knihy
abz.cz
+420 595 782 815
Kniha:
Jak si žijí zvířátka -- Pohádky, zhudebněná říkadla a omalovánky
Autor:
Jana Petráčková
Ihned také k odběru: Ostrava; Plzeň
Kdy zboží dostanu
ukázka
| Nakladatelství: | » Barbara |
| Médium / forma: | Tištěná kniha |
| Rok vydání: | 2014 - druhé vydání |
| Počet stran: | 77 |
| Rozměr: | 246x176 |
| Úprava: | 77 stran : ilustrace (převážně barevné) |
| Vydání: | 1. vydání |
| Edice: | Edice Jeřabiny |
| Spolupracovali: | ilustrace Hana Maulerová |
| Jazyk: | česky |
| Vazba: | vázaná |
| Doporučená novinka pro týden: | 2014-50 |
| Poznámka: | aplikace ke stažení na odkaze: http://www.nakladatelstvi-barbara.cz/products/jana-petrackova-jak-si-ziji-zviratka/ |
| ISBN: | 978-80-905518-3-1 |
| EAN: | 9788090551831 |
| Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Knihy se nemají jen číst, dají se i hrát... zpívat... Zpracovávat různým způsobem, včetně jazykové průpravy.
Předškolní dítě bude umět dle své fantazie samo sestavit pohádku, a převyprávět ji svými slovy správnými větami – VELMI DOBRÁ PRŮPRAVA PRO JAZYKOVOU VÝUKU!
POPIS KNIHY:
Vážení přátelé, milé děti, nabízíme Vám knížku, nad níž určitě rádi strávíte pár hezkých chvilek. Je to knížka dvanácti pohádek a zhudebněných říkadel, omalovánek i možností, jak si sestavit vlastní pohádku, rozvíjet dětskou fantazii a v neposlední řadě i dětskou řeč.
Každá pohádka je doprovázena čtyřmi až pěti menšími barevnými obrázky. Při čtení pohádky je vhodné tyto obrázky využít k názornému vysvětlení, povídání ve stylu „vidíš, tady je....“ Při opakovaném čtení je vhodné se na obrázek ptát, např.“Co je to? A co dělá...?“ První odpovědi dítěte jsou např.“žába kvák“, tedy subjekt + citoslovce. Postupně dítě vedeme k odpovědím se slovesy, např.“žába kváká“.
Kromě malých obrázků je u každé pohádky celostránkový obrázek – má sloužit jako omalovánka. Pokud se kresba dítěti z nějakého důvodu nelíbí, je možné celý obrázek nůžkami odstřihnout, v menu CD si najet na omalovánky, dítěti je vytisknout a může omalovávat znovu. Někteří rodiče si uchovávají tyhle celostránkové vybarvené obrázky – jinak „kreslí“ dítě tříleté, jinak dítě pětileté. Stačí si u každého obrázku poznačit datum a můžete takto postupně vytvářet i album pro babičku, nebo je použít, jak uznáte za vhodné.
U každé pohádky je na CD zhudebněné říkadlo, melodie jsou jednoduché, jsou pomalejší, aby je i menší dítě mohlo zpívat celými slovy. Knihy se nemají jen číst, dají se i hrát, prožitek je pak mnohem hlubší. Vymyslete společně s dítětem jak chodí medvěd, určitě dovedete vymyslet nějaké pohyby a můžete pak společně s dítětem pohádku nejen odzpívat, ale také odehrát. Určitě si užijete společné legrace.
Na CD jsou také odkazy na menší pohádkové obrázky – vytiskněte je dětem, rozstříhejte, a dítě si může pohádku hrát, případně vymyslet jinou pohádku. Dítě by mělo pohádku povídat (pochopitelně dle svých současných schopností), dospělý by měl jako posluchač vést dítě k povídání celými větami.
Pro nejstarší děti je na CD udělátko, kde jsou k dispozici všechny malé barevné obrázky ze všech pohádek. Dítě si může počítačovou myškou přemístit několik obrázků do volného pruhu nahoře a tím z nich poskládat úplně jiné pohádky. Když dítě vypráví děj své nové pohádky, je třeba dbát na užívání krátkých a navazujících vět.
Knížka rozvíjí vyjadřovací schopnosti dítěte (od kratičkých vět až po věty o několika slovech) – vynikající průprava pro předškoláky. Při vybarvování obrázků se postupně seznamuje s držením tužky, učí se pomalu zpívat a naučí se lépe vnímat, co se děje kolem něj. Nakonec zvládne práci s počítačovou myškou a sestavováním vlastních pohádek se podpoří jeho fantazie. I zde pozor na rozvoj řečových dovedností.
Pro děti to budou chvilky pestré a zábavné, rodiče budou spokojeni, protože v knížce naleznou návody, jak se dá čtení pohádek zpestřit.
Ediční řada: Jeřabiny
Vydalo nakladatelství Barbara, Ing. Jakub Šelešovský, Ph.D.
Ilustrace, obálka: Mg.A Hana Maulerová
Hudba. zpěv, zvuk: Igor Šelešovský, Evička Suchánková, Lenka Kullová, Roman Kulla
Art editorka: Mg.A Karin Šrubařová
Rodiče a děti
Vývoj dítěte
Péče o dítě
Rodina
Děti
Předškolní výchova
Rodinné vztahy
Výchova dítěte
Partnerství, vztahy
Pohádky
Publikace pro děti
České pohádky
Pro děti a mládež
Naučná literatura
Próza -- Beletrie
Ostatní
Rodina, děti
Přátelství
Poezie > Poezie > Poezie dle národů > Česká poezie
Pro děti a mládež > Publikace pro děti > Omalovánky
Pro děti a mládež > Publikace pro děti > Pohádky > České pohádky
Naučná literatura > Rodina, děti > Výchova dítěte
Naučná literatura > Rodina, děti > Předškolní výchova
Naučná literatura > Rodina, děti > Děti předškolního věku
Naučná literatura > Partnerství, vztahy > Rodinné vztahy
Naučná literatura > Rodina, děti > Rodina
Naučná literatura > Rodina, děti > Děti
Naučná literatura > Partnerství, vztahy > Přátelství
Naučná literatura > Rodina, děti > Péče o dítě
Naučná literatura > Rodina, děti > Vývoj dítěte
Naučná literatura > Rodina, děti > Rodiče a děti
Katalog předmětový > P > Partnerství, vztahy
Katalog předmětový > P > Publikace pro děti
Katalog předmětový > O > Ostatní
Katalog předmětový > Č > České pohádky
Katalog předmětový > P > Pro děti a mládež
Katalog předmětový > N > Naučná literatura
Katalog předmětový > P > Próza > Beletrie
Katalog předmětový > R > Rodina, děti
Katalog předmětový > P > Pohádky
Próza - beletrie > Další formy prózy > Příběhy > Příběhy dle národů > České příběhy
Próza - beletrie > Další formy prózy > Prózy > Próza - beletrie
Ostatní
Katalog nakladatelství > B > Barbara
Vybrané knižní novinky
A pak se to stalo!
Hravouka
Barevná školka28
30 31
O listicce
Hop a skok,
hup a dup,
prchá liška,
vždyť má lup.
V jedné liščí noře se narodila malá liščata. Byla všechna roztomilá, zvláště
ta nejmenší lištička – moc ráda si hrála, byla rychlá a obratná, milovalapochůzky lesem a učila se s ostatními lovit. Máma liška měla co dělat, aby svá
liščata uhlídala. Aby je naučila lovit, každý den si brala jednu lištičku a radila
jí, jak si má počínat. O nejmenší lištičku měla největší starost. Říkala jí Eli.
Moc nerostla, jen se ráda vyptávala a pamatovala si vše, o čem jí maminkavyrávěla. Ta se ze strachu o Eli rozhodla, že ji samotnou k lovu pouštět nebude. Nejraději chodila Eli navštěvovat svého dědu, který bydlel na kraji lesa. Nebylo to daleko a slýchávala u něj, jak musí být lišky mazané a chytré, aby v životě
obstály. „Taková liška musí dávat velký pozor, zvláště v noci, kdy jí při lovu 33
kňučela. Snažila se být potichu,
ale nešlo to. Ve velkém obydlí se
najednou rozsvítilo světlo. Kdyby
to byl starý pán, bylo by to pro
Eli zlé, ale rozsvítilo se v pokoji
jeho malého synka. Ten vyskočil
ze své postýlky a utíkal k plotu,
kde kňučela Eli. Nikdy člověka
neviděla, ale podle vyprávěnípoznala, že je to on a že je to s ní
špatné. „Je to hodně krutá cena
za dobrodružství, kterému jsem
neodolala. To je už můj konec,“
pomyslela si. Netušila, že malý
chlapec, co se jmenoval Toník,
má moc rád zvířata. Rychle se
k ní rozběhl a uvolnil sevřená
železa. Každá jiná liška byToníka pokousala a utekla, ale Eli
byla vyčerpaná a měla už málo
sil. Trochu se jí ulevilo a Toník ji
vzal domů, vyčistil jí ránu aovázal nožku.
Eli nevěřila svým očím. „Tolidské mládě mi pomohlo,“pomyslela si. Druhý den přinesl Toník
malý pelíšek tak akorát pro ni.
Opatrně ji vzal do náručí azkontroloval ránu. Pomalu se hojila. „Tak co, líbí se ti u mě?“ ptal se jí. Eli se
k němu přitulila. „Ale já tě musím vrátit. Patříš do lesa.“
Další den vzal Eli a odnášel ji tam. Položil ji ke stromu a smutný odcházel.
Eli se za ním stále dívala. Mohla jít, být svobodná, ale přemýšlela o Toníkovi.
Vzpomínala na to, jak jí pomohl. Najednou se jí nechtělo vracet se mezi lišky.
Chtělo se jí zůstat s Toníkem. Zvedla se a utíkala za ním. Toník byl zrovna
na kraji lesa, když ji uviděl, jak za ním běží. Objal ji štěstím a stali se z nich
přátelé.
Říká se, že kdo zachrání někomu život, bývá odpovědný za jeho další osud.
Tak to bylo i u Eli a Toníka. Už se od sebe nehnuli. Žili jeden pro druhého až
do smrti. Pravé přátelství je totiž cenné jako zlato. Je to prostě poklad.
svítí oči. V noci se totiž silnělesknou. Musíš mít oči přivřené a vědět,
kdy ulovit zbloudilé slepičky. To je
pak pochutnáníčko.“
Eli sice byla zakrslá a slabá liška,
ale díky svému dědovi posbírala
hodně moudrosti. Všechna tajemství lesa a lovu si dobře pamatovala.
Vyrůstala z ní moudrá liška. Za tři
roky ji děda naučil vše, co za celý
život poznal, aby v divoké přírodě
obstál. „Jen ten nejsilnější mámožnost v hlubokém lese či na polipřežít. Liška musí být trpělivá, bystrá
a rychlá. K lidským obydlím seneodvažuj, tam lišky nechodí. Lidé by
tě mohli chtít za ukradení slepiczabít. Jsou jejich obživou – slepice jim
snáší vejce. Pouze někdy se slípky
zatoulají a pak přijde náš čas.Jakmile zabloudí trošku dál, můžeme
je chytit za krk a odnést rychle do
lesa. Na cestě však mohou být pasti
nastražené od lidí. Musíme být vždy
velmi opatrné.“ Tak to v liščím životě
chodí.
Čím víc se Eli zasvěcovala do tajemství úspěšného lovu, tím víc po němtoužila. „Proč bych taky nemohla lovit? Vždyť zase tak malá a slabá nejsem. Je
to přece nádherně nebezpečné, vzrušující! Vím, proč mě nechtějí nechat lovit,
ale já tolik chci. Co na tom, že mohu při lovu zemřít? Já to prostě chci umět!“
Tak se rozhodla, že tajně půjde na kraj lesa, a když se setmělo, vyrazila. Šla
dál a dál a čím byla dále, tím se jí to více líbilo. Pomyslela si: „Kdepak je asi ten
lidský domeček a kde mají ty slepičky?“ Už byla pomalu půlnoc a najednou
zahlédla obrovské obydlí. „To musí být ono,“ řekla si. Měla pravdu. Vedlestavení byla stodola a kolem ní oplocený výběh pro slepice. „Jak asi ty slepicevyadají, když tak dobře chutnají?“ Byla tak rozrušená, že se nedívala pod nohy.
Statkář věděl, že se mu slepice ztrácejí, a tak nastražil na lišky železa. Zatím
se mu však nestalo, že by nějakou chytil. Eli na to rozčilením zapomněla. Šla
rovnou k nastražené pasti. Muselo se stát to, co statkář očekával. Železné
kleště nemilosrdně zachytily Elinu nožku. Byla to silná bolest a Eli bolestí
