E-kniha: Jan Dismas Zelenka - Janice B. Stockigt

Jan Dismas Zelenka

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.ivysehrad.cz

www.albatrosmedia.cz

Janice B. Stockigt

Jan Dismas Zelenka– e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

Janice B. Stockigt

Jan Dismas

(1679

–

174 5 )

Zelenka

Janice B. Stockigt

Zelenka

(1679

–

174 5 )

ČESKÝ HUDEBNÍK

NA DRÁŽĎANSKÉM DVOŘE

Jan Dismas

VYŠEHRAD

Jan Dismas Zelenka was originally published in English in 2000. This translation

is published by arrangement with Oxford University Press. Vyšehrad spol. s r.

o. is solely responsible for this translation from the original work and Oxford

University Press shall have no liability for any errors, omissions or inaccuracies

or ambiguities in such translation or for any losses caused by realiance thereon.

Monografie Jan Dismas Zelenka byla nejprve vydána v anglickém jazyce

v roce 2000. Tento překlad vychází v rámci ujednání s Oxford University Press.

Vyšehrad spol. s r.o. zodpovídá pouze za tento překlad původního díla.

Oxford University Press nenese odpovědnost za chyby, vynechané pasáže či 

chybná, nepřesná nebo nejednoznačná vyjádření v překladu do českého jazyka.

© Janice B. Stockigt, 2000

Translation © Vlasta Hesounová, 2018

Odborná re vize Mgr. Robert Hugo, PhD.

ISBN tištěné verze 978-80-7429-976-6

ISBN e-knihy 978-80-7429-813-4 (1. zveřejnění, 2018) Tato kniha vychází s přispěním Ministerstva kultury ČR a za finanční podpory Státního fondu kultury ČR

Věnováno památce

Wolfganga Reicha (1927–2015)

a

Davida Fairservice (1944 –2016)

OBSAH

Předmluva k 1. vydání.................................... 11

Předmluva k českému vydání .............................. 15

Poděkování............................................ 20

Seznam vyobrazení...................................... 22

Seznam tabulek ........................................ 23

Seznam hudebních ukázek ................................ 25

Použité zkratky......................................... 29

1. Raná léta v Čechách .............................. 35

2. Drážďany a Vídeň ................................ 70

3. Drážďany 1719 –1732: Katolická hudba a liturgie ........ 101

4. Melodrama a další práce ........................... 151

5. Liturgické skladby z let 1723 –1732 ................... 185

6. 1733: Rok změn.................................. 251

7. Hudební organizace drážďanského dvora, 1734 –1745 .... 266

8. Zelenkův pozdní styl.............................. 288

9. Zelenkův odkaz.................................. 327

Dodatek A. Seznam prací ................................. 351

Dodatek B. Věnování a petice .............................. 368

Výběrová bibliografie .................................... 379

Rejstřík skladeb ........................................ 392

Rejstřík jmenný......................................... 398 PŘEDMLUVA K 1. VYDÁNÍ Hvězda Jana Dismase Zelenky (1679 –1745) začala stoupat teprve ve 2. polo- vině dvacátého století. Jak je možné, že dílo skladatele takového formátu leželo tak dlouho bez povšimnutí? Příčiny jsou různé, ale ta nejdůležitější patrně spočívá v hudbě samé: nejvýznamnější skladby Čecha Zelenky byly zkomponovány k provozování v rámci liturgického kontextu německého katolického dvorního kostela. Navíc patroni a kaplani tohoto kostela měli zvláštní vkus a přesné liturgické požadavky, které v druhé polovině osmnáctého století vedly k názoru, že k provozování v královské kapli jsou Zelenkovy práce příliš dlouhé a staromódní. A i když je pravda, že v průběhu devatenáctého století jistí podporovatelé ceciliánského hnutí obdivovali Zelenkovy skladby a capella, většina jeho liturgických prací se pro světské prostředí koncertních síní mohla jevit jako trapně blízká osobní konfesi. Kromě toho Zelenka neskládal hudbu pro klávesové nástroje. Nepsal ani sólové sonáty – což je typ repertoáru pro soukromé provozování, které vytváří posluchačstvo pro rozměrnější díla (to dobře chápali nakladatelé takových komponistů, jako byli Brahms a Dvořák, když vydávali pro domácí trh klavírní úpravy).

Teprve když v 50. a 60. letech dvacátého století vyšly tiskem Zelenkovy triové sonáty a skladby pro čtyři nástroje, začal si tento autor získávat širší oblibu. Tato díla – jediné komorní skladby, které zkomponoval – byla přijata jako pozoruhodné a významné příspěvky k repertoáru pro dvouplátkové nástroje, a během jediného desetiletí se jak amatérští, tak profesionální hobojisté a fagotisté i jejich posluchači po celém světě seznámili s tímto dříve neznámým skladatelem. Tak se stalo, že se Zelenka ocitl v malém, ale významném koutku hudebního kánonu. Počínaje šedesátými léty dvacátého století se začínají objevovat i česká vydání jeho nemnoha orchestrálních skladeb; po nich následovala některá díla duchovní. Tyto publikace a následující nahrávky byly předzvěstí oživení Zelenkovy hudby.

Navzdory opožděnému objevu zůstává postava tohoto velkého českého skladatele ve stínu. Víme, že Zelenka více než třicet let sloužil u dvora saského kurfiřta a polského krále v Drážďanech a že během působení Předmluva k 1. vydání v tomto městě dosáhlo jeho umění závratných výšin. V nedávné době bylo objeveno značné množství informací o prostředí, v němž tvořil, zejména podrobnosti týkající se katolického dvorního kostela v Drážďanech. Avšak ačkoli napomáhají Zelenkovu činnost v tomto kontextu jasněji definovat, na Zelenku jakožto osobnost dostatečné světlo nevrhají.

K dispozici máme jen hrstku skladatelových písemností. Několik dedikací, které Zelenka napsal, o jistých aspektech jeho života informují. Z mnoha poznámek, připsaných na dochovaných autografech, je zřejmá jeho hluboká zbožnost a její vyjádření v hudební službě pro drážďanský královský kostel, který spravovali jezuité. Dedikační odstavce vyjadřují jeho upřímnou vděčnost různým mecenášům. Něco se dozvíme z jeho žádostí, adresovaných dvoru v letech 1733 a 1736, také ze vzpomínek starých hudebníků o jednu nebo dvě generace mladších se dají čerpat určité historické údaje. Nicméně bezpočet stránek tohoto muže zůstává neobjasněných. Nedochovaly se žádné osobní memoáry a je známo jen několik dokumentů. Není znám jediný portrét, který by vypovídal něco o Zelenkově vzhledu a osobnosti. Žádný dostupný zdroj nám neodhalí jeho dojmy po příjezdu do Drážďan, jeho pocity vůči vlastní práci, jeho reakce na činnost u dvora ani to, jak vnímal často rozhořčené (a někdy bouřlivé) konfesní spory mezi saskými katolíky a luterány. Není nic známo o tom, jaký měl názor na proslulé zpěváky a instrumentalisty drážďanské Hofkapelle, na hudebníky, s nimiž spolupracoval jako kolega a pro něž hojně komponoval. Jak se na příklad Zelenka díval na interpretaci hráčů slavné drážďanské Kapelle? Co si myslel o úžasných pěvcích (zejména kastrátech) zaměstnaných u dvora? Jaké byly jeho vztahy uvnitř komplikované společnosti těch, kteří sloužili vládnoucímu rodu? Jak se choval ke svým rodákům, dalším českým hudebníkům, působícím v Drážďanech? Kdy se katolík Zelenka poprvé setkal s luteránem Bachem? A čím to, že měl lipský kantor v posledních letech svého života o Zelenkovi tak vysoké mínění?

Je přirozené, že tato bílá místa jitří fantazii. Zelenkova hudba je totiž často provokativní a podněcující. Mnozí si vytvořili nejrůznější představy o jeho osobnosti, o psychologické povaze. Spekuluje se zejména o sexualitě tohoto muže, který se nikdy neoženil. Místy za vlasy přitažené podrobnosti, které se dočteme v hudebních kritikách nebo programech, se často vydávají za faktické informace, pro něž však chybí důkazy. Proto tato kniha zklame čtenáře, kteří hledají nějaké intimity ze Zelenkova života: toto není beletrie. Zde předkládáme pouze známé biografické údaje, informace týkající se kontextu, v němž Zelenka pracoval, a především aspekty jeho znamenité

13Předmluva k 1. vydání

hudby – z níž je toho dosud vydáno a nahráno tak málo. A jak máme tedy

posuzovat ony historické, politické a náboženské rozbroje devatenáctého

a dvacátého století v Evropě, které pravděpodobně ještě přispěly k tomu, že

rehabilitace tohoto významného skladatele a jeho hudby se tak opozdila?

Domníváme se, že ty budou tvořit podstatnou část práce další generace

zelenkovského bádání.

J. B. S.

Melbourne

Prosinec 1998 PŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDÁNÍ Monografie Jan Dismas Zelenka (1679 –1745): Český hudebník na drážďanském dvoře poprvé vyšla v nakladatelství Oxford University Press v roce 2000.

1

Od té doby byly provedeny téměř všechny Zelenkovy závažné skladby a také se prohloubilo všeobecné povědomí o tomto skladateli, který se dnes po právu řadí mezi nejoriginálnější tvůrce barokního období. Také vyšly dvě další knihy věnované Zelenkovu životu a dílu,

2

vzniklo mnoho

nahrávek jeho skladeb a další se připravují. Několik Zelenkových děl vyšlo tiskem a autografní partitury i kopie jsou ke stažení online, a to díky dvěma rozsáhlým projektům drážďanské knihovny Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek (SLUB; D-Dl), jejíž pracovníci probádali, zkatalogizovali a digitalizovali drážďanskou sbírku not instrumentální hudby, která byla kdysi součástí Schrank II

3

a knihovny duchovní hudby

drážďanského dvorního kostela (Hofkirche)

4

.

V posledních letech se v tisku objevilo takové množství článků věnovaných Zelenkovi a jeho hudbě, že je zde nemůžeme jednotlivě uvádět. Dozvěděli jsme se, že v devatenáctém století Zelenkova hudba kolovala evropskými centry – většinou zřejmě pocházela ze sbírky Fortunata Santiniho a byla určena pěveckým sborům.

5

Nyní také víme, že pramen mše

Missa Paschalis (ZWV 7), který vlastní Bodleyova knihovna v Oxfordu, opsal kopista a student J. S. Bacha, Johann Friedrich Agricola.

6

Zelenkově tvor

bě se věnují účastníci magisterského i postgraduálního studia v Německu, Austrálii a Spojených státech. Zabývají se mimo jiné Zelenkovými 1

Kniha získala roku 2001 cenu Dereka Allena od Britské akademie a v témž roce jí University of Melbourne udělila inaugurační Woodwardovu medaili za dílo z humanitního oboru. 2

Smolka, Jaroslav: Jan Dismas Zelenka (Praha: Akademie múzických umění, 2006); Perreau, Stéphan: Jan Dismas Zelenka (Paris, Bleu nuit, 2007). 3

http://hofmusik.slub-dresden.de/en/themen/schrank-ii/

4

http://hofmusik.slub-dresden.de/en/themes/court-church-and-royal-private-music-

-collection/ 5

Viz Frederic Kiernan, „Zelenka reception in the nineteenth century: Some new sources“, In Clavibus unitis, 4, (2015), 91–95. http://www.acecs.cz/?f idx=4 6

Andrew Frampton, „A Copyist of Bach a Zelenka: identifying the scribe of GB-Ob MS Tenbury 749“ In Understanding Bach 11 (2016), 131–139. Předmluva k českému vydání nešporami, Mariánskými antifonami a mšemi, a to vše je doprovázeno kritickými vydáními.

7

Nové prameny Zelenkovy hudby poskytují hudebniny,

které byly dříve v majetku berlínské Sing-Akademie a které byly navráceny z Ukrajiny.

8

Znovuobjevené materiály pro mši Missa Divi Xaverii, ZWV 12,

využil Václav Luks pro moderní vydání tohoto díla.

9

Nález dodatečných

zápisů do deníku vedeného drážďanskými jezuity („Diarium Dresdae“) poskytl nové informace o Zelenkově přínosu k hudbě drážďanského katolického dvorního kostela mezi roky 1739 a 1742.

10

Nyní existuje webová

stránka věnovaná Zelenkovi a jeho hudbě, kterou založil Alastair Kidd.

11

Tato stránka obsahuje i fórum, kde mohou návštěvníci diskutovat, sdílet informace a zkušenosti či upozornit na chystané koncerty Zelenkových skladeb či nové nahrávky.

12

Bádání v archivech přineslo závažné nové informace o Zelenkově životě a jeho skladbách. Ukázalo se na příklad, že Zelenka nebyl v žádném případě znevýhodněný hudebník, který byl v hudební hierarchii Drážďan přehlížen, jak bývá často zobrazován. Naopak ve 30. letech osmnáctého 7

Hyunjin Cho, „Jan Dismas Zelenka’s Missa Dei Patris (1740): The use of stile misto in Missa Dei Patris (ZWV 19)“, dipl. práce, The University of Arizona, 2010; Claudia Lubkoll, „Psalm 110 (111): ,Confitebor tibi Domine’: Editorische Erschließung von Jan Dismas Zelenkas ZWV 70 und ein stilkritischer Vergleich zwischen Heinichens und Zelenkas Vertonungen des 110. (111.) Psalms“, dipl. práce (Studiengang Erschließung älterer Musik), Technische Universität Dresden, 2012, Philosophische Fakultät, Institut für Kunst- und Musikwissenschaft; Frederic Kiernan, „Six Ave regina coelorum Settings (1737) by Jan Dismas Zelenka (ZWV 128): Context and Critical Edition“, dipl. práce (Musicology) diss., Melbourne Conservatorium of Music, The University of Melbourne, 2013; v roce 2014 Andrew Frampton: „Jan Dismas Zelenka (1679 –1745): Missa Paschalis ZWV 7“, bak. práce, The University of Melbourne, 2014, a „Jan Dismas Zelenka’s Missa Sancti Spiritus, ZWV 4: A Critical Edition and Study of the Manuscript Sources“, dipl. práce (Musicology) Melbourne Conservatorium of Music, The University of Melbourne, 2015; Michael Driscoll, „Jan Dismas Zelenka’s ,Dixit Dominus‘ Settings Within the Context of the Dresden Hofkapelle“, dipl. práce, Boston University, 2016. 8

Znovuzískané Zelenkovy práce (řada z nich pochází ze Zelenkovy sbírky a byly opsány Gottlobem Harrerem) jsou: Magnificat, ZWV 107 (D-B SA 686); Kyrie d moll ZWV 28 (D-B, SA 685); Missa Divi Xaverii, ZWV 12 (D-B SA 687); „Kyrie e Gloria“ ze mše Missa Divi Xaverii, ZWV 12 (D-B SA 688); Missa Divi Xaverii, ZWV 12 (tři party, D-B SA 689); Missa Paschalis, ZWV 7 (bez částí „Benedictus“ a „Osanna II“, D-B SA 690); Missa Sancti Spiritus, ZWV 4 (D-B SA 691); částečný opis partitury mše Missa Sancti Spiritus, ZWV 4 (D-B, SA 692). 9

Václav Luks (ed.), Zelenka: Bärenreiter Urtext: Missa Divi Xaverii ZWV 12 (Kassel, Basel, London, New York, Praha: Bärenreiter, 2016). 10

Viz Gerhard Poppe, „Ein weiterer Faszikel aus dem Diarium Missionis Societatis Jesu

Dresdae wiederaufgefunden“, In ed. Peter Wollny Die Oberlausitz—eine Grenzregion der mitteldeutschen Barockmusik, in Auftrag der Ständigen Konferenz Mitteldeutsche Barokmusik 2006 (Beeskow: Ortus, 2006), 193 –204. 11

http://www.jdzelenka.net

12

http://www.jdzelenka.net/forums/forum.php

17Předmluva k českému vydání

století se těšil značnému obdivu a u skvělého drážďanského dvora zastával druhé místo hned vedle Johanna Adolfa Hasseho! O veliké úctě, kterou mu jeho současníci projevovali, svědčí i oslavná báseň na členy drážďanské Hofkapelle, jejímž autorem byl Johann Gottlob Kittel („Micrander“) a kterou objevil Szymon Packzowski.

13

Závažné aspekty Zelenkova

významu u drážďanského dvora poodhalilo bádání Jóhannesa Ágústssona v bohatém archivu Sächsisches Staatsarchiv – Hauptstaatsarchiv Dresden (D-Dla), jehož výsledky nejenže se staly skutečnou pokladnicí informací o Zelenkově životě a díle, ale vrhají světlo i na okolnosti, v nichž žil a tvořil.

14

Z konferencí a kolokvií, které pořádá SLUB, vzešlo mnoho dalších

poznatků o hudebním kontextu, v němž Zelenka komponoval, i o jeho vztazích s kolegy. K seznamu studentů, kteří k němu přicházeli studovat kompozici, můžeme zařadit další jména. Role Zelenky-učitele si však říká o další bádání. Od roku 2015 se zájem o Zelenkovu tvorbu prohloubil díky kolokviím konaným v Praze v rámci zelenkovských festivalů z podnětu Adama Viktory a jeho souboru Ensemble Inégal. Zprávy z kolokvia z roku 2015 jsou dostupné online ve čtvrtém čísle revue Clavibus unitis.

15

Díky online dostupnosti dokumentů z osmnáctého století máme k dis

pozici další poznatky o kruzích, v nichž se Zelenka pohyboval před svým odchodem z Prahy do Drážďan. Skvělý příklad je publikace jezuitského Diaria pražského, svého času proslulé Klementinské koleje,

16

ke kteréžto

instituci mělo mnoho jezuitů silné vazby, a to i jezuitů, kteří odešli sloužit v královských katolických chrámech v Drážďanech a Lipsku. Z tohoto jezuitského pramene víme, že Zelenkův budoucí patron – tehdy čtrnáctiletý saský princ kurfiřt Friedrich August (pozdější August III.) – navštívil Klementinskou kolej roku 1711 se svým otcem Augustem II., a v té době 13

Kittel, Johann Gottlob: Denen Bey Ihro Königl. Majest. in Pohlen und Churfürstl. Durchl. zu Sachsen, Welt-gepriesenen Hof-Capelle Befindlichen VIRTUOSEN [...] Dresden: Krause, 1740. Faksimile této oslavné básně je vydáno pod názvem Lob-Gedicht auf die sächsische Hofkapelle. Faksimile des Drucks von 1740, fols. 1v– 4v (Ortus: Beeskow, 2008). Autor doslovu Gerhard Poppe, 11–16. 14

Viz na příklad Jóhannes Ágústsson, „Zelenka’s Serenata ZWV 177: a new source discovered“, In Hudební věda 46, 1–2 (2009), 207–210, či „The Secular Vocal Collection of Jan Dismas Zelenka: A Reconstruction“, In Studi vivaldiani 13 (2013), 3 –52. Viz též Janice B. Stockigt a Jóhannes Ágústsson „Reflections and recent findings on the life and music of Jan Dismas Zelenka (1679 –1745)“, In Clavibus unitis 4 (2015), 7– 48. 15

V revui Clavibus unitis 4 jsou i články Michaely Freemanové, Wolfganga Horna, Frederica Kiernana, Claudie Lubkoll a Jany Vojtěškové. Dva články věnované Zelenkovi, jejichž autory jsou Clemens Harasim a Janice B. Stockigt s Jóhannesem Ágútssonem, vyjdou v Clavibus unitis 5. 16

Viz Diarium collegii Societatis Jesu ad sanctum Clementem Vetero-Pragae 1699 –1714 a Diarium collegii Societatis Jesu ad sanctum Clementem Vetero-Pragae 1714 –1726 Předmluva k českému vydání byl ustanoven katolický dvůr (Aula Catholica), který měl princi sloužit v Drážďanech. Diarium rovněž informuje o spojení mezi touto kolejí a prvním známým Zelenkovým patronem, hrabětem Johannem Hubertem Hartigem, jehož život a vliv byl nedávno osvětlen.

17

I Zelenkův vlastní

katalog duchovní hudby – Inventarium rerum Musicarum Variorum Authorum Ecclesiae Servientium, který založil 17. ledna 1726, je nyní dostupný online.

18

V monografii z roku 2000 byly určité chyby. Jde na příklad o chybný

pravopis jmen, vyskytují se v něm některá problematická data a i faktické chyby. Pro toto vydání jsem se pokusila ty závažnější opravit. Navíc nejméně jedna z prací, nad jejímž autorstvím se stále vznášely otazníky, konkrétně hymnus Iste Confessor (ZWV 236), původně považovaný za ztracený, byl znovuobjeven v Drážďanech.

19

Na základě rozboru stylu a okol

ností vzniku by se dvě skladby, moteto Sollicitus Fossor (ZWV 209)

20

a šest

pochodů 6 Marcie per la Cavalleria (ZWV 212: „Sechs Trompetenfanfaren bzw. Reitermärche“), které se dosud řadily mezi nejistá nebo mylně připisovaná díla („Incerta und fälschlich zugeschriebene Werke“), nyní měly zařadit mezi Zelenkovy práce.

21

17

O Hartigově rodině viz Václav Kapsa a Claire Madl, „Weiss, the Hartigs and the Prague Music Academy: Research into the ,profound silence‘ left by a ,pope of music‘“ In Journal of  the Lute Society of America 33 (2000), 47–85; Václav Kapsa, Jana Perutková a Jana Spáčilová: „Some remarks on the relationship of Bohemian aristocracy to Italian music at the time of Pergolesi“. In Giovanni Battista Pergolesi e la musica napoletana in Europa centrale [Studi pergolesiani – Pergolesi Studies, 8] (Bern: Peter Lang, 2012), 313 –341; Karel Veverka: „Hudební mecenát hraběte Jana Huberta Hartiga u pražských křižovniků s červenou hvězdou ve světle řádového listinného archivu“, In Hudební věda, 1/2 (2014), 161–170. Rovněž Václav Kapsa, „Die Musik in der St. Nikolauskirche auf der Prager Kleinseite in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts“, v časopise Musicologica Brunensia 49/1 (2014), [189]–209. https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/130212 18

http://digital.slub-dresden.de/fileadmin/data/425379515/425379515_tif/jpegs/4253 79515.pdf. Viz též mou osobní databázi hudební sbírky drážďanského dvorního kostela Hofkirche, jak ji roku 1765 zkatalogizoval Johann Georg Schürer. http://hofkirchecatalogo 1765.mcm.unimelb.edu.au 19

D-Dl Mus.1271-E-1,2. Viz Janice B, Stockigt, „Discoveries and Recoveries of Vivaldi and Zelenka sources in the Sächsische Landesbibliothek — Staats- und Universitätsbibliothek, Dresden“, v publikaci (ed.) A. Borin, J. Cameron, Fulgeat sol frontis decorae: Studi in onore di Michael Talbot [= Saggi Vivaldiani I] (Benátky: Fondazione Cini, 2016), 223 –234. 20

O motetu Sollicitus fossor viz Michaela Freemanová a Janice B. Stockigt, „Jan Dismas Zelenka and a Prague performance of San’t Elena al Calvario by Leonardo Leo (1734): An hypothesis“, v časopise Hudební věda 1–2 (2014), 149 – 160. 21

Viz Zelenka-Dokumentation: Quellen und Materialen, (ed.) W. Horn, T. Kohlhase, O. Land- mannová, W. Reich, 2 sv. (Wiesbaden: Breitkopf & Härtel, 1989), 310. RISM uvádí pochody jako anonymní práce s odkazem na Zelenku. Stockigt a Ágústsson rozebírají tyto skladby v článku „Reflections and recent findings on the life and music of Jan Dismas Zelenka (1679 –1745)“, v revui Clavibus unitis 4 (2015), 7– 48, s. 28 –29.Předmluva k českému vydání

A naopak styl jistých skladeb, které nesou jméno „Zelenka“ (nebo podobné jméno) a jsou uváděny jako autentická díla, naznačuje, že nemohou pocházet z jeho pera.

22

Ačkoli příklady výše uvedených pokroků ve výzkumu velmi obohacují zelenkovská bádání, není na místě pociťovat přehnané uspokojení. Mnoho stránek Zelenkova života, hudby a jeho role u drážďanského dvora ještě čeká na objevení. Na příklad jak probíhalo opatřování materiálů nových skladeb prováděných u drážďanského dvora? Jaké konexe musel Zelenka navázat, aby mohl shromáždit svou sbírku hudebnin? Bylo by zapotřebí provést analytické studie vývoje Zelenkova harmonického jazyka a jeho charakteristického stylu,

23

další neprozkoumanou otázkou je vztah mezi

Zelenkou v Drážďanech a Johannem Sebastianem Bachem v Lipsku.

Závěrem chci poděkovat nakladatelství Vyšehrad, které se ujalo vydání této knihy, a vyjádřit hlubokou vděčnost překladatelce Vlastě Hesounové a jejímu odbornému poradci Robertu Hugovi za převedení této monografie do jazyka, který nepochybně byl mateřským jazykem Zelenkovým.

Janice B. Stockigt

Melbourne Conservatorium of Music

The University of Melbourne

Srpen 2017

22

Viz na příklad dvě mše uvedené v Zelenka-Dokumentation: Missa Sancti Blasii, ZWV 22

(288) a Missa in D, ZWV 23 (288 –289). 23

Viz na příklad článek Wolfganga Horna „Opera, arias and Zelenka“ ve studii Zelenka’s

Life and Music Reconsidered. In Clavibus unitis 4, 49 –70. P ODĚKOVÁ N Í Jsem zavázána celé řadě přátel, kolegů a institucí, kteří mi při psaní této knihy poskytli neocenitelnou podporu. Na prvním místě musím jmenovat Michaela Talbota, díky jehož radám a povzbuzení k tomuto projektu vůbec došlo. Zvláštní díky si zaslouží Wolfgang Reich (†), Thomas Kohlhase a Wolfgang Horn. Bádání o Zelenkovi se pozvedlo na vyšší úroveň díky jejich odbornému vzdělání, publikační činnosti a nadšení. Vděčnost a uznání za podporu a radu náleží Susanne Oschmannové.

Při shromažďování materiálů o Zelenkovi mi v uplynulých letech nesmírně pomohli knihovníci, archiváři, pracovníci hudebních oddělení a fakult mnoha institucí. Jsou to: Baillieu Library (University of Melbourne), Bayerische Staatsbibliothek (München), the Bodleian Library (Oxford), British Library (London), Conservatorio di Musica S. Pietro a Majella (Napoli), Knihovna Gesellschaft der Musikfreunde (Wien), Houghton Library (Harvard University), Křižovnický archiv (Praha), Moravské muzeum, oddělení hudební historie (Brno), Národní knihovna České republiky (Praha), Österreichische Nationalbibliothek , archiv Pražského hradu (Metropolitní kapitula, Praha), Royal College of Music (London), Sächsisches Hauptstaatsarchiv Dresden, Slovenské národné muzeum (Bratislava), Staatsbiblothek zu Berlin – Preussischer Kulturbesitz (dříve Staatsbiblothek Stiftung Preussischer Kulturbesitz, West Berlin, a Deutsche Staatsbiblothek, Ost Berlin), Biblioteka Uniwersytecka (Warszawa). Zejména si cením trpělivé pomoci pracovníků hudebního oddělení knihovny Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek (Dresden).

Děkuji vydavatelskému oddělení Das Erbe deutscher Musik, hudebnímu oddělení univerzity v Tübingenu, kde mi umožnili přístup k různým dosud nepublikovaným opisům Zelenkových skladeb. Pracovníci římského archivu Tovaryšstva Ježíšova mi laskavě dovolili bádat ve sbírce každoroční korespondence z Drážďan, Lipska a pražské Klementinské koleje a v dokumentaci týkající se založení drážďanského katolického dvorního kostela.

Fotografickému a hudebnímu oddělení knihovny Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek v Drážďanech a fotografickému Poděkování oddělení Národní knihovny České republiky v  Praze jsem zavázána za poskytnutí souhlasu k reprodukci ilustrací v této knize.

Hlubokou vděčnost si zaslouží David Fairservice (†), který přeložil všechny latinské texty a pečlivě přečetl korektury mých latinských přepisů, a Susanne Haringová, která mi nesmírně pomohla a poradila při překladech německých textů. Sazby hudebních ukázek se s velkou trpělivostí ujal Haydn Reeder. Odpovědi na celou řadu liturgických otázek jsem našla u Petera Evanse, Albana Nunna, OSB, a Christophera Wilcocka, SJ. Všem jmenovaným děkuji za pomoc. S vděčností se musím zmínit o Johnu Padbergovi, SJ, z univerzity v St Louis, který mi rovněž poskytl cenné rady. Za přečtení náčrtů a za návrhy, jak je dopracovat, vděčím Johnu Griffithsovi, Natashe a Ladislavu Kalousovým, Sandře McCollové, Andrewovi McCrediemu, Kerrymu Murphymu, Johnu O’Donnellovi, Zuzaně Petráškové a Janě Vojtěškové. Hledala jsem radu u mnoha odborníků z nejrůznějších oborů; byli to Horst Augsbach, Robert Cammarota, Geoffrey Chew, Daniel Freeman, Bruce Haynes, John Walter Hill, Stanislaus Hodan, SJ, Robert Hugo, Yoshitake Kobayashi, Ortrun Landmannová, Barbara Rentonová, Barbara Reulová, Herbert Seifert, Ulrich Siegele, William Waterhouse, Ruth Wilkinsonová a Peter Wolny. Všem jim náleží mé uznání. Zejména děkuji za neutuchající pomoc Michaelu Talbotovi, který pečlivě a kriticky četl text v průběhu psaní, Ianu Burkovi a Jennifer Hillové, jejichž moudré rady mi tolik prospěly v závěrečných fázích přípravy rukopisu, a Davidu Collinsovi, který vyřešil mnoho technických problémů. A nakonec chci vyjádřit svou vděčnost kolektivu nakladatelství Oxford University Press, Bonnie Blackburnové za podporu a rady, zejména během konečných fází výroby, a Alanu Walkerovi za sestavení rejstříku.

Tato práce vznikla na univerzitě v Melbourne za podpory postgraduálního stipendia, poskytovaného Australskou radou pro výzkum (Australian Research Council).

Janice B. Stockigt

Děkuji Mgr. Robertu Hugovi, PhD. za cenné konzultace z oblasti barokní hudební terminologie.

Vlasta Hesounová, překladatelka

22 SEZNAM V YOBR A ZENÍ Ilustrace 1 Pohled na hlavní křižovnický kostel sv. Františka Serafinského

a budovy Klementinské koleje s kostelem Nejsvětějšího Salvátora

u mostu na Starém Městě pražském, polovina 18. století.

Z publikace Bedřicha Bernarda Wernera, Delineatio et repraesentatio

notabilissimorum prospectuum... regiae Bohemicae metropolis Pragae...

Pars II (Praha, nedatováno) Národní knihovna České republiky,

sign. 65D 171, fo. 9a ....................................40

2 Průvod kočárů a jezdců pro dámský kruhový závod v dřevěném

amfiteátru, Drážďany, 6. června 1709. Katolický dvorní kostel

(vysvěcený roku 1708) je druhá budova zprava.

Kvaš, C. H. Fritzsche (cca 1710). Drážďany:

Kupferstichkabinett C 1968-791 ...........................65

3 Slavnost v královské italské (později turecké) zahradě

v Drážďanech, 1719. Lavírovaná perokresba, Carl Heinrich

Jakob Fehling (1719), Drážďany, Kupferstichkabinett Ca 200-37 ..95 4 Marie Josefa Rakouská. Pastel na papíře, Rosalba Carriera

(cca 1720). Drážďany: Gemäldegalerie Alte Meister P5 ........ 102

5 Poslední strana Zelenkova autografu partitury mše Missa

Purificationis BVM, 1733 (ZWV 16). Sächsische Landesbibliothek –

Staats- und Universitätsbibliothek, Drážďany, Mus. 2358 D-22 .. 265 6 Kurfiřt Friedrich August II. (uprostřed) s rodinou při setkání v Jin

dřichově Hradci 24. května 1737. Nalevo stojí císařovna Amálie,

vdova po Josefu I., kterou drží za ruku Marie Josefa (v popředí

uprostřed). Napravo od Marie Josefy jsou saští princové a princezny.

Friedrich August II. ukazuje levou rukou na svého nejstaršího syna,

prince Friedricha Kristiána. Olej, Louis Silvestre (1737).

Dříve Staatl. Gemäldegalerie Drážďany . ................... 277

Schéma

5.1. Rytmické figury z části „Sanctus“ mše Missa Divi Xaverii

(ZWV 12), takty 4 – 6.................................. 204

23

SEZNAM TABULEK 1.1. Text a hudební struktura Immisit Dominus Pestilentiam, 1709

(ZWV 58) ........................................ 46–47

2.1. Členové královské polské a kurfiřtské dvorní kapely, 1709 .....71

2.2. Členové královské polské a kurfiřtské dvorní kapely, 1719 .....97 3.1. Děti Marie Josefy a Friedricha Augusta II.,

narozené v letech, 1720 –1740 .......................... 103

3.2. Činnost Heinichena a Zelenky u drážďanského

katolického dvora podle záznamů z Diaria z roku 1725 ... 107–109 3.3. Dochované party doplňující Zelenkovy autografní

partitury, 1725 ...................................... 119

3.4. Zprávy z Diaria o provedených oratoriích v drážďanském

katolickém dvorním kostele v letech 1724 –1738 ........ 120–121

4.1. Organizace Zelenkových šesti sonát, asi z let 1720 –1722

(ZWV 181) ......................................... 152

4.2. Pokyny k instrumentaci v partituře a souboru partů

Zelenkových sonát, asi z let 1720 –1722 (ZWV 181)........... 160

4.3. Pokyny colla parte (podle Fürstenaua) k Zelenkovým

sedmadvaceti Responsoriím pro hebdomana sancta, 1723[?]

(ZWV 55) .......................................... 166

5.1. Zelenkovy mše zkomponované pro Drážďany

za vlády Friedricha Augusta I. .......................... 188

5.2. Struktura mše Missa Divi Xaverii, 1729 (ZWV 12) ............ 211

5.3. Třiatřicet Zelenkových cyklů „Psalmi Vespertini totius anni“ .. 213 5.4. Zelenkovy „Psalmi varii. J: D: Z: Separatim Scripti“ ......... 214

5.5. Struktura Dixit Dominus asi z roku 1725 (ZWV 66) ........... 215

5.6. Struktura první věty žalmu Memento Domine David,

asi z roku 1728 (ZWV 98) .............................. 219

5.7. Zelenkovy mariánské antifony.......................... 228

5.8. Zelenkova zhudebnění litanií, 1718 –1729 ................. 233

5.9. Litaniae Xaverianae, 1727 (ZWV 155)...................... 237

7.1. Činnost Hasseho a Zelenky v drážďanském katolickém

dvorním kostele v roce 1734 podle Diaria ............. 268–269 Seznam tabulek 7.2. Činnost Hasseho a Zelenky v drážďanském katolickém

dvorním kostele roku 1737 podle zápisů v Diariu ........... 276

8.1. Instrumentalisté ansámblu Die Königliche Capell- und

Cammer Musique: 1727–1728, 1735, 1738 a 1745 ......... 297–298

8.2. Zpěváci účinkující v Die Königliche Capell- und

Cammer-Musique v letech 1727–1728, 1735, 1738 a 1745 ....... 299

8.3. Instrumentální vrstvy drážďanské Hofkapelle, jak se dají

vysledovat v oratoriu Gesù al Calvario, 1735 (ZWV 62) ........ 301

8.4. Struktura Zelenkova Miserere, 1738 (ZWV 57)............... 309

25

SEZNAM HUDEBNÍCH UKÁZEK 1.1. Immisit Dominus pestilentiam, 1709 (ZWV 58), No. 1:

Recitativ „Immisit Dominus pestilentiam“, takty 1–8 ........49

1.2. Immisit Dominus pestilentiam, 1709 (ZWV 58), No. 2:

Recitativ „Feriam pestilentia“...........................50

1.3. Immisit Dominus pestilentiam, 1709 (ZWV 58), No. 3:

Árie „Recordare, Domine“, takty 1–16 a 47– 62 .......... 51–53

1.4. Immisit Dominus pestilentiam, 1709 (ZWV 58), No. 4:

Sbor „Sacrificemur Domino“, takty 1–9 ..................55

1.5. Immisit Dominus pestilentiam, 1709 (ZWV 58), No. 5:

Árie „Orate pro me“, takty 1–24 ........................57

1.6. Immisit Dominus pestilentiam, 1709 (ZWV 58), No. 6:

Árie „Parcite, boni angeli“, takty 1–15 ................. 58–59

1.7. Immisit Dominus pestilentiam, 1709 (ZWV 58), No. 8:

Sbor „Deus, qui non mortem“, takty 1–13 .............. 60–61

2.1. Attendite et videte, 1712 (ZWV 59), No. 8:

Árie „Deo subjecta“, takty 1–16 .........................73

2.2. Missa sanctae Caeciliae, cca 1711 (ZWV 1),

„Qui tollis peccata mundi“, takty 1–12 ...................77

2.3. Deus Dux fortissime, 1716 (ZWV 60): (a) No. 7a:

Sbor „Bella premunt hostilia“, takty 1– 6; (b):

Hymnus „Bella premunt hostilia“ .................... 80–81

2.4. (a) „Canon in 3 inferiore“, cca 1721 (z ZWV 191);

(b) Alma Redemptoris Mater, cca 1727–1728 (ZWV 123),

první věta, takt 5; (c) Gaude laetare, 1731 (ZWV 168),

první věta, takty 8 –9; (d) Confitebor tibi Domine ... quoniam,

cca 1728 (ZWV 100), první věta, takty 15 –16................86

2.5. Capriccio in D, cca 1717 (ZWV 182), první věta,

takty 64 –72 ........................................89

2.6. Capriccio in A, 20. 10. 1718 (ZWV 185), druhá věta,

Árie 2 (alternativement), takty 1–12 .....................89

2.7. Capriccio in A, 20. 10. 1718 (ZWV 185), první věta,

takty 1–10, 76 –79 a 100 –104 ...........................93 Seznam hudebních ukázek 4.1. Sonata II g moll, cca 1720 –1722 (ZWV 181), 1. věta, takty 1–8 . 154 4.2. Sonata VI c moll, cca 1720 –1722 (ZWV 181), 3. věta, takty 1–9 . 155 4.3. Sonata V F dur, cca 1720 –1722 (ZWV 181), 1. věta, takty 1–18 . 156 4.4. Lamentationes pro hebdomana sancta, 1722 (ZWV 53),

„Lamentationes pro die Mercurii sancto“, II, takty 1–17 ..... 163 4.5. Responsoria pro hebdomana sancta, 1723[?] (ZWV 55), No. 11:

„Velum templi scissum est“, takty 53 – 68 ................. 167

4.6. Concerto à 8 Concer[tanti], 1723 (ZWV 186),

první věta, takty 8 –12, a třetí věta, takty 1–9 .............. 168

4.7. Simphonie à 8 Concer[tanti], 1723 (ZWV 189),

„Aria da Capriccio“, čtvrtá věta, takty 1–21 ............... 169

4.8. Sub olea pacis, 1723 (ZWV 175), No. 23:

Recitativ „Proh! Que aëris inclementia“ ................. 177

4.9. Sub olea pacis, 1723 (ZWV 175), No. 12:

Árie „Huc Virtutes festinate“ (Fides), takty 1–19 ....... 178–179

4.10. Sub olea pacis, 1723 (ZWV 175), No. 35:

Árie „Exurge Martis gloria“ (tenor), takty 35 – 44 .......... 179

4.11. Sub olea pacis, 1723 (ZWV 175), No. 5:

Árie „En! Pietatis Adamas“ (Zelus Eucharisticus),

takty 1–14 ........................................ 181

4.12. Srovnání Zelenkovy árie, No. 24: „Veni Auster lux

perennis“ ze hry Sub olea pacis, 1723 (ZWV 175), a No. 2:

„Coro di Spiriti de gli Elisi che accompagnato Orfeo“

z Orfeo ed Euridice, 1715 (K 309) Johanna Josepha Fuxe .. 182–183 5.1. Missa Divi Xaverii, 1729 (ZWV 12), Kyrie eleison I,

takty 1–10 ........................................ 193

5.2. Missa Divi Xaverii, 1729 (ZWV 12), Kyrie eleison II,

takty 1–8 ......................................... 194

5.3. Missa Divi Xaverii, 1729 (ZWV 12), Domine Deus II,

takty 1–21 .................................... 197–198

5.4. Missa Divi Xaverii, 1729 (ZWV 12), Qui tollis I ......... 199–200

5.5. Missa Divi Xaverii, 1729 (ZWV 12), Quoniam,

takty 15 –21 a 63 –77 ............................. 201–203

5.6. Missa Divi Xaverii, 1729 (ZWV 12), Sanctus, takty 66 –68 ..... 205

5.7. Missa Divi Xaverii, 1729 (ZWV 12), Osanna, takty 37– 67 .. 205–208 5.8. Missa Divi Xaverii, 1729 (ZWV 12), Agnus Dei I,

takty 1–25 .................................... 209–210

5.9. Dixit Dominus, cca 1725 (ZWV 66), první věta, takty 9 –26;

Dixit dominus, Tonus 5 (Liber usualis) .................... 215Seznam hudebních ukázek 5.10. Laetatus sum, cca 1730 nebo později (ZWV 90), první věta,

takty 20 –23 a 113 –117 ............................... 218

5.11. Laetatus sum, cca 1730 nebo později (ZWV 90), pátá věta,

takty 1– 6 ......................................... 218

5.12. Laetatus sum, cca 1730 nebo později (ZWV 90), čtvrtá věta,

takty 1–8 ......................................... 218

5.13. Confitebor tibi Domine, cca 1728 (ZWV 70), takty 1–10 ........ 219

5.14. Nisi Dominus, cca 1726 (ZWV 92), takty 1–11 .............. 221

5.15. Domine probasti me, cca 1728 (ZWV 101), takty 1– 4 .......... 223

5.16. Ave maris stella, cca 1726 nebo později (ZWV 110), takty 1–11 . 226 5.17. Regina coeli, No. 2, po roce 1728 (ZWV 129), takty 1–21 .. 229–231 5.18. Litaniae Xaverianae, 1727 (ZWV 155), první věta,

takty 1–19 .................................... 238–240

5.19. Litaniae Xaverianae, 1727 (ZWV 155), sedmá věta ........... 241

5.20. Chvalte Boha silného, datum vzniku není známo (ZWV 165),

takty 1–2 ......................................... 244

5.21. Chvalte Boha silného, datum vzniku není známo (ZWV 165),

takty 96 –105 ...................................... 244

5.22. Chvalte Boha silného, datum vzniku není známo (ZWV 165),

takty 115 –120 ..................................... 245

5.23. Chvalte Boha silného, datum vzniku není známo (ZWV 165),

takty 147–159 ................................. 245–246

5.24. Chvalte Boha silného, datum vzniku není známo (ZWV 165),

takty 169 –175 ..................................... 247

5.25. Te Deum, 1731 (ZWV 146), „Salvum fac“ .................. 249

6.1. Srovnání (a) Zelenkovy árie, No. V: „Se ha guida la costanza“

z Osmi italských árií, 1733 (ZWV 176) a (b) árie, No. 15:

„D’un pensier innamorato“ z opery Orfeo ed Euridice, 1715

(K 309) Johanna Josepha Fuxe ........................ 264

8.1. Barbara dira effera, cca 1733 nebo později (ZWV 164),

první věta, takty 1–14 ........................... 290–291

8.2. Barbara dira effera, cca 1733 nebo později (ZWV 164),

první věta, takty 39 – 41 .............................. 292

8.3. Barbara dira effera, cca 1733 nebo později (ZWV 164),

první věta, takty 59 – 63 .............................. 293

8.4. Barbara dira effera, cca 1733 nebo později (ZWV 164),

první věta, takty 79 –80 .............................. 293

8.5. Barbara dira effera, cca 1733 nebo později (ZWV 164),

první věta, takty 30 –34 .............................. 293 Seznam hudebních ukázek 8.6. Gesù al Calvario, 1735 (ZWV 62), No. 9:

Árie (S. Giovanni), takty 1– 4 ......................... 302

8.7. Gesù al Calvario, 1735 (ZWV 62), No. 16:

Árie (Maria Maddalena), takty 1–14 .................... 303

8.8. Gesù al Calvario, 1735 (ZWV 62), No. 16:

Árie (Maria Maddalena), takty 19 –27 ............... 304–305

8.9. Miserere, 1738 (ZWV 57), první věta, partitura

a party hoboje, takty 1– 4 ............................ 310

8.10. I penitenti al Sepolcro del Redentore, 1736 (ZWV 63),

introdukce, takty 1–3 a 13 –15 ......................... 311

8.11. Missa Omnium Sanctorum, 1741 (ZWV 21), Credo,

úvodní ritornel, takty 1–2, 5 –7, 9 –11 ................... 315

8.12. Missa Omnium Sanctorum, 1741 (ZWV 21), Credo,

„Descendit de coelis“, takty 75 –80 ..................... 316

8.13. Missa Omnium Sanctorum, 1741 (ZWV 21), Credo,

„Et incarnatus est“, takty 85 –89 ....................... 316

8.14. Missa Omnium Sanctorum, 1741 (ZWV 21), Credo,

„Crucifixus, takty 108 –116 a 122 –124 ................... 318

8.15. Missa Omnium Sanctorum, 1741 (ZWV 21), Credo,

„Et resurrexit“, takty 141–144 ......................... 319

8.16. Missa Omnium Sanctorum, 1741 (ZWV 21), Credo,

„Et unam sanctam“, takty 181–184...................... 319

8.17. Missa Omnium Sanctorum, 1741 (ZWV 21), Credo,

„Et expecto resurrectionem mortuorum. Et vitam... Amen“,

takty 194 –212 ................................. 320–322

8.18. Missa Omnium Sanctorum, 1741 (ZWV 21), Credo,

„Et vitam ... Amen“, takty 229 –237 ................. 323–324

8.19. Litaniae Lauretanae „Salus infirmorum“, 1741–1744 (ZWV 152),

Kyrie eleison, takty 27–32 ............................ 326 POUŽITÉ ZKRATKY Bibliografie ARSI Archivum Romanum Societatis Iesu, Fondo Vecchia

Compagnia; Provinciae Bohemiae (Boh) Burney II Charles Burney, The Present State of Music in Germa

ny, the Netherlands and the United Provinces (London,

1775), ed. P. Scholes pod názvem Dr. Burney’s Musical

Tours in Europe, 2 svazky; 2. svazek [II] pod názvem

An Eighteenth-Century Musical Tour in Central Europe

and the Netherlands (London, 1959) Catalogo (1765) „Catalogo (Thematico) [sic] della Musica di Chiesa

(catholica [sic] in Dresda) composta Da diversi Auto

ri – secondo l’Alfabetto 1765.“ Sestavil Joannes Georg

Schürer, 3 svazky. MS. D-B Mus. ms. theor. Kat. 186.

Hlavním účelem tohoto katalogu bylo sepsání sbírky

hudebnin drážďanského katolického dvorního kos

tela po sedmileté válce. Proto tento katalog obsahu

je i noty Zelenkových světských skladeb. Catalogo (cca 1775) „Catalogo della Musica di Chiesa, composta da di

versi Autori secondo l’alfabetto. Armaro III

ZO

prin

cipiando dalla littera S sino al Z con l’aggiunta de

gli‘ Autori senza Nome“, 3 svazky, 1. a 2. chybí. MS.

D-Dlb Sign. Bibl. Arch. III H 788, 3; repr. v ZD. Te n

to katalog obsahuje pouze sbírku hudebnin litur

gických skladeb drážďanského katolického dvorní

ho kostela, a proto v něm nejsou uvedeny Zelenkovy

světské skladby. C-V Carus-Verlag (Stuttgart) Diarium Diarium (1710 –1738). 2 svazky.

[1. sv.] Jhs Diarium seu Protocollum Missionis Socie

tatis Jesu, A Serenissimo ac Potentissimo Poloniarum

Rege, et Sacr: Rom: Imperij Electore FRIDERICO Použité zkratky

AUGUSTO, Dresdae, in urbe sua Electorali, insti

tutae. Scribi coeptum anno salutis humanae 1710,

die 16 Januarij, quo Missioni huic, Authoritate Ad

modùm Reverendi Patris Nostri Generalis, per R

dum

Patrem Provincialem Prov:

ae

Bohemiae, constitutus

est Superior P. Georgius Klein.

[2. sv.] „Continuatio Diarij seu Protocolli a... FRE

DERICO AUGUSTO Dresdae in urbe sua Electo

rali institutae Societatis JESU Missionis. Ab Anno

1721. usque ad Annum 1738, inclusive“. MS. Dom

pfarramt, Dresden. Výňatky publikoval W. Reich

v Zelenka-Studien II (Sankt Augustin), 315 –375 DTÖ Denkmäler der Tonkunst in Österreich (Graz) EdM Das Erbe deutscher Musik (Wiesbaden) Fürstenau I Moritz Fürstenau, Zur Geschichte der Musik und des

Theaters am Hofe zu Dresden (1861, repr. 1971), i Fürstenau II Moritz Fürstenau, Zur Geschichte der Musik und des

Theaters am Hofe zu Dresden (1862, repr. 1971), ii Hkm Horn, Wolfgang. Die Dresdner Hofkirchenmusik 1720–

1745: Studien zu ihren Voraussetzungen und ihrem Reper

toire (Kassel a Stuttgart, 1987) HM Hortus Musicus (Bärenreiter) HMS „Historia Missionis Societatis Jesu Dresdae. Ab anno

1708 –1784“ (Bischöfliches Ordinariat pro farnost

Drážďany-Míšeň v Budyšíně). MS. Kopie vybraných

stránek se nacházejí v D-Dlb Mus. F. 87. Dokumen

tation HSA Drážďany, Sächsisches Hauptstaatsarchiv (D-Dla) HStCal Königl. Polnischer und Churfürstl. Sächsischer Hof- und

Staats-Calender (Lipsko, od r. 1728, kromě let 1730

a 1734). Výtisky se nacházejí v D-Dla a D-Dlb. Inventarium Jan Dismas Zelenka, „Inventarium rerum Musicarum

Ecclesiae servientium“. MS. D-Dlb Bibl. – Arch. III

H b 787 d. Repr. ZD, 169 –218 Křižovníci Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou (Ordo

Crucigerorum cum rubea stella neboli Kreuzherren) MAB Musica Antiqua Bohemica (Praha) MdO Musik des OstensPoužité zkratky Memoires Memoires [sic] Pour L’eglise ou Chappelle Royale.

MS. ARSI, Boh 205/2 MGG Die Musik in Geschichte und Gegenwart, ed. F. Blume,

14 svazků (Kassel, 1949 –1979) NG The New Grove Dictionary of Music and Musicians, ed.

S. Sadie, 20 svazků (Londýn, 1980) Reglements Reglements [sic] du Roy pour L’eglise et Chappelle

Royale, ouverte aux Catholiques. MS. ARSI, Boh

205/1 RV Ryom-Verzeichnis Saft Paul Franz Saft, Der Neuaufbau der katholische Kirche

in Sachsen im 18. Jahrhundert (Studien zur Katholis

chen Bistums- und Klostergeschichte 2; Lipsko, 1961) Schulz Norbert Schulz, „Johann Dismas Zelenka“ (Disert.

práce, Berlín, 1944) TMB Thesaurus Musicae Bohemiae (Praha) ZD Zelenka-Dokumentation: Quellen und Materialen, ed.

W. Horn, T. Kohlhase, O. Landmannová, W. Reich,

2 svazky (Wiesbaden, 1989) ZS I Zelenka-Studien I: Referate der Internationalen Fach

konferenz J. D. Zelenka, Marburg, J.-G.-Herder-Insti-

tut, 16 –20. 11. 1991, ed. T. Kohlhase (MdO 14; Kas

sel, 1993) ZS II Zelenka-Studien II: Referate und Materialen der 2. Inter

nationalen Fachkonferenz Jan Dismas Zelenka, Drážďa

ny a Praha 1995, ed. W. Reich, G. Gatterman (Deu

tsche Musik im Osten, 12; Sankt Augustin, 1997) ZWV Wolfgang Reich, Jan Dismas Zelenka: Thematisch-syste

matisch Verzeichnis der musikalische Werke (ZWV), 2 svaz-

ky (Studien und Materialen zur Musikgeschichte

Dresdens, 6; Drážďany, 1985; repr. v ZD). Knihovny A-Wgm Vídeň, Gesellschaft der Musikfreunde in Wien, Bib

liothek A-Wn Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Musik

sammlung Použité zkratky CZ-Bm Brno, Moravské zemské muzeum, Oddělení dějin

hudby CZ-Křiž Praha, Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou,

hudební sbírka (Ordo Militaris Crucigerorum cum

Rubea Stella) CZ-Pak Praha, Archiv Pražského hradu: Knihovna metropo

litní kapituly, hudební sbírka CZ-Pk Praha, Archiv konzervatoře CZ-Pnm Praha, Muzeum české hudby, hudebně historické

oddělení CZ-Pr Praha, Český rozhlas, Ústřední notový archiv CZ-Prague Praha, různá místa včetně archivu zpěváckého spol

ku Hlahol a Státního a ústředního archivu CZ-Pu Praha, Národní knihovna České republiky D-B Berlín, Staatsbibliothek zu Berlin – Preussischer Kul

turbesitz D-Dla Drážďany, Sächsisches Hauptstaatsarchiv D-Dlb Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Univer

sitätsbibliothek Dresden (RISM siglum je D-Dl) Ze

lenkovy rukopisy se nacházejí pod signaturou Mus.

2358 D-DS Darmstadt, Hessische Landes- und Hochschulbib

liothek, Musikabteilung D-Mbs Mnichov, Bayerische Staatsbibliothek, Musikabtei

lung D-MÜs Münster (Westfalen), Santini-Bibliothek D-ORB Oranienbaum, Sachsen-Anhalt, Landeshauptarchiv,

Auflenstelle Oranienbaum DK-Kk Kodaň, Det kongelige Bibliotek F-Pn Paříž, Biblikothèque nationale de France, Dépar

tement de la Musique GB-Lbl Londýn, British Library GB-Lcm Londýn, Royal College of Musik GB-Ob Oxford, Bodleyova knihovna (dříve St Michael’s Col

lege, Tenbury) I-Fc Florencie, Conservatorio di Musica Luigi Cherubi

ni, Biblioteca I-Mc Milán, Conservatorio di Musica „Guiseppe Verdi“,

BibliotecaPoužité zkratky I-Nc Neapol, Conservatorio di Musica S. Pietro a Majel

la, Biblioteca PL-Pa Poznaň, Archiwum Archidiecezjalne PL-Wu Varšava, Biblioteka Uniwersytecka Oddział Zbio rów

Muzycznych SK-Mo Modra, Štátny okresný archiv Pezinok US-CAh Cambridge, Mass., Harvardova univerzita, Hough

ton Library US-Wc Washington, D.C., Knihovna Kongresu, hudební

oddělení Nástroje / Instrumentace / Hlasy A. alt B. bas b.c. basso continuo bn. fagot cemb. cembalo ch. sbor chal. chalumeau fl. flétna hn. lesní roh ob. hoboj obbl. obligáto org. varhany rec. zobcová flétna S. soprán T. tenor tbn. pozoun tb. theorba timp. tympány tpt. trubka va. viola va. da g. viola da gamba vc. violoncello vle. violon vn. housle

1

Raná léta v Čechách

V katolickém farním kostele v městysi Louňovicích

1

ležících na jihovýchod

od Prahy poblíž hory Blaníku, která měla pro Čechy odedávna národní i vlastenecký význam, byl 16. října 1679 pokřtěn Jan Lukáš [Dismas] Zelenka. Řadí se k významné linii talentovaných českých hudebníků sedmnáctého a osmnáctého století, potomků venkovských varhaníků a kantorů.

2

Jeho

otec, Jiřík Zelenka, narozený v Bavorově v jižních Čechách buď v letech 1648 –1649, nebo roku 1655,

3

se svých kantorských povinností ujal v roce

1676, patrně na svátek sv. Jiří, 24. dubna, což bylo obvyklé datum k nástupu nových kněží a kantorů.

4

Tento post znamenal celou řadu povinnos

tí – venkovský učitel, kostelní varhaník a ředitel chrámové hudby. Slovo kantor tehdy znamenalo spíš „učitel“, ne „sbormistr“,

5

čímž se kladl větší

důraz na vzdělávací roli takových mužů, jako byl Jiřík Zelenka. Latinu prý ovládal plynně a česky také psal bezchybně a přesně.

6

Rok po svém

1

Matrika sňatků (Traubuch) katolického kostela v Louňovicích, 1679, Schulz, 2. 2

Další byli František Míča, František Tůma, František X. Brixi, Česlav Vaňura, Jiří Ignác Linek a Václav Mašek. Mnoho hudebníků také pocházelo ze střední (nebo měšťanské) třídy jako František [Franz] Benda, Jan [Johann] Stamic [Stamitz], Jiří [Georg] Benda, Josef Brentner [Prentner] a Vincenc Krommer-Kramář. Viz Barbara A. Rentonová, „The Musical Culture of the Eighteen-Century Bohemia, with Special Emphasis on the Music Inventories of Osek and the Knights of the Cross“ (Disertační práce, City University of New York, 1990), zejm. kap. 1, která se zabývá sociálními, ekonomickými a vzdělávacími podmínkami českých hudebníků tohoto období. 3

Schulz, 2 uvádí, že když si Jiřík Zelenka 7. listopadu 1677 bral za ženu Marii Magdalenu, bylo mu 29 let a do Louňovic přibyl rok předtím. To souhlasí i s Jiříkovým věkem, uvedeným v matrice úmrtí (Totenbuch) louňovického farního kostela pro rok 1724, kde je zaznamenáno, že byl po 48 let kantorem a varhaníkem v Louňovicích, a když zemřel, bylo mu asi 76 let. Tři různí autoři však uvádějí jako datum narození Jiříka Zelenky 12. dub- na 1655; Jaroslav Paleček, „Louňovický kantor a organista Jiřík Zelenka Bavorovský“, Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, 2 (Benešov, 1959) 89 –101; Camillo Schoenbaum, předmluva k Jan Dismas Zelenka: Composizioni per orchestra (MAB [1]; Praha, 1963) str. xii; Vratislav Bělský, Jan Dismas Zelenka: Lamentationes Jeremiae Prophetae (MAB 2/4; Praha, 1984), str. xiv. 4

Paleček,„Louňovický kantor“, 93. 5

Jaroslav Bužga, „Musiker und musikalische Institutionen im Zeitalter des Barocks in den böhmischen Ländern“, v E. Arro (ed.), Beiträge zur Musikgeschichte Osteuropas (Wiesbaden, 1977), str. 334 –368. Viz též Rentonová, „Musical Culture of Eighteenth-Century Bohemia“, 81. 6

Tento postřeh se opírá o záznamy, které Jiřík Zelenka psal do louňovických farních Raná léta v Čechách36 příchodu do Louňovic se Jiřík oženil s Marií Magdalenou, dcerou Václava Hájka.

7

Za přítomnosti oficiálních svatebních hostí i lidí z okolních vesnic

sňatku požehnal Jan Ignacius Wirkner (nebo Birkner), děkan z Načeradce a farní kněz z Louňovic. Marii a Jiříkovi se narodilo osm dětí. Po prvním Janu Lukášovi následovali Terezie, Veronika Marta, Kateřina Žofie, Matěj, Marie Markéta, Jan Kilián a Polexina.

8

Prvorozeného syna křtil kněz Jan Ignác Komenský, snad synovec proslulého pedagogického reformátora Jana Ámose Komenského.

9

Pokřtil

rovněž následující tři dcery, které se Jiříkovi a Marii Magdaleně narodily. Komenský se stal blízkým přítelem louňovického kantora; až do své náhlé smrti v červenci r. 1687 totiž žil v téže farní budově jako rozrůstající se Zelenkova rodina. Správu farnosti po něm převzal Ondřej Neumann a roku 1690 Václav Pánek. V témže roce se započala stavět nová farní škola. Další čtyři Zelenkovy děti

10

pokřtil Pánek.

Téměř o sto let později pátral dr. Charles Burney po příčině pozoruhodné proslulosti, jakou si čeští hudebníci získali po celé Evropě. Na své cestě navštívil farní školy v Českém království, aby se seznámil s hudebním vzděláváním českých dětí. Burneyho výčet úkolů varhaníka a kantora „M. Johanna Dulsicka“ v Čáslavi

11

společně s popisem nevázaného

hudebního chaosu ve třídě se jistě podobal profesionálnímu životu Jiříka Zelenky, který byl s největší pravděpodobností prvním školitelem svých dětí. Na základě známého Burneyho líčení si můžeme udělat představu o typu hudebního vzdělání, jakého se asi dostalo nejstaršímu Zelenkovu dítěti, Janu Lukášovi:

Vešel jsem do školy, která byla plná malých dětí obojího pohlaví od šesti

do deseti nebo jedenácti let věku, jež četly, psaly, hrály na housle, hoboje, fagoty a další nástroje. Varhaník měl v malé místnosti svého domu čtyři klavichordy, a na všechny cvičili malí hoši.

12

Popis poskytovaného vzdělání a možnosti profesionálního uplatnění mladých českých hudebníků poskytuje publikace Jahrbuch der Tonkunst von matrik. Viz Paleček, „Louňovický kantor“, 100, který si všímá, že Jiřík obvykle používal české ekvivalenty latinských jmen (např. „Ignác“ místo „Ignatius“). 7

Schulz, 2. Maria Magdalena Zelenková zemřela 26. července 1725 v Louňovicích ve věku 70 let. Schulz, 4. 8

Paleček, „Louňovický kantor“, 95. 9

Tamtéž, 97. 10

Tamtéž, 95.

11

„M. Johann Dulsick“ byl pravděpodobně otec uznávaného klavíristy a skladatele Ladislava

Dusíka [Dussek]. Rentonová, „The Musical Culture of the Eighteen-Century Bohemia“, 127. 12

Burney II., 131–132.

1 Raná léta v Čechách 37

Wien und Prag,

13

která vyšla roku 1796. Začátek líčení potvrzuje Burneyho

pozorování hudebního vzdělání, jaké poskytovali venkovští kantoři:

Mnoho dosud žijících hudebníků pochází z nejmenších obcí a z malých

venkovských škol. Jenom tam byla příležitost formovat skutečného uměleckého génia, kde talent a samostatné studium šly spolu ruku v ruce. Ale jestli se talent pěti- nebo šestiletého studenta má projevit v jedné místnosti, kterou musí sdílet s dalšími osmi až deseti dalšími chlapci, jestliže má cvičit spolu s ostatními, kteří nemají stejné schopnosti, jestliže na příklad má Anton čtyři nebo pět hodin cvičit na lesní roh v jednom koutě, Andreas na hoboj v druhém, Michael na housle ve třetím a Mathes na svůj diskant ve čtvrtém, učitel má možnost poslouchat jen jedním uchem, a jak má potom své studenty vést? Bylo snadné udržet tempo, když hrálo v téže místnosti sedm nebo osm nástrojů[?]... Uprostřed tohoto hluku bylo těžké udržet pozornost a pořádek, a což teprve rozhodnout, jestli to nebo ono dítě má sklony nebo talent pro hudbu. Jestliže některé dítě navzdory těmto těžkostem prokázalo výjimečné schopnosti, potom tento malý virtuos musel hrát na veřejnosti.

14

Jan Kilián, nejmladší bratr Jana Lukáše, se také stal hudebníkem. Od

roku 1719, kdy se oženil, minimálně až do roku 1736 byl Jan Kilián s určitými přestávkami uváděn v záznamech farnosti jako varhaník v louňovickém kostele. Je známo, že v jistém období těchto přestávek nejméně do roku 1729 učil v nedalekém Pravoníně.

15

Místním kantorem se od 2. červen-

ce 1740 stal Prokop Bébr z Louňovic. V knihovnách České republiky se nachází množství exemplářů partitur i partů, které nesou jméno „Zelenka“. Celá řada těch, které byly připisovány Janu Dismasovi, je však stylisticky neslučitelná s jeho ověřenými skladbami. Z tohoto důvodu vzrůstá zájem o bádání v hudební činnosti Jana