načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali -- jak naslouchat, aby nám teenageři důvěřovali - Adele Faber; Elaine Mazlish

Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali -- jak naslouchat, aby nám teenageři důvěřovali
-15%
sleva

Kniha: Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali
Autor: Adele Faber; Elaine Mazlish
Podtitul: jak naslouchat, aby nám teenageři důvěřovali

Na velkém množství příkladů autorky demonstrují běžné příhody ze života a klasické (zpravidla ty nejnesprávnější) reakce rodičů. Nabízejí správná řešení na základě ... (celý popis)


hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2012
Počet stran: 168
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: 2. vyd.
Spolupracovali: ilustrovala Kimberly Ann Coe
překlad Eva Vrůblová
Vazba: brožovaná lepená
Datum vydání: 31. 10. 2012
Nakladatelské údaje: V Brně, CPress, 2012
ISBN: 9788026400929
EAN: 9788026400929
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Na velkém množství příkladů autorky demonstrují běžné příhody ze života a klasické (zpravidla ty nejnesprávnější) reakce rodičů. Nabízejí správná řešení na základě vzájemné spolupráce. Text je doplněn cvičeními a otázkami, které rodičům umožní vžít se do pocitů dítěte, komiksově zpracovanými vzorovými dialogy apod. Rozšířené vydání je doplněno o další zkušenosti autorek a dospělé dcery jedné z nich. Příručka pro rodiče dětí od 12 do 18 let radí, jak si vytvořit s dětmi přátelský vztah založený na oboustranném respektu.

Popis nakladatele

Světový bestseller. Názorný, srozumitelný a velmi čtivý návod jak vycházet s teenagery. Název přesně vystihuje obsah knihy. Ukázkové dialogy a situace řeší jak s teenagery mluvit, aby slova dospělých brali vážně, a poskytují rady jak teenagerům naslouchat, aby v dospělých viděli partnera, nikoliv nepřítele. Autorky využívají své zkušenosti ze seminářů s rodiči a jejich dospívajícími dětmi.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali
Faber Adele, Mazlish Elaine
Cena: 212 Kč
Sourozenci bez rivality Sourozenci bez rivality
Faber Adele, Mazlish Elaine
Cena: 212 Kč
Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali
Faber Adele, Mazlish Elaine
Cena: 149 Kč
Ke knize "Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali -- jak naslouchat, aby nám teenageři důvěřovali" doporučujeme také:
Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, 2. rozšířené vydání Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, 2. rozšířené vydání
Jak mluvit, aby se děti lépe učily - doma i ve škole Jak mluvit, aby se děti lépe učily
Respektovat a být respektován Respektovat a být respektován
Sourozenci bez rivality Sourozenci bez rivality
Vychováváme děti a rosteme s nimi Vychováváme děti a rosteme s nimi
Děti a pět jazyků lásky Děti a pět jazyků lásky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Potrestat nebo

nepotrestat

3


Potrestat nebo nepotrestat  67

Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět.

„Za to, co řekla, má měsíc domácího vězení!“

„Řekl jsem sám sobě: ‚Už nikdy více, pane hodný chlapče. Byl jste až příliš hodný na to dítě. Ale tentokrát mu to jen tak neprojde.‘ “

No, pomyslela jsem si, ještě jsme o trestech nemluvili, ale jak se zdá, tak někteří jsou až moc připraveni.

„Lauro, Michaeli,“ řekla jsem. „Byli byste tak laskaví a řekli nám všem, co vaše děti udělaly tak špatného, že se tolik zlobíte?“

„Nebyla jsem jen naštvaná,“ řekla zlostně Laura. „Bylo mi až špatně! Kelly měla být v šest hodin na oslavě její kamarádky Jill. V sedm hodin mi volala její matka. ‚Kde je Kelly? Věděla, že máme objednanou bowlingovou dráhu na půl osmé. Bylo to na pozvánce. Teď tu na ni všichni čekáme.‘

Srdce mi začalo rychle tlouct. Řekla jsem: ‚Tomu nerozumím. Odešla už dávno. Už tam měla být.‘

‚Aha, snad se nic nestalo. Doufám, že dorazí,‘ řekla Jillina matka a zavěsila.

Vydržela jsem čekat 15 minut, než jsem zavolala zpátky. Zvedla to Jill. ‚Ne, ještě tady není, a to jsem jí to připomínala i ve škole.‘

Teď jsem se začala opravdu bát. Před očima se mi objevily děsivé obrázky. Za dvacet mučivých minut zazvonil telefon a ozvala se Jillina matka. ‚Myslím, že byste ráda věděla, že Kelly už je tady. Zřejmě potkala nějakého chlapce a zapovídali se a ona úplně zapomněla, že na ni čekáme. Jen doufám, že nám nezruší rezervaci.‘

Omluvila jsem se za svou dceru a poděkovala, že na ni počkali. Ale když se Kelly vrátila z oslavy, vrhla jsem se na ni: ‚Uvědomuješ si, do jaké situace jsi mě dostala? Jak jsi mohla být tak neohleduplná a nezodpovědná? Nikdy nemyslíš na nikoho jiného, jen na sebe. Byla to Jillina oslava. Cítila jsi vůbec nějaký závazek vůči ní? Ne! Jediné, o co se zajímáš, jsou kluci a aby ses TY pobavila. Ale s tím je teď konec, mladá dámo. Máš domácí vězení po zbytek měsíce. A nemysli si, že změním tohle rozhodnutí, protože na něm trvám.‘

Možná jsem na ni byla tehdy moc tvrdá, nevím.“

„Zdá se mi, že vaše dcera dostala to, co si po právu zasloužila. A stejně tak můj syn,“ rozhovořil se Michael.

Všechny hlavy se otočily k němu. „Co se stalo?“ zeptal se někdo. „Co udělal?“

„Jde o to, co NEudělal,“ odpověděl. „Totiž, jde o úkoly do školy. Od té doby, co chodí hrát fotbal, tak se o nic jiného nestará. Každý den přichází domů pozdě z tréninku, zmizí ve svém pokoji, a když se ho zeptám, co domácí úkoly, tak mi odpoví: ‚Žádné starosti, tati. Už na tom makám!‘


68  Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak naslouchat, aby nám teenageři důvěřovali

V  neděli, když byl Jeff zase pryč, všiml jsem si nějakého dopisu ležícího na  zemi u dveří jeho pokoje. Zvedl jsem ho a zjistil, že byl adresován mně. Byl otevřený a starý už asi týden. A hádejte, co to bylo? Bylo to varování od jeho učitele matematiky. Jeff nedonesl do školy žádné domácí úkoly – žádné – za předešlé dva týdny. Když jsem si dopis přečetl, byl jsem vzteky bez sebe.

Jakmile vešel do  dveří, tak jsem se do  něho pustil s  dopisem v  ruce. ‚Lhal jsi mi, že děláš domácí úkoly. Otevřel jsi dopis, který byl adresovaný mně, a nikdy jsi mi ho neukázal. Mám pro tebe novinku, hochu. Už ani jeden trénink po celý zbytek tohoto pololetí. Zítra volám trenérovi.‘

Řekl: ‚Tati, tohle mi přece nemůžeš udělat!‘

‚Já ti, Jeff e nedělám nic, tohle sis udělal ty sám. Tečka.‘ “

„Opravdu to takhle skončí?“ zeptala se Laura.

„Jeff si to nemyslí. Celý týden se mě snaží přesvědčit, abych změnil své rozhodnutí. A taky moje žena.“ Podíval se na ni významně. „Myslí si, že jsem příliš tvrdý. Že, miláčku?“

„A co si myslíte vy, Michaeli?“ zeptala jsem se.

„Myslím, že Jeff pochopil, že tohle je byznys.“

„Jo,“ připojil se Tony. „Trest je někdy jediný způsob, aby si dítě uvědomilo chybu a bylo zodpovědnější.“

„Zajímalo by mě,“ obrátila jsem se k celé skupině, „co si myslíte o tom, že trest může udělat z dítěte zodpovědnějšího člověka? Na chvíli se zamyslete a pouvažujte nad svými vlastními zkušenostmi z dětství.“

Karen odpověděla první. „Trest mě udělal spíše méně zodpovědnou. Když mi bylo třináct, tak mě matka chytla s cigaretou a zakázala mi telefonovat kámoškám. A pak jsem kouřila ještě víc. Kouřila jsem pouze za  domem, kde mě nikdo nemohl vidět. Načež jsem přišla domů, vyčistila si zuby a s velkým úsměvem pozdravila matku. Procházelo mi to čtyři roky. Naneštěstí, kouřím pořád.”

„Nevím,“ řekl Tony. „Podle mě je nutné někdy trest použít. Vemte si například mě. Když jsem byl mladý, tak jsem byl lump. Patřil jsem do  skupinky, která lítala pořád v nějakých problémech. Byli jsme divocí. Jeden z kluků skončil ve vězení. Přísahám, že kdyby mě můj otec nepotrestal za některé věci, které jsem udělal, tak nevím, kde bych skončil.“

„A  já pro změnu nevím, kde bych byla nebýt terapie, která mi pomáhá zbavit se hrůzy ze všech trestů, které na mě rodiče valili.“

Tony se na ni překvapeně podíval. „To nechápu,“ řekl jí.

Byla to Joan. „Oba moji rodiče věřili, že pokud nepotrestáš dítě, když udělá něco špatného, tak nejsi zodpovědný rodič. A vždycky se ospravedlňovali tím, že to dělají jen pro mé dobro. Ale ono to tak nebylo. Stal se ze mě zlý, deprimovaný teenager, který


Potrestat nebo nepotrestat  69

si vůbec nevěřil. A doma nebyl nikdo, s kým bych o svých problémech mohla mluvit. Cítila jsem se hrozně osamělá.“

Sama sebe jsem přistihla, jak vzdychám. Všechno, co tady nyní zaznělo, byl důsledek trestu. Ano, některé děti mohou být tresty neustále sráženy a nakonec se cítí bezmocné a ztrácejí sebedůvěru.

Ale na druhé straně jsou děti, které potřebují být potrestány, aby jim došlo, že dělají něco špatně, jako tomu bylo v Tonyho případě.

Některé, jako Karen, se stanou zlými a rozmrzelými a pokračují ve svém zlozvyku, ale tak, aby je nikdo nechytil. Stávají se z nich opatrní, ale vychytralí tajnůstkáři.

Potrestání se stále bere jako jedna z preferovaných metod výchovy. Ve skutečnosti mnoho rodičů nedělá velký rozdíl mezi výchovou a trestem. Jak jsem se mohla podělit o své přesvědčení, když trest se objevuje tam, kde není moc místa pro lásku a pochopení?

Hlasitě jsem však řekla: „Kdybych snad byla donucena k  tomu, abych potrestání vyřadila ze svého seznamu, myslíte si, že bych se tím pádem stala úplně bezmocnou? Převzali by naši teenageři velení? Zdivočeli by? Stali by se z nich snad zkažení spratci, zbavení jakéhokoliv smyslu pro dobro a zlo, kteří by nad svými rodiči snadno zvítězili? A nebo existují nějaké metody kromě trestu, které by nějak motivovaly teenagery, aby se chovali zodpovědněji?“

Na tabuli jsem napsala: Jak pokárat, ale netrestat

 řekněte, jaké jsou vaše pocity

 uveďte svá očekávání

 ukažte, jak se to dá napravit

 nabídněte možnost

 jednejte

Poprosila jsem Lauru a Michaela, jestli by byli ochotni aplikovat některé způsoby na své současné problémy s dětmi. Oba dva souhlasili, že to zkusí. Na následujících obrázcích uvidíte naši snahu vypracovat scénáře, které by se staly jejich pomocníky. Nejprve se podíváme na Lauru, jak se mohla vypořádat se svou dcerou Kelly, jejíž nezodpovědné chování dostalo její matku do nepříjemné situace.


70  Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak naslouchat, aby nám teenageři důvěřovali

Jak pokárat, ale netrestat

Řekněte, jaké jsou vaše pocity

Uveďte svá očekávání

Byla jsem vzteky bez sebe, když mi zavolala

matka Jill a řekla mi, že ještě nejsi na té oslavě.

Ale mami, vždyť

jsem přišla jen

o chvilku později.

Pro tebe to možná bylo „o chvilku“.

Ale ne pro lidi, co na tebe museli čekat.

Měli strach, co se děje.

Neměli čeho

se bát.

Potkala jsem jednoho kluka z naší třídy a perfektně

jsme pokecali. Úplně jsem zapomněla na čas.

Kelly, očekávám, že když slíbíš, že budeš

na určitém místě v určitou dobu, tak to

taky dodržíš.


Potrestat nebo nepotrestat  71

Ukažte, jak se to dá napravit

Nabídněte možnost

Jillina matka vypadala

hrozně naštvaně. A Jill

taky. Měla by ses jim

omluvit.

Už jsem se Jill

omluvila a už se

na mě nezlobí.

Co mám ještě podle

tebe udělat? Kleknout si

na kolena a odprosit?

Ne, ale malá

zpráva by její

matku určitě

potěšila.

Nebudu jí nic

psát.

Takže bys jí chtěla

raději zavolat?

Ne, to by bylo moc

ponižující! Dobře,

napíšu jí, ale pomůžeš

mi?

Zkus to nejdřív

sama, a když

nebudeš vědět, jak dál,

tak ti pomůžu.


72  Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak naslouchat, aby nám teenageři důvěřovali

Představme si ale, že Kelly opět udělá to samé. A představme si,

že její matce znovu někdo zavolá „Kde je Kelly?“.

Když bude chtít Kelly zase navštívit nějakou kamarádku, tak maminka může:

Jednat

Mami, volala mi Jill a chce, abych u ní

přespala.

Ne dnes.

Proč ne? To je nefér. Jenom

proto, že jsem přišla minule pozdě?

Přesně tak.

Ok, tak už

můžu jít?

Ne. Dneska potřebuji

poklidný večer beze strachu,

co se zas stane.

Takže kdy

můžu jít?

Až uvidím tvůj přesný

časový rozvrh, písemně.

To mě uklidní.


Potrestat nebo nepotrestat  73

Skupinku to zaujalo a objevilo se hodně poznámek:

„Když jste poprvé mluvila o možnostech kromě trestu, tak jsem se bála, že to bude nějaký ‚něžný‘ přístup, kdy rodiče řeknou svému dítěti jen pár slov a hotovo, ale ono je to mnohem silnější. Řeknete, co cítíte a co očekáváte, a dáte jí možnost, aby nesla za své chování zodpovědnost.“

„A  přitom jste vůbec nedocílila toho, že by se ta dívka cítila ponížená nebo jako nějaký špatný člověk. Byla jste přísná, ale zároveň ohleduplná jak k ní, tak k sobě.“

„A ani to nejste vy, kdo je nepřítelem, protože jste na straně dítěte, ale zároveň se ho snažíte naučit lepšímu chování.“

„A ukazujete jí, jak toho docílit.“

„A necítí z vás něco jako‚ já jsem ten, kdo tu rozkazuje. Já ti nedovolím tohle a tamto ... Zabavím ti to.‘, ale naopak tu moc pokládáte na bedra dítěte. Teď je řada na Kelly. Je to na ní, jak se vypořádá s tím, jestli dá své mamince klid a jistotu – jako že zavolá domů, když se zdrží, a zavolá, když dorazí, a pak ještě zase zavolá těsně před tím, než se vydá domů.“

Laura si povzdechla a položila hlavu do dlaně. „Nevím,“ řekla. „Když to tady s vámi probírám, tak se cítím přesvědčená, že to půjde. Ale nevím, co se stane, až tomu budu čelit tváří v tvář. To znamená, že musíte úplně změnit celý svůj přístup. Pravdou bohužel je, že trestání dětí je mnohem snadnější.“

„Snadnější v ten moment,“ souhlasila jsem. „Ale pokud je vaším cílem pomoci dceři osvojit si pocit zodpovědnosti a zároveň s ní udržet dobrý vztah, tak potrestání by mělo naprosto opačný efekt. Máte pravdu, Lauro. Tento problém vyžaduje změnu v myšlení. Předpokládejme, že si osvojíme nějaké praktiky. Podívejme se tedy, jak je můžeme použít v případě Michaela a jeho syna.“




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist