načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, 2. rozšířené vydání - Adele Faber; Elaine Mazlish

Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, 2. rozšířené vydání
-26%
sleva

Kniha: Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, 2. rozšířené vydání
Autor: ;

Praktická příručka pro optimální, vyváženou a oboustranně prospěšnou komunikaci mezi dospělým a dítětem. Lze vztáhnout na děti od 2 do 18 let věku.
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  249 Kč 184
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 96.6%hodnoceni - 96.6%hodnoceni - 96.6%hodnoceni - 96.6%hodnoceni - 96.6% 93%   celkové hodnocení
18 hodnocení + 3 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2013-01-16
Počet stran: 268
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 272 stran : ilustrace , portréty
Vydání: 2., rozš. vyd.
Spolupracovali: překlad Eva Vrůblová, Eva Kadlecová
Vazba: brožovaná lepená
Umístění v žebříčku: 50. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
Hodnocení: 9. nejlépe hodnocená kniha
ISBN: 9788026401476
EAN: 9788026401476
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Autorky jsou mezinárodně uznávané odbornice na komunikaci mezi dospělými a dětmi a tato kniha je neprodávanější publikací o výchově na světě. Ukazuje rodičům (či vlastně všem dospělým), jak mluvit s potomkem, aby došlo ke vzájemnému porozumnění, utužoval se přátelský a důvěrný vztah, zůstávala zachována přirozená autorita a přitom se potřebnému dostalo správného výchovného podnětu.
Kniha naučí jak vychovávat děti bez křiku a trestání tak, aby vyrostli v uvědomělé lidi, či jak s nimi jednat a mluvit bez potlačování jejich přirozeného sebevědomí. Dozvíte se, jak podporovat samostatnost dítěte a zdravou sebedůvěru. Naleznete zde praktické příklady rozhovorů a inspiraci k vlastnímu jednání. Nechybí soubor otázek, pomocí kterých se můžete vžít do pocitů dítěte a lépe tak pochopit jeho chování. Naučíte se optimálně reagovat, když k vám přijde dítě s problémem, a jak dosáhnout jeho maximální spolupráce. A také odhalíte chyby, kterých jste se dposud při komunikaci s dětmi dopouštěli.
V neposlední řadě se vám po zvládnutí základů obsažených v této knize zlepší i komunikace s dospělými, protože popsané principy se dají vztáhnout na jakoukoliv věkovou skupinu.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Adele Faber; Elaine Mazlish - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, 2. rozšířené vydání" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu



alena.rabasova 2012-11-10 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Bezva knížka
reagovat
 
MSF 2012-02-13 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Kniha je úžasná! Mám od autorek všechny a čtu je stále dokola....a jsem stále lepší a lepší rodič. Doma je každopádně o moc víc klidu a naše tři děti jsou zdá se celkem spokojené. Funguje to!
reagovat
 
groficka 2011-05-05 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Úžasná kniha, neměla by chybět v rodinné knihovně. Velmi naučné a realizovatelné metody, které stojí za to vyzkoušet nejen na dětech.
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2.

Jak dosáhnout

spolupr áce


Jak dosáhnout spolupráce  49

ČÁST I

Je možné, že už vám děti daly možnost, abyste si vyzkoušeli některé z technik. Děti

nám obyčejně dají jasně a hlasitě najevo, že se jim něco nelíbí. U nás doma byl každý

den s dětmi jako večer strávený v divadle. Ztracená hračka, moc nakrátko ostříhané

vlasy, domácí úkol do školy, nové džíny, které někde tlačily, hádka mezi bratrema sestrou; všechny tyhle výstupy by mohly stačit na divadelní drama plné slz a vášní o třech

dějstvích. U nás byla vždycky spousta inspirace.

Jediným rozdílem bylo, že v divadle se zatáhne opona a diváci jdou domů. Rodiče ovšem takový luxus nemají. Neustále se vypořádávají se vztekem, bolestí, frustracía přitom si musejí zachovat své duševní zdraví.

Nyní víme, že staré metody už nefungují. Všechna ta vysvětlování a ujišťování našim dětem neposkytují žádnou úlevu a nás unavují. Avšak i nové metody mohou přinést některé problémy. Přestože víme, jak žádoucí je naše vstřícná odpověď, je stále obtížné nějakou takovou najít. Pro mnoho z nás je tento jazyk nový a složitý. Rodiče mi řekli:

„Cítil jsem se tak divně – jako někdo jiný – jako bych hrál roli v nějaké hře.“

„Cítila jsem se jako pokrytec, ale něco se muselo změnit k lepšímu, protože můj syn,který mi nikdy neodpověděl jinak než ‚Jo‘, ‚Ne‘ a ‚Musím?‘, se mnou najednou začal mluvit.“

„Cítím se dobře, zato moje děti se na mě dívají podezíravě.“

„Zjistila jsem, že jsem své děti před tím nikdy pořádně neposlouchala. Čekala jsem, než řeknou, co mají na srdci, a pak jsem odpověděla, co jsem musela. Skutečněnaslouchat je pěkná dřina. Je potřeba koncentrace, pokud nechcete vyloženě odpovědět už naučenou frází.“

Jeden otec nám pověděl: „Zkusil jsem to, ale neuspěl jsem. Má dcera přišla z kroužku s nešťastným výrazem v obličeji. Místo mé obvyklé otázky: ‚Proč ten kyselý obličej?‘ jsem pronesl: ‚Aničko, zdá se mi, že tě něco trápí.‘ Jenomže ona se rozplakalaa s třísknutím dveří zmizela ve svém pokoji.“

Dotyčnému otci jsem vysvětlila, že i přes veškeré jeho pochybnosti tahle metoda funguje. Anička byla zaskočená, neboť v ten den poprvé slyšela jiný přístup než obvykle. Někdo se začal zajímat o její city. Povzbudila jsem zmíněného otce, aby se nevzdával. Když Anička vycítí, že někdo pochopí její pocity, vznikne v ní pocit bezpečí, že se může se svým trápením svěřit.

Jednu odpověď si však zapamatuji navěky. Pocházela od mladíka, který věděl, že jeho matka navštěvuje mé semináře. Jednou přišel ze školy domů ve velmi špatné náladě:

„Neměli právo mi zakázat hrát v týmu jen proto, že jsem si zapomněl vzít šortky. Musel jsem sedět a jen se koukat. Nebylo to fér!“


50  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly

„To tě muselo opravdu moc mrzet,“ řekla mu jeho matka soucitně.

On na ni ale vyjel: „Vždycky se zastáváš těch druhých!“

Maminka ho chytla za rameno a zopakovala: „Jirko, myslím, že jsi mě neslyšel. Řekla jsem, že tě to muselo asi hodně mrzet.“

Překvapeně se na ni podíval a za chvíli dodal: „Táta by měl na ten seminář chodit taky!“



Až doposud jsme se zabývali problémem, jak by měli rodiče pomáhat svým dětem vypořádat se s negativními pocity. A nyní bychom se podívali na to, jak pomoctrodičům, aby se dokázali vypořádat se svými vlastními negativními pocity.

Jedním ze základních problémů rodičovství je každodenní boj přinutit naše děti, aby se chovaly podle představ našich a společnosti. Může to být namáhavá a vysilující práce. Část problému spočívá v konfl iktu potřeb. Pro dospělého je potřebou alespoň náznak čistoty, pořádku, zdvořilosti a zaběhnuté rutiny. Pro děti je to však absolutně nepodstatné. Kolik z nich by se z vlastní vůle šlo vykoupat a řeklo přitom: „Prosím,“ nebo „Děkuji,“ anebo si převléklo čisté prádlo? Kolik z nich by si vůbec kdy z vlastní vůle převléklo čisté prádlo? Hodně rodičovské energie se vypotřebuje na snahu naučit děti, aby si zvykly na společenské normy. A čím více někdy naléháme, tím více odporují.

Pamatuji se, že mě mé vlastní děti mnohdy považovaly za svého „nepřítele“,za někoho, kdo je vždycky nutil dělat věci, které ony nechtěly: „Umyj si ruce... Vezmi si ubrousek... Nekřič... Pověs si bundu... Už sis udělal domácí úkol?... Opravdu sis umyl zuby?... Vrať se a spláchni po sobě... Obleč si pyžamo... Běž do postele... Běž spát.“

A byla jsem to zase já, kdo jim zakazoval dělat věci, které chtěly: „Nejez rukama... Nekopej do stolu... Neber to svinstvo do ruky... Neskákej po gauči... Netahej kočku za ocas... Nestrkej si ten hrách do nosu!“

Většinou mi na to odpověděly: „Budu dělat, co já chci.“ A já jim to vrátila: „Budeš dělat, co ti povím já.“ A hádka byla na světě. Dospělo to tak daleko, že to ve mně vřelo ještě dříve, než jsem dětem přikázala, aby něco udělaly.

Na chviličku teď popřemýšlejte, co chcete, aby děti dělaly či nedělaly. Pak si to zapište do volných kolonek: V jednom dni chci po dětech (dítěti), aby: Ráno Odpoledne Večer ...................................... .................................... ......................................

...................................... .................................... ......................................

...................................... .................................... ......................................

...................................... .................................... ......................................

...................................... .................................... ......................................

...................................... .................................... ......................................


Jak dosáhnout spolupráce  51

Ať už je váš seznam krátký či dlouhý, s realistickými požadavky nebo nerealistickými, každý prvek na vašem seznamu představuje váš čas, energii a obsahuje všechny složky nezbytné pro válku postojů. Existuje vůbec nějaké řešení?

Nejprve se podívejme na některé z nejčastěji používaných metod dospěláků, když chtějí navázat spolupráci se svými dětmi. Zatímco si budete číst příklad ke každémetodě, vraťte se v čase a představte si, že jste dítě, které poslouchá svého rodiče. Nechte působit slova. Co ve vás vyvolávají? Pokud naleznete odpověď, zapište si ji. (Dalším způsobem, jak provést toto cvičení, je požádat svého kamaráda, aby vám přečetl každý příklad, zatímco vy posloucháte se zavřenýma očima.) I. Obviňování

„Zase jsi umatlal špinavými prsty dveře! Proč to pořád děláš? Co se s tebou děje? Copak neumíš udělat nic pořádně? Kolikrát jsem ti už říkala, abys používal kliku!Problém ale je, že ty mě nikdy neposloucháš.“

V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

II. Nadávání, posmívání

„Venku mrzne a ty si oblečeš tenkou bundu! Jsi blbý nebo co? Je pěkná pitomost, aby sis ji bral.“

„Počkej, raději ti to kolo spravím sám. Víme, jaké jsi nemehlo.“

„Podívej se na sebe, jak jíš! Je to nechutné.“

„Podívej se na svůj pokoj, všude nepořádek. Copak jsi zvíře?“

V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

III. Výhrůžky

„Ještě jednou se dotkni té lampičky, a jednu ti střelím.“

„Pokud tu žvýkačku okamžitě nevyplivneš, tak ti otevřu pusu a vytáhnu ji sama.“

„Jestli nebudeš oblečená, než napočítám do tří, tak se mnou nikam nejdeš!“ Zároveň se ujišťuji, že mé děti (dítě) nedělají: Ráno Odpoledne Večer ...................................... .................................... ......................................

...................................... .................................... ......................................

...................................... .................................... ......................................

...................................... .................................... ......................................

...................................... .................................... ......................................

...................................... .................................... ......................................


52  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly

V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

IV. Rozkazy

„Okamžitě si ukliď pokoj.“

„Pomoz mi s tou taškou. Dělej!“

„Ty jsi ještě nevynesl odpadky? Udělej to, a hned!... Na co čekáš, až zahřmí?“

V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

V. Přednáška a moralizování

„Myslíš si, že to od tebe bylo hezké vytrhnout mi tu knihu z ruky? Zdá se mi, že nevíš, jak se slušně chovat. Měl bys pochopit, že očekáváš-li od lidí, že na tebe budou milí, měl bys na oplátku být milý i ty na ně. Ty bys nechtěl, aby ti ji někdo vyškubl z ruky, že ano? V tom případě bys to taky neměl dělat ostatním. Chovej se k ostatním tak, jak by sis přál, aby se oni chovali k tobě.“

V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

VI. Varování

„Dávej pozor, nebo se popálíš.“

„Opatrně, nebo tě srazí auto!“

„Nelez tam! Chceš spadnout?“

„Obleč si ten svetr, nebo se nachladíš.“

V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

VII. Mučednické výlevy

„Přestanete vy dva řvát? Co chcete, aby se mi přihodilo? Infarkt? Žaludeční vředy?“

„Počkej, až budeš mít vlastní děti. Poznáš, co je to za utrpení.“

„Vidíš ty šedivé vlasy? Ty jsou kvůli tobě. Přivedeš mě do hrobu.“

V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

VIII. Srovnávání

„Proč nemůžeš být jako tvůj bratr? Vždycky své úkoly udělá včas.“


Jak dosáhnout spolupráce  53

„Líza má u stolu vybrané chování. Nikdy bys ji nepřistihl jíst jen rukama.“

„Proč se neoblečeš tak hezky jako Marek? Vždycky má učesané vlasy a zastrčené tričko. Je potěšení se na něho dívat.“

V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

IX. Sarkasmus

„Ty víš, že máš zítra písemku, a nechal sis knížku ve škole? Opravdu chytré! Perfektní tah, nic lepšího jsi udělat nemohl.“

„Tak tohle si oblečeš? Tečkovanou sukni s kostkovaným trikem? Skvělé! Určitě ti to dnes pochválí hodně lidí.“

„Tenhle úkol zítra bereš do školy? Hmm, tak v tom případě tvůj učitel musí umět skvěle čínsky. Já teda ne.“

V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

X. Proroctví

„Ty jsi mi lhal o své žákovské knížce? Víš co z tebe vyroste? Člověk, kterému nikdo nebude věřit.“

„Jen se chovej sobecky. Brzy zjistíš, že si s tebou nikdo nebude chtít hrát. Nebudeš mít žádné přátele.“

„Jediné, co děláš, je, že si pořád na něco stěžuješ. Nikdy ses nesnažil pomoct sám sobě. Už tě vidím za deset let – se stejnými problémy a neustálým stěžováním si.“

V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

A nyní, když jste si vyzkoušeli být „dítětem“, jste jistě zvědaví, jak v tomto cvičení obstáli ostatní rodiče. Obyčejně se stává, že různé děti odpovídají odlišně na stejné dotazy. Tady se můžete podívat na některé reakce z jedné skupinky. Obviňování

„Dveře jsou důležitější než já.“... „Budu lhát a řeknu jí, že jsem to nebyl já.“... „Jsem prase.“... „Nejradši bych zmizel.“... „Kráva.“... „Řekla, že ji nikdy neposlouchám, tak ji poslouchat nebudu.“ Nadávání

„Má pravdu. Jsem blbý a k tomu nemehlo.“... „Proč to nemůžu aspoň zkusit?“... „Já jí dám. Příště si nevezmu ani tu tenkou bundu. Nic.“... „Nenávidím ji.“... „Super, už zase!“


54  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly

Výhrůžky

„Dotknu se té lampy, když se nebude dívat.“... „Chce se mi brečet.“... „Mám strach.“... „Nech mě na pokoji.“ Rozkazy

„Zkus mě přinutit.“... „Bu bu, už mám strach.“... „Nechce se mi.“... „Nesnáším ho.“... „Ať udělám cokoliv, tak to bude špatně.“... „Jak ses z toho svinstva mohla dostat ven?“ Přednášky a moralizování

„Bla bla ... nikdo tě neposlouchá.“ ... „Jsem pitomej.“ ... „Nestojím za nic.“ ... „Nejradši bych odtud zmizel.“ ... „Nuda, nuda, nuda.“ Varování

„Svět je fakt nebezpečný.“... „Nikdy nedokážu být samostatný. Ať udělám cokoliv, tak budu v průšvihu.“ Mučednické výlevy

„Je to moje vina.“... „Mám strach, co když je jí opravdu zle?“... „Koho to zajímá?“ Srovnávání

„Má ráda každého víc než mě.“... „Nenávidím Lízu.“... „Cítím se jako nula.“ ... „A nenávidím taky Marka.“ Sarkasmus

„Nemám rád, když si ze mě dělá někdo srandu. Je zlá.“... „Pěkně mě ponížila.“... „Proč to nezkusit?“... „Jednou jí to všechno vrátím.“... „Ať udělám cokoliv, tak se jí to nelíbí.“... „Je mi z ní zle.“ Proroctví

„Má pravdu. Nikdy se nebudu moct s ničím srovnat.“... „To není pravda. Klidně mi může kdokoliv věřit.“... „Nemá to cenu.“... „Jsem v háji.“

Během čtení předchozích ukázek jsme mohli poznat a prožít celou řadu negativních pocitů. Představme si, jak se asi cítí děti, které podobné situace zažívají v realitě.

Existuje tedy nějaká možnost, jak přimět děti ke spolupráci, aniž by se potom cítily mizerně a trpěly pod nánosem negativních pocitů? Najdeme metody snazší pro rodiče a zároveň užitečné pro děti?

Rády bychom se s vámi podělily o pět dovedností, které pomohly jak nám, takrodičům v semináři. Ne každá z nich však funguje na každé dítě. Ne každá možnost vám


Jak dosáhnout spolupráce  55

bude vyhovovat, a taky se může stát, že někdy nebude fungovat žádná. Všech pět metod

ale umí vytvořit atmosféru, ve které respekt a kooperace mohou začít pomalu růst.

Jak získat spolupráci

1. Popisujte. Popište, co vidíte, nebo popište daný problém.

2. Poskytněte informaci.

3. Řekněte to slovem.

4. Hovořte o svých pocitech.

5. Napište vzkaz.


56  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly

1 . Popisujte

Popište, co vidíte, nebo popište daný problém.

Je těžké dělat věci, které by bylo třeba udělat,

pokud vám lidé říkají, jak jste neschopní.

Je snadnější zaměřit se na daný problém, pokud

vám ho někdo jen popíše.

Místo...

... popište to

Místo...

... popište to

Honzíku, voda z kohoutku už

pomalu přetéká přes okraj vany.

Jsi tak nezodpovědný. Vždycky

pustíš vodu a pak ji zapomeneš

zavřít. Chceš, aby nás to

vytopilo?

Vidím Azora, jak tancuje kolem dveří.

Celý den jsi toho psa nebyla

vyvenčit. Nezasloužíš si mít

domácího mazlíčka.


Jak dosáhnout spolupráce  57

Popisujte

(pokračování)

Pokud dospělí popíšou problém, dává to dítěti možnost, aby se samo rozhodlo, co udělá.

Místo...

... popište to

Místo...

... popište to

Okamžitě ten telefon polož!

Kolikrát už jsem ti říkal,

abys na záchodě zhasl,

když odtamtud jdeš

pryč?

Jani, potřebuju si zavolat.

Na záchodě se svítí!

Jasně, za minutku je volný.


58  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly

2 . Poskytněte informaci

Je snadnější přijmout infor

maci než obviňování.

Místo...

... dejte informaci

Místo...

... dejte informaci

Kdo pil mléko a nechal tam stát tu krabici?

Mlíčko může

zkysnout, pokud

ho neschováte

do ledničky.

Ohryzky z jablek

patří do koše.

To je odporné.

Podívej se na ty

ohryzky z jablek

na své posteli.

Máš tu binec

jako v prasečím

chlívku!


Jak dosáhnout spolupráce  59

Poskytněte informaci

(pokračování)

Když dětem poskytnete informaci, obyčejně samy vydedukují, co by měly udělat.

Místo...

... dejte informaci

Místo...

... dejte informaci

Ještě jednou tě uvidím

čmárat po stěně, tak ti

jednu střelím.

Nikdy tě ani nenapadne,

abys mi pomohla, že?

Moc by mi pomohlo,

kdyby byl stůl už

přichystaný na večeři.

Po stěně se

nečmárá. Na to

máš papíry.


60  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly

3. Řekněte to slovem

Podívejte se na rozdíl mezi dlouhým monologem a jedním slovem.

Místo...

... řekněte to slovem

V tomto případě „méně znamená více“.

Děcka, už jsem vám asi stokrát říkala, ať se oblečete

do pyžam, a jediné, co děláte, je, že tady skáčete

a děláte binec. Slíbily jste mi, že před večerníčkem

budete v pyžamech, ale zatím

nevidím ani náznak toho, že byste

svůj slib dodržely.

Děti, pyžamo!


Jak dosáhnout spolupráce  61

Řekněte to slovem

(pokračování )

Místo...

Místo...

Děti nemají rády dlouhé proslovy, kázání nebo vysvětlování.

Lépe si zapamatují krátkou poznámku.

Podívej se na sebe. Zase jdeš ven bez

oběda. Kdybys neměla hlavu připevněnou

k tělu, tak zapomeneš i tu.

Než jsme si pořídili psa, tak jsi

slíbil, že ho budeš každý den krmit.

Tento týden je to už ale potřetí, co ti

to musím připomínat, a už mě

to nebaví. Mamka a já

si svých povinností

hledíme a není fér, že se

musíme starat i o tohle.

... řekněte to slovem

... řekněte to slovem

Jani, oběd.

Vildo, PES.


62  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly

4. Hovořte o svých pocitech

Vůbec se nezmiňujte o tom, jakou mají děti osobnost nebo povahu.

Děti mají právo na to, aby slyšely skutečné pocity svých rodičů.

Když jim povíme, co cítíme, tak můžeme být upřímní a přitom je neranit.

Místo...

... hovořte o svých pocitech

Místo...

... hovořte o svých pocitech

Přestaň! Pořád

otravuješ!

Nelíbí se mi,

když mě taháš

za rukáv.

Co to s tebou je?

Zase jsi nechal

otevřené dveře!

Nemám ráda,

když někdo nechá

otevřené dveře.

Nalítají sem

mouchy.


Jak dosáhnout spolupráce  63

Hovořte o svých pocitech

Všimněte si, že dětem skutečně pomáhá, když rodiče zmíní pouze své pocity. Hovoří o sobě nebo „Cítím se...“.

Je možné spolupracovat s někým, i když je naštvaný, pokud neatakuje přímo vás.

Místo...

... zmiňte, jak se cítíte

Místo...

... zmiňte, jak se cítíte

Neumíš se vůbec

chovat! Pořád mi jen skáčeš

do řeči.

Je mi

nepříjemné, když začnu

něco říkat

a nemůžu to

dokončit!

Co tím myslíš, že tě „musím odvézt“? Jsi

rozmazlený fracek!

Nechci, aby mi někdo říkal, že „Musím něco udělat“.Co

bych chtěl slyšet, je:: „Tati, už

jsem připravená, můžeš mě

odvézt?“


64  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly

Dolní obrázek popisuje, co napsala jedna maminka na lístek,

který připevnila na televizi.

5. Napište vzkaz

Někdy se může stát, že nejúčinnější je psané slovo. První

obrázek ukazuje, co napsal otec své dceři, po které musel

neustále čistit odtok z umyvadla ucpaný jejími vlasy.

Pomoc!

Vlasy něčí

děsně mě ničí,

vodu to tlačí,

žbluňk!

Předtím, než mě zapneš, zkus se zamyslet.

Už jsem udělal své domácí úkoly? Už jsem se

dnes vše naučil?


Jak dosáhnout spolupráce  65

Napište vzkaz

(pokračování )

Tato zpráva byla přilepena na dveře ložnice. Byl to

oboustranně popsaný papír, který měl umožnit rodičům, aby

se v neděli ráno déle prospali. Když už byli probuzení, jen

papír přetočili.

Pšššt,

maminka

s tatínkem

ještě spí.

Ahoj děti, jen

pojďte dál.

Maminka

a tatínek.


66  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly

Napište vzkaz

(pokračování )

Vzkaz otce, který už byl unavený z neustálého křičení.

Milý Same,

vím, že hodně

práce máš,

s tou kupou

snad něco

uděláš.

Díky, taťka.

Hračky hned dejte zpět.

Vaše maminka.

Maminka hodila vlaštovku do pokoje, kde si hrál její syn s kamarádem.

Na vlaštovce byl vzkaz, ale protože malí kluci neuměli číst, tak se běželi zeptat,

co je tam napsáno. A pak si šli uklidit rozházené hračky.


Jak dosáhnout spolupráce  67

A tady je máte – pět dovedností, které vám usnadní spolupráci a nezanechají žádné zbytky špatných pocitů.

Pokud je zrovna teď vaše dítě ve škole, spí anebo, nějakým zázrakem, si potichu hraje, tak máte možnost vše procvičit. Je praktické vyzkoušet si vychovatelské dovednosti na imaginárním dítěti, než se je rozhodnete aplikovat na vaše vlastní děti. Cvičení I

Vejdete do ložnice a zjistíte, že vaše právě osprchované dítě hodilo mokrý ručník na vaši postel.

A. Napište zde typickou reakci, která by od vás následovala a která by dítěti moc nepomohla. .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

B. Představte si tu samou situaci, ale s tím rozdílem, že použijete již zmíněné metody, abyste dosáhli spolupráce ze strany svých dětí.

1. Popište:

(Popište, co vidíte, nebo popište problém.)

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

2. Poskytněte informace: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

3. Řekněte to slovem: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

4. Hovořte o svých pocitech: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

5. Napište vzkaz: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Právě jste aplikovali pět různých metod na jednu modelovou situaci.

V následujících situacích vyberte jednu metodu, která by podle vás dosáhla největšího efektu. Cvičení II

Situace A. Právě se chystáte zabalit balíček, ale nemůžete najít nůžky. Vaše dítě má vlastní nůžky, ale neustále si půjčuje vaše a nikdy je nevrátí.


68  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly

Nevhodná reakce: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Vhodná reakce: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Použitá metoda: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Situace B. Vaše dítě neustále nechává své tenisky u dveří do kuchyně.

Nevhodná reakce: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Vhodná reakce: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Použitá metoda: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Situace C. Vaše dítě právě pověsilo svou mokrou pláštěnku do skříně.

Nevhodná reakce: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Vhodná reakce: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Použitá metoda: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Situace D. Zjistíte, že si vaše dítě už delší dobu nemyje zuby.

Nevhodná reakce: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Vhodná reakce: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Použitá metoda: .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Vzpomínám si na svou vlastní zkušenost, když jsem poprvé použila tyto metody. Byla jsem velmi nedočkavá a chtěla jsem je zavést do naší rodiny co nejdřív. A tak když jsem


Jak dosáhnout spolupráce  69

přišla ze semináře domů a zakopla o dceřiny kolečkové brusle, tak jsem jen lehcepoznamenala: „Kolečkové brusle patří do skříně.“ Myslela jsem si, že jsem úžasná. Má dcera

na mě však jen zamrkala a pokračovala ve čtení své knihy. Tak jsem jí vlepila pohlavek.

Od té doby jsem se naučila dvě věci:

1. Je důležité být upřímný.

Snažíme-li se vypadat trpělivě, ale uvnitř jsme naštvaní, výsledný efekt je spíšeopačný, než jsme očekávali. Nejen, že se chovám falešně, ale protože jsem se snažila být až „příliš milá“, vybiju si svůj hněv na dítěti později. Více by pomohlo, kdybych přísnějším tónem řekla: „Kolečkové brusle patří do skříně!!“ V tom případě by se je dcera zřejmě rozhodla skutečně uklidit.

2. Jenom proto, že se mi to napoprvé nepovedlo, neznamená, že bych se měla vrátit ke svým starým způsobům.

Umím přece více než jednu metodu. Mohu je použít v různých kombinacích,a pokud bude nezbytně nutné, mohu přidat i na intenzitě. Například v případě mokrého ručníku na posteli mohu tiše poznamenat: „Ten ručník na posteli mi zamokří peřinu.“

Mohu to zkombinovat s: „Mokré ručníky patří do koupelny.“

Pokud je ale dcera opravdu duchem nepřítomna, mohu ji probrat tím, že zesílím hlas: „Jitko, ten ručník!“

Předpokládejme, že to Jitku neprobralo, pokusíme se tedy náš hlas ještě trochu zesílit: „Jitko, nechci spát ve studené, promočené posteli celou noc!“

Možná budu chtít šetřit svůj hlas, a proto napíšu vzkaz a přilepím ho na jejívšudy-přítomnou knížku: „Mokré ručníky na mé posteli mě dokážou pěkně rozzuřit!“

Umím si představit samu sebe, jak mě má dcera dohání k šílenství, a já jí na to řeknu: „Nesnáším, když mě někdo ignoruje. Ten ručník dám pryč sama, ale počítej s tím, žes mě pěkně naštvala!“

Existuje mnoho způsobů, jak to můžete s ohledem ke své náladě vyjádřit.

Možná si už přejete vyzkoušet tyto techniky u sebe doma. Pokud ano, tak se rychle podívejte na svůj seznam, co vaše dítě má nebo nemá dělat, v kapitole Jak dosáhnout spolupráce. Je možné, že některé z uvedených věcí by bylo možné usnadnit jak rodičům, tak dětem pomocí právě probraných technik. Zřejmě i některé techniky z kapitoly 1 (kde šlo o akceptování negativních dětských pocitů) by vám mohly usnadnit práci.

Na chvíli popřemýšlejte a zapište si, které techniky byste rádi vyzkoušeli tento týden. Problém Technika, kterou bych mohl(a) použít .....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................


70  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly

Někteří z vás si však stále mohou myslet: „Ale co když mé dítě stále nereaguje, co

pak?“ V další kapitole se podíváme na některé zdokonalené techniky, které by měly

být účinné v navázání spolupráce s dětmi. Budeme mluvit o řešení problému pomocí

jiných alternativ než trestáním. Na nadcházejících stránkách si také můžete procvičit

a upevnit techniky, s nimiž jste se seznámili doposud. Pevně doufám, že vám některé

nápady v této kapitole usnadní život.

Zadání úkolu

I. Jedna nevhodná reakce, kterou jsem ovšem tento týden neřekl(a):

(Někdy to, co neřekneme, může pomoci stejně jako to, co bychom řekli.)

Situace:

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Co jsem neřekl(a):

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

II. Dvě nové metody, které jsem tento týden vyzkoušel(a):

Situace 1:

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Použitá metoda: ..........................................................................................................

Reakce dítěte: .............................................................................................................

Moje reakce: ...............................................................................................................

Situace 2:

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

Použitá metoda: ..........................................................................................................

Reakce dítěte: .............................................................................................................

Moje reakce: ...............................................................................................................

III. Poznámka:

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

.....................................................................................................................................

IV. Přečtěte si v kapitole 2 „Jak dosáhnout spolupráce“.


Jak dosáhnout spolupráce  71

Jak získat spolupráci dítěte

1. POPIŠTE, CO VIDÍTE, NEBO POPIŠTE DANÝ PROBLÉM.

„Na posteli je mokrý ručník.“

2. POSKYTNĚTE INFORMACI.

„Ten ručník mi zamokří peřinu.“

3. ŘEKNĚTE TO SLOVEM.

„Ten ručník!“

4. POPIŠTE SVOJE POCITY.

„Nelíbí se mi představa, že bych měla spát v mokré posteli!“

5. NAPIŠTE VZKAZ.

(nad věšákem na ručníky)

Prosím, pověs mě zpátky, ať můžu uschnout.

Díky,

tvůj ručník.

Stručné připomenutí . . .




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist