načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, 2. rozšířené vydání - Elaine Mazlish; Adele Faber

  > > > > Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, 2. rozšířené vydání  

Kniha: Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, 2. rozšířené vydání
Autor: ;

Chcete mít s dětmi přátelský vztah, a současně chcete, aby vás děti poslouchaly, respektovaly a důvěřovaly vám? Přejete si děti dobře vychovat, ale nechcete potlačovat jejich ...
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost

hodnoceni - 96.6%hodnoceni - 96.6%hodnoceni - 96.6%hodnoceni - 96.6%hodnoceni - 96.6% 93%   celkové hodnocení
18 hodnocení + 3 recenze

Specifikace
Nakladatelství: Computer press
Rok vydání: 2013-01-16
Počet stran: 268
Rozměr: 267 x 225 mm
Úprava: 272 stran : ilustrace , portréty
Vydání: 2., rozš. vyd.
Spolupracovali: překlad Eva Vrůblová, Eva Kadlecová
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788026401476
EAN: 9788026401476
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Chcete mít s dětmi přátelský vztah, a současně chcete, aby vás děti poslouchaly, respektovaly a důvěřovaly vám? Přejete si děti dobře vychovat, ale nechcete potlačovat jejich osobnost? Tato kniha sklízející chválu dětských psychologů, psychoterapeutů a rodičů na celém světě vás naučí, jak lze mít hodné děti i bez trestání a křiku. V knize naleznete: • Jak v dětech podporovat zdravou sebedůvěru, ale nevychovat z nich rozmazlené jedince. • Jakým způsobem můžeme dosáhnout přátelské spolupráce s dětmi a jak je učit samostatnosti. • Cvičení, ve kterých si uvědomíte chyby, jichž se případně dopouštíte při jednání s dítětem. • Jak namísto dlouhého vysvětlování zákazu pomůžeme dítěti splnit jeho přání alespoň v představách (abychom mu usnadnili přijetí zákazu a vyvarovali se konfliktu). • Otázky, které vám umožní vžít se do pocitů dítěte, abyste lépe pochopili jeho chování. • Řadu skutečných příběhů s typickými situacemi z každodenního života. • Vzorové dialogy ukázané v kreslených scénkách. • Jak reagovat, přijde-li za vámi dítě s problémem, a jak tento problém řešit. • Inspiraci i pro řešení mezilidských vztahů mezi dospělými a pro posílení sebevědomí méně průbojných jedinců. Metody se dají uplatnit na jakoukoliv věkovou skupinu. Autorky jsou mezinárodně uznávané odbornice na komunikaci mezi dětmi a dospělými, a jsou autorkami několika světových bestsellerů na toto téma. Tato kniha je jednou z nich. Pro české čtenáře upravila dětská psycholožka Mgr. Jana Vysloužilová. ([rady pro rodiče dětí od 2 do 18 let])

Předmětná hesla
Zákazníci kupující knihu "Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, 2. rozšířené vydání" mají také často zájem o tyto tituly:
Respektovat a být respektován Respektovat a být respektován
Kopřiva, Pavel
Cena: 343 Kč
Sourozenci bez rivality Sourozenci bez rivality
Mazlish, Elaine; Faber, Adele
Cena: 211 Kč
Vychováváme děti a rosteme s nimi Vychováváme děti a rosteme s nimi
Aldortová, Naomi
Cena: 215 Kč
Jak žít a nezbláznit se Jak žít a nezbláznit se
Pekařová, Lidmila
Cena: 187 Kč
Nauč mě mluvit -- 500 slov, říkadla, pohádky Nauč mě mluvit
Šplíchal, Antonín
Cena: 88 Kč
Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte
Matějček, Zdeněk
Cena: 186 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu



alena.rabasova 2012-11-10 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Bezva knížka
reagovat
 
MSF 2012-02-13 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Kniha je úžasná! Mám od autorek všechny a čtu je stále dokola....a jsem stále lepší a lepší rodič. Doma je každopádně o moc víc klidu a naše tři děti jsou zdá se celkem spokojené. Funguje to!
reagovat
 
groficka 2011-05-05 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Úžasná kniha, neměla by chybět v rodinné knihovně. Velmi naučné a realizovatelné metody, které stojí za to vyzkoušet nejen na dětech.
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2.
Jak dosáhnout
spolupr áce





Jak dosáhnout spolupráce  49
ČÁST I
Je možné, že už vám děti daly možnost, abyste si vyzkoušeli některé z technik. Děti
nám obyčejně dají jasně a hlasitě najevo, že se jim něco nelíbí. U nás doma byl každý
den s dětmi jako večer strávený v divadle. Ztracená hračka, moc nakrátko ostříhané
vlasy, domácí úkol do školy, nové džíny, které někde tlačily, hádka mezi bratrem
a sestrou; všechny tyhle výstupy by mohly stačit na divadelní drama plné slz a vášní o třech
dějstvích. U nás byla vždycky spousta inspirace.
Jediným rozdílem bylo, že v divadle se zatáhne opona a diváci jdou domů. Rodiče
ovšem takový luxus nemají. Neustále se vypořádávají se vztekem, bolestí, frustrací
a přitom si musejí zachovat své duševní zdraví.
Nyní víme, že staré metody už nefungují. Všechna ta vysvětlování a ujišťování našim
dětem neposkytují žádnou úlevu a nás unavují. Avšak i nové metody mohou přinést
některé problémy. Přestože víme, jak žádoucí je naše vstřícná odpověď, je stále obtížné
nějakou takovou najít. Pro mnoho z nás je tento jazyk nový a složitý. Rodiče mi řekli:
„Cítil jsem se tak divně – jako někdo jiný – jako bych hrál roli v nějaké hře.“
„Cítila jsem se jako pokrytec, ale něco se muselo změnit k lepšímu, protože můj syn,
který mi nikdy neodpověděl jinak než ‚Jo‘, ‚Ne‘ a ‚Musím?‘, se mnou najednou začal mluvit.“
„Cítím se dobře, zato moje děti se na mě dívají podezíravě.“
„Zjistila jsem, že jsem své děti před tím nikdy pořádně neposlouchala. Čekala jsem,
než řeknou, co mají na srdci, a pak jsem odpověděla, co jsem musela. Skutečně
naslouchat je pěkná dřina. Je potřeba koncentrace, pokud nechcete vyloženě odpovědět už
naučenou frází.“
Jeden otec nám pověděl: „Zkusil jsem to, ale neuspěl jsem. Má dcera přišla z kroužku
s nešťastným výrazem v obličeji. Místo mé obvyklé otázky: ‚Proč ten kyselý obličej?‘
jsem pronesl: ‚Aničko, zdá se mi, že tě něco trápí.‘ Jenomže ona se rozplakala
a s třísknutím dveří zmizela ve svém pokoji.“
Dotyčnému otci jsem vysvětlila, že i přes veškeré jeho pochybnosti tahle metoda
funguje. Anička byla zaskočená, neboť v ten den poprvé slyšela jiný přístup než obvykle.
Někdo se začal zajímat o její city. Povzbudila jsem zmíněného otce, aby se nevzdával.
Když Anička vycítí, že někdo pochopí její pocity, vznikne v ní pocit bezpečí, že se může
se svým trápením svěřit.
Jednu odpověď si však zapamatuji navěky. Pocházela od mladíka, který věděl, že jeho
matka navštěvuje mé semináře. Jednou přišel ze školy domů ve velmi špatné náladě:
„Neměli právo mi zakázat hrát v týmu jen proto, že jsem si zapomněl vzít šortky.
Musel jsem sedět a jen se koukat. Nebylo to fér!“





50  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
„To tě muselo opravdu moc mrzet,“ řekla mu jeho matka soucitně.
On na ni ale vyjel: „Vždycky se zastáváš těch druhých!“
Maminka ho chytla za rameno a zopakovala: „Jirko, myslím, že jsi mě neslyšel. Řekla
jsem, že tě to muselo asi hodně mrzet.“
Překvapeně se na ni podíval a za chvíli dodal: „Táta by měl na ten seminář chodit taky!“

Až doposud jsme se zabývali problémem, jak by měli rodiče pomáhat svým dětem
vypořádat se s negativními pocity. A nyní bychom se podívali na to, jak pomoct
rodičům, aby se dokázali vypořádat se svými vlastními negativními pocity.
Jedním ze základních problémů rodičovství je každodenní boj přinutit naše děti,
aby se chovaly podle představ našich a společnosti. Může to být namáhavá a vysilující
práce. Část problému spočívá v konfl iktu potřeb. Pro dospělého je potřebou alespoň
náznak čistoty, pořádku, zdvořilosti a zaběhnuté rutiny. Pro děti je to však absolutně
nepodstatné. Kolik z nich by se z vlastní vůle šlo vykoupat a řeklo přitom: „Prosím,“
nebo „Děkuji,“ anebo si převléklo čisté prádlo? Kolik z nich by si vůbec kdy z vlastní
vůle převléklo čisté prádlo? Hodně rodičovské energie se vypotřebuje na snahu naučit
děti, aby si zvykly na společenské normy. A čím více někdy naléháme, tím více odporují.
Pamatuji se, že mě mé vlastní děti mnohdy považovaly za svého „nepřítele“,
za někoho, kdo je vždycky nutil dělat věci, které ony nechtěly: „Umyj si ruce... Vezmi si
ubrousek... Nekřič... Pověs si bundu... Už sis udělal domácí úkol?... Opravdu sis umyl
zuby?... Vrať se a spláchni po sobě... Obleč si pyžamo... Běž do postele... Běž spát.“
A byla jsem to zase já, kdo jim zakazoval dělat věci, které chtěly: „Nejez rukama...
Nekopej do stolu... Neber to svinstvo do ruky... Neskákej po gauči... Netahej kočku
za ocas... Nestrkej si ten hrách do nosu!“
Většinou mi na to odpověděly: „Budu dělat, co já chci.“ A já jim to vrátila: „Budeš
dělat, co ti povím já.“ A hádka byla na světě. Dospělo to tak daleko, že to ve mně vřelo
ještě dříve, než jsem dětem přikázala, aby něco udělaly.
Na chviličku teď popřemýšlejte, co chcete, aby děti dělaly či nedělaly. Pak si to zapište
do volných kolonek:
V jednom dni chci po dětech (dítěti), aby:
Ráno Odpoledne Večer
...................................... .................................... ......................................
...................................... .................................... ......................................
...................................... .................................... ......................................
...................................... .................................... ......................................
...................................... .................................... ......................................
...................................... .................................... ......................................





Jak dosáhnout spolupráce  51
Ať už je váš seznam krátký či dlouhý, s realistickými požadavky nebo nerealistickými,
každý prvek na vašem seznamu představuje váš čas, energii a obsahuje všechny složky
nezbytné pro válku postojů. Existuje vůbec nějaké řešení?
Nejprve se podívejme na některé z nejčastěji používaných metod dospěláků, když
chtějí navázat spolupráci se svými dětmi. Zatímco si budete číst příklad ke každé
metodě, vraťte se v čase a představte si, že jste dítě, které poslouchá svého rodiče. Nechte
působit slova. Co ve vás vyvolávají? Pokud naleznete odpověď, zapište si ji. (Dalším
způsobem, jak provést toto cvičení, je požádat svého kamaráda, aby vám přečetl každý
příklad, zatímco vy posloucháte se zavřenýma očima.)
I. Obviňování
„Zase jsi umatlal špinavými prsty dveře! Proč to pořád děláš? Co se s tebou děje?
Copak neumíš udělat nic pořádně? Kolikrát jsem ti už říkala, abys používal kliku!
Problém ale je, že ty mě nikdy neposloucháš.“
V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
II. Nadávání, posmívání
„Venku mrzne a ty si oblečeš tenkou bundu! Jsi blbý nebo co? Je pěkná pitomost,
aby sis ji bral.“
„Počkej, raději ti to kolo spravím sám. Víme, jaké jsi nemehlo.“
„Podívej se na sebe, jak jíš! Je to nechutné.“
„Podívej se na svůj pokoj, všude nepořádek. Copak jsi zvíře?“
V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
III. Výhrůžky
„Ještě jednou se dotkni té lampičky, a jednu ti střelím.“
„Pokud tu žvýkačku okamžitě nevyplivneš, tak ti otevřu pusu a vytáhnu ji sama.“
„Jestli nebudeš oblečená, než napočítám do tří, tak se mnou nikam nejdeš!“
Zároveň se ujišťuji, že mé děti (dítě) nedělají:
Ráno Odpoledne Večer
...................................... .................................... ......................................
...................................... .................................... ......................................
...................................... .................................... ......................................
...................................... .................................... ......................................
...................................... .................................... ......................................
...................................... .................................... ......................................





52  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
IV. Rozkazy
„Okamžitě si ukliď pokoj.“
„Pomoz mi s tou taškou. Dělej!“
„Ty jsi ještě nevynesl odpadky? Udělej to, a hned!... Na co čekáš, až zahřmí?“
V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
V. Přednáška a moralizování
„Myslíš si, že to od tebe bylo hezké vytrhnout mi tu knihu z ruky? Zdá se mi, že
nevíš, jak se slušně chovat. Měl bys pochopit, že očekáváš-li od lidí, že na tebe budou
milí, měl bys na oplátku být milý i ty na ně. Ty bys nechtěl, aby ti ji někdo vyškubl
z ruky, že ano? V tom případě bys to taky neměl dělat ostatním. Chovej se k ostatním
tak, jak by sis přál, aby se oni chovali k tobě.“
V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
VI. Varování
„Dávej pozor, nebo se popálíš.“
„Opatrně, nebo tě srazí auto!“
„Nelez tam! Chceš spadnout?“
„Obleč si ten svetr, nebo se nachladíš.“
V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
VII. Mučednické výlevy
„Přestanete vy dva řvát? Co chcete, aby se mi přihodilo? Infarkt? Žaludeční vředy?“
„Počkej, až budeš mít vlastní děti. Poznáš, co je to za utrpení.“
„Vidíš ty šedivé vlasy? Ty jsou kvůli tobě. Přivedeš mě do hrobu.“
V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
VIII. Srovnávání
„Proč nemůžeš být jako tvůj bratr? Vždycky své úkoly udělá včas.“





Jak dosáhnout spolupráce  53
„Líza má u stolu vybrané chování. Nikdy bys ji nepřistihl jíst jen rukama.“
„Proč se neoblečeš tak hezky jako Marek? Vždycky má učesané vlasy a zastrčené
tričko. Je potěšení se na něho dívat.“
V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
IX. Sarkasmus
„Ty víš, že máš zítra písemku, a nechal sis knížku ve škole? Opravdu chytré! Perfektní
tah, nic lepšího jsi udělat nemohl.“
„Tak tohle si oblečeš? Tečkovanou sukni s kostkovaným trikem? Skvělé! Určitě ti to
dnes pochválí hodně lidí.“
„Tenhle úkol zítra bereš do školy? Hmm, tak v tom případě tvůj učitel musí umět
skvěle čínsky. Já teda ne.“
V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
X. Proroctví
„Ty jsi mi lhal o své žákovské knížce? Víš co z tebe vyroste? Člověk, kterému nikdo
nebude věřit.“
„Jen se chovej sobecky. Brzy zjistíš, že si s tebou nikdo nebude chtít hrát. Nebudeš
mít žádné přátele.“
„Jediné, co děláš, je, že si pořád na něco stěžuješ. Nikdy ses nesnažil pomoct sám
sobě. Už tě vidím za deset let – se stejnými problémy a neustálým stěžováním si.“
V roli dítěte bych se cítil(a) .....................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
A nyní, když jste si vyzkoušeli být „dítětem“, jste jistě zvědaví, jak v tomto cvičení
obstáli ostatní rodiče. Obyčejně se stává, že různé děti odpovídají odlišně na stejné
dotazy. Tady se můžete podívat na některé reakce z jedné skupinky.
Obviňování
„Dveře jsou důležitější než já.“... „Budu lhát a řeknu jí, že jsem to nebyl já.“... „Jsem
prase.“... „Nejradši bych zmizel.“... „Kráva.“... „Řekla, že ji nikdy neposlouchám, tak
ji poslouchat nebudu.“
Nadávání
„Má pravdu. Jsem blbý a k tomu nemehlo.“... „Proč to nemůžu aspoň zkusit?“... „Já jí
dám. Příště si nevezmu ani tu tenkou bundu. Nic.“... „Nenávidím ji.“... „Super, už zase!“





54  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
Výhrůžky
„Dotknu se té lampy, když se nebude dívat.“... „Chce se mi brečet.“... „Mám
strach.“... „Nech mě na pokoji.“
Rozkazy
„Zkus mě přinutit.“... „Bu bu, už mám strach.“... „Nechce se mi.“... „Nesnáším
ho.“... „Ať udělám cokoliv, tak to bude špatně.“... „Jak ses z toho svinstva mohla dostat
ven?“
Přednášky a moralizování
„Bla bla ... nikdo tě neposlouchá.“ ... „Jsem pitomej.“ ... „Nestojím za nic.“ ...
„Nejradši bych odtud zmizel.“ ... „Nuda, nuda, nuda.“
Varování
„Svět je fakt nebezpečný.“... „Nikdy nedokážu být samostatný. Ať udělám cokoliv,
tak budu v průšvihu.“
Mučednické výlevy
„Je to moje vina.“... „Mám strach, co když je jí opravdu zle?“... „Koho to zajímá?“
Srovnávání
„Má ráda každého víc než mě.“... „Nenávidím Lízu.“... „Cítím se jako nula.“ ...
„A nenávidím taky Marka.“
Sarkasmus
„Nemám rád, když si ze mě dělá někdo srandu. Je zlá.“... „Pěkně mě ponížila.“...
„Proč to nezkusit?“... „Jednou jí to všechno vrátím.“... „Ať udělám cokoliv, tak se jí to
nelíbí.“... „Je mi z ní zle.“
Proroctví
„Má pravdu. Nikdy se nebudu moct s ničím srovnat.“... „To není pravda. Klidně mi
může kdokoliv věřit.“... „Nemá to cenu.“... „Jsem v háji.“
Během čtení předchozích ukázek jsme mohli poznat a prožít celou řadu negativních
pocitů. Představme si, jak se asi cítí děti, které podobné situace zažívají v realitě.
Existuje tedy nějaká možnost, jak přimět děti ke spolupráci, aniž by se potom cítily
mizerně a trpěly pod nánosem negativních pocitů? Najdeme metody snazší pro rodiče
a zároveň užitečné pro děti?
Rády bychom se s vámi podělily o pět dovedností, které pomohly jak nám, tak
rodičům v semináři. Ne každá z nich však funguje na každé dítě. Ne každá možnost vám





Jak dosáhnout spolupráce  55
bude vyhovovat, a taky se může stát, že někdy nebude fungovat žádná. Všech pět metod
ale umí vytvořit atmosféru, ve které respekt a kooperace mohou začít pomalu růst.
Jak získat spolupráci
1. Popisujte. Popište, co vidíte, nebo popište daný problém.
2. Poskytněte informaci.
3. Řekněte to slovem.
4. Hovořte o svých pocitech.
5. Napište vzkaz.





56  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
1 . Popisujte
Popište, co vidíte, nebo popište daný problém.
Je těžké dělat věci, které by bylo třeba udělat,
pokud vám lidé říkají, jak jste neschopní.
Je snadnější zaměřit se na daný problém, pokud
vám ho někdo jen popíše.
Místo...
... popište to
Místo...
... popište to
Honzíku, voda z kohoutku už
pomalu přetéká přes okraj vany.
Jsi tak nezodpovědný. Vždycky
pustíš vodu a pak ji zapomeneš
zavřít. Chceš, aby nás to
vytopilo?
Vidím Azora, jak tancuje kolem dveří.
Celý den jsi toho psa nebyla
vyvenčit. Nezasloužíš si mít
domácího mazlíčka.





Jak dosáhnout spolupráce  57
Popisujte
(pokračování)
Pokud dospělí popíšou problém, dává to dítěti možnost, aby se samo rozhodlo, co udělá.
Místo...
... popište to
Místo...
... popište to
Okamžitě ten telefon polož!
Kolikrát už jsem ti říkal,
abys na záchodě zhasl,
když odtamtud jdeš
pryč?
Jani, potřebuju si zavolat.
Na záchodě se svítí!
Jasně, za minutku je volný.





58  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
2 . Poskytněte informaci
Je snadnější přijmout infor
maci než obviňování.
Místo...
... dejte informaci
Místo...
... dejte informaci
Kdo pil mléko a nechal tam stát tu krabici?
Mlíčko může
zkysnout, pokud
ho neschováte
do ledničky.
Ohryzky z jablek
patří do koše.
To je odporné.
Podívej se na ty
ohryzky z jablek
na své posteli.
Máš tu binec
jako v prasečím
chlívku!





Jak dosáhnout spolupráce  59
Poskytněte informaci
(pokračování)
Když dětem poskytnete informaci, obyčejně samy vydedukují, co by měly udělat.
Místo...
... dejte informaci
Místo...
... dejte informaci
Ještě jednou tě uvidím
čmárat po stěně, tak ti
jednu střelím.
Nikdy tě ani nenapadne,
abys mi pomohla, že?
Moc by mi pomohlo,
kdyby byl stůl už
přichystaný na večeři.
Po stěně se
nečmárá. Na to
máš papíry.





60  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
3. Řekněte to slovem
Podívejte se na rozdíl mezi dlouhým monologem a jedním slovem.
Místo...
... řekněte to slovem
V tomto případě „méně znamená více“.
Děcka, už jsem vám asi stokrát říkala, ať se oblečete
do pyžam, a jediné, co děláte, je, že tady skáčete
a děláte binec. Slíbily jste mi, že před večerníčkem
budete v pyžamech, ale zatím
nevidím ani náznak toho, že byste
svůj slib dodržely.
Děti, pyžamo!





Jak dosáhnout spolupráce  61
Řekněte to slovem
(pokračování )
Místo...
Místo...
Děti nemají rády dlouhé proslovy, kázání nebo vysvětlování.
Lépe si zapamatují krátkou poznámku.
Podívej se na sebe. Zase jdeš ven bez
oběda. Kdybys neměla hlavu připevněnou
k tělu, tak zapomeneš i tu.
Než jsme si pořídili psa, tak jsi
slíbil, že ho budeš každý den krmit.
Tento týden je to už ale potřetí, co ti
to musím připomínat, a už mě
to nebaví. Mamka a já
si svých povinností
hledíme a není fér, že se
musíme starat i o tohle.
... řekněte to slovem
... řekněte to slovem
Jani, oběd.
Vildo, PES.





62  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
4. Hovořte o svých pocitech
Vůbec se nezmiňujte o tom, jakou mají děti osobnost nebo povahu.
Děti mají právo na to, aby slyšely skutečné pocity svých rodičů.
Když jim povíme, co cítíme, tak můžeme být upřímní a přitom je neranit.
Místo...
... hovořte o svých pocitech
Místo...
... hovořte o svých pocitech
Přestaň! Pořád
otravuješ!
Nelíbí se mi,
když mě taháš
za rukáv.
Co to s tebou je?
Zase jsi nechal
otevřené dveře!
Nemám ráda,
když někdo nechá
otevřené dveře.
Nalítají sem
mouchy.





Jak dosáhnout spolupráce  63
Hovořte o svých pocitech
Všimněte si, že dětem skutečně pomáhá, když rodiče zmíní pouze své pocity. Hovoří o sobě nebo „Cítím se...“.
Je možné spolupracovat s někým, i když je naštvaný, pokud neatakuje přímo vás.
Místo...
... zmiňte, jak se cítíte
Místo...
... zmiňte, jak se cítíte
Neumíš se vůbec
chovat! Pořád mi jen skáčeš
do řeči.
Je mi
nepříjemné, když začnu
něco říkat
a nemůžu to
dokončit!
Co tím myslíš, že tě „musím odvézt“? Jsi
rozmazlený fracek!
Nechci, aby mi někdo říkal, že „Musím něco udělat“.Co
bych chtěl slyšet, je:: „Tati, už
jsem připravená, můžeš mě
odvézt?“





64  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
Dolní obrázek popisuje, co napsala jedna maminka na lístek,
který připevnila na televizi.
5. Napište vzkaz
Někdy se může stát, že nejúčinnější je psané slovo. První
obrázek ukazuje, co napsal otec své dceři, po které musel
neustále čistit odtok z umyvadla ucpaný jejími vlasy.
Pomoc!
Vlasy něčí
děsně mě ničí,
vodu to tlačí,
žbluňk!
Předtím, než mě zapneš, zkus se zamyslet.
Už jsem udělal své domácí úkoly? Už jsem se
dnes vše naučil?





Jak dosáhnout spolupráce  65
Napište vzkaz
(pokračování )
Tato zpráva byla přilepena na dveře ložnice. Byl to
oboustranně popsaný papír, který měl umožnit rodičům, aby
se v neděli ráno déle prospali. Když už byli probuzení, jen
papír přetočili.
Pšššt,
maminka
s tatínkem
ještě spí.
Ahoj děti, jen
pojďte dál.
Maminka
a tatínek.





66  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
Napište vzkaz
(pokračování )
Vzkaz otce, který už byl unavený z neustálého křičení.
Milý Same,
vím, že hodně
práce máš,
s tou kupou
snad něco
uděláš.
Díky, taťka.
Hračky hned dejte zpět.
Vaše maminka.
Maminka hodila vlaštovku do pokoje, kde si hrál její syn s kamarádem.
Na vlaštovce byl vzkaz, ale protože malí kluci neuměli číst, tak se běželi zeptat,
co je tam napsáno. A pak si šli uklidit rozházené hračky.





Jak dosáhnout spolupráce  67
A tady je máte – pět dovedností, které vám usnadní spolupráci a nezanechají žádné
zbytky špatných pocitů.
Pokud je zrovna teď vaše dítě ve škole, spí anebo, nějakým zázrakem, si potichu hraje,
tak máte možnost vše procvičit. Je praktické vyzkoušet si vychovatelské dovednosti
na imaginárním dítěti, než se je rozhodnete aplikovat na vaše vlastní děti.
Cvičení I
Vejdete do ložnice a zjistíte, že vaše právě osprchované dítě hodilo mokrý ručník
na vaši postel.
A. Napište zde typickou reakci, která by od vás následovala a která by dítěti moc
nepomohla.
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
B. Představte si tu samou situaci, ale s tím rozdílem, že použijete již zmíněné metody,
abyste dosáhli spolupráce ze strany svých dětí.
1. Popište:
(Popište, co vidíte, nebo popište problém.)
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
2. Poskytněte informace:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
3. Řekněte to slovem:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
4. Hovořte o svých pocitech:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
5. Napište vzkaz:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Právě jste aplikovali pět různých metod na jednu modelovou situaci.
V následujících situacích vyberte jednu metodu, která by podle vás dosáhla největšího
efektu.
Cvičení II
Situace A. Právě se chystáte zabalit balíček, ale nemůžete najít nůžky. Vaše dítě má
vlastní nůžky, ale neustále si půjčuje vaše a nikdy je nevrátí.





68  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
Nevhodná reakce:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Vhodná reakce:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Použitá metoda:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Situace B. Vaše dítě neustále nechává své tenisky u dveří do kuchyně.
Nevhodná reakce:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Vhodná reakce:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Použitá metoda:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Situace C. Vaše dítě právě pověsilo svou mokrou pláštěnku do skříně.
Nevhodná reakce:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Vhodná reakce:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Použitá metoda:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Situace D. Zjistíte, že si vaše dítě už delší dobu nemyje zuby.
Nevhodná reakce:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Vhodná reakce:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Použitá metoda:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Vzpomínám si na svou vlastní zkušenost, když jsem poprvé použila tyto metody. Byla
jsem velmi nedočkavá a chtěla jsem je zavést do naší rodiny co nejdřív. A tak když jsem





Jak dosáhnout spolupráce  69
přišla ze semináře domů a zakopla o dceřiny kolečkové brusle, tak jsem jen lehce
poznamenala: „Kolečkové brusle patří do skříně.“ Myslela jsem si, že jsem úžasná. Má dcera
na mě však jen zamrkala a pokračovala ve čtení své knihy. Tak jsem jí vlepila pohlavek.
Od té doby jsem se naučila dvě věci:
1. Je důležité být upřímný.
Snažíme-li se vypadat trpělivě, ale uvnitř jsme naštvaní, výsledný efekt je spíše
opačný, než jsme očekávali. Nejen, že se chovám falešně, ale protože jsem se snažila být až
„příliš milá“, vybiju si svůj hněv na dítěti později. Více by pomohlo, kdybych přísnějším
tónem řekla: „Kolečkové brusle patří do skříně!!“ V tom případě by se je dcera zřejmě
rozhodla skutečně uklidit.
2. Jenom proto, že se mi to napoprvé nepovedlo, neznamená, že bych se měla vrátit
ke svým starým způsobům.
Umím přece více než jednu metodu. Mohu je použít v různých kombinacích,
a pokud bude nezbytně nutné, mohu přidat i na intenzitě. Například v případě mokrého
ručníku na posteli mohu tiše poznamenat: „Ten ručník na posteli mi zamokří peřinu.“
Mohu to zkombinovat s: „Mokré ručníky patří do koupelny.“
Pokud je ale dcera opravdu duchem nepřítomna, mohu ji probrat tím, že zesílím
hlas: „Jitko, ten ručník!“
Předpokládejme, že to Jitku neprobralo, pokusíme se tedy náš hlas ještě trochu zesílit:
„Jitko, nechci spát ve studené, promočené posteli celou noc!“
Možná budu chtít šetřit svůj hlas, a proto napíšu vzkaz a přilepím ho na její
všudy-přítomnou knížku: „Mokré ručníky na mé posteli mě dokážou pěkně rozzuřit!“
Umím si představit samu sebe, jak mě má dcera dohání k šílenství, a já jí na to řeknu:
„Nesnáším, když mě někdo ignoruje. Ten ručník dám pryč sama, ale počítej s tím, žes
mě pěkně naštvala!“
Existuje mnoho způsobů, jak to můžete s ohledem ke své náladě vyjádřit.
Možná si už přejete vyzkoušet tyto techniky u sebe doma. Pokud ano, tak se rychle
podívejte na svůj seznam, co vaše dítě má nebo nemá dělat, v kapitole Jak dosáhnout
spolupráce. Je možné, že některé z uvedených věcí by bylo možné usnadnit jak rodičům,
tak dětem pomocí právě probraných technik. Zřejmě i některé techniky z kapitoly 1
(kde šlo o akceptování negativních dětských pocitů) by vám mohly usnadnit práci.
Na chvíli popřemýšlejte a zapište si, které techniky byste rádi vyzkoušeli tento týden.
Problém Technika, kterou bych mohl(a) použít
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................





70  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
Někteří z vás si však stále mohou myslet: „Ale co když mé dítě stále nereaguje, co
pak?“ V další kapitole se podíváme na některé zdokonalené techniky, které by měly
být účinné v navázání spolupráce s dětmi. Budeme mluvit o řešení problému pomocí
jiných alternativ než trestáním. Na nadcházejících stránkách si také můžete procvičit
a upevnit techniky, s nimiž jste se seznámili doposud. Pevně doufám, že vám některé
nápady v této kapitole usnadní život.
Zadání úkolu
I. Jedna nevhodná reakce, kterou jsem ovšem tento týden neřekl(a):
(Někdy to, co neřekneme, může pomoci stejně jako to, co bychom řekli.)
Situace:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Co jsem neřekl(a):
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
II. Dvě nové metody, které jsem tento týden vyzkoušel(a):
Situace 1:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Použitá metoda: ..........................................................................................................
Reakce dítěte: .............................................................................................................
Moje reakce: ...............................................................................................................
Situace 2:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
Použitá metoda: ..........................................................................................................
Reakce dítěte: .............................................................................................................
Moje reakce: ...............................................................................................................
III. Poznámka:
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
.....................................................................................................................................
IV. Přečtěte si v kapitole 2 „Jak dosáhnout spolupráce“.





Jak dosáhnout spolupráce  71
Jak získat spolupráci dítěte
1. POPIŠTE, CO VIDÍTE, NEBO POPIŠTE DANÝ PROBLÉM.
„Na posteli je mokrý ručník.“
2. POSKYTNĚTE INFORMACI.
„Ten ručník mi zamokří peřinu.“
3. ŘEKNĚTE TO SLOVEM.
„Ten ručník!“
4. POPIŠTE SVOJE POCITY.
„Nelíbí se mi představa, že bych měla spát v mokré posteli!“
5. NAPIŠTE VZKAZ.
(nad věšákem na ručníky)
Prosím, pověs mě zpátky, ať můžu uschnout.
Díky,
tvůj ručník.
Stručné připomenutí . . .






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist