načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jak přežít mateřskou - Petr Šmolka

Jak přežít mateřskou

Elektronická kniha: Jak přežít mateřskou
Autor: Petr Šmolka

Erudovaný český psycholog a manželský poradce ukazuje na příkladu fiktivního manželského páru modelové situace spojené s jednotlivými fázemi společného soužití. Společné bydlení, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 106
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Manželství a rodina. Sexuální vztahy
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2011
ISBN: 978-80-247-3083-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Erudovaný český psycholog a manželský poradce ukazuje na příkladu fiktivního manželského páru modelové situace spojené s jednotlivými fázemi společného soužití. Společné bydlení, předmanželská smlouva, svatba, těhotenství, porod, šestinedělí, rodičovská dovolená, návrat do zaměstnání - to vše jsou pro partnery nové situace, kterým je třeba se náhle přizpůsobit. Text přináší účinné zásady, jimiž lze některým konfliktům předcházet, a zároveň popisuje postupy, které vzniklé problémy mírní či oslabují. Rady a tipy k optimálnímu partnerskému soužití v době příchodu dítěte.

Popis nakladatele

Blahopřejeme! Týden co týden se na pultech našich knihkupectví objevuje přinejmenším několik desítek nových publikací. Přesto se vám mezi tím množstvím knih podařilo nalézt opravdovou perlu. Perlu, která vás spolehlivě provede zrádnými úskalími několika náročných životních etap - zejména obdobím mateřské a pozdější rodičovské dovolené, které patří mezi obtížné fáze rodinného života. Dosavadní zvyklosti je třeba náhle přizpůsobit nově vzniklé situaci a přitom se nedostává spolehlivých vodítek. Známý psycholog a manželský poradce vám přináší ty nejúčinnější zásady, jimiž lze některým trápením předcházet, a zároveň popisuje postupy, které vzniklé problémy mírní či odstraňují.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Petr Šmolka - další tituly autora:
 (e-book)
Nevěra -- Pro podváděné a podvádějící, 2., rozšířené a aktualizované vydání Nevěra
 (e-book)
Jak zachránit manželství Jak zachránit manželství
 (e-book)
Výběr partnera -- Pro nezadané i zadané Výběr partnera
 (e-book)
Manželská poradna -- aneb Tam kde vlastní síly nestačí Manželská poradna
Manželské a rodinné poradenství -- 2., aktualizované vydání Manželské a rodinné poradenství
 (e-book)
Manželské a rodinné poradenství -- 2., aktualizované vydání Manželské a rodinné poradenství
 
K elektronické knize "Jak přežít mateřskou" doporučujeme také:
 (e-book)
Manželská a rodinná trápení Manželská a rodinná trápení
 (e-book)
Pohyb s říkadly pro nejmenší -- Pro děti od 6 týdnů do 5 let Pohyb s říkadly pro nejmenší
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

GRADA Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

Jak zachránit manželství Petr Šmolka 224 stran ISBN 978-80-247-2609-0 Manželství jako trvalý stres Tomáš Novák 168 stran ISBN 978-80-247-2799-8 Řešíme partnerské problémy Erika Matějková 144 stran ISBN 978-80-247-2338-9 Asertivita v manželství a v rodině Tomáš Novák 104 stran ISBN 978-80-247-3659-4

ŠESTINEDĚLÍ A SEX PO PORODU

MUŽ NA RODIČOVSKÉ

FINANCE A PROVOZ DOMÁCNOSTI

NÁVRAT DO PRÁCE

AAAAAAAA aaaaaaaaa TTTTTTTTTTTT 1111111 IIIIIIII Ř p E 1 I M T 1 I J P 2 I

Jak přežít mateřskou

Jak přežít

mateřskou

Petr Šmolka

Blahopřejeme! Týden co týden se na

pultech našich knihkupectví objevuje

přinejmenším několik desítek nových

publikací. Přesto se vám mezi tím

množstvím knih podařilo nalézt

opravdovou perlu. Perlu, která

vás spolehlivě provede zrádnými

úskalími několika náročných

životních etap – zejména obdobím

mateřské a pozdější rodičovské

dovolené, které patří mezi obtížné

fáze rodinného života. Dosavadní

zvyklosti je třeba náhle přizpůsobit

nově vzniklé situaci a přitom se

nedostává spolehlivých vodítek.

Známý psycholog a manželský

poradce vám přináší ty nejúčinnější

zásady, jimiž lze některým trápením

předcházet, a zároveň popisuje

postupy, které vzniklé problémy

mírní či odstraňují.

Petr Šmolka



Jak přežít

mateřskou

GRADA Publishing

Petr Šmolka


PhDr. Petr Šmolka

JAK PŘEŽÍT MATEŘSKOU

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 4528. publikaci

Odpovědný redaktor Zdeněk Kubín

Sazba a zlom Radek Vokál

Návrh a zpracování obálky Daniela Eftimiadisová

Počet stran 112

Vydání 1., 2011

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

© Grada Publishing, a.s., 2011

Cover Photo © fotobanka Allphoto

ISBN 978-80-247-3083-7 (tištěná verze)

ISBN 978-80-247-7065-9 (elektronická verze ve formátu PDF) Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.


5

OBSAH

7

JAK PŘEŽÍT MATEŘSKOU

11

PRVNÍ (K)ROKY ANEB VŠE ZAČALO

OD ADAMA!

13

SVATBA ANEB DO CHOMOUTU,

NEBO NA PSÍ KNÍŽKU?

16

PŘEDMANŽELSKÉ SMLOUVY

ANEB CO JE PSÁNO, TO JE DÁNO!

19

BUDOVÁNÍ HNÍZDA ANEB DOMA,

NEBO NA NÁVŠTĚVĚ?

22

PLÁNOVANÉ RODIČOVSTVÍ

ANEB DEJ SEM DÍTĚ!

26

STAV ZVANÝ JINÝ ANEB JSME V TOM! 30

OTEC U PORODU ANEB NA SÁL,

NEBO NASÁVAT?

33

NEDĚLIČKY ŠESTI ANEB KDO NEZAŽIL,

NEUVĚŘÍ!

38

SEX PO PORODU ANEB

(NE)ZDVOŘILOSTNÍ NÁVŠTĚVNÍCI


6

46

NATĚŠENÍ PRARODIČE ANEB NEGATIVNÍ

VNĚJŠÍ VLIVY?

53

MUŽ NA RODIČOVSKÉ ANEB TÁTOMÁMY

59

FINANCE ANEB TY PRACHY TŘESOU

SE STRACHY

64

KOMUNIKACE ANEB DNES JE TAM ALE

OPRAVDU HEZKY!

72

VOLNÝ ČAS ANEB KLEC, ÚDAJNĚ PRÝ

ZLATÁ!

79

NÁVRAT DO PRÁCE ANEB DOMA BUDEŠ!

86

PROVOZ DOMÁCNOSTI ANEB BINEC

V BYTĚ, ZDRAVÉ DÍTĚ

92

RECIDIVA ANEB NEVSTOUPÍŠ DVAKRÁT

DO TÉŽE ŘEKY?

96

BONUS ANEB LEPŠÍ ŘÍZEK Z KÝTY

NEŽ MANŽELSKÉ MÝTY

96 V dobrém manželství nemá tajemství místo!

97 Máte-li na partnera zlost, vyhněte se sexu!

99 Dobří partneři mají dělat vše společně!

100 Manželé se mají o všechna práva a povinnosti dělit

rovným dílem!

102 Dobří partneři by se měli navzájem činit šťastnými!

103 Soutěžení mezi partnery dodává manželství jiskru!

104 Partneři, kteří se doopravdy milují, automaticky

poznají, co ten druhý cítí, co si myslí, co by si přál!


JAK PŘEŽÍT MATEŘSKOU

7

JAK PŘEŽÍT MATEŘSKOU

Blahopřeji! Týden co týden se na pultech našich knihkupectví objevuje

přinejmenším několik desítek nových publikací; přesto se vám mezi vším

tím pokleslým literárním škvárem podařilo nalézt opravdovou perlu. Perlu,

která vás provede zrádnými úskalími několika náročných životních etap

stejně spolehlivě, jako Odysseus vedl své lodě mezi Scyllou a Charybdis.

Kdybyste však přesto kdesi na té strastiplné pouti občas ztroskotali, budiž

vám útěchou, že i Odysseova vojska utrpěla v oné úžině poměrně značné

ztráty.

Možná bychom se však měli z rozbouřeného moře vrátit raději na pev

nou zem. Pokud se všechny zběsilé turbulence partnerských a rodinných

vztahů za ni ovšem dají ještě považovat. Ne nadarmo se říká: „Chytrému

napověz...“ Bystřejší čtenář snad už z názvu naší knížky vytušil, o čem by

asi tak mohla pojednávat. Ano, o údobí, jemuž jsme si z jakési prapodivné

rozpustilosti navykli říkat „mateřská (event. rodičovská) dovolená“. Naše

mateřština tu opět dokazuje svou roztomilou pružnost. Určitě bychom při

troše snahy nalezli řadu dalších příkladů. Třeba i tak často užívaný pojem

„umělé přerušení těhotenství“ zavání jakýmsi kouzlem nechtěného. Do

slovně vzato bychom jej měli vykládat jako těhotenství na chviličku poza

stavené; na našem rozhodnutí pak záleží, zda, kdy a za jakých podmínek

bude pokračovat. Tiše doufám, že dnes snad i krapítek slaboduché a leh

ce gravidní děvče chápe, jak těžko by jednou již „přerušené“ těhotenství

dotahovalo posléze do vítězného konce. Pokud by tedy za vítězný konec

považovalo narození kdysi „přerušeného“ potomka. I ta „dovolená“, zvláš

tě pak ve spojení s přívlastky jako „mateřská“, případně „rodičovská“, se

našim milým lingvistům opravdu povedla! Nebylo by na škodu, kdyby si

někteří z nich onu dovolenkovou „Havaj“ vyzkoušeli na vlastní kůži. Třeba

bychom si záhy navykali na výrazy jako „mateřské galeje“ či „zasloužený

trest za reprodukční rozpustilost“. Přesto se mi ale nechce věřit, že by se

jim bezděky vloudila tak frapantní chybka. Co když jde naopak o projev

zlotřilé rafinovanosti machistických záškodníků, pro něž je toto období fází,

kdy se domnívají, že je jim vše „dovoleno“?! Zvláště, když se mnozí tak

i chovají. Bylo by jistě hezké, pokud by se právě oni při čtení těchto řádků


JAK PŘEŽÍT MATEŘSKOU

8

chytili za cokoli, třeba i za nos, a své chování pozměnili. Nic takového však naneštěstí nehrozí. Už proto, že právě oni by totiž takovou knížku nikdy neotevřeli. A to ani v případě, že by byli zasaženi alespoň elementární gramotností. Což je ovšem předpoklad, o němž se dá u mnohých machistů celkem úspěšně pochybovat.

Ani „galeje“, ani „trest“ nezní ale zrovna libozvučně. Raději se tedy nebudeme pouštět do zběsilého hledání nějakých novotvarů či krkolomných složenin. Pracovně budeme nadále používat pojmy jako „mateřská“, případně „rodičovská“, raději však bez té nešťastné „dovolené“. Pokud se ptáte, proč jsme se rozhodli věnovat pozornost zrovna této etapě partnerství či manželství, pak proto, že alespoň jednou v životě ji absolvuje převážná většina partnerských dvojic. A také proto, že patří mezi ty nejnáročnější vůbec. Skeptik, možná spíše realista, by asi oponoval, že rizika a úskalí na nás číhají v podstatě neustále – od seznámení až do konce každého vztahu. Přesto snad lze přijmout pracovní hypotézu, že některé etapy mají své specifické, zároveň ale i zákonité pasti a pastičky. Zpravidla jde o údobí něčím zlomová, jejichž zvládnutí či nezvládnutí poznamená náš vztah často víc, než by nám bylo milo. Na následujících stránkách se pokusíme popsat nároky několika prvních let společného soužití. Nejen to! Rádi bychom nabídli i pár (doufejme) užitečných návodů, jak se vyhnout těm nejpřitroublejším pitomostem. Pokusme se hned úvodem o výčet alespoň těch nejčastějších úskalí.

Mnohé se může zadrhnout již na zdánlivě triviálním problému – máme či nemáme své rozhodnutí sdílet společnou budoucnost deklarovat nějakým závazným právním aktem? Sňatkem, případně i předmanželskou majetkovou smlouvou.

Těžko bychom se mohli vyhnout otázce budoucího rodičovství. Zda, kdy a kolik? Pokud se nám nepodaří nalézt poměrně záhy společnou odpověď, pak hrozí, že se vynoří ještě jeden otazník – s kým.

Zhruba v té samé době začínáme zpravidla budovat či osidlovat společná hnízda. Jste-li postiženi idylickou představou dvojice tokajících opeřenců, snášejících v zobáčcích stébla a větvičky na společnou stavbu, potom vám může být ze všeho dost ouvej. Srážky s realitou bývají totiž někdy stejně bolestivé jako srážky s blbcem.

Lékaři a jiní šamani nám už dávno prozradili, že těhotenství není nemoc; pojem „jiný stav“ však pro toto údobí docela sedí. Při bližším ohledání se

JAK PŘEŽÍT MATEŘSKOU

9

však někdy zdá, jak kdyby se úskalími jiného stavu pracně prodírali spíše muži než jejich gravidní životní souputnice.

Nová doba si však žádá (bohužel) i nové činy. Ještě před pár lety by nás hnali porodníci ze sálu potěhem, dnes je však „in“, aby tatík sám chvějící se rukou přestřihával pupeční šňůru.

Náročná je i další metamorfóza. Během několika minut, jindy sice až po zdánlivě nekonečné řadě hodin, se žena z „těhulky“ promění v „rodičku“ a bezprostředně poté i v „šestinedělku“. Což opravdu není bytost, která by snad pod vlivem porodního traumatu přestala zvládat tak primitivní matematické úkony, jako je dělení šesti, ale osůbka, která má právo na své nálady a rozlady. V čemž jí bohužel nejeden novopečený a zároveň „vypečený“ otec zdatně sekunduje.

Pod souslovím „zdvořilostní návštěva“ si v daném kontextu budete možná představovat první invazi na zrozence natěšeného příbuzenstva. Protentokrát si ale pojmem zdvořilostní návštěva rezervujeme pro někdy dost náročné pokusy o znovuobnovení sexu na konci šestinedělí. Ale nebojte! O vděčné pikantérie vztahů se širšími rodinami také nepřijdete.

Mateřská poskytuje přímo živnou půdu pro potýkání se i se zcela prozaickými stránkami života. Peníze byly prý kdysi zavedeny jako praktická univerzální směnná hodnota; s dnešními zkušenostmi bych si o jejich prapůvodním smyslu dovolil poněkud pochybovat. Mnohem pravděpodobněji byly vynalezeny jako velice vděčné téma pro nikam nevedoucí partnerské spory. Na čemž nic nemění ani fakt, že často jde jen o náhradní bojiště. Zvláště během mateřské a rodičovské se na něm však odehrávají často opravdu líté seče.

Někdo by možná dodal: „Jen houšť a větší kapky.“ O čem bychom si jinak asi tak povídali?! Přirozených témat se totiž náhle nedostává a s umělými se pojí jedna záludná zlotřilost. Jsou-li nekonfliktní, neudrží konverzaci; ta ostatní pro změnu zas celkem spolehlivě vyvolají hádku.

Během mateřské máme také spoustu příležitostí, jak si ověřit platnost tvrzení, že nejhorší je osamělost ve dvou. Občas navíc opepřená marnou snahou nalézt společnou, nebo když nic jiného, tak alespoň pro oba přijatelnou definici manželských (partnerských) povinností. Od běžného provozu třeba až po tu „nešťastnou postel“. O trávení volného času ani nemluvě. Nebo raději mluvě! JAK PŘEŽÍT MATEŘSKOU

10

Celé období pak končívá návratem ženy do zaměstnání, případně alespoň nástupem dětí do školy. Narozdíl od těhotenství však mnohdy nejde o ukončení, ale pouze o dočasné přerušení, po němž přichází další a další ze série mateřských a rodičovských radovánek, s dalším ze série potomků. Bláhově se domníváme, že jsme zkušenější, a tak alespoň tušíme, co nás čeká. I z tohoto bludu nás však každodenní realita záhy vyvede. Pokud byste si totiž naivně mysleli, že dvakrát do jedné řeky vstoupit lze, pak se záhy přesvědčíte, že ta řeka je při druhém, třetím či čtvrtém dítěti vždy úplně jiná. Prý se to láme až někde mezi sedmým a osmým porodem; tam už zpravidla žádný výrazný rozdíl nepostřehneme. Možná proto, že při takové reprodukční píli již nevnímáme skoro nic.

Na úplný závěr se pokusíme podpořit iluzi, že to nejhorší už máte za sebou. A jak vás po mateřské a rodičovské čekají už jen mnohem snazší partnerské výzvy a vztahové „brnkačky“. Proto raději decentně pomlčíme o pubescentech k zulíbání, jakož i o údajných krizích středního věku. Mimo sféru našeho zájmu zůstanou protentokrát také klimakteričtí diblíci a diblice a v prázdných hnízdech navzájem se rdousící stařečci a stařenky.

S ohledem na neutěšený populační vývoj bychom raději neměli pokračovat v líčení katastrofických vizí. Sugestibilní čtenář by totiž mohl dospět ku zdánlivě logickému závěru, že jedinou smysluplnou a bezpečnou životní kariérou je kariéra bezdětného singla. Mateřskou přitom přese všechna úskalí přežít lze! Nejen to, lze ji dokonce prožít tak, abychom na ni mohli vzpomínat jako na jednu ze sice náročných, ale zároveň pro vztah významných a přínosných etap. Pro mnohá ze zmiňovaných úskalí navíc platí okřídlené úsloví, že „co tě nezabije, to tě posílí“ a „štěstí přeje připraveným“. Podobně jako nakonec přálo Adamovi a Evě, statečné dvojici, která se uvolila být naším průvodcem složitými peripetiemi prvních let společného života. Také oni už dnes dobře vědí, jak se jim propříště vyhnout. Něco však již nazpět vzít nelze, byť by se sebevíc snažili. Nikdo totiž nemůže absolvovat část života nejprve jakoby „nanečisto“, pak se o pár kroků či roků vrátit a už poučenější ji prožít podle jiného scénáře. Oba si museli tou trnitou cestou projít; na některých osudových křižovatkách se však pokusili zanechat pomyslné rozcestníky. Pro ty, co půjdou v jejich stopách; nevím, zda by na nich nemělo být napsáno „do nebíčka“ či „do peklíčka“. Případně něco méně poetického. Povšimnout bychom si jich však už ve vlastním zájmu měli. Zvláště, stojíme-li teprve na počátku jejich někdejší pouti.

PRVNÍ (K)ROKY ANEB VŠE ZAČALO OD ADAMA!

11

PRVNÍ (K)ROKY ANEB VŠE

ZAČALO OD ADAMA!

My tři jsme se poprvé potkali někdy zhruba před sedmi lety. Sympatická

mladá dvojice stála tenkrát na samém počátku jejich společného života.

Říkejme jim třeba Adam a Eva. Do poradny je přivedl jeden zdánlivě

banální problém. Po více než dvouleté známosti by se již, alespoň dle

jejich blízkých, jaksi slušelo uvažovat o sňatku. Zvláště Evina matka byla

ve svém tlaku dost agilní; ale i ostatní příbuzní a známí si čas od času

rádi přisadili. Iniciátorkou kontaktu s poradnou byla sice Eva, ani Adam se

však nijak zvlášť úporně nebránil. Už při prvním setkání byla na nich patr

ná oboustranná snaha o vzájemné porozumění. Zároveň však ale i jakýsi

zvláštní ostych, bránící jim v otevřenější komunikaci. Především ve sdělo

vání pocitů a případných úzkostí. Navíc jim chyběla použitelná zkušenost

z původních rodin. Evu měla její matka za svobodna, navíc se ani nikdy

později neprovdala. Na muže měla svůj názor, povýtce dost kritický. Adam

se na rozdíl od Evy narodil do úplné rodiny, jeho rodiče se však poměrně

záhy rozvedli a předávali si jej pak trochu jako štafetový kolík. Nelze se

tedy příliš divit, že oba sice velice dobře věděli, jak by žít nechtěli, zároveň

jim však chyběl alespoň nějaký model, jak by žít chtěli a měli.

Adamovi bylo tehdy již bezmála třicet, přesto byla Eva jeho první opravdu

vážnou známostí. Pár vztahů před ní pochopitelně měl, nejdelší trval téměř

tři roky, dokonce už údajně byli rámcově domluveni na termínu svatby,

pak z ní ale sešlo. Aby také ne, když si našla toho pana inženýra, zatímco

Adam měl „jen“ elektrotechnickou průmyslovku. Rodiče jej odmítali živit

na dalších studiích, a i on se docela rád postavil na vlastní nohy. Tenkrát,

v době dramatického rozvoje výpočetní techniky, neměl nikdy o práci nouzi;

od pětadvaceti let měl už dokonce vlastní byt. Maličké 2+1, ale jeho. Také

Evě táhlo již pomalu na třicítku. Byla (a kupodivu dodnes je) o dva roky

mladší než Adam. Na rozdíl od něj jí už ale zlovolné biologické hodiny

uštědřily občas nějaký ten štulec. Zatím ještě poměrně přátelský. Oproti

Adamovi si Eva vysokou školu dovolit mohla. Respektive spíše musela.

Matka by jí nikdy neodpustila, kdyby to (v jejích očích) nikam nedotáhla. PRVNÍ (K)ROKY ANEB VŠE ZAČALO OD ADAMA!

12

Tak to „dotáhla“ přes studium farmacie a několik zahraničních stáží až na pozici obchodní zástupkyně renomované farmaceutické firmy. Se všemi výhodami i nevýhodami, které z takové funkce plynou. Pokud pomineme pár krátkých studentských lásek, žila Eva už pár let jako klasický singl. Sice ve vlastní garsonce v centru Prahy, dobře situovaná, šťastná však nikoli.

Ptáte-li se, jak se jejich životní cesty mohly protknout, tak vlastně celkem snadno. Eva měla spoustu znalostí o lécích, jejich složení a účincích, s výpočetní technikou se ale zrovna moc nekamarádila. Asi měsíc před jejich prvním setkáním nastoupil Adam do IT firmy, která mimo jiné zajišťovala i pro Evina zaměstnavatele veškerý počítačový servis. Původně tedy servis související především se soft- a hardwarem; Adam Evě a Eva Adamovi však nedlouho poté i servis podstatně důvěrnější. Po celé dva roky známosti si drželi své dva byty. Přesto už dávno nešlo o známost jen ambulantní. Naštěstí je nemohl nákup druhého zubního kartáčku a hřebenu finančně zruinovat, a tak dle chuti a potřeby přebývali střídavě u jednoho či u druhého. V Evině strategicky položené garsonce většinou ve všedních dnech, u Adama na sídlišti naopak spíše o víkendech. Nejenže tam byl lepší vzduch a víc místa, ale tamní lokalita byla zároveň výhodnější i jako základna pro oblíbené cyklovýlety.

Do poradny přišli se zdánlivě banální zakázkou. Už dávno vědí, že spolu být chtějí, nemají vlastně žádný zásadní problém, jen by nechtěli udělat nějakou osudovou chybu. Zatím ale váhají, zda se vzít či nevzít. Když jsme si spolu povídali ve třech, působili opravdu dost pohodově. Nikoli ze slov, ale z jejich chování jsem však měl neurčitý dojem, jako by tam na nějaké jiné rovině probíhal ještě jeden paralelní příběh. V mnohém možná odlišný. Při individuálních setkáních mluvili víc o pocitech. Už proto, že si je prý až dosud navzájem nikdy nevyjevili. Někdy z pouhého ostychu, jindy z obav, že by jeden druhého mohli ranit. Oba však byli ochotni přistoupit na společnou dohodu. Budou si své pocity formou deníčků zapisovat a před každou z několika příštích návštěv mi je e-mailem pošlou. S přestávkami jsme se pak scházeli dalších skoro sedm let. Se svolením obou si dovolím na úvod každé kapitoly z jejich deníčků citovat.

SVATBA ANEB DO CHOMOUTU, NEBO NA PSÍ KNÍŽKU?

13

SVATBA ANEB DO CHOMOUTU,

NEBO NA PSÍ KNÍŽKU?

Adam, 21. ledna 2002

Před třemi týdny, zvláštní shodou náhod zrovna na Silvestra, přišla zas

Eva nenápadně s nějakými novoročními předsevzetími. Co prý nás asi tak

v tom příštím roce čeká...? Moc dobře vím, co tím myslí! Párkrát už něco

naznačila. Jak by byla ráda, kdyby se náš vztah někam posunul. Nikdy

sice neřekla úplně otevřeně kam a proč, ale vdávat by se už nepochybně

chtěla. Jen jednou jsme spolu tohle téma řešili. Řešili je možná silný výraz;

trochu si do nás zaryli přátelé. Eva pronesla, že ona by už pod čepec docela

ráda. Já jen odtušil, že mě do chomoutu žádná nedostane, a rázem bylo

po debatě. I mně je přitom jasné, jak se chuděra bojí, aby nedopadla jako

její matka, zasloužilá to samoživitelka. Já bych ji ale přece nikdy neopustil.

Jen si nemyslím, že bychom zrovna my dva potřebovali na náš vztah nějaký

papír. Naši ho měli a jak dopadli!

Eva, 23. ledna 2002

Snad nemůže být tak zabedněný. Přece musí vědět, jak moc bych si přá

la, aby mě konečně požádal o ruku. Vlastně by nemusel ani moc žádat.

Kdybych se nebála odmítnutí, požádám klidně já jeho, na tom nesejde.

Naposledy jsem mu něco naznačila před pár dny – při silvestrovském

přípitku. Vypadal, jak kdyby nic nepochopil nebo spíš nechtěl pochopit.

Přece ho nebudu prosit! Za rozvod jeho rodičů doopravdy nemůžu! A my

dva nejsme jako oni! Skutečně mi nejde jen o řeči okolí, na ty bych se na

konec mohla vykašlat. I pro mě je ale manželství něco víc než jen nějaká

psí knížka. Nejvíc mě však dokáže nadzvednout, když se Adam promění

v kráčející statistickou ročenku a začne trousit spoustu nevyžádaných in

formací. Průměrný věk dožití v Nové Kaledonii, dokonce i srovnání hrubého

domácího produktu u nás a v Somálsku bych asi bez ujímání unesla. Proč

mě však ale s takovou oblibou krmí údaji o tom, jak moderní je prý dnes

soužití bez sňatku. Že tak už i v Česku žije víc než třetina mladých dvojic.

Konečně prý pochopily, že na lásku opravdu žádný papír nepotřebují.

SVATBA ANEB DO CHOMOUTU, NEBO NA PSÍ KNÍŽKU?

14

Nejhorší je, že oba mají svým nešťastným způsobem pravdu. Žádný „papír“

není s to garantovat pevnost vztahu a nehynoucí lásku; více než každá

třetí dvojice se dnes i u nás už bez něj obejde, a přesto má jejich soužití

prakticky všechny atributy běžné rodiny. Zároveň ale nelze popřít, že pro

někoho je podobný typ soužití jen nouzovou variantou ve chvíli, kdy partner

institut manželství jednoznačně odmítá. Předchozí generace na tom vlastně

byly mnohem lépe. Vedle neformálních tlaků a vlastního přání působila zde

i řada tlaků formálních, v jejichž důsledku bylo nesezdané soužití v mnoha

ohledech značně nevýhodné. Od menších šancí na získání bytu či novo

manželské půjčky až po výrazné rozdíly v daňové zátěži. Stát zde svými

prostředky zasahoval i do tak intimních věcí, jakými je rozhodování o formě

soužití. To vše pod heslem takzvané „prorodinné politiky“. Paradoxně tím

nutil uzavírat manželství i ty, jimž pro daný typ institucionalizace vztahu

chyběly zcela elementární předpoklady. Bývalé Československo bylo tak

zemí s jednou z výrazně nejvyšších sňatečností na světě vůbec. Pouze

3,7 % žen se ani jednou neprovdalo, jen 5,4 % mužů si ani jednou za ži

vot neprožilo slasti a strasti manželského stavu. Mimo danou instituci tak

zůstávali opravdu jen velice zvláštní exoti, podivíni, případně ženy a muži

objektivně natolik excentričtí, že by se jen stěží našel někdo, kdo by měl

tu odvahu (či žaludek) s nimi svůj život spojit. Přitom v řadě evropských

zemí, snad s výjimkou silně katolických, byl již tenkrát v módě tzv. skan

dinávský model méně formalizovaných a přitom celkem stabilních vztahů.

Při hledání příkladů dokonce nemusíme chodit tak daleko – i v bývalé NDR

(pro nepamětníky – Německé údajně demokratické republice) přicházelo

na svět mimo manželství v osmdesátých letech minulého století cca 20 %

(ve východním Berlíně téměř 40 %) prvorozenců. Důvod byl poměrně

prozaický – svobodné matky měly v NDR ze zákona řadu výhod, a tím pro

ně bylo vlastně mnohem praktičtější žít jako neprovdané. Zlom nastával

až s narozením druhého dítěte, kdy některé dosavadní výhody padly a tím

přibývalo i sňatků.

Počet dětí narozených mimo manželství je přitom jedním z vůbec nejspo

lehlivějších indikátorů toho, kolik párů volí nesezdané soužití. U nás se tak

až do roku 1990 rodilo cca 8 % dětí, nyní je to pár let již okolo 40 %. Z části

nepochybně proto, že dnešní legislativa staví oba typy soužití v mnohém

naroveň, z části jde zřejmě i o módní vlnu. Přesto však mají nesezdaná

soužití některá omezení, která mohou vést k nečekaným komplikacím. Pře

SVATBA ANEB DO CHOMOUTU, NEBO NA PSÍ KNÍŽKU?

15

devším v oblasti majetkových práv, případně při uzavírání některých typů smluvních vztahů. Ne vše lze dost bezpečně a spolehlivě „ošetřit“ závětí či jinými právními akty. Pokud se však i přesto oba partneři zcela svobodně rozhodnou odepřít si svatební obřad a preferují neformalizovanější vztah, bylo by pošetilé a zbytečné jim jejich volbu rozmlouvat.

Problémem se však forma budoucího soužití stává v okamžiku, kdy se

jejich představy rozcházejí tak jako Adamova a Evina. Kompromis se vždy hledá dosti svízelně. Hlasování je jaksi na draka, opakovaná remíza je celkem snadno předvídatelná. Ponechat rozhodnutí v tak zásadní věci náhodě a řídit se například hodem mincí, je pro mnohé dvojice také těžko stravitelné. Zpravidla nepomůže ani věcná argumentace. Už proto, že daný postoj není dán dostatkem či nedostatkem informací. Ve skutečnosti odráží spíše naše emoční nastavení. Někdy navíc zrcadlí i naši předchozí osobní zkušenost; jindy jde spíše o normy přátel a vztažných skupin, někdy o pocit, který si sami nedovedeme vysvětlit, natož pak druhým popsat. S Evou a hlavně s Adamem jsme si na to téma povídali mockrát. Adam se skutečně obával opakování vlastní dětské zkušenosti s rozvodem rodičů. Nakonec však přijal, že manželství pro něj může být jednou z cest, jak by se s oním dětským traumatem mohl již konečně vyrovnat. Takže veselka nakonec byla. Jisté problémy dělala domluva, koho na ni pozvat a na koho raději „zapomenout“, ale ony – v podstatě kosmetické záležitosti – si již Adam s Evou vyřešili sami.

• Žádný „papír“ sice není pojistkou trvalé a nehynoucí lásky, sám o so

bě by ji ale také neměl poničit.

• Pokud se neshodnete, nesnažte se o racionální argumentaci, ale spí

še o pochopení emočních kořenů partnerova postoje.

• Sňatkem formalizovaný vztah poskytuje v řadě ohledů vyšší míru

právních jistot; jednodušší bývá i volba příjmení společných dětí.

+


PŘEDMANŽELSKÉ SMLOUVY ANEB CO JE PSÁNO, TO JE DÁNO!

16

PŘEDMANŽELSKÉ SMLOUVY

ANEB CO JE PSÁNO, TO JE

DÁNO!

Eva, 3. července 2002

Adam je opravdu nevyčerpatelná studnice nápadů. Zpravidla sice poněkud

ztřeštěných, občas se však i mezi nimi najde nějaký ten skvost. Což se však,

bohužel, nedá říci o tom, s nímž před pár dny dorazil domů z abiturientské

ho večírku někdejších spolužáků. Naneštěstí mezi nimi totiž byl i Martin,

nadějný advokátní koncipient. Ne dost na tom! Martin se prý nedávno vrátil

z roční stáže u rozvodového soudu kdesi ve Spojených státech. Adam mu

zřejmě velmi barvitě vylíčil naši situaci, i svůj specifický postoj k samotné

instituci manželství. Zbytek jejich debaty se mi podařilo zrekonstruovat až

po řadě dalších rozhovorů. Bez nich bych asi jen těžko pochopila, co se to

zas v jeho hlavince vylíhlo. Pokud prý chci, abychom se vzali, pak budiž,

on mi v ničem bránit nebude! Předem bychom však měli sepsat nějakou

smlouvu. Prý předmanželskou. Chvíli jsem na něj koukala zřejmě jak tele na

nová vrata. Jakou smlouvu? Čeho by se měla týkat? Rozdělení domácích

prací nebo snad frekvence sexuálních kontaktů? On už snad doopravdy

zešílel! Shovívavě mi vysvětlil, že by šlo pouze o smlouvu, kterou bychom

si měli upravit své současné a budoucí majetkové vztahy. Nejsem sice

právník, přesto však alespoň nějaké povědomí o zákonech mám. K čemu

by nám asi tak byla!? Vše, co do manželství přineseme, je přece i nadále

v našem vlastnictví; společné jmění se začne teprve vytvářet. „No právě!“,

odtušil Adam. Vlastně bych mu prý měla být za tu nabídku vděčná. Vydělá

vám víc, takže bych o podobnou smlouvu měla mít zájem spíš já. A jak říkal

Martin, podobné smlouvy jsou všude ve světě běžné. Třeba v té Americe

se bez ní už skoro nikdo nežení a nevdává. Nežijeme sice ani v Americe,

ani „všude ve světě“, pokud má ale mít jeho dušička pokoj, tak ať si pro

mne za mne tu smlouvu klidně uzavře. Stejně nejde o nic jiného než jen

o další projev jeho snahy vše odložit, nejlépe na neurčito. Dušoval se, že

tentokrát ne. To prý jen pro případ budoucího rozvodu. Nemám pocit, že


PŘEDMANŽELSKÉ SMLOUVY ANEB CO JE PSÁNO, TO JE DÁNO!

17

by zrovna tímhle tvrzením něco nějak výrazně vylepšil. Jednou měl můj

souhlas a víc jsem se s ním odmítala na dané téma bavit.

Adam, 5. července 2002

Toho brouka mi skutečně nasadil do hlavy Martin. Bez něj bych totiž vůbec

netušil, že lze nějaké předmanželské smlouvy uzavírat. Martin o nich však

hovořil s obrovským zaujetím. Možná až příliš pozdě mi došel pravý důvod

jeho nadšení. Vše mi secvaklo teprve tehdy, když mi po čase zavolal, aby

zjistil, jak jsem se rozhodl. Že by mi tu smlouvu sám osobně sepsal a dal

by mi na ni dokonce slevu. Nevím proč, ale matně se mi přitom vybavila

povídka Šimka a Grossmanna o školním výletu do zoo. Scénka, kdy kantor

u pokladny vychytrale praví: „Nechci tu slevu zadarmo.“ Naneštěstí jsem

se už ale o všem rozpovídal před Evou. Kdyby mi ji nezačala tak vehe

mentně rozmlouvat, asi bych o žádné smlouvě dál ani neuvažoval. Teď už

ale začalo jít víc o prestiž než o nějaké pomyslné jistoty. Cosi jsem si tedy

k předmanželským smlouvám nastudoval. V našem případě by to byla

asi opravdu pěkná ptákovina. Jednou jsem už ale džina z láhve vypustil,

tak jsem si ho začal hezky hýčkat. Pár dní jsme měli po večerech o čem

diskutovat. Když pak nakonec rezignovaně prohlásila, ať si dělám, co chci,

přestala mě nějaká přitroublá smlouva lákat. Posledním hřebíčkem do rak

ve mých „předmanželsko-smluvních“ úvah byl Martinův telefonát a částka,

kterou bych mu i po oné slevě měl uhradit. Ješitnost mi sice nedala, abych

dal Evě zapravdu, jen jsem jí to téma nějak přestal připomínat.

Předmanželské majetkové smlouvy! Cosi, co předchozí generace u nás

dlouhá léta neznaly. Zmiňuje se o nich až novela Zákona o rodině z poloviny

roku 1998. Přesněji řečeno, na ni navazující změna Občanského zákoníku.

Dle ní mohou manželé (smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu)

rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů (SJM).

Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vznik

lých v budoucnosti, ale i majetků a závazků, které již tvoří jejich společné

jmění. Ale i muž a žena, kteří se teprve chystají manželství uzavřít, mohou

obdobnou smlouvou (uzavřenou opět formou notářského zápisu) upravit

své budoucí majetkové vztahy.

Zároveň je ale třeba uznat, že institut předmanželských smluv je u nás

zatím využíván opravdu jen výjimečně. Na vině je především chybějící


PŘEDMANŽELSKÉ SMLOUVY ANEB CO JE PSÁNO, TO JE DÁNO!

18

tradice. Bez ní se totiž partner, jenž se uzavření podobné smlouvy domáhá, stává a priori jaksi nevěrohodným. Adamův kamarád Martin má přesto v něčem pravdu. Skutečně jsou země, včetně Spojených států, kde podobné smlouvy nejenže tradici mají, ale navíc jsou považovány za celkem běžnou proceduru předcházející uzavření manželství. Zpravidla však jde o proces zcela autonomní, odehrávající se spíše mezi právníky než mezi samotnými snoubenci. I v těchto zemích jsou však předmanželské majetkové smlouvy věcí, která se týká pouze bohatší části populace. Pokud však o něčem podobném uvažuje tuzemec, měl by vždy pečlivě vážit, jakou formou podat partnerce či partnerovi svůj návrh. Poměrně účinný bývá poukaz na skutečnost, jaké výhody může někdy předmanželská majetková smlouva přinášet. Už jen tím, že se může týkat nejen budoucích zisků, ale také dluhů. Bez ní totiž zodpovědnost za ně neseme rovným dílem oba. Pokud tedy hrozí, že by se nám mohlo nezadařit (např. v podnikání), pak může být omezení či zrušení SJM nespornou výhodou.

• Předmanželským majetkovým smlouvám chybí zatím v našich pod

mínkách tradice. I proto je třeba tento institut volit se značnou rozva

hou.

• Předmanželskou majetkovou smlouvou můžeme partnera také chrá

nit. Například před našimi případnými budoucími dluhy.

• O předmanželské majetkové smlouvě bychom měli uvažovat v kon

textu konkrétní ekonomické situace. Bylo by zřejmě absurdní, kdyby

ji uzavírali dva nemajetní bezzemci.

BUDOVÁNÍ HNÍZDA ANEB DOMA, NEBO NA NÁVŠTĚVĚ?

19

BUDOVÁNÍ HNÍZDA ANEB

DOMA, NEBO NA NÁVŠTĚVĚ?

Adam, 6. února 2003

Tak jsme se po řadě dalších peripetií před týdnem nakonec přece jen vzali.

Dokonce bez smlouvy! Svatba se navzdory očekávání, jakož i proti vší logi

ce, docela vydařila. Slavnostní oběd v úzkém kruhu rodinném vyzněl sice

poněkud škrobeně, už proto, že šlo spíše o prapodivný útvar s mnoha zálivy

a opuštěnými ostrůvky než o uzavřený kruh. Naštěstí však nikdo nikoho

příliš okatě neurazil, naše matinky a tetičky si patřičně poplakaly, číšníci

se snažili a po necelých dvou hodinách jsme mohli celou tu panoptikální

sešlost bez výčitek svědomí a k úlevě všech rozpustit. Večerní neformální

skotačení s přáteli bylo ale moc fajn. Jeden z nich provozuje penzion ne

daleko Prahy; nejenže nechal připravit přímo lukulské hody, ale kdo chtěl,

mohl tam i přespat. O to horší byl však, alespoň pro mě, následný návrat

domů. Nikoli kvůli nějaké záludné kocovině. Až cestou jsme totiž s hrůzou

zjistili, že nám není vůbec jasné, kde že to naše „doma“ vlastně je. Já

jsem celkem automaticky předpokládal, že u mě. Dva plus jedna, dokonce

s lodžií, byť na sídlišti, je pro rodinu určitě mnohem vhodnější než nějaká

mrňavá garsonka v centru. Jak se však záhy ukázalo, Eva si tím až tak

jista nebyla. Prý by se u mě cítila stále jako na návštěvě. Že mi to přece

už předem jasně signalizovala. Také by to měla strašně daleko do práce.

Vždyť jsme se dohodli, jak ty dva naše byty směníme co nejdříve za jeden

větší! Možná jsme o něčem takovém mluvili; rozhodně jsem si však ani ve

snu nepomyslel, že bychom se měli stěhovat hned po svatbě. Trochu jsme

se cestou pohádali a chvíli si pak každý ve svém bytě trucoval.

Eva, 6. července 2002

Nikdy by mě nenapadlo, že se pohádáme hned první den po svatbě. Vždyť

jsme přece byli na všem jasně domluveni! Dokud jsem u Adama pobývala

jen o víkendu, tak mi to opravdu nevadilo. Ale představa, že bych tam měla

být den co den, mi přišla dost děsivá. Adam je tak trochu pedant, byt si

zařídil hezky, to nemohu říci! Zároveň však trpěl doslova jak zvíře, kdykoli



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist