načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Jak naučit děti pravidlům - Annette Kast-Zahn

Jak naučit děti pravidlům
-15%
sleva

Kniha: Jak naučit děti pravidlům
Autor:

Děti potřebují, aby jim rodiče určili hranice. Ale jak takové výchovné hranice stanovit a jak děti naučit, aby dodržovaly určená pravidla? V knize naleznete: - Proč děti pravidla ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6% 80%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-01-01
Počet stran: 176
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 184 stran : ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Jedes Kind kann Regeln lernen
Spolupracovali: překlad Monika Burger, Hana Foltýnová
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788025120422
EAN: 9788025120422
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Existují děti, jimž ke správné výchově stačí rodičovská láska a dobrý příklad, bohužel jich je minimum. Většině dětí pouze láska nestačí, je potřeba dobrá strategie a pevné nervy: rodiče by měli stanovit vhodná pravidla a na nich bez výjimek trvat. Zároveň si rodiče musí uvědomit, že výchova bez problémů není možná. Rodiče občas musí dítěti přikazovat a vyžadovat to, co se dítěti nezamlouvá. Dítě se pak snaží bojovat všemi dostupnými prostředky, dostává se mu pozornosti a ve většině případů prosadí svou vůli. To ho utvrdí v názoru, že se nevhodné chování vyplatí. Autorka, německá psycholožka a terapeutka, radí rodičům, jak podobným bojům zabránit, jak nemít nepřiměřené reakce s negativním podtextem, jak být důsledný a sebejistý. Nabízí způsob, jak vytvořit rodinná pravidla a jak je dodržovat. Doporučuje metodu neočekávaných reakcí: občas dítě v jeho nezdvořilém chování podpořit a tím mu vzít vítr z plachet, zvolit si vhodného pomocníka, hračku, jež bude na dítě promlouvat či vyprávět pohádky o zvířátkách s podobnými výchovnými potížemi. Výchovné rady pro rodiče dětí ve věku od 1 roku do 14 let.

Popis nakladatele

Děti potřebují, aby jim rodiče určili hranice. Ale jak takové výchovné hranice stanovit a jak děti naučit, aby dodržovaly určená pravidla? V knize naleznete: - Proč děti pravidla potřebují a proč nemohou „růst jako dříví v lese“. - Doporučená a věku přiměřená pravidla, která jsou již děti schopny akceptovat. - Jak pravidla nastolit a jak je dětem sdělit, aby jejich účinek byl co největší. - Proč se děti někdy chovají nevhodně a proč dělají „naschvály“. - dodávat dítěti sebevědomí, jak děti chválit a odměňovat, jak v nich podpořit to nejlepší. - Kde se dopouštějí rodiče nejčastěji výchovných chyb a jak to napravit. - Proč je důležité být ve výchově důsledným, a kam vede nedůslednost. - Pomocné pohádkové příběhy, které vašemu dítěti pomohou zvládnout některý z problémů (např. jak se zbavit dudlíku). Autorka Anette Kast-Zahn je zkušená dětská psycholožka, která napsala několik bestsellerových titulů o výchově. Tato kniha patří mezi ně. ([rady pro rodiče dětí od 1 roku do 14 let])

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Annette Kast-Zahn - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Jak naučit děti pravidlům" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JAK NAUČIT DĚTI PRAVIDLŮM

10

Proč nestačí jen dobrý

vzor a láska rodičů?


Patrikovi je teprve dva a půl roku. Je

to velice čiperný chlapec s andělskou

tváří, ale je postrachem každého

malého dítěte ve svém okolí...

V okamžiku, kdy se objeví Patrik,

maminky ostatních dětí znervózní

a zbystří pozornost. Přesto se vždypřihodí něco, čeho se všichni obávají...

Patrik opět uhodil zhruba stejně

staré dítě, které teď pláče a běží ke své

mamince.

Občas Patrik své malé oběti kouše,

a někdy dokonce tak silně, že se dětem

modřina, kterou jim tímto kousnutím

způsobí, ztratí až za čtrnáct dní.

Jeho oblibou je také „kradení“ hraček. Zcela běžně vytrhne jinému dítěti

z ruky hračku a pak ji buď odhodí, nebo

zničí. Patrik ale umí být výjimečně

i velice hodné dítě, které si hezky a tiše

hraje s ostatními, a pak je téměř kneoznání.

A co na to jeho matka?

Patrik je vymodlené dítě, takže si asi

umíte představit, jak se k němu jeho

rodiče chovají. Mají už sice dvě starší

dcery, Patrika si však dlouho a téměř

zoufale přáli, takže dnes mu maminka

splní, co mu na očích vidí. Patrik má

dostatek něhy a lásky, pozornosti i jejího

času. Maminka se chová slušně aumírněně. Jiné děti nebije, pochopitelně ani

nekouše a nikdy nevytrhla hračku zrukou jiného dítěte... Tak odkud to ten

Patrik má? U koho to viděl?

„Výchova dětí znamená pouze jít jim

dobrým příkladem a dávat jim lásku –

to je vše.“ Tento citát pochází z počátku

19. století. Vyřkl jej zakladatel mateřských školek v sousedním Německu

Friedrich Fröbel.

Jak se zdá, tato zákonitost se Patrika a jeho maminky netýká. Přesto je to

velice zajímavá myšlenka, nad kterou

je vhodné se pozastavit. I já jsem toho

názoru, že láska je to nejdůležitější, co

mohou rodiče dítěti dát. Hned nadruhém stupni v pořadí důležitosti stojí,

aby šli rodiče dětem dobrým příkladem.

Na těchto dvou pilířích je možné

postavit princip správné výchovy,

takže citát můžeme upravit „Bez lásky

a správného vzoru není výchovavýchovou“.

Bez těchto základních předpokladů

nebude v rodině fungovat nic a žádný

pedagogickosychologický rádce vám

nepomůže, dokonce ani tento ne.

Pochopitelně existují děti, kterým

pouze láska a dobrý příklad rodičů

bohatě stačí. Takové děti jsou schopny se na základě těchto předpokladů

vyvíjet správným směrem, chovat se

rozumně a zodpovědně, a s největRodiče potřebují dobrou „výzbroj“

11

Rodiče potřebují dobrou „výzbroj“


ší pravděpodobností z nich skutečně

vyrostou láskyplné a šťastné osobnosti.

Takové děti již velice brzy pochopí, kde

jsou hranice slušného chování anejspíše i ochotně převezmou zodpovědnost

za své povinnosti bez výmluv a bezvětších problémů. Ano, existují tedytakové děti, které svým rodičům nedělají

téměř žádné starosti, ale i já sama jsem

se za dobu své dlouholeté praxe s tímto

typem dětí setkala jen málokdy. Valné

většiny dětí, ani mých vlastních tří, se

to skutečně netýká.

Máte-li doma nezbedného potomka,

samozřejmě že láska je pro něj nadevše

důležitá, ale pouze láska v tomtopřípadě rozhodně stačit nebude. Na zlobivé

a neposlušné děti rodiče spíše potřebují

„dobré nástroje“- to znamená dobrou

strategii a pevné nervy.

Jak můžeme zabránit tomu, aby naše

děti nedělaly to, co dělat nemají (či

nesmějí)? A jak je můžeme přimět ktomu, aby dělaly (z jejich úhlu pohledu)

i „zbytečné věci“ a vykonávaly povinnosti a úkoly, které vůbec nemají voblibě? Co dělat v případě, kdy už nám

docházejí slova a argumenty?

Jde to s dětmi „z kopce“?

Stále častěji slýcháváme věty typu: „Ty

děti jsou čím dál horší“ nebo „Tydnešní děti je těžké vychovat ...“ Nepřímo

těmito větami vlastně vyslovujeme

názor, že „dříve byly děti lepší“. Je tomu

skutečně tak?

Pravda je, že my, současní rodiče,

jsme se (jako děti) od těch dnešních

dětí skutečně podstatně lišili. Ale byli

jsme opravdu lepší?

Také naši rodiče měli jiné výchovné praktiky a strategie a jejich výchova

byla zcela jiná než naše „modernírodičovství“. Znamená to, že oni bylilepšími rodiči, než jsme dnes my? Vší silou

se snažíme zabránit „chybám“, kterých

se dopustili naši rodiče - například

nechceme své děti bít. Nechceme je

trestat, nahánět jim strach a vychovávat

je v plaché, zakřiknuté jedince. Chceme

se s našimi dětmi bavit otevřeně o sexu

i o jiných citlivých tématech a přejeme

si vychovat z nich sebejisté a slušné lidi.

Většině moderních rodičů se toskutečně daří.

Poslušnost pouze ze strachu z trestu je třicet let starý jev. Ale jak je tomu

vlastně dnes? Dnes u dětí spíšepodporujeme rozvoj jejich malých osobností,

dáváme prostor jejich individuálnímu

charakteru, podporujeme jejichschopnosti... V takovém rozsahu jsme to my,

současní rodiče, rozhodně v dětství

nezažili.

Dříve to nebylo lepší

Kdo z nás měl v dětství například

svůj vlastní dětský pokoj? Kdo z nás

si mohl vybrat, jaký sport chce dělat,

nebo na jaký hudební nástroj si přeje

hrát? S kým se rodiče bavili otevřeně

a uvolněně o sexu, když „přišel čas“?

Kdo z nás měl tu možnost se s dospě>12

JAK NAUČIT DĚTI PRAVIDLŮM


lými „normálně“ bavit a pokládat jim

případně i nepříjemné či choulostivé

otázky?

My rodiče můžeme být na

své pokroky patřičně hrdí.

A stejně tak hrdí můžeme být

i na naše děti.

Dnešní děti se mají dobře a opravdu

nejsou o nic horší než děti předešlých

generací. Problémy s výchovou mají

rodiče se svými malými potomky již od

nepaměti.

Existuje mnoho dospělých, kteří

ještě dnes podstupují psychologickou

či psychiatrickou léčbu, neboť majíproblémy, které si s sebou nesou odvlastního dětství. V některých případech jsou

tyto potíže podmíněny špatnouvýchovou jejich rodičů. Výchova předešlé

generace rodičů se na nich podepsala

na velice dlouhou dobu a doprovází je

až do jejich vlastní dospělosti. V době,

kdy byli malí, se výchova odehrávala za

zavřenými dveřmi jejich bytu, bezpřítomnosti veřejnosti a bez respektování

jejích zákonitostí.

Snaživí rodiče

Dnes je výchova dětí mnohemotevřenější. Rodiče nemají problém se ovýchově svých dětí otevřeně a na rovinu

bavit s ostatními. Neostýchají se svěřit psychologům, dětským lékařům

– o přátelích a známých ani nemluvě.

Sami si přejí být dostatečně informováni a „vyškoleni“, aby byli svým

dětem dobrými rodiči. Jsou vkontaktu s jinými matkami či otci, se kterými

o výchově diskutují, čtou knihy, radí

se na internetu, navštěvují semináře

či přednášky, které se tomuto tématu

věnují.

Mnohé z dnešních matek se rády

vzdají kariéry ve prospěch svého dítěte

i přesto, že vědí, že pro ně bude velice

těžké, někdy dokonce nemožné, se do

pracovního života opět vrátit. Přesto se

rozhodnou být doma s dětmi a plně se

věnovat jak jim, tak domácnosti.

Většina matek však po skončení

rodičovské dovolené nastoupí opět do

práce a pak musí současně zvládnout

tři velice náročné úkoly: děti a jejich

výchovu, domácnost a svou práci. Je to

výkon srovnatelný s výkonemvrcholových managerů.

Navíc – ještě nikdy v minulosti

nebyl počet osamělých (svobodných

nebo rozvedených) matek vyšší, než je

dnes. Je opravdu ohromující, kolik toho

zvládnou, mnohdy za velice špatných

finančních podmínek.

Takový výkon! Tolik energie a snažení, a přesto tolik problémů? Veřejností bývá nejčastěji kritizováno to,

co „nejde“ – poukazujeme na chyby,

problémy a nedostatky. A v případě

nevhodného chování dětí se bohužel

podle velmi rozšířených názorů jedná

o selhání role rodičů.

13

Rodiče potřebují dobrou „výzbroj“


Často je kritika směřována právě

proti ženám, které se rozhodly zůstat

v domácnosti a plně se věnovat dětem.

„Vždyť jsi celý den doma a nemáš co na

práci. Tak mi vysvětli, proč nezvládneš

ani obyčejnou výchovu dětí?“

Tyto výčitky znají tisíce žen. Často

přichází tato obvinění právě ze strany

jejich partnera, který se vrátí domů až

večer a chce si v klidu odpočinout. To

je také jeden z důvodů, proč jsoudnešní matky pod velkým tlakem. Nicméně

přiznejme si, že si život často dělají samy

těžší, neboť se mnohdy snaží za každou

cenu udělat všechno co nejdokonaleji.

Avšak díky tomuto přístupu se mohou

dostat do slepé uličky – pro problémy

a chyby, které považují za důležité, pak

mohou zapomenout na to hezké – na

úspěchy své, svých dětí, nebo i na to, co

je běžné.

Jak důležitá je sebejistota

Nejistota rodičů se odráží i na jejich

vztahu k dítěti. Navíc nezapomínejme na to, jak jsou naše děti chytré (či

vychytralé?).

Pokud dítě vycítí, že si jeho matka či

otec v nějakém ohledu nevěří –například ze strachu, že by něco mohli

udělat špatně, nebo v případech, kdy

jsou nedůslední, či se bojí jednoznačně rozhodnout, aby něco „nepokazili“, pak jejich dítě „zaútočí“ a bude

se snažit chopit moci, a to v každém

věku. Nehraje roli, je-li dítěti teprve

půl roku, tři, šest nebo deset let... Děti

vycítí nejistotu rodičů a pochopitelně

se budou snažit využít situace. Budou

zkoušet nejrůznější taktiky a strategie

k tomu, aby nakonec vždycky prosadily

vlastní vůli. Skutečně.

Pokud rodiče neumí

jednat jasně a důsledně,

brzy se ocitnou

v bludném kruhu zdánlivě

neřešitelných problémů.

Co se stane v případě, že se rodiče staví

k problému tak, že si prostě řeknou:

„Však ono brzy přestane křičet“ nebo

„Tak já raději udělám, co chce, jen ať už

mám konečně klid“...?

Za těchto okolností se stane přesně

to, co by se stát nemělo. Dítě budevyžadovat stále více a vy mu budete neustále

povolovat a ustupovat. Pak už tonebudete vy, kdo rozhoduje o průběhu dne,

nýbrž váš roztomilý potomek, a vaše

vlastní potřeby tím budou pochopitelně značně zanedbávány. Pokud se dítěti

skutečně poddáte, vězte, že to v žádném

případě nevyústí v klid a harmonii.

Naopak. Smiřte se s tím, že problémů

a konfliktů bude den ode dne přibývat.

V mnohých rodinách to například

probíhá tak, že dítěti je dána „svoboda

rozhodování“ alespoň v jedné oblasti.

Ve většině případů se jedná o klasický

problém „jít spát“. Křik a potíže se však

vyskytují i při oblékání, v otázce jídla

14

JAK NAUČIT DĚTI PRAVIDLŮM


a stravování, úklidu vlastního pokoje,

nebo v sourozeneckých vztazích.

„Mé dítě si dělá, co chce...“ nebo „Je

skutečně jedno, co říkám, stejně mě

nikdy neposlechne.“ Tyto a podobné

věty jsem již ve své ordinaci slyšela od

naprosto zoufalých rodičů nesčetněkrát.

Ovšem uvědomme si, že i tyto běžné

nepříjemnosti mohou vyústit v opravdový problém, a to zvláště u dětípředškolního věku a malých školáčků.

Rodičům samozřejmě není lhostejné, v jaké osobnosti se jejich děti budou

vyvíjet. Jsou si vědomi toho, jak podstatné a důležité je dodržování daných

pravidel a jasné stanovení hranic. Avšak

i přesto, že se snaží být láskyplnými,

mírumilovnými a snaživými rodiči,

někdy si prostě nevědí rady: „Opravdu

se snažím ze všech sil. Ale už skutečně

nevím, co mám ještě udělat, aby sealesoň něco změnilo k lepšímu.“

Je vám tento příklad něčím povědomý? Pak je tato kniha určena právě

vám.

Ukázky příkladů „zlobivých

dětí“ mezi osmi měsíci

a osmi lety

Pavlíkovi bylo přesně osm měsíců,

když jeho rodiče navštívili poprvé

moji ordinaci. Jeho maminka mi

s patřičným povzdechem oznámila:

„Víte, paní doktorko, Pavlík je velice náročné dítě a doslova nás ničí.

My jsme si ho velmi přáli, ale už od

samého narození dělal problémy.

V jednom kuse křičel a plakal, aproto jsme ho téměř permanentně nosili

na rukou .

Naštěstí v noci většinou spal. Jehoustavičný pláč jsme si zprvu vysvětlovali

‚tříměsíčními kolikami‘, které se u dětí

v tomto věku často vyskytují. Ovšem

jeho pláč a křik neustal ani po těchto

třech měsících. Naopak. Začal plakat a křičet ještě více. Nakonec jsme

se s manželem rozhodli, že půjdeme

k dětskému lékaři. Pavlík byl dokonce

tři měsíce v nemocnici na ‚pozorování‘,

ale lékaři u něj nic neobjevili.

Po návratu domů pláče stále více avíce si i vynucuje. Už mu nestačí neustálé

nošení na rukou. Každých pár minut

se dožaduje nového zabavení. Pokud

chci například uklidit kuchyň, musím

ho posadit na zem vedle sebe avytáhnout mu téměř polovinu všehomožného nádobí, co vůbec doma máme, ale

ani tak nemám ani čtvrt hodiny klid.

Dokonce si ho musím brávat i na toaletu. Je to strašné. Pavlík opravdunedokáže zůstat ani minutu bez mépřítomnosti. Vážně si s ním nevím rady.“

Čím to je, že se Pavlík takhle chová?

Co je příčinou jeho závislosti na

mamince? Co byste jí na tomto místě

poradili vy? Zkuste si položit podobné

otázky i u následujících příkladů.

15

Rodiče potřebují dobrou „výzbroj“


Matka dvouletého Olivera plakala

do telefonu, už když si chtěla smluvit

první schůzku v mé ordinaci. Právě

totiž jejího malého syna vyloučili ze

školky. Učitelka tvrdila, že Oliver je

příliš agresivní, a proto se do jejich

zařízení nehodí.

„Někdy mám z něj strach i já sama,“

říká jeho matka. „Kope mě a koušekdykoliv se mu zachce. Nedávno po mně

dokonce hodil naší hi-fi věží. V okamžiku, kdy se mu něco nelíbí, začne

křičet a kopat kolem sebe. Já už to s ním

nemohu vydržet.“

Karolína má tři a půl roku. Nechce

jíst, a proto ji rodiče musí při každém

jídle krmit. Avšak Karolína se umí

kdykoliv – téměř na povel –vyzvracet, a dělá to velice často .

Není výjimkou, například přisnídani, že jídlo pouze žvýká, alenepolyká.

Téměř polovina všech společných rozhovorů a diskuzí v této rodině sebohužel točí kolem těchto problémů.

Miriam oslavila před nedávnem

své šesté narozeniny. Nyní do rodiny přibyl ještě novorozenec. Dosud

byla Miriam dosti neposlušné dítě,

ovšem po narození bratra se stala

doslova nesnesitelná.

„Každé ráno si dává na čas. Než se

obleče a nasnídá, trvá to celou věčnost.

Dvakrát až třikrát v týdnu dokonce

ani nejde do školky, protože se prostě

nestihne včas připravit. Striktně odmítá

po sobě uklízet. Po delší, relativně ostré

diskuzi to skoro vždy nakonec uklízím sama. Svého bratra v jednom kuse

obtěžuje a chce si s ním hrát. I když ho

mám na klíně, nebo v náručí, tahá za

něj tak dlouho, až jí ho dám. A večer?

Než Miriam přimějeme jít do postýlky,

trvá to většinou více než dvě hodiny.“

Malé Viki je osm. Je to velice tichá

a plachá dívka. Ale už dva týdny

odmítá chodit do školy. Každé ráno

má nutnou potřebu jít, dokonce

několikrát po sobě, na toaletu, až

pak teprve odejde z bytu...

Tvrdí, že má velké bolesti bříška. Každé

ráno se snaží svou maminku přesvědčit, že její bolesti jsou tak silné, že dnes

do školy nemůže. To se jí dokonce už

třikrát podařilo. Maminka ji nechala doma v domnění, že dcerka je asi

opravdu nemocná.

Jak byste za těchto okolností jednali

vy? Co byste rodičům z našich příběhů doporučili? Odpovědi na tyto a jiné

otázky naleznete na dalších stránkách

této knihy.

16

JAK NAUČIT DĚTI PRAVIDLŮM


Shrnutí toho nejpodstatnějšího

K nejdůležitějším složkám

výchovy patří láska rodičů a jejich

dobrý příklad

Avšak v některých případech láska

a dobrý vzor nestačí. Rodiče potřebují navíc „kvalitní výzbroj“, aby své děti

usměrnili a uklidnili je.

S dnešními dětmi to není těžší, než

to bývalo kdysi

Zde hraje roli skutečnost, že dnešní

moderní rodiče, na rozdíl od předešlé

generace matek a otců, jsou mnohem

sebekritičtější, to je však destabilizuje

a narušuje to jistotu v jejich konání. Jak

podstatnou roli hraje stanovení hranic,

již víte. V této knize se také dočtete,

jaký typ „hranic“ byste měli zvolit apřevést je do svého každodenního života.

Naše děti nás pokouší

Je ohromující, s čím vším jsou dnešní

rodiče konfrontováni. Jak jsme si mohli

ve výše zmíněných příkladech všimnout, děti to svým rodičům skutečně

nijak neusnadňují, a tak jsou všechny

matky a otcové vyzýváni dennodenně

„k boji“.

17

Rodiče potřebují dobrou „výzbroj“




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist