načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Jak jsem stopoval letadlo - Stanislav Gálik

  > > > > Jak jsem stopoval letadlo  

Kniha: Jak jsem stopoval letadlo
Autor:

Skutečný příběh o neskutečných zážitcích na cestě kolem světa. Tato kniha je přesně taková, jaký je svět. Je pravdivá i lživá. Je o všem, a přitom je o jednom. Je encyklopedicky ...
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  299 Kč
15%
naše sleva
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3% 77%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Rok vydání: 2017-01-01
Počet stran: 240
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 237 stran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788026505211
EAN: 9788026505211
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Skutečný příběh o neskutečných zážitcích na cestě kolem světa. Tato kniha je přesně taková, jaký je svět. Je pravdivá i lživá. Je o všem, a přitom je o jednom. Je encyklopedicky nepřesná i zatraceně korektní. Je o každodennosti i dobrodružství. Je o holkách, drogách, jídle i józe. O lásce k cestování i cestovatelské lásce. O penězích, úspěchu, slávě, o jejich kráse i pomíjivosti. Je primitivní i filosofická. Je opravdu špatná…a dokonalá zároveň. Je to skutečný příběh o neskutečných zážitcích na cestě kolem světa. Měl jsem za sebou nejtěžší rok svého života. Rozvedl jsem se, přišel o hodně peněz, v ničem se mi nedařilo. Všechny předchozí úspěchy vypadaly jenom jako náhoda. Byl jsem na dně. Co teď? Skočit pod vlak? Taky možnost. Pokud chci ale před problémy utíkat, tak pořádně! Podepsal jsem rozvodové papíry, odešel z práce a všechny své věci zabalil do několika krabic. S jedním kufrem jsem vyrazil na cestu, kde každá událost měla změnit můj směr. Kam se dostanete když stopujete s košilí a v kravatě? Proč bydlí milionáři v San Franciscu v garsonce? Proč jsou chudí lidé ti nejštědřejší? A o co tady na světě vlastně jde? Primitivně intelektuální. Pravdivě lživá. Faktograficky fiktivní. Kvalitně nekvalitní. Neobyčejně obyčejná. Filantropicky sobecká. Sviňsky korektní. Jednoduše dokonale nedokonalá, tak jako my všichni. Žánr: Cestopisnorománokomiksoinspirativněfaktografické povídání, které rozesměje, naučí i přinutí k zamyšlení. Rychlá kadence příběhů. Krátké kapitoly. Texty doplněné o vtipné ilustrace a sketchnotes (jakoby rukou psané poznámky). O čem kniha skutečně bude? Když se třicetiletému podnikateli rozpadne manželství a nic mu nevychází tak, jak si představoval, neví, jak dál. Touží vykašlat se na všechno a pouze cestovat. Rozhodne se vyrazit kolem světa stopem…ale ne obyčejným stopem. Hlavní hrdina stopuje pouze bohaté lidi. Cestuje letadly i limuzínou, spí v pětihvězdičkových hotelech i v obrovských vilách. Nestojí ho to ani korunu. Poznává úspěšné lidi, učí se od nich a vidí svět slávy a bohatství. Ta největší dobrodružství ale zažívá on sám, a nejvíc ze všeho pozná sám sebe. Proč Dominik Hašek nejezdí svým Rolls Roycem? Jak ho změní večírek Charlieho Sheena a jeho supermodelek v Hollywoodu? Co ho naučí jogín na Bali? A jak to dopadne s překrásnou Emmou, kterou potkal u vodopádu? Člověk by nevěřil, že je to skutečný příběh…

Kniha je zařazena v kategoriích
Stanislav Gálik - další tituly autora:
Psychologie přesvědčování Psychologie přesvědčování
Gálik, Stanislav
Cena: 169 Kč
Psychologie přesvědčování Psychologie přesvědčování
Gálik, Stanislav
Cena: 143 Kč
Jak jsem stopoval letadlo Jak jsem stopoval letadlo
Gálik, Stanislav
Cena: 140 Kč
Jak jsem stopoval letadlo (audiokniha) Jak jsem stopoval letadlo (audiokniha)
Gálik, Stanislav
Cena: 211 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Byl pátek a  já seděl v  kavárně na Antala Staška v  Praze nad svým
rawbioveganským dortem. Chia semínka mi zdobila mezizubní prostory,
ale mému bráchovi to určitě nevadilo.
Mám skvělého bratra.
Jelikož chodí po povrchu zemském o  pět let déle než já, jeho rady si vždy
beru k srdci. Období rivality máme za sebou a teď plníme vzájemnou roli
špičkových konzultantů v oborech podnikání, osobního života, manželství,
automobilismu a managementu. Jednoduše co je zrovna potřeba.
Už jsem mu i  odpustil jeho věčné „Proč se biješ?“ aneb techniku mučení,
kterou rozvinul kolem dvanáctého roku svého života a provozoval několik
let. Podstatou bylo chytnout moji ruku a praštit mě s ní do tváře. Opakované
údery doprovázel dotazem „Proč se biješ?“. Moc jsem neodpovídal, protože
moji mentální kapacitu zaměstnávalo rozhodování, jestli si dám v  ruku
v pěst nebo se profackuji.
Každopádně kombinace frustrace, přijatelné bolesti a  smíchu ve mně
zanechala hlubokou vzpomínku na dětství s bráchou.
Opět jsem zabořil vidličku do dortu a povídám: „Mám plán B. Víš, až už mě
všechno přestane bavit.“
„Povídej,“ odpověděl.
V několika větách jsem vysvětlil svůj nápad netradičního cestování. Pozorně
poslouchal a  pak pronesl: „To zní zajímavě. Ale není to škoda se jen tak
toulat? Neměl jsi větší ambice?“
Měl pravdu. Vždy jsem měl větší ambice.
Už několik let jsem si vždy na první stránku svého diáře napsal: Mým cílem
je vytvořit co nejvíce dobra pro co největší počet lidí.
Jestli se mi to dařilo, nebo ne, je vedlejší. Důležité je, že jsem to vždy vnímal
19





jako ústřední téma svého bytí. Byla to pro mě odpověď na otázku, proč jsem
tady, co je smyslem mého života.
Ondrův dotaz v  kombinaci s  uvědoměním si mého životního poslání
reagovaly explozivně jak draslík s vodou na hodině chemie.
Moje cestovatelská idea se rázem propojila se smyslem mého života.
Okamžitě jsem Ondrovi začal popisovat, co se mi honilo hlavou: „No jasně!
Už vím, jak to propojím! Poslouchej!“
Říkám: „Kdo má skutečnou možnost silně a  rychle ovlivňovat svět kolem
sebe? Jsou to bohatí lidé! Podnikatelé! Celebrity! Lidé, kteří mají peníze
a  moc na to, aby kolem sebe tvořili, cokoli si zamanou. Já znám osobně
několik lidí, kteří vzali svět do vlastních rukou a začali měnit věci, které se
jim nelíbily. Jsou to lidé, kteří využili svého postavení a  finančních zdrojů
k tomu, aby něco změnili. To jsou přesně lidé, kteří mě zajímají! To jsou lidé,
které chci potkávat!“
„Pokračuj dál. Kam tím směřuješ?“ ptal se Ondra.
„Budu stopovat bohaté lidi a  zjišťovat, jak se snaží změnit svět k  lepšímu!
Budu s  nimi dělat rozhovory – ne jen tak o  ničem, ale přesně půjdu po
tomto tématu: jak se bohatí lidé snaží pozitivně ovlivnit svět.“
A  pokračoval jsem: „Udělám to jako studii! Použiju metodologii
kvalitativních polostrukturovaných rozhovorů a  budu se snažit popsat
20





fenomén filantropie bohatých lidí. Budu postupovat metodou zakotvené
teorie a vzorek vytvořím technikou sněhové koule. Představ si, jak užitečný
může být vhled do této problematiky!“
Nadšením jsem mával rukama a můj hlas se šířil poloprázdnou kavárnou.
„Je tolik neziskových organizací, tolik bojovníků za dobré věci, tolik
lidí, kteří zasvěcují svůj život smysluplným a  důležitým projektům,
které všechny potřebují peníze. Peníze filantropů a  boháčů, kteří chtějí
pomáhat. Vzdělávání, medicína, výzkum, umění, pomoc lidem v  nouzi...
Tolik finanční pomoci je potřeba. Představ si, kdybychom pochopili,
jak bohatí lidé přemýšlejí! Mohli bychom pak ovlivňovat, kolik ze svého
majetku darují! Mohli bychom zvýšit počet donátorů! Neskutečné množství
peněz by se mohlo uvolnit do oběhu na pomáhající projekty!“
Srdce mi bušilo a já cítil totální nadšení z toho, jak do sebe všechno zapadalo.
Jako kdybych právě zhmotnil všechna svá přání.
Cestování. Check. Poznávání nových a  zajímavých lidí. Check. Minimální
náklady. Check. Sladění s mým životním posláním. Check. Dobrodružství,
na které se nezapomíná. Check. Restart po těch sračkách, co jsem absolvoval.
Check.
O inkubaci nápadu
Inkubace, to ti je takový zajímavý fenomén v tvůrčím procesu. Je to
období, kdy se zdánlivě s nápadem nic neděje...ale děje. Celá idea
zraje, nevědomě se rozvíjí... až najednou nastává moment osvícení,
pochopení, aha zážitek neboli Archimédovo zvolání “Heuréka!”.
Když nad něčím přemýšlíme, není potřeba nalézt odpověď
okamžitě. V klidu můžeme myšlenku rozpracovat, nechat tak
a vrátit se k ní později. Nápad v době inkubace může sám
dozrát a my vůbec nemusíme tlačit na pilu.





Rozhovor s bráchou pokračoval. Probrali jsme nápad ze všech stran.
„Tak jo, tak mám alespoň plán B,“ usmál jsem se.
„Proč plán B?“ zeptal se Ondra.
„Tak pořád je prioritou firma!“
„Já si myslím, že tohle je tisíckrát lepší než firma.“ Ondra upil ze svého
bylinkového čaje a  pokračoval: „Jako promiň, ale s  touhle firmou svět
nedobydeš. Tohle může být pro tebe nejlepší zážitek v životě. Firmu, kterou
teď vedeš, můžeš znovu vybudovat kdykoli. Tahle cesta je ale něco úplně
nového. Nevěřím, že někdo někdy něco podobného udělal.“
Ondrova slova měla svou váhu.
Neopouštěl jsem kavárnu s  tím, že vyrážím na cestu. Opouštěl jsem ji ale
s pocitem nadšení, že někdy můžu něco podobného provést.
To nadšení se mě nepustilo několik nejbližších dnů a  výsledkem bylo,
že jsem se o  nápad podělil asi se sedmi kamarády. Pět z  nich patřilo do
kategorie „bohatých“, byl jsem proto zvědav, co si o tom myslí.
Mysleli si to, co já.
Že je to super nápad a že bych měl vyrazit.
Damn it! Brouk v hlavě byl zasazen a provrtával se stále hlouběji.
Každý rozhovor jenom víc a víc konkretizoval mou představu.
Plán B se mi opravdu líbil.
Řídím se jedním pravidlem. Když se mi něco honí hlavou, sdílím to s tím,
koho se to týká.
V  horizontu několika dnů jsem probral s  nejbližšími kolegy svoje hříšné
myšlenky. Přiznal jsem jim, že jsem firmě nevěrný a  že po nocích myslím
na plán B.
Chápali mě.
Byli mi oporou.
Podrželi mě.
22





Rozhodnutí už bylo pouze na mně.
Na jedné straně stála možnost dobrodružství, na které nikdy nezapomenu.
Na druhé ležel můj současný život. Relativně prediktabilní, pohodlný. Ale
plný pochyb z důvodů nedávných nezdarů.
Na obou stranách pomyslného seznamu pro a proti stálo množství důvodů.
Proč vyrazit?
Možnost poznat zajímavé lidi...
... a ptát se jich na věci, které mají smysl.
Zážitek na celý život.
Vidět svět z jiné perspektivy.
Stopování samo o sobě – nikdy nevíš, co tě čeká.
Příležitost udělat zajímavý výzkum a napsat disertační práci.
O validaci nápadu
Nemyslím si, že je nejlepší pouštět se do všeho bezhlavě. Znáte to, takový ten
postup - něco mě napadlo a okamžitě to udělám přesně dle svých představ.
Je to sice odvážné a dobrodružné, ale mnoho podnikatelů to stálo všechny
peníze a mnoho dobrodruhů to stálo život nebo zdraví. Věřím v odvahu
a věřím v dobrodružství. Ale také věřím ve validaci nápadu.
Moje validace nápadu proběhla skrze rozhovory s cílovou skupinou a ověření
mé domněnky, že bohatí jsou ochotni si pocestného předávat mezi sebou.
Zeptal jsem se pěti kamarádů, které za bohaté považuji a doptával se, jak
by k dané situaci přistoupil oni. Na základě jejich odpovědí jsem poupravil
a konkretizoval svůj plán. O validaci nápadů skvěle mluví Eric Ries v jeho knize
The Lean Startup. Chcete-li rozjet podnikání nebo vytvořit revoluční aplikaci
bez toho, abyste prodělali kalhoty, určitě po knize šáhněte.
23





Možnost lépe poznat sám sebe.
Cestování zdarma.
Proč nevyrazit?
Mám práci, kterou zbožňuji.
Vedu projekt, jímž žijí desítky lidí, a já tady chci být pro ně.
Navíc jsem sliboval nějaké výsledky a hodlám je dodržet.
Učím na univerzitě. Co bude s mojí výukou?
Přislíbil jsem účast na několika konferencích v nejbližším měsíci.
Co s mými věci? Dům, auta... Tady mám svůj domov.
A tak dál a tak dál.
Pravdou je, že žádný z  těchto důvodů zásadně neovlivnil mé rozhodnutí.
Skutečně klíčovou roli hrála úplně jiná myšlenka...
Věřím, že chceme-li ve svém životě něco změnit, nemůžeme čekat, že se to
změní samo.
Věřím v  osud a  věřím, že všechno vždy dopadne tak, jak má... Ale taky
věřím, že my sami jsme strůjcem vlastního štěstí.
Byl bych hloupý, kdybych se domníval, že pokud nechám všechno ve starých
kolejích, tak se něco změní. Že mé srdce roztaje. Že během jízdy stejnou
trasou do práce mě napadne světoborná myšlenka.
Já chci jít štěstí naproti.
24





Chci být jako pírko ve větru a  chci, aby mě vesmír zavál, kamkoli mě
zavanout má.
Nechci tlačit na pilu. Nechci křečovitě hledat lásku svého života. Nechci
nutně najít podnikatelskou příležitost, jíž dobudu svět.
Na to vlastně ani nemám sílu.
Neúspěchy posledního období mě srazily na kolena.
Ale přestože se cítím na dně, pořád mám sílu povyskočit a nechat proud, ať
udělá svou práci.
Pokud mě dnešek netěší, jsem to jenom já, kdo může změnit zítřek.
Vím, že chci změnu.
Nechci doufat, že přijde zvenčí.
To bych taky mohl doufat do konce života.
Jsem rozhodnutý.
Vyrazím na cestu.
Plán je jasný.
Cestuji po světě stopem.
Stopuji pouze bohaté lidi.
Bohaté v každém smyslu.
Mým cílem je zjistit, jak bohatí lidé přemýšlejí a jak se snaží svět pozitivně
ovlivňovat.
Celý projekt pojmenuji „Richhike“. Je to hra se slovy. Anglické „hitchhike“
znamená stopovat a „rich“ znamená bohatý. To, co dělám, je „richhike“ a já
jsem „richhiker“. Stopuji bohaté. Doména byla volná a  já si nechal udělat
jednoduchý web, ať mám kam psát své články z cest.
25





Jak ale vyrazit?
Musím si domluvit prvního člověka, který bude ochoten mě vyzvednout
v Brně a hodit mě ke komukoli se rozhodne.
Ten někdo další by mě měl ubytovat, odpovědět na mé otázky a předat mě
někomu dalšímu.
A tak dále.
Pravidla mám laxní. Můžu setrvat na jednom místě tak dlouho, jak bude
potřeba. Ať mě klidně Londýňan hodí k Londýňanovi. Domnívám se ale, že
některý z Londýňanů brzy někam pojede, a já můžu jet s ním. Možná vyrazí
autem na sever nebo taky letadlem na jih či lodí po Temži.
Rád se přidám jakýmkoli směrem.
Nevím, jak to půjde. Uvidím.
Určitě to bude sranda.
Jak dlouho budu cestovat?
Nevím.
Tak dlouho, jak se mi bude chtít. Možná mě to bude bavit týden, možná
měsíc, možná rok.
A možná taky skončím pozítří a budu rodičům klepat na dveře, protože svoje
současné bydlení si nehodlám držet. Možná se dostanu do Norska a  tam
najdu modrookou blondýnu a zůstanu na věky věků v Norském království.
Jsem otevřený všem náhodám. Serendipito, čiň se.
Jednoduše chci, aby všechno dopadlo tak, jak má.
Nechci utratit ani korunu.
Jsem stopař. Stopaři za jízdu neplatí.
Jsem pocestný. Hlavu složím, kde mi bude nabídnuto. Pozřu, co přede mě
bude položeno.
Hloupý nejsem. Snad budou moje hostitele konverzace se mnou bavit.
Chovat se taky umím. Věřím, že ostudu neudělám.
Už jenom vyrazit.
26





S kolegy jsem naplánoval předání kompetencí.
Pronajal jsem dům.
Dal jsem na prodej svoje milovaná auta.
Podepsal jsem rozvodové papíry.
Zbavil jsem se všech podílů ve firmách.
Opustil jsem představenstva, dozorčí rady a jednatelské pozice.
Zrušil jsem většinu své výuky na univerzitě.
Všechny své věci jsem dal do krabic a ty naskládal do sklepa.
Vše, co jsem potřeboval na cestu, jsem zabalil do jednoho kufru a tašky přes
rameno.
Poslední noc v mém bytě byla zvláštní.
Stěny prázdné.
Skříně prázdné. I přesto, že do nich nebylo vidět, jsem z nich tu prázdnotu
cítil.
Nemohl jsem usnout.
Opouštěl jsem svůj současný život.
Nevěděl jsem, kdy se vrátím ani jak se vrátím. Vrátím se vůbec?
Od zítřka nemám domov.
Cestu mám naplánovanou na tři dny dopředu. Vím, kdo mě veze zítra, a vím,
za kým mě veze. A vím, že ta druhá osoba už má taky někoho domluveného.
Tam můj plán končí.
Můj život má výhled na tři dny dopředu.
Pak už nic. Absolutně nic. Žádný závazek. Žádný řádek v diáři. Nevím, kde
budu za týden. Nevím, kde budu na Vánoce.
Říká se, že absolutní mír zažijete až v momentě smrti.
Já teď zažíval absolutní svobodu. Mohl jsem všechno. Ale zároveň bylo
27





přede mnou velké nic. Mlha. Tma.
Představte si situaci: začíná film a vy znáte pouze jeho název.
Sedíte v  kině a  sledujete vždy pouze daný moment. Vidíte obraz. Slyšíte
zvuky. Vnímáte pouze to, co se odehrává teď.
Nevíte, co bude za chvíli. Nevíte, jak vypadá scénář ani co se bude dít.
Já jsem napsal námět, ale Bůh je scénáristou i režisérem.
Sebe jsem obsadil do hlavní role. Scénář jsem nečetl.
Nevím, jak moje postava dopadne.
Nevím, jestli se zamiluje, nebo zahyne. Nevím, jestli skončí jako miliardář,
nebo jako chudák. Nevím, jestli se vrátí zpátky, nebo zůstane tam, kde se
mu zalíbí...
Vím jenom, že to bude dobrodružství.
Bůh nebo vesmír?
Bůh, vesmír, osud, energie nebo říkejte tomu jakkoliv chcete. Jednoduše to
něco, čemu ještě nerozumíme ale cítíme že to existuje ale fyzika to ještě
nedokázala popsat. Vždy jsem říkal, že nejsem náboženským člověkem,
ale spirituálním člověkem. Vyrostl jsem v  ateistické rodině a  filosofie
i religionistika mě uchvátili již v mladém věku. Vždy jsem pátral po podstatě
věcí. Jaký je smysl lidského života? Jak funguje vesmír? Existuje Bůh? Jak tohle
všechno vzniklo? Proč jsme tady? Vždy jsem měl více otázek než odpovědí.
Pořád jich mám. Alláh, Buddha, Ježíš, Krišna, Jahve... Které náboženství se
neplete? Myslím si, že se pletou všechny a zároveň si myslím, že všechny mají
pravdu. Já věřím v něco co je všude a je součástí všeho. To je moje představa
Boha a blízká všem náboženstvím. A proto ji budu pro zjednodušení říkat
“vesmír”. Všichni tomu rozumí a snad se nikdo neurazí. A kdo se chce urazit,
tak ať se urazí :)
28





• MacBook
• iPhone
• GoPro kamera
• Fotoaparát
• Diktafon
• Samozřejmě všechny nabíječky
• Sluchátka...miluju svoje Bose sluchátka
• Stodvacetiosmigigovou flešku na fotky a videa
• Cestovní pas
• Očkovací průkaz
• Švýcarský nůž
• Zápisník a pero
• Sedm košil, z toho pět bílých
• Troje chinos kalhoty. Šedomodré, modré a tmavomodré.
• Dvě vesty. Překvapivě praktický kus oděvu.
• Jedno sako, které ladí ke všem kalhotám i košilím.
• Tři kravaty
• Tři trička (co kdybych skončil na jachtě)
• Kraťasy na koupání (kdybych z té jachty chtěl skákat do vody)
• Kraťasy na běhaní (sport spojuje...i s milionáři)
• Kraťasy na běžné nošení (když bude horko, ale já pořád budu vypadat smart)
• Tenisky (abych nesportoval bos)
• Žabky (obuv, ne malé žáby)
• Tmavohnědé boty
• Světlehnědé boty
• Tmavohnědý pásek
• Světlehnědý pásek
• Tmavohnědo-světlohnědá příruční taška
• Osm bílých nátělníků (nemusím se potit zrovna rovnou do košile)
• Osmero trenýrek značky, kterou nosím ne proto, že ji propaguje Bustin Jieber.
• Třináct párů ponožek...protože třináct...
• Šála (praktický zdroj tepla i skvělý doplněk)
• Kostkované pyžamo
• Ručník - malý, i tak ho potřebovat nebudu
• Základní drogerii
Co jsem si sbalil na cestu?
Pozor, seznam obsahuje product placement.
Zmiňované firmy mohou zaslat odměnu za propagaci na: 1948307031/0800
29






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist