načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jak potopit Austrálii - Petr Šabach

Jak potopit Austrálii

Elektronická kniha: Jak potopit Austrálii
Autor:

Knížka povídek poprvé vyšla v roce 1986 jako autorova prvotina a později v rámci souboru Šakalí léta. Vychází znovu v původním uspořádání a v nové grafické úpravě.
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PASEKA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 168
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-718-5780-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Knížka povídek poprvé vyšla v roce 1986 jako autorova prvotina a později v rámci souboru Šakalí léta. Vychází znovu v původním uspořádání a v nové grafické úpravě.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

sabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:061


3

PASEKA

PRAHA

LITOMYŠL

2011

Jak

potopit

Austrálii

Petr Šabach

/JEDENÁCTÉ VYDÁNÍ/

sabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:063


4

© Petr Šabach, 1986, 1993, 2011

Cover © Jan Šabach, 2011

ISBN 978­80­7432­154­2

sabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:064


5

ŠAKALÍ LÉTA

sabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:065


6

sabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:066


7

Jak potopit Austrálii

Mám rád mapy. Vždycky ve mně vzbuzujou krásný

pocity. Je na nich všechno tak jasný a přehledný, že

když se na ně dívám, mám pocit jako pánbů, nebo jak

říká Prokop, jako demiurg, což je sice totéž, ale zní to

přece jen líp. Mám doma krásnej glóbus, a když se

s ním procházím po svým pokoji, po tom mýmplaca

tým světě, tak se rázem všechno mění a má uboháhla

va jako by se stala sluncem. Ta hlava, která mělavod

jakživa problémy už s malou násobilkou, je najednou

lehká jak po litru červenýho. Jsem Atlas. Jsem jako

Prokop, kterej mě naučil mít mapy rád. Von a Fialka,

náš učitel zeměpisu. To byl moc dobrej chlap. Ale asi

ne moc dobrej učitel. To, že se z něho ten učitel stal,

byl nějakej omyl, kterýho si všimnul, až když už se

s tím nedalo moc dělat. Bylo mu vidět na očích, jak by

s námi rád chodil za školu. A když nás potkal, jak si

jdeme s Prokopem lehnout odpoledne k řece, tak

vždycky řek: „Vy se máte, parchanti! Mě čekaj nejmíň

dvě hodiny...“

sabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:067


8

Někdy se tam za námi zastavil, ležel nataženej vtrávě jak bez života, vykouřil nám všechny cigára, a pak se zved a vodšoural se domů. Většinou mlčel, nebo řek jen pár vět. Jako tenkrát, když se nám svěřil, že mu nechtěj povolit, aby se z naší školy dostal. Mělvyhlídnutý nějaký jiný místo ve městě, ale vysmáli se mu, že učitelů je málo a že jen ať pěkně učí dál, a to jak nejlíp umí, protože na něj příští týden přijde inspektor.

Leželi jsme všichni tři na sluníčku a Prokop mu řek:

„A co kdybysme vám my dva nějak pomohli?“

A Fialka se jen tak smutně usmál.

Byli jsme s Prokopem dohromady osobnost. On měl nápady, a já jim většinou pomáhal na svět,protože já byl svým způsobem šikovnější a měl jsem ten cit, co jo a co ne. Měl těch nápadů neuvěřitelnou spoustu a v podstatě nedělal nic jinýho, než že je do mě hustil. Vlastně jsem mu v těch chvílích byl dobrej akorát k tomu, aby, když jde po ulici, vrhal dva stíny a nevypadal jak blázen, co trpí samomluvou. Byl o dost chytřejší než já a naprosto mě uhranul svou vzdělaností.

Když mi umřela babička, tak prostě umřela, jenže když se o rok nebo dva později stalo to samýProkoovi, tak to bylo najednou něco úplně jinýho, protože jemu babička jen tak neumřela, ale exnula, jak mi suše oznámil. Připadal jsem si tenkrát jako načapanátusabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:068


9

post. Zatímco já byl ten, co léta pošilhává ve škole ke

dveřím a čeká, až ho dva chlapi v bílejch pláštíchodvedou do pomocný školy, Prokop, pokud sivzpomínám, byl duchem pořád někde jinde, a přesto mu to

nějak procházelo.

Bylo to pár dní předtím, než přišel ten inspektor, když Prokopa napadlo, jak Fialkovi pomůžeme. Já bych na to nepřišel ani zaboha. Měl jsem ty dny, kdy vám všechno dělá potíže, kdy vám nohy při chůzi tak divně pleskaj o chodník a nemůžete s tím nic dělat, leda někam zalízt a modlit se, aby vás něco nezabilo. Tenkrát nám Fialka dával dost často k vyplňování prázdný mapy. Slepý mapy se tomu říkalo. Nikdy jsem nechápal, co se po mně chce. Děsily mě mapy stižené slepotou. Je fakt, že nás s Prokopem známkovalmírně, a dodnes nevím, za co mi ty trojky dával, takže se nebylo celkem čeho bát, ale rád jsem tyhle momenty nijak moc neměl.

Teď jsme měli ty opravený mapy před sebou.Prokop si jako vždycky přikryl celou stránku pijákem a pomalu s ním klouzal dolů. Choval se stejně, i když jsme hráli voko. Strčil karty za sebe a pomalu jimvysouval patky a tvářil se jako ten, co mu stačí, abyzahlíd jen milimetr, a je doma. Prokop se díval na list před sebou a pak se ke mně otočil: „Kolik je vkabinetě map?“

sabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:069


10

Řek jsem mu, že dost.

„Takovejch, co je na nich hodně vody, oceány a tak?“

Řek jsem, že pár určitě, protože jsem pro něvětšinou chodil před hodinou, a pak jsem je zase odnášel.

„Tak je nějak šlohni,“ přikázal mi tiše, „a přines je den předtím, než přijde ten inspektor, k nám domů.“

Zeptal jsem se ho, co chce dělat, a Prokop na to:

„Potopíme Austrálii! Pošleme ji ke dnu a nezbyde po ní nic. Jen voda, děsně vody a nad ní Jižní kříž. A možná že ani ten ne.“

Cestou domů mi všechno vysvětlil. Potřeboval na to jen pár věcí a řek mi, že co se týče provedení, tak to nechá na mně. Bylo mi hned jasný, že tohle by mohlo vyjít. Bylo to elegantní, a přitom to byl zaručenejprůšvih, ale zas ne takovej, aby pak Fialku nevzali ani u kopáčů.

Měl jsem z tý důvěry radost a měl jsem taky trochu strach, jak to skončí. Ptal jsem se ho, jestli by nebylo dobrý do toho Fialku zasvětit, ale řek, že to podle něj nebude nutný. Tak jsme se dohodli, že ho postavíme před hotovou věc.

Den předtím, než k nám měl inspektor zavítat, jsem se trochu zdržel ve škole, podařilo se mi mapydopravit do kumbálu na košťata, a pak už jsem je pohodlně podával Prokopovi oknem. Horší byla samotná práce.

sabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:0610


11

Muselo to vypadat perfektně, aby to vůbec k něčemu

bylo, a praskly na to tři velký mapy. Trochu mi bralo

náladu, když jsem si na nich přečet, co vlastně stojej,

ale Prokop mě chválil, tak jsem na to brzy zapomněl.

Byli jsme od lepidla až za ušima a všude kolem nás se válely modrý plátěný špony po tom, co jsme si s tou mapkou takhle zaskotačili.

Člověk má divnej pocit, když si tak říká, kam co na tý zeměkouli vrazit, jako když si děláte vaječnouplacku a šperkujete ji rajčátkem. Povídali jsme si při práci o tom, že čistě z našeho pohledu je úplně jedno, jestli tam ta Austrálie doopravdy je, nebo není, protože jsme se tam beztak v nejbližší době nechystali, a tak to v našem žití těžko něco změní, kdežto protakovýho Fialku má její bytí nebo nebytí na školní nástěnné mapě rozhodující význam. Tak proč s tím trochunehnout. Já myslím, že by s tím nakonec souhlasilivšichni rozumný Australani, kdyby se jim vysvětlilo, že jde o dobrou věc a že na ostatních mapách stejnězůstanou. Byli jsme s výsledkem spokojeni. Prokop sivystřiženou Austrálii strčil do kapsy a šli jsme spát.

Druhej den přišel inspektor. Pověsil jsem na tabuli mapu. Inspektor si sedl do zadní lavice a něco sičmáral do notesu. Zaklap ho, pohodlně se rozvalil apohladil po vlasech zrovna tu největší šeredu ze třídy. Fialka vstal a začal něco vykládat, není celkem důležitý co.

sabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:0611


12

Inspektor se tvářil tajuplně, občas se sklonil a něco si poznamenal. Tak jako se usmíval a koukal na mapu.

Pak se usmívat přestal. Přes čelo se mu mihl stín, jako by nad ním přeletěl velkej pták. Očima prudce šmejdil po mapě. Rozhlídl se po nás všech překvapeně a nevěřícně. Pučil si jeden atlas a rychle v něm zalistoval. Pohledem přitom mrskal z tabule do atlasu a zpátky.

Vykročil k Fialkovi a zasyčel: „Co je tohle za mapu? Kde je Austrálie?!“

Fialka se vlastně poprvé ohlédl za sebe.

Inspektor si vybral mě: „Běž a ukaž mi Austrálii, chlapče!“

Líp si rozhodně nemohl vybrat. Koukal jsemsoustředěně někam, co je Grónsko.

„Musí to bejt dost mrňavá díra, vůbec to nemůžu najít,“ povídám.

Fialka udělal několik nejistých kroků směrem kProkopovi, díval se na něj a na spodním rtu mu vykvétal opar.

„Austrálie je světadíl,“ šeptal omámeně inspektor, „a i když je nejmenší, je to přece jenom světadíl... Není to žádná díra, jak jsi se vyjádřil. Rozkládá se meziTichým a Indickým oceánem a žijí tam ptakořitní avačnatci!“

Prokop se na Fialku povzbudivě usmál. Tenzamrkal a zeptal se: „Tohle je ono?“

sabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:0612


13

„Kde je ta Austrálie?!“ chtěl vědět inspektor.

„Tohle je ono,“ řekl Prokop.

„Na něco jsem se vás ptal,“ dorážel inspektor. „Možná že se vám zdám malicherný, ale já bychpřesto rád věděl, co jste s ní provedl. Kam jste jizašantročil, člověče?“

„Promiňte, jestli jsme to přepískli,“ řekl Prokop, „pomalu mě to začíná mrzet...“

Odněkud z dálky bylo slyšet inspektorův hlas:„Nedivte se, jestli jsem snad trochu nervózní, ale tohle jsem nepředpokládal. Nebo je to nějaký experiment? Něco, o čem nejsem třeba informován?“

A v tý chvíli se Fialka chytil lana. Stál opřenej omau a zíral na tu neuvěřitelnou spoustu vody před sebou, vznášel se nad tou modrou plání jako kormorán,kroužil a plachtil po větru, střemhlav se snes dolů a prorazil tu jemnou slanou krustičku, stal se rybou, mlátil kolem sebe ploutvema a vychutnával lehkost svobody.

Odpoledne jsme leželi u řeky. Všichni tři. Fialka si vyřezával lodičku z kůry a občas se na nás podíval. Prokop se šťoural trávou v zubech.

„Bylo to zlý?“ zahuhlal.

„Bylo to rychlý, a to je hlavní,“ řekl Fialka. Dodělal lodičku a pečlivě ji začistil.

Prokop šáhnul do kapsy a podal mu něco, covypadalo jako hadřík na otírání štětců. Byla z toho hezká

sabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:0613


14

plachta. Šoupli jsme tu loďku na vodu. Bylo to ovšem

se vší parádou. Vyhrávala u toho kapela a na břehu se

mačkala spousta lidí. Prokop měl kratší řeč a pakpo

slal láhev šampaňskýho přesně jako v kuželkách, tak

aby se rozprskla o lodní bok. Aspoň tak mi to tenkrát

připadalo. Loďka se rozjela. Vlítla mezi kameny ubře

hu a na chvíli se tam vklínila, ale hned se z tohomalé

ru vyposkakovala a dál už plula klidně a hrdě. Snapnu

tou plachtou. Vlastně s Austrálií. Vlastně je jedno

s čím. Fialka na nás něco hulákal z paluby, ale byl už

tak daleko, že mu nebylo vůbec rozumět. Loďka za

sebou nechávala jen tenkou brázdu v mapě světa.

sabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:0614


15

Dobře zašitej frajer

Když se u mě Marína zastavil, aby mi řekl, že veměs

tě je cirkus, nijak to se mnou nehlo. Nemám cirkusy

moc v lásce. Je tam buď horko, nebo zase zima,

a v každým případě puch. A ke všemu to, co k nám

jezdí, ani pořádnej cirkus není. Je to obyčejnej, oně

co větší stan, plnej záplat a zbytečnýho hluku. To já

mám mnohem radši, když jsem někde pěkně vte

ploučku a takhle uklizenej si vymejšlím různýptáko

viny. Dovedu se celý hodiny koukat do zdi a vidím

přitom na tý zdi takový věci, že by jednomu vstávaly

vlasy na hlavě. Nadevšecko mám rád tohlevysedává

ní, připadám si jako naloženej v nějaký zvláštníma

rinádě, která mě omývá a prostupuje jak utopence

v láhvi. A jestli něco nemiluju, tak je to násilí akra

vál. Takže jsem jenom mávl rukou, když mněMarí

na říkal o tom cirkusu.

Jenže tentokrát, i když na mě jinak celkem dá, si

prostě nenechal poradit. Hučel do mě jako beran, že

tam spolu musíme jít.

sabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:0615


16

Řekl jsem mu: „Vykašli se na to, nech to plavat, je to volovina,“ ale nemohl jsem se věčně dohadovat s chlapem, kterej má skoro dva metry a ruce má, jako já jsem celej.

Mně je totiž čtrnáct a ještě chodím do školy, mám brejle, a jak říká Marína, jsem takovejinteligentní suchar. On je ze mě vůbec tak trochu vedle, protože jsem mu jednou napsal pár dopisů, a to na něj udělalo nesmírnej dojem. Zkrátka, my jsme s bejvalým šífákem Marínou kámoši. A tak jsem nakonec svolil a šel se s ním podívat na náměstí, kde právě stavěli stan. Bylo tam ještě pármaringotek a jeden kolotoč už fungoval, ale pršelo a byl na něj smutnej pohled, jak se tam tak prázdně točil. Stáli jsme před stanicí autobusu, kde moknul první vylepenej plakát.

„Podívej se na to pořádně,“ řekl záhadně Marína.

Tak jsem si ho důkladně přečet odshora dolů.

„Tak co na to povíš, hochu?“ šeptal důležitě.

Zůstal jsem na něj koukat: „Ty chceš zápasit s tím medvědem...“

„No konečně!“ ulevil si a šťastně se usmál.

„Už ses někdy s medvědem pral?“ povídám a polilo mě horko.

Zachmuřil se: „Jo. Párkrát už jo. Už jsme se sArthurem v životě viděli. I když si pokaždý říká jinak.“

sabach-austra-EPUB.p65 22.11.2011, 13:0616




Petr Šabach

PETR ŠABACH


23. 8. 1951

Petr Šabach je současný český spisovatel. Narodil se roku 1951 v Praze. Po maturitě v roce 1974 absolvoval obor teorie kultury na Filosofické fakultě Karlovy Univerzity. Prošel různými zaměstnáními. Pracoval jako technický redaktor v Pragokoncertu, metodik kulturního domu, asi šest let jako noční hlídač v Národní galerii, inventurník a v letech 1988-2001 jako odborný referent Galerie hlavního města Prahy.

Od roku 2001 žije Petr Šabach jako volný spisovatel, přitom vede seminář tvůrčího psaní na Literární akademii J. Škvoreckého. Se ženou žije v pražských Dejvicích.

Časopisecky publikoval Petr Šabach v Mladé frontě, Kmeni, Práci, Tvorbě. Podle jeho literárních předloh natočil režisér Jan Hřebejk úspěšné filmy Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo a U mě dobrý. Druhý a třetí film vznikly propojením motivů několika knih.

Od svého debutu Jak potopit Austrálii se Petr Šabach představil jako autor vyhraněného projevu a stylu. Ve svých dílech přímé, dynamicky živé a úsporné pojmenování skutečnosti se zápletkou projevující se situačně, a kterou lze vidět s ironií i s nadsázkou. Některé historky z jeho knih se staly, jiné jsou vymyšlené. Autor sám říká: "Život nepíše povídky s pointama. Nikomu z nás se nestala příhoda, která by se dala hned vyprávět v silvestrovské televizi."

Petr Šabach nalezl zvlášť přesvědčivý způsob jak oslovit mladou generaci. V zásadě tím, že zdůrazňuje styčné rysy mezi vlastním projevem a myšlením svých čtenářů, jejich vnímáním světa kolem sebe.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist