načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Jak si žijí zvířátka -- Pohádky, zhudebněná říkadla a omalovánky - Jana Petráčková

Jak si žijí zvířátka -- Pohádky, zhudebněná říkadla a omalovánky

Kniha: Jak si žijí zvířátka -- Pohádky, zhudebněná říkadla a omalovánky
Autor:

Knížka je určena pro rodiče s dětmi ve věku 3-6 let , pro mateřské školy i logopedická centra.
Titul je skladem >10ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava; Plzeň
Vaše cena s DPH:  250
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5% 100%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Barbara
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014 - druhé vydání
Počet stran: 77
Rozměr: 246x176
Úprava: 77 stran : ilustrace (převážně barevné)
Vydání: 1. vydání
Edice: Edice Jeřabiny
Spolupracovali: ilustrace Hana Maulerová
Jazyk: česky
Vazba: vázaná
Doporučená novinka pro týden: 2014-50
Poznámka: aplikace ke stažení na odkaze: http://www.nakladatelstvi-barbara.cz/products/jana-petrackova-jak-si-ziji-zviratka/
ISBN: 978-80-905518-3-1
EAN: 9788090551831
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Knihy se nemají jen číst, dají se i hrát... zpívat... Zpracovávat různým způsobem, včetně jazykové průpravy.
Předškolní dítě bude umět dle své fantazie samo sestavit pohádku, a převyprávět ji svými slovy správnými větami – VELMI DOBRÁ PRŮPRAVA PRO JAZYKOVOU VÝUKU!

POPIS KNIHY:
Vážení přátelé, milé děti, nabízíme Vám knížku, nad níž určitě rádi strávíte pár hezkých chvilek. Je to knížka dvanácti pohádek a zhudebněných říkadel, omalovánek i možností, jak si sestavit vlastní pohádku, rozvíjet dětskou fantazii a v neposlední řadě i dětskou řeč.


Každá pohádka je doprovázena čtyřmi až pěti menšími barevnými obrázky. Při čtení pohádky je vhodné tyto obrázky využít k názornému vysvětlení, povídání ve stylu „vidíš, tady je....“ Při opakovaném čtení je vhodné se na obrázek ptát, např.“Co je to? A co dělá...?“ První odpovědi dítěte jsou např.“žába kvák“, tedy subjekt + citoslovce. Postupně dítě vedeme k odpovědím se slovesy, např.“žába kváká“.


Kromě malých obrázků je u každé pohádky celostránkový obrázek – má sloužit jako omalovánka. Pokud se kresba dítěti z nějakého důvodu nelíbí, je možné celý obrázek nůžkami odstřihnout, v menu CD si najet na omalovánky, dítěti je vytisknout a může omalovávat znovu. Někteří rodiče si uchovávají tyhle celostránkové vybarvené obrázky – jinak „kreslí“ dítě tříleté, jinak dítě pětileté. Stačí si u každého obrázku poznačit datum a můžete takto postupně vytvářet i album pro babičku, nebo je použít, jak uznáte za vhodné.


U každé pohádky je na CD zhudebněné říkadlo, melodie jsou jednoduché, jsou pomalejší, aby je i menší dítě mohlo zpívat celými slovy. Knihy se nemají jen číst, dají se i hrát, prožitek je pak mnohem hlubší. Vymyslete společně s dítětem jak chodí medvěd, určitě dovedete vymyslet nějaké pohyby a můžete pak společně s dítětem pohádku nejen odzpívat, ale také odehrát. Určitě si užijete společné legrace.


Na CD jsou také odkazy na menší pohádkové obrázky – vytiskněte je dětem, rozstříhejte, a dítě si může pohádku hrát, případně vymyslet jinou pohádku. Dítě by mělo pohádku povídat (pochopitelně dle svých současných schopností), dospělý by měl jako posluchač vést dítě k povídání celými větami.


Pro nejstarší děti je na CD udělátko, kde jsou k dispozici všechny malé barevné obrázky ze všech pohádek. Dítě si může počítačovou myškou přemístit několik obrázků do volného pruhu nahoře a tím z nich poskládat úplně jiné pohádky. Když dítě vypráví děj své nové pohádky, je třeba dbát na užívání krátkých a navazujících vět.


Knížka rozvíjí vyjadřovací schopnosti dítěte (od kratičkých vět až po věty o několika slovech) – vynikající průprava pro předškoláky. Při vybarvování obrázků se postupně seznamuje s držením tužky, učí se pomalu zpívat a naučí se lépe vnímat, co se děje kolem něj. Nakonec zvládne práci s počítačovou myškou a sestavováním vlastních pohádek se podpoří jeho fantazie. I zde pozor na rozvoj řečových dovedností.

Pro děti to budou chvilky pestré a zábavné, rodiče budou spokojeni, protože v knížce naleznou návody, jak se dá čtení pohádek zpestřit.



Ediční řada: Jeřabiny
Vydalo nakladatelství Barbara, Ing. Jakub Šelešovský, Ph.D.
Ilustrace, obálka: Mg.A Hana Maulerová
Hudba. zpěv, zvuk: Igor Šelešovský, Evička Suchánková, Lenka Kullová, Roman Kulla
Art editorka: Mg.A Karin Šrubařová

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Jak si žijí zvířátka -- Pohádky, zhudebněná říkadla a omalovánky" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

28


30 31

O listicce

Hop a skok,

hup a dup,

prchá liška,

vždyť má lup.

V jedné liščí noře se narodila malá liščata. Byla všechna roztomilá, zvláště

ta nejmenší lištička – moc ráda si hrála, byla rychlá a obratná, milovalapochůzky lesem a učila se s ostatními lovit. Máma liška měla co dělat, aby svá

liščata uhlídala. Aby je naučila lovit, každý den si brala jednu lištičku a radila

jí, jak si má počínat. O nejmenší lištičku měla největší starost. Říkala jí Eli.

Moc nerostla, jen se ráda vyptávala a pamatovala si vše, o čem jí maminkavyrávěla. Ta se ze strachu o Eli rozhodla, že ji samotnou k lovu pouštět nebude. Nejraději chodila Eli navštěvovat svého dědu, který bydlel na kraji lesa. Nebylo to daleko a slýchávala u něj, jak musí být lišky mazané a chytré, aby v životě

obstály. „Taková liška musí dávat velký pozor, zvláště v noci, kdy jí při lovu 33

kňučela. Snažila se být potichu,

ale nešlo to. Ve velkém obydlí se

najednou rozsvítilo světlo. Kdyby

to byl starý pán, bylo by to pro

Eli zlé, ale rozsvítilo se v pokoji

jeho malého synka. Ten vyskočil

ze své postýlky a utíkal k plotu,

kde kňučela Eli. Nikdy člověka

neviděla, ale podle vyprávěnípoznala, že je to on a že je to s ní

špatné. „Je to hodně krutá cena

za dobrodružství, kterému jsem

neodolala. To je už můj konec,“

pomyslela si. Netušila, že malý

chlapec, co se jmenoval Toník,

má moc rád zvířata. Rychle se

k ní rozběhl a uvolnil sevřená

železa. Každá jiná liška byToníka pokousala a utekla, ale Eli

byla vyčerpaná a měla už málo

sil. Trochu se jí ulevilo a Toník ji

vzal domů, vyčistil jí ránu aovázal nožku.

Eli nevěřila svým očím. „Tolidské mládě mi pomohlo,“pomyslela si. Druhý den přinesl Toník

malý pelíšek tak akorát pro ni.

Opatrně ji vzal do náručí azkontroloval ránu. Pomalu se hojila. „Tak co, líbí se ti u mě?“ ptal se jí. Eli se

k němu přitulila. „Ale já tě musím vrátit. Patříš do lesa.“

Další den vzal Eli a odnášel ji tam. Položil ji ke stromu a smutný odcházel.

Eli se za ním stále dívala. Mohla jít, být svobodná, ale přemýšlela o Toníkovi.

Vzpomínala na to, jak jí pomohl. Najednou se jí nechtělo vracet se mezi lišky.

Chtělo se jí zůstat s Toníkem. Zvedla se a utíkala za ním. Toník byl zrovna

na kraji lesa, když ji uviděl, jak za ním běží. Objal ji štěstím a stali se z nich

přátelé.

Říká se, že kdo zachrání někomu život, bývá odpovědný za jeho další osud.

Tak to bylo i u Eli a Toníka. Už se od sebe nehnuli. Žili jeden pro druhého až

do smrti. Pravé přátelství je totiž cenné jako zlato. Je to prostě poklad.

svítí oči. V noci se totiž silnělesknou. Musíš mít oči přivřené a vědět,

kdy ulovit zbloudilé slepičky. To je

pak pochutnáníčko.“

Eli sice byla zakrslá a slabá liška,

ale díky svému dědovi posbírala

hodně moudrosti. Všechna tajemství lesa a lovu si dobře pamatovala.

Vyrůstala z ní moudrá liška. Za tři

roky ji děda naučil vše, co za celý

život poznal, aby v divoké přírodě

obstál. „Jen ten nejsilnější mámožnost v hlubokém lese či na polipřežít. Liška musí být trpělivá, bystrá

a rychlá. K lidským obydlím seneodvažuj, tam lišky nechodí. Lidé by

tě mohli chtít za ukradení slepiczabít. Jsou jejich obživou – slepice jim

snáší vejce. Pouze někdy se slípky

zatoulají a pak přijde náš čas.Jakmile zabloudí trošku dál, můžeme

je chytit za krk a odnést rychle do

lesa. Na cestě však mohou být pasti

nastražené od lidí. Musíme být vždy

velmi opatrné.“ Tak to v liščím životě

chodí.

Čím víc se Eli zasvěcovala do tajemství úspěšného lovu, tím víc po němtoužila. „Proč bych taky nemohla lovit? Vždyť zase tak malá a slabá nejsem. Je

to přece nádherně nebezpečné, vzrušující! Vím, proč mě nechtějí nechat lovit,

ale já tolik chci. Co na tom, že mohu při lovu zemřít? Já to prostě chci umět!“

Tak se rozhodla, že tajně půjde na kraj lesa, a když se setmělo, vyrazila. Šla

dál a dál a čím byla dále, tím se jí to více líbilo. Pomyslela si: „Kdepak je asi ten

lidský domeček a kde mají ty slepičky?“ Už byla pomalu půlnoc a najednou

zahlédla obrovské obydlí. „To musí být ono,“ řekla si. Měla pravdu. Vedlestavení byla stodola a kolem ní oplocený výběh pro slepice. „Jak asi ty slepicevyadají, když tak dobře chutnají?“ Byla tak rozrušená, že se nedívala pod nohy.

Statkář věděl, že se mu slepice ztrácejí, a tak nastražil na lišky železa. Zatím

se mu však nestalo, že by nějakou chytil. Eli na to rozčilením zapomněla. Šla

rovnou k nastražené pasti. Muselo se stát to, co statkář očekával. Železné

kleště nemilosrdně zachytily Elinu nožku. Byla to silná bolest a Eli bolestí




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist