načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jak předejít krizi v manželství - Tomáš Novák

Jak předejít krizi v manželství

Elektronická kniha: Jak předejít krizi v manželství
Autor: Tomáš Novák

Manželství je soužití permanentně ohrožované potenciální krizí. Autor s humorem sobě vlastním demytizuje partnerské soužití, popisuje vnější a vnitřní zdroje partnerských ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  110
+
-
3,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2004
Počet stran: 120
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Manželství a rodina. Sexuální vztahy
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2004
ISBN: 80-247-0935-X
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Psychologická příručka analyzuje různé typy manželských krizí, hledá příčiny jejich vzniku a nabízí rady, jak se zachovat v konkrétních situacích. Vtipné seznámení s nejčastějšími vnějšími a vnitřními příčinami manželských krizí. Autor, psycholog a manželský poradce, s nadsázkou ukazuje podstatu a zdroje manželských krizí a vlivy, které na ně působí. Všímá si rozdílných přístupů mužů a žen i očekávání, se kterými vstupují do manželství. Zdůrazňuje především komunikaci a hledání vhodných způsobů řešení rodinných a partnerských konfliktů. Právě zanedbání či selhání v této oblasti může krizi zhoršit a vyhrotit. Proto příručka nabízí konkrétní návody, jak zvládnout krizi v manželství a rodině. Závěr knihy tvoří několik zábavných testů.

Popis nakladatele

Manželství je soužití permanentně ohrožované potenciální krizí. Autor s humorem sobě vlastním demytizuje partnerské soužití, popisuje vnější a vnitřní zdroje partnerských problémů a zaměřuje čtenářovu pozornost na konstruktivní řešení problémů a nedostatků v komunikaci. Text ilustrují příběhy ze života.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Tomáš Novák - další tituly autora:
Asertivita v manželství a v rodině Asertivita v manželství a v rodině
Jak vychovat sebevědomé dítě Jak vychovat sebevědomé dítě
 (e-book)
Věkový rozdíl mezi partnery Věkový rozdíl mezi partnery
 (e-book)
Vztah otce a syna Vztah otce a syna
 (e-book)
Kontakt s dětmi po rozvodu – Jak nepřijít o dítě Kontakt s dětmi po rozvodu – Jak nepřijít o dítě
Manželské a rodinné poradenství -- 2., aktualizované vydání Manželské a rodinné poradenství
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

I 5 I

OBSAH

I. CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE KRIZE... A JE VŮBEC? . . . . . . . 9

II. MALÝ APERITIV MOŽNÝCH MANŽELSKÝCH PROBLÉMŮ . . 15

III. PAPÍRY NA HLAVU LZE ZÍSKAT, PAPÍRY NA ŠŤASTNÉ

MANŽELSTVÍ NE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

VNITRO – NITRO a okolí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

IV. CO JSME SI NAVAŘILI ANEB NĚKTERÉ TAKZVANÉ

„VNITŘNÍ“ ZDROJE PARTNERSKÝCH KONFLIKTŮ . . . . . . 20

Komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Rodinné rozpočtové horory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

Muž – pomáhající „profese“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

Volný čas a jeho paradoxy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

Děti a my, jejich rodiče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

Sex . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

Padla facka... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

V. VLIVY PŮSOBÍCÍ NA DVOJICI PŘEVÁŽNĚ Z VNĚJŠKU

ANEB CO JSME DOVOLILI, ABY NÁM NAVAŘILI . . . . . . . 50

Rodiče a další příbuzní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

Kamarádi, kamarádky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

Práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

VI. JAK SE LIŠÍ A ČÍM JSOU SI PODOBNÉ SPOKOJENÉ

A NESPOKOJENÉ MANŽELSKÉ PÁRY . . . . . . . . . . . . 56

VII. CO TRÁPÍ HESTII? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

Závislost na alkoholu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

Cigareta, pivo a manželství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

Žárlivost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63


I 6 I

Nevěra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

Málo citlivý muž aneb „Takoví jsou všichni?“ . . . . . . . . . . . . . 73

Deprese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

VIII. TAHY MEZI VZTAHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

Kdo se moc ptá, moc se také dozví . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

Image . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

Paranoia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

Kibic domů! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

Pozor na zevšeobecňování a rady „z voleje“ . . . . . . . . . . . . . 84

„Předčasné ukončení“ u muže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

Prkénko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

Hospodyňský běs . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

Nevěřte inzerci! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

V duši své nosit souznění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

Odlišovat chtění od umanutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

Změna stereotypů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

Vyříkávej si chvíle šťastné, ne ty opačné . . . . . . . . . . . . . . . 89

Osvojit si dotazování na negativa a brát je sportovně! . . . . . . . . 90

Tycho de Brahe, memento i vzor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

Zlý jazyk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

IX. JAK SE LIDÉ BRÁNÍ? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

X. RADA A POMOC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

XI. JAKÉ JE TO U VÁS? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

MÍSTO ZÁVĚRU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

PŘEČTĚTE SI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119


I 7 I

Motto

„Šťastné manželství nemůže být cílem. Za šťastného můžeme

považovat člověka, který je šťastný deset minut denně. Stále

šťastný dokáže být jen imbecil.“

M. Plzák, psychiatr

„Všude je nějaká pravda, kterou můžete ověřit experimentem,

ale tady je najednou těch pravd nekonečné množství. Největší

problém v ekonomii je naučit žáky, že neexistuje univerzální

pravda. Že jsou naprosto protichůdné názory, které jsou oba

pravdivé.“

J. Hurník, ekonom

(určení „v ekonomii“ zde lze zaměnit

za výraz „v manželství“)

„Muž: Co jest příčinou, proč drahá se ke mně chováte tak

odtažitě? Dříve tomu bylo jinak!

Žena: Jiný.“

Humoristické listy 1896


I 8 I


I 9 I

I. CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE

KRIZE... A JE VŮBEC?

Jedním z pilířů tradiční vědy o manželství byl názor, že lze určit a popsat určitá období, v nichž je rozpad vztahu pravděpodobnější než jindy, a naučit manžele na ně reagovat. Pak se duha klidu a míru opět objeví nad partnerskou krajinou.

Byla tak popsána dvě krizová období. První a druhé. První mezi třetím a sedmým rokem manželství. Druhé výrazně později – mezi 17 až 25 lety manželského soužití.

První krize vyplývá z přerodu romantiky do všedních starostí. Automatické souznění líbánek bývá nahrazeno řešením ne vždy nejpříjemnějších úkolů a situací, na něž pár nemá stejný názor. Sex již také dávno nemá přitažlivost více či méně kradmých chvil – ne-li přímo „zakázaného ovoce“. Co je doma, počítá se, ale neláká. Mít dítě je báječné, ale práce je kolem něho víc než dost, peněz bývá málo a času na společné zájmy páru též. A nemít dítě? To je přece proti lidské přirozenosti. Přinejmenším odpovídat na otázky typu:

„A kdy už vy budete něco mít?“

Je k vzteku. Mezi námi – již pouhá otázka, která „sype sůl do rány“ bezdětnosti, může být tak či onak problém. Výsledkem jsou hádky, pocity zklamání, podrážděnost, výčitky.

Recept doporučující, co v krizi dělat, je poměrně jednoduchý. V první vývojové krizi nediskutovat o manželství, nerozebírat, co a jak je jiné, než jsme si představovali, zapomenout na chiméru věčné romantické lásky a zaměřit se spíše na řešení praktických problémů. Dát šanci oběma ve dvojici věnovat se svým zájmům, a mají-li kariérní ambice, i profesi. Není třeba zoufat, do roka bude lépe.

I 10 I

Druhá vývojová krize bývá méně nápadná a často i méně hluboká. Je směsí citlivosti, podrážděnosti vůči druhému, vyrovnávání se s tím, že děti buď již „odletěly z hnízda“, nebo místo drahých rodičů potřebují spíše milé peníze. K tomu všemu to začíná být doma nudné, nic světoborného se neděje, oblíbené manželovy historky slyšela manželka již mnohokrát a její vyprávění o přítelkyních muž příliš nesnáší. Potahy na křeslech jsou jaksi ošoupané, chtělo by to vymalovat, pořídit nové povlečení, koberce i nábytek, ale vlastně není ani proč a pro koho. Když ještě ke všemu není ani za co, je to dvojnásob k vzteku. Kolem je tolik milionářů a my budeme snad do smrti „sociálky“.

Recept, jak na to, je opět jednoduchý – čímž samozřejmě není řečeno, že se dá jednoduše realizovat. Odpoutat se od běžných starostí, které se mnohdy řeší jaksi „samospádem“, nehledat radost a pohodu jen uvnitř manželského svazku, ale programově jej otevřít novým podnětům. Cestovat, rozvíjet zájmy a splnit si v jejich rámci ledacos z toho, na co dříve nebyl čas nebo peníze. Dopřát si kulturní prožitky a vůbec radosti. Sex přijímat s nadhledem – po x letech sice nepřináší nové objevy, ale přesto má svou hodnotu, dnes již abstrahující od jeho výkonové složky. V tomto směru lze počítat i se sexuálními pomůckami, jakožto náhradou penisu, protože každý orgasmus je povznášející bez ohledu na to, jaká stimulace byla předehrou. Poměrně smírný a zcela jistě vyčkávající má být přístup k eventuální nevěře partnera. Nejlépe je věci nevyhrocovat, počkat, a situace se vyřeší sama od sebe.

Společným znakem obou partnerských krizí je jak jejich zákonitost, tak i normálnost obou účastníků. Nejsou tedy nečekanou ranou osudu, ale spíše daní za vcelku harmonické manželství, a nepostihují výhradně excentriky, podivíny či jiné, jak se malebně říká, týpky. Nemusejí se přitom přihodit jen tam, kde alespoň jeden z dvojice je osobností s disharmonickými rysy. Jsou to zlé věci, jež se stávají i dobrým lidem. Zmíněné osobnostní disharmonie krizovou situaci ovšem zhoršují. Vůbec nejpodstatnější z této manželské šlamastyky je patřičný happy end. Prostě bude lépe! To vše můžeme přímo demonstrovat na grafu uváděném ve starších příručkách manželské terapie, který vzhledem poněkud připomíná menstruační kalendář. Do políček označujících jednotlivé roky soužití se zaznamenává, jak dalece bylo v daném roce soužití spokojené – zda ideální; značně, převážně, částečně

I 11 I

spokojené nebo zda bylo spíše nespokojené, převážně nespokojené, hodně nespokojené, nebo dokonce takřka nesnesitelné. Z údajů, řazených za sebou do sloupce, lze snadno vytvořit křivku. Pro zkušeného poradce je pak již hračkou vysvětlit její kolísání ve smyslu „jednou jsme dole, podruhé nahoře“. Pokud jsme nyní v „minusu“, je to jen výkyv a bude zase lépe. Stačí vydržet a srdéčka začnou opět tlouct v jednom rytmu.

Dnes víme, že vše je složitější, ale přece jen není šprochu... Ne dvě krize, ale dva poznatky z onoho pojetí mají platnost zákona:  První: krize může v manželství nastat v prvních měsících trvání a pak

ve všech, jež následují (dokud nás smrt nerozdělí).  Druhá: krize je zlá věc, která se stává i slušným lidem. Přítomnost „ne

slušného“ nebo „neslušných“ (ve smyslu disharmonických osobností)

krizovou situaci výrazně komplikuje a snižuje naději na nápravu.

K oběma poznatkům je možno přidat bonus, do jisté míry inspirovaný úvahami o periodizaci krizí, který zní:

Změny zvyšují pravděpodobnost nástupu krize. Změnou je přitom cokoliv, co provází cestu naším životem i životem našich blízkých.

Jde o tzv. životní události, uzlíky na oné cestě životem. Od podstatných – namátkou narození dítěte, jeho nástup do školy, jeho onemocnění, náš nástup na mateřskou dovolenou i její ukončení, změny a problémy v povolání, nezaměstnanost, nemoci – až po maličkosti – příjezd příbuzných nebo jeho očekávání a s tím spojená nutnost úklidu, aby nás nepomluvili (přitom se nám uklízet příliš nechce). Lenost vyprovokuje brilantní racionalizaci – raději si něco vyříkáme, než abychom uklízeli. Mezi změny patří také plánovaná dovolená nebo očekávání příchodu Vánoc... Není podstatné, zda jde o záležitosti, na které se těšíme. Není nejdůležitější, zda jsou spojeny se slavnostmi nebo s tryznami, podstatná je právě změna.

Žebříčky závažnosti životních událostí vznikly díky rozboru pojistných událostí, kdy se zjistilo, že u pojištěných nastává během krátkého období řada těchto událostí. Obdobně i v úvahách o partnerské krizi lze najít určitý

I. KAPITOLA


I 12 I

souběh příčin. Například: máme malý byt s nedostatkem soukromí, blíží se Vánoce, což znamená mimo jiné finanční problémy s dárky, návštěvu příbuzných a zvýšenou tendenci bilancovat. Ve smyslu rčení „náhoda přeje připraveným“ byl právě v tento čas svolán maturitní večírek po x letech, kde se manžel/ka setkal/a s dávnou láskou. Ta se ve svém manželství dokonale nudí, eventuálně sama uvažuje o rozvodu a potřebuje si zvýšit sebevědomí, potažmo „zaplašit kurděje“ života bez pochval... Vliv jednotlivých faktorů se v rámci souběhu příčin nesčítá, ale násobí. V pohádce o Šípkové Růžence zakázali v království všechny ostré předměty, aby se nenaplnila dávná věštba. My můžeme manželství extrémně uzavřít, s nikým se nestýkat, vyhýbat se všem možným změnám a nepíchnout se o trn růže. To ovšem nic nezmění na faktu, že si s protějškem půjdeme na nervy v důsledku stavu zvaného ponorková nemoc.

Krize se liší jak intenzitou, tak délkou.  Lehká krize trvá krátce, má spíše charakter několika střetů a brzy zmizí.

Úvahy o rozvodu zde nemají podstatné místo. Partneři si jdou spíše „na

nervy“, než aby chtěli soužití likvidovat. Tím samozřejmě není řečeno, že

slovo rozvod nemůže zaznít. Je to něco podobného jako chřipka a smrt.

Při chřipce se občas cítíme „na umření“, ale poměrně brzy je obvykle vše

jinak. Důraz nutno položit na ono „obvykle“. Jsou případy, kdy pacient

chřipku nepřežije, stejně jako se může stát, že se k lehké krizi přidruží

různé komplikace. Ta pak teoreticky může skončit rozvodem.  Středně těžká krize trvá týdny nebo spíše měsíce. Je spojena s vý

raznou, byť kolísavou mírou nepřátelství. Opakovaně se při ní objevují

pokusy „udělat tlustou čáru“ a začít znova. Bývají marné. Partneři, byť

mají sebelepší předsevzetí, se brzy znovu hádají. Opravdový klid není

doma v této fázi nikdy. Když je ticho, tak spíše formou očekávání, co

zase bude, nebo vinou uraženého mlčení.  Těžká krize je záležitost dlouhodobá, je spojena s pocity odporu vůči

partnerovi. Jde o silnou, ne přechodnou averzi. Nastává rozvrat in

strumentálních složek soužití. Rodinný krb tedy chladne, peníze se

na domácnost nedávají – spíše „ulívají“ na různá tajná konta nebo do

obálky k mamince, eventuálně do sejfu, k němuž nemá druhý přístup.

I 13 I

Partneři buď zle mlčí, nebo si vskutku zle nadávají. Složité je to s péčí

o děti. Zcela degeneruje tam, kde vyžaduje spolupráci mezi dospělými.

Pokud se týče jednoho z rodičů, může jak vymizet, tak nápadně zesílit.

V prvním případě ve svých rozvodových úvahách na další péči o dítě

v podstatě rezignuje, ve druhém případě si může dítě tzv. kupovat. Je

naivní předpokládat, že v rozvinuté a intenzivní krizi partneři horují pro

okřídlené „přestáváme být manžely, zůstáváme být rodiči“. To je spíše

napadá:

„Jdi si (eventuálně půjdu), ale dítě už neuvidíš.“

Manželství je párové soužití ohrožované permanentně potenciální krizí.

Předchozí větu lze použít i jako test.

Souhlasíte s ní? Vyplývají z toho dvě zprávy. Dobrá a špatná.

První: máte pravdu a nejste, jak se říká, dnešní.

Ta druhá: souhlas s onou větou neříká nic o prognóze vašeho manželství, tím méně z něj lze dedukovat, že vaše manželství bude procházka růžovým sadem.

Nesouhlasíte s ní? Zřejmě jste duše romantická s tendencí sebe i život poněkud idealizovat. Obdobně i v tomto případě v zásadě platí, že nesouhlas s výše uvedenou větou neříká nic o prognóze vašeho manželství.

Zejména dobrosrdečným romantikům, na svém protějšku poněkud závislým, je nutno zdůraznit pozoruhodný úskok manželských krizí. V případě, že nejsou opravdu velmi intenzivní a vyhraněné, „klamou tělem“. Tj. v nepřítomnosti partnera nabýváme spíše smířlivého ladění a sami před sebou se holedbáme, jak za všemi problémy uděláme již definitivně tlustou čáru, necháme nad nimi zavřít vodu a vše se k dobrému obrátí. Pevně tomu věříme. Jakmile ale spatříme partnera, a tudíž i „parťáka“ v krizi, rozčílí nás již jen svou existencí – a to on ještě navíc promluví či se nějak tváří. Konflikt se znovu rozhoří. I proto bývá léčivé tzv. prostorové oddělení, kdy

I. KAPITOLA


I 14 I

krizí postižený pár není spolu. Je to také vysvětlení toho, proč si lidé v part

nerské krizi nemohou nic vyříkat. Ne že by to nebylo potřeba, ale nejde

to. Řádově během sekund, v ojedinělých případech minut, se pohádají.

Hádkou to nemusí skončit, mohou se i poprat. Tlusté čáry se pak virtuálně

neobjeví nad zajizvenou oblastí konfliktu, ale bývají patrné v obličeji i jinde

po těle. Poměrně velké procento českých manželských párů žije v kuchyni,

tráví zde hodně času a užívá ji mimo jiné i jako místnost pro vyříkávání.

Na základě praxe soudního znalce jim důrazně doporučuji, aby nelitovali

nákladů a místo nože na krájení chleba si pořídili elektrický kráječ.


I 15 I

II. MALÝ APERITIV MOŽNÝCH

MANŽELSKÝCH PROBLÉMŮ

„Pověz miláčku, co čekáš od života...“ je nejen začátek známé písně, ale i otázka, která by měla zaznít předtím, než si vzájemně řekneme ano. Poté již bude průnik života a manželství dokonalý. Za ostýchavé, příliš tiché a nesmělé shrnuli typická očekávání mužů a žen v manželství na počátku devadesátých let manželé Kratochvílovi. Muži prý čekají, že bude doma uvařeno, uklizeno, vypráno a útulno. Sex budou mít, kdykoliv si jej ONI budou přát. Navíc se jim dostane trvalého obdivu za vše, co pro rodinu a svět činí, a nebudou zatěžováni starostmi, o něž nestojí. Ty může ostatně vyřešit manželka.

Ženy se v požadavcích a očekáváních jeví univerzitnímu profesorovi klinické psychologie Stanislavu Kratochvílovi a jeho manželce, speciální pedagožce, daleko romantičtěji. Očekávají možnost posedět a popovídat si s partnerem, hřát se v paprscích jeho duševního porozumění. Nemuset o všechno stále říkat, ale vědět, že muž vycítí sám, co ony potřebují, a přispěchá, aby to zařídil. Muž má mít prostě ženu rád, a to po celý život, a má to umět vyjádřit nejen po svém, ale i po jejím.

Dlužno dodat, že tento s nadhledem a humorně sepsaný souhrn postřehů z praxe říká víc než mnohé statisticky dokonalé výzkumy. Pokud něco z uvedeného chybí, neznamená to samo o sobě ještě manželskou krizi. Možná je to její aperitiv, předehra nebo mina nášlapná, o níž nevíme, kdy a kde vybuchne.

+


I 16 I

III. PAPÍRY NA HLAVU LZE

ZÍSKAT, PAPÍRY NA

ŠŤASTNÉ MANŽELSTVÍ NE

„Manželství je dobré pro dobré,“ říká jeden z okřídlených výroků moudrých hlav. Shrnuje vcelku rozšířený názor, který tvrdí, že dva kvalitní lidé se musí domluvit a vzájemně se chápat. Není tomu tak. Respektive, podobně jako jinde ve vědě o manželství, jsou i zde zákonitosti pravděpodobnostní, kde nikdy není nic jistého. Jednoznačně nejsou zodpovězeny ani otázky:  „Přitahují se protivy, nebo lidé podobných vlastností?“  „A přitahují-li se, jak dlouho jim tato přitažlivost vydrží?“

Zastánci teorií podobnosti tvrdí, jak ostatně z názvu vyplývá, že čím podobnější jsou partneři, tím větší je jejich partnerská spokojenost. Ovšem pozor, nejde ani tak o rysy postihované obvyklými typologiemi, ale o podobnosti komplexnější. Nestačí tedy, setkají-li se dejme tomu dva cholerici (flegmatici, sangvinici či melancholici, introverti, extraverti, cyklotymové, schizotymové, viscerotonici, somatotonici, cerebrotonici, dva amorfní, pasionovaní – tj. ctižádostiví a cílevědomí, pyknici, atletici apod.). Podstatné je, zda vedle temperamentové podobnosti mají i obdobný systém hodnot, pracovních a mimopracovních zájmů a zda jsou formováni obdobným výchovným stylem ve výchozí rodině. Zvláště důležitý je prý obdobný podíl moci a rozhodování otce i matky.

Pozornost získali, ale revoluci v matrimoniologii nevytvořili ani zastánci teorií vzájemného doplňování a komplementarity. Ti se zjednodušeně řečeno domnívali, že k vitálnímu cholerikovi se hodí flegmatik, jehož hned tak nic z míry nevyvede. Ve své jednoduchosti je velmi nosný přístup varující před zakázanými typy. Sem patří lidé s abnormálními rysy osobnosti, zejména hysterici, žárlivci, povaleči, pedanti, alkoholici a osoby závislé na rodičích.

I 17 I

Opět je zde paradox. Norma je široká, a tak „vzdálenost“ v projevu mezi

tím, co ještě je na obou stranách v normě, a tím, co na jedné straně ještě v normě je, ale na druhé straně již v normě není, může být rozdílná. Jinými slovy dva „normální“ lidé se od sebe mohou lišit víc než člověk „ještě normální“ od člověka „již nenormálního“. Pozor bychom si měli dávat na vyhraněné jedince. Více kompatibilní bývají středně rozvinuté typy. Někdy si alespoň po určitou dobu porozumí dva lidé, kteří se nacházejí poněkud mimo normu. To je případ pedantů. Pár pro okolí příliš přesných a pořádkumilovných lidí si docela porozumí, ale jinde, škoda slov...

Extrém obtížné přizpůsobivosti tvoří klasická hysterie – v hodnocení

kompatibility je chápána jako živá představivost, předvádění se, přehánění, a to i přehánění vlastního postižení a trápení. Daleko od ní nejsou ani příliš citlivé osobnosti, kterých se hned vše dotkne. Že je těžké žít s osobami explozivními (tj. s choleriky „na druhou“), to dá rozum. Jistých zkušeností, nadhledu a „rozumu“ je potřeba i k tomu, aby byl tolerován suchý, uzavřený, city neprojevující schizoidní typ.

Tříšť těchto poznatků integruje americký výzkum, který vytvořil osm

rizikových partnerských skupin. Dříve než se do nich začteme, uvědomme si, oč je snazší popsat dvojice, kterým to spolu takříkajíc nepůjde, než naopak typy, na jejichž zlatou svatbu lze vsadit. Možná je to proto, že „tutovky“ vskutku neexistují. „Černou“ osmu tvoří: 1. Aktivní, dominantní, rázná žena, která si umí se vším poradit a pasivní

muž s pesimistickým přístupem k životu. Ona mu bude připadat jako

rychlík kombinovaný s přepadovým komandem. On jí bude popuzovat

svým pesimismem a laxností. 2. Autoritativní muž a aktivní žena. Oba činorodí se schopností vést. Kosa

může padnout na kámen. 3. Oba činorodí a aktivní partneři s tendencí vyvolávat spory, ale neřešit

je. Rozpory se mohou hromadit a může dojít až k výbuchu. 4. Aktivní, asertivní, snaživá žena a flegmatický, konzervativní, opatrný

muž. Bystřina a tůň.

III. KAPITOLA


I 18 I

5. Partneři zásadně skrývající konflikty, kteří nejsou schopni si je přiznat.

Fasáda musí být dokonalá, nespokojenost nesmí být znát. Tyto páry

jsou zvýšeně ohroženy psychosomatickými onemocněními. 6. Úzkostná, vzájemně až přehnaně závislá dvojice. Každý rozpor vnímají

jako začátek konce. 7. Úzkostný muž a žena s depresivním laděním. Jejich úzkostně depre

sivní potenciál se nesčítá, ale násobí. 8. Cholerik a váhavá, citlivá, nerozhodná žena. Muž vyvolává v ženě

úzkost či strach, ona ho rozčiluje svým opatrným přístupem k životu.

On vybuchne, ona se ještě více zhrozí. Spíše než začarovaný kruh

vzniká spirála napětí.

Výběr lze samozřejmě doplnit, namátkou:

9. Neklidný, stále jakoby roztěkaný a systematické práce méně schopný

muž, nezřídka trpící lehkou mozkovou dysfunkcí. V dětství byl označo

ván jako „z hadích ocásků“ nebo „živé stříbro“. Na druhé straně pečlivá,

ctižádostivá a konzervativní žena s černobílým pohledem na svět. 10. Citově chladný a odtažitý muž a žena „toužící po pohlazení“. Jinými

slovy muž schizoid a prostě žena.

Dá se říci, že v podstatě každá partnerská kombinace může přinést

problémy. Navíc platí Murphyho zákon:

„Pokud by snad daná partnerská kombinace problém nepřinášela, pře

jede alespoň jednoho z dvojice vlak.“

I 19 I

VNITRO – NITRO a okolí

Pro lepší orientaci v nejčastějších příčinách a projevech krizového vývoje v manželství lze užít tradiční rozdělení M. Plzáka. Toto rozdělení v podstatě přebírá i S. Kratochvíl, oba současní klasikové vědy o manželství. Popisují krizové faktory vnější a krizové faktory vnitřní.

Mezi vnitřní manželské krizové situace řadí komunikaci, rodinné hospodaření, využití volného času, výchovu dětí a sexuální soužití. Mezi vnější krizové situace zařazují vlivy rodičů, příbuzných, přátel a mimomanželské vztahy.

Již sám výraz „krizové situace“ vyvolává v obou případech představu jakéhosi záporného „pnutí“, a to buď uvnitř manželství, nebo v jeho okolí (čímž je manželství atakováno). Slova vnitřní a vnější je v dané souvislosti možno dávat do uvozovek. To proto, abychom zdůraznili jistou schematičnost takového rozdělení. Jednotlivé vlivy se totiž „vně“ i „uvnitř“ propojují, aby se posléze spojily v určitý celek. Ten je jak známo víc než pouhý souhrn částí. Již také proto, že vnější dopady se jakoby lámou či násobí vnitřní konstelací a naopak.

III. KAPITOLA




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist