E-kniha: Jak ovlivnit nadváhu a obezitu – Libor Vítek

Libor Vítek

Jak ovlivnit

nadváhu

a obezitu

Napsání této publikace bylo podpořeno Výzkumným záměrem

MŠMT ČR č. 0021620807.

doc. MUDr. Libor Vítek, Ph.D. MBA

Jak ovlivnit nadváhu a obezitu

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3365. publikaci

Odpovědná redaktorka Anna Jarošová

Sazba a zlom Antonín Plicka

Realizace obálky Antonín Plicka

Počet stran 160

Vydání 1., 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2008

Cover Photo © fotobanka Allphoto images

ISBN 978 -80 -247-2247- 4

ISBN 978-80-247-6139-8

© Grada Publishing, a.s. 2011

(tištěná verze)

(elektronická verze ve formátu PDF)

OBSAH

5

/ Obsah / Úvod ......................................................................................................................................... 7

1 / Nadváha a obezita – defi nice ................................................................................... 9

2 / Výskyt nadváhy a obezity v populaci – jsme na počátku

celosvětové pandemie? ............................................................................................ 15

3 / Rizikové faktory pro obezitu neovlivnitelné ................................................. 21

4 / Rizikové faktory pro obezitu ovlivnitelné ....................................................... 29

Výživa .......................................................................................................................... 29

Pohyb .......................................................................................................................... 42

Další faktory .............................................................................................................. 44

5 / Obezita jako rizikový faktor pro další nemoci .............................................. 49

6 / Jak obezitě předcházet ............................................................................................. 59

Dietní opatření ........................................................................................................ 59

Populární diety ........................................................................................................ 70

Pohybová aktivita ................................................................................................ 120

Farmakoterapie obezity .................................................................................... 133

Úloha společnosti ................................................................................................ 134

7 / Závěr ............................................................................................................................... 145

/ Důležité informační zdroje ...................................................................................... 147

České zdroje .......................................................................................................... 147

Zahraniční zdroje ................................................................................................. 148

ÚVOD

7

/ Úvod

Tato publikace je určena pro všechny, kteří chtějí získat ucelený a komplexní

pohled na obezitu a s ní související nemoci, které velmi vážně ohrožují zdraví

populace, a to v celosvětovém měřítku. V knize byste měli najít důvody, které

vedly a nadále vedou k nárůstu výskytu obezity v posledních několika desetile

tích, stejně tak se dozvíte, jaké máme k dispozici zbraně, jak s touto novodobou

metlou lidstva bojovat (ač dalekosáhlé důsledky obezity na zdraví jednotlivce i na fungování celé společnosti si jen málokdo uvědomuje). Diskutována je také úloha společnosti a její možnosti, jak ovlivnit chování a životní styl populace.

Zrovna toto mnozí z nás neradi slyší, většinou tvrdíme, že stát by nám neměl

zasahovat do toho, co jíme či jak trávíme volný čas.

Většina informací použitých v této knize pochází z veřejně dostupných

vědeckých studií čerpajících data ze západní Evropy a Severní Ameriky. Čas

to je možné setkat se s názorem: Neházejte nás (Čechy) do jednoho pytle

s Američany, o nichž je známo, že žijí vysloveně nezdravě a mají velmi vysoký

výskyt extrémně obézních lidí. Nezapomínejme však, že česká populace neza

držitelně spěje do prakticky totožné situace. Rozhlédněme se kolem sebe po

celé spoustě fast-food restaurací importovaných právě z USA nebo jim velmi

dobře konkurujících stánků s rychlým a velmi nezdravým občerstvením české

provenience. Je nutné si také uvědomit, že většina české populace má již teď

nadváhu (průměrný body mass index – BMI – je podle dat z roku 2000 v české

populaci 28 kg/m2, přestože horní hranice normy je 25 kg/m2, viz také dále). Proto se domnívám, že můžeme pro demonstraci problému obezity směle

používat data pocházející ze západní Evropy i USA. Také jsem čerpal z údajů

z rozsáhlých databází Světové zdravotnické organizace (WHO) a Organizace

pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), umožňující porovnat epidemiologická data pro jednotlivé země v průběhu různých časových úseků, ale i mezi jednotlivými zeměmi (včetně České republiky) navzájem.

Česká republika navíc čelí ještě jednomu obrovskému problému, a tím je

vysoká spotřeba alkoholu. Nehodlám snášet důkazy o škodlivém působení alko

holu na zdraví člověka. V souvislosti s prudce rostoucím výskytem obezity chci

pouze vyzdvihnout velmi vysokou kalorickou hodnotu alkoholických nápojů,

která zvláště v naší zemi výrazně přispívá k rozvoji nadváhy a obezity.

NADVÁHA A OBEZITA – DEFINICE

9

1 / Nadváha a obezita –

defi nice

Koho vlastně můžeme označit za obézního a kdo má nadváhu? Odpověď je

na první pohled poměrně jednoduchá zejména pro dospělou populaci, přes

tože kritérií, které lze pro toto hodnocení použít, je daleko více. Podíl tuku

v organismu činí za fyziologických okolností 25–30 % tělesné hmotnosti u žen,

u mužů pak 15–20 %. Podíl tuků na celkovém složení těla lze hodnotit poměrně

přesně sofi stikovanými lékařskými metodami, v praxi však používáme způsoby

mnohem jednodušší.

Hodnocení nadváhy u dospělé populace

X Nejčastěji se používá hodnocení podle dnes již velmi dobře známého Body

Mass Indexu (dále jen BMI, někdy také označován jako tzv. Queteletův

index), který je podílem hmotnosti v kilogramech k druhé mocnině výšky

jedince v metrech (jednotkou je tedy kg/m2). Pro evropskou populaci se za

fyziologické rozmezí BMI považuje 20–25 kg/m2 (tabulka 1). Tento způsob

je zřejmě nejrozšířenější, je ale zatížen určitou chybou zejména u jedinců

s větším objemem svalové hmoty – hmotnost užívaná ve vzorci zahrnuje

samozřejmě tukovou, kostní, ale přirozeně i svalovou tkáň.

Na druhé straně je BMI v dospělosti nezávislý na věku a rozmezí uvedená

v následující tabulce platí pro muže i pro ženy. Dále je nutné připomenout,

že zdravotní rizika vyplývající z vyššího BMI (a tedy přítomnosti nadváhy

či obezity) se nezvyšují skokově (tím, že někdo překoná hranici uvedenou

v tabulce), ale tato rizika jsou přímo úměrná hodnotě BMI. Jinými slovy, má-li

někdo BMI 29,5 kg/m2 a před šesti měsíci měl 30,5 kg/m2, jeho riziko rozvoje

přidružených nemocí je stále velmi vysoké, i když už se pohybuje „jen“ v pás

mu nadváhy. Toto riziko je samozřejmě podstatně vyšší než u jedinců s BMI

například 26,0 kg/m2.

JAK OVLIVNIT NADVÁHU A OBEZITU

10

Tab. 1 Mezinárodní klasifi kace nadváhy a obezity podle BMI

Klasifi kace BMI (kg/m2)

Podváha <18,50

Těžká podváha <16,00

Středně těžká podváha 16,00–16,99

Mírná podváha 17,00–18,49

Fyziologické rozmezí 18,50–24,99

Nadváha 25,00–29,99

Obezita ≥30,00

1. stupně 30,00–34,99

2. stupně 35,00–39,99

3. stupně ≥40,00

Jak již bylo uvedeno, BMI snadno spočítáme jako váhu (v kilogramech) dě

leno druhou mocninou výšky (v metrech).

Příklad:

BMI = 70 (kg) / 1,752 (m2) = 22,9 kg/m2

Světová zdravotnická organizace ještě navíc doporučuje jednotlivé kate

gorie dělit na podskupiny, podle následujících hodnot BMI: 23; 27,5; 32,5

a 37,5 kg/m2.

A aby to nebylo tak jednoduché, je nutné dodat, že i BMI ve fyziologickém

rozmezí má přímý vztah ke zdravotním rizikům. Například 58 % všech pří

padů cukrovky a 21 % případů ischemické choroby srdeční je způsobeno

tělesnou konstitucí odpovídající BMI nad 21 kg/m2 (!).

Dále je třeba uvést, že některá etnika mají odlišná kritéria pro hodnocení

nadváhy podle BMI. Příkladem jsou třeba původní domorodí obyvatelé Aus

trálie, pro které riziko metabolických komplikací prudce stoupá již při zvýšení

BMI nad 22 kg/m2.

X Jinou možností, jak měřit obezitu je poměr obvodu pasu ku obvodu boků

(označován také jako WHR, z anglického waist-to-hip ratio), který zohledňuje

vliv distribuce tukové tkáně – je totiž známo, že břišní (abdominální, také

někdy nazývaný centrální, androidní, nebo mužský) typ obezity je podstatně

rizikovější než typ gynoidní (také nazývaný gluteofemorální, periferní nebo

NADVÁHA A OBEZITA – DEFINICE

11

ženský typ obezity) s maximem ukládání tuků v oblasti boků. Z těchto důvo

dů mají muži tento poměr vyšší než ženy a pro každé pohlaví existují odlišné

„fyziologické“ hodnoty (tabulka 2). Je nutné podotknout, že klinické studie

opravdu prokázaly mnohem těsnější vztah mezi WHR a rizikem cukrovky

a nemocemi srdce, než pokud byl použit jako marker obezity BMI.

Tab. 2 Obezita podle indexu WHR

WHR

Muži <0,95

Ženy <0,85

Celá problematika je však trochu složitější, abdominální (břišní) tuk ještě

rozdělujeme na tuk viscerální (útrobní) a subkutánní (podkožní). Jejich vzá

jemný poměr je nesmírně důležitý pro posouzení rizika kardiovaskulárních

a dalších nemocí, zejména cukrovky a poruch metabolismu tuků. Tento

fakt také vysvětluje známou zkušenost, že někteří lidé, kteří mají BMI ještě

v normálním rozmezí, ale většina jejich tuku se nachází v oblasti útrobní,

jsou podstatně více ohroženi rozvojem těchto nemocí ve srovnání s lidmi

s vyšším BMI, ale příznivější distribucí tukové tkáně v těle.

X Na základě posledních studií se ukazuje, že pro hodnocení obezity postačuje

pouhé měření obvodu pasu. Proto se nověji používá pro určování zdravot

ních rizik spojených s obezitou tento parametr stále častěji. Za nebezpečný

z pohledu možného rozvoje tzv. metabolického syndromu (viz dále) se za

rizikový dnes považuje obvod pasu 98 cm u mužů a 88 cm u žen. Z pohledu

nebezpečí kardiovaskulárních nemocí jsou kritéria ještě přísnější. Za zvýšené

riziko se považuje obvod pasu 94–101 cm u mužů a 80–87 cm u žen, za riziko

vysoké pak obvod pasu nad 102 cm u mužů a 88 cm u žen. Je ovšem pravdě

podobné, že i tato kritéria se časem ještě dále zpřísní, podobně, jako jsme toho

dnes svědkem například u kritérií pro normální hodnoty krevního tlaku nebo

krevních tuků (lipidů). Opět je nutné podotknout, že tato kritéria platí jen pro

evropskou populaci. Asiaté vzhledem ke své konstituci mají měřítka přísnější.

X Jinou možností, ač v praxi nepříliš často používanou, je stanovení po měru

obvodu pasu k výšce jedince. Podle německých autorů je tento index

o mnoho lepším parametrem z hlediska určení rizika vzniku cukrovky, meta

bolického syndromu, hypertenze, apod. Není vyloučeno, že s tímto para

metrem se budeme v blízké budoucnosti setkávat častěji.

JAK OVLIVNIT NADVÁHU A OBEZITU

12

X Pro doplnění je vhodné také uvést takzvaný Brocův index, jehož používání

je dnes již minulostí. Tento index byl vlastně poměrem hmotnosti v kilo

gramech ku výšce v metrech. Vzorec zní: hmotnost (kg) / výška (m). Je však

ještě méně přesný než BMI.

X Mnohem přesnější se jeví výpočty takzvané ideální tělesné hmotnosti.

Jedná se o poměrně složité výpočty, které navíc různí autoři různě pozměňují,

což ve vzorcích dělá ještě větší zmatek a je to i důvodem, proč se tyto indexy

příliš nerozšířily do praxe. Nejznámější jsou indexy podle Devina, Verdoncka,

Robinsona nebo Millera. Jako ideálním a v literatuře podloženým způsobem

se jeví být výpočty ideální tělesné hmotnosti podle Robinsona. Vzorce pro

muže a ženy jsou následující:

Výpočet ideální tělesné hmotnosti (v kg) podle Robinsona pro muže:

(výška (v cm) – 152,4) × 0,728 + 51,65

Výpočet ideální tělesné hmotnosti (v kg) podle Robinsona pro ženy:

(výška (v cm) – 152,4) × 0,650 + 48,67

X Další možností posouzení stavu výživy je antropometrické měření sestá

vající se buďto pouze z měření tloušťky podkožní tukové vrstvy takzva

ným kaliperem na několika předem defi novaných místech a vypočtením

předpokládaného procenta tukové tkáně, nebo se doměřují ještě některé

další specifi cké parametry a stanovuje se takzvaný somatotyp. Somatotyp

je kvantitativní popis stavby a kompozice lidského těla. Každý člověk má

určitou typologii, hovoříme o třech základních somatotypech: endomorf

ním (obézním, také se lze setkat s označením pyknik), mezomorfním (sval

natým, neboli atletickým) a ektomorfním (hubeným, neboli astenickým).

Tyto jednotlivé somatotypy se u každého jedince do určité míry vzájemně

kombinují a jejich rozložení lze určit z takzvaného somatografu. Z hlediska

rizika nadváhy a obezity je rizikovým somatotypem endomorf, který má

velký sklon k nadváze, obtížně se zbavuje tuku. Má velké riziko vzniku obe

zity, cukrovky a kardiovaskulárních chorob. Vyšetření zaměřená na určení

somatotypu se provádějí ve specializovaných poradnách.

X Dále je možné měřit zastoupení tělesného tuku bioimpedančními přístroji.

Ačkoli první přístroje nabízené trhem, stejně tak jako jednodušší typy, které

bývají například součástí osobních vah, nejsou považovány za příliš spoleh

livé, umožňují moderní bioimpedanční měřící zařízení pracující na multifrek

venčním vícesektorovém principu poměrně přesné stanovení mnoha para

NADVÁHA A OBEZITA – DEFINICE

13

metrů složení lidského těla, samozřejmě včetně určení procenta tělesného

tuku. Tyto moderní bioimpedanční přístroje jsou však velmi drahé, což brání

jejich většímu využití v běžné praxi.

X K dispozici jsou i další způsoby (ultrasonografi e, počítačová tomografi e, nuk

leární magnetická rezonance, měření abdominálního sagitálního průměru,

či tzv. DEXA z anglického dual-energy X-ray absorptiometry, atd.), které však

nejsou pro běžnou populaci dostupné, bývají vyhrazeny jen pro úzké skupi

ny pacientů a výzkumné účely, a proto zde nebudou diskutovány.

Hodnocení nadváhy u dětí

Výše uvedené techniky lze samozřejmě použít i u dětí. Problémem ovšem stá

le zůstává, jak vlastně defi novat dětskou obezitu. Zatímco v dospělosti BMI

pozvolna stoupá s věkem, u dětí je tomu jinak. U dětí do tří let BMI poměrně

rychle stoupá, poté do šesti let klesá a následně opět roste. To samo sebou

vede k určitým problémům s interpretací BMI a hodnocením stavu výživy u dětí.

Obyčejně se individuální data jednotlivce porovnávají se známými daty ve stej

né populaci. Jinými slovy, pohybuje-li se dítě ve skupině 5 % nejtěžších dětí

v dané populaci, je považováno za obézní, je-li ve skupině 15 % nejtěžších dětí,

má nadváhu. Tento princip ovšem naráží na problém, že pokud by bylo české

obézní dítě porovnáno s dítětem anglickým, nebude již v Anglii hodnoceno

jako obézní, neboť britská populace dětí je podstatně tlustší, než populace

česká. Přitom ovšem zdravotní rizika zůstávají pro české dítě vysoká. Světová

zdravotnická organizace vyvíjí z tohoto důvodu metodiku, podle které by se

daly děti správněji hodnotit.

Na druhé straně výše uvedená metodika umožňuje posuzovat trendy v kon

krétní populaci, tedy jestli procento dětí s nadváhou či obezitou klesá či stoupá.

Nadváha se dá také hodnotit podle procenta tělesného tuku a podle jedné

metodiky jsou děti ve věku 3–18 let s obsahem tělesného tuku 25 % (chlapci)

a 30 % (dívky) považované za obézní. Tato metodika má však samozřejmě také

své nedostatky, neboť nezohledňuje věk dětí a svá úskalí má i vlastní měření

obsahu tuku.

K čemu slouží tělesný tuk?

Tuk y jsou pro lidské tělo samozřejmě velmi důležité a plní celou řadu důležitých

funkcí. Tuky a tuková tkáň slouží zejména jako:

JAK OVLIVNIT NADVÁHU A OBEZITU

14

X Stavební kámen buněčných membrán. Tuk je nezbytný pro zdravý vývoj,

buňky v lidském těle obsahují značné množství tuků, mozek je z nich tvořen

dokonce ze 70 %.

X Zásobárna energie. Jak je uvedeno dále, tuková tkáň je energeticky nejbo

hatší tkání, čehož lidský organismus náležitě využívá.

X Transportní systém pro vitaminy rozpustné v tucích (tj. vitaminy A, D, E

a K). Z klinické medicíny víme, že jedinci trpící poruchami trávení tuků mají

často hypovitaminózy těchto vitaminů s příslušnými klinickými následky.

X Termoregulační orgán. Jednoduše řečeno, tuková tkáň nás chrání před

chladem.

X Mechanická ochrana. Tuková tkáň tlumí nárazy a snižuje tak nebezpečí

mechanického poškození organismu.

X Endokrinní orgán. Ano, tuková tkáň je významným zdrojem hormonů. Tato

funkce není příliš známá, vždyť první hormon tukové tkáně byl objeven až

v roce 1994. Těchto hormonů známe dnes možná již několik desítek, mezi

nejznámější patří leptin. Jejich základní funkcí je regulace příjmu potravy

a ukládání energie, regulace účinků inzulinu a úloha v protizánětlivé obraně.

Tuková tkáň však hraje také významnou roli v regulaci metabolismu pohlav

ních hormonů, což je mimochodem důvodem, proč pacientky s mentální

anorexií nemenstruují, nebo proč mají obézní nemocní problémy s fertilitou.

Existuje dokonce teorie, podle které zvýšená tvorba signalizuje mozku, že je

organismus dostatečně zásoben energií, ale také, že je tělo připraveno na

úspěšnou reprodukci. Na to mozek reaguje vysláním neurohormonálních

signálů, kterými je organismus pro tento účel připravován.

X Imunitní orgán. Opět pro většinu asi neznámá funkce, nicméně tuková

tkáň slouží jako jakýsi rezervoár imunitních buněk, které se po svém vyces

tování z tukové tkáně dále přeměňují ve vlastní výkonné buňky imunitního

systému.

VÝSKYT NADVÁHY A OBEZITY V POPULACI – JSME NA POČÁTKU CELOSVĚTOVÉ PANDEMIE?

15

2 / Výskyt nadváhy a obezity

v populaci – jsme na

počátku celosvětové

pandemie?

Odpověď na otázku uvedenou v názvu kapitoly je jednoznačná. Ano, lidstvo

se opravdu nachází na počátku celosvětové pandemie obezity. Data z poslední

doby ukazují, že s výjimkou zemí subsaharské Afriky, venkovských oblastí Indie

a některých dalších chudých zemí Asie stoupá výskyt obezity po celém světě.

Podle údajů WHO bylo na celém světě v roce 2005 1,6 miliardy dospělých lidí

s nadváhou a alespoň 400 miliónů obézních, což je podstatně více, než lidí

trpících podvýživou (těch je odhadem zhruba 800 miliónů). Dokonce i ve vel

mi chudých oblastech, jako je například severovýchodní Brazílie, kde je denní

příjem na obyvatele méně než jeden dolar, má 17 % takto chudých obyvatel

nadváhu. Nadváhu má na celém světě také alespoň 20 miliónů dětí ve věku

do pěti let. WHO dále odhaduje, že v roce 2015 bude mít nadváhu přibližně

2,3 miliardy lidí a více než 700 miliónů bude obézních. V roce 2020 by mělo mít

podle odhadů Světové zdravotnické organizace dvě třetiny všech nemocí na

světě souvislost s našimi stravovacími návyky. V jedné z provedených americ

kých studií se dokonce odhaduje, že ve Spojených státech budou v roce 2030

všichni (!!!) lidé obézní.

V rozporu s obecným míněním a ve shodě s výše uvedenými údaji se obezita

stává problémem hlavně chudších vrstev společnosti. Je to dáno tím, že většina

levných a lehce dostupných potravin zejména ve městech je ve vysoce kalo

ricky bohaté formě nabité nasycenými tuky a jednoduchými cukry (hovoříme

o tzv. vysoké kalorické denzitě potravin, také viz dále). Navíc se ukazuje, že tyto

nezdravé potraviny, které jsou většinou považovány za chutnější a na které jsou

dlouhodobě navyklí, kupují lidé i pokud dojde k navýšení jejich ceny (více o tom

to fenoménu v kapitole „Jak obezitě předcházet – Úloha společnosti“). Obezita

+

JAK OVLIVNIT NADVÁHU A OBEZITU

16

je tak podobně častá jako i v zemích, kde velká část populace hladoví, jak bylo

prokázáno na výše uvedeném příkladu Brazílie, ale třeba i Mexika. Tato data

jsou v souladu se statistickými údaji, které tvrdí, že mezi lety 1973 a 1996 došlo

v rozvojových zemích k nárůstu spotřeby červeného masa a vajec na osobu

o celých 50 %. Obezita je také mnohem častější v zemích s většími majetkovými

rozdíly obyvatel. Největší majetkové rozdíly jsou v USA – a to je i země s nej

vyšším výskytem obezity. Na druhém protipólu je Japonsko, země s nejnižšími

majetkovými rozdíly v populaci – a také s téměř nejnižším výskytem obezity.

Tento vztah platí i pro jiné země a je prakticky konzistentní. Mimochodem, také

proto jsou doporučována opatření (v zemích s historií budování socialismu

určitě do jisté míry nebezpečná), která by snížením majetkových rozdílů měla

zlepšit zdravotní stav obyvatelstva s následným ekonomickým profi tem těchto

zemí. Nicméně příklady ze Skandinávie dokazují, že to opravdu funguje.

A jak jsme na tom v Evropě a samozřejmě

hlavně v České republice?

Odhaduje se, že nejméně 135 miliónů obyvatel Evropské unie je obézních (tedy

s BMI nad 30 kg/m2) a dalších 70 miliónů lidí tuto hranici brzy překoná. V mnoha

zemích (bohužel včetně České republiky) přesahuje počet lidí s nadváhou neu

věřitelných 50 %. Nárůst výskytu dětské obezity je také alarmující a v některých

zemích EU dosahuje výskyt dětské obezity 25 %.

Kromě individuálních rizik (tedy rizik pro každého obézního jedince) jsou vel

kou hrozbou pro společnost i ekonomická rizika. Odhaduje se, že v evropských

zemích se celých 8 % veškerých prostředků na zdravotní péči spotřebuje na léč

bu obezity a jejích komplikací. Data ze Spojených států jsou ještě hrozivější, po

dle ofi ciálních statistik tvoří náklady na diagnostiku a léčbu nemocí sdružených

s nadváhou, obezitou a nedostatkem pohybu více než 25 % všech zdravotních

nákladů. Zátěž pro společnost je vyšší o to, že obezita a její následky jsou spojeny

s větší nemocností i úmrtností (vedou jednoduše ke zkrácení průměrné délky

života), což pragmaticky řečeno vede k vyšším výdajům společnosti spojených

s lékařskou péčí a nemocenskými dávkami a nižším příjmům ve formě nevybra

ných daní a nízké produktivitě práce. Například podle údajů z roku 2001 stála

ve Velké Británii péče o pacienty s nadváhou 3 miliardy anglických liber. Podle

údajů ze Spojených států se každoročně utratí za léčbu lidí obézních o 34 % více

než za léčbu lidí s normální tělesnou hmotností.

Dalším velmi významným problémem je fakt, že společnost (ani u nás, ani

v západní Evropě či USA) nemá dost lékařů, kteří by byli dostatečně erudováni

a správně proškoleni, aby se mohlo čelit záplavě obézních pacientů přicháze

VÝSKYT NADVÁHY A OBEZITY V POPULACI – JSME NA POČÁTKU CELOSVĚTOVÉ PANDEMIE?

17

jících do ordinací s mnoha doprovodnými chorobami. Podle výše zmiňované

zprávy bylo v Anglii v roce 2001 spočítáno, že na 30 miliónů lidí s nadváhou je

k dispozici celkem 9 center, každé s jedním odborníkem na tuto problematiku.

Kdyby do těchto center bylo odesláno od praktických lékařů jen 10 % pacientů

s nadváhou, představovalo by toto procento 110 000 pacientů na jedno centrum,

tedy číslo zcela nereálné. V České republice máme podobný počet lékařských

center pro léčbu obezity a zhruba 6x méně obyvatel při podobném výskytu nad

váhy. Jsme na tom tedy o něco lépe, ale rozhodně se tím nemůžeme utěšovat.

Počet lidí s nadváhou či obezitou i v České republice stoupá a v roce 2002

dosahoval neuvěřitelných 51 % (zatímco v roce 1993 to bylo 47 %, tak že pomalu

ale jistě dále tloustneme). Stejně tak se nám zvýšil od roku 1993 do roku 2002

i počet obézních lidí, tedy s BMI nad 30 kg/m2, a to z 11 % na 15 %. V USA je

přitom těchto tlouštíků více než dvojnásobek – celých 31 %, jak ukazuje násle

dující tabulka.

Tab. 3 Výskyt nadváhy a obezity v některých evropských zemích a USA

Země

nadváha (%)

(BMI 25–30 kg/m2)

obezita (%)

(BMI >30 kg/m2)

celkem

(%)

muži ženy muži ženy

Česká republika 43 31 13 16 51

Slovensko 42 25 15 16 48

Polsko 38 27 10 12 43

Maďarsko 39 30 20 18 53

Německo 44 29 14 12 49

Rakousko 54 21 9 9 46

Řecko 41 30 26 18 57

USA 42 28 28 33 66

Data byla čerpána ze zprávy OECD Health Data 2006 (údaje pro jednotlivé

státy pocházejí z let 1996–2005).

Podle známé studie MONICA byl v České republice průměrný BMI v roce

2000 28,1 kg/m2, u žen pak 27,3 kg/m2. Přitom je obecně známo, že riziko kardio

vaskulárních chorob je přímo úměrné zvyšujícímu se indexu BMI.

Je jistě velmi znepokojující, že podle posledních analýz jsou čeští muži

v evrop ském žebříčku zemí podle nadváhy na druhém místě za Německem.

Podle údajů z roku 2000 je v České republice 15 % dětí s nadváhou, což je

ještě velmi dobré, neboť země jako Itálie, Malta, nebo Řecko čelí dokonce dvoj