načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Jaromír Jágr: cesta za snem - T.J. Millner

  > > > Jaromír Jágr: cesta za snem  
-6%
sleva

Elektronická kniha: Jaromír Jágr: cesta za snem
Autor:

Nechte si vyprávět neuvěřitelný příběh kladenského rodáka o tom, jak pod stromeček dostal svoje první brusle, jak se učil bruslit s tátou na rybníku, jak se posléze sžíval s ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129 Kč 121
+
-
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 157
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran, 16 nečíslovaných stran obrazových příloh : portréty (převážně barevné)
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z anglického originálu Jaromir Jagr ... přeložil Jiří Žák
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5413-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nechte si vyprávět neuvěřitelný příběh kladenského rodáka o tom, jak pod stromeček dostal svoje první brusle, jak se učil bruslit s tátou na rybníku, jak se posléze sžíval s Amerikou, co pro něj znamená Wayne Gretzky a jak se propracoval mezi špičky hokejového světa. Za jeho úspěchem hledejme talent, píli a nesmírnou vůli uspět. Ať je pro vás jeho cesta za snem inspirací!
Jaromír Jágr získal dvakrát Stanley Cup, pětkrát byl vítězem kanadského bodování a stal se historicky nejlepším Evropanem v NHL. V různých statistických žebříčcích se stále pohybuje na předních místech, přičemž mezi všemi aktivními hokejisty je co do počtu gólů, asistencí i kanadských bodů nejlepší.

Předmětná hesla
Jágr, Jaromír, 1972-
* 20.-21. století
Hokejisté -- Česko -- 20.-21. století
Lední hokej -- 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
T.J. Millner - další tituly autora:
Jaromír Jágr: cesta za snem Jaromír Jágr: cesta za snem
Millner, T.J.
Cena: 211 Kč
Jamie Vardy: mlsná liška Jamie Vardy: mlsná liška
Millner, T.J.
Cena: 211 Kč
Jamie Vardy: mlsná liška Jamie Vardy: mlsná liška
Millner, T.J.
Cena: 121 Kč
Peter Sagan: tourminátor CZ Peter Sagan: tourminátor CZ
Millner, T.J.
Cena: 211 Kč
Peter Sagan: tourminátor CZ Peter Sagan: tourminátor CZ
Millner, T.J.
Cena: 117 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Jaromír Jágr:
Cesta za snem
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.xyz.cz
www.albatrosmedia.cz
T. J. Millner
Jaromír Jágr: Cesta za snem – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





T. J. Millner
JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM
Přeložil Jiří Žák










JAROMÍR
T. J. MILLNER
JÁGR
CESTA ZA SNEM










Martině z Hnidous










Víra je všechno. Pokud nebudeš věřit, tak v životě
nemůžeš ničeho dosáhnout.
Jaromír Jágr










11
KAPITOLA 1
Šlajfky
SNĚŽÍ. V lese  vládne ticho,  jen  větve  modřínů tiše 
skřípou pod  návějemi sněhu  a kdesi z houští se 
ozývá pták. Cesta je zavátá a neprošlapaná.
Kluk  s tátou. Jdou  a sníh  jim  křupe  pod  nohama.
Od posledních domů  v Hnidousích je  to 
na Čabárnu něco  přes  kilometr. Nejdřív  spatří  skrz 
stromy vlevo  u potoka mlýn,  pak  se  před  nimi 
objeví první  z osmadvaceti domů  zdejší  osady.  
Sejdou ještě  kousek dolů 
směrem k hlavní silnici.  Nahoře se  na protilehlém svahu  pod  kalištěm 
houfují vrány  a nad  nimi  se  táhne 
vysoké šmolkově modré nebe. 





T. J. MILLNER
12
Včera byl Štědrý den. Vánoční ozdoby za okny
některých domů pořád ještě svítí do bledého rána.
Mrzne, až praští. Rybník je zamrzlý a  leží na 
něm slabá vrstva sněhu. Jednou tu bude vodní
park, okrasná jezírka, výběhy pro zvířata, klece
pro ptáky a ve svahu pod Čabárnou bude stát
pozoruhodná budova Naučného střediska
ekologické výchovy, ale teď je kolem jen suché rákosí, holé
křoví s větvičkami obalenými jinovatkou a o kus
dál pět topolů s  bílými čepičkami na  korunách.
Není to vlastně rybník, vodní plocha tu
vznikla propadem půdy a  smísením vody z 
Týneckého potoka se spodní vodou, jako následek důlní
činnosti. Ale dětem je to jedno. Hlavně že se sem
můžou v létě chodit koupat a projíždět se tu
na lodičkách a v zimě bruslit.
Táta odhrne u břehu sníh. Led se ve slunečních
paprscích modře zaleskne.
„Tak pojď,“ řekne a podá mu ruku.
Kluk se jí chytí a prošlape si cestu sněhem.
„Nasadíme je?“ zeptá se táta.
Kluk kývne a dřepne si do sněhu.
Včera večer je našel pod vánočním
stromkem. Brusle na  klíček. Říká se jim šlajfky. Neví,





JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM
13
že do češtiny se tohle slovo dostalo z německého
die Schleife, že původně znamenalo smyčku nebo
mašli a  že se tak říká i  kravatě. Zálibně hledí
na zakulacenou špičku bruslí a na jednu
nebroušenou hranu. Nasazují se rovnou na  boty a 
kličkou se přitahují k podrážce. Na kladenském
zimním stadionu by se mu kluci určitě smáli, ale tady
je na ně pyšný. Touží sice po kanadách, na jakých
ti starší kluci jezdí, ale teď si na ně ani
nevzpomene. Vždyť až do včerejška se na Čabárně plácal jen
na hliníkových nožích.
„Počkej, utáhnu ti je. Nesmí ti povolit, jinak
budeš šmatlat, ne jezdit,“ řekne táta.
Přikývne, ale už myslí jen na to, aby mohl vjet
na led. Natáhne k tátovi nohy v kožených botách
s  přezkou. Panečku, to je paráda. Ty šlajfky jsou
učiněný zázrak.
„Tak jeď,“ křikne na  něj táta, strčí klíček
do  kapsy a  plácne ho po  zádech. Kluk k  němu
obrátí oči zapadlé v  buclatém obličeji, pohodí
ofinou tmavých vlasů a  doškobrtá se ke  břehu.
Je malý, podsaditý, má pevné nohy a ve tváři
odhodlaný výraz. Odjakživa to byl pořízek. Když
se narodil, vážil víc než pět kilo a  měřil
pětaT. J. MILLNER
padesát centimetrů. Sestřičky se na něj chodily
v porodnici dívat.
„Byl buchta, těžkej,“ vzpomínala na něj
později jeho starší sestra Jitka. „Skoro se nevešel
do zavinovačky.“
Jenomže za  jeho těžkopádností se odmalička
skrývala síla. Když se jednou pokusil dostat se
z kočárku, utrhl kšíry.
Teď si „buchta“ opatrně stoupne na led.
Odrazí se. Pravou. Pak levou. Rovně. Dokola.
Ke břehu a zpátky. A znovu.
„Nešmajdej, narovnej se!“ křičí za  ním táta.
„Když to začneš dělat špatně, už se to nikdy
nenaučíš.“
Nešmajdá. To jen na chvilku ztratí rovnováhu,
protože zvedl hlavu. Zahlédl, jak nad topoly
přeletěl velký dravec.
Teď mám taky křídla, pomyslí si. V  modrém
ledu za  ním zůstávají po  bruslích vyryté rýhy,
ale nebe nad jeho hlavou je ještě mnohem větší
a modřejší. A nemá žádné mantinely.
Tomu klukovi jsou tři roky a jmenuje se
Jaromír Jágr.
Nebruslí. Létá.





15
KAPITOLA 2
Vyprávěj, babi
BABIČKA MÁ NA SOBĚ KVĚTOVANOU ZÁSTĚRU a točí se
kolem sporáku. V kudrnatých vlasech se jí už
objevují první stříbrné nitky.
„O čem chceš vyprávět?“ zeptá se a ani neotočí
hlavu. Na svou otázku zná předem odpověď.
„O dědovi.“
Jardovi jsou čtyři, má na  sobě tepláky a 
tričko, na nohou kecky a sedí v kuchyni na židli. Ne,
nesedí, spíš neposedí. Musí být pořád v  pohybu,
jako by ze sebe potřeboval vybít spoustu energie.
„O  tom, jak sportoval, jak chodil na 
gymnastiku a jezdil na koni? Jak jel Velkou
parduT. J. MILLNER
16
bickou? Jak se svým koněm přeskočil Taxisův
příkop?“
„Ano.“
„Tvůj děda byl pořádnej chlap, Jaroušku.“
„Co je to chlap? Znamená to, že všechny
závody vyhrál?“
Babička odloží vařečku, otře si ruce o  zástěru
a  přes kuchyň se na  chlapce zahledí. Ve  vzduchu
víří v květnovém slunci částečky prachu.
Z otevřeného okna zavoní dovnitř čerstvě posečená tráva.
„Chlap nemusí vyhrávat všechny závody,“
odpoví babička potichu. „Některé i  prohraje, to se
prostě stává. Ale nikdy se nesmí vzdát.“
„Děda se nevzdal?“
Babička zavrtí hlavou. V  duchu přemýšlí, co
všechno mu má povědět a  jak to má říct, aby
tomu rozuměl. Jak byl děda svázaný s půdou, jak
hospodařil na  statku, jak mu komunisti všechno
vzali a  strčili ho do  vězení? Jak umřel jen sedm
měsíců po tom, co v roce 1968 do Československa
vtrhly sovětské tanky. Jak se s tím nikdy
nedokázal smířit.
Babiččin pohled se toulá někde v dálce. Vůbec
netuší, že její vnuk, který s  ní teď sedí v 
kuchyJAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM
17
ni a pozorně ji poslouchá, si jednou na hokejový
dres nechá na  dědovu počest dát číslo 68 a 
proslaví ho po  celém světě. Že se ho jednou budou
v Rusku ptát, co to číslo znamená, a on jim bude
pyšně odpovídat a  vzpomínat na  dědu, kterého
sice nikdy nepoznal, ale který ho bude stejně
provázet celý život.
„Proč mlčíš? Je ti smutno, babi?“ zeptá se kluk.
Babička se vytrhne ze vzpomínek.
„Ne, není mi smutno,“ odpoví. „Jen si říkám,
že by ses dědovi určitě líbil.“
„Jsem stejný chlap jako on?“
Babička se usměje.
„Možná vám ke kolíbce přišly stejné sudičky.“
„Co jsou to sudičky, babi?“
„Tři stařeny. Předpovídají dětem budoucnost.“
„Fakt? A co předpověděly dědovi? A mně?“
Babička ho pohladí po  černých vlasech, které
se mu na krku kroutí.
„Že budete pilní, pracovití a houževnatí.“
„Co je to houževnatý?“
„Že uděláte vždycky to, co si umanete. Že
budete mít tvrdé palice. Že nikdy nepovolíte.“
Jarda se na chvilku zamyslí.





T. J. MILLNER
„Ale takový je přece i můj táta,“ řekne.
Babička kývne. Ví to dobře. Jardův táta je
vytesaný ze stejného kadlubu, stejného jako její táta.
I  jako táta Jardovy maminky Anny, kterého taky
zavřeli jen proto, že chtěl hospodařit na  svém
a  odmítl vstoupit do  zemědělského družstva.
A kterého pustili až po dvou letech na amnestii.
Podívá se na Jardu. Ano, i v tomhle klukovi je
něco z těch sedláků, z jejich zarputilosti a síly,
s jakou se přimkli k půdě. Z těch chlapů, kteří pevně
stojí na zemi. A které neohne žádná vichřice.
„Ano,“ řekne babička. „Tvůj táta je taky
takov ý. “





19
KAPITOLA 3
Táta
„TATI, PROSÍM,“ žadoní Jarda.
Blíží se Vánoce a rybník na Čabárně už zase brzy
zamrzne. Ale na  kladenském zimním stadionu,
kam ho střídavě vodila máma s tátou, se už dávno
bruslí a  Jardu nebaví, jak se starší kluci posmívají
jeho šlajfkám. Touží po pořádných bruslích.
Přinese mu je Ježíšek? Najde je pod
stromečkem?
Jenomže to je pořád ještě spousta dní. A  Jarda
velmi dobře ví, co se skrývá v ložnici dole ve skříni.
„Tati, prosím,“ opakuje snad posté.
Táta se na něj podívá.





T. J. MILLNER
20
Jestli ke kolíbce tohohle kluka opravdu přišly
sudičky, jak tvrdí babička, tak mu nadělily
hlavně talent, napadne ho. Jak to, že z někoho vyroste
geniální matematik a z druhého šikovný truhlář?
Jak to, že tenhle kluk má takové sportovní
nadání? Ještě mu není ani pět, a třeba na lyžích se
cítí jako doma. V zimě byli týden v Tatrách a on
sjel celou sjezdovku a ještě při tom někomu
stačil podat spadlé brýle, zatímco jeho starší sestra
Jitka někde nahoře pletla nohama. A když tuhle
na zimáku zase na těch svých šlajfkách
vykroužil ten svůj povlovný oblouček a  přidal k  němu
dokonalý skluz, přišli za ním funkcionáři
z místního klubu, zda se prý kluk nechce stát
krasobruslařem.
Táta s úsměvem zavrtí hlavou.
Kdepak krasobruslař, proboha! Tohle přece
není krasobruslařské město! Tady se moc nedaří
ani fotbalu, a to už je co říct! Dejte pokoj
s krasobruslením, to je leda tak pro holky!
Jágrovi bydlí ve  Švermově, nebo spíš v 
Hnidousích, jak všichni starousedlíci říkají vesnici
kousek za Kladnem, která po komunistickém
převratu v roce 1948 dostala zcela nesmyslně jméno





JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM
21
jakéhosi komunisty, který sice za  války hrdinsky
padl, ale do Hnidous jakživ nevkročil.
Ale do Kladna je to odtud co by kamenem
dohodil.
A v Kladně se hraje hokej!
A jaký hokej, panečku!
Když se Jarda 15. února 1972 v Hnidousích
narodil, pohybovalo se tehdejší kladenské mužstvo
v první lize někde kolem pátého místa.
Jenomže teď je Poldi SONP Kladno už podruhé
mistrem ligy a borci jako František Kaberle,
František Pospíšil, Eduard Novák a  Milan Nový
prostě válí! Ještě pár let na ně v československé
lize nebude nikdo mít! Dokonce porazí i slavné
Toronto Maple Leafs! Pro kluky z Čabárny i ze
zimního stadionu jsou víc než vzory, jsou
hokejovými bohy!
Táta se znovu podívá na syna.
Na bruslích se cítí jako doma. Chová se na nich
stejně přirozeně, jako když chodí. Ty šlajfky mu
už opravdu nestačí. Táta dobře ví, co syn cítí. Sám
hokej hrál, ale kvůli problémům s  kolenem toho
musel v sedmnácti nechat. Ale pořád ještě si
chodí rekreačně s  pukem plácnout. Ví, jak chutná





T. J. MILLNER
22
sport. A dárky se přece navíc můžou dávat i jindy
než jen na Vánoce, ne?
„Tak pojď,“ řekne a vezme ho kolem ramen.
„Páni!“ vydechne Jarda, když rozbalí
převázanou krabici. „Kanady!“
Bůh ví, kdo v Československu jako první tyhle
brusle tak pojmenoval. Kanady! To je víc než
jméno. Je to touha. Vždyť právě v Kanadě se tahle hra
začala hrát. Na  takových bruslích hrajou kanadští
profesionálové, šuškají si kluci na stadionu,
a vlastně ani pořádně nevědí, o čem mluví. To slovo prostě
voní romantikou a dálkami. A taky chlapstvím.
Jak mu to říkala babička?
Jardovi svítí oči, když si je poprvé na stadionu
natahuje na nohy, šněruje si tkaničky a při tom se
potají rozhlíží, jestli si kluci všimnou, jakou krásu
si právě obul.
„Utáhl sis je pořádně?“ připomíná mu táta. „Ať
nešmatláš.“
„Jasně, tati. Neboj.“
A  už to jede. Jedna klička, druhá... Jak se to
říká v Čechách? Jedna klička, druhá klička,
Bobrov střílí na  Pantůčka a  Pantůček na  Guta, Gut
střílí do kouta...





JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM
„To je tvůj kluk?“ zeptá se táty Zdeněk Průcha,
který pozoruje, jak se Jarda žene kolem mantinelu.
Táta přikývne. „Ty vedeš hokejovou
přípravku, viď?“
„Jo,“ odpoví Průcha.
Táta se významně podívá na Jardu. Průcha
sleduje jeho pohled a potom odmítavě zavrtí hlavou.
„Je ještě moc malej.“
Táta pokrčí rameny. Pak oba chvíli Jardu
pozorují. Zrovna na  kluzišti hraje na  babu a  ze všech
kluků na ledě je nejrychlejší.
„Tak ho přiveď,“ řekne Průcha.
Ani jeden z nich to ještě neví, ale dravec
z Čabárny právě máchl křídly.





24
KAPITOLA 4
Kolik tomu klukovi proboha je?
TOHLE ALE NENÍ PRVNÍ LIGA. Tohle jsou Pracovní
zálohy Kladno. Třicet kluků, všichni starší a  větší.
Mezi těmi habány, z  nichž některým je už skoro
devět, je pětiletý Jarda nejmenší a nejslabší.
Sedí na střídačce a srdce se mu svírá. Už ani ty
kanady ho tolik netěší.
Doma brečí.
„Já už se na to nemůžu dívat,“ řekne táta. „Běž
s ním na trénink radši ty.“
Maminka Anna jde. Tiše pak sedí na  tribuně
a dívá se, jak Jarda těm velkým klukům ujíždí, jak
je nejrychlejší z  nich. Jak se na  něj vztekají jen





JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM
25
proto, že na něj žárlí. Klukovské srdce zkrátka
nesnáší porážku.
Maminka Anna celý trénink mlčí. Teprve když
jdou domů, vezme Jardu za  ruku. „Chceš něco
říct?“ zeptá se.
Jarda k ní tázavě zvedne oči. Lesknou se od slz.
„Ty jsi mezi nimi jediný, kdo umí pořádně
bruslit.“
A tak Jarda zatne zuby a trénuje. Třikrát týdně
a mezi tím ještě chodí s tátou na Čabárnu. Je
přece z  rodu chlapů, kteří se nevzdávají. Jen se
trochu zavírá do  sebe. Když kluci kolem provádějí
lumpárny, drží se stranou. „Jestli cekneš, uvidíš!“
vyhrožují mu. A  on je zticha a  klopí oči. Buduje
kolem sebe mantinely a  hned tak někoho za  ně
nepustí. Ani teď, ani později. Ale na  ledě, to je
něco jiného. Vyhrává všechny závody v rychlosti
a jednou se dokonce stane králem přípravky
v závodě na jedno kolo.
Tréninky občas zasahují do  prvních školních
hodin.
Jednou mámu zastaví jeden z  funkcionářů.
„Do jaké třídy ten tvůj kluk chodí? Napíšeme mu
omluvenku.“





T. J. MILLNER
26
„Jarda ještě do školy nechodí,“ odpoví
maminka Anna. „Je v mateřské školce.“
Funkcionář odchází, vrtí hlavou a nechápe, že
si z něj někdo může takhle utahovat.
Pak přijde září roku 1978.
Jardovi je šest a nastupuje do první třídy.
Hnidouská škola je jen kousek od  statku, na  kterém
rodina Jágrových hospodaří. Těch pár metrů ujde
Jarda pyšně se vztyčenou hlavou. Má bílou
košili zapnutou až ke krku a na zádech novou školní
tašku. Připadá si jako dospělý. V  ulici polehává
ranní sluníčko a  mává na  prvňáčky. Z  místních
tlampačů vyhrává hudba. Tohle je přece taky
velké dobrodružství.
Jenomže prvotní úžas ze školních lavic brzy
zmizí. Jarda víc než na  matiku a  češtinu myslí
na ten kousek surové gumy. Jak za pukem vystar -
tovat stejně rychle jako při tréninku. Jak si ho
narazit o mantinel. Jak ho nahodit přímo za bránu.
Jak nedělat zbytečné pohyby. Jak střílet zápěstím.
A když není k dispozici led? To nevadí, stačí
hokejka a tenisový míček.
Ještě štěstí, že se začátkem školního roku začíná
i nová hokejová sezóna. Na střídačce nový trenér.





JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM
27
Miroslav Íbl. A první opravdový zápas. Prestižní
zápas čtvrťáků s klukama ze SONP. Prvňáček Jar -
da mezi čtvrťáky. A  vede si parádně. Několikrát
nebezpečně vypálí na bránu. Na ledě vůbec není
poznat, že je ze všech nejmladší.
„Proč ten tvůj kluk nechodí do sportovní
školy?“ zeptá se Íbl po utkání táty.
„Teď teprve začal chodit do první,“ odpoví táta.
Jenomže sportovní škola tenkrát začínala
od třetí třídy.
Íbl na  něj chvíli nevěřícně zírá. Rozpačitě
přešlápne a potom ze sebe vypraví: „To je neuvěřitelný!“
A táta?
Už s Jardou jezdí skoro na všechny tréninky.
Starší kluci se Jardovi smějou, protože táta s ním chodí
i do kabiny a stará se mu o výstroj. Pozorně syna
sleduje a cestou domů do Hnidous s ním pak všechno
pečlivě rozebírá. A nikdy ho nepochválí. Nejhorší je,
když je Jarda na ledě a jeho mužstvo dostane gól.
„Než bych dostal gól, tak bych ten puk radši
sežral,“ říká.
A hecuje ho.
Hecuje ho tak, že když v  říjnu vznikne z 
přípravky B mužstvo, Jarda v  něm pod vedením





T. J. MILLNER
trenéra Berana začíná stabilně hrát jako střední
útočník. A v prosinci ho na turnaji druhých tříd
jmenují kapitánem.
Jenomže je v tom háček.
Kapitán totiž musí před utkáním podepsat
zápis, a  Jarda se ještě ve  škole psát nenaučil. A  tak
večer sedává s maminkou Annou u stolu
v kuchyni, soustředěně vyplazuje jazyk a  perem krouží
po papíru písmenko po písmenku:
J Á G R
Jako když na ledě dělá obloučky.





29
KAPITOLA 5
Dej dva tři góly a pak hraj, jak chceš
PAVEL BERAN. Většina trenérů mládeže to dělá
proto, že mají mezi kluky syna, a Beran není žádnou
výjimkou, protože jeho syn za  Pracovní zálohy
chytá a  vede si v  brance docela šikovně.
Jenomže když přijde Beran do  kabiny, vypadá to, že
nemá jednoho syna, ale dvacet. Stará se
o všechny. A  nejen na  ledě. Pomáhá jim s  výstrojí,
kontroluje jídelníček, zajímá se o vysvědčení a kluci,
kteří bydlí někde v okolních vesnicích, u něj často
přespávají a potom chodí rovnou do školy.
Možná první trenér, který pochopí, co
v Jardovi je. Učí ho, kam se postavit a jak hrát tělem.





T. J. MILLNER
30
Stojí na střídačce a překřikuje celé kluziště.
„Nešmrdlej to po zemi, Jardo. Zvedni to
a přehoď brankářovi hokejku. Tohle hned tak někdo
neumí, a ty jo. Nandej jim to.“
A Jarda jim to nandavá.
Vždycky si hodí puk dopředu a  už se za  ním
žene. Nic ho nemůže zastavit. Všichni kolem jsou
pomalí, beci i útočníci. Vedle Jardy vypadají jako
ve zpomaleném filmu.
Není divu, že Beran na  Jardovi postaví celou
taktiku. Přidá k  němu vždycky čahouna Davida
Čermáka, se kterým si Jarda na ledě skvěle rozumí,
a ještě někoho, komu to zrovna jde, a hurá na to.
Nahodit puk do  útočné třetiny, vyrazit za  ním,
žádné kličky a obloučky, prostě najet na brankáře,
dát blafák, bum a...
GÓL!
„Hele, dej dva nebo tři góly a pak si hraj, co
chceš,“ říkává Beran Jardovi vždycky před
zápasem.
A Jardovi to vyhovuje. Má pocit, že je svým
pánem, necítí se spoutaný, má křídla jako ten dravec
z Čabárny. Teď už ví, jaké to je, létat.
A tenhle pocit si s sebou ponese celý život.





JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM
31
Beran si to moc dobře uvědomuje. Když ho
nějaký trenér kritizuje a začne říkat, že přece nemůže
vsadit jen na jednoho hráče, že z něj vychová
primadonu a že je hokej kolektivní sport, vždycky se
naježí a  odsekne: „Ale on je přece schopný
rozhodnout každý zápas sám, tak proč ho svazovat, proč
mu dávat nějaké úkoly? Jak jinak chcete
vychovat hokejovou osobnost? Přihrávat, bránit a  plnit
taktické pokyny se přece naučí sám, ale pokud ho
nenaučíte, aby na  sebe dokázal vzít odpovědnost
a rozhodoval zápasy, bude za chvilku průměrný. Už
to nebude on, ale jen plnič nějakých úkolů.“
A ono to, světe div se, funguje.
Není divu, že Pracovní zálohy Kladno jsou
k nezastavení. Praha, Plzeň, Hradec Králové,
Pardubice... Za  pár minut je to 4:0. Vyhrávají
turnaj za turnajem. A Jarda na každém turnaji sbírá
ceny. Vždycky nejmíň dvě. Za  nejlepšího střelce
a  za  nejmenšího hráče... Pražské Spartě jednou
za jedno utkání nasází těch gólů dvanáct!
Jenomže úspěch vždycky vyvolává závist.
„Hele, támhle je ten Jágr, už zase vyžere
všechny poháry!“ ozývají se z  kabin hlasy trenérů.
„Takhle to dál nejde!“





T. J. MILLNER
32
Nejlepšího hráče turnaje volí všichni trenéři.
Jágra už mají plné zuby. A tak jdou za Beranem.
„Hele, Karle, kdo je podle tebe nejlepším
hráčem turnaje?“
„Jágr,“ odpoví Beran bez přemýšlení.
„Ale tomu dát cenu nemůžeme, dostává ji
pořád. Vybereme někoho jiného.“
„Jiného já volit nebudu!“ prohlásí Beran
kategor i cky.
A nevolí.
Cenu pak dostane nějaký brankář.
Jednou se maminka Anna stane svědkem
porady trenérů. Před tátou by si to říct nedovolili,
toho všichni znají, protože s  Jardou pravidelně
jezdí na všechny turnaje. Ale maminka je jen
anonymní divák.
A tak se nerozpakují a přímo před ní se
domlouvají na taktice, která by se dala shrnout do tří slov:
„Dost bylo Jágra.“
Není ho dost. Řádí dál. Nakonec bude mít
doma těch cen na osmdesát.
Maminka samozřejmě Jardovi nic neřekne. Ví
totiž svoje. Mlčky roznáší na stadionu čaj, stará se
o  občerstvení, a  někdy dokonce prodává i  párky.





JAROMÍR JÁGR: CESTA ZA SNEM
33
A doma zašívá potrhanou výzbroj, zalepuje, pere
a  suší. Někdy to u  Jágrových vypadá jako v
prádelně, sušárně a krejčovství dohromady.
A  táta stojí na  střídačce nebo v  hledišti a 
pozorně všechno sleduje. Naprosto přesně si
pamatuje průběh každého zápasu a  všechny brankové
příležitosti.
„Prcku,“ říká – a bude tak Jardovi říkat celý
život –, „tohle jsi udělal špatně.“
Anebo: „Prcku, měl jsi jet támhle.“
Je přísný, ale nikdy Jardu neuhodí, to spíš
maminka Anna mu jednu vrazí, když už to s  ním
není k vydržení. Ale ať jsou na něj jakkoliv
přísní, Jarda nikdy nemá pocit, že by ho do  něčeho
nutili. Nemyslí si, že by do něj třeba táta vkládal
sny, které si sám nesplnil. Chce to sám.
Podvědomě vnímá rozdíl mezi „chci“ a „musím“. To, co by
u jiného možná nefungovalo a vyvolávalo
frustrace a traumata, tady funguje perfektně.
Rodina je pro Jardu motor v  tom nejlepším
slova smyslu.
Až se z něj jednou stane světová hvězda a až se
ho budou kluci ptát, jak to mají udělat, aby hráli
jako on, vždycky bude mít chuť jim odpovědět:





T. J. MILLNER
„Musíte mít ty správné rodiče. Talent a píle jsou
samozřejmě důležité, ale vy sami toho na začátku
můžete ovlivnit jen málo. S  určitými
předpoklady jsem se určitě narodil a  hokej jsem miloval
od začátku, ale takových jako já byly tisíce, a přece
nejsou v  NHL. A  právě tady hrajou klíčovou roli
rodiče. Vy z  toho zpočátku přece nemáte rozum,
nevíte, proč děláte tohle nebo tamto. Chcete hrát
hokej, ale nevíte, k čemu je trénink. Zvlášť když se
při něm pořád nehraje na dvě branky. Rodiče vás
nutí dělat věci, jejichž smysl pochopíte až později.
Mě nikdy nenapadlo začít cvičit, ale táta mi řekl, že
když to nebudu dělat, ostatní mě brzo doženou...“
A  Jarda nechce, aby ho ostatní dohnali.
Protivníci na  něj pořádají úplné hony. Zkoušejí to
na něj různě. Najíždějí, faulují, snaží se ho
odstavit od puku všemi nedovolenými způsoby. Jednou
dostane přes ruku tolik „seker“, že neudrží
hokejku a nemůže nastoupit do třetí třetiny.
Obrečí to.
Ale většinou všem ujede.
Anebo si stoupne prostě tak, že do něj soupeř
narazí jako do skály.
Má v sobě neukojitelný hlad po vítězství.





35
KAPITOLA 6
Makej
ZLOMOVÉ OKAMŽIKY, které ovlivní celý život, na 
sebe často berou nenápadný kabát. Na první
pohled na nich není nic výjimečného, a přesto
výjimečné jsou.
Jednou po zápase potká táta plzeňského
trenéra Jaroslava Lišku. A  Liška mu poradí, aby Jarda
začal posilovat jen vahou svého těla, že tak se mu
budou harmonicky posilovat všechny svaly.
„Nedávej mu žádný činky, to by ho zničilo.“
A tak Jarda začne dělat dřepy.
„Když se tak ohlížím zpátky,“ řekne po letech,
„musím přiznat, že právě jim vděčím za svou sílu





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení
její plné verze je možné v elektronickém obchodě
společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist