načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

JAK SI ŽIJÍ ZVÍŘÁTKA... - pohádky, zhudebněná říkadla a omalovánky -- Knížka je určena pro rodiče s dětmi ve věku 3-6 let , pro mateřské školy i logopedická centra - Jana Petráčková

  > > > > JAK SI ŽIJÍ ZVÍŘÁTKA...  

kniha + CD-ROM: JAK SI ŽIJÍ ZVÍŘÁTKA... - pohádky, zhudebněná říkadla a omalovánky -- Knížka je určena pro rodiče s dětmi ve věku 3-6 let , pro mateřské školy i logopedická centra
Autor:

Máte doma malé dítě? Sledujete jeho vývoj? Chtěli byste si uchovávat, jak Vaše holčička nebo klouček postupují vpřed? Nebo připravit neobvyklý dárek PRO BABIČKU S DĚDOU?


Titul je skladem >5ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava; Plzeň
Vaše cena s DPH:  250
Médium: kniha + CD-ROM
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
8,3
bo za nákup

hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5% 100%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Barbara
Rok vydání: 2014
Počet stran: 80
Rozměr: 246x176
Úprava: 77 stran : ilustrace (převážně barevné)
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace Hana Maulerová
Jazyk: česky
Vazba: vázaná
Médium: kniha + CD-ROM
Doporučená novinka pro týden: 2014-50
ISBN: 978-80-905518-3-1
EAN: 9788090551831
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Knihy se nemají jen číst, dají se i hrát... zpívat... Zpracovávat různým způsobem, včetně jazykové průpravy.
Předškolní dítě bude umět dle své fantazie samo sestavit pohádku, a převyprávět ji svými slovy správnými větami – VELMI DOBRÁ PRŮPRAVA PRO JAZYKOVOU VÝUKU!

POPIS KNIHY:
Vážení přátelé, milé děti, nabízíme Vám knížku, nad níž určitě rádi strávíte pár hezkých chvilek. Je to knížka dvanácti pohádek a zhudebněných říkadel, omalovánek i možností, jak si sestavit vlastní pohádku, rozvíjet dětskou fantazii a v neposlední řadě i dětskou řeč.


Každá pohádka je doprovázena čtyřmi až pěti menšími barevnými obrázky. Při čtení pohádky je vhodné tyto obrázky využít k názornému vysvětlení, povídání ve stylu „vidíš, tady je....“ Při opakovaném čtení je vhodné se na obrázek ptát, např.“Co je to? A co dělá...?“ První odpovědi dítěte jsou např.“žába kvák“, tedy subjekt + citoslovce. Postupně dítě vedeme k odpovědím se slovesy, např.“žába kváká“.


Kromě malých obrázků je u každé pohádky celostránkový obrázek – má sloužit jako omalovánka. Pokud se kresba dítěti z nějakého důvodu nelíbí, je možné celý obrázek nůžkami odstřihnout, v menu CD si najet na omalovánky, dítěti je vytisknout a může omalovávat znovu. Někteří rodiče si uchovávají tyhle celostránkové vybarvené obrázky – jinak „kreslí“ dítě tříleté, jinak dítě pětileté. Stačí si u každého obrázku poznačit datum a můžete takto postupně vytvářet i album pro babičku, nebo je použít, jak uznáte za vhodné.


U každé pohádky je na CD zhudebněné říkadlo, melodie jsou jednoduché, jsou pomalejší, aby je i menší dítě mohlo zpívat celými slovy. Knihy se nemají jen číst, dají se i hrát, prožitek je pak mnohem hlubší. Vymyslete společně s dítětem jak chodí medvěd, určitě dovedete vymyslet nějaké pohyby a můžete pak společně s dítětem pohádku nejen odzpívat, ale také odehrát. Určitě si užijete společné legrace.


Na CD jsou také odkazy na menší pohádkové obrázky – vytiskněte je dětem, rozstříhejte, a dítě si může pohádku hrát, případně vymyslet jinou pohádku. Dítě by mělo pohádku povídat (pochopitelně dle svých současných schopností), dospělý by měl jako posluchač vést dítě k povídání celými větami.


Pro nejstarší děti je na CD udělátko, kde jsou k dispozici všechny malé barevné obrázky ze všech pohádek. Dítě si může počítačovou myškou přemístit několik obrázků do volného pruhu nahoře a tím z nich poskládat úplně jiné pohádky. Když dítě vypráví děj své nové pohádky, je třeba dbát na užívání krátkých a navazujících vět.


Knížka rozvíjí vyjadřovací schopnosti dítěte (od kratičkých vět až po věty o několika slovech) – vynikající průprava pro předškoláky. Při vybarvování obrázků se postupně seznamuje s držením tužky, učí se pomalu zpívat a naučí se lépe vnímat, co se děje kolem něj. Nakonec zvládne práci s počítačovou myškou a sestavováním vlastních pohádek se podpoří jeho fantazie. I zde pozor na rozvoj řečových dovedností.

Pro děti to budou chvilky pestré a zábavné, rodiče budou spokojeni, protože v knížce naleznou návody, jak se dá čtení pohádek zpestřit.



Ediční řada: Jeřabiny
Vydalo nakladatelství Barbara, Ing. Jakub Šelešovský, Ph.D.
Ilustrace, obálka: Mg.A Hana Maulerová
Hudba. zpěv, zvuk: Igor Šelešovský, Evička Suchánková, Lenka Kullová, Roman Kulla
Art editorka: Mg.A Karin Šrubařová

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

28





30 31
O listicce
Hop a skok,
hup a dup,
prchá liška,
vždyť má lup.
V jedné liščí noře se narodila malá liščata. Byla všechna roztomilá, zvláště
ta nejmenší lištička – moc ráda si hrála, byla rychlá a obratná, milovala
pochůzky lesem a učila se s ostatními lovit. Máma liška měla co dělat, aby svá
liščata uhlídala. Aby je naučila lovit, každý den si brala jednu lištičku a radila
jí, jak si má počínat. O nejmenší lištičku měla největší starost. Říkala jí Eli.
Moc nerostla, jen se ráda vyptávala a pamatovala si vše, o čem jí maminka
vyprávěla. Ta se ze strachu o Eli rozhodla, že ji samotnou k lovu pouštět nebude.
Nejraději chodila Eli navštěvovat svého dědu, který bydlel na kraji lesa. Nebylo
to daleko a slýchávala u něj, jak musí být lišky mazané a chytré, aby v životě
obstály. „Taková liška musí dávat velký pozor, zvláště v noci, kdy jí při lovu





32 33
kňučela. Snažila se být potichu,
ale nešlo to. Ve velkém obydlí se
najednou rozsvítilo světlo. Kdyby
to byl starý pán, bylo by to pro
Eli zlé, ale rozsvítilo se v pokoji
jeho malého synka. Ten vyskočil
ze své postýlky a utíkal k plotu,
kde kňučela Eli. Nikdy člověka
neviděla, ale podle vyprávění
poznala, že je to on a že je to s ní
špatné. „Je to hodně krutá cena
za dobrodružství, kterému jsem
neodolala. To je už můj konec,“
pomyslela si. Netušila, že malý
chlapec, co se jmenoval Toník,
má moc rád zvířata. Rychle se
k ní rozběhl a uvolnil sevřená
železa. Každá jiná liška by
Toníka pokousala a utekla, ale Eli
byla vyčerpaná a měla už málo
sil. Trochu se jí ulevilo a Toník ji
vzal domů, vyčistil jí ránu a
ovázal nožku.
Eli nevěřila svým očím. „To
lidské mládě mi pomohlo,“
pomyslela si. Druhý den přinesl Toník
malý pelíšek tak akorát pro ni.
Opatrně ji vzal do náručí a
zkontroloval ránu. Pomalu se hojila. „Tak co, líbí se ti u mě?“ ptal se jí. Eli se
k němu přitulila. „Ale já tě musím vrátit. Patříš do lesa.“
Další den vzal Eli a odnášel ji tam. Položil ji ke stromu a smutný odcházel.
Eli se za ním stále dívala. Mohla jít, být svobodná, ale přemýšlela o Toníkovi.
Vzpomínala na to, jak jí pomohl. Najednou se jí nechtělo vracet se mezi lišky.
Chtělo se jí zůstat s Toníkem. Zvedla se a utíkala za ním. Toník byl zrovna
na kraji lesa, když ji uviděl, jak za ním běží. Objal ji štěstím a stali se z nich
přátelé.
Říká se, že kdo zachrání někomu život, bývá odpovědný za jeho další osud.
Tak to bylo i u Eli a Toníka. Už se od sebe nehnuli. Žili jeden pro druhého až
do smrti. Pravé přátelství je totiž cenné jako zlato. Je to prostě poklad.
svítí oči. V noci se totiž silně
lesknou. Musíš mít oči přivřené a vědět,
kdy ulovit zbloudilé slepičky. To je
pak pochutnáníčko.“
Eli sice byla zakrslá a slabá liška,
ale díky svému dědovi posbírala
hodně moudrosti. Všechna
tajemství lesa a lovu si dobře pamatovala.
Vyrůstala z ní moudrá liška. Za tři
roky ji děda naučil vše, co za celý
život poznal, aby v divoké přírodě
obstál. „Jen ten nejsilnější má
možnost v hlubokém lese či na poli
přežít. Liška musí být trpělivá, bystrá
a rychlá. K lidským obydlím se
neodvažuj, tam lišky nechodí. Lidé by
tě mohli chtít za ukradení slepic
zabít. Jsou jejich obživou – slepice jim
snáší vejce. Pouze někdy se slípky
zatoulají a pak přijde náš čas.
Jakmile zabloudí trošku dál, můžeme
je chytit za krk a odnést rychle do
lesa. Na cestě však mohou být pasti
nastražené od lidí. Musíme být vždy
velmi opatrné.“ Tak to v liščím životě
chodí.
Čím víc se Eli zasvěcovala do tajemství úspěšného lovu, tím víc po něm
toužila. „Proč bych taky nemohla lovit? Vždyť zase tak malá a slabá nejsem. Je
to přece nádherně nebezpečné, vzrušující! Vím, proč mě nechtějí nechat lovit,
ale já tolik chci. Co na tom, že mohu při lovu zemřít? Já to prostě chci umět!“
Tak se rozhodla, že tajně půjde na kraj lesa, a když se setmělo, vyrazila. Šla
dál a dál a čím byla dále, tím se jí to více líbilo. Pomyslela si: „Kdepak je asi ten
lidský domeček a kde mají ty slepičky?“ Už byla pomalu půlnoc a najednou
zahlédla obrovské obydlí. „To musí být ono,“ řekla si. Měla pravdu. Vedle
stavení byla stodola a kolem ní oplocený výběh pro slepice. „Jak asi ty slepice
vypadají, když tak dobře chutnají?“ Byla tak rozrušená, že se nedívala pod nohy.
Statkář věděl, že se mu slepice ztrácejí, a tak nastražil na lišky železa. Zatím
se mu však nestalo, že by nějakou chytil. Eli na to rozčilením zapomněla. Šla
rovnou k nastražené pasti. Muselo se stát to, co statkář očekával. Železné
kleště nemilosrdně zachytily Elinu nožku. Byla to silná bolest a Eli bolestí






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.