načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Jak učit sám sebe - Michal Černý

  > > > > Jak učit sám sebe  
-6%
sleva

Elektronická kniha: Jak učit sám sebe
Autor:

Vzdělávání není činnost, která má končit za školními dveřmi. Naopak možnosti osobního rozvoje, studia toho, co je pro člověka skutečně zajímavé a důležité často začíná až ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129 Kč 121
+
-
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 176
Rozměr: 23 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-265-0519-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Vzdělávání není činnost, která má končit za školními dveřmi. Naopak možnosti osobního rozvoje, studia toho, co je pro člověka skutečně zajímavé a důležité často začíná až tehdy, kdy má čas a možnost organizovat si učení se po svém.

Ve škole se sice učíme spoustu zajímavých a důležitých věcí, ale samotnému procesu učení a různým technikám vzdělávání se, věnuje formální průprava velice malou pozornost. Kniha se nesnaží být teoretickým úvodem do vzdělávání dospělých nebo do celoživotního učení. Je spíše pečlivě vybraným souborem 69 metod či přístupů, které při učení sebe sama lze použít. Na velice krátkém prostoru se přitom seznámíte se základním významem dané aktivity, možnostmi jak s ní pracovat a často také s technologiemi, které takovou formu učení podporují.

Právě důraz na technologie, online služby nebo různé zdroje a nástroje technického rázu dělají z knihy praktického průvodce pro vzdělávání se v informační společnosti, která právě na technologiích a schopnosti pracovat s informacemi počítá.

V knize se dotýkáme mnoha témat, jako je například:

• tvorba myšlenkových a konceptuálních map,
• učení se příběhem,
• jak efektivně číst online texty,
• kreativní techniky psaní,
• paměťové techniky,
• vizualizace informací,
• psaní poznámek v digitální podobě,
• MOOC,
• vlastní učební plán,
• učení se prostřednictvím sociálních sítí atp.

Knihu je možné vnímat jak jako určitý inspiromat pro sebeurčené učení se, kdy každý den můžeme vyzkoušet jednu techniku, tak jako praktickou příručku pro učitele, kteří chtějí podporovat a rozvíjet schopnosti studentů skutečně se učit.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Michal Černý - další tituly autora:
Výpočty Výpočty
Černý, Michal
Cena: 468 Kč
Výpočty, Svazek III Výpočty, Svazek III
Černý, Michal
Cena: 345 Kč
Myšlenkové mapy pro studenty Myšlenkové mapy pro studenty
Černý, Michal; Chytková, Dagmar
Cena: 228 Kč
Efektivní učení Efektivní učení
Chytková, Dagmar; Černý, Michal
Cena: 254 Kč
Jak učit sám sebe Jak učit sám sebe
Černý, Michal
Cena: 211 Kč
Cesta vojáka Cesta vojáka
Černý, Michal
Cena: 216 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Jak učit sám sebe
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.bizbooks.cz
www.albatrosmedia.cz
Michal Černý
Jak učit sám sebe – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





Jak učit
sám sebe
s myšlenkovými mapami, kreativními
technikami a online nástroji
BizBooks
Brno 2016
Michal Černý





Obsah
Místo úvodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .5
1 . Hledání vlastní vzdělávací cesty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .8
2 . Metody učení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .55
3 . Psaní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .73
4 . Čtení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .97
5 . Kreativní techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .107
6 . Vizualizace informací a jejich analýza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .126
7 . Řízení času . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .159
Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .172
Nástroje odkazované v knize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .173
O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .176
Obsah





5
Místo úvodu
Místo úvodu
Kniha, která se vám dostává do rukou, se nesnaží být teoretickou nebo
vědeckou příručkou, která nabídne jasnou distinkci mezi jednotlivými
pojmy a bude pracovat s exaktními daty a vědeckými výzkumy . Chce
být naopak praktickým průvodcem či příručkou pro každého, kdo se
rozhodne vzdělávat se sám . Je přitom lhostejné, zda jste žákem základ­
ní školy nebo seniorem . Ono rozhodnutí se pro učení sebe sama, pře­
vzetí zodpovědnosti za to, co a jak se naučíme, je zcela zásadním roz­
hodnutím, které s sebou nese jak radost ze vzdělání jako takového, tak
také zodpovědnost za úspěch i potřebu nastavení procesů této náročné
činnosti .
V textu často pracujeme s pojmem student, nemáme přitom na
mysli žáka či posluchače univerzity, ale libovolného člověka, který se
v daný okamžik rozhodne vzdělávat se . Snažíme se nabízet koncepty,
které nejsou závislé na věku, ale spíše na ochotě využívat moderní
technologie a samostatně se učit .
Kniha se zaměřuje na jednotlivé metody, které je možné pro vzdě ­
lávání sebe sama použít . Snažili jsme se jít cestou jednotlivých kom­
petencí, které jsou často navázány na širší aktivity, jako jsou práce s in­
fografikami, tvorba grafů, metody kritického myšlení, aktivní čtení
a mnoho dalších . Věříme, že osvojit si jednotlivé techniky je užitečné
nejen z pohledu sebevzdělávání, ale jde o užitečné dovednosti, které
může člověk aktivně používat také v dalších oblastech, kde se mu jistě
budou hodit .
Jednotlivé aktivity jsou psány co možná nejpraktičtěji, často zjed ­
nodušeně či návodně tak, aby je mohl do procesu učení sebe sama
snadno implementovat také začátečník, který nemá s danou oblastí





6
žádné velké zkušenosti . Očekáváme, že pokročilejší čtenář si bude
schopen adekvátní informace dohledat jinde .
Jistým problémem, na který jsme naráželi při tvorbě textu, bylo
uspořádání kategorií – zvolená struktura není zcela jednoznačná a ně ­
které metody by bylo možné zařadit do více kategorií – psaní pozná­
mek souvisí jak se psaním, tak také s dalšími činnostmi, podobně hra­
nice mezi čtením a některými kreativními technikami je velice úzká .
V rámci celého textu klademe velký důraz na technologie a pro ­
pojení technologií s procesem učení . Díky současným možnostem se
zásadním způsobem transformuje celý proces učení, který získává vý­
znamnou informační a sociální dimenzi . Učení není jasně daným, de­
terminovaným a někým určeným procesem individuálního charakteru,
ale spíše aktivním hledáním, zapojováním se do sociálních interakcí,
stále více tvůrčím procesem než pasivní konzumací faktů .
Celý text je založen na konektivistické teorii učení, která pracuje
s následujícími body:
1. Poznávání je založeno na poznání rozdílných, často na první pohled
protichůdných či nekompatibilních kultur, pohledů, postů či
myšlenek .
2. Primární je schopnost poznávat . Vlastní znalosti jsou sice důležité,
ale vzhledem k jejich dostupnosti méně než analytické a kognitivní
schopnosti .
3. Tvorba komunit a navazování sociální interakce (tedy tvorba so­
ciálního kapitálu) jsou nezbytné .
4. Důležitými schopnostmi jsou identifikace interdisciplinárních va­
zeb, hledání hraničních témat a nových oborů a přístupů .
5. Informace mohou podléhat změnám . Pravdivostní funkce poznání
je časově závislá .
6. I neživá zařízení jsou schopna učení – viz neuronové sítě, učící se
algoritmy, softwaroví agenti atp .
7. Důležitá je schopnost vlastního rozhodování, posuzování toho, co
je momentálně přínosné a důležité . S měnící se realitou je třeba se
neustále znovu rozhodovat .





7
Místo úvodu
Celá kniha je koncipována tak, aby se v tomto schématu naučil čte ­
nář učit se . Jednotlivé kapitoly jsou psané tak, že se očekává práce s nimi
jednotlivě . Pokud se některé informace v knize opakují, nejde o nepo­
zornost autora, ale právě o snahu ukázat podobné struktury v různých
metodách a umožnit čtenáři, aby ke knize mohl přistupovat nelineárně,
selektivně, dle svých vlastních identifikovaných zájmů a potřeb .
Podobně u jednotlivých služeb či nástrojů, které zmiňujeme, jsme
se snažili o udržení jisté koherence, abychom čtenáře nenutili k práci
s desítkami podobných nástrojů, které mají podobnou funkcionalitu,
a mělo by být logické, že si vybere jeden, který začlení od svého vzdě ­
lávacího prostředí či portfolia používaných nástrojů .





8
1. Hledání vlastní
vzdělávací cesty
Standardní vzdělávání představuje samo o sobě jistý paradox . Na jednu
stranu usiluje o masifikaci vzdělání, o to, aby všichni dosáhli určitého
standardu či normy, ale současně propaguje konstruktivistické paradig­
ma, které říká, že vzdělání by mělo být orientováno nikoli na látku nebo
na učitele, ale především na studenta samotného . Je to právě vzdělá­
vaný, který se sám rozhoduje, kdy a co se chce učit, jaké má zájmy
a potřeby .
Jakkoli se tento model do oblasti formálního vzdělávání přenáší jen
velice obtížně u postgraduálního studia, celoživotního učení nebo vol ­
nočasového vzdělávání jde o něco zcela přirozeného . Společnost, ve
které žijeme, bývá často označována jako učící se, tedy taková, ve které





9
Hledání vlastní vzdčlávací cesty
nestačí mít k dispozici znalosti, které máme ze školy, ale je třeba mít
schopnost se učit neustále, celý život .
Jednou z klíčových dovedností v této oblasti je tvorba osobního
vzdělávacího prostředí, tedy souhrnu všech vzdělávacích zdrojů, které
používáme, ale také nástrojů, které k procesu učení potřebujeme . Mo­
derní technologie právě tuto oblast učení se proměňují zcela funda­
mentálním způsobem – člověk si může nechat doručovat zajímavé člán­
ky prostřednictvím RSS kanálů (ty slouží pro automatické doručování
obsahu z webu do různých čteček – podrobnější informace o RSS na­
jdete v kapitole Syndikace obsahu – práce s RSS), učit se s dalšími lidmi
prostřednictvím sociálních sítí, pracovat na globálních problémech
nebo se třeba zapsat do MOOC (masivní otevřené online kurzy – viz ka­
pitola MOOC) .
Mezi důležité kompetence v této oblasti patří také ty, které je mož ­
né zastřešit pod pojem kurátorství – tedy schopnost informace nejen
vyhledávat, ale také určitým způsobem strukturovat a organizovat, pří­
padně sdílet dále . Právě schopnost vést si takové digitální sbírky a efek­
tivně se orientovat v online prostředí bude patřit nepochybně mezi čin­
nosti, které jsou pro moderní proces učení zcela zásadní .
Díky stále větší otevřenosti vzdělávacích zdrojů je možné, aby si
každý stanovil vlastní vzdělávací program a cíle, kterých chce dosáh ­
nout, a pro jejich dosažení užíval zajímavé technické možnosti . Může se
zapisovat do kurzů, psát, být aktivní v online komunitách, účastnit se
virtuálních, ale také běžných konferencí atp . Technologie v tomto ohle­
du otevřely cestu ke zcela nové dimenzi a svobodě vzdělávání se, za
které ale člověk musí umět převzít zodpovědnost .
Metody či kompetence, kterým se věnujeme v této části knihy, jsou
zaměřené především na to, jak pomocí technologií podporovat vzdě ­
lávání se v  oblastech, které člověk sám považuje za zajímavé či
důležité .
Autonomní učení
Jedním ze zajímavých konceptů výuky jazyků (ale i dalších věcí) je mo ­
del autonomního učení . Vychází z myšlenky, že pedagog či spíše men­





10
tor do procesu vzdělávání vstupuje spíše méně a je na každém jednot ­
livci, jak se rozhodne v učení postupovat . Sám se kontroluje, sám si
stanovuje cíle a do jisté míry určuje také obsah . Jde tedy o komplexní
pojetí procesu sebeurčeného či sebeřízeného učení .
Tradičně obsahuje tyto oblasti (či kompetence):
 Uvědomění si – student si musí sám říci, proč a co se chce naučit .
Tradičně jde například o výuku cizího jazyka, ale sám si stanovuje
konkrétní témata, případně metody učení . Jen pokud se člověk roz­
hodne, že se chce učit a dokáže popsat svoji situaci, může se ve
vzdělávání někam posunout .
 Převzetí odpovědnosti – klíčový bod autonomního učení, který spo­
čívá v tom, že zodpovědnost za výsledek nemá učitel či mentor, ale
sám studující . Pobyt ve škole nebo firemní vzdělávání jsou v tomto
ohledu velice příjemné, neboť když se nedostaví konkrétní výsled­
ky, je vina (alespoň částečně) na straně lektora . Zde je třeba při­
jmout, že se učíme sami a sami si za své vzdělání zodpovídáme .
 Sebehodnocení – říká se, že každý člověk má tři tváře; jednu, kte­
rou si myslí, že má, jednu, kterou má ve skutečnosti, a nakonec tu,
kterou se snaží ukazovat druhým . Jestliže se má člověk něčemu na­
učit, musí být schopen objektivně hodnotit sám sebe, stanovit si
metriky hodnocení, reflektovat svoji pozici i svůj pokrok .
 Stanovování cílů – zatímco v běžné školní výuce cíle stanovuje uči­
tel, zde si je stanovuje každý sám . Co se chceme naučit? Kam se
chceme dostat? A je to v našich reálných možnostech?
Plánování je činnost, která na stanovování cílů přirozeně navazuje .
Často s ní v počátcích může pomáhat mentor, ale člověk by měl být
schopen rozumně zhodnotit své možnosti a proces učení se konkrétní
věci jasně naplánovat .
Monitorování průběhu učení – o různých metodách monitoringu
učení píšeme v dalších kapitolách – především v Řízení času . Je důležité
zvolit nějaké evaluační nástroje a kontrolu postupu, abychom případně
byli schopni říci, co se nedaří a proč . Jen pokud budeme mít dobrý pře­
hled o celém procesu, máme možnost jednotlivé problémy či chyby
odstranit .





11
Autonomní učení většinou probíhá tak, že se student setká s men ­
torem (lze studovat zcela bez mentora, ale doporučujeme si někoho
vhodného vybrat, i kdyby to měl být spolubydlící, rozměr určité psy­
chologické podpory je pro téměř každého velice důležitý) a na prvním
setkání projdou všechny výše uvedené body . Společně stanoví jasný
postup, cíle a metody pro jejich dosažení . Pak je již záležitostí daného
jedince, zda je schopen v nastaveném programu vytrvat, nebo zda se
mu to nepodaří . Tradičně se do těchto činností řadí také průběžná se­
tkání . Ta mohou mít formu potkání se s mentorem, při kterém lze řešit
buď procesní či obsahovou stránku studia, anebo dochází k hromadným
setkáním s dalšími studujícími .
V takovém případě jsou to obvykle studující, kdo si pro druhé na ­
chystají nějaký workshop nebo jinou vzdělávací aktivitu, případně se
mohou hodnotit sami vzájemně . Často se také zařazují nějaké společné
vzdělávací bloky, které slouží jako určité záchytné body, kde lze studen­
tům podat pomocné záchranné lano a pomoci jim se zorientovat .
Role mentora může být v různých konceptech autonomního učení
různá . Především u začátečníků lze doporučit průběžnou procesní kon­
zultaci (která ale může mít párový charakter, kdy si vybereme nějakého
spolustudujícího a vzájemně si pomáháme) . Čím je člověk zkušenější,
tím lépe se mu samozřejmě odhadují a nastavují jednotlivé činnosti
a procesy a tím více se může soustředit na samotný obsah vzdělávání .
Autonomní učení představuje zajímavou formu vzdělávání v tom
slova smyslu, že pracuje s vlastní motivací a sebevzděláváním daného
jednotlivce, vede ho ke schopnosti reflektovat vlastní situaci a pokrok
v učení a pracovat s případnými problémy či chybou . Přitom jej nene­
chává zcela bez pomoci a bez průvodce, který mu může v určitých pro­
blémech pomoci či poradit .
Knowlesův učební plán
Jestliže se člověk rozhodne, že se chce vzdělávat samostatně, stojí před
volbou, do jaké míry má využít nějakých standardizovaných postupů či
metod a do jaké míry je pro něj vzdělávání se radostí a svobodnou čin ­
ností, která vede k seberozvoji . Obecná zkušenost, kterou má zřejmě





12
každý, je taková, že čím více člověk určitou činnost formalizuje, tím méně
jej baví .
V oblasti vzdělávání se lze identifikovat dvě základní situace, které
postup rozdělují na více formalizovaný a více intuitivní:
 Malé projekty: jestliže se člověk chce naučit tvořit odrážkový se­
znam ve Wordu nebo háčkovat čepici, nesporně k tomu nepotře­
buje využívat robustních nástrojů pro formalizaci . Stačí jen začít
a danou dovednost či znalost člověk získá do jednoho či dvou dní .
 Velké projekty: jestliže se rozhodnete, že chcete být historikem spe­
cializujícím se na církevní dějiny let 1948–1989 nebo odborníkem
na vzdělávací technologie, je jasné, že jde o dlouhodobý proces
formování se . V takovém případě je možné využití nějakého systé­
mu formalizace vzdělávání .
Formalizací přitom nemáme na mysli vstup do vzdělávací instituce
či školy, ale spíše zavedení si nějakých pravidel či postupů, které pro
učení budeme využívat, a metod ověřování toho, zda se nám to daří .
V takovém případě nemusí být provozní zátěž výrazná a umožní člově­
ku identifikovat v delším časovém horizontu problémy, se kterými je
možné se vypořádat .
Jedním z nejznámějších andragogických modelů je koncept smlou ­
vy se sebou samým . Člověk vytvoří závazný (se svým svědomím) doku­
ment, který má určité náležitosti a podle kterého se bude řídit . Sama
tvorba dokumentu je podstatná, neboť jednak integruje vnitřní moti­
vaci (chci se něco naučit a vím proč) s vnější (když už mám smlouvu, tak
bych ji měl dodržet), ale současně pomáhá člověku pojmenovat a iden­
tifikovat to, o co mu skutečně jde .
Propagátorem myšlenky smlouvy je v klasické pedagogice napří ­
klad Daltonská škola, v případě zmíněné andragogiky model Malcolma
Knowlese . Ten je jednoduchý a poměrně návodný, takže jej lze dopo­
ručit jako základ pro vlastní vzdělávací kontrakt:
1. Vzdělávací cíle – v této položce by měl člověk jasně identifikovat to,
co je předmětem jeho učební snahy – stát se historikem, naučit se
hrát na klavír atp . Tyto cíle by měly být SMART, tedy dosažitelné





13
Hledání vlastní vzdčlávací cesty
v reálném čase a jasně ohraničené . Projekt stát se intelektuálem je
možná záslužný, ale obtížně použitelný .
2. Posloupnost kroků k jejich dosažení – věnuje se pojmenování toho,
jak zmíněných cílů dosáhneme . Čím je cíl komplexnější a náročněj­
ší, tím více kroků bude třeba učinit . Kroky by měly být konkrétně
pojmenované a zasazené do nějakého časového rámce . Jejich smy­
slem je nejen vytyčení cesty, ale stanovení nějakých elementů, kte­
ré je možné kontrolovat .
3. Záznam o učebních činnostech – ve smlouvě obsahuje popis kvan­
tifikátorů, které budeme sledovat, případně nástroje, které lze pro
měření využívat . Například můžeme mít metriku měření času strá­
veného učením se anglických slovíček, kterou realizujeme prostřed­
nictvím Toggl .
4. Metody evaluace se věnují tomu, kdy a jakým způsobem bude pro­
bíhat zpětná vazba . V této oblasti lze například stanovit určité kon­
trolní body, kdy porovnáme záznamy o činnosti s kroky a můžeme
stanovit případná příslušná opatření .
Jednotlivé kroky mohou být spojeny s různými technologickými
prostředky na jejich realizaci . Mají těsnou návaznost na PLE, v rámci kte­
rého rozvíjíme práci se zdroji a budování komunit, případně volbu ná­
strojů, které slouží k uskutečňování cílů . Velkým pomocníkem mohou
být také nástroje, které se věnují práci s časem a jeho organizací, které
mohou být spojeny jak s bodem třetím, tak také s dvojkou, neboť umož­
ňují provádět jisté plánování .
Z praktických důvodů se doporučuje smlouvu skutečně napsat, ně ­
kteří přikládají povinnost vlastnoručního podpisu, což ale nepovažuje­
me za nutné, jakkoli to pro někoho může působit motivačně . Jde
o smlouvu se sebou samým, tedy o dokument, který má podpořit osob­
ní rozvoj jednotlivého člověka . Jestliže zjistí, že mu smlouva z různých
důvodů nevyhovuje, je možné a dobré ji změnit . Ne snad takovým způ­
sobem, že ji předěláváme každý týden, neboť se člověku nedaří plnit
zhola nic, ale spíše tak, aby lépe vyhovovala jeho vzdělávacím potřebám
a pracovnímu tempu a nasazení .





14
Osobní vzdělávací prostředí
Osobní vzdělávací prostředí PLE (z anglického personal learning envi ­
ronment) zahrnuje různé zdroje, které v online prostoru používáme pro
své vzdělávání, ale také běžné zdroje, jako jsou knihy, skripta atp .) . Zá­
kladní myšlenka je taková, že jde o koncept, který člověku umožní pře­
mýšlet o zdrojích a oblastech svého vzdělávání a současně mu pomůže
vyřešit problém informačního přetížení .
Díky internetu nalezneme jen velice málo oblastí, v nichž by se chtěl
člověk vzdělávat a které jsou informačně chudé a málo pokryté . Zatím­
co ještě před dvaceti lety bylo možné mít všechny dostupné zdroje k té­
matu k dispozici a pracovat s nimi, dnes musíme dělat aktivní výběr
sami . Nelze sledovat vše (dokonce ani podstatnou část) toho, čím daná
oblast žije, především tehdy, když se jí jako vědci či akademici aktivně
nevěnujeme .
Obecně tedy obsahuje především:
 RSS kanály, které jsou pro nás zajímavé, a sledujeme je .
 Blogy s oborovým obsahem .
 Odkazy na sociální sítě, případně výběr hashtagů či osobností, kte­
ré sledujeme .
 Různé wiki, weby a další platformy, kde lze získávat vzdělávací
obsah .
 Seznamy doporučené četby a anotovanou četbu z minulosti .
 Odkazy na zajímavé MOOC kurzy či další OER (otevřené vzdělávací
zdroje – z anglického Open educational resources) .
 Widgety, které mohou být vzdělávací funkci .
K čemu je PLE vlastně dobré? Na jednom místě jsou organizovány
všechny věci, které potřebujeme pro učení . To znamená, že když máme
na práci určitý vyhrazený čas, nemusíme se rozptylovat ničím dalším,
věnovat čas vyhledávání informací či článků atp . Některá řešení umějí
díky RSS načíst celé stránky a pak během čtení není člověk rušen změ­
nou vzhledu jednotlivých materiálů a  může s  nimi konzistentně
pracovat .





15
Hledání vlastní vzdčlávací cesty
PLE dává také dobrý obraz o tom, co daný jednotlivec považuje za
skutečně důležité pro daný obor nebo oblast . Může tak jít o základ men­
toringu nebo také o inspiraci pro další studenty . Ostatně není nic výji­
mečného, že se části PLE (například bez osobních dat a výpisků) běžně
sdílejí . Navštívit prostředí někoho, kdo se učí totéž co my, je velice uži­
tečné, neboť jednak můžeme pozorovat jiný přístup, než je u nás zvy­
kem, ale také se můžeme nechat inspirovat použitými zdroji . Jednou
z potenciálních nevýhod PLE je, že ve chvíli, kdy je člověk časově zdroji
saturován a nemá čas studovat více, může relativně snadno upadnout
do určitého myšlenkového stereotypu či kontextu, ze kterého není snad­
né se dostat ven .
Jednou za čas je možné PLE použít také jako podklad pro reflektiv­
ní hodnocení (sebe)vzdělávání, kdy se díváme na to, co a proč studuje­
me, a můžeme přemýšlet nad tím, zda jde o to, co skutečně chceme,
nebo vinou organické tvorby se celá věc posunula někam jinam, než
jsme měli v úmyslu . Každopádně doporučujeme chápat PLE jako stále
nehotový projekt, do kterého lze neustále přidávat, ale ze kterého se
také může odebírat .
Možností, jak ho technicky realizovat, je více . V evropském prostře­
dí se vyvíjela platforma ROLE, která by vše měla komplexně propojit
a aplikovat do prostředí důležité aspekty pedagogických teorií . Většina
lidí však využívá některá jednodušší řešení:
 Netvibes je asi nejznámější službou . Funguje tak, že si na plochu
lze umísťovat widgety, které mohou být různého druhu – od RSS
čteček až po postity či kalkulačku . Pro každé téma si lze přitom po­
skládat takovou stránku vlastní . Zajímavá je také integrovaná čteč­
ka, která umožňuje vybrané články či kanály příjemně číst, aniž by
člověka rušila jejich grafická různorodost .
 igHome pracuje velice podobně – widegety jsou rozděleny na
Gmail, kalendář, Feedly, Záložky, mapy, obrázky, videa, novinky
a data z Google disku . Především pokud používáte Google služby,
jde o velice zajímavý nástroj .
 Jolicloud nabízí trochu jiný koncept, který je založený na myšlence,
že jednotlivé služby jsou integrovány do jediného rozhraní, což sni­





16
žuje nutnost se během studia mezi jednotlivými nástroji
přepínat .
 Startific připomíná nějaký webový desktop . Nabízí velice neobvyk­
lé řešení v podobě plochy, na kterou se umísťují aplikace, widgety
a ikony . Člověk tak má k dispozici vlastní desktop, ale určený jen pro
vzdělávání .
Netvibes umožňuje poskládat si vlastní obrazovku z jednotlivých widgetů
dle vlastních studijních či informačních potřeb.
Microlearning
Microlearning vychází z předpokladu, že se lidé sice chtějí učit, ale sou ­
časně na to nemají ve svém uspěchaném životě či práci dostatek času .
Druhým východiskem je, že vzdělávání je možné věnovat čas, který je
v průběhu dne vnímán často jako ztracený – čekání na tramvaj nebo
jízda v ní, čekání na jídlo v restauraci atp . Člověk má k dispozici relativ­
ně hodně krátkých časových úseků, které je možné pro učení použít .
Microlearning je vzdělávání založené na myšlence, že se učíme po
dobu 30 sekund až sedmi minut (někdy se udávají jiná čísla: 1,5–3 mi ­
nuty, případně 3–7 minut – námi zmíněný interval je tedy extrémní)
a během této doby se musíme něco dozvědět, zjistit, naučit . Nezname­
ná to tedy, že bychom běžné učení rozdělili na krátké intervaly, ale že





17
Hledání vlastní vzdčlávací cesty
se pracuje s krátkým vzdělávacím obsahem, který vždy přinese něco
zajímavého a nového . Člověk si může po daném bloku říci, co si z učení
odnesl .
Mezi nejčastější formy microlearningu, které jsou spojeny s tech ­
nologiemi, lze zařadit:
 Hraní krátkých her na tabletu či telefonu, které mají edukační roz­
měr – může jít o drobnosti rozvíjející paměť nebo početní doved­
nosti (jako třeba sudoku), případně soutěžní kvízové hry, situační
hry atp . Jde o jednu z nejzábavnějších činností, které se lidé věnují
rádi .
 Čtení krátkých textů – do RSS čtečky si lze umístit zdroje, které jsou
pro oblast našeho vzdělávání zajímavé, a ve volných chvílích si je
číst . Čtečka dělá výběr toho zajímavého, a pokud volíme texty do
jedné stránky, zvládne je průměrný čtenář v daném limitu snadno
přečíst, pokud jde o běžný text .
 Twitter – existuje řada projektů, které se věnují vzdělávání pomocí
Twitteru,
1
Facebooku nebo podobných platforem . Uživatel dostává
na svoji aplikaci novinky či vzdělávací obsah velice krátkého rozsa­
hu, který si může kdykoli přečíst .
 Videa jsou zřejmě nejčastějším předmětem microlearningu, byť tře­
ba v hlučné dopravě nejsou úplně ideální . Velkou výhodou je mož­
nost jejich přesného časového naplánování .
 Flash cards jsou kartičky, která mají na každé straně nějakou infor­
maci a užívají se typiky pro paměťové učení například v dějepise,
v cizích jazycích, při osvojování pojmů atp . Lze s nimi pracovat jak
v digitální, tak i v papírové podobě .
Někdy se udává, že microlearning je určen především pro takové
učení, které je založené na práci s pamětí . Je pravda, že nejvyšší patra
intelektuální činnosti, která pracují s analýzou či tvorbou vlastních děl,
se touto formou rozvíjejí obtížně, ale limity jsou často jen v  představivosti
1 Jen namátkou lze zmínit účet @ManagementTip, který se věnoval vzdělávání manažerů, ku­
chařský @cookbook nebo @140university . Jednotlivé aktuální projekty je třeba hledat, neboť
často jde o aktivity s časovým omezením .





18
studentů či autorů vzdělávacího obsahu než v metodě samotné . Záleží
tedy na každém jedinci, s jakými formami a druhy vzdělávacích objektů
chce pracovat .
To, jakou formu microlearningu zvolíme, záleží do velké míry na té ­
matu, kterému se chceme věnovat, a na časech a místech, která pro
učení chceme využívat . Například při jízdě tramvají nejsou praktická vi­
dea, protože jsou špatně slyšet a člověk se na ně nemůže příliš dívat .
Pro udržení si přehledu v oboru, ve kterém se pohybujeme, jsou ideální
krátké články či blogové příspěvky .
Mezi aplikace či služby, které lze pro microlearning využít, patří
například:
 Twitter se dá používat na běžném počítači, ale v oblasti microlear­
ningu se jeví jako mnohem efektivnější využít mobilní aplikaci . Ty­
pický „nuget“ obsahuje krátkou informaci s faktem a odkaz pro další
studium .
 Feedly lze použít pro sledování RSS kanálů a videokanálů a jejich
přehledné třídění do kategorií . Mezi zdroje doporučujeme přidávat
jen ty, které jsou koncipovány jako skutečně krátké a člověk je
zvládne přečíst do několika málo minut s vysokou mírou pochope­
ní a ne zcela vysokým soustředěním . Výhodné je, že na jednom
Twitter je nejen populární sociální síť, ale také cenný zdroj informací
a inspirací.





19
Hledání vlastní vzdčlávací cesty
místě je možné mít také microlearningová videa . Opět je ideální
sáhnout po mobilní aplikaci .
 Kahoot! je platforma pro práci s testy – dostáváte rychlé otázky
a snažíte se na ně co nejrychleji odpovědět . Učení je zde spojeno
s gamifikací a sociální interakcí . Na výběr je z velkého množství té­
mat, ve kterých se lze touto formou vzdělávat .
Řešení aktuálních problémů
Jedním z velkých problémů současného školství a vzdělávání je jeho
odtržení od praktických problémů a současné vědy . Škola jako by před­
stavovala pečlivě vytvořené muzeum, ve kterém se řeší jen neproble­
matické příklady a mnohokráte rozhodnuté problémy . Tím se rozhodně
nechce říci, že schopnost spočítat pohyby hmotných bodů nebo jiné
práce s idealizovaným zadáním je nepotřebná . To jistě ne, ale je vhod­
né, pokud je vzdělání navázáno na řešení problémů, které jsou skuteč­
ně aktuální a otevřené .
Právě možnost řešit něco, co není jen tvorbou do šuplíku, ale může
mít dopad na lidské poznání, vědu či kulturu, je něčím majícím velký
dopad na motivaci studentů a jejich chuť se problematice skutečně vě ­
novat, třeba i nad rámec svých běžných povinností . Aktuální problémy –
ať již si pod tímto označením představíme cokoli – jsou přitom význačné
tím, že jsou v čase proměnné a komplexní, jde tedy o ideální téma pro
konektivistický přístup k učení .
Jakkoli nemáme ambice zasáhnout všechny oblasti, nabízíme ale ­
spoň některá vědecká témata, která se v rámci běžně dostupných mož­
ností objevují pro jednotlivé předměty:
 Tvorba rodokmenu – díky dostupnosti online matrik, ale také ote­
vřenosti archivů a službám, jako jsou Geni či Myheritage, je možné
nejen snadno vytvořit poměrně obsáhlé rodokmeny v přiměřené
kvalitě, ale současně se otevírá možnost spolupráce s dalšími tvůrci
a provázanost jednotlivých rodokmenů dohromady .
 Projekty občanské vědy jsou velice zajímavé především pro pří­
rodovědné vzdělávání . V českém prostředí je nejznámější identifi­
kace dialektů strnadů, ale spektrum je mnohem širší . Člověk získá





20
jednu drobnou vědeckou kompetenci, která mu umožní přispívat
ke špičkovému globálnímu poznání .
 Společenskovědní výzkumy jsou příjemné v tom, že pro řadu té­
mat není třeba velký tým a lze získat velice zajímavá data . Pokud se
například celá třída nebo online výzkumná skupina sjednotí v me­
todologii, lze relativně jednoduše realizovat i náročnější a komplex­
nější projekty .
 Orální historie se opět vrací do výuky dějepisu – vytvořit podle
zadaného schématu rozhovor s pamětníkem je něco, co má velkou
vědeckou hodnotu, je typicky nenahraditelné, člověk se na tom
mnoho naučí a přispěje vědeckému poznání .
 Otevřená vědecká data jsou dalším zajímavým zdrojem . Napří­
klad Simbad je plný nezpracovaných údajů z oblasti astronomie
a není úplně těžké se stát největším odborníkem na skupinu hvězd
nebo celou galaxii, které se člověk systematicky věnuje .
Otázkou samozřejmě je, do jaké míry chce člověk učení a vědu pro ­
pojovat . Lze se setkat s jednoduchým přístupem, kdy jde o radost z po­
znávání reálného světa, ale rozhodně lze doporučit alespoň tvorbu blo­
gu nebo případně jinou formu publikace . Zajímavé také je, pokud se
člověk rozhodne tyto své výsledky do určité míry učesat a dát například
na svůj profil na Researchgate . Může jít nejen o posílení společenského
vědomí o daném jednotlivci a příspěvek vědě, ale také odrazový můs­
tek pro případnou další spolupráci .
Jinou oblastí jsou projekty, které sice nemají vědecký charakter, ale
jsou do určité míry společensky aktivní nebo aplikované . V řadě oblastí
může jít o důležité činnosti, které významně povedou k tomu, že se člo­
věk něco praktického naučí . Opět spíše namátkově vybíráme:
 Umělecká tvorba, která se objevuje buď na specializovaných
serverech, jako je Písmák pro literaturu, Deviantart pro výtvarné
umění nebo YouTube pro videa .
 Společensky prospěšné projekty mohou být realizovány v součin­
nosti s neziskovým sektorem nebo samosprávou .
 Pokud se člověk učí cizí jazyk, může být zajímavé si vyzkoušet pře­
kladatelství, které bude mít společensky prospěšný rozměr . Lze na­





21
Hledání vlastní vzdčlávací cesty
příklad překládat příspěvky na Wikipedii nebo pomáhat lokalizovat
software .
 U informatiky lze doporučit jednak publikování otevřeného kódu
například na GitHub, ale také zapojení se do různých open source
aktivit . Nejenže se na nich člověk mnoho naučí, ale také se může
dobře odrazit pro další kariéru .
Písmák je známé prostředí, kam lze vkládat vlastní literární tvorbu; funguje
kolem něj velká komunita.
Všechny tyto aktivity procvičují v podstatě totéž, co lze dělat také
v rámci školních úloh, ale mají jednak pozitivní společenský efekt, jsou
smysluplné a mohou pomoci s propojením se s dalšími lidmi, které baví
nebo zajímá totéž . Současně jde o velice dobrou praktickou zkušenost,
položku do životopisu či do portfolia a o důležitý motivační prvek . Jak­
koli mohou být začátky naivně školní, velice rychle se člověk může
v těchto oblastech profilovat dále a osobně růst .
Učení založené na portfoliu
Jedním z důvodů problematické motivace ke studiu může být omezená
možnost vidět jeho výsledky v nějakém širším a uceleném pohledu . Člo­
věk se učí velké množství dílčích činností, dělá řadu úkolů a k tomu se
třeba také vzdělává mimo školní prostor . A to vše mu dohromady





22
nemusí vytvářet smysluplný celek . Druhým problémem může být pocit,
že vzdělávání je příliš neuchopitelné a vzdálené, že obecná vzdělanost
je sice příjemným benefitem, ale – jak říká známé, nepříliš pravdivé kli­
šé – po gymnáziu člověk nic neumí .
Možností, jak reagovat na oba zmíněné problémy, může být učení
se, které je založeno na portfoliích, která si člověk vede pro vlastní po ­
třebu . Ta na jedné straně dokumentují jeho studijní cestu, postupné
osvojování si jednotlivých dovedností a kompetencí a současně mu dá­
vají přehled o tom, jakým způsobem se učí, jak spolu jednotlivé činnosti
souvisejí a případně mu poskytují možnost, jak se v určitých oblastech
vzdělávat nebo na sobě jinak pracovat, aby oddělené světy dokázal
smysluplně propojit . Portfolio tak vlastně slouží jako jeden ze základ­
ních prvků reflektivního učení, které bere v potaz nejen zájem studen­
ta, ale také jeho možnost sledovat svůj vývoj v širší perspektivě .
Portfolia ve výuce ale přinášejí ještě dva zajímavé benefity . Tím prv­
ním je tzv . kompetenční učení . V řadě oblastí se lze učit tak, že si defi­
nujeme drobné dovednosti, které je třeba si osvojit a jež mají nějaký
jasně uchopitelný výstup – esej, obraz, infografiku nebo zdrojový kód .
Portfolio pak slouží jako určitý repozitář kompetencí, ke kterým se lze
vracet, vytvořené materiály se neztrácejí a kompetenční učení je výhod­
né také v tom, že se v něm snadno pracuje s motivací (za krátký čas je
zde jasný výsledek) a může se dobře přizpůsobovat potřebám každého
jednotlivce . Respektuje tedy konstruktivistické východisko, že každý je
jiný a může si volit vlastní vzdělávací cesty .
V neposlední řadě se pak portfolio hodí také ve chvíli, kdy člověk
žádá o spolupráci nebo zaměstnání a může jasně ukázat vybrané věci,
na které je hrdý, a pojmenovat, co přesně umí, a mít pro toto vědomí
také nějaký argument . V tomto ohledu se opět dostáváme k reflektiv­
nímu učení, které není založeno na dojmech, ale na důkazech .
Co vše je možné do portfolia zařadit:
 absolvované kurzy (i MOOC), předměty, semináře;
 konference jak s aktivní, tak s pasivní účastí;
 zajímavé domácí úkoly, seminární práce apod .;
 články, blogové příspěvky;
 dobrovolnickou činnost a praxe;





23
Hledání vlastní vzdčlávací cesty
 ocenění a certifikáty;
 blogy, výběry ze zdrojů, online projekty;
 ...
Vždy velice záleží na tom, jakým směrem se člověk chce profilovat .
Jiné bude portfolio gymnazisty, umělce a akademického pracovníka
(ten může takto například udržovat seznamy citací) . Je dobré zvážit, zda
chceme mít portfolio veřejné, či naopak soukromé . Často se užívá hyb­
ridní model, kdy je celé portfolio soukromé a člověk si jej vede pro vlast­
ní potřebu a některé jeho části používá pro vlastní sebeprezentaci .
Z výše uvedeného seznamu si dovolíme jen stručně upozornit na
dva body, které nemusejí být na první pohled zřejmé . Je dobré, pokud
portfolio mapuje online život toho, kdo ho provozuje . Díky tomu, že
řada online projektů má krátkou životnost (píšeme blog a pak jej opus­
tíme, vytvoříme web, digitální knihovnu atp .), je praktické si je udržovat
na jednom místě . Zajímavé také je, pokud si do portfolia člověk zařadí
vlastní kurátorskou činnost – jaké knížky přečetl, navštívil výstavy nebo
jaké zdroje sleduje . Jde o důležité informace k reflexi vlastního učení
a současně o zajímavý zdroj pro různé spolupracovníky, fanoušky či
následovníky .
V čem portfolio vytvořit (zde uvádíme velice fragmentární seznam
spíše inspirativního charakteru):
 Google Sites – jednoduché prostředí s možností snadné editace
a nastavením přístupnosti . Nevýhodou je nepěkný vzhled a menší
možnosti přizpůsobení .
 Behance – velice pěkný projekt od Adobe, zvláště pokud je těžiště
vašeho zájmu ve vizualizovatelných výrobcích či artefaktech .
 Evernote – ideální místo pro budování vlastního portfolia pro pri­
vátní potřebu . Stačí si založit nový notebook a pomoci si odkazy
a tagy .
 Carbonmade je velice pěkný projekt pro práci s portfolii, určený
především školákům .
 Weebly či Wix nabízejí podobné možnosti jako Sites, jen v hezčím
provedení .





24
Pokud se člověk věnuje nějaké specifické oblasti, pak je možné mít
portfolio umístěno na příslušném oborovém webu .
Wix se výborně hodí pro tvorbu malých webů, osobního portfolia nebo
prezentování nějakého projektu.
Vlastní kurikulum
Sebeurčené vzdělávání lze pojmout různými způsoby, dokonce některé
alternativní pedagogiky (jako například Daltonské školy) jsou založeny
na myšlence, že si student sám může vybrat, co se chce učit, kdy a v ja ­
kém rozsahu . Tento přístup je velice důležitý, neboť rozvíjí základní
smysl vzdělávání jako takového (tedy růst a rozvoj jedince), posiluje jeho
svobodu, autonomii a je klíčový z hlediska motivace . Jestliže se člověk
něco naučit nechce, nenaučí se to, jakkoli třeba projde danou doved­
ností s ne zcela špatnou známkou .
Možností, jak se v digitálním světě aktivně vzdělávat, je v podstatě
nepřeberné množství – k dispozici jsou online kurzy, články, videoná ­
vody, existují online komunity nebo třeba knihy, které jsou díky Google
Books a dalším službám k dispozici v podstatě kdykoli online . První mož­
ností, kterou v případě definování vlastní vzdělávací cesty můžeme zvo­
lit, je ad hoc přístup . Ten je založen na myšlence, že člověka něco kon­
krétního zajímá, a tak se to naučí, něco si o tom přečte atp . Jde o koncept,





25
Hledání vlastní vzdčlávací cesty
který je velice efektivní u menších vzdělávacích celků nebo činností,
které lze zvládnout v horizontu několika hodin, maximálně dní . Je spo­
jen s aktuální potřebou, kterou vzděláním saturujeme, nemá širší kon­
text nebo plán . Vychází ze zvědavosti či zvídavosti a jde o činnost, kte­
rou se většina moderních škol alespoň částečně snaží u studentů či žáků
rozvíjet .
Druhou možností, které bychom se rádi věnovali trochu podrob ­
něji, je tvorba vlastního kurikula, jež se někdy označuje jako
co-curiculum (tedy spolu­kurikulum) . Škola člověka vytěžuje většinou na nějaký
relativně omezený čas a téměř nikdy si neklade nárok mu jej všechen
obsadit . To, čemu se věnuje ve svém volnu, je jí většinou jedno . Jednou
ze zajímavých možností je volba vlastního komplexního doplňkového
vzdělávacího plánu . Může jít o zisk dovednosti v nějaké profesi nebo
o specializaci, kterou samo studium nenabízí . Lze se setkat s tím, že na­
příklad učitel fyziky se chce stát odborníkem na teorii pole, designér se
stane UX odborníkem atp . Možností je bezpočet . Lze si přitom vybrat
také „specializaci“, která s oborem studia nijak nesouvisí, ale člověka
prostě zajímá – matematik se může stát odborníkem na umění v 19 . sto­
letí, informatik sociologem atp .
Aby člověk získal takovou poměrně komplexní odbornost, nestačí
přečíst jednu nebo dvě knihy nebo projít kurzem . Je třeba mít nějakou
systematickou, ucelenou metodologii profesního růstu . A právě ta sou­
visí s tvorbou vlastního kurikula . Univerzitní studenti jsou zde v poměr­
ně zřetelné výhodě, protože velkou část specializační práce za ně mo­
hou udělat volitelné předměty, ale ani ty samotné samozřejmě
nevytvářejí dostatečnou bázi pro celé kurikulum .
Jako zajímavý model se jeví to, jak prakticky jsou postaveny magi ­
sterské navazující nebo doktorské studijní programy:
 Několik málo obecných kurzů, vytvářejí základní bázi znalostí
a v podstatě se bez nich nedá obejít . Lze je doplnit také z dalších
zdrojů, jako jsou knihy či MOOC, ale primárně v nich jde o širší zá­
běr, proto nejsou třeba články pro tento typ vzdělání vhodné .
 Studium literatury – vytvořte si seznam zdrojů, článků, knih, které
se vztahují již přímo k tématu, kterému se chcete věnovat . Zůstávat





26
dlouho u šířky nemá úplně smysl, neboť v takovém případě se jeví
jako vhodné klasické kombinované studium .
 Praxe, stáže, zkušenost – jakkoli je studium založeno především
na intelektuální zábavě, je vhodné, pokud se člověku podaří ho ale­
spoň částečně propojit s nějakými reálně existujícími projekty, kde
se setká s praktickými problémy a s odborníky k danému tématu .
Do této oblasti spadá také účast na konferencích .
 Výzkumný projekt – zde se vracíme k literatuře . Je zajímavé stu­
dovat, pokud máte nějaké téma, kterému se skutečně chcete věno­
vat a jít v něm do hloubky . Díky moderním technologiím to není
úplně těžké, a pokud si jako výstup dá člověk knihu, článek v časo­
pise nebo něco takového, bude mít studium také jasný formální
výstup, který můžete kontrolovat .
 Lidé – užitečné pro většinu oborů je najít si osobnosti, které jsou
pro téma zásadní, a sledovat je například na sociálních sítích nebo
i jinde, případně se pokusit s nimi spolupracovat . Může se stát, že
touto formou člověk získá lepšího průvodce, než by byl klasický
univerzitní školitel .
Lze samozřejmě volit také zcela jiné výstupy, než jsou monografie,
například může jít o program nebo umělecké portfolio nebo si vše při ­
způsobit svým vlastním potřebám . Každopádně se jeví jako užitečné
stanovení jasného měřitelného plánu (tyto přečtené knihy, hotové kur­
zy, aktivní účast na třech konferencích, dva články a týden na praxi nebo
něco takového) a časového harmonogramu, který bude daný jedinec
schopen snadno kontrolovat .
Jde o metodu dobře využitelnou také na středních školách, kdy
může být snadno propojena s mentorským vedením nebo otevřeným
vzděláváním .
Kurátorství vzdělávacího obsahu
Jedním z důležitých rysů moderního vzdělávání je skutečnost, že není
možné používat pro vzdělávání jen jeden jediný zdroj informací . Kon­
struktivistické i konektivistické pojetí pracuje s myšlenkou, že student





27
Hledání vlastní vzdčlávací cesty
by si sám měl aktivně hledat různé zdroje informací, aktivně s nimi pra ­
covat, a vytvářet tak něco, co by se dalo označit za osobní vzdělávací
prostředí .
Najít jeho přesnou definici není snadné a pro náš cíl, totiž popis me ­
tody základního informačního kurátorství, to není ani důležité . Intuitiv­
ně jej lze chápat jako soubor všech zdrojů a nástrojů, které používáme
pro vzdělávání . Digitální informační kurátorství či digitální kurátorství
vzdělávacích objektů se zaměřuje především na první část, tedy na pro­
mýšlení a hledání cest, jak jednotlivé materiály dát dohromady a vybu­
dovat (ideálně jedno) prostředí, které by mohlo sloužit jako určitý vzdě­
lávací rozcestník .
Tento přístup je možné rozdělit na dvě části, totiž co a jak chceme
zpracovávat . Dříve, než se dostaneme k odpovědím na tyto otázky, je
nutné si položit ještě jeden dotaz: Z čeho se budeme chtít učit? Zcela
jinak je třeba pracovat tehdy, když pro učení používáme mobilní telefon
nebo tablet, jinak když se v nich můžeme spolehnout na datové připo­
jení, a odlišně zase, jestliže se primárně učíme z desktopu, nebo jsme
fanoušky papírových materiálů . Osobní vzdělávací prostředí neobsahu­
je pouze digitální dokumenty či jiné artefakty, ale integruje v sobě také
všechny další způsoby vzdělávání .
Rádi bychom zdůraznili, že nejde jen o nějakou kolekci, kterou jed ­
nou vytvoříme a dále s ní nepracujeme, ale o způsob, jakým se díváme
na proces vzdělávání jako takový . Každý student by si měl předně určit
vzdělávací cíle a plány, tedy co a proč by se chtěl naučit, a k tomu si bu­
dovat kolekce materiálů . Takový přístup je velice praktický, neboť umož­
ňuje na jednom místě udržovat vše potřebné ke konkrétnímu tématu,
kterému se aktuálně věnujeme . Velice se doporučuje pracovat tak, že
všechny objekty důsledně popisujeme: co obsahují, jaké jsou, proč je
dobré je mít obsaženy v osobním vzdělávacím prostředí . To vede k cí­
lené a promyšlené práci se zdroji, k větší spoluúčasti a aktivitě při sa­
motné výuce .
Jestliže se člověk naučí takové kolekce vytvářet, pomůže mu to ne ­
jen v uvědomělém a konstruktivistickém aktivním učení, ale může je také
sdílet s dalšími uživateli, což může být příjemný prezentační či sebepre­
zentační benefit . Jakkoli učebnice podobné kolekce zřejmě nenahradí,





28
mohou jim pomoci s kontextem a doplnit je . Klíčové přitom je, že zatím­
co v učebnicích je dominantní pouze textová složka, sbírky mohou být
multimediální a pestré . A jestliže v učebnicích dělá výběr a uspořádání
toho zajímavého autor, zde jde o každého jednotlivého studenta . Je při­
tom lhostejné, zda studuje doktorát, nebo druhý stupeň základní školy .
Co použít pro konkrétní tvorbu těchto kolekcí?
 Asi nejnadějnějším projektem je Bibblio, které umožňuje vytvořit
si kolekci k určitému tématu, do ní vložit různá média (PDF soubo­
ry, dokumenty, prezentace, audio, video atd .), každý materiál oko­
mentovat nebo doplnit popiskem, vlastní reflexe v podobě texto­
vých polí se dá vložit také samostatně na místa, kde podle autora
dává smysl . Ke každé takové sbírce se přiřadí tagy a nadpis . Autor
může rozhodnout, zda ji bude sdílet veřejně, nebo si ji ponechá pro
svoji vlastní sebevzdělávací potřebu .
 Dále lze doporučit (mezi učiteli poměrně populární) Scoop, ale ná­
strojů existuje mnohem více, vždy záleží na individuálních prefe­
rencích a potřebách .
 Řada lidí si vystačí s Evernote, případně vše pouze ukládají do Wor­
du pomocí URL adres, což je řešení, které není zřejmě úplně
ideální .
Bibblio je nástroj pro kurátorství obsahu. Na jednu tematickou stránku lze
umístit různé zdroje obsahu – od textu přes prezentace až po videa.





29
Hledání vlastní vzdčlávací cesty
Vlastní magazín
Organizace zajímavých učebních zdrojů či článků k určitému tématu
představuje jednu ze základních metod, které jsou jak součástí budo ­
vání PLE, tak také kurátorské činnosti . Co ale s jednotlivými roztříděný­
mi materiály dělat? V rámci konektivistické teorie se nabízí tyto kolekce
využít pro sdílení s druhými a interakci s nimi . Takový přístup může mít
několik benefitů:
 navázání spolupráce s dalšími tvůrci a obohacení zdrojů;
 sebepropagace a sebeprezentace, budování osobní značky;
 podpora obecné vzdělanosti a komunity, propagace tématu;
 motivace pro vlastní reflektivní a kurátorskou činnost .
Možností zpřístupnění může být opět více, my se zde zaměříme na
tvorbu kurátorsky koncipovaného magazínu . Jde o model, který je re­
lativně snadný na provozování, jeho tvorba nemusí zabrat mnoho času
a současně nabízí možnost jednoduché tvorby esteticky zajímavých
a funkčních kolekcí, se kterými mohou čtenáři dále pracovat .
V zásadě se lze setkat se dvěma základními modely tvorby takových
magazínů . První spočívá v tom, že má člověk určitou doménu svého zá­
jmu (například problematiku kognitivních procesů při čtení digitálních
textů) a o tomto tématu vede magazín, který se postupně rozšiřuje . Čte­
nář se typicky přihlásí k odběru, a jakmile se zobrazí nový článek, dojde
mu určitá notifikace . Výhodou je, že na jednom místě je dlouhodobě
uchováván soubor testů s určitou tematickou integritou . Jde vlastně
o výběr toho nejlepšího z osobních kolekcí nebo přečtených článků,
které se vážou typicky k poměrně úzké obsahové doméně .
Druhou možností, časově náročnější, je tvorba periodicky se opa ­
kujících newsletterů či novin, které mapují zajímavé zdroje za určitý ča­
sový úsek, například jednou týdně nebo měsíčně . V takovém případě
bývá téma širší a autor magazínu je veden k tomu, že po celou dobu
musí pečlivě sledovat všechny novinky, třídit je a připravovat pro
vydání .
Jednotlivé přístupy k tomu, jak se pracuje s články, se mohou také
lišit . Od zcela triviálního seřazení digitálních objektů za sebe až po





30
pečlivější a hlubší reflexi, která může spočívat v tom, že ke každému
uveřejněnému článku je dopsán komentář, magazín má vlastní úvod­
ník, případně jeho součástí jsou texty či jiné online materiály, které vy­
tvořil sám autor . V takovém případě se pak u tvorby magazínu uplatní
jak kurátorská činnost, tak také reflexe i samostatná tvorba, což jsou
důležité aspekty práce s osobním vzdělávacím prostředím .
Takto vytvářené magazíny je pak možné sdílet s dalšími uživateli,
kteří mohou jednotlivé příspěvky dále komentovat nebo sdílet, přebírat
do svých vlastních kolekcí či magazínů nebo autora začít odebírat, pří ­
padně se spolupodílet na jejich tvorbě . Vytvoření určitého klastru či
skupiny lidí, kteří se věnují podobnému tématu a vzájemně si sdílejí
anotované zdroje, je velice cenná také v návaznosti na další aktivity, uče­
ní se ve skupinách, projekty atp . Autor magazínu může samozřejmě
provádět totéž a díla druhých používat jako součást vlastního PLE a bu­
dovat s jejich tvůrci svůj sociální kapitál . Díky této formě spolupráce
dochází k tomu, že člověk není uzavřen heuristiky dostupného (jde
o tendenci člověka prosazovat první názor, který ho napadne a který je
formován vlastní zkušeností a předporozuměním . Ale může čerpat
z podnětů a přístupů dalších uživatelů .
K tvorbě magazínů, které jsou takto kurátorsky koncipovány, lze
užít těchto nástrojů:
 Paper.li nabízí nejširší možnosti tvorby vlastního magazínu, který
má vycházet periodicky . Jednotlivé příspěvky je možné přidávat
prostřednictvím Twitteru, Facebooku, ručně, pomocí RSS apod . Za
poplatek je možné nastavit také vzhled novin . Velkou výhodou je,
že systém se snaží řešit také distribuci obsahu a že u jednotlivých
článků lze diskutovat .
 The Tweeted Times jsou určeny pro hezčí a přehlednější vizuali­
zaci zajímavých informací, které jsou sbírány z Twitteru . Jednotlivé
příspěvky lze různě filtrovat a výsledný magazín pak propagovat .
 Flipboard slouží pro tvorbu kontinuálních magazínů . Jde o kom­
binaci kurátorské platformy se sociální sítí, kde lze snadno odebírat
informace z jednotlivých magazínů, sledovat zajímavé osobnosti
nebo si texty z cizích magazínů přenášet do svých . Velkou výhodou
jsou velice pěkné aplikace pro mobilní zařízení .





31
Hledání vlastní vzdčlávací cesty
 Tumblr většina lidí využívá primárně jako blogovací službu, ale na­
bízí velice zajímavé funkce jak na tvorbu kolekcí (předdefinovaná
schémata pro audio, video, citáty), tak také formy „repostování“ ci­
zích příspěvků do vlastního blogu . Informace o jednotlivých blozích
lze odebírat buď uvnitř Tumblr samotného, nebo prostřednictvím
RSS . Příspěvky se dají komentovat nebo označovat lajkem . Jde o za­
jímavý koncept především pro ty, kdo chtějí s obsahem více a in­
tenzivněji pracovat a případně jeho část sami aktivně tvořit .
Flipboard umožňuje z webových stránek skládat vlastní magazín a získávat
si sledující uživatele. Výborně se hodí na kurátorství obsahu.
Učení se skrze sociální sítě
Sociální sítě jsou často vnímány jako určitý společenský problém, místo
prokrastinace, pokleslého obsahu či kyberšikany . Pro jiné jde o prostor
obchodu, reklamy, sdílení informací nebo komunikace . Nemáme v úmy­
slu hodnotit jejich etické nebo společenské dopady, ale pokusíme se
podívat na některé možnosti, jak je možné je použít pro vzdělávání, a to
aniž bychom si kladli za cíl vyčerpat všechny možnosti .
Rádi bychom podtrhli, že sociální sítě nemusejí být pro proces uče ­
ní využívány pouze pasivně . Nabízí možnost jednoduchého sdílení vlast­
ních materiálů, myšlenek či postupů, navazování diskuzí a aktivního
utváření komunit . Jakkoli je vždy počet pasivních uživatelů jednotlivých





32
služeb dominantní, dovolíme si tvrdit, že pro aktivní učení je právě vě ­
domá participace velice důležitá a užitečná . Současně umožňuje aktivní
zapojení se do sociálních struktur a participaci, což jsou důležité kom­
petence, které by si měl člověk osvojit . Dnes je současně možné právě
vliv na sociálních sítích vnímat jako integrální součást intelektuálního,
sociálního či kulturního kapitálu každého jedince .
Základní rozměr je právě sociálněkomunikační . Téměř všichni stu­
denti na vysoké či střední škole mají své třídní stránky či skupiny, kde si
sdílejí hotové materiály, vypracované úlohy, ale také řadu dalších uži­
tečných informací . Je spíše chybou pedagogů, že zadávají práci tak, že
ji lze snadno opsat, než sociálních sítí a studentů, že si takto distribuují
informace . Podobně komunikační roli mohou mít různé stránky či sku­
piny, které jsou profesně zaměřené . Lze v nich jednak identifikovat oso­
by, které se věnují stejným tématům jako my, ale také se nechat jen in­
spirovat případným obsahem nebo aktuálně řešenými problémy .
Je třeba zdůraznit, že zřejmě nenajdeme rychlejší zdroj informací
než právě sociální sítě . Zatímco v případě oborových časopisů či maga­
zínů může sdílení trvat i týdny či měsíce, pokud nám jde o rychlost a sle­
dování určitého diskurzu, jsou sociální sítě nenahraditelné . V případě,
že budeme sledovat linii sebeřízeného nebo sebeurčeného učení, právě
sociální sítě umožňují vytvořit si přijatelný mix různých osob a stránek,


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist