načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jak pozorovat ptáky – Antonín Krása

Jak pozorovat ptáky

Elektronická kniha: Jak pozorovat ptáky
Autor: Antonín Krása

- V rukou držíte unikátního průvodce, jenž je určen nejen zkušeným ornitologům, ale i laikům, kteří chtějí proniknout do ptačí říše a poznat nejznámější druhy ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  209
+
-
7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 295
Rozměr: 23 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace: Petra Mertová
Skupina třídění: Zoologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-2508-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V rukou držíte unikátního průvodce, jenž je určen nejen zkušeným ornitologům, ale i laikům, kteří chtějí proniknout do ptačí říše a poznat nejznámější druhy vyskytující se na našem území. Autor pro vás vybral 122 druhů. Kromě popisů jednotlivých ptáků a jejich životních projevů, sepsal i to, kde u nás daní ptáci žijí a jak je na tom stav jejich populace u nás i v Evropě. Každý z popisovaných druhů je doplněn nádhernou ilustrací a u každého je rovněž místo na zápis poznatků z vlastního pozorování.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Antonín Krása - další tituly autora:
Jak pozorovat ptáky Jak pozorovat ptáky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jak pozorovat ptáky

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Antonín Krása

Jak pozorovat ptáky – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2019

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


POTÁPLICE / POTÁPKY 12 Potáplice severní . . . . . . . . . . . . . . . 14 Potápka malá . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Potápka roháč . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 VESLONOZÍ / BRODIVÍ 20 Kormorán velký . . . . . . . . . . . . . . . 22 Bukač velký . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Volavka popelavá . . . . . . . . . . . . . . 27 Čáp bílý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Čáp černý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 VRUBOZOBÍ 34 Hohol severní . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Polák chocholačka . . . . . . . . . . . . . 38 Polák velký . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Zrzohlávka rudozobá . . . . . . . . . . . 42 Čírka modrá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Kachna divoká . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Husa velká . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Labuť velká . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 DRAVCI 54 Jestřáb lesní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Káně lesní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Krahujec obecný . . . . . . . . . . . . . . . 60 Luňák červený . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Moták pochop . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Orel mořský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Orel skalní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Včelojed lesní . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Ostříž lesní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Poštolka obecná . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Sokol stěhovavý . . . . . . . . . . . . . . . 76 HRABAVÍ 78 Bažant obecný . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Koroptev polní . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Křepelka polní . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Tetřívek obecný . . . . . . . . . . . . . . . . 86 KRÁTKOKŘÍDLÍ 90 Drop velký . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Chřástal polní . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Chřástal vodní . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Lyska černá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Slípka zelenonohá . . . . . . . . . . . . . 100 Jeřáb popelavý . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

BAHŇÁCI 104

Pisila čáponohá . . . . . . . . . . . . . . . . 106

Bekasina otavní . . . . . . . . . . . . . . . . 108

Sluka lesní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

Jespák bojovný . . . . . . . . . . . . . . . . 112

Koliha velká . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

Pisík obecný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

Vodouš kropenatý . . . . . . . . . . . . . . 118

Čejka chocholatá . . . . . . . . . . . . . . . 120

Kulík říční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

DLOUHOKŘÍDLÍ /

/ MĚKKOZOBÍ 124

Racek bouřní . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

Racek chechtavý . . . . . . . . . . . . . . . 128

Rybák obecný . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

Holub hřivnáč . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

Hrdlička zahradní . . . . . . . . . . . . . . 135

SOVY 138

Kalous ušatý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

Puštík obecný . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142

Sýc rousný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144

Výr velký . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

Sova pálená . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

KUKAČKY / LELKOVÉ /

/ SVIŠŤOUNI 150

Kukačka obecná . . . . . . . . . . . . . . . 152

Lelek lesní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154

Rorýs obecný . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156

SROSTLOPRSTÍ 158

Dudek chocholatý . . . . . . . . . . . . . . 160

Ledňáček říční . . . . . . . . . . . . . . . . . 162

Vlha pestrá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

ŠPLHAVCI 166

Datel černý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

Krutihlav obecný . . . . . . . . . . . . . . 170

Strakapoud velký . . . . . . . . . . . . . . 172

Žluna zelená . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

PĚVCI 178

Chocholouš obecný . . . . . . . . . . . . . 180

Skřivan polní . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182

Břehule říční . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184

Jiřička obecná . . . . . . . . . . . . . . . . . 186

Vlaštovka obecná . . . . . . . . . . . . . . 188

Konipas bílý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190

Konipas horský . . . . . . . . . . . . . . . . 192

Linduška lesní . . . . . . . . . . . . . . . . . 194

Brkoslav severní . . . . . . . . . . . . . . . 196

Skorec vodní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198

Střízlík obecný . . . . . . . . . . . . . . . . . 200

Pěvuška modrá . . . . . . . . . . . . . . . . 202

Bramborníček černohlavý . . . . . . 204

Červenka obecná . . . . . . . . . . . . . . 206

Drozd zpěvný . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208

Kos černý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211

Rehek domácí . . . . . . . . . . . . . . . . . 214

Rehek zahradní . . . . . . . . . . . . . . . . 216

Slavík obecný . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218

Budníček menší . . . . . . . . . . . . . . . . 220

Cvrčilka říční . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222

Pěnice černohlavá . . . . . . . . . . . . . 224

Pěnice hnědokřídlá . . . . . . . . . . . . 226

Rákosník proužkovaný . . . . . . . . . 228

Rákosník velký . . . . . . . . . . . . . . . . . 230

Sedmihlásek hajní . . . . . . . . . . . . . 232

Králíček obecný . . . . . . . . . . . . . . . . 234

Lejsek bělokrký . . . . . . . . . . . . . . . . 236

Lejsek šedý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238

Mlynařík dlouhoocasý . . . . . . . . . . 240

Sýkora koňadra . . . . . . . . . . . . . . . . 242

Sýkora modřinka . . . . . . . . . . . . . . . 245

Brhlík lesní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248

Šoupálek krátkoprstý . . . . . . . . . . . 250

Moudivláček lužní . . . . . . . . . . . . . 252

Žluva hajní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254

Ťuhýk obecný . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256

Havran polní . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258

Kavka obecná . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260

Krkavec velký . . . . . . . . . . . . . . . . . 262

Vrána obecná šedá . . . . . . . . . . . . . 264

Sojka obecná . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266

Straka obecná . . . . . . . . . . . . . . . . . 268

Špaček obecný . . . . . . . . . . . . . . . . . 270

Vrabec domácí . . . . . . . . . . . . . . . . . 272

Čížek lesní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274

Konopka obecná . . . . . . . . . . . . . . . 276

Stehlík obecný . . . . . . . . . . . . . . . . . 278

Zvonek zelený . . . . . . . . . . . . . . . . . 280

Pěnkava obecná . . . . . . . . . . . . . . . 282

Dlask tlustozobý . . . . . . . . . . . . . . . 284

Hýl obecný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286

Křivka obecná . . . . . . . . . . . . . . . . . 288

Zvonohlík zahradní . . . . . . . . . . . . 290

Strnad obecný . . . . . . . . . . . . . . . . . 292

Strnad rákosní . . . . . . . . . . . . . . . . . 294

2

ÚVODOBSAH


ÚVOD DO SVĚTA PTÁKŮ Ptáci a jejich charakteristika Ptáci patří mezi obratlovce. Od ostatních obratlovců se liší tím, že mají zobák, peří, létají ve vzduchu a snášejí vejce. Zobák ptákům umožňuje lépe sbírat potravu, než je tomu u plazů. Aby mohli létat, mají anatomicky uspořádané tělo. Mají křídla a lehké tělo. Lehkosti těla napomáhají plicní vaky, které pronikají až do kostí a pneumatizují je. Proto kosti mohou být velké, a přitom jsou lehké. Plicní vaky navíc umožňují lepší hospodaření s kyslíkem při dýchání. Ptáci se za letu nezadýchají. Oproti plazům mají z hlediska rozmnožování většinou silně vyvinuty rodičovské instinkty a o mláďata se dokáží dokonale postarat. Staví si hnízda, sedí na vejcích, krmí své mladé. Ptáci mají velmi dobře vyvinutý zrak. Vidí daleko a detailně. Sluch mají dobře vyvinutý hlavně sovy.

Dá se říci, že proti ostatním skupinám o bratlovců

je pro ptáky nejtypičtější ovládnutí vzduchu, podobně jako ryby ovládají vodu a savci souš. Avšak i mezi savci najdeme ty, kteří dokáží létat, například netopýry. Ostatní obratlovci dokáží pouze plachtit. Týká se to nejen obojživelníků, plazů, ale i ryb. Naopak tučňáci jsou ptáci, kteří převážnou část života tráví ve vodě, a někteří ptáci létat vůbec neumějí, tak jenom běhají, jako například pštrosi. Snášení vajec je pro ptáky typické, ale i plazi a primitivní savci vejce snášejí. Ptáky charakterizuje pouze peří. To mají jenom oni. A jejich peří bývá velmi krásné, je různotvárné a barevné. Nejen v tropech, ale i u nás žijí ptáci, kteří mají peří v barvě všech odstínů duhy. Jsou modří, žlutí, červení, zelení, černí a bílí. Ptáci jsou pravou okrasou živé přírody. A umí ještě něco – umí zpívat. Žádný jiný živý tvor, kromě lidí, to tak nedokáže.

S ptáky se můžeme setkat prakticky všude na

celé Zemi. Žijí v lesích, polích, pouštích, na horách, na ledu v Antarktidě, uprostřed oceánů, v městských aglomeracích i v lidských obydlích. Udává se, že na Zemi žije bezmála 10 000 druhů ptáků, kteří se mezi sebou mnohdy výrazně liší. Nejmenší pták světa, kalypta nejmenší z Kuby, je velikosti našeho čmeláka. Samec

měří 55 mm, z toho tělo jen polovinu, zbytek tvoří

ocas a zobák. Váží 2,6 g. Naopak největším ptákem

byl do 18. století pštros moa z Nového Zélandu,

který měřil až 5 m. Vyhubili ho tam Maorové už před

příchodem Evropanů. Ještě více se mezi sebou ptáci liší

celkovým vzhledem. Odlišují se tvarem těla, rozdílnými

proporcemi a velikostí jednotlivých částí těla. Hlavně

však ozdobností peří a především jeho barvou. Výrazně

se ptáci mezi sebou liší také způsobem života, svým

chováním a životními projevy, včetně příjmu potravy

a rozmnožování. Pokud se naučíme všímat si uvedených

rozdílností mezi nimi a naučíme se znát charakteristiky

jednotlivých druhů, jsme už jen krůček k tomu,

abychom jim porozuměli a je spolehlivě určili. Aby

bylo možné lépe se orientovat mezi jednotlivými druhy

rostlin a zvířat, sestavil již v roce 1735 Carl von Linné

(1707–1778) přehledný systém. Ve svém principu platí

s určitými změnami dodnes. Linné vycházel zejména

z morfologických znaků, později byl systém korigován

z ontogenetického hlediska. Dodnes je podle něj třída

PTÁCI členěna na řády. U nás jsou to následující řády:

• Potáplice

• Potápky

• Veslonozí

• Brodiví

• Vrubozobí

• Dravci

• Hrabaví

• Krátkokřídlí

• Bahňáci

• Dlouhokřídlí

• Měkkozobí

• Sovy

• Kukačky

• Lelkové

• Svišťouni

• Srostloprstí

• Šplhavci

• Pěvci

3

ÚVOD DO SVĚTA PTÁKŮ

ÚVODOBSAH


Všechny řády jsou dále členěny na čeledi, ty pak

na rody a dále na druhy. Například rehek domácí patří do řádu pěvců (Passeriformes), čeledi drozdovití

(Turdidae), do rodu rehek (Phoenicurus) a druh je rehek

domácí (Phoenicurus ochruros). V Evropě žijí celkem čtyři

druhy rehků rodu Phoenicurus. Tah ptáků Zajímavým projevem ptáků je tah. Nutno uvést, že táhnout mohou i motýli, u nás například babočka admirál, ale i savci, jako třeba někteří netopýři, nebo ryby. U ptáků je ale tato činnost nejnápadnější. Podle toho, zda u nás zůstávají celý rok, nebo letí do teplých krajin, se rozdělují na ptáky stálé a tažné. Mezi nimi je ještě skupina částečně tažných ptáků. Do ní můžeme zařadit ty, u kterých někteří jedinci od nás na zimu odlétají, ale jiní ptáci stejného druhu zůstávají přes celou zimu. Děje se tak proto, že Česko je na hranici stálých a tažných populací téhož druhu. Na sever a východ od nás jsou všichni ptáci tažní a populace ptáků na jihu a západě jsou stálé. Příkladem takového druhu ptáka je kos černý. Zároveň k nám přilétnou ptáci téhož druhu odjinud.

Ještě se u nás čas od času objeví ptáci, kterým říkáme

zimní hosté. To jsou také tažní ptáci, kteří k nám letí ze severu nebo východu zimovat, podobně jako naši ptáci létají do Afriky. V létě u nás ale nežijí. Invazní ptáci jsou ti, kteří se jednou za dlouhý čas objeví znenadání na určitém místě a zahnízdí tam. Pak se neobjeví třeba desítky let. V Evropě a také u nás to byl před lety stepokur kirgizský, původem ze Střední Asie.

Proč jsou někteří ptáci stěhovaví? Hlavní příčinou

je potravní nabídka. Všichni výhradně hmyzožraví jedinci, zejména ti, co se živí létajícím hmyzem, jsou přísně tažní. V zimních měsících u nás hmyz nelétá, a proto by se ptáci neuživili a uhynuli by. Na výslunných místech a pod listím se občas pro hmyzožravé ptáky k sezobnutí něco najde. Nestačí to však na jejich plnohodnotnou výživu, takže také odlétají, příkladem mohou být drozdi zpěvní, to jsou tažní ptáci. Některé druhy, jako červenka obecná nebo rehek domácí, dokáží na vhodných místech dlouho do zimy přežívat, ale často při nástupu pozdních mrazů uhynou. Nebo mají „štěstí“, že žijí někde na hnojišti, ve stáji nebo jiném příznivém místě, přiživí se i něčím jiným a přežijí. Naši přísně tažní ptáci, jako vlaštovky, pěnice, vlhy, dudci, čápi, chřástali v zimovišti v teplé

Africe nehnízdí. Hmyzu a ostatní potravy je tam sice dost,

ale i tak hnízdí pouze u nás. Je to proto, že den v Africe

trvá jen 12–13 hodin, a to je krátká doba na to, aby tito

ptáci mohli odchovat mláďata. U nás je v té době den

dlouhý 14–16 hodin, a to je pro ně rozhodující. Z toho

se dá odvodit, že vlastně neplatí, že by tažní ptáci od nás

na zimu odlétali „do teplých krajin“, ale platí, že k nám

z Afriky na léto přilétají hnízdit. Odlétají na zimu pryč,

protože by se neměli čím živit, ne proto, že by jim byla

zima. I když ta je jim také.

U nás žijí i ptáci, kteří se hmyzem také živí prakticky

celý rok, sbírají ale hmyz a jeho vývojová stadia, která

se u nás vyskytují celoročně. Jedná se o vajíčka, larvy

a kukly hmyzu, které přezimují na větvičkách, pod kůrou

stromů a v jejích puklinách, ve dřevě stromů i v zemi.

Některé jsou sice malé, ale sýkorám a králíčkům to

dostačuje, a proto neodlétají. Podobně i datlovití ptáci

mají ve dřevě a kůře stromů dostatek larev hmyzu,

a proto se řadí mezi stálé ptáky. Navíc si sýkory a datli

umí doplnit potravu i z jiných zdrojů, jako jsou semena

jehličnanů. Mezi stálé ptáky u nás patří především

většina z těch, kteří se živí semeny rostlin a stromů.

Zde můžeme zařadit pěnkavy, stehlíky, zvonky, strnady,

křivky a další. Složitější je to s tahem většiny vodních

ptáků, kteří získávají svoji potravu ve vodě. Pokud nejsou

potravními specialisty, mají dostatek potravy, dokud

voda nezamrzne. Jestliže je ale tato „spižírna“ uzavřena

ledem, musí letět tam, kde je hladina vody přístupná.

Proto mohou být vodní ptáci u nás někdy celou zimu, ale

většinou odlétají tam, kde voda nezamrzá.

A kam vlastně od nás ptáci létají na zimu? Ti, kteří

jsou výhradně hmyzožraví, létají většinou do střední

a jižní Afriky. Výjimečně někteří naši ptáci od nás odlétají

do Indie, což je například lejsek malý. Až do Austrálie

táhne z evropských ptáků, žijících i u nás, rybák obecný.

Ostatní létají do střední až severní Afriky. Velká skupina

našich ptáků cestou do Afriky zůstane již ve Středomoří,

4

ÚVOD ÚVOD


v Itálii, ve Francii a ve Španělsku. Někteří naši opeřenci nelétají na zimu na jih, ale na severozápad do Nizozemí. Jedná se třeba o čejku chocholatou. Mezi rekordmany v délce tahu patří z našich ptáků již uvedený rybák obecný a dále čáp bílý a ťuhýk obecný. Ti létají až do jižní Afriky. Ptáci za tahu nelétají, kudy je to napadne, ale mají svoje trasy. Tyto cesty jsou důkladně zdokumentovány na základě výsledků kroužkování ptáků. Naši ptáci létají od nás na jihozápad, přes Francii a Španělsko a Saharu nebo podél pobřeží Afriky. Jiní létají na jihovýchod přes Balkán, Izrael a podél Nilu a další pak přes Itálii a italské ostrovy, přes Saharu dál na jih. Tahovou cestu zdolávají většinou aktivním letem. Ale tažní dravci a čápi létají pasivně. Cestou využívají teplých vzestupných proudů vzduchu. V nich vystoupají do značné výše a potom postupně plachtí do dalšího vzestupného proudu. Šetří tak až 90 % energie. Vzestupné proudy vznikají jen nad vyhřátým zemským povrchem, nikoli nad mořem. Proto se tito ptáci zpravidla tahům přes moře vyhýbají. Vzdálenost, kterou uletí při tahu, je různá. U drobných pěvců to je většinou kolem 50 km za den, někdy ale i víc než 300 km. Čápi za den uletí zhruba stejnou vzdálenost. Neuvěřitelně vypadá údaj o tahu břehouše rudého z Aljašky na Nový Zéland. Za osm dní uletěl bez přestávky zhruba 11 000 km, což je rychlost téměř 60 km v hodině. Výška, ve které ptáci táhnou, je u drobných druhů od 50 m do 100 m. U většiny ostatních to je až do výšky 600 m. V noci táhnou ptáci výše, až do 1 000 m. V nejvyšší nadmořské výšce 9 000 m v Himálaji byly zastiženy za tahu husy indické. Zajímavé je, že někteří ptáci létají jinou trasou při cestě do zimoviště a jinou trasou při cestě zpět. Jejich návrat k nám bývá obvykle rychlejší, trvá jim kratší dobu.

Jak ptáci vědí, zda vůbec, kdy a kam se vydat,

je záhadou. O tom, jakým způsobem se během tahu orientují, lidé dlouho pouze spekulovali. Je známo, že ochočení mladí ptáci, vybraní z hnízda, jeví v době tahu neklid. To svědčí o tom, že tah je věcí pudovou. Potravy je sice ještě dost, ale je tu už signál, že je nutno letět. Pokusy spojené se záchranou jeřába amerického v USA ukazují, že trasu tahu se učí mladí ptáci od starých při jejím prvním absolvování. Tam byla trasa mladých jeřábů určena vodičem na rogalu, který hejno vedl. Bylo to z toho

důvodu, že jeřábi původně za tahu odpočívali v místech,

kde na ně číhali a lovili je lovci, a jeřábi by neměli šanci

přežít. V té době žilo už jen několik posledních ptáků

tohoto druhu. Byli by úplně vystříleni, i když v místě

hnízdění i zimování byla jejich ochrana zabezpečena.

Takto se naučili novou trasu a o té původní nemají ani

potuchy. Nyní odpočívají v místě, kde jsou chráněni. Tímto

způsobem byl jeřáb americký zachráněn před vyhubením

a my díky tomu víme, jak se ptáci učí tahovou cestu.

Jak se ale pták dostane na správné místo, kam chce

letět? Ptáci mají vynikající orientaci v krajině. Vypadá to,

jako by letěli podle počítačových programů na trasování

cest. Přesto musí mít kontrolu a jistotu, že letí správně.

Jsou to určité orientační body v krajině, podle kterých

se řídí. Velmi často táhnou v noci. Při pokusech s ptáky

v planetáriu bylo vysledováno, že se řídí také podle hvězd.

Jenže někdy bývá zataženo a hvězdy nejsou vidět. Bylo

zjištěno, že ptáci mají v sobě něco, co slouží jako vnitřní

kompas. Odborně se tomu říká magnetorecepce. Její

fyziologický princip byl popsán. Je lokalizován do horní

čelisti zobáku a do pravého oka ptáků. Defi nitivně však

otázka ptačí orientace vyřešena není. Klíč k řešení leží

možná u poštovních holubů. Ti se dokáží vrátit do rodného

holubníku ze vzdálenosti 300–400 km, aniž by trasu znali.

Patrně v sobě mají na orientaci něco, jako je GPS. Základem

pro tah ale musí být u ptáků vynikající paměť, kterou

v oblasti orientace jiní tvorové nemají.

Některé úseky tahu jsou pro ptáky značně fyzicky

náročné. Jedná se například o přelet moře nebo Sahary. Po

takovém výkonu jsou hodně vyčerpaní. Musí si odpočinout,

nasytit se a nabrat nové síly. Cesty tažných ptáků, a hlavně

místa jejich odpočinku, jsou lidem v místech tahu dobře

známy. Odjakživa tam na ně číhají, chytají je a konzumují.

Nejčastěji se tak děje ještě na evropském kontinentě v Itálii,

Francii, Španělsku, Řecku, Kypru a na Maltě.

S příletem ptáků k nám je spojen jeden mýtus. Tvrdí

se, že jejich přílet znamená předzvěst pěkného počasí.

Není to pravda. Meteorologické situace nad Evropou

bývají nevyzpytatelné. Mnohokrát se stalo, že ptáci

přilétli a náhlá vlna mrazu je nadlouho zadržela na

chráněném místě poblíž lidí. V některých případech ale

v takové situaci dochází i k jejich úhynu.

5

ÚVOD ÚVOD


Potrava ptáků Potrava je pro ptáky důležitá z důvodu příjmu živin a tvorby energie pro zabezpečení všech životních funkcí jejich těla. Potrava a způsob jejího získávání zpětně ovlivňuje i fyziologický vzhled, životní funkce a způsob chování ptáků. Jako příklad může sloužit tvar ptačího zobáku. Způsob získávání potravy souvisí i se strategií jejich života. To znamená, že je rozdíl mezi tím, v jakém postavení je konkrétní pták k ostatním živočichům, včetně ptáků v rámci potravního řetězce v daném prostředí. Je rozdíl, zda je lovcem jiných ptáků, nebo je jejich kořistí. Podle toho se buď musí, nebo nemusí schovávat a chránit. Létající hmyz musí ptáci většinou lovit aktivně ve vzduchu. Musí být proto štíhlí a rychlí. Veškerou rostlinnou potravu a také lezoucí hmyz a jeho larvy a housenky mohou jiní ptáci „pasivně“ sbírat na zemi a v porostech bylin a dřevin. Bývají na sběr své typické potravy přizpůsobeni například tvarem zobáku.

Hlavním rozdílem mezi ptáky z hlediska jejich

výživy je, zda se živí rostlinnou, nebo živočišnou potravou. Tomu bývá uzpůsoben trávicí trakt. Všichni ptáci se alespoň někdy živí živočišnou potravou. Někteří nekonzumují nic jiného, u většiny z nich je živočišná složka převažující, ale někteří ji konzumují jen výjimečně. Ti ji přijímají, jen když jsou jako mláďata krmena v hnízdě. Jako potrava ptákům slouží různí bezobratlí živočichové. Převažují různí červi, měkkýši a členovci a z nich především rozmanitý hmyz. Forma, v jaké se hmyz v přírodě vyskytuje, je velmi různorodá. Mohou to být vajíčka hmyzu, jejich larvy, případně kukly a pak dospělý hmyz. Odpovídá to životnímu cyklu hmyzu během roku. Některá vývojová stadia hmyzu (hlavně vajíčka, larvy a kukly) najdeme

v přírodě celý rok. Jsou ukryta ve starých porostech

trav, na větvičkách, často v kůře a dřevě stromů nebo

na zemi a pod zemí. U vodních bezobratlých jsou ve

vodě. Dospělý hmyz a housenky se v přírodě vyskytují

ve velkém množství pouze ve vegetačním období

od jara do podzimu. Lejsci, pěnice, rákosníci, žluvy,

kukačky a další se živí pouze touto potravou. Vlaštovky

a rorýsi jsou specializováni výhradně na létající

hmyz. Proto mohou u nás žít jen v letním období.

Králíčci, sýkory a datli žerou také převážně hmyz. Živí

se i těmi stadii hmyzu, která jsou i v zimě ukryta na

větvičkách a kůře stromů, a tak se uživí i v zimních

měsících. Dravci, sovy a rybožraví ptáci se navíc živí

i obratlovci, ze savců hlavně hlodavci, drobnými ptáky

a rybami. Živočišná potrava je pro ptáky nezbytná

hlavně v období rozmnožování, protože obsahuje

plnohodnotnou bílkovinu. Bez ní by ptáci nemohli

snášet vejce a vykrmit mláďata. Mimo období hnízdění

většina ptáků živočišnou potravu také přijímá, ale už

ne výhradně. Ve větší nebo menší míře se potom živí

potravou rostlinnou.

Převážně rostlinnou potravou se živí další velká

skupina ptáků. Pochutnají si na semenech trav, obilí,

plevelů, řepky, slunečnice, semenech listnatých

a jehličnatých stromů. Součástí potravy ptáků jsou

různé plody ovocných stromů a keřů, jahody, borůvky,

bobule jeřábů a podobně. Někteří ptáci jako například

husy se živí ve velkém vegetačními částmi rostlin: listy,

pupeny, stonky a květy. V blízkosti člověka se ptáci

přiživí na zbytcích potravy lidí, na smetištích, kde se živí

všemožnými odpadky, a přiživují se také na farmách, kde

je krmen dobytek a drůbež. Velmi důležitým faktorem

příjmu potravy je samozřejmě voda. Věk ptáků V popisné části této knihy je u většiny ptáků uveden nejvyšší zjištěný věk v letech. Tento údaj ale neříká nic o tom, jaký je průměrný věk, kterého se ptáci dožívají. Například u žluvy hajní je uveden nejvyšší zjištěný věk 15 let, u sýkory koňadry také tolik. Ovšem jejich průměrný věk dožití je zcela rozdílný. Abychom

zjistili jaký, musíme si vzít na pomoc matematiku

a pochopitelně biologii rozmnožování obou druhů.

Žluva hajní hnízdí 1krát do roka a má průměrně

čtyři vejce, ze kterých se vylíhnou čtyři mláďata.

Po vyhnízdění se tak jeden pár, což jsou dva ptáci,

zmnoží na šest ptáků. U sýkory koňadry je to jinak.

6

ÚVOD ÚVOD


Jeden pár hnízdí 2krát do roka a průměrně snáší 10 vajec. Z nich se tedy může vylíhnout až 20 mláďat. Z jednoho páru, tedy dvou ptáků, tak může být po vyhnízdění 22 ptáků. Podle sčítání ptáků v Česku, které se pravidelně provádí, je počet žluv hajních i sýkor koňader každoročně přibližně stejný. Nepřibývá jich, ani neubývá. Z toho vyplývá, že do roka „zmizí“ čtyři žluvy a 20 koňader. Oni nezmizí, ani se nikam nepřemístí, ale uhynou. Příčinou úhynu jsou predátoři, hlad, počasí a nemoci. Jsou to zcela přirozené procesy, které souvisejí s chodem přírody. Každoročně tak uhyne přibližně 66 % žluv hajních a 91 % sýkor koňader. Z toho se dá odvodit, že průměrný věk dožití je u žluvy hajní pět let a u sýkory koňadry necelé dva roky. U sýkor koňader a u většiny pěvců jsou největší

ztráty mláďat ještě v hnízdech a brzy po jejich opuštění.

Mladí ptáci jsou ještě nezkušení a většina predátorů

má „hody“. Pokud mladé sýkory koňadry přežijí toto

kritické období, dá se předpokládat, že mají šanci žít

mnohem déle, minimálně 5 let jako žluva, a mají-li

„štěstí“, dožijí se i 15 let. Drobní pěvci mají tu „smůlu“,

že stojí v potravním řetězci nízko. Větší ptáci to mají

trochu „lepší“, ale dosti podobné. Jinak jsou na tom velcí

dravci, například orel mořský. Hnízdí 1krát do roka.

Samice snáší 2–3 vejce, ale průměrně z nich odchovají

jen jedno mládě. Pohlavní dospělosti orli mořští

dosahují v 5–6 letech. Teprve tehdy poprvé hnízdí.

Pokud byl zjištěn nejvyšší věk orla mořského v přírodě

34 let, je možno odhadnout, že jeho průměrný věk

dožití je přibližně 10 let. Rozmnožování ptáků Rozmnožování ptáků je velmi specifi cké. Ptáci snášejí vejce, která se musí zahřívat, aby se v nich vyvíjel plod mláďat, která se po určitém čase vylíhnou. Aby mohli ptáci mláďata odchovat, staví jim hnízdo. Do něho samice snáší vajíčka a zahřívá je. Tam jsou také vejce chráněna. O vylíhlá mláďata se rodiče starají tak, že je krmí a chrání. Vlastnímu hnízdění předchází výběr teritoria pro hnízdění a výběr partnera. U hus, labutí nebo čápů tyto aktivity spolu splývají. Je to proto, že jejich páry jsou trvalé, žijí spolu dlouhodobě. Většinou si ale musí samec najít území, nazývané hnízdní okrsek, kde má „zabezpečený“ příjem potravy pro sebe a pro budoucí potomstvo. Toto území si obsadí a hájí ho proti samcům stejného druhu zpěvem, jinými zvukovými projevy a bojem.

Někdy jsou boje velmi urputné. Zpěvem a zvukovými

projevy zároveň láká samici. Když se mu povede samici získat, může pár začít budovat hnízdo. Někdy snaha o získání samice vyžaduje většího úsilí. Samci staví „svatební“ hnízda, na která samici lákají, nebo předvádí různé „rituály“ jako tance, svatební lety a rozmanité pózy na vodě. Tomu se říká tok. Známé jsou akrobatické lety dravců, netopýří let zvonka a zvonohlíka nebo tok potápek roháčů a dalších vodních ptáků na vodě. K vrcholným projevům toku u ptáků patří tok jeřábů popelavých,

jespáků bojovných, dropů velkých, tetřevů hlušců a tetřívků

obecných. Tito ptáci skupinově tancují, napodobují boj nebo

skutečně bojují. Tok těchto ptáků neprobíhá nahodile, ale

uskutečňuje se na takzvaných tokaništích. Projevy toku

v určité podobě existují u všech ptáků.

U těch hnízdících v koloniích se projevuje skupinové

teritoriální chování. Na vetřelce dorážejí většinou

křikem všichni členové hnízdní kolonie. Tak to bývá

u racků chechtavých. Ptáci si staví hnízda od velmi

dokonalých výtvorů až po něco, co snad hnízdem ani

není. Moudivláčci lužní, budníčci a vlaštovky si staví

velmi dokonalá hnízda. Na opačném pólu jsou kulíci

říční a hrdličky zahradní, kteří mají hnízdo nedokonalé.

Kalous ušatý a někteří další hnízdí v opuštěných

hnízdech jiných ptáků, takže je nestaví, pouze si je

upravují.

Ptáci snášejí do svých hnízd různý počet vajec.

Někdy může být v hnízdě pouze jedno vejce, což se

někdy děje u orlů, většinou ale mají 1–2 vejce. Holubi,

jeřábi, lelci, včelojedi a dropi snášejí vždy pouze dvě

vejce, racci chechtaví většinou tři vejce. Mnozí dravci

a čápi snášejí obvykle 3–4 vejce, bahňáci pak vždy

čtyři vejce. Drobní ptáci a většina dalších ptáků snáší

4–7 vajec, sýkory obvykle 7–10 vajec, výjimkou není ani

13–14 vajec. Někteří kurové, například koroptev, snášejí

7

ÚVOD ÚVOD


12–20 vajec. V jejich hnízdech bylo výjimečně nalezeno, podobně jako u některých kachen, i více než 30 vajec. To však některé samice zanášely svá vejce do cizího hnízda. Vejce jsou samicemi snášeny pravidelně každý den. To platí hlavně pro menší druhy ptáků. Dravci, sovy a velké druhy ptáků snášejí vejce obden nebo až za 2–3 dny. Drobní ptáci zasedají obvykle až na předposlední nebo poslední vejce, a proto se jejich mláďata rodí naráz. Dravci, jako například orli, začínají hnízdit velmi brzy, kdy jsou ještě mrazy, a tak zasedají již na první vejce. Pak se může stát, že v době nedostatku potravy je druhé mládě slabší a slabší, až uhyne. Na vejcích sedí většinou oba rodiče. U některých ptáků sedí na vejcích jen samice. Z hnízda neslézá, aby vejce neprochladla. Samec ji proto celou dobu krmí. Bažanti, některé kachny, tetřívci, moudivláčci, chřástali a jiní jsou polygamní. To znamená, že samec má více samiček a o vejce a mláďata se vůbec nestará. Některá mláďata se rodí nevyvinutá, takže se o sebe nedokáží postarat. Jsou to pěvci, dravci, sovy a mnozí jiní. Ti musí být rodiči v hnízdě zahříváni a hlavně krmeni. Většina rodičů se o ně stará ještě dlouho po vyvedení z hnízda. Mláďata kurů, kachen, chřástalů, bahňáků a jiných se rodí naopak úplně soběstačná. Umí si aktivně sehnat potravu, takže po vylíhnutí ihned chodí

nebo plavou. Rodiče je učí hledat si potravu a chrání je.

Kukačky nehnízdí vůbec, svá vejce podstrkují jiným

ptákům jako pěstounům. Polák chocholačka a polák velký

to někdy dělají také.

Ptáci dosahují pohlavní dospělosti většinou

v následujícím roce po narození. Od té doby mohou

hnízdit. Týká se to téměř všech pěvců, kachen, většiny

bahňáků, většiny sov, šplhavců, holubů, hrabavých,

včetně tetřívků a tetřevů a také malých dravců jako

například poštolek. Někteří ptáci hnízdí až o rok později,

to je ve 3. roce života. Jsou to husy, káně, výr, někteří

racci, vrány, havrani a čápi bílí. Později dosahují pohlavní

dospělosti větší druhy racků, dropi velcí a velcí dravci.

Ti hnízdí většinou až v 5. nebo 6. roku života. Převážná

většina druhů ptáků hnízdí pouze 1krát do roka. Pokud

ale je toto hnízdění z různých důvodů neúspěšné,

zahnízdí opakovaně, následuje náhradní hnízdění.

Nejedná se tedy o pravidelné dvojí hnízdění. Mnoho

pěvců a také chřástali polní, případně někteří jiní ptáci

hnízdí 2krát do roka pravidelně. Pouze několik málo

druhů pěvců jako například vrabci, kos, drozd hnízdí až

3krát v roce. Jednu z největších rozmnožovacích aktivit

vykazuje hrdlička zahradní, která ve velmi příznivých

podmínkách zahnízdí i 5krát za rok. Zpěv ptáků Zpěv je dalším význačným projevem ptáků, podle kterého je můžeme určit. Je ale nutno uvést, že ne každý hlasový projev je zpěv. Základním hlasovým projevem je vlastně dorozumívání se ptáků mezi sebou. Říká se tomu také vábení. Bývá většinou jen krátké. To je například ozývání se sýkor a králíčků vysoko v korunách jehličnatých stromů nebo divokých hus v letu. Podobně se v době klidu ozývá většina druhů ptáků. Zcela jinak se ozývají, když jim hrozí nebezpečí. Je to takzvané varování a rozumí mu i ostatní ptáci a další zvířata, a také lidé znalí přírody. Známé je třeba volání sojky, když vstoupíme do lesa. V době hnízdění se ozývají rodiče mláďatům, že už nesou potravu, a mladí se hlasitě perou o krmení. To jim může být někdy i osudné.

Jako zpěv označujeme teritoriální projev ptáků

spojený s hnízděním. Zejména u pěvců je ptačí zpěv

vrcholným projevem tohoto chování. Někteří pěvci jsou

vynikajícími zpěváky a někteří jsou zpěváky mizernými.

Hlasové projevy ptáků jsou zčásti vrozené. Dokonalosti

dosahují ti nejlepší zpěváci učením při odposlechu od

jiných samců svého i cizího druhu. V každém případě je

zpěv pro jednotlivé druhy natolik specifi cký, že jednotlivé

druhy ptáků, hlavně pěvců, můžeme podle něj spolehlivě

určit. U budníčků je zpěv dokonce jeden z hlavních

rozpoznávacích znaků.

Všichni ostatní ptáci mají také speciální hlasové

projevy spojené s teritorialitou a hnízděním, nejedná

se už ale o tak krásný zpěv a také jeho projev je

různý. Například kukačka kuká a tetřívek při toku

bublá. Bekasina otavní vydává mečivý zvuk ocasem,

čáp bílý klape zobákem a datli bubnují zobákem do

rezonujícího dřeva.

8

ÚVOD ÚVOD


Ochrana ptáků Proč vlastně ptáky chránit? Vždyť jich je tolik. Špačků a havranů bývá někdy vidět opravdu moc. A navíc jsou odněkud ze severu nebo z východu. Někteří ptáci sežerou, na co přijdou, a páchají tak škody. Škody páchané špačkem na vinohradech jsou celoevropským problémem. Podobně je to s kormoránem, volavkou popelavou a dalšími rybožravými ptáky. Rybářům způsobují skutečně velké škody. Každopádně větší škody působí rybářům faktory související částečně se změnami klimatu. V létě bývá v posledních letech velké horko a sucho. To způsobuje nedostatek vody v rybnících. Voda má vyšší teplotu, a tak je v ní méně kyslíku. Rybáři chtějí na podzim vylovit z rybníků co nejvíc kaprů a samozřejmě co největších. Proto do rybníků dávají mnoho kaprů a vydatně je krmí. Přibývá kapřích výkalů. Voda se kalí, protože přestávají fungovat přirozené samočistící procesy ve vodě. Z toho důvodu se ve většině našich rybníků nedá koupat již dlouhá léta. Přirozený rozklad kapřích výkalů spotřebovává další kyslík ve vodě, takže v jisté fázi začíná kaprům kyslík scházet a ryby se zadusí. Takto způsobené periodické škody na mnoha rybnících v celém Česku byly například v létě roku 2018 vyčísleny na desítky milionů korun a materiálně na stovky tun uhynulých ryb. To by nezkonzumovala celá česká populace volavek a kormoránů za celý rok. Tím ale kormorány a volavky neomlouvám. Jednu škodu nelze omlouvat jinou. Regulace stavu kormoránů a místně i volavek je nezbytná.

O škodách, které dělají sovy a dravci, „vědí své“ už jen

někteří lidé. Po staletí byli dravci hubeni, aby před nimi uchránili drobnou zvěř. Když se to u některých druhů dravců „konečně podařilo“ a skutečně byli vyhubeni, tak se zjistilo, že drobná zvěř u nás už téměř nežije. Mizí u nás převážně z jiných důvodů. Zajíci, koroptve a také bažanti u nás zmizeli pod vlivem měnících se podmínek hospodaření v zemědělství v celé Evropě. Zkušenosti mnohých lidí s ptáky u nás se odbývají většinou na zahrádkách, na venkovských dvorcích u babičky a na domcích nebo panelácích, kde bydlíme. Na zahrádce vždy sedne nějaký pták, třeba kos na záhon, kde už něco raší, a přilepší si. Aspoň to tak vypadá. Když zrají

třešně, je to horší. Na dvorek u babičky zase přilétnou

vrabci nebo zvonci a vesele zobou se slepicemi zrní.

Jiřička nebo rehek se rozhodnou, že zahnízdí na domku,

ale majitelům se to mnohdy nelíbí.

Do dnešní doby se i vědecká literatura vyjadřuje

k hospodářskému významu jednotlivých druhů ptáků.

Hledají se argumenty, zda konkrétní pták škodí, nebo je

užitečný. O jejich biologickém, ekologickém a kulturním

významu se píše v „populárně naučné“ literatuře.

Ovšem zcela objektivně se tam o tomto problému nepíše.

Jinak se píše v rybářském a mysliveckém tisku, jinak

v ochranářském. Jedni absurdně zveličují škody ptáků

a dojímají se nad „krutostí“ a „nenasytností“ dravců

a rybožravých ptáků. Druzí všechny tyto argumenty

odmítají a pláčou dojetím nad ptáčkem, který vypadl

z hnízda.

V této knize je uvedeno kromě popisu ptáků a jejich

životních projevů i to, kde u nás ptáci žijí a jak je

na tom stav jejich populace u nás a v Evropě. Ze

122 uvedených druhů ptáků v této knize je 11 druhů,

které u nás v posledních letech zvyšují svůj početní

stav. Patří mezi ně vodouš kropenatý, jehož hnízdní

populace je do 100 párů, nebo vlha pestrá, kterých

u nás hnízdí už několik set párů. Asi 16 z popisovaných

druhů ptáků je u nás na hraně vymizení. Patří sem

například bukač velký, čírky, lelek, tetřívek a drop.

Bukačů, čírek obou druhů a tetřívka u nás hnízdí již

jen desítky párů. Několik druhů ptáků se u nás povedlo

na poslední chvíli zachránit díky reintrodukci. Silně

ubylo také koroptví, skřivanů a racků chechtavých.

Tito ptáci jsou jakýmsi indikátorem kvality životního

prostředí. Jejich úbytek signalizuje, že se něco v přírodě

děje. Úbytek nesouvisí s přímým pronásledováním

člověkem, koroptev je hájena už desítky let, racek nebyl

loven nikdy. Úbytek ptáků rovněž nesouvisí ani s jejich

likvidací ze strany dravců. Souvisí zejména s výraznými

změnami hospodaření v agrární krajině v Evropě a na

celé naší planetě. V této knize se nepíše o ptácích, kteří

už u nás byli vyhubeni, s výjimkou dropa velkého. Do

této skupiny bychom mohli zařadit dravce, skalníka

zpěvného, mandelíka hajního a některé ťuhýky.

9

ÚVOD ÚVOD


Lidé si musí uvědomit, jaké je jejich postavení

v přírodě a jak s ní a celou planetou hospodaří. Člověk je součástí přírody a světového ekosystému. Není sice ničemu a nikomu nadřazen, ale svým konáním vše ovlivňuje nejvíc. Pozitivně i negativně. Ptáci, ostatní zvířata a rostliny jsou také součástí ekosystému a jsou v současné době na lidské činnosti do jisté míry závislí. Vše spolu nějak souvisí a má snahu spět k vyrovnanému stavu. Některé negativní dílčí kroky člověka mohou být už nevratné. Vyhubení určitého druhu ptáka, jiného

živočicha nebo rostliny ve světě, v Evropě nebo v Česku je

takovým příkladem. Vždy je to obrovská ztráta. Vyhubení

„bezvýznamného“ ptáka nebo rostliny na začátku

procesu ovládnutí přírody člověkem neznamená nic.

A dlouho se nic neděje. Jenže toto dění je jednosměrné.

Dotýká se všeho živého. Vyhubený pták nebo rostlina je

na začátku tohoto procesu a člověk je na jeho konci. Pro

záchranu ptačího druhu musíme chránit hmyz, krajinu,

celou přírodu. Proto je nutno ptáky chránit. Chráníme tím

i sami sebe. Jak lze ptáky poznat a určit? Není to jednoduché. Kromě toho, že se velmi výrazně mezi sebou liší jednotlivé druhy ptáků, liší se mezi sebou i většina ptáků stejného druhu v závislosti na pohlaví, ročním období a věku. Mohou se lišit velikostí i barvou. Někdy se nechce věřit, že jde o jeden druh ptáka, a ne o druhy rozdílné. Na druhé straně existují druhy ptáků, které jsou si velmi podobné, dá se říci stejné, a přece jde o rozdílné druhy. Proto je určování jednotlivých druhů ptáků většinou obtížné.

Musíme si všímat, jak ptáci vypadají a jak se chovají.

Rozhodující přitom je, zda je určujeme přímo v přírodě nebo máme-li je v ruce ať živé, nebo mrtvé, případně jako preparát v muzeu. Ptáky v přírodě vidíme obvykle krátce a musíme rychle jednotlivé znaky zjistit. To ale nejde vždy a obvykle není možné jít do větších detailů jednotlivých znaků. K určování nám však pomáhá jejich chování a prostředí, ve kterém jsme je pozorovali. Naproti tomu, určujeme-li ptáka, kterého držíme v ruce, máme k dispozici odbornou literaturu, kde jsou uvedeny číselné údaje, například formule křídla s rozměry jednotlivých per a rozměry zobáku, nohou a drápů a jiné detailnější informace. Máme tak k dispozici podstatně víc znaků, podle kterých ptáky můžeme určit. Lze si všímat podrobností na těle, ale zase na druhou stranu neznáme jeho chování ani prostředí, kde žije.

V této knize se budeme zabývat poznáváním

ptáků v přírodě. Na prvním místě při určování ptáků by mělo být odhadnutí jejich velikosti. Jako příklad velikosti drobných ptáků můžeme považovat vrabce, kterého většina z nás zná. Dalším druhem určujícím

velikost ptáků je kos. Příkladem velikosti větších druhů

ptáků bude vrána, která je všeobecně známá. Vzorem

největších ptáků je husa. Všichni ostatní ptáci mohou

být přibližně stejně velicí, nebo jsou menší či větší,

a to jako základ stačí. Pak si všímáme celkového tvaru

a typu ptáka. Ten může být velmi rozmanitý. Bylo by

nad rámec této knihy snažit se popsat všechny možné

varianty typů. To je úkolem specializovaných klíčů na

určování jednotlivých druhů ptáků. Důležité je, všímat si

všech těchto znaků. Jedná se o to, zda je pták štíhlý, nebo

zavalitý, jaké má proporce mezi jednotlivými partiemi

těla, jaký je poměr velikosti hlavy, těla a jiných částí těla.

Jaká je délka ocasu a křídel, krku a nohou. Zároveň si

všímáme tvaru krku, křídel a ocasu. Důležité je sledovat

i typický postoj ptáka. Velmi důležité je všimnout si,

jaký má určovaný druh tvar, velikost a barvu zobáku,

umístění, velikost a barvu oka a všímáme si také barvy

i velikosti nohou. Držíme-li ptáka v ruce, zaměříme se

na to, zda má pták plovací blány a jaké a jak velké jsou

jednotlivé drápy a jakou mají barvu.

Důležité při určování je věnovat pozornost pokryvu

těla, peří. Někdy může peří vytvářet různé tvary

buď na hlavě (potápka roháč, dudek, čejka), na ocase

(vlaštovka) nebo na krku (jespák bojovný). Hlavní je

však barva peří. U nás žijí ptáci, kteří jsou barvou peří

velmi výrazní. Mohou mít barvy všech odstínů duhy.

Někdy jednotlivé barvy zcela převládají, většinou jsou

však různě nakombinované. Někteří ptáci jsou ale

nevýrazní. Je to z toho důvodu, aby v přírodě nebyli

vidět a byli skryti před predátory. Tak jsou jednobarevní,

10

ÚVOD ÚVOD


s odstínem dohněda, šeda nebo dozelena. I u nich je třeba si všimnout základní barvy a všímat si všech barevných znaků na těle. Ty mohou být na hlavě. Může to být čepička či čelenka, může to být oční nebo nadoční proužek, který může působit až dojmem masky. Může to být vous a mohou to být i proužky na hlavě anebo závoj. Barevné znaky mohou být na krku nebo hrudi. Vytvářejí tam krční kroužky, náprsenky nebo podélné či příčné pruhování. Znaků na křídlech, ocasu nebo kostřeci si můžeme poměrně snadno všimnout i za letu ptáka. Často to jsou různé pásky a lemy. Pásky mohou být různě široké a bývá jich rozdílný počet. Velký význam má i barevné odlišení různých částí křídla a také rozdíl mezi barvou kostřece a zad nebo ocasu. Kostřec je ta část těla ptáka, která je shora na rozhraní zad a ocasu. U kachen si všímáme tak zvaného zrcátka. To jsou výrazně zbarvené loketní letky viditelné v klidu i za letu.

V přírodě má pro určení druhu ptáků význam

prostředí, ve kterém žijí, a jak se chovají. Prostředí přitom může být určující i pro vlastní chování ptáků. Mnoho druhů můžeme zastihnout téměř všude. K těmto druhům patří třeba kos nebo pěnkava. Většina ptáků však dává přednost určitému prostředí, takže mohou žít v lese, na loukách, na poli, na skalách, na horách, u řek, rybníků a v bažinách. Mnoho ptáků se přidružilo k člověku a žijí poblíž něj v zahradách, parcích, v lidských sídlištích, a dokonce v jeho obydlí. Neznamená to však, že lesního ptáka, například holuba hřivnáče, neuvidíme na zahradách nebo na poli. Avšak někteří ptáci se vyskytují pouze v jednom hlavním typu prostředí. Platí to třeba o ptácích vázaných na vodu.

Chování je dalším důležitým rozpoznávacím

znakem ptáků. Charakteristický je především let. Někteří ptáci létají v hejnech, jiní se pohybují pouze jednotlivě. Mohou létat rychle nebo pomalu. Let může být přímý nebo ve větších či menších vlnovkách nebo může být nepravidelný. Vlaštovky za letu často

mění směr. Někteří ptáci umí dokonale plachtit,

takže dlouhé minuty ve vzduchu nepohnou křídly.

Poštolky se umí třepotat na místě. Husy a jeřábi létají

v hejnech v dokonalých útvarech, špačci a čejky

v neuspořádaných hejnech. Dravci v době toku

provádějí za letu akrobatické produkce. Pohyb na zemi

je též význačný. Někteří ptáci chodí, jiní skáčou. Při

chůzi mohou různě pohybovat celým tělem nebo jen

hlavou či ocasem. Pokud jsou ptáci v klidu, někteří

sedí a nehýbou se. Červenky, rehci a skorci nikdy

nesedí klidně, stále se přikrčují. U vodních ptáků je

zase charakteristické, jak se pohybují na vodě. Mohou

jen plavat, nebo se mohou i potápět. Plavání může být

trhavé nebo plynulé. Pro poznání druhu je důležité si

všimnout, jakým způsobem ptáci z vody startují a jak

na ní přistávají. Někteří po vodě běží, než se vznesou,

jiní startují naráz. S přistáváním je to podobné. Rybáci

elegantně dosednou, potápky dosedají na vodu jako

torpédo. Projevy chování mohou být rozmanité i při

zpěvu ptáků. Slavík zpívá uvnitř porostů a není ho

vidět, skřivan a lindušky zpívají za letu a kos zpívá na

nejvyšší větvi stromu. Z chování ptáků plyne ještě jedno

doporučení, které se týká jejich pozorování. Většina

z nich projevuje zvýšenou denní aktivitu po ránu

a navečer. Kdo je chce vidět, musí si přivstat.

Nejdůležitější pro poznávání ptáků je mít k nim

kladný vztah. Nemusíme je všechny milovat. Chce to

chodit do přírody a nebát se té jejich rozmanitosti.

Vyžaduje to chtít vždy zjistit, co vlastně vidíme. Je

potřeba si dělat poznámky a dodatečně zjistit, co jsme

pozorovali. K tomu lze použít i tuto knihu. Zprvu to

jde pomalu a nedaří se. Občas je třeba svá pozorování

konzultovat s odborníkem. Počáteční neúspěchy by

neměly nikoho odradit. Trvá to dlouho, ale pak přijde

první vítězství, poznáme s jistotou úplně nového ptáka.

Časem, pokud to nevzdáte, z vás bude ornitolog. To byla

moje cesta.

Následující přehled ptáků je v jednotlivých řádech rozdělen podle čeledí.

11

ÚVOD ÚVOD


Potáplice

Malá skupina ptáků fyziologicky při

způsobená životu ve vodě. Jsou ve

likosti husy. Mají pneumatizovanou

kostru, aby se lépe potápěly. Jejich

nohy s plovacími blánami jim umož

ňují dobře plavat, chodí ale špatně.

Létají málo, ale dobře. Živí se rybami.

Vyskytují se na severu.

Potápky

Ptáci jsou dobře přizpůsobeni živo

tu ve vodě. Jsou velikosti kachny

a menší. Plovací blána je samostatná

pro každý prst. Živí se rybami a hmy

zem. Obývají celou zemi, kromě stu

dených pásem. U nás běžně hnízdí.



Datum a čas pozorování:

GPS souřadnice:

Zápis z pozorování:

Český název: Potáplice severní

Latinský název: Gavia arctica

Řád třídy ptáků: Potáplice

Čeleď: Potáplicovití

Velikost: 63–75 cm

POTÁPLICEPOTÁPLICE


Popis

Tento pták u nás nehnízdí a jen málokdy u nás protahuje nebo přezimuje. Tělo potáplic, které tvoří samostatný řád

ptáků, je velmi dobře přizpůsobeno pobytu ve vodě. Je štíhlé, má husté peří a velmi vyvinuté mazové žlázy. Dokonce

jejich kosti nejsou pneumatizovány tak, jak je tomu u jiných ptáků, včetně těch vodních. To jim umožňuje lépe se

potápět, naopak jim to způsobuje problémy při letu. Těžce se zvedají z vodní hladiny, trvá jim dlouhou dobu, než

vzlétnou. Proto žijí na velkých jezerech. Pokud již letí, letí prudce a rychle až 100km rychlostí. Při přistávání mají

natažené nohy dozadu a na vodní hladině brzdí hrudí. Jejich nohy jsou na těle posunuty dozadu a jsou volné jen od

paty. Na prstech mají potáplice plavací blány, proto se jim dobře plave. Na břehu se však pohybují stejně neobratně

jako tučňáci. Chodí téměř vzpřímeně a kolébají se. Naštěstí pochodují pouze k hnízdu, které je na břehu, nedaleko vody.

Velmi lehce se potápějí, pod vodou vydrží až 3 minuty, i déle. Za dobu pod vodou uplave potáplice až 400 m. Potápí se

do značné hloubky. Většinou to je kolem 6 m, na švýcarských jezerech byla zjištěna největší hloubka potápění až 21 m.

Pod vodou používají k plavání pouze nohy, nikoliv křídla. Potáplice severní je větší než kachna. Její zbarvení v létě je

bílé, šedé a černé. Hlava a krk vzadu jsou šedé, brada a krk vpředu a křídla svrchu pak černá. Břicho a křídla zespodu

jsou bílá. Na zádech má černobílé kostkování a na krku mezi šedou a černou má černobílé husté svislé pruhování.

V zimě je potáplice svrchu černá a zespodu bílá. Její hlas je výrazný. Někdy zní naříkavě, jindy chechtavě.

Rozšíření

Potáplice severní žije v arktické oblasti po celé Zemi, v Eurasii a Americe. V Evropě obývá hluboká sladkovodní jezera

ve Skotsku a Skandinávii a také klidné zátoky na mořském pobřeží. Nám nejbližší hnízdiště jsou na baltském pobřeží

Polska. V Asii hnízdí potáplice i hluboko ve vnitrozemí, například na Balchašském jezeře. Potáplice severní jsou tažné.

Skandinávské populace přezimují na pobřeží Černého moře, část jich zimuje na pobřeží baltského moře. Tito ptáci se

k nám při tahu nejčastěji zatoulají. Bývá to převážně v době od října do prosince. Na jarním tahu potáplic od března do

května jsou pozorováni velmi výjimečně. Většinou jsou na našem území pozorovány jednotlivé kusy nebo malá hejnka.

Větší hejna o desítkách kusů jsou naprostou raritou. Zastihnout se dají sice téměř všude, ale naprosto vzácně. Mohou to

být větší rybníky, přehrady nebo velké řeky. Tak tomu může být i na Vltavě v Praze.

Potrava

Potravou potáplice severní jsou především ryby, obvykle do velikosti 15 cm, nanejvýš mohou být dlouhé 25 cm. Živí

se jimi celý rok. Na tahu u nás přistávají, aby si doplnily zásoby na další cestu. Proto tu nebývají dlouho. Žaludky

některých u nás ulovených potáplic byly zcela prázdné, musely mít už značný hlad. Na našem území loví naše běžné

drobné ryby jako okouny, podoustve a tlouště. Kromě ryb byli v potravě potáplice zjištěni mořští korýši a červi i jiní

drobnější živočichové žijící ve vodě. Zjištěny byly i malé části rostlin.

Hnízdění

Ve své domovině hnízdí potáplice severní nedaleko vody, a to často tak, aby mohly při vyrušení predátorem do ní

okamžitě sklouznout. Hnízdo je velmi nedokonalé, obvykle jen několik kousků listí a trávy. Někdy snáší potáplice

vejce přímo na zem. Hnízdí 1krát do roka v květnu nebo červnu. Snáší obyčejně pouze dvě vejce. Ty mají hnědou

krycí barvu se skvrnami. Při sezení na vejcích se střídají oba rodiče 28–29 dnů. S ohledem na dosti drsné podmínky,

ve kterých potáplice hnízdí, jsou její reprodukční možnosti dosti omezené. Dospělí proto často vodí jen jedno mládě.

Mláďata jsou po narození dosti samostatná a hodně brzy se potápějí. Po 60 dnech začínají již mladí létat. Rodiny se ale

stále drží pohromadě až do odletu. U nás se za podobných podmínek vyskytují ještě dva další druhy potáplic. Jejich

rozšíření ve světě a veškeré životní projevy jsou podobné jako u potáplice severní.

15

POTÁPLICEPOTÁPLICE


Datum a čas pozorování:

GPS souřadnice:

Zápis z pozorování:

Český název: Potápka malá

Latinský název: Tachybaptus rufi collis

Řád třídy ptáků: Potápky

Čeleď: Potápkovití

Velikost: 25–29 cm

POTÁPKY POTÁPKY


Popis

Na první pohled to je malá kachnička, která i v zimě plave a čile se potápí na řekách i ve městech. Tam ji spatří patrně

nejvíc lidí. Běžně však žije na našich rybnících, kde hnízdí. Jenže to není kachnička, je to potápka malá. S kachnami

má společného pouze to, že žije na vodě, plave a pěkně se potápí. Její kostra je jen lehce pneumatizovaná, nohy má

posunuty na konec těla a na nich má jednotlivé plovací blány pro každý prst, které nejsou vzájemně srostlé. Díky tomu

se mohou dobře potápět. Pod vodou vydrží až půl minuty. Po suchu chodí ale velmi neobratně. Je asi stejně velká jako

kos, jenže je silnější. Její krk je menší než u jiných potápek. Je tmavá až černá. Samec i samice mají ve svatebním šatě

líce a strany krku tmavě narezlé. U kořene zobáku mají malou kapkovitou a výraznou zelenožlutou skvrnku. V prostém

šatě jsou světlejší. Týká se to zejména zadní spodní části těla. V letu na křídlech nemá žádné barevné znaky. Hlas je

během roku nenápadný a nebývá slyšet. Na hnízdišti se ale ozývá hlasitým trylkem.

Rozšíření

Potápka malá obývá velké, ale i menší rybníčky s dostatkem vegetace. V době hnízdění se vyskytne na velmi malých

rybníčcích o velikosti 0,1 ha i na vodách téměř zcela zarostlých vodními rostlinami. Ve vhodných podmínkách hnízdí

v poslední době i dosti vysoko v horách. Hnízdění bylo zaznamenáno například v nadmořské výšce 950 m u Božího

Daru v Krušných horách. Početnost potápky malé u nás poslední dobou klesá. Za příčinu je považována hlavně

vysoká intenzita našeho rybníkářství. V rybnících se snižuje množství přirozené potravy nejen pro ryby, ale i pro

ptáky. Potápka malá žije v Evropě všude kromě Skandinávie, obývá také Pobaltí a jižní část Ukrajiny a Ruska. Místy

hnízdí také v severní Africe a Turecku. Je tažná. Potápky malé ze západních Čech táhnou na zimu do Nizozemí, Belgie

a západní Francie



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist