načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jak se chtěl stát obr trpaslíkem – Radek Veselý

Jak se chtěl stát obr trpaslíkem

Elektronická kniha: Jak se chtěl stát obr trpaslíkem
Autor: Radek Veselý

Příběh o obru Buclíkovi, který moc nevyrostl, a tak se rozhodl stát trpaslíkem. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  159
+
-
5,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 96
Rozměr: 27 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace Vlasta Baránková
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-2515-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příběh o obru Buclíkovi, který moc nevyrostl, a tak se rozhodl stát trpaslíkem.

Popis nakladatele

Netradiční pohádkový příběh s laskavými ilustracemi oblíbené české výtvarnice.

Obr Buclík není jen tak obyčejný obr. Příliš nevyrostl, a možná i proto se rozhodl opustit ostatní obry a vydat se za dobrodružstvím. Uchvátily ho totiž legendy o trpaslících, které zaslechl od lidí. A aniž by věděl, co nebo kdo je to trpaslík, vše kolem nich mu přijde neuvěřitelné a lákavé. A tak se rozhodl – stane se jedním z nich!

Zařazeno v kategoriích
Radek Veselý - další tituly autora:
Maturitní otázky - němčina (s českým překladem) Maturitní otázky
Maturitní otázky - angličtina (s českým překladem) Maturitní otázky
Maturitní otázky - matematika Maturitní otázky
Maturitní otázky - čeština Maturitní otázky
Jak se chtěl stát obr trpaslíkem Jak se chtěl stát obr trpaslíkem
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jak se chtěl stát obr

trpaslíkem

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

R a de k Ve s e lý

Jak se chtěl stát obr trpaslíkem – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2019

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Radek Veselý

CPress, Brno

2019

Ilustrace

Vlasta Baránková



/ 5 /

Bylo, nebo nebylo... A kdo ví, kde to vlastně bylo.

To byla jedna země, která by mohla být úplně obyčejná,

nebýt toho, že tam lidé sousedili s obry.

Ne že by se jim to zrovna líbilo, ale to víte, sousedy si

nikdo nevybírá a tihle sousedé dokázali ztropit

opravdu velkou neplechu.



/ 7 /

Lidé a obři

Obři byli jako lidé. Ve spoustě věcí se jim podobali. Měli růz­

ná povolání, zájmy, radosti i starosti. Avšak lidé to nebyli. Byli

oproti nim mnohem vyšší! Průměrný obr byl vysoký skoro jako

malá stodola nebo malý domek. A v tom byl kámen úrazu.

Vždyť komu by se líbilo, kdyby kolem něj pobíhal dvounohý

dům! Určitě nikomu, to dá přeci rozum.

No a jak tedy tito sousedé vedle sebe žili? Lidé a obři? Navzá­

jem se z počátku moc rádi neměli. Obři byli odedávna vyhláše­

ní pojídači lidí a lidé byli vyhlášenou pochoutkou. Naštěstí pro

lidi se tato nepříjemná zvyklost za dlouhá léta téměř vytratila.

Minimálně to nebylo v takové míře jako dříve. Časy se totiž

měnily a lidé začali s obry konečně vycházet. Žili vedle sebe

a zvykli si. Neválčili již mezi sebou, ani si nedělali naschvály.

Dokonce spolu začali obchodovat! Za tu dlouhou dobu sou­

sedování se umoudřili a zjistili, že jsou všechny ty šarvátky

vlastně k ničemu. Poslední vážná nepříjemnost se tak udála

opravdu velice dávno. Sice se ještě někdy od té doby přihodilo,

že mladší obři strašili po večerech místní lidi, když se vytratili

z hor a z legrace houkali do otevřených oken ve vyšších patrech

domů, ale na to už byli lidé zvyklí. Přeci jen mladí uličníci byli

všude, obry nevyjímaje. Nehledě na to, že by s nimi stejně nic

nezmohli. A tak tu vedle sebe, lidé a obři, žili a pomalu si na

sebe zvykali.

Lidé a obři



/ 9 /

Není práce jako práce

Tenkrát žil mezi obry jeden takový, který byl ze všech nejmenší.

Spíš obříček než obr. Nejhorší ale bylo, že ho rodiče pojmeno­

vali Buclík, a o to těžší to měl mezi svými vrstevníky. Byl sice

statný, jak se na obra sluší, ale mezi ostatními byl ten nejmenší.

Ať dělal, co dělal, nedařilo se mu vyrůst. Schválně se nechal od

kamarádů tahat za nohy, za ruce, za hlavu, a dokonce i za uši,

ale nic mu to nebylo platné, když ho pak měřili, byl pořád stej­

ně malý. A to nebylo to nejhorší! Buclíka totiž vůbec nezajímaly

obří věci a obří záležitosti. Chování dobytka ho nebavilo, na

kácení obřích stromů rohatců byl příliš slabý, doktořině nerozu­

měl a zahrádkaření na něj bylo až moc zdlouhavé. Pouze psaní

a počítání mu šlo dobře, když navštěvoval Obří školu základů.

Původně byla škola pouze záležitostí lidskou, ale v posledním

století si jednu postavili i obři. Založit takovou první školu by

bylo mnohem těžší, nebýt pomoci pár lidských učitelů, pokud

se tedy dá nazvat pomocí, když vám někdo vyhrožuje, že vás

sní. A buďme upřímní, takový malý učitel neměl před horským

obrem moc jiných možností, než mu vyjít vstříc.

Poté co Buclík dokončil školu, začal pracovat se svým tatín­

kem v kamenných dolech. Nebyl z toho nadšený, ale něco dělat

musel. Bavilo jej, když se dostal do nějakého tunelu ve skále či

narazil na nějakou jeskyni a mohl se kochat velkými krápníky,

svítícími houbami nebo jinými přírodními úkazy. Prozkoumá­

vat neprozkoumané a objevovat neobjevené. Ale bohužel na

Není práce jako práce


takové krásy a možnosti narážel při práci málokdy. A když ne­

pracoval, tak se potuloval v horách a po obřích loukách, které se

schovávaly ve stínech vysokých hor. Někdy se vytratil i na ně­

kolik dní, zatímco se o něj rodiče doma strachovali. Hledal stále

nějaké dobrodružství, něco nového a zajímavého. Naneštěstí se

mu zatím nenaskytla žádná příležitost hodná dobrodruha, a tak

jen pracoval, pozoroval hvězdy nebo vyhlížel z úpatí vysokých

hor do neznámých dálek.

Buclíkovi rodiče na něm viděli, že není moc spokojený, proto

často přemýšleli, jak by svému obříkovi pomohli.

Jednoho pěkného rána u snídaně dostal táta znenadání

nápad.

„Buclíku, chlapče! Co kdybys zkusil jít s obchodníky do Ze­

leného údolí? Třeba by se ti to líbilo. Počítání ti jde dobře, tak

bys jim mohl bejt užitečnej!“ zahřměl táta.


/ 11 /

Buclík se zamyslel. Bylo by to možná něco, co by stálo za vy­

zkoušení, a konečně by se podíval do Zeleného údolí. Že ho to

nenapadlo dřív, pomyslel si.

„To by asi šlo,“ pověděl zamyšleně. „Aspoň se podívám ko­

nečně jinam než do hor.“

„Výborně!“ zvolal táta, mnul si ruce a mrknul na mamin­

ku. „Hned po snídani se tam vypravíš a zkusíš se u nich

přihlásit.“

Buclík po snídani vyrazil z rodné jeskyně

a vydal se kolem kamenných domků a jeskyní

svých sousedů rovnou za obchodníkem

DumDumem, který pravidelně v údolí

obchodoval. DumDum ho pojmenovali

proto, že když promluvil, bylo to, jako

když tlučete do velkého bubnu. Takové

to dum, dum, dum.

„Dobré ráno, pane DumDume,“

pověděl slušně obřík mohutné postavě,

která právě rozmlouvala s dalšími

pěti obry.

DumDum se otočil a obřím

zrakem si Buclíka přeměřil. „No

dobrý, dobrý,“ zahučel. „Nejsi ty

náhodou Bucla? Nebo jak ti to říkají?“

zeptal se a usmíval se od ucha k uchu.

„Ne, jsem Buclík a jdu se vás zeptat, jestli byste mě nevzal do

Zeleného údolí. Chtěl bych si vyzkoušet, jaké to je být obchod­

níkem,“ vysvětlil nesměle.

DumDum chvíli stál a přemýšlel, jak to ten obřík myslel.

Nakonec vyprsknul smíchy a smál se, až se za břicho popadal

a z vedlejší skalky se drolily kamínky.

„Hochu, jak bys ty mohl dělat obchodníka? Seš malej. Mu­

síš nahánět hrůzu a umět počítat!“ uculoval se stále dál. Ale


když si všiml, že mladý obřík stojí na místě a nic neříká, trochu

zpozorněl.

„Hmmm,“ zabručel. „Myslíš to vážně?“

„Ano, myslím to opravdu vážně. Počítat umím. A to, že ne­

jsem tak velký, může mít i své výhody,“ vysvětloval neodbytně.

„Lidi se mě třeba nebudou tolik bát.“

DumDum přemýšlel a přeměřoval si Buclíka od hlavy k pa­

tám a od pat k hlavě.

„Tak dobrá. Dnes můžeš s námi, ale budeš se jen koukat a po­

zorovat,“ rozhodnul nakonec. Potom poručil, ať pomůže ostat­

ním roztlačit dva velké vozy plné kvalitního žulového kamení

připraveného pro lidi. Buclík nemeškal a ihned přispěchal na

pomoc. Každý vůz táhli obří dělníci, kteří měli ruce silné jako

kmeny stromů. A nebylo se čemu divit. Když zatlačil zezadu do

vozu, pocítil jeho váhu a ztěžka zafuněl. Těžké vozy se daly do

pohybu směrem na jih do Zeleného údolí.




/ 15 /

Do údolí na zkušenou

Cestou k městu DumDum vyprávěl Buclíkovi o lidech, jací

jsou to drobečkové a že nejsou špatní, ale asi ani dobří. Nikdy

je nejedl, zato prý jeho strýc Zubák by se po nich utloukl. Je­

nomže lidi už se nedají tak snadno jíst. Musí se s nimi vychá­

zet a udržovat dobré vztahy pro dobro všech. Kromě toho mají

dlouhé špičaté zbraně, podivné vozy na kolech, co vrhají ka­

meny, a kdo ví co ještě. To by takhle mohl jeden přijít o oko,

ani by nemrknul.

„A jak jsou lstiví a vypočítaví,“ varoval. „Můžou ti kliďánko

lhát a nic nepoznáš. Musíš si na ně dávat pozor. Kdyby se ti ná­

hodou něco nezdálo, tak na ně stačí zadupat, zakřičet a oni se

rozutečou. To je potom aspoň trochu legrace!“ zasmál se hlasi­

tě. „Podle mě není na škodu, když se trochu zatřesou strachem.

Ale to poznáš sám.“

Obchodní výprava vyšla ze stínu vysokých hor a dala se po

vyježděné cestě. Buclíkovi se odkryl krásný výhled na kraji­

nu kolem. Zelené údolí bylo nádherné. Samé lesy, louky, pole

a v dáli uprostřed toho velkého kraje leželo malé městečko, kte­

ré se jmenovalo Obrov. Dostalo název podle toho, že sousedilo,

jak jinak, s obry, kteří žili v horách. Ve městě byste samozřejmě

žádného obra nenašli. Na takové věci tady nebyl nikdo zvyklý

a nejspíš ani zvědavý.

Za pár chvil měli obři město na dosah. Buclík si celý ten výlet

užíval. Konečně něco nového, liboval si.

Do údolí na zkušenou




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.