nic ho nemůže zastavit. Všichni kolem jsou pomalí, beci i útočníci. Vedle Jardy vypadají jako ve zpomaleném filmu.

Není divu, že Beran na  Jardovi postaví celou taktiku. Přidá k  němu vždycky čahouna Davida Čermáka, se kterým si Jarda na ledě skvěle rozumí, a ještě někoho, komu to zrovna jde, a hurá na to. Nahodit puk do  útočné třetiny, vyrazit za  ním, žádné kličky a obloučky, prostě najet na brankáře, dát blafák, bum a...

GÓL!

„Hele, dej dva nebo tři góly a pak si hraj, co chceš,“ říkává Beran Jardovi vždycky před zápasem.

A Jardovi to vyhovuje. Má pocit, že je svým pánem, necítí se spoutaný, má křídla jako ten dravec z Čabárny. Teď už ví, jaké to je, létat.

A tenhle pocit si s sebou ponese celý život.

JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM

31

Beran si to moc dobře uvědomuje. Když ho nějaký trenér kritizuje a začne říkat, že přece nemůže vsadit jen na jednoho hráče, že z něj vychová primadonu a že je hokej kolektivní sport, vždycky se naježí a  odsekne: „Ale on je přece schopný rozhodnout každý zápas sám, tak proč ho svazovat, proč mu dávat nějaké úkoly? Jak jinak chcete vychovat hokejovou osobnost? Přihrávat, bránit a  plnit taktické pokyny se přece naučí sám, ale pokud ho nenaučíte, aby na  sebe dokázal vzít odpovědnost a rozhodoval zápasy, bude za chvilku průměrný. Už to nebude on, ale jen plnič nějakých úkolů.“

A ono to, světe div se, funguje.

Není divu, že Pracovní zálohy Kladno jsou k nezastavení. Praha, Plzeň, Hradec Králové, Pardubice... Za  pár minut je to 4:0. Vyhrávají turnaj za turnajem. A Jarda na každém turnaji sbírá ceny. Vždycky nejmíň dvě. Za  nejlepšího střelce a  za  nejmenšího hráče... Pražské Spartě jednou za jedno utkání nasází těch gólů dvanáct!

Jenomže úspěch vždycky vyvolává závist.

„Hele, támhle je ten Jágr, už zase vyžere všechny poháry!“ ozývají se z  kabin hlasy trenérů. „Takhle to dál nejde!“

T. J. MILLNER

32

Nejlepšího hráče turnaje volí všichni trenéři. Jágra už mají plné zuby. A tak jdou za Beranem.

„Hele, Karle, kdo je podle tebe nejlepším hráčem turnaje?“

„Jágr,“ odpoví Beran bez přemýšlení.

„Ale tomu dát cenu nemůžeme, dostává ji pořád. Vybereme někoho jiného.“

„Jiného já volit nebudu!“ prohlásí Beran kategor i cky.

A nevolí.

Cenu pak dostane nějaký brankář.

Jednou se maminka Anna stane svědkem porady trenérů. Před tátou by si to říct nedovolili, toho všichni znají, protože s  Jardou pravidelně jezdí na všechny turnaje. Ale maminka je jen anonymní divák.

A tak se nerozpakují a přímo před ní se domlouvají na taktice, která by se dala shrnout do tří slov:

„Dost bylo Jágra.“

Není ho dost. Řádí dál. Nakonec bude mít doma těch cen na osmdesát.

Maminka samozřejmě Jardovi nic neřekne. Ví totiž svoje. Mlčky roznáší na stadionu čaj, stará se o  občerstvení, a  někdy dokonce prodává i  párky.

JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM

33

A doma zašívá potrhanou výzbroj, zalepuje, pere a  suší. Někdy to u  Jágrových vypadá jako v prádelně, sušárně a krejčovství dohromady.

A  táta stojí na  střídačce nebo v  hledišti a  pozorně všechno sleduje. Naprosto přesně si pamatuje průběh každého zápasu a  všechny brankové příležitosti.

„Prcku,“ říká – a bude tak Jardovi říkat celý život –, „tohle jsi udělal špatně.“

Anebo: „Prcku, měl jsi jet támhle.“

Je přísný, ale nikdy Jardu neuhodí, to spíš maminka Anna mu jednu vrazí, když už to s  ním není k vydržení. Ale ať jsou na něj jakkoliv přísní, Jarda nikdy nemá pocit, že by ho do  něčeho nutili. Nemyslí si, že by do něj třeba táta vkládal sny, které si sám nesplnil. Chce to sám. Podvědomě vnímá rozdíl mezi „chci“ a „musím“. To, co by u jiného možná nefungovalo a vyvolávalo frustrace a traumata, tady funguje perfektně.

Rodina je pro Jardu motor v  tom nejlepším slova smyslu.

Až se z něj jednou stane světová hvězda a až se ho budou kluci ptát, jak to mají udělat, aby hráli jako on, vždycky bude mít chuť jim odpovědět:

T. J. MILLNER

„Musíte mít ty správné rodiče. Talent a píle jsou samozřejmě důležité, ale vy sami toho na začátku můžete ovlivnit jen málo. S  určitými předpoklady jsem se určitě narodil a  hokej jsem miloval od začátku, ale takových jako já byly tisíce, a přece nejsou v  NHL. A  právě tady hrajou klíčovou roli rodiče. Vy z  toho zpočátku přece nemáte rozum, nevíte, proč děláte tohle nebo tamto. Chcete hrát hokej, ale nevíte, k čemu je trénink. Zvlášť když se při něm pořád nehraje na dvě branky. Rodiče vás nutí dělat věci, jejichž smysl pochopíte až později. Mě nikdy nenapadlo začít cvičit, ale táta mi řekl, že když to nebudu dělat, ostatní mě brzo doženou...“

A  Jarda nechce, aby ho ostatní dohnali. Protivníci na  něj pořádají úplné hony. Zkoušejí to na něj různě. Najíždějí, faulují, snaží se ho odstavit od puku všemi nedovolenými způsoby. Jednou dostane přes ruku tolik „seker“, že neudrží hokejku a nemůže nastoupit do třetí třetiny.

Obrečí to.

Ale většinou všem ujede.

Anebo si stoupne prostě tak, že do něj soupeř narazí jako do skály.

Má v sobě neukojitelný hlad po vítězství.

KAPITOLA 6

Makej

ZLOMOVÉ OKAMŽIKY, které ovlivní celý život, na 

sebe často berou nenápadný kabát. Na první pohled na nich není nic výjimečného, a přesto výjimečné jsou.

Jednou po zápase potká táta plzeňského trenéra Jaroslava Lišku. A  Liška mu poradí, aby Jarda začal posilovat jen vahou svého těla, že tak se mu budou harmonicky posilovat všechny svaly.

„Nedávej mu žádný činky, to by ho zničilo.“

A tak Jarda začne dělat dřepy.

„Když se tak ohlížím zpátky,“ řekne po letech, „musím přiznat, že právě jim vděčím za svou sílu

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení

její plné verze je možné v elektronickém obchodě

společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist