načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jak to chodí v psí školce - Michal Sušina; Iva Gecková

Jak to chodí v psí školce

Elektronická kniha: Jak to chodí v psí školce
Autor: Michal Sušina; Iva Gecková

Pejskovy oči! Takovou školku svět neviděl! Nechte si vyprávět, jaké to je, když musíte vychovat neposednou smečku psích předškoláků, do které se připlete jeden nenapravitelný ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  212
+
-
7,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 108
Rozměr: 25 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: Vydání 1.
Spolupracovali: ilustroval Michal Sušina
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0791-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Malý pejsek Bobeš jde poprvé do školky mezi ostatní štěňátka. Paní učitelka, velice elegantní a náramně upravená fenka afgánského chrta, všechny učí společně jíst, plavat, zahrabávat kostičky a spořádaně se venčit na procházce. Všechna štěňátka jsou moc šikovná, jen ten Bonifác! Tenhle nenapravitelný propadlík má v hlavě samou lumpárnu. Tak trochu bláznivé pohádkové vyprávění Ivy Geckové by nebylo úplné bez vtipných ilustrací Michala Sušiny.

Popis nakladatele

Pejskovy oči! Takovou školku svět neviděl! Nechte si vyprávět, jaké to je, když musíte vychovat neposednou smečku psích předškoláků, do které se připlete jeden nenapravitelný propadlík. Ach, ten Bonifác! Ještě se musí moc a moc učit a vy se díky němu moc a moc nasmějete.

Zařazeno v kategoriích
Michal Sušina; Iva Gecková - další tituly autora:
Uf, oni přistáli Uf, oni přistáli
Hravá škola hezkého chování Hravá škola hezkého chování
 (e-book)
Psí pohádky Psí pohádky
Čertí babička Čertí babička
Jak to chodí v psí školce Jak to chodí v psí školce
Bonifác zase řádí v psí školce Bonifác zase řádí v psí školce
Křeček v utajení Křeček v utajení
 (e-book)
Strýček Vendelín, chlupatý meloun Strýček Vendelín, chlupatý meloun
Jak to bylo s panem Vlkem Jak to bylo s panem Vlkem
Kamarádi ze záhrobí Kamarádi ze záhrobí
 
K elektronické knize "Jak to chodí v psí školce" doporučujeme také:
 (e-book)
Bonifác zase řádí v psí školce Bonifác zase řádí v psí školce
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ilustroval

Michal Sušina

Jak to

chodí

v

psí

školce

Iva Gecková


Áje, Adámkovi a Adušce

máma


Ilustroval

Michal Sušina

Jak to

chodí

v

psí

školce

Iva Gecková


Iva Geck ová Jak to chodí v psí šk olce Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 6876. publikaci Ilustrace Michal Sušina Odpovědná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Antonín Plicka Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 112 Vydání 1., 2018 Vytiskla tiskárna TNM, s.r.o. © Grada Publishing, a. s., 2018 Cover Illustration © Michal Sušina ISBN 978-80-247-2692-2 (ePub) ISBN 978-80-247-2696-0 (pdf) ISBN 978-80-271-0791-9 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reproduko

vána ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Obsah

Ráno 7

To máme ale kliku! 15

Stolování 24 Plavání 31 Hrabání 40 Jak se (ne)jí omáčka 49 Cesta domů 57 Žůžáci 68 Procházka 75 Jak vypadá lump? 86

Nácvik 92

Boj 98 6

Ráno

Bylo ráno 1. září a na farmě zazvonil budík. No, on to

vlastně nebyl budík, jaký máme doma u postele, ten,

který každé ráno budí tátu s mámou, aby nezaspali do

práce, a děti, aby nepřišly pozdě do školy nebo školky.

Tento budík byl jiný. Byl to totiž kohout. Jmenoval se

Karel, právě stál na střeše kurníku a kokrhal silným

hlasem:

„Vstávat! Všechna zvířátka, vstávat! Je čas vylézt z pe

líšků, nasnídat se a dělat svoji práci! Kykyrykýýýý!

A dnes je slavný den! Náš malý Bobeš jde poprvé do

školky! Bobši! Tak kde jsi? Vstávej! Kykyrykýýýý!“

* * *

A kdopak je Bobeš? Bobeš je štěňátko, které bydlí

s tatínkem Bobanem a maminkou Bobinou v krásné boudě na dvorku. Bobeš dobře slyšel budíček kohouta Karla. Ale protože se mu náramně dobře spinkalo a peřinky v pelíšku byly tak měkké a teplé, převrátil se na druhý bok

8

a dělal, že neslyší. Už už si začínal myslet, že se na

to jeho spaní nepřijde, když se v pokojíčku objevila

maminka Bobina a zatahala ho za ocásek.

„Bobši, tak Bobši, vstávat! Školka čeká! Ať první den

nepřijdeme pozdě!“

Bobšovi se nechtělo, ale nakonec se rozhodl, že by ve

školce mohla být dobrá zábava. Otevřel tedy jedno

oko a zkusil, jestli už je vzhůru. Víte, děti, jak se po

zná, že už je vaše očičko vzhůru? No to s ním zkusíte

9

zakoulet, a když se očičko koulí doprava a doleva a na

horu a dolů, tak už je probuzené!

Totéž nožičky a ručičky. Když s nimi zkusíte ráno v po

stýlce zahýbat a ony se hýbou a protahují, tak je jisté,

že už jsou vzhůru. Samo sebou že pejskové nemají

ručičky a nožičky! Mají přece tlapky. Ale tahle zkouška

je stejná jako u dětí.

Když tedy Bobeš postupně zjistil, že obě oči, všechny

pacičky, a dokonce i ocásek už jsou probuzené, nezby

lo mu nic jiného než vyskočit z postýlky a vydat se za

maminkou do kuchyně.

Maminka zrovna sypala do misky hnědé voňavé gra

nule a ta vůně zatahala Bobše za čumáček. Zrychlil

a doběhl k misce zrovna ve chvíli, když do ní maminka

nalévala mléko.

„Bobši, vydrž chvilku, už to bude,“ chtěla synka zadr

žet maminka, ale ten byl tak nedočkavý, že do misky

skočil předními tlapkami a na kluzké dřevěné podlaze

klouzal až k protější zdi. Ještě štěstí, že tam zeď byla,

jinak by štěňátko skončilo uprostřed dvorku.

Maminka jen zavrčela a jako správný pes všechno

mléko vybryndané na podlaze vylízala svým dlouhým

10

růžovým jazykem. Bobeš mezitím zhltal všechno, co

v misce zbylo, a spokojeně se olízl.

„Bobši, Bobši, tak se mi zdá, že brzy asi půjdeš bydlet

k čuníkovi Fildovi do prasečího chlívku! Jestli tohle

uděláš dnes ve školce, paní učitelka tě asi moc nepo

chválí!“ napomínala ho maminka.

Bobeš se zatvářil trochu dotčeně, jako že tohle přece

ví a ani ho nenapadne ve školce tohle dělat. Je přece

jasné, že tohle může dělat jenom doma! Mrskl chlupa

tým ocáskem, zastříhal ušima a podrbal se za krkem,

protože ho tam zrovna kousla neposedná blecha Alž

běta. Byla to jeho věrná kamarádka, co u něj v kožíšku

11

bydlela už pěkně dlouho, a i když se ji maminka občas

snažila vyhnat, nikdy se jí to nepodařilo. Alžběta byla

vynalézavá a vždycky, když maminka začala Bobšovi

pročesávat kožíšek velkým kartáčem, dovedla v chlu

pech v kožichu tak mistrně kličkovat, uhýbat a scho

vávat se, že ji maminka neměla šanci objevit.

„Slyšíš? Slyšíš to? Ode dneška ti přestává všechna leg

race, Bobši! Už žádné skákání, štěkání nebo hrabání

v hlíně! S tím je konec!“ pištěla blecha Alžběta Bobšovi

do ucha, až ji musela maminka Bobina napomenout:

„Alžběto! Co to Bobšovi povídáš za nesmysly? Ve škol

ce se přece může skákat, štěkat i hrabat v hlíně! Tys

asi nikdy do žádné psí školky nechodila, viď?“

Alžběta se urazila, nafoukla a odběhla se schovat Bob

šovi na záda. Byla to totiž pravda, Alžběta nikdy v psí

školce nebyla. Chodila pár dní do školky pro blechy

a ta se s tou psí vůbec, ale vůbec nedá srovnávat.

Bobina mrkla na velké hodiny v kuchyni.

„Honem vyčistit zoubky! Musíme jít!“

V koupelně si Bobeš vytlačil z tuby na kartáček tolik

pasty, že by vystačila pro tatínka i maminku dohroma

12

dy, a v puse se mu pak udělalo tolik pěny, že vypadal,

jako by foukal bubliny z bublifuku. Bavil se takhle

pěknou chvilku, a když najednou uslyšel maminčino

napomenutí, lekl se a trochu pěny spolkl.

Škytl, kýchl a na závěr si pšoukl. Samo sebou že chtěl

mamince hned odpovědět, že už běží honem honem,

ale z pusy se mu jenom vyvalila obrovská růžová bub

lina. Díval se, jak se pomalu vznáší ke stropu boudičky

a pak praskne. Bylo to moc zábavné! Konečně obje

vil, k čemu je to čištění zubů dobré! Vida, vida! Ona

maminka dobře věděla, proč ho do toho tolik nutila.

Taková zábava to je! Ode dneška si bude čistit zuby

nejmíň pětkrát denně.

Bobeš se hnal z koupelny, co mu síly stačily a co mu

pacičky dovolily, div, že si je nezapletl všechny do sebe

jako vánočku.

13

„Bobši, dnes je tvůj velký den. Jsem hrdá, že nastu

puješ do psí školky, a doufám, že se ti tam bude líbit.

Přeju ti hodně štěstí!“ pohladila maminka štěňátko

po zádech a šťouchla do něj čumáčkem.

Bobeš chtěl říct: „Díky, mami!“ Ale místo toho mu

z tlamičky vyletěla velká růžová bublina a za ní hned

další dvě, vznášely se kolem nich a maminka nevěřila

svým očím.

„Že ty jsi spolkl mýdlo? Nesmíš zkoušet všechno, co

slyšíš v pohádce. Neznamená to, že když mýdlo sní

pejsek, co myl s kočičkou podlahu, tak to musíš dělat

i ty, Bobši!“

* * *

Bobeš s maminkou vyšli z boudičky na dvorek. Ihned

se kolem nich seskupila zvířátka, která na ně čekala už

od samého rána. Slepice, kuřata, kočky, husy i kohout,

všichni přišli popřát Bobšovi šťastný den ve školce.

Jeden přes druhého kvokali, mňoukali a kejhali a byl

z toho takový rámus, až musel kohout Karel zakřičet

z plna hrdla:

„Kykyrykýýýý! Buďte už konečně všichni zticha!“

14

Zvířátka okamžitě utichla a otočila se na kohouta. On

měl ze všech nejzvučnější hlas, a když bylo potřeba,

aby se mezi zvířaty rozšířila nějaká zpráva, bylo to

vždy na Karlovi.

„Bobši! Přejeme ti hezký den ve školce, ať se ti tam

líbí, ať máš hodně kamarádů a ať tě tam paní učitelka

moc nezlobí! Hahaha, teda kykyrykýýýýý!“

Ostatní okamžitě kývali hlavičkami a snažili se opět

překřičet jeden druhého.

„Šťastnou cestu, Bobši, mňau mňau!“

„Kokokodák, měj se pěkně, kamaráde!“

„Píp píp, koko, my půjdeme taky do školky, někdy!“

Bobeš s maminkou všem poděkovali a vydali se na

cestu do školky. Ta byla docela daleko, až na druhém

konci města. Minuli ještě ohradu s kravičkou Buče

nou. Byla to Bobšova kamarádka a slíbila mu, že mu

nechá hrnek mléka.

15

To máme ale kliku!

Zdálky viděli, jak se ke školce blíží spousta malých

pejsků s rodiči. Někteří pejsci se do školky těšili, ale

jiným se moc nechtělo. Ti pak cestu všemožně zdržo

vali, dělali, že nutně musí očuchat něco na plotě nebo

na lampě, nebo si na poslední chvíli vzpomněli, že se

nepodrbali za uchem. Zkrátka všemožně to zdržovali,

+

16

jen aby do té školky vůbec nemuseli. A byli tu i takoví

nešťastníci, kteří se rovnou pustili do velkého pláče

a chytali se všeho, co kolem sebe našli, jen aby je do

té školky neodnesli.

Bobeš se na ně díval trochu v rozpacích, protože ne

chápal, jak se mohou bát takové krásné školky, kde na

ně čeká hodná paní učitelka a spousta hraček a zábavy.

Už se tady byl s maminkou jednou podívat a maminka

měla dost práce, aby ho pak odvedla domů. Tak se mu

tam zalíbilo, že se zuby chytil stolu a ne a ne odejít.

Pomalu se dostali až k červené školní brance. Mamin

ka vzala za velkou kliku. Jenže jak za ni chytila, klika

se ulomila a zůstala mamince v pacce.

„Teda, pane jo! Co mám dělat s tou klikou?“ prohlížela

si ji maminka zmateně. Nakonec se na to podívala z té

lepší, veselejší stránky.

„To máme tedy kliku, že máme kliku! Pojď, Bobši, na

jdeme pana školníka a ten určitě bude vědět, co s ní!“

vzala Bobše za pacičku a rozběhli se do školky. Bobeš

si všiml, že vedle školky stojí veliká žlutá skluzavka,

zatočená jako nějaký šnek. Na té skluzavce se musím

svézt, až půjdu domů! Moc se mi líbí, to bude ale

legrace, říkal si Bobeš v duchu.

17

Každé štěňátko, které do školky chodilo, dostalo při

dělenou značku. Byl to obrázek, který pak štěně mělo

na stolečku v jídelně, na židličce, na pelíšku a samo

zřejmě v šatně. Bobeš byl se svojí značkou spokoje

ný – byla to krásná velká kost!

„Hm, tak to si nechám líbit,“ spokojeně si bručel pro

sebe, „takovou kostičku bych měl rád na talíři k obě

du. To by byla ale bašta,“ hladil si bříško.

„Podívej! Tvůj kamarád Fugas má značku mističku,

Rex má buřta, Kykouš obojek a Artuš, hihihi, podívej,

co má Artuš za značku!“ ukazovala maminka.

18

Bobeš se postavil na zadní packy, aby byl vyšší a lépe

viděl, a opravdu! To ale bylo legrační! Artuš měl jako

značku dva bobky! A Bobeš si všiml, že nějaký jiný pej

sek, co se jmenoval Bonifác, měl bobky dokonce tři!

Do šatny přicházela další štěňátka s rodiči. Pak se ote

vřely dveře do psí školky a v nich stála paní učitelka.

Byla to vysoká štíhlá fenka afghánského chrta, velice

elegantní a náramně upravená. Dlouhé, světle hnědé

chlupy, které jí padaly skoro až na zem, měla krásně

učesané. Zamrkala na štěňátka modrýma očima.

„Milá štěňátka! Milí rodiče! Jsem tak ráda, že jste

všichni dnes ráno přišli do naší školky! Haf! Pojďte

dál! Vítám vás u nás! Hafhaf!“ otevřela dveře doko

řán. Většina štěňátek na nic nečekala a rozeběhla se

plnou rychlostí do herny, až jim drápky na podlaze

cvakaly a pacičky jim podkluzovaly.

Maminka stále držela v ruce tu ulomenou kliku a roz

hlížela se kolem, jestli mezi ostatními pejsky neobjeví

pana školníka. Kouká se a kouká a vida! Támhle na

nejbližší židli sedí nějaký veliký, strašně, ale opravdu

strašně chlupatý pes. Chlupy má dlouhé tak, že mu

vůbec nejsou vidět oči. Je tak velký, že o dvě hlavy

převyšuje všechny ostatní. To bude určitě pan škol

ník! Jistě si přišel poslechnout proslov paní učitelky



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist