načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Jako laň na výšinách - Hannah Hurnardová

Elektronická kniha: Jako laň na výšinách
Autor:

Kniha je úchvatnou alegorií o touze Božích dětí nechat se dovést na výšiny lásky, radosti a vítězství. Hlavní hrdinka s netradičním jménem Bázlivá kráčí na své duchovní pouti ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  112
+
-
Doporučená cena:  120 Kč
7%
naše sleva
3,7
bo za nákup

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Paulínky
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 199
Rozměr: 19 cm
Vydání: 2. vyd.
Název originálu: Hinds’ feet on high places
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Magdaléna Tázlarová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-745-0082-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha je úchvatnou alegorií o touze Božích dětí nechat se dovést na výšiny lásky, radosti a vítězství. Hlavní hrdinka s netradičním jménem Bázlivá kráčí na své duchovní pouti na výšiny za dobrým Pastýřem. Za pomoci Bolesti a Utrpení nakonec dojde do svého cíle, kde všechny tři dostávají nové jméno a jsou proměněny díky spojení s milujícím Pastýřem.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Hannah Hurnardová - další tituly autora:
Na horách balzámových Na horách balzámových
Hurnardová, Hannah
Cena: 112 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Děkujeme Vám za nákup této e-knihy. Jsme
rádi, že můžeme touto cestou přinášet dobré zprávy
do světa digitálních médií.
Jestliže se Vám podařilo dokument stáhnout
z nějakého webu bez placení, tak si jej, prosím, pořiďte
ještě jednou, férově, na našich webových stránkách
http://www.paulinky.cz/obchod/eknihy. Může se
Vám zdát, že je to zbytečné a že chceme na e-knihách
vydělávat. I vydání e-knihy nás něco stojí, zejm.
autorská práva, překlad a redakční práci. Vaše platby nám
tak umožňují vydávání dalších elektronických titulů.
Nakladatelství Paulínky
www.paulinky.cz





Úchvatná alegorie o touze
Božích dětí nechat se dovést
na výšiny lásky,
radosti a vítězství
Hannah Hurnardová
Jako laň
na výšinách





Hinds’ Feet On High Places
Copyright © 1986 by Hannah Hurnard
Czech edition © 2002 by Nakladatelství Paulínky with permission
of Tyndale House Publishers, Inc.
All rights reserved.
© Nakladatelství PAULÍNKY, 2013
Petrská 9, 110 00 PRAHA 1
Tel.: 222 311 206
E-mail: paulinky@paulinky.cz
www.paulinky.cz
2. vydání
ISBN 978-80-7450-082-4 (Tištěná kniha)
ISBN 978-80-7450-135-7 (PDF)
ISBN 978-80-7450-136-4 (ePUB)
ISBN 978-80-7450-137-1 (Kindle/mobi)





5
Jednoho dne nám v misijním domě v Palestině malá
arabská spolusestra při denní četbě Písma přečetla citát
z Písně písní. „Hlas mého milého! Hle, právě přichází,
hory přeskakuje, přenáší se přes  pahorky“ (Pís 2,8).
Na otázku, co tento verš znamená, vzhlédla se šťastným
úsměvem vyzařujícím porozumění a odpověděla: „To
znamená, že neexistují překážky, které by láska našeho
Spasitele nedokázala překonat, a že hory obtíží jsou pro
něho tak snadné jako asfaltová cesta!“
Z naší zahrady za misijním domem na úpatí hory
Gerizim jsme často pozorovali gazely, jak s  úžasným
půvabem a  hbitostí poskakují po  úbočí a  přeskakují
ze  skály na  skálu. Jejich pohyb byl snad nejkrásnější
ukázkou triumfální a  zjevně nenucené lehkosti při
překonávání překážek, jakou jsem kdy viděla.
Všichni, kdo milujeme Pána lásky a  toužíme jej
následovat, velmi toužíme po tom, abychom dokázali
překonávat všechny životní obtíže, zkoušky a konflikty
stejně radostně a  vítězoslavně. Naučit se tajemství
„vítězného života“ bylo niternou touhou těch, kdo
Předmluva





6
milují Pána, v každé generaci. Máme pocit, že bychom
dali cokoli za to, kdybychom mohli žít na „výšinách“
lásky a vítězství již tady na zemi a v tomto životě a vždy
byli schopni reagovat na zlo, útrapy, zármutek, bolest
a  každou špatnou věc takovým způsobem, aby byly
překonány a  proměněny v  něco jiného pro chválu
a slávu Boží navěky. Jako křesťané víme, přinejmenším
teoreticky, že v  životě dětí Božích neexistují žádné
náhody a že i ty nejnespravedlivější a nejkrutější věci
stejně jako všechno zdánlivě nesmyslné a nezasloužené
utrpení Bůh dopouští jako skvělou příležitost naučit
se na ně reagovat tak, aby nás náš Pán a Spasitel mohl
krůček po  krůčku proměnit a  abychom získali jeho
milou povahu.
Píseň písní vyjadřuje touhu, která byla zasazena
do každého lidského srdce, touhu po znovusjednocení
se samotným Bohem a po dokonalém a nepřetržitém
společenství s ním. On nás učinil pro sebe a naše srdce
nikdy nedosáhnou pokoje a úplné spokojenosti, dokud
je nenaleznou v něm. Boží vůlí pro některé jeho děti je,
aby se tomuto hlubokému spojení s ním naučily skrze
dokonalé rozvití přirozené lidské lásky v  manželství.
Pro jiné je stejně tak Boží vůlí, aby se téže dokonalé
jednotě naučily tím, že se zcela vzdají této přirozené
a  instinktivní touhy po  manželství a  rodičovství
a přijmou životní okolnos ti, které jim tuto zkušenost
upírají. Tato instinktivní touha po  lásce, tak pevně
vštípená do  lidského srdce, je nejvyšším způsobem,
jak se učíme toužit po  Bohu a  milovat jej nade vše.
Avšak těchto „výšin“ vítězství a  spojení s  Kristem





7
nelze dosáhnout pouhým rozumovým „považováním
se za  mrtvé hříchu“  nebo snahou vynalézt nějaký
způsob či „disciplínu“, jak „ukřižovat“ svou vůli.
Jedinou možností je naučit se přijímat každodenní
okolnosti a  zkoušky, které dopouští Bůh, neustále
a opakovaně se vzdávat své vůle a přijímat jeho vůli,
kterou nám představují lidé, s  nimiž musíme žít
a  pracovat, a  situace, ve  kterých se ocitáme. Každé
přijetí Boží vůle se stává obětním oltářem a  každé
takové vzdání se a vydání sebe samých do jeho vůle je
prostředkem, který nás popostrčí na  cestě na  výšiny,
kam si Bůh přeje dovést každé své dítě ještě za jeho
pozemského života. Přijímat zlo a vítězit nad ním, stávat
se „plným bolesti“ a zármutku, a konečně vidět, jak jsou
tyto věci proměněny v něco nesrovnatelně ušlechtilého,
ve  stálém a  radostném odevzdávání se poznávat
samotného Pána lásky novým způsobem a  zažívat
nepřerušené spojení s ním – to jsou lekce, kterým nás
učí tento alegorický příběh. „Výšiny” a „nohy laně” se
netýkají až nebeského království po smrti, ale mají být
úžasným zážitkem Božích dětí již tady a teď – pokud
jdou po cestě, kterou jim Bůh vybere.
Možná Pán tento příběh použije, aby utěšil některé
ze svých milovaných, které neustále doprovází bolest
a  utrpení nebo kteří „chodí v  temnotách, kde není
žádná záře“ či „jsou vichrem zmítáni, útěchy zbaveni“.
Může jim pomoci nalézt nový smysl v tom, co se jim
děje, neboť všechny zkušenosti, jimiž procházejí, jsou
jen součástí velkolepého procesu, kterým Pán v jejich
životě uskutečňuje stejné věci, díky nimž David





8
a Habakuk radostně a vítězně volali: „... mým nohám
dal hbitost jako nohám laní a postavil mě na výšiny...“
(Žl 18,34; srov. Hab 3,19).
Ediční poznámka:
K citacím z Nového zákona je zde použit text užívaný v českých liturgických knihách.
Některé části Písně písní jsou volně parafrázovány podle autorky. Ostatní části Starého
zákona jsou citovány z ekumenického překladu Bible.





Část první
„Zvečera se uhostí pláč...“
(Žl 30,6)





„Ty utištěná, vichrem zmítaná, útěchy zbavená,
hle, já ti do omítky vsadím drahokamy,
za základ ti dám safíry.
Cimbuří ti udělám rubínová, brány berylové
a celé tvé obezdění z drahokamů.“
(Iz 54,11-12)





11
Toto je příběh o  tom, jak Bázlivá unikla rodině
svých příbuzných Ustrašených a dostala se s Pastýřem
na výšiny, kde „dokonalá láska strach vyhání“.
Bázlivá byla několik let ve  službách Nejvyššího
pastýře, jehož velká stáda se pásla v  Údolí ponížení.
Pracovala a  bydlela se svými přítelkyněmi Milosr -
denstvím a Pokojem v tiché bílé chaloupce ve vesnici
Velké chvění. Milovala svou práci a velice toužila dělat
Nejvyššímu pastýři radost. Většinou byla šťastná, přesto
bylo několik věcí, které jí neustále překážely v  práci
a působily jí velká vnitřní muka a zahanbení.
Především byla mrzák. Nohy měla tak křivé, že
při práci musela často kulhat a klopýtat. Kromě toho
měla velmi ošklivě zkroucená ústa, která znetvořovala
výraz její tváře i  řeč, a  navíc ji skličovalo vědomí,
že tato nevzhlednost leká a  uráží ty, kdo vědí, že je
ve  službách Pastýře. Vroucně si přála být zbavena
všech těchto nedostatků a  být tak krásná, půvabná
a  silná jako mnozí ostatní Pastýřovi služebníci
a  především být podobná Nejvyššímu pastýři
Kapitola 1
Pozvání na výšiny





12
samotnému. Bála se však, že není možné se těchto dvou
vad zbavit a že jí nikdy nepřestanou otravovat službu.
V jejím životě však byl ještě jiný, větší problém. Patřila
do  rodiny Ustrašených, kteří bydleli po  celém údolí,
takže před nimi nikdy nemohla uniknout. Jako sirotek
vyrůstala v domě své tety, chudé paní Bezútěšné Hrůzy,
spolu se svými sestřenicemi Zachmuřenou a Nevraživou
a  jejich bratrem Strachem, velkým tyranem, který ji
neustále mučil a pronásledoval.
Podobně jako většina rodin v  Údolí ponížení
všichni Ustrašení nenáviděli Nejvyššího pastýře
a  jeho služebníky se snažili bojkotovat. Přirozeně
pro ně bylo velkou urážkou, že někdo z jejich rodiny
vstoupil do  jeho služeb. Proto se snažili ze  všech sil,
přesvědčováním i výhrůžkami, Bázlivou donutit, aby
službu opustila. Jednoho osudného dne ji postavi -
li před rozhodnutí celé rodiny, že se musí provdat
za Strach a spořádaně se usadit mezi vlastními lidmi.
Vyhrožovali, že pokud se vzepře tak učinit ze své
svobodné vůle, přinutí ji násilím. Ubohá Bázlivá byla už
při této pouhé představě přemožena hrůzou. Příbuzní jí
vždy naháněli hrůzu, ale nikdy se nenaučila odporovat
jim nebo ignorovat jejich hrozby, a tak teď před nimi
seděla celá shrbená a  jen dokola opakovala, že ji nic
nepřinutí vzít si Strach, přitom však neměla sílu jim
uniknout.
Nešťastný rozhovor proto trval dlouho, a když jí
nakonec dali na chvíli pokoj, byl již večer. Bázlivá si s úlevou
vzpomněla, že Nejvyšší pastýř touto dobou vodí své
ovce napájet na jejich oblíbené místo k překrásné tůňce





13
pod vodopádem na kraji vesnice. Sem chodívala každý
den brzy po ránu, aby se sešla s Pastýřem a vyslechla jeho
přání a úkoly na ten den, a večer zase, aby mu podala
zprávu o celodenní práci. Nyní byl právě čas večerního
setkání u tůňky a Bázlivá cítila, že jí Pastýř pomůže a ne -
dovolí jejím příbuzným, aby ji unesli a přinutili opustit
službu u něj a vyměnit ji za strašlivé, otrocké manželství
se Strachem.
Stále se ještě třásla strachem, a  aniž si setřela slzy
z tváře, zavřela za sebou dveře chaloupky a vydala se
k tůni pod vodopádem.
Když opouštěla vesnici a  vycházela na  pole,
naplňovalo Údolí ponížení klidné večerní světlo
s  nazlátlou září. Hory za  řekou, lemující východní
stranu údolí jako hradby, měly již narůžovělý nádech
a  hluboké rokliny mezi nimi byly plné krásných,
tajemných stínů. V klidu a míru tohoto tichého večera
došla ubohá vystrašená Bázlivá k  tůni, kde na  ni již
čekal Pastýř, a pověděla mu o svém soužení.
„Co mám dělat?“ plakala, když mu vylíčila svou
bídu. „Jak tomu můžu uniknout? Přece mě nemůžou
přinutit, abych si vzala Strach? Jen to ne!“ naříkala,
úplně zdrcená při pouhé myšlence na takové vyhlídky.
„Už tak je dost hrozné být Bázlivá, ale představa, že
budu po  zbytek svého života paní Strachová a  nikdy
nebudu moci uniknout před jeho mučením, je víc, než
dokážu snést.“
„Neboj se,“ řekl Pastýř vlídně. „Jsi v mých službách,
a  když mi budeš důvěřovat, nepřinutí tě k  žádnému
rodinnému svazku proti tvé vůli. Nikdy jsi však neměla





14
pustit své příbuzné Ustrašené do své chalupy, protože
to jsou nepřátelé Krále, který tě vzal do svých služeb.“
„Já vím, ach ano, já vím,“ plakala Bázlivá, „ale
kdykoli potkám někoho ze  svých příbuzných, mám
pocit, že ztrácím veškerou sílu, a prostě se jim nemůžu
postavit, ať se snažím sebevíc. Dokud žiji v  Údolí
ponížení, nemůžu se jim vyhnout. Jsou všude a  teď,
když se rozhodli dostat mě znovu do své moci, se již
nikdy neodvážím být sama mimo dům, protože se
bojím, že mě unesou.“
Během řeči zvedla oči a pohlédla přes údolí a řeku
k  nádherným, světlem zalitým vrcholkům hor. Na -
jednou vykřikla v zoufalé touze: „Ach, kéž bych mohla
úplně uniknout z  tohoto Údolí ponížení a  dostat se
tam na výšiny, z dosahu všech Ustrašených a dalších
příbuzných!“
Sotva ta slova vyřkla, Pastýř k jejímu velkému
údivu odpověděl: „Dlouho jsem čekal, až to navrhneš,
Bázlivá. Opravdu by pro tebe bylo nejlepší, kdybys
opustila Údolí ponížení a vydala se na výšiny. Já sám
tě tam velice rád dovedu. Ty nižší svahy hor na druhé
straně řeky jsou hranice království mého otce, Říše
lásky. Tam nežije žádný strach, protože »dokonalá láska
strach vyhání«.“
Bázlivá na  něj ohromeně zírala. „Jít na  výšiny,“
vykřikla, „a žít tam? Ach, kéž by to šlo! Už měsíce
po tom toužím! Myslím na to ve dne v noci, ale není to
možné. Nikdy se tam nedostanu. Jsem příliš chromá.“
Pohlédla dolů na své zkřivené nohy a oči se jí znovu
zalily slzami zoufalství a sebelítosti. „Ty hory jsou tak





15
strmé a nebezpečné. Říká se, že jenom laně a jeleni se
po nich mohou bezpečně pohybovat.“
„To je naprostá pravda, že cesta na výšiny je obtížná
a nebezpečná,“ přikývl Pastýř. „A musí být. To proto,
aby nic, co je Lásce nepřátelské, nemohlo vystou -
pit do  Království a  napadnout je. Nedostane se tam
nic ošklivého či nějakým způsobem nedokonalého
a  obyvatelé výšin opravdu potřebují »nohy laní«. Já
sám je mám.“ A dodal s úsměvem: „A jako kolouch či
srnec mohu skákat po horách a pahorcích s největší
lehkostí a potěšením. Ale i tvé nohy, Bázlivá, mohu učinit
hbitými jako nohy laní a dovést tě na výšiny. Potom mi
také budeš moci sloužit mnohem lépe a budeš mimo
dosah všech svých nepřátel. Rád slyším, že tam toužíš
jít, protože jak jsem již řekl, čekal jsem, až to navrhneš.
Pak také,“ dodal opět s úsměvem, „se již nikdy nebudeš
muset setkat se Strachem.“
Bázlivá na něho zmateně hleděla. „Učinit mé nohy
hbité jako nohy laní,“ opakovala si. „Jak by to bylo
možné? A co by obyvatelé Království lásky řekli na to,
kdyby se mezi nimi objevil malý zkřivený mrzák
s ošklivou tváří a pokroucenými ústy, když tam nesmí
přebývat nic ošklivého a nedokonalého?“
„Je pravda,“ souhlasil Pastýř, „že by ses musela
proměnit, než budeš schopná žít na  výšinách, ale
chceš-li jít se mnou, slibuji, že ti pomohu získat laní
nohy. Tam nahoře na horách, když se dostaneš blízko
opravdových výšin, je čerstvý a osvěžující vzduch, který
posiluje celé tělo, a tečou tam léčivé potoky, takže ten,
kdo se v  nich vykoupe, zjistí, že všechny jeho vady





16
a všechna znetvoření jsou smyta. Ale musím ti říci ještě
něco. Nejen že učiním tvé nohy podobné nohám laní,
ale budeš také muset přijmout jiné jméno, protože by
nebylo možné, aby do Království lásky vstoupila Bázlivá
či kterýkoli jiný člen rodiny Ustrašených. Bázlivá, jsi
ochotna nechat se cele proměnit a  stát se podobnou
novému jménu, které přijmeš, až se staneš obyvatelkou
Království lásky?“
Přikývla a velmi vážně prohlásila: „Ano, jsem.“
Znovu se usmál, ale vážně dodal: „Je tu ještě jedna
věc, nejdůležitější ze  všech. Nikdo nemůže bydlet
v Království lásky, pokud v jeho srdci již nekvete květina
Lásky. Byla do tvého srdce zasazena Láska, Bázlivá?“
Po těchto slovech na ni Pastýř pohlédl velice pozorně
a ona si uvědomila, že jeho oči pronikají až do největší
hloubky jejího srdce a  vidí vše, co je v  něm skryto,
mnohem lépe než ona sama. Dlouho neodpovídala,
protože nevěděla, co má říci, ale dívala se poněkud
bolestně do jeho očí, které na ni hleděly tak pronikavě.
Najednou zjistila, že se v nich odráží to, na co se dívají.
Mohla v nich vidět své vlastní srdce přesně tak, jak
je viděl on. Po dlouhé odmlce odpověděla: „Myslím,
že to, co tam roste, je velká touha zakusit přirozenou,
lidskou lásku a naučit se milovat ze všech sil jednoho
člověka, který mě bude taky milovat. Ale možná že
tato touha, ačkoli se zdá přirozená a správná, není ta
Láska, o které mluvíš ty?“ Odmlčela se a pak upřímně
a téměř s rozechvěním dodala: „Vidím, že v mém srdci
roste touha být milována a obdivována, ale nevidím tam





17
ten druh Lásky, o kterém mluvíš ty. Přinejmenším nic
takového, jako je láska, kterou vidím v tobě, Pastýři.“
„Dovolíš mi tedy, abych tam nyní zasadil semeno
pravé Lásky?“ zeptal se Pastýř. „Bude ti trvat nějakou
dobu, než získáš laní nohy a vyšplháš na výšiny, a když
vložím to semeno do tvého srdce teď, pak ve chvíli, kdy
tam dojdeš, bude již připraveno kvést.“
Bázlivá se stáhla. „Bojím se,“ namítla, „protože mi
říkali, že když někoho opravdu miluješ, dáváš milo -
vanému sílu zraňovat a  působit ti bolest jako nikdo
jiný.“
„To je pravda,“ odvětil Pastýř. „Milovat znamená
vydávat SEBE do  moci milovaného a  stát se velice
zranitelným a ty jsi přece BÁZLIVÁ, když jde o bolest,
že ano?“
Zkroušeně přikývla a  zahanbeně přiznala: „Ano,
jsem VELMI bázlivá.“
„Ale milovat je takové štěstí,“ řekl Pastýř tiše. „Je
štěstí milovat, i když nedostáváš lásku zpět. Je to určitě
bolestné, ale Láska to nepovažuje za důležité.“
Bázlivou najednou napadlo, že nikdy neviděla tak
trpělivé oči, jako má Pastýř. Zároveň v nich bylo něco,
z čeho ji bolelo u srdce, i když nedovedla říci proč. Stále
se krčila strachem, ale vyhrkla (velmi rychle, protože
se za svá slova poněkud styděla): „Nikdy se neodvážím
milovat, dokud si nebudu jistá, že jsem také milována.
Jestliže ti dovolím zasadit do  mého srdce semínko
Lásky, slíbíš mi, že budu milována? Jinak bych to
nedokázala snést.“





18
Úsměv, kterým ji obdařil, byl ten nejvlídnější
a  nejněžnější, jaký kdy viděla, ale přesto opět,
ze  stejného neurčitého důvodu jako předtím, cítila
pohnutí. „Ano,“ přikývl bez váhání. „Slibuji ti, Bázlivá,
že až bude rostlinka Lásky v  tvém srdci připravena
kvést a  ty budeš připravena změnit si jméno, budeš
milována.“
Paprsek radosti jí projel od hlavy až k patě. Připadalo
jí to tak úžasné, že tomu ani nemohla uvěřit, ale sliboval
to sám Pastýř a v jedné věci si byla zcela jista: on nikdy
nelže. „Zasaď tedy, prosím, květinku Lásky do  mého
srdce teď,“ poprosila slabě. Ubohá malá dušička. Byla
pořád Bázlivá, i když jí byla slíbena největší věc na světě.
Pastýř sáhl do záňadří, cosi vytáhl a držel to ve své
dlani. Potom natáhl ruku k Bázlivé. „Tady je semínko
Lásky,“ řekl.
Naklonila se, aby se podívala. Vydala ze sebe slabý,
vyděšený výkřik a  ucouvla. V  jeho dlani skutečně
leželo semínko, ale mělo tvar dlouhého špičatého trnu.
Bázlivá si již často všimla, že Pastýřovy ruce jsou celé
zjizvené a  rozdrásané, ale teď viděla, že jizva v  jeho
dlani má přesně stejný tvar a  velikost jako semínko
Lásky ležící vedle.
„To semínko vypadá dost pichlavě,“ namítla
ustrašeně. „Nebude to bolet, až mi ho budeš vkládat
do srdce?“
Odpověděl vlídně: „Je tak ostré, že tam pronikne
velmi rychle. Ale varoval jsem tě, Bázlivá, že Láska
a  Bolest kráčí spolu. Přinejmenším nějakou dobu.
Chceš-li znát Lásku, musíš poznat také Bolest.“





19
Bázlivá pohlédla na  trn a  celá se stáhla. Potom se
podívala na Pastýřovu tvář a zopakovala si jeho slova:
„Až bude rostlinka Lásky v  tvém srdci připravena
kvést, budeš i ty milována,“ a najednou do ní vstoupila
nová, nepoznaná odvaha. „Prosím, zasaď to semínko
do mého srdce!“
Jeho tvář se rozzářila radostným úsměvem a  se
zjevnou radostí v  hlase řekl: „Teď budeš schopná jít
se mnou na výšiny a přijmout občanství v Království
mého otce.“
Po těch slovech jí vmáčkl trn do srdce. Měl pravdu.
Přesně jak řekl, trn jí nezpůsobil žádnou pronikavou
bolest, ale rychle vklouzl dovnitř a potom se najednou
celá rozechvěla sladkostí, jakou nikdy dřív nepocítila
a  o  jaké ani nesnila. Byl to hořce sladký pocit, ale
sladkost převládala. Vzpomněla si na Pastýřova slo -
va: „Milovat je takové štěstí,“ a  její nezdravě bledé
líce najednou zrůžověly a oči se jí rozzářily. Nějakou
chvíli nevypadala Bázlivá ani trochu bázlivě. Zkřivená
ústa se uvolnila a vytvořila blažený výraz a zářící oči
a růžová líčka ji dělala téměř krásnou.
„Děkuji, děkuji,“ volala a  poklekla Pastýřovi
k nohám. „Jsi tak dobrý. Jsi tak trpělivý. Nikdo na celém
světě není tak dobrý a laskavý jako ty. Půjdu s tebou
do hor. Budu ti důvěřovat, že učiníš mé nohy podobné
nohám laní a že mě, dokonce i mě, dovedeš na výšiny.“
„Jsem ještě šťastnější než ty,“ odpověděl Pastýř.
„Teď jednáš, jako kdyby sis již měla změnit jméno. Ale
musím ti říci ještě jednu věc. Já sám tě dovedu na úpatí
hor, aby tě po cestě k nim neohrožovali tví nepřátelé.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist