načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly - Adele Faber; Elaine Mazlish

  > > > > Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly  

Elektronická kniha: Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly
Autor: ;

Chcete mít s dětmi přátelský vztah, a současně chcete, aby vás děti poslouchaly, respektovaly a důvěřovaly vám? Přejete si děti dobře vychovat, ale nechcete potlačovat jejich ...


Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Počet stran: 168
Rozměr: 23 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: překlad Eva Vrůblová
ilustrace Kimberly Ann Coe
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788026402077
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Chcete mít s dětmi přátelský vztah, a současně chcete, aby vás děti poslouchaly, respektovaly a důvěřovaly vám? Přejete si děti dobře vychovat, ale nechcete potlačovat jejich osobnost? Tato kniha sklízející chválu dětských psychologů, psychoterapeutů a rodičů na celém světě vás naučí, jak lze mít hodné děti i bez trestání a křiku. V knize naleznete: - Jak v dětech podporovat zdravou sebedůvěru, ale nevychovat z nich rozmazlené jedince. - Jakým způsobem můžeme dosáhnout přátelské spolupráce s dětmi a jak je učit samostatnosti. - Cvičení, ve kterých si uvědomíte chyby, jichž se případně dopouštíte při jednání s dítětem. - Jak namísto dlouhého vysvětlování zákazu pomůžeme dítěti splnit jeho přání alespoň v představách (abychom mu usnadnili přijetí zákazu a vyvarovali se konfliktu). - Otázky, které vám umožní vžít se do pocitů dítěte, abyste lépe pochopili jeho chování. - Řadu skutečných příběhů s typickými situacemi z každodenního života. - Vzorové dialogy ukázané v kreslených scénkách. - Jak reagovat, přijde-li za vámi dítě s problémem, a jak tento problém řešit. - Inspiraci i pro řešení mezilidských vztahů mezi dospělými a pro posílení sebevědomí méně průbojných jedinců. Metody se dají uplatnit na jakoukoliv věkovou skupinu. O autorech: Autorky jsou mezinárodně uznávané odbornice na komunikaci mezi dětmi a dospělými, a jsou autorkami několika světově uznávaných bestsellerů na toto téma. Tato kniha je jednou z nich. Pro české čtenáře upravila dětská psycholožka Mgr. Jana Vysloužilová.

Předmětná hesla
Zákazníci kupující zboží "Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly" mají také často zájem o tyto tituly:
Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, 2. rozšířené vydání Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, 2. rozšířené vydání
Faber, Adele; Mazlish, Elaine
Cena: 211 Kč
Nauč mě mluvit -- 500 slov, říkadla, pohádky Nauč mě mluvit
Šplíchal, Antonín
Cena: 88 Kč
Jak být dobrým rodičem -- Krůpěje výchovných moudrostí Jak být dobrým rodičem
Prekopová, Jiřina
Cena: 84 Kč
Jak žít a nezbláznit se Jak žít a nezbláznit se
Pekařová, Lidmila
Cena: 187 Kč
Čtení z tváře Čtení z tváře
Katyš, Taťána
Cena: 74 Kč
Děti a pět jazyků lásky Děti a pět jazyků lásky
Chapman, Gary; Campbell, Ross
Cena: 210 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Jak mluvit,
aby nás děti poslouchaly,
jak naslouchat,
aby nám děti důvěřovaly
Adele Faber
Elaine Mazlish
Computer Press, a. s.
Brno 2011





Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly,
jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
Adele Faber a Elaine Mazlish
Computer Press, a. s., 2011. Dotisk 1. vydání.
Všechna práva vyhrazena.
Překlad: Eva Vrůblová
Jazyková korektura: Eva Hánová
Odborná korektura: Mgr. Jana Vysloužilová
Sazba: Daniel Janošec
Technický redaktor: Petr Chládek
Obálka: Martin Sodomka
Odpovědná redaktorka: Ivana Auingerová
Vydavatelství a nakladatelství Computer Press, a. s.,
Holandská 3, 639 00 Brno
http://knihy.cpress.cz
ISBN 978-80-251-1747-7
Prodejní kód: KZ0071
Vydalo nakladatelství Computer Press, a. s., jako svou 2 654. publikaci.
Originální vydání:
Copyright©1980, 1999 Adele Faber and Elaine Mazlish





Jak mluvit,
aby nás děti poslouchaly,
jak naslouchat,
aby nám děti důvěřovaly
vás naučí, jak:
z se vypořádat s negativními pocity vašeho dítěte – frustrace, zklamání, vztek atd.,
např: „To musí pěkně naštvat, když domácí úkol zabere více času, než člověk
předpokládá.“
z vyjádřit vztek, ale nikomu přitom neublížit: „Nemám ráda, když mě někdo tahá za
rukávy.“
z stanovit hranice a přitom zůstat laskavý a vstřícný: „Vidím, že jsi na brášku pěkně
naštvaný. Řekni mu to slovy a ne pěstmi.“
z použít jiných metod než trestů: „Tome, žádné běhání. Můžeš si vybrat: buď půjdeš
vedle mě, nebo si sedneš do kočárku. Rozhodni se sám.“
z řešit domácí konfl ikty: „Napadlo mě, že to pro tebe asi není jednoduché odejít od
kamarádů, když se dobře bavíte. Na druhou stranu mám o tebe strach, když přijdeš
domů pozdě. Zkusme nad tím spolu popřemýšlet, jestli nás nenapadne něco, co by
vyhovovalo tobě i mně.“
z použít jiné možnosti než říct klasicky „NE“: „Za pět minut večeříme. Máš čas si teď
hrát se Zuzkou u ní doma?“










Obsah
Rády bychom poděkovaly... ..................................................................................... 7
Milí čtenáři ............................................................................................................... 8
Jak tuto knihu číst a používat .................................................................................. 10
1. Jak pomáhat dětem, aby se vyrovnaly se svými pocity ................................... 12
Část I ...................................................................................................................... 13
Část II: Komentáře, otázky a příběhy rodičů .......................................................... 35
2. Jak dosáhnout spolupráce .......................................................................... 50
Část I ...................................................................................................................... 51
Část II: Poznámky, otázky a příběhy rodičů ............................................................ 76
3. Jak pokárat, ale netrestat ............................................................................ 88
Část I ...................................................................................................................... 89
Část II: Poznámky, otázky a příběhy rodičů .......................................................... 108
Část III: Více o metodě řešení problému .............................................................. 116
4. Podporování samostatnosti ...................................................................... 128
Část I .................................................................................................................... 129
Část II: Poznámky, otázky a příběhy rodičů .......................................................... 144
5. Chvála .................................................................................................... 158
Část I .................................................................................................................... 159
Část II: Poznámky, otázky a příběhy rodičů .......................................................... 171
6. Jak osvobodit děti z jejich role .................................................................. 182
Část I .................................................................................................................... 183
Část II: Příběhy rodičů – přítomnost a minulost .................................................. 198
7. Když to dáme všechno dohromady ........................................................... 204
A o čem to vlastně všechno je? ..................................................................... 210
O dvacet let později... ................................................................................ 212
Dopisy .................................................................................................................. 216
Pochybnosti? ......................................................................................................... 228





6 z Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
Mezinárodně uznávané expertky na komunikaci mezi dospělými a dětmi, ADELE
FABER a ELAINE MAZLISH, si vedle různých ocenění získaly vděčnost rodičů
a obdiv odborné veřejnosti.
Jejich první kniha Osvobození rodiče/Osvobozené děti získala Christopherovu cenu za
literární výkon, který upevnil nejvyšší možné lidské hodnoty a lidského ducha.“
Následujících knih Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
a Sourozenectví bez rivality, jež se stala bestsellerem, se prodalo více než tři miliony
kopií a byly přeloženy do více jak dvaceti jazyků. Jejich skupinové semináře a videa
jsou používány tisíci rodiči po celém světě. Jejich nová kniha Jak mluvit, aby se děti
učily – doma i ve škole byla označena dětským magazínem Child jako nejlepší kniha roku
za svou bravurnost v tématech výchovy a rodinných krizí.
Obě autorky spolupracovaly s dětským psychologem doktorem Haimem Ginottem
a studovaly Newyorskou školu sociálních studií v New Yorku a Institut pro rodinný
život na univerzitě na Long Islandu. Kromě toho, že pořádají přednášky po celých
Spojených státech a Kanadě, objevují se v každé důležité televizní show jako např.
Dobré ráno, Ameriko nebo Oprah. Obě žijí na Long Islandu v New Yorku a každá je
matkou tří dětí.





Rády bychom poděkovaly... z 7
Rády bychom poděkovaly...
Leslie Faberovi a Robertu Mazlishovi, našim domácím poradcům, kteří nám byli
vždy ochotni pomoci vymýšlet vhodnější fráze, obohacovat naši práci novými
myšlenkami a nás dvě podporovat ve chvílích krize.
Carlu, Joanně a Abramu Faberovým a Kathy, Liz a Johnu Mazlishovým za jejich
povzbuzování – už jen tím, že jsou takoví, jací jsou.
Kathy Menningerové, která bedlivým okem dohlížela na správnost našeho rukopisu.
Kimberly Coeové, která podle našich příběhů dokázala namalovat obrázky, z nichž
jdou vycítit skutečné emoce.
Robertu Markelovi za jeho rady a podporu ve stavech nouze.
Gepardu Nierenbergovi, našemu příteli a rádci, který nám pomáhal po stránce
odborné.
Rodičům v našich seminářích za jejich písemné příspěvky a za to, že byli našimi
nejtvrdšími kritiky.
Ann Marii Geigerové a Patricii Kingové za to, že byly nápomocny, kdykoliv jsme
je potřebovaly.
Jimu Wadovi, našemu vydavateli, jehož dobrá duše a snaha o preciznost v nás
vyvolaly potěšení s ním spolupracovat.
Doktoru Haimu Ginottovi, který nám představil nové způsoby komunikace s dětmi.
Jeho smrt znamenala pro svět obrovskou ztrátu. Tak moc chtěl pro děti lepší
budoucnost, že pokud by zůstal ještě mezi námi, „děti by neutrpěly už žádný šrám na duši“.
KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd1:7KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd1:7 4.2.2010 10:05:284.2.2010 10:05:28





8 z Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
Milí čtenáři,
nikdy nás nenapadlo, že bychom mohly napsat knihu zabývající se komunikací mezi
dětmi a rodiči. Vztah mezi každým rodičem a jeho dítětem je velmi soukromou a
osobní záležitostí. Představa, že bychom měly někomu radit, jak hovořit v takto blízkém
a uzavřeném vztahu, byla spíše směšná. V naší první knize Osvobození
rodiče/Osvobozené děti jsme se snažily neučit ani nekázat. Jenom jsme vyprávěly příběhy. Naše
několikaletá spolupráce s doktorem Haimem Ginottem nás hluboce ovlivnila. Byly jsme
přesvědčeny, že pokud se podělíme o to, jak nové metody změnily náš přístup k dětem
a nakonec i k nám samotným, pochopí čtenáři skutečnou podstatu tohoto nového
přístupu a nechají se jím inspirovat.
Do jisté míry to skutečně funguje. Mnoho rodičů nám hrdě napsalo, jak dokázali
své domovy změnit jen díky našim příběhům. Dostaly jsme i dopisy s prosbou o další
knihu, která by obsahovala „lekce“..., „procvičování“..., „pravidla“..., „stránky se
stručným shrnutím, které by se daly vytrhnout“, ... prostě něco, co by rodičům pomohlo
naučit se metody krok za krokem.
Na chvíli nás tato představa zaujala, ale zanedlouho jsme ji opět zavrhly. Kromě
toho jsme měly spoustu práce s přednáškami a semináři.
Během následujících několika let jsme cestovaly po celé zemi a pořádaly kurzy pro
rodiče, učitele, ředitele škol, zdravotní personál, teenagery a sociální pracovníky.
Kdekoliv jsme přišly, byly jsme zasypány zkušenostmi lidí s novými metodami
komunikace – jejich pochybami, frustracemi i nadšením. Byly jsme vděčny za jejich otevřenost
a moc jsme se od nich naučily. Naše záznamy se naplnily spoustou nových materiálů.
Kromě toho jsme začaly dostávat spoustu dopisů nejen ze Spojených států, ale také
z Francie, Kanady, Izraele, Nového Zélandu, Filipín a Indie. Paní Anagha Vampule
z New Delhi napsala:
„Chtěla bych se Vás zeptat na spoustu věcí... Prosím, poraďte mi, co bych měla
dělat, abych se o tom dozvěděla víc. Jsem v koncích. Staré metody nezabírají a nové
nemám. Prosím, pomozte mi.“
Toto byl dopis, který vše rozhodl.
Znovu jsme začaly uvažovat o knize, která by nastínila, „jak na to“. Čím více jsme
o tom mluvily, tím více se nám nápad líbil. Proč nenapsat knihu, která by ukázala, jak
na to, a pomohla rodičům lépe pochopit metody, které potřebovali?





Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly z 9
Proč nenapsat knihu, která by rodičům umožnila učit se podle vlastního tempa,
anebo se svými kamarády?
Proč nenapsat knihu, která by obsahovala stovky dialogů, aby si rodiče mohli nový
jazyk osvojit pro své potřeby?
Kniha by mohla obsahovat obrázky, ke každé metodě jeden či více, které by
pomohly rodičům rychle si osvěžit, o čem že ta metoda vlastně je.
Kniha by se stala osobním rádcem. Hovořily bychom v ní o našich zkušenostech,
odpovídaly na nejčastěji kladené otázky a přidaly příběhy a poznámky, které nám
vyprávěli rodiče na našich seminářích během posledních šesti let. Ale nejdůležitější
bylo uvědomit si hlavní cíl – neustálé hledání metod, které by upevnily důstojnost
a lidskost jak rodičů, tak dětí.
Najednou se naše původní neochota napsat takovou knihu rozplynula. Každé
umění a každá věda má své publikace. Tak proč nenapsat knihu pro rodiče, kteří by chtěli
mluvit tak, aby je děti poslouchaly, a naslouchat tak, aby jim děti důvěřovaly?
Hned jsme se pustily do práce. Doufáme, že se k paní Vampule do New Delhi
dostane kniha dříve, než její děti vyrostou.
Adele Faber
Elaine Mazlish





10 z Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
Jak tuto knihu číst a používat
Je od nás trošku troufalé říkat čtenářům, jak by se měla kniha číst (zvláště, když jsme
obě známy tím, že knihy začínáme číst odprostředka nebo od konce). Ale protože je
toto naše kniha, tak bychom chtěly čtenářům poradit, jak s ní zacházet. Po tom, co si
knihu narychlo prolistujete a prohlédnete si obrázky, vraťte se ke kapitole 1. Dělejte
cvičení tak, jak jdou za sebou. Vyhněte se pokušení přeskočit některé části a dostat se
k něčemu „zajímavému“. Pokud budete mít po ruce spřízněnou duši, se kterou byste
mohli knihu projít, tím lépe. Doufáme, že si spolu dlouze proberete všechny otázky
a odpovědi.
Také doufáme, že si své odpovědi zapíšete, takže se kniha stane vaším soukromým
deníkem. Pište krasopisem nebo klidně škrábejte, škrtejte a vymazávejte; ale hlavně
PIŠTE.
Čtěte knihu pomalu a pozorně. Nám trvalo deset let všechno dobře pochopit.
Nechceme vám naznačit, že byste tuto knihu měli číst stejně dlouho. Pokud se vám
nějaká metoda zalíbí, můžete ji vyzkoušet hned, nemusíte čekat, až se seznámíte se
všemi metodami. Když si přečtete kapitolu, odložte knihu stranou a dopřejte si týden
na vypracování písemného plánu. Teprve potom pokračujte. (Možná si pomyslíte:
„Mám spoustu práce, a to se mám otravovat ještě s nějakým písemným plánem?“
Nicméně, naše zkušenosti nás jen utvrzují v tom, že důležitá je disciplína, správné
uvedení metod do praxe a zaznamenávání výsledků, protože tak umístíte metody tam,
kam patří – do sebe.)
Možná se také zeptáte, proč jsou některé části této knihy psány jakoby z pohledu
jednoho člověka. Pro nás dvě to bylo ulehčení, protože jsme nemusely stále
vysvětlovat, která z nás dvou hovoří. Pro čtenáře je mnohem snadnější číst „já“, než neustále se
opakující „já, Adele Faber“ nebo „já, Elaine Mazlish“. Spojujeme se v jednoho člověka,
čímž taky potvrzujeme naše společné přesvědčení. My obě jsme viděly tyto metody
v praxi jak v našich vlastních rodinách, tak u tisíců dalších. Je pro nás velkým
potěšením, že se o ně můžeme s vámi podělit.





Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly z 11
„Jediné, čeho se nám dostává, jsou možnosti
– udělat ze sebe takového či jiného člověka.“
Jose Ortega Y Gasset





Jak pomáhat
dětem, aby se
vyrovnaly se
svými pocity
1.
KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:12 KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:12 4.2.2010 10:05:284.2.2010 10:05:28





Jak pomáhat dětem, aby se vyrovnaly se svými pocity z 13
ČÁST I
Byla jsem skvělým rodičem, než jsem se jím opravdu stala. Byla jsem expertem na
problémy, které měli ostatní rodiče se svými dětmi, ale jen do doby, než se mi narodily
mé vlastní děti.
Žít s vlastními dětmi může být zničující. Každé ráno jsem si říkala: „Dnešek bude
jiný,“ a každé ráno bylo přesně takové, jako to předešlé. „Ty jsi jí dala více než mně!“
... „To je růžový hrnek. Chci modrý!“ ... „Tahle ovesná kaše vypadá, jako by ji někdo
‚vyblil‘ “ ... „On mě praštil!“ ... „Nikdy jsem se ho ani nedotkl!“ ... „Nepůjdu do svého
pokoje. Nejsi můj šéf!“
Nakonec se jim podařilo srazit mě na kolena. A tak jsem se rozhodla, i když to byla
poslední věc, kterou jsem měla v plánu, že začnu navštěvovat seminář pro rodiče. Tento
kurz se konal v místním dětském centru a byl veden mladým psychologem dr.
Haimem Ginottem.
Seminář byl věnován tematice dětských pocitů a velice mne zaujal. Domů jsem
přišla s hlavou zahlcenou novými informacemi a notesem plným nestravitelných
myšlenek.
Přímé spojení mezi tím, jak se děti cítí a jak se chovají.
Když se děti cítí dobře, tak se chovají dobře.
Jak jim můžeme pomoci, aby se cítily dobře?
Když budeme akceptovat jejich pocity!
Problém: rodiče obyčejně neberou v potaz pocity svých dětí; například:
„Vždyť ti nic není.“
„Říkáš to jen proto, že jsi unavený.“
„Není důvod, abys byl tak naštvaný.“
Neustálé popírání jejich pocitů může děti mást nebo je dráždit. A taky když je učíme, aby
své pocity raději nepoznaly, znamená – nevěřit jim.
Po sezení mě přepadala jedna myšlenka: „Možná, že to dělají jiní rodiče, ale já ne.“
Pak jsem se začala poslouchat. Zde jsou některé příklady konverzace s mými
dětmi – hned od prvního dne.
KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:13KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:13 4.2.2010 10:05:294.2.2010 10:05:29





14 z Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
DÍTĚ: Mami, jsem unavený.
JÁ: To je nesmysl. Vždyť ses právě probudil.
DÍTĚ: (hlasitěji) Ale já jsem unavený!
JÁ: Nejsi unavený, jsi jen trochu ospalý. Obleč se.
DÍTĚ: (naříká) Ne, jsem unavený!
DÍTĚ: Mami, je tu horko.
JÁ: Blbost, je tu zima, nech si ten svetr.
DÍTĚ: Ale mně je horko.
JÁ: Řekla jsem, ať si ten svetr necháš na sobě!
DÍTĚ: Ne, je mi horko!
DÍTĚ: Ten pořad byl pěkně nudnej.
JÁ: Ne, nebyl. Byl moc zajímavý.
DÍTĚ: Byla to pitomost.
JÁ: Bylo to poučné.
DÍTĚ: Byl to humus.
JÁ: Takhle nemluv!
Viděli jste, co se dělo? Nejen, že se všechny naše rozhovory stočily k hádce, ale také
jsem vlastně neustále svému dítěti říkala, aby nevěřilo svému vlastnímu pocitu a aby
spoléhalo jen na ten můj.
Jakmile jsem si uvědomila, co dělám, řekla jsem si, že to chci změnit. Ale nebyla
jsem si jistá, jak na to. Nakonec mi pomohlo, když jsem si představila, jaké to je být
v kůži mých vlastních dětí. Zeptala jsem se sama sebe: „Předpokládejme, že jsem dítě,
které je unavené, je mu horko nebo se nudí. Potřebuji opravdu slyšet všechny ty řeči
dospělých, abych poznala, jak se vlastně cítím?“
Během několika dalších týdnů jsem se snažila vžít do role svých dětí; a když jsem
to udělala, má slova pak zněla mnohem přirozeněji. Nepoužívala jsem pouze techniku.
Myslela jsem to vážně, když jsem říkala: „Takže ty jsi pořád unavený – i přesto že jsi
právě vstal z postele,“ nebo „Mně je zima, ale tobě je tady zřejmě horko,“ nebo „Zdá se
mi, že se ti ta pohádka moc nelíbí.“ I přesto všechno jsme byli dva odlišní lidé s
odlišnými pocity. Ani jeden z nás neměl pravdu, ani jeden z nás se nemýlil. Oba jsme cítili
to, co jsme právě cítili.
Na chvíli mi byla má nová dovednost velkou pomocí. Počet hádek se mezi mnou
a dětmi značně zmenšil. Jeden den mi má dcera oznámila: „Tu bábu nenávidím!“
KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:14KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:14 4.2.2010 10:05:294.2.2010 10:05:29





Jak pomáhat dětem, aby se vyrovnaly se svými pocity z 15
A myslela tím moji maminku. Neváhala jsem ani minutu: „Proč říkáš takovou strašnou
věc? Sama víš, že to nemyslíš vážně. Tohle už nikdy nechci slyšet.“
Tato malá výměna názorů mě něco naučila. Mohla jsem se jakkoliv snažit, abych
akceptovala pocity svých dětí, ale jakmile se objevilo něco, co mě rozzlobilo nebo
znepokojilo, tak jsem se začala chovat starým způsobem.
Na další stránce uvidíte příklady, kdy děti řeknou takové věci, které automaticky
vedou k tvrdému odporu rodičů. Prosím, přečtěte si je a poznamenejte si, co by rodič
mohl říct, kdyby chtěl dítěti odepřít jeho pocity.
I. DÍTĚ: Nemám rád toho nového spolužáka.
RODIČ: (popírá pocity) .......................................................................................
.............................................................................................................................
.............................................................................................................................
.............................................................................................................................

II. DÍTĚ: Ta oslava narozenin byla pěkně blbá. (Po tom, co jste se všemožně snažili,
aby byla skvělá.)
RODIČ: (popírá pocity) .......................................................................................
.............................................................................................................................
.............................................................................................................................
.............................................................................................................................
III. DÍTĚ: Ta rovnátka už nebudu nosit. Bolí mě to. Je mi jedno, co mi ortodontista
řekl.
RODIČ: (popírá pocity) .......................................................................................
.............................................................................................................................
.............................................................................................................................
.............................................................................................................................

IV. DÍTĚ: Jsem tak naštvaný! Jenom proto, že jsem přišel o dvě minuty později do
tělocviku, mě učitel vyhodil z našeho týmu.
RODIČ: (popírá pocity) .......................................................................................
.............................................................................................................................
.............................................................................................................................
.............................................................................................................................
KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:15KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:15 4.2.2010 10:05:304.2.2010 10:05:30





16 z Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
Napsali jste něco takového?:
„Pleteš se. Vím, že uvnitř máš toho chlapce rád.“
„O čem to mluvíš? Ta oslava byla perfektní - zmrzlina, dort, balonky. Dobře, to je
poslední party, kterou jsme pro tebe udělali!“
„Ta rovnátka nemůžou tolik bolet. Stála moc peněz a budeš je nosit, ať chceš nebo ne!“
„Nemáš proč se zlobit na učitele, je to tvoje chyba, měl jsi přijít včas.“
Jednoduše nám tyto věty vyvstanou na mysli jako první. Ale jak se při tom cítí děti?
Abychom vyzkoušeli, jaké to je, když nám někdo znevažuje naše pocity, zkusme si toto
cvičení:
Představte si, že jste v práci. Váš nadřízený vás požádá, abyste udělali nějakou práci
navíc. Chce, aby to bylo hotové do konce dne. Máte v úmyslu se do toho pustit
okamžitě, ale shodou různých náhod na to úplně zapomenete. Jedna věc střídá druhou
a vy nemáte ani čas se naobědvat.
Když se vy a vaši kolegové chystáte domů, přijde šéf a chce po vás tu práci. Rychle
se mu snažíte vysvětlit, že jste opravdu chtěla, ale neměla na to čas.
Přeruší vás a naštvaným tónem vám oznámí: „Nezajímají mě vaše omluvy! Za co si
sakra myslíte, že vás platím? Abyste tady celý den seděla na zadku?“ Jakmile otevřete
pusu na svou obranu, šéf vás umlčí: „Nechte si to na jindy,“ a odejde k výtahu.
Vaši kolegové předstírají, že nic neslyšeli. Posbíráte si zbylé věci a odejdete ze své
kanceláře. Na cestě domů potkáte svého kamaráda. Tolik vás mrzí, co se stalo, že mu
všechno povíte.
Přítel se vám snaží pomoct osmi různými způsoby. Když si budete číst odpovědi,
snažte se zaznamenat své okamžité reakce. (Neexistují ani špatné ani dobré reakce.
Cokoliv cítíte, je správné právě pro vás.)
I. Popření pocitů
„Není důvod, abys byla naštvaná. Je to dětinské. Jsi zřejmě jen unavená a z celé věci
děláš povyk. Nemůže to být tak špatné, jak říkáš. No tak, usměj se... Úsměv ti přece
tolik sluší.“
Vaše reakce: ............................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:16KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:16 4.2.2010 10:05:304.2.2010 10:05:30





Jak pomáhat dětem, aby se vyrovnaly se svými pocity z 17
II. Filozofi cká odpověď
„Podívej, život už je takový. Věci se nedějí vždycky podle našich představ. Musíš se
naučit přijímat věci tak, jak jsou. Nic není perfektní.“
Vaše reakce: .............................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
III. Rada
„Víš, co si myslím, že bys měla udělat? Zítra ráno běž rovnou za ředitelem a pověz
mu: „Podívejte, udělala jsem chybu,“ a pak se pusť rovnou do té věci, na kterou ti
nezbyl čas. Nenech se ničím vyrušit. A pokud jsi chytrá a chceš si udržet to místo, tak to
uděláš tak, aby se to už víckrát neopakovalo.“
Vaše reakce: .............................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
IV. Otázky
Co byly zač ty nenadále příhody, které způsobily, že jsi zapomněla na tu EXTRA
práci pro svého šéfa?“
„Copak tě nenapadlo, že se šéf naštve, když mu okamžitě nevyhovíš?“
„Stalo se to už někdy předtím?“
„Proč jsi nešla za ním, když odešel z místnosti, a nesnažila ses mu to vysvětlit?“
Vaše reakce: ............................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
V. Obrana druhé osoby
„Rozumím, proč se tvůj šéf tak naštval. Je asi pod obrovským tlakem. Buď ráda, že
neztrácí nervy častěji.“
Vaše reakce: ............................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:17KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:17 4.2.2010 10:05:304.2.2010 10:05:30





18 z Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
VI. Lítost
„Ach, ty chudáčku. To je hrozné! Je mi tě tak strašně líto, až se mi chce brečet.“
Vaše reakce: ............................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
VII. Amatérská psychoanalýza
„Tím hlavním problémem může být třeba to, že by tvůj šéf mohl představovat
například tvého otce a jeho postavení v tvém životě. Jako dítě ses otce možná bála rozhněvat,
a když na tebe tvůj šéf vylítl, tak se ti vrátily trýznivé pocity z dětství. Je to tak?“
Vaše reakce: ............................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
VIII. Soucitná odpověď (snaha vcítit se do toho druhého)
„Ty brďo, to vypadá jako pěkně tvrdá zkušenost. Být takhle vystaven nátlaku před
kolegy, navíc když jsi měla tak hektický den, to muselo být fakt těžké!“
Vaše reakce: ............................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
............................................................................................................................
Právě jste si vyzkoušeli své vlastní reakce na některé běžné odpovědi. Nyní bych
se s vámi podělila o své vlastní prožitky. Když jsem naštvaná, poslední věc, kterou
bych chtěla slyšet, je rada, psychologický rozbor, názor někoho jiného nebo fi lozofi cké
poučení. Po takových radách se obvykle cítím ještě hůře. Lítost mě akorát
rozesmutní, otázky vyburcují k obraně a nejvíce se rozzlobím, když slyším, že není důvod být
naštvaný. Pak většinou reaguji způsobem: „Zapomeň na to, nemá cenu o tom dále
mluvit.“
Ale pokud nás někdo poslouchá a nechá nás mluvit o našich problémech, cítíme se
hned lépe, méně smutní a zmatení a jsme schopni lépe se vypořádat s vlastními pocity
a problémy.
Dokonce jsem si řekla: „Můj šéf je docela férový chlap... Možná jsem přece jen
měla udělat tu práci hned... Ale nemůžu jen tak přejít, co mi udělal... Zítra ráno půjdu
rovnou do své kanceláře a udělám tu zprávu, co chtěl... Ale když mu ji donesu, řeknu
mu, jak bylo ponižující, když mě kritizoval před kolegy.“
KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:18KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:18 4.2.2010 10:05:304.2.2010 10:05:30





Jak pomáhat dětem, aby se vyrovnaly se svými pocity z 19
Naše děti mají podobné problémy. I ony dokážou samy sobě pomoci, pokud je
někdo poslouchá a poskytne jim soucitnou odpověď. Jazyk soucitu ale není přímo
v nás. Není součástí našeho „mateřského jazyka“. Většina z nás vyrostla v prostředí, kde
se pocity spíše zapíraly. Pokud máme být zběhlí v této „řeči“, musíme některé
metody procvičovat. Tady jsou způsoby, jakými můžeme pomoci našim dětem vyrovnat se
s jejich pocity.
Pomoc s pocity
1. Plně naslouchejte.
2. Ztotožněte se s jejich pocity slůvkem „Oh“..., „Hmm“..., „Chápu“.
3. Pojmenujte jejich pocity.
4. Splňte jejich přání v představách.
Na následujících obrázcích uvidíte rozdíl mezi metodami a běžnými odpověďmi
rodičů na dětské problémy.
KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:19KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:19 4.2.2010 10:05:304.2.2010 10:05:30





20 z Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
Neposlouchejte jen jedním uchem...,
Je těžké se bavit s někým, kdo vám nevěnuje plnou pozornost.
Jasně že
poslouchám.
Góóól!
Tak jsem mu to
vrátil, ale on mě
praštil znovu.
Slyšíš?
Ale nic,
zapomeň
na to.
Ne, ty vůbec
neposloucháš.
Erik do mě
strčil, tati.
Posloucháš mě?
Slyším všechno,
co říkáš.
Můžu tě poslouchat
a zároveň sledovat
zápas. No tak, co je?
KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:20KZ0071 - Jak mluvit_final.indd Odd2:20 4.2.2010 10:05:304.2.2010 10:05:30






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.