načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jak dosáhnout postavy snů -- Možnosti a limity korekce postavy - Ludmila Fialová

Jak dosáhnout postavy snů -- Možnosti a limity korekce postavy

Elektronická kniha: Jak dosáhnout postavy snů -- Možnosti a limity korekce postavy
Autor:

Která z žen v dnešní době netouží po hezčí postavě? V záplavě rad a doporučení ohledně zdravého životního stylu, v moři nejrůznějších diet a půstů je ovšem někdy více než ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  135
+
-
4,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2007
Počet stran: 136
Rozměr: 21 cm
Úprava: 7 stran barev. obr. příl. : ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-1622-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autorka vyučuje na katedře pedagogiky, psychologie a didaktiky na UK FTVS, dlouhodobě se věnuje výzkumu postojů k vlastnímu tělu a k vlastní osobě. Současná doba klade na naše tělo náročné požadavky, kult štíhlosti hraje výraznou roli v životě žen i mužů. Autorka zdůrazňuje, že je třeba pečovat o své tělo s ohledem na věk a zdraví a individuální schopnosti jedince. Doporučuje pohyb jako důležitou součást každodenního života a prevenci obezity. Zmiňuje se o výživě, důraz klade na dosažení rovnováhy mezi příjmem a výdejem energie. Závěr je věnován estetické chirurgii a kosmetické péči. V příloze jsou uvedeny kalorické hodnoty některých potravin a jim odpovídající pohybové činnosti. Příručka se zabývá sebepojetím vlastního těla a současnými společenskými trendy zaměřenými na péči o tělo.

Popis nakladatele

Která z žen v dnešní době netouží po hezčí postavě? V záplavě rad a doporučení ohledně zdravého životního stylu, v moři nejrůznějších diet a půstů je ovšem někdy více než problematické se vyznat. Právě ženám, které pečují o své tělo a touží po ideální postavě je určena tato kniha, která může být jak průvodcem po jednotlivých možnostech, které moderní žena má, tak i praktickým návodem, jak vysněné postavy dosáhnout. Publikace obsahuje nejen doporučení, jak formovat svou postavu či jak sestavit pohybový program, ale zabývá se i otázkami a možnostmi estetické chirurgie a kosmetiky. (možnosti a limity korekce postavy : pohyb a postava, výživa a udržení hmotnosti, lékařské zákroky a kosmetická péče)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Ludmila Fialová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Obsah

Několik slov o autorce ...............................8

1/ Sebepojetí .......................................9

Lidské tělo a due ..................................10

Význam sebepojetí..................................12

Vývoj sebepojetí ...................................15

2/ Tělesné sebepojetí .................................20

Význam těla pro celkové sebepojetí .......................21

Výsledky výzkumů tělesného sebepojetí ....................24

Tělesné sebepojetí eny ..............................25

Tělesné sebepojetí mue ..............................27

Vývoj tělesného ideálu ...............................28

Test osobní spokojenosti s vlastním tělem ...................29

3/ Tělo a média .....................................33

Masová komunikace .................................34

Psychologický vliv médií ..............................38

Masmédia a tělesné sebepojetí ..........................40

Nabídka prostředků péče o tělo v českém tisku................43

Internetové informace................................47

4/ Monosti a limity korekce tělesných proporcí ...............49

Geny a postava ....................................51

BMI ..........................................51

Procento tuku v těle ................................52

Rozdíly v odbourávání tuku u muů a en ..................52

ivotní styl .......................................53

Kalendářní a biologický věk ............................58

Jak si uchovat zdraví .................................63

5

OBSAH


5/ Pohyb a postava ..................................66

Změny spojené s pohybem ............................69

Fyzické změny spojené s pohybem .......................69

Psychické změny spojené s pohybem .....................70

Doporučený pohybový reim ..........................71

Formování postavy..................................73

Spalování tuku ...................................74

Aerobní činnost ..................................75

Rozdíly mezi enami a mui ...........................77

Sestavení pohybového programu ........................78

Kurzy .........................................81

Vhodné pohybové aktivity .............................85

Chůze.........................................87

Chůze naboso ...................................88

Aerobik........................................89

Strečink .......................................90

Cyklistika ......................................92

Spinning .......................................94

Jóga .........................................94

Tanec.........................................96

Vodní gymnastika .................................97

6/ Výiva a udrení hmotnosti ..........................100

Nadváha a zdraví ..................................100

Podíl výivy na udrení hmotnosti .......................102

Metabolický syndrom ...............................106

Poruchy příjmu potravy ..............................107

7/ Lékařské zákroky .................................114

Estetická chirurgie .................................115

Chirurgie reliéfu těla ...............................116

Chirurgie projevů stárnutí ...........................117

Dalí farmakologické postupy ..........................119

Sebepokozování ..................................120

8/ Kosmetická péče .................................123

Historie kosmetické péče .............................123

Péče o tělo dnes...................................125

6

JAK DOSÁHNOUT POSTAVY SNŮ


Volně prodávané přípravky a pomůcky ....................128

9/ Závěry ........................................130

Seznam pouité literatury ...........................134

Ostatní zdroje ....................................136

Příloha

7

OBSAH


Několik slov o autorce

Docentka Ludmila Fialová vystudovala dva obory na Fakultě tělesné výchovy

a sportu a na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Od roku 1989 působí

na katedře pedagogiky, psychologie a didaktiky na UK FTVS, kde vyučujeDidaktiku a Tělesné sebepojetí.

Výzkumu postojů k vlastnímu tělu a k vlastní osobě se věnuje déle ne 15 let. Byla zapojena také do mezinárodního výzkumu Tělesné sebepojetí, zdraví a sport ve střední, východní a západní Evropě.

V posledních letech spolupracuje i s mimoevropskými univerzitami. Rozdíly v péči o tělo mezi kulturami přináejí cenné informace o kvalitě ivota apodmínkách pro osobní spokojenost jednotlivců. Problematika postoje k sobě a ke svému tělu je v současné době velmi důleitá pro kadého z nás, a proto se stala i předmětem mnoha výzkumů.

V roce 2003 byla autorka této knihy oceněna jako ena měsíce a zařazena mezi nejúspěnějí české eny v oblasti vědy. Je uznávanou odbornicí nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí. Publikuje v odborných i populárně-naučnýchčasopisech, aktivně se účastní kongresů a stáí doma i v zahraničí. V roce 2006 byla zařazena do encyklopedií Who is who in the world a 2000 outstanding intellectuals in the 21. century, byla oceněna také jako International educator of the year 2006. 8

JAK DOSÁHNOUT POSTAVY SNŮ


1/ Sebepojetí

Existuje jen jediný způsob, jak si poradit s ivotem, a to najít onen

soubor hodnot, které nepodléhají módním trendům, které se nikdy

nemění a budou neustále rodit ovoce v tom smyslu, e nám

i uprostřed velice nejistého světa přinesou klid, zdraví a jistotu.

(J. Hora)

Kadý člověk si vytváří určitý obraz o sobě, svých schopnostech, vlastnostech,

vědomostech, své inteligenci, i o svém těle, zdraví, vzhledu... Tento obraz

a současně i postoj k sobě nazýváme sebepojetím.

Sebepojetí má dvě základní úlohy a funguje jako:

4Nástroj orientace v osobním ivotě pomáhá orientovat se ve vztazích

společenských, citových, časových... Jím řídíme svá očekávání i chování.

Jednání člověka záleí na tom, jak spolehlivý obraz o sobě má. Duevně

zdravý člověk zná své síly, rozumí svým motivům... Psychotik má nereálná

očekávání, nepřiměřené reakce a následné neúspěchy ho vedou kdezorientaci. 4Stabilizátor činnosti sebepojetí je relativně stálé, má tendenci k jednotě

a odmítání změn. Vjemy a představy vztaené k sobě (tělesnému vzhledu,

zdraví, citovosti...) jsou relativně neměnné. Své sebepojetí bráníme proti vnějím vlivům, často neuvědoměle zkreslujeme vnímanou skutečnost, a to má pak povahu sebeklamu. Taková obrana zbavuje člověka nutnosti vyrovnat se s konfliktní situací, která ohrouje jednotusebeojetí, současně poskytuje čas a klid pro vhodnějí realistický způsob řeení. Ale je třeba dávat pozor, aby se únik od reality nestal trvalým sklonem.

9

SEBEPOJETÍ


Lidské tělo a due

Vadou těla se due nezohaví, ale krásou due se zdobí i tělo.

(Seneca)

Vztah těla a due, řeili filozofové po celá staletí. Mnoho pozoruhodného kfilozofickému pojetí člověka přinesli ji někteří antičtí filozofové (Sokrates, Platon,

Aristoteles). Due člověka se v nejstarích představách ztotoňovala s dechem,

vzduchem nebo jinou blíe neurčenou látkou. Od Platona pokládali idealističtí

filozofové dui za nehmotný princip pohybu, poznání a ivota. Nacházíme zde

učení o nesmrtelnosti due, které středověká scholastika obohatila o důkazy

vyvozené ze samé podstaty due, její existence je nezávislá na existenci těla.

V souladu s vírou v nesmrtelnost a s náboenskými představami o stvoření

due Bohem (tělo od rodičů, due od Boha) řeili později křesantí teologové

(Sv. Augustin, Tomá Akvinský) vztah mezi duí a tělem dualisticky. V jejichkoncepcích se vak spíe prosadilo Aristotelovo pojetí due, která tělo formuje.Neexistuje vak jinak ne ve spojení s tělem. Bez ní je tělo jen pasivní látkou a nikoliv

ivou bytostí. Dualista a zakladatel novodobé filozofie René Descartes vyhrotil

protiklad mezi duí a tělem jako dvou na sobě nezávislých substancí. Velkýdůraz byl kladen na rozdíl due jako myslící bytosti a těla, bytosti prostorové.

V 19. a 20. století se ve filozofických dílech objevují nové pohledy i přístupy ve zkoumání člověka. Mezi novými přístupy ke člověku, ke vztahu těla a due, ale zejména k lidskému tělu, mají významné místo fenomenologie,personalismus a existencialismus... Jejich společným rysem je, e za předmět filozofie se ji neprohlauje bytí samo o sobě, ani zákony jeho faktické existence, aleodhalování smyslu bytí. Tělo tedy není pouhou biologickou entitou, ale má v něm podíl nae já, prostřednictvím kterého své tělo proíváme. Tělo je tudínositelem, ale zároveň i tvůrcem vztahů k okolnímu světu a nabývá společenský a kulturní rozměr (Rýdl, 1993; Aleksandrova, Bychovskaja, 1996).

Prostřednictvím vlastního těla vstupuje člověk do sociálních kontaktů,vyjadřuje sebe, sděluje o sobě. Proto se v dnení době snaíme pochopit člověka, jeho tělo i dui jako jednotu. Směřujeme k jeho celistvému pojetí. Funkčnímzákladem a výchozím bodem kadého projevu člověka je jeho tělo. Tělo vak často zůstává cizí, neznámé a málo poznané právě pro svou blízkost. Vlastnítělesnost člověka je zcela samozřejmá a jsme na ni zvyklí. A snad právě proto by 10

JAK DOSÁHNOUT POSTAVY SNŮ


mělo být vlastní tělo objektem uvědomělé pozornosti a výkladu. Často se jím

vak vědomě začneme zabývat a při aktuálních funkčních porucháchzpůsobených zraněním či onemocněním, kdy tělo přestává být samozřejmostí azačíná být povaováno za významné.

Člověk manipuluje svým tělem a zároveň sám sebe chápe ve vztahu k tělu. Monost vejít do vztahu mít tělo má pouze člověk (zvíře je pouze tělem).Člověk vak zároveň ví, e je ve své tělesnosti vydán pohledu a hodnocení druhých lidí. Oblečení není jen zahalováním těla, ale můe vytvářet nový a lepí pocit těla, a ovlivňovat tak i sebevědomí člověka. Proto je přikládán takový význam módě. I zde vak vidíme rozdíl mezi být tělo a mít tělo. Na jedné straně jsme svým tělem a předstupujeme před zrak druhého člověka, na druhé straně máme tělo a upravujeme svůj zjev tím, e se určitým způsobem oblékáme,čeeme, líčíme, parfémujeme... Kdy upravujeme svůj vnějí zjev, vyjadřujeme vdycky nějakou stránku své niternosti. Člověk můe dokonce prezentovat něco, co si vůbec nemyslí, čím vůbec není.

Jednání s tělem jako s věcí můe pokodit nejen fyzické, ale i duevní zdraví člověka. Starost o tělesný vzhled je často doprovázena obavami z těla a jeho funkcí, můe odvádět energii jedince od důleitých věcí pro ivot a naopak jej orientovat na boj s často jen domnělou nadváhou, vráskami, edinami...

Pohled na tělo jako centrum ivota člověka se v posledních desetiletíchspojuje stále více i s terapeutickými monostmi, jak ovlivnit tělo správnouivotosprávou (předevím pohybovou činností a výivou), jak naučit člověka o své tělo pečovat ve smyslu zdravotní prevence, ale i kultivovaného a zdravého vzhledu.

Mluvit o kráse člověka je značně sloitějí ne u krásy zvířat a věcí. Člověk můe být i vnitřně krásný, prostřednictvím vlastností, které vypovídají o jeho dui. Tělesno od duevna člověka nelze oddělovat. Vzájemně se podmiňují a ovlivňují, a není je proto moné dualisticky rozdělit na dvě nezávislé látky, které mohou být formovány, utvářeny a vychovávány odděleně.

Druhého člověka obvykle vnímáme bez větích problémů, v pohledu na sebe míváme ale často zkreslené představy a problémy s pravdivostísebepřijímání. Je to ovlivněno dvojím vnímáním vlastní osoby. Je třeba rozliit já jako subjekt (já jsem ten, kdo vnímá) a mě jako objekt vnímání (vytvářím si obraz o jiných i o sobě samém). Nae vědomí má svůj předmět (vědomí něčeho, např. vlastního těla). Já jsem v tomto případě obrazem sebe vnímaného ahodnoceného. Zároveň má vědomí svůj podmět (čí vědomí). Já jsem v tomto případě

11

SEBEPOJETÍ


ten, kdo vnímá, hodnotí, rozhoduje a koná. V těchto dvou podobách je nám

dán proitek vlastní osoby. Jeho prostřednictvím získáváme informace z okolí

a z nitra vlastní osoby, ze současnosti a minulosti, ze skutečna i ze snění (Balcar,

1983). Proto je nae vnímání subjektivní, často komplikované a nedá se nijak

přesně změřit nebo určit. Tímto dvojím vztahem k sobě se také člověk lií od

větiny ivých tvorů.

Za nejdůleitějí zdroj poznání jsou pokládány předevím údaje o vnějí skutečnosti nebo i příznaky neuvědomovaných dějů, méně pak podoba, ve které si člověk své bytí uvědomuje. Tento osobní, subjektivní proitek je nosnou silou v duevním ivotě a jeho nedostatek bývá zdrojem poruchy. Ztrátakontaktu se sebou samým znemoňuje přiměřené uspokojení pudových motivů i vytvoření uspokojivých vztahů s druhými lidmi.

Spokojenost člověka se sebou samotným ovlivňuje do značné míry i jeho chování. Míru aktivity jedince ovlivňuje i pocit vysoké hodnoty já, pocitydůleitosti, kompetence, výkonnosti, přitalivosti a podobně. Důleité je, jak jedinec vnímá a pociuje sám sebe, jak o sobě smýlí a jak se domnívá, e o něm smýlí jiní (to se týká jeho fyzického zevnějku, psychických vlastností a chování, ale i toho, co mu patří jako majiteli např. věci, partner...). Pro dobré fungování člověka ve společnosti má význam jeho sebepercepce a sebehodnocení, které zohledňují jeho duevní i tělesné předpoklady a znaky. Význam sebepojetí

Krása je ivot snímající závoj ze své tváře. Avak vy jste ivot a vy jste

závoj. Krásné věci poznávají a vyhledávají, kdo jsou k tomu nadáni.

(Demokritos)

Sebepojetí chápeme jako celkový postoj k vlastní osobě, který má prvky kognitivní

(sebepoznání, sebedefinování...), emocionální (sebehodnocení, sebeúcta...)

a činnostně regulativní (sebeprosazování, sebeuplatnění, sebekontrola...).

Sebepojetí se opírá o vlastní zkuenost i o mínění druhých lidí. Hodnocení okolí jedincem závisí na vztahu tohoto okolí k jeho osobě. Úroveň sebevědomí jedince je dána poměrem obrazu jeho reálného a ideálního já, tedy toho, za 12

JAK DOSÁHNOUT POSTAVY SNŮ


koho se povauje, a toho, kým by chtěl být. Čím mení je rozdíl, tím je jehosebevědomí větí.

Jedinec s nepřiměřeným a nepravdivým sebepojetím je lehce zranitelný, protoe musí stále počítat s moností, e bude konfrontován s neočekávanými reakcemi druhých lidí. Výsledkem toho je pak úzkost a obranná reakce. Základní prvky sebepojetí ukazuje následující obrázek. Některé znaky jsou neoddělitelnou výbavou naí identity, nevybíráme si je, ani je nijak neovlivníme (pohlaví, barva kůe, datum narození...). Některé sloky své identity můe člověk ovlivnit, protoe má k dispozici určitý výběr. Jde o volbu partnera nebo kariéry, ale i o náboenskou, politickou ... příslunost...

Tělesné sebepojetí (tělesný vzhled, zdraví a výkonnost) je velmi důleitou součástí celkového sebepojetí. Obraz vlastní osoby, či pojetí sebe sama zahrnuje vlastní vzhled a tělesné vlastnosti, vlastní schopnosti (umím, mohu), vlastnípostoje (cítím se patně, kdy...), vlastní role a povinnosti druhých vůči jedinci (lidé jsou povinni prokazovat mi...).

Tento obraz vlastní osoby je strukturou o mnoha vrstvách a vystupuje také jako motivační činitel. Vysoko se oceňují lidé, kteří vědí, e mají ve své činnosti dobré výsledky, e jsou uznáváni, mají dobrou společenskou pozici a vypadají atraktivně. Sebeocenění má značný vliv na citovou rovnováhu a na sociálnífungování jedince. Následující obrázek ukazuje, na základě jakých informací sičlověk vytváří obraz o své osobě.

13

SEBEPOJETÍ

Inteligence Tělo Charakter Pocity...

Tělesný vzhled Zdraví Tělesná výkonnost

Obr. 1.1 Prvky sebepojetí


V zásadě můeme rozliit několik základních významů sebepojetí.

4

Obraz já

V něčem se realitě podobá, ale v něčem se od ní vzdaluje. Je to výpověď

o mně samotném o tom, jaký jsem, jak se vnímám jako individualita. Obraz

o sobě je ale ovlivněn také míněním druhých lidí. 4Hodnocení mám být

Já zaujímám k vlastnímu obrazu citový, hodnotící vztah (láska, pocit viny,

odpor...). Jde často o rozpor mezi ideálním já a skutečným já. Závisí to na

přijatých nárocích na sebe. Toto sebehodnocení bývá značně odolné vůči

změně. 4Směřování chci být

Obraz o sobě je i výzvou, zdrojem budoucí motivace. Kromě hodnocení tu je

i činné směřování (někdy i v podobě volního úsilí). Například rozhodnutí

měl bych vypadat jinak, proto změním svůj ivotní styl. 4Monost ovlivnění

Jde o přijetí vnějí kontroly (výsledky závisí na náhodě, vůli jiných) či o vnitřní

kontrolu (výsledky jsou důsledkem mých vlastních činů). V situacích, k jejich 14

JAK DOSÁHNOUT POSTAVY SNŮ

Představa o tom, jak mě druzí hodnotí

Očekávání druhých

Vnímání a interpretace

chování druhých vůči mě

Chování druhých ve smyslu

předchozího hodnocení

Hodnocení mé osoby

druhými lidmi

Očekávání od sebe

Moje chování ve smyslu

předchozích očekávání

Vnímání druhými,

interpretace mého chování

Obr. 1.2 Interakční kruh sebedefinování


změně jsme motivováni, se projevuje ná postoj jako míra sebedůvěry avýrazně ovlivňuje nae proívání a chování. V extrémních případech je jedinec

buď přesvědčen, e on s danou situací nemůe nic dělat, nebo naopak, e

ve závisí jen na něm. Pravda ale bývá někde mezi. 4

Role (mám být)

Společenská role je činitel, který mění chování i proívání prostřednictvím

sebepojetí. Společnost má určitá očekávání, která se lií například pro osobu

eny, studenta, ředitele... A na základě tohoto zařazení je očekáváno určité

chování, oblékání, vzhled, znalosti... Vývoj sebepojetí

Sebeúcta je pověst, jakou má sám u sebe.

(B. Tracy)

Rodinné prostředí ovlivňuje člověka nejdříve a nejvíce. Později pomáhajísebeojetí utvářet zkuenosti s dalími lidmi, kteří zaujímají k jedinci hodnotící postoj

(pohled rodičů, sourozenců, vrstevníků, autority v podobě učitele, trenéra,

éfa...). Společenské stereotypy ovlivňují člověka a jeho chování podle toho,

zač je pokládán, co je od něho očekáváno vzhledem k příslunosti k pohlaví,

národnosti, vrstvě, povolání, věku, zevnějku...

Nové zkuenosti přináejí dalí informace o tom, jak druzí člověka vidí, a přestoe obraz o sobě je značně stálý, můe být na jejich základě určitá část sebepojetí pozměněna.

Sebepojetí se tedy vyvíjí na základě zkuenosti samotného člověka s vlastní osobou, ale i na základě poznatků z okolního světa. Podle Balcara (1991) vzniká základ sebepojetí ve třetím roce ivota, kdy dítě začne odliovat játy, tedy osoby a předměty. Nejprve se vyvíjí tělesné já, pak teprve sociální já. Vevývoji jedince lze jednotlivé fáze vývoje sebepojetí charakterizovat následovně.

15

SEBEPOJETÍ

+


Tab. 1.1Vývoj sebepojetí (Balcar, 1983)

Věk batolecí: jsem to, co mohu svobodně dělat

Věk předkolní: jsem to, co učiním

Věk kolní: jsem to, co dovedu

Období dospívání: jsem to, čemu věřím

Věk mladé dospělosti: jsem to, co miluji

Střední věk: jsem to, co poskytuji

Období zralosti: jsem to, co po mně zůstane Do sebepojetí člověka postupně vstupují i prvky sebehodnocení, které se na počátku kolní docházky větinou řídí názory, postoji a hodnoceními dospělých (učitelů, rodičů). Postupně se ale stále častěji uplatňují i hodnocení vrstevnická.

Větina činností mladích koláků je zaměřená navenek, o vlastní nitro se

děti v tomto věku příli nestarají. Přestoe jejich sebepojetí je jetě obecné,jejich já je u nositelem citů, snah a přání. Hodnocení ákovy osobnosti vak

můe obsahovat některé výrazové krajnosti nebo postihovat často se opakující

situace významné pro proívání vlastní úspěnosti či neúspěnosti, které se

mohou promítnout do nepřiměřeného sebehodnocení. Je-li ák stále hodnocen

negativně a posuzován v mnoha oblastech jako horí ne ostatní, ztrácí důvěru

ve vlastní síly. Na druhé straně i nadhodnocování a příliné zdůrazňování úspěchů

můe vyvolávat nadměrnou a nerealistickou sebedůvěru a sebejistotu.

Puberta a dospívání znamenají v sebepojímání velký kvalitativní předěl.Pozornost dospívajícího zprvu upoutává jeho vzrůstající fyzická síla, měnící se

vzhled, tvary a vlastnosti jeho těla. Tyto nové kvality se stávají předmětemsrovnávání a ohodnocování. Vyí úroveň poznávacích procesů umoňuje i studium

sebe sama. Vlastní osoba, která byla dříve pojímána převáně jako předmět

činnosti, se stává postupně i objektem sebeuvědomění. Vzniká, postupně se

mění a prohlubuje obraz sebe zahrnující nejen vlastní zevnějek, ale ischopnosti, mylenky, názory, přání a touhy, mravní a volní kvality. Tak se rozvíjínadměrný zájem o vlastní já, který souvisí s určitou sebestředností v tomto věku

a ovlivňuje usuzování i proívání. Je projevem postupného osamostatňování,

hledání sebe sama, úsilí o vlastní identifikaci. Převáně extrovertní (navenek

obrácená) orientace dítěte je vystřídána dočasnou a vývojově podmíněnouin>16

JAK DOSÁHNOUT POSTAVY SNŮ


troverzí (obrácením se do sebe) doprovázenou sebezpytováním asebezdůrazňováním, kdy donedávna jetě nejisté já se stává měřítkem vech věcí.

Nadměrný zájem o sebe, vlastní osobu umoňuje na jedné straně hlubí poznávání

sebe sama, na druhé straně je vak i výsledkem nedostatečně vyvinutéhosebevědomí a sebehodnocení.

Sebepojetí se stále více formuje jako celkový postoj a vztah k vlastní osobě. Často se hovoří o rozdílu mezi takzvaným reálným a ideálním já (jaký člověk skutečně je, jaký se domnívá, e je, a jakým by chtěl být). Rozpornost těchto představ vytváří v jedinci neklid a napětí. Psychoanalytici vidí v tomto rozporu jeden ze základních zdrojů vnitřních konfliktů. Jestlie sebepojetí dospívajícího obsahuje příli mnoho negativních hodnocení, nebo častěji nespokojenost s nějakou vlastností (vzhledovou, výkonovou či charakterovou), kterou jedinec povauje za velmi významnou (má za to, e je oklivý, nemotorný, neschopný...), kompenzuje tyto nedostatky často denním sněním, které se můe týkatpřítomnosti i budoucnosti (je krásný, úspěný, bude obdivován, dosáhne vynikajících výkonů...). Střet s realitou u něho navozuje pocity nespokojenosti amalomyslnosti. V kladném smyslu vak ideální představy o sobě působí motivačně, jsou zdrojem aktivity při sebezdokonalování, podněcují k práci na sobě.

Sebehodnocení vychází v dospívání z vlastního já. Hodnotit sebe znamená posuzovat se podle určitých kritérií, oceňovat své vlastnosti, projevy a výkony vzhledem k těmto kritériím. V průběhu zapojování se do společenských vztahů přejímá a zobecňuje člověk určité normy a zpracovává je ve svůj hodnotící systém. Sebehodnocení tedy odráí i objektivně existující vztahy a společenskyuznávané hodnoty, ale tak, jak jsou přetvářeny a proívány.

Relativně samostatné a do jisté míry objektivní kritérium pro hodnocení i sebehodnocení jedince představují jeho výkony, které jsou měřitelné asrovnatelné. Tělesná i duevní výkonnost se v dospívání prudce rozvíjí, ale i odliuje. Sebehodnocení dospívajícího neodráí kolní hodnocení tak bezprostředně, jak tomu bylo v dřívějím vývoji. Středokolák se například můe povaovat za dobrého v určitém předmětu, i kdy má v tomto předmětu horí známku.

Do sebehodnocení se zařazují nejen konkrétní úspěchy a neúspěchy, jsou zvaovány i vlastní schopnosti, neoprávněnost různých poadavků a uplatnění v mimokolních činnostech. Vlastní výkonnost není tedy posuzována jen podle aktuálních výsledků, ale i podle dalích okolností, které formují a ovlivňujísebehodnocení. Stejně jako se do sebeuvědomování a sebepojetí celkově promítají mezilidské vztahy, tak i v sebehodnocení hrají důleitou úlohu druzí. Protobý>17

SEBEPOJETÍ


vají dospívající nejcitlivějí na dojem, jím působí na druhé lidi. Zaznamenávají

vechno, co se k jejich osobě nějak vztahuje, nejen slovně vyjádřené hodnotící

soudy, ale i neverbální projevy: je-li jim věnována pozornost, či jsou-lipřehlíeni, soustřeďují-li na sebe pohledy obdivné, kritické, posměné..., jakáintonace hlasu v komunikaci s nimi převládá... Zvlátě ty projevy a výroky, které

skutečně nebo jen podle mínění dospívajících představují negativní posouzení, bývají intenzivně proívány a působí zmatky a výkyvy v sebehodnocení.

V době dospívání se vyhraňují určité sociální potřeby, mezi ně patří také potřeba respektování vlastní osoby a její pozitivní oceňování. Do chování aproívání se tak promítá touha po uznání. Potřeba pozitivního souhlasu nevede ale pouze k opakování uznávané činnosti, vyvolává i chování vedené snahouukázat se v lepím světle, zastřít nedostatky. Osobnost mladistvého se stylizuje do role, která je od něho očekávána nebo o ní se domnívá, e je očekávána.

Vzory a ideály vedou mladého člověka svými ádoucími a ceněnýmivlastnostmi k napodobování a ke ztotonění se s nimi. Představují ale i souborsrovnávacích kritérií pro sebehodnocení. Proces sociálního srovnávání probíhá kadodenně a velmi intenzivně ve vrstevnických skupinách. Tam se dále utváří sociální zkuenost jedince se sebou samým i s tím, jak je přijímán či odmítán a proč. Sebehodnocení je tak obohacováno o dalí rozměry, vrstevníci se stávají navzájem tolerantnějími a kritičtějími. Názory vrstevníků mohou korigovat některé výkyvy sebehodnocení (namylenost, nadměrné sebevědomí, ale ipodceňování se). Příliná závislost na mínění skupiny ale můe vést také kneádoucí konformitě, sniuje-li schopnost samostatně hodnotit sebe i dosaené výsledky.

Rozkolísané a nevyhraněné sebehodnocení dětí v pubertě se v dobědospívání postupně stabilizuje. Vdy se ale týká hlavně vzhledu, přitalivosti, úspěchů a neúspěchů, vědomostí, dovedností i schopností, sociálního postavení,jednotlivých charakterových vlastností, zásad a principů jednání.

Hodnocení se vyvíjí od oceňování převáně vnějích znaků a projevů khodnocení vlastností vnitřních, mravních a charakterových.

Sebehodnocení i současné a budoucí sebeuplatnění je úzce spojeno s vývojem autoregulačních vlastností osobnosti. Stoupá míra sebekontroly azodpovědnosti za vlastní jednání. 18

JAK DOSÁHNOUT POSTAVY SNŮ


19

SEBEPOJETÍ

Tím, e je člověk přijímán druhými a přijímá i sám sebe, je moné pravé

sebepoznání a plné fungování jedince. Hlavním znakem zralé a dobře

fungující osobnosti je otevřenost vůči záitkům a novým poznatkům,

která je podmíněna jistotou o vlastní hodnotě ve vech ohledech adů

věrou ve vlastní schopnosti. Člověk se zdravým sebepojetím se stává

aktivním a uvědomělým spolutvůrcem svého ivota.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist