načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jablonecká bižuterie - Petr Nový

Jablonecká bižuterie

Elektronická kniha: Jablonecká bižuterie
Autor:

Souhrnná publikace o světoznámém fenoménu jablonecké bižuterie na knižním trhu dosud chyběla. Tato knížka, má ambici onu mezeru zaplnit a stát se jak vhodnou příručkou pro studenty ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 168
Rozměr: 21 cm
Úprava: 32 stran barev. obr. příl. : ilustrace , portréty
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2250-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Souhrnná publikace o světoznámém fenoménu jablonecké bižuterie na knižním trhu dosud chyběla. Tato knížka, má ambici onu mezeru zaplnit a stát se jak vhodnou příručkou pro studenty středních či vysokých škol a profesní zájemce, tak poučným a srozumitelným průvodcem pro laickou veřejnost. Je plná faktů a příběhů o ozdobách zhotovovaných od 18. století ze skla a kovu na severu Čech v takovém množství, že na mnoha trzích světa si toto zboží drželo monopol dlouhá desetiletí. Nechybí v ní samozřejmě portréty významných minulých i současných podnikatelů a četný obrazový doprovod.

Předmětná hesla
* 18.-21. století
Bižuterie -- Česko -- 18.-21. stol.
Šperky -- Česko -- 18.-21. stol.
Jablonec nad Nisou (Česko)
Zařazeno v kategoriích
Petr Nový - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Brož, kov a bižuterní kameny, fi rma Edmund Altmann & Co., Jablonec nad Nisou, po 1936.

MSB, foto TH.

„ JABLONECKÁ BIŽUTERIE

Petr Nový

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@gradapublishing .cz, www.grada.cz

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 3361. publikaci

Odpovědná redaktorka Jana Minářová

Sazba Jan Šístek

Fotografi e na obálce Tomáš Hilger (TH), Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

(MSB)

Fotografi e v barevné příloze a textu Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou (MSB),

Tomáš Hilger (TH), Aleš Kosina (AK), archiv autora.

Počet stran 168 a 32 stran barevné přílohy

První vydání, Praha 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2008

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2008

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-2250-4


OBSAH

„ ÚVODEM ......................................................................................................... 9

„ ZROZENÍ ŠPERKU A BIŽUTERIE ..................................................... 11

OD DOBY KAMENNÉ PO ROZPAD ŘÍMSKÉ ŘÍŠE ............................. 11

OD PÁ DU ŘÍMSKÉ ŘÍŠE PO 18. STOLETÍ ......................................... 14

„ HISTORIE A SOUČASNOST JABLONECKÉ BIŽUTERIE .......... 16

POČÁTKY VÝROBY JABLONECKÉ BIŽUTERIE V 18. STOLETÍ .... 16

TURNOV ..................................................................................................... 16

HODKOVICE NAD MOHELKOU .................................................................... 21

JABLONECKO ............................................................................................ 22

ZÁSADSKO ................................................................................................ 25

JABLONECKÁ BIŽUTERIE V 1. POL. 19. STOLETÍ ......................... 26

VÝROBA ................................................................................................... 26

OBCHOD ................................................................................................... 30

JABLONECKÁ BIŽUTERIE VE 2. POL. 19. STOLETÍ ...................... 33

VÝROBA ................................................................................................... 33

OBCHOD ................................................................................................... 39

JABLONECKÁ BIŽUTERIE V 1. POL. 20. STOLETÍ .......................... 41

VÝROBA .................................................................................................... 41

OBCHOD ................................................................................................... 44

JABLONECKÁ BIŽUTERIE OD 2. POL. 20. STOLETÍ

PO SOUČASNOST ...................................................................................... 46

„ OBORY JABLONECKÉ BIŽUTERIE ................................................. 50

HUTNÍ SKLENĚNÉ POLOTOVARY (TYČE, TYČINKY, TRUBIČKY) .. 50

KOMPOZIČNÍ HUŤE ................................................................................... 52

SKLÁRNY ................................................................................................. 54

BIŽUTERNÍ KAMENY ............................................................................ 56

PERLE A PERLIČKY ................................................................................ 63

MAČKANÉ PERLE ..................................................................................... 63

BROUŠENÉ PERLE ..................................................................................... 64

FOUKANÉ PERLE ....................................................................................... 66


JABLONECK Á BIŽUTERIE

V INUTÉ PERLE .......................................................................................... 70

SEKANÉ PERLE (PERLIČKY) ....................................................................... 72

VOSKOVANÉ PERLE ................................................................................... 76

SKLENĚNÉ KNOFLÍKY ........................................................................... 77

BANGLE ..................................................................................................... 80

KOVOVÁ BIŽUTERIE ............................................................................... 83

LISOVÁNÍ, RAŽENÍ A RY T Í KOVU ................................................................ 91

KOTLÍKY A DALŠÍ POLOTOVARY PRO BIŽUTERII ........................................ 92

GALVANIZACE A CHEMICKÉ BARVENÍ KOVU ............................................. 92

SMALTOVÁNÍ ............................................................................................ 93

JETOVÁ (ČERNÁ) BIŽUTERIE ...................................................................... 94

BIŽUTERIE Z DA LŠÍCH MATERIÁLŮ ................................................. 95

PLASTICKÉ HMOTY ................................................................................... 95

DŘEVO ..................................................................................................... 97

SINTR ....................................................................................................... 98

„ VÝROBCI A VÝVOZCI ........................................................................ 100

DO ROKU 1945 .................................................................................... 100

BLASCHKA & CO., HODKOVICE NAD MOHELKOU ................................. 100

BRDITSCHKA HEINRICH, JABLONEC NAD NISOU ..................................... 101

BREIT LUDWIG, LUČANY NAD NISOU .................................................... 104

DRESSLER JOSEF, JABLONEC NAD NISOU ................................................ 105

FEIX GEBRÜDER, ALBRECHTICE V JIZERSKÝCH HORÁCH ........................ 106

„GABEX“ LEDER FRÈRES, JABLONEC NAD NISOU .................................. 107

HAASIS RICHARD, JABLONEC NAD NISOU .............................................. 109

HÜBNER JOHANN WENZEL, VRKOSLAVICE NAD NISOU .......................... 110

JÄCK EL J. W. & CO., LUČANY NAD NISOU ............................................ 111

JÄGER GEBRÜDER, JABLONEC NAD NISOU .............................................. 113

JEITELES SOHN JACOB H., JABLONEC NAD NISOU .................................. 115

KLAAR WILHELM, JABLONEC NAD NISOU .............................................. 116

MAHLA GEBRÜDER, JABLONEC NAD NISOU ........................................... 118

MÜLLER EMIL, JABLONEC NAD NISOU .................................................. 120

PFEIFFER JOSEF & CO., JABLONEC NAD NISOU ...................................... 121

REDLHAMMER GEBRÜDER, JABLONEC NAD NISOU ................................ 123

RIEDEL JOSEF, DOLNÍ POLUBNÝ ............................................................ 126

RIEDEL KARL, JOSEFŮV DŮL ................................................................. 129

RIEDEL LEOPOLD, RÝNOVICE U JABLONCE NAD NISOU .......................... 130

SACHSE ALBERT & CO., JABLONEC NAD NISOU ..................................... 131


7 OBSAH

SCHWAN JOHANN FRANZ, JABLONEC NAD NISOU .................................. 133

SWA ROV S K I DANIEL, JIŘETÍN POD BUKOVOU / WATTENS ...................... 134

„TCHECOVÈRRE“, ČESKÁ OBCHODNÍ SPOLEČNOST VÝROBCŮ JABLONECKÉHO

ZBOŽÍ A. S., JABLONEC NAD NISOU ......................................................... 137

UNGER FERDINAND & CO., HODKOVICE NAD MOHELKOU /

POTOČNÁ ................................................................................................. 137

WEISSKOPF DR. & CO., SMRŽOVKA ...................................................... 140

OD ROKU 1945 PO SOUČASNOST .................................................... 141

JABLONEX GROUP A. S., JABLONEC NAD NISOU ....................................... 142

Sklárny a rafi nérie, dříve Josef Riedel /Jablonecké sklárny/ Ornela ..... 142

Kovová bižuterie /Bižuterie/ Bižuterie Česká mincovna ...................... 144

Železnobrodské sklo .............................................................................. 146

Jablonex .................................................................................................. 147

PRECIOSA, JABLONEC NAD NISOU ........................................................... 149

„ TABULKY .................................................................................................. 152

„ VÝBĚR Z PRAMENŮ A LITERATURY ......................................... 156

„ JMENNÝ REJSTŘÍK ............................................................................... 162



ÚVODEM 9

ÚVODEM

Jen na jediném míst ě světa se zhotovovaly všechny typy skleněné a kovové bižuterie – v Jizerských horách (Jablonecko, Tanvaldsko) a na sousedním Železnobrodsku. Není divu, že tento sortiment dostal jméno podle Jablonce nad Nisou, logického středu rozlehlé továrny pod širým nebem – jablonecké zboží (německy Gablonzer Ware). V tomto městě se též nachází Muzeum skla a bižuterie, ustavené v této podobě roku

1961, v současné době (od roku 2003) zřizované díky jedinečnosti svého sbírkového

fondu Ministerstvem kultury České republiky.

Na počátku jablonecké bižuterie stály v 18. století skleněné imitace drahých

kamenů, k nimž postupně přibyly perle

*

, perli čky, knofl íky, kovová bižuterie anáramkové kroužky. Po polovině 19. století struktura zdejší výroby a obchodu získala

nepřenositelnou podobu pyramidy, jejíž základnu tvořily sklárny a kompoziční hutě,

první stupeň tovární, dílenští a zejména domáčtí dělníci, nad nimi stáli faktoři, často

sami majitelé dílen, a na samém vrcholu se skvěli vývozci, kteří podle situace na

t rhu rozhodovali o tom, co se bude ve „sk leněných horách“ zhotovovat aprostřednictvím faktorů zadávali své objednávky jednotlivým výrobcům. Díky této organizaci,

prozíravosti vývozců, píli a vynalézavosti dělníků, měla jablonecká bižuterie na

sklonku 19. století na světových trzích dominantní postavení. A významné místo si uchovala – přes mnohé dějinné převraty a změny – dodnes.

Je takřka neuvěřitelné, že k interesantnímu tématu jablonecké bižuterie jako celku

dosud tiskem vyšly pouze čtyři přehledové práce, první německy z pera Karla R.Fischera v roce 1912, druhá a třetí česky (Stanislav Urban a Zuzana Pešatová, 1965;

Jan Klepl, 1967) a poslední opět německy v roce 1983 (Karl Zenkner). Žádná z nich

přitom nemá více než několik desítek stránek textu. Cílem této knihy je protopřiblížit čtenáři pozoruhodný organismus jablonecké bižuterie v průběhu staletí nejen

podrobněji, ale i s využitím nejnovějších odborných poznatků, seznámit jej nejen

s chronologií a základními daty i fakty, ale též s historií jednotlivých oborů a příběhy

významných, typických či naopak atypických výrobců i vývozců.

Jedná se z mé strany o završení bezmála desetiletého studia pramen ů a literatury

k tématu, jehož výsledky byly průběžně publikovány v několika desítkách studií

a statí, zejména v odborném časopise České sklářské společnosti Sklář a keramik

a na www.glassrevue.com. Pasáže pojednávající o technologii výroby vycházejípředevším z prací kolektivů vedených Ing. Ladislavem Žákem (Bižuterie, nebižuterní

* V jabloneckém průmyslu se dodnes užívá pro skleněné perly nespisovný, ale výstižný

výraz „perle“. Zatímco „perla“ označuje dar přírody, „perle“ její imitaci.


JABLONECK Á BIŽUTERIE 10

ozdoby a užitkové výrobky, 2003) a Ing. Jiřím Kouckým, CSc. (Bižuterie. Základní

učebnice zbožíznalství, 2005), kterému vděčím za laskavé přečtení textu a věcné

připomínky k němu.

Rád bych na tomto míst ě též poděkoval Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad

Nisou za vstřícnost při poskytnutí obrazového materiálu a svým kolegům z téžeinstituce za pomoc při výběru sbírkových předmětů a pořizování snímků pro barevnou

fotografi ckou přílohu.

Petr Nový, b řezen 2008

Autor knihy PhDr. Petr Nový (*1973), hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci

nad Nisou, se historii a současnosti třpytivé krásy z Jizerských hor systematicky

věnuje téměř deset let. Na toto téma publikoval desítky odborných studií apopulárních textů. Je například autorem monografi í Lisované sklo a krystalerie v Jizerských horách (2002), Klenoty Jizerských hor – Nová Louka, Kristiánov. Historie asoučasnost sklářských osad (2007) a spoluautorem knihy Jablonecký knofl ík – Gablonzer Knopf – Button from Jablonec (2007).


ZROZENÍ ŠPERKU A BIŽUTERIE 11

ZROZENÍ ŠPERKU A BIŽUTERIE

OD DOBY KAMENNÉ PO ROZPAD ŘÍMSKÉ ŘÍŠE

Touha zdobit se nebo shromažďovat krásné věci a vkládat do nich své touhy po

šťastném žití, patří mezi nejstarší lidské potřeby. Na počátku, v době kamenné

(30 000 – 1 700 př. n. l.), si člověk k těmto účelům jednoduchými pracovními postupy

uzpůsoboval přírodniny, které jej obklopovaly (dřevo, kámen, lastury a perleť, hlína,

vápenec, jantar) nebo byly v ýdoby tkem jeho vlast ní činnosti, především lovu (zvířecí

zuby, kosti, mamutovina). Tak se zrodily první náhrdelníky a amulety. Na konci

tohoto období, v neolitu a eneolitu, bylo již známo i zlato, které si dodnes udrželo

pozici nejvyhledávanějšího cenného kovu, některé drahé kameny, perly a nakonec

i stříbro. K náhrdelníkům přibyly náramky, záušnice, spínadla, prsteny nebopeče

títka. Drahými kameny zdobili své šperky, amulety a další předměty obyvateléstaro

obrázek 1 „ Bronzová brýlovitá dvojitá spona s osmičkovou kličkou, starší doba halštatská. MSB


JABLONECK Á BIŽUTERIE 12

v ěkých říší Blízkého východu – Sumeru, Babylónu, Chetitské říše, Asýrie – a Egypta.

Mezi nejstarší oblíbené drahé kameny patřily lapis lazuli, karneol a tyrkys. Není divu,

že půvab drahokamů a perel, který umocňovala drahota vyplývající z jedinečnosti

a omezené dostupnosti, vedl ke snaze po jejich nahrazování lidským výtvorem –

imitací.

Nejvhodnějším materiálem pro zhotovování imitací pokladů přírody bylo od

samého počátku sklo, které pravděpodobně vzniklo jako vedlejší produkt keramické

nebo pr vot ní metalu rgické v ý roby ve for mě tz v. fajánsí. Za nejstarší sk leněný předmět

tohoto typu je považována nazelenalá perle z egyptských Théb, úmyslně utavená nebo

hříčkou osudu vzniklá pět tisíc let před naším letopočtem. Technologicky shodné

jsou skleněné korálky nebo amulety zhotovované v Mezopotámii. Jednalo se opřed

měty, které nebyly skleněné zcela, ale pouze pokryté sklovitou vrstvou. Později se

vyráběly po celém Středomoří, ve třetím tisíciletí v Indii, ve druhém pak v Evropě

(Kréta, Kypr, východní Evropa, Británie). Vedle nápodob skutečných darů přírody

však vznikaly i skleněné perle (korále) a kameny se svébytnou barevností a dekorem,

k teré se snažily, na zák ladě dostupné sklářské technologie, co nejvíce vycházet vstříc

proměnlivému vkusu zákazníků.

První „celoskleněné“ ozdoby začaly vznikat opět v Mezopotámii a Egyptě, a to

v polovině druhého tisíciletí před naším letopočtem. Brzy je následovalo duté sklo.

To již přišel čas doby bronzové, která přinesla kvalitativně nový rozvoj metalurgie.

Jejím symbolem se stal bronz, slitina mědi a cínu, výtečně se hodící jak k výrobě

nástrojů, tak ozdob. S jistou nadsázkou lze říci, že v době bron zové se z rodila kovová

bižuterie. Přestože i bronzové ozdoby byly zpočátku dostupné především elitám, přeci

jen do jisté míry pouze suplovaly exkluzivní šperky z drahých kovů vyhrazené pro

příslušníky nejvyšších pater společenského žebříčku.

Obdobně tomu postupem času bylo i se skleněnými imitacemi drahokamů a perlí,

které se, společně s dalším drobným skleněným zbožím, staly základem skleněné

bižuterie. Zde však cesta „k běžnosti“ trvala neporovnatelně déle. Důvod spočíval

v exkluzivitě tajemstvími opředené sklářské výroby, která byla například vestaro

věkém Egyptě zpočátku výsadou kněží. Výlučnost si tak skleněné nápodobydraho

kamů, perel a luxusní korále, samozřejmě nikoliv běžná produkce, udržely až do 18.

století. Teprve tehdy se z pracně zhotovovaných a opracovávaných imitací-šperků

stala díky technologickým inovacím, které jejich výrobu znásobily a zlevnily,bižute

rie cenově dostupná takřka pro každého. A v tomto přerodu hráli již nezastupitelnou

roli obyvatelé české kotliny, Turnova a Jablonecka. Vraťme se však ještě na chvíli do

doby bronzové a časů, které přišly po ní.

Ve druhém tisíciletí před naším letopočtem ve výrobě skleněných ozdob vynikala

egyptská Nová říše, v hojné míře se zhotovovaly též na Blízkém východě a v severní

Africe. Na území dnešních Čech a Moravy se tehdy prokazatelně užívaly drobné

fajánsové modrozelené korálky, vůbec nejstarší doklady sklářské výroby u nás,prav

děpodobně však pouze importy ze Středomoří. Dovoz skleněných ozdob do srdce

Evropy kulminoval v šestém až pátém století před naším letopočtem, v době železné

(pozdní doba halštatská). Tehdy se již jednalo především o celoskleněné korálky,


ZROZENÍ ŠPERKU A BIŽUTERIE 13

zhotovované ve velkém počtu a množství variací tvarů, barev (jedno- i vícebarevné

druhy) a dekorů v jižní Evropě, severní Africe a na Předním východě, dále lučíky

spon – skleněné korále navlečené na lučíky šatových spínadel – , hlavice spínacích

jehlic a korálky s očky. Zhotovovaly se především vinutím, ale i mozaikovoutechnikou.

Vlastní tavbě sk la a jeho z pracovávání se začali v středoevropském geografi ckém

prostoru podle současného stavu poznání věnovat až Keltové, a to v době laténské,

ve třetím století našeho letopočtu. V Čechách (stejně jako v dalších oblastechovládaných Kelty) se tehdy objevily novinky – skleněný náramek a prstencové korále – ,

které neměly obdobu ve v ý robě tradičních sklářských center ve Středomoří. Užívaná

průhledná sklovina byla velice kvalitní, barvená oxidy kovů většinou do modra. K jejich zdobení se užívalo opakního žlutého a bílého skla. Keltové již dokázali utavit i sklo zcela čiré, které jen dokladuje výši jejich znalostí sklářské technologie.

Laténské sklárny v Čechách a na Moravě pracovaly ve třetím až druhém století před

naším letopočtem v Němčicích nad Hanou (archeologové zde nalezli dosud největší

počet sk leněných korálků v tehdejší Evropě a druhý nejčetnější soubor náramků), od

druhého do prvního století před naším letopočtem pak v oppidech ve Stradonicích

u Berouna a ve Starém Hradisku.

Od počátku našeho letopočt u byly ev ropské dějiny sklářské výroby svázány srozínavým římským impériem, které se na dlouhá staletí stalo mocenským hegemonem

v prostoru Středozemního moře, jehož vody omývají břehy Evropy, Asie i Afriky.

Římané vstřebali mnohé z výdobytků svých předchůdců, a to včetně umění výroby

skleněných ozdob, které se díky nim v Evropě ještě více rozšířilo. V Čechách však sklářství skomírá a opět přichází období importů. Objevují se nové typy skleněných korálů zdobených barevnými nitěmi či technikou millefi ori, korále sekané ztrubiček, lité do formy, tvarované z volné ruky, dekorované zatavováním zlaté fólie nebo broušením. Ke slovu se dostávají i nové barevné odstíny a kombinace (napříkladčerobrázek 2 „ Ramínková spona z období pozdní

římské říše. MSB, foto AK

obrázek 3 „ Obloukovitá spona středoitalské

výroby, starší doba haštalská. MSB, foto AK


JABLONECK Á BIŽUTERIE 14

ná- červená-žlutá-zelená). Do středu Evropy se tehdy dovážely též skleněné kameny

sloužící jako vsazky do prstenů, hrací kameny a koncem římského období i skleněné

imitace drahokamů určené k osazování spon a dalších šperků zhotovených z drahých kovů. Své kupce stále nacházely i fajánsové korálky a amulety. OD PÁ DU ŘÍMSKÉ ŘÍŠE PO 18. STOLETÍ Po rozpadu římského císařství byla starověká sklářská tradice uchovávána a dále

rozvíjena nejen na Předním východě a v severní Africe, ale též ve Španělsku, jižní

Francii a především samotné Itálii, na ostrově Torcello u Benátek (na proslulýostrov Murano bylo sklářské umění soustředěno vládním nařízením až v roce 1292).

Benátky, spojující v sobě znalosti západní i východní římské říše, ležící na pro Evropu

životně důležité obchodní cestě s Orientem, se staly mocností nejen ekonomickou

a politickou, ale i sklářskou. Rozkvět benátského sklářst ví se dat uje do 11. století, kdy

do města přišli první skláři řeckého původu, znalí pokročilých výrobních adekoračních technologií rozšířených v Byzantské říši. A tak zatímco ve střední Evropě se

z barevného skla pravděpodobně již od 9. století, a na Šu mavě od 13. století, v y ráběly

v závratném množství vinuté růžencové

korálky (páteříky) a drobné skleněné

ozdoby (centrem obchodu s nimi byl

především Norimberk), Benátčanézhotovovali přísně střež enými výrobními

postupy luxusní „skleněné drahokamy“

a nejpozději od poloviny 14. století též

perle, které se samozřejmě dovážely i do

Čech (první výrobce perlí je ve městě sv.

Marka písemně doložen roku 1371).

Z počátku 16. století – kdy se nebývale

rozšířila též nabídka vinutých skleněných

perlí – se nám z Benátek dochovalyreceptury na tavbu imitací smaragdu, topasu,

rubínu a safíru. Jako polotovar k výrobě

perlí se již tehdy začaly užívat tyčinky.

Benátské „kontrfektální kameny“nizozemští obchodníci s úspěchem odbývali

již v rudolfi nské Praze. Objevenískloviny, z níž by bylo možné zhotovit věrnou nápodobu krále drahokamů – diamantu – , však spadá až do druhé poloviny století sedmnáctého. Imitace rozličných drahých kamenů se poté začaly tavit z první

skleněné kompozice – skla tavitelného

obrázek 4 „ Replika přívěsku s bižuterními

kameny ze 17. století, Střední Evropa po 1870.

MSB


ZROZENÍ ŠPERKU A BIŽUTERIE 15

při nízkých teplotách s vysokým indexem lomu světla, tehdy ještě bez vysokého

obsahu olova. Zpráv y o v y nálezci této sk loviny se různí, některé hovoří o duchovním

a alchymistovi Johannesovi Spaningerovi. Právě brz y po jeho sm r ti se měli tajemství

kompozice zmocnit turnovští měšťané. Předtím ji museli draze kupovat.

Benátskou specialitou však nebyly jen kompoziční bižuterní kameny, ale i luxusní

broušené, vinuté a foukané skleněné perle (první zmínky o muránské výrobě perlí

foukaných ze skleněných trubiček se dochovaly po roce 1600). V Čechách začali

sklářští podnikatelé s výrobou plných benátských perlí experimentovat nejpozději

v osmdesátých letech 17. století. Byli jimi huťmistr jihočeské helmbašské hutě Michael

Müller, spojovaný především s vynálezem českého křišťálového (křídového) skla,

a Johann Kaspar Kittel z Polevska, který měl dokonce několik let nazapřenoupobý

vat v Benátkách. Zatímco o výsledcích Müllerovy snahy nevíme nic, Kittel měl ve

své sklárně Rollhütte kolem roku 1685 zhotovovat nápodoby benátských perlí všech

barev, které prodával ve formě náhrdelníků buď sám po Čechách a v Sasku, nebo

prostřednictvím velkoobchodních partnerů do Hambu rk u a odt ud dále do světa. Perle

byly nejprve neopracované, později broušené pomocí šlapacích brusů.

Zatímco Benátčan é dlouhá léta určovali tón v luxusních skleněných kamenech

a perlích, v imitacích pravých perel to byla Francie. Nejdříve se zde začaly v poslední

třetině 16. století po muránském způsobu zhotovovat lampové perle vinutím zeskle

něných tyčinek, které produkovaly místní sklářské hutě. Na počátku 17. století,přede

vším v okolí Rouenu, zavedli místní skláři ve velkém objemu foukání imitací pravých

perel. Výrobní postup byl sice již znám dříve, ale až v tomto období se skutečně

prosadil. V průběhu 18. století se významným producentem foukaných nápodob perel

stalo Duryňsko s výrobními a obchodními centry v Lausche a Steinachu.


JABLONECK Á BIŽUTERIE 16

H ISTORIE A SOUČASNOST JABLONECKÉ BIŽUTERIE

POČÁTKY VÝROBY JABLONECKÉ BIŽUTERIE V 18. STOLETÍ

Tu r n ov

Skleněná kompozice, z níž bylo možné vybrušovat imitace drahých kamenů, se začala v Čechách tavit nejdříve v Turnově, a to nejpozději na počátku 18. století. Dle tradice zde první sklovinu pro „měkké dílo“, křišťálovou kompozici k výrobě imitacediamantu, vyrobili bratři Václav a Jan Fišerové roku 1711. Za konečným úspěchem mělo stát množství zmarněných pokusů a pětiletý pobyt v italských Benátkách. Čtyři roky

nato, dne 10. května 1715, byla ve městě ustavena Kontrafraternita (bratrstvo) brusičů

kamenů, která zahrnovala nejen paliče a brusičce kompozice, ale i řezáče pravých

kamenů – „štajnšnajdry“, kamenáře. Jejím úkolem bylo zejména přispět k tomu,

„aby zdejší štajnšnajdři ledakohos, sedláka nebo pohana žida takovému kunstu učiti

dokonce žádného práva míti nemohli.“ V Turnově tehdy působilo sedmdesát mistrů

obrázek 5 „ Knofl ík z černého mačkaného a matovaného skla, Gebrüder Mahla, Jablonec nad Nisou,

1925 – 1930. MSB, foto TH


HISTORIE A SOU Č ASNOST JABLONECKÉ BIŽUTERIE 17

s dvaceti tovaryši a dvaceti učedníky. Často se však vedle tohoto řemesla věnovali

i jiné profesi. Například Mikoláš Černovický, první starší bratrstva, byl pekařem.

První kamenáři se ve městě objevili již v poslední třetině 16. století, kdy secent

rem tohoto umění, a to i v evropském měřítku, stávala rudolfínská Praha. Další z nich

do „svého“ Turnova přivedl Karel z Vartemberka, jemuž tehdy patřilo též Jablonecko.

Společně s řezáči byli v místě usedlí zlatníci, stříbrníci, obchodníci a prospektoři,

kteří drahokamy hledali především v Krkonoších, Jizerských horách a na Kozákově.

Před rokem 1607 v Turnově například působil řezáč a zlatník Joachym Pek. Ve druhé

polovině 17. století již zdejší brusiči drahokamů početností převýšili pražskoukonku

renci. V osmdesátých letech ve městě dokonce stávala panská „šlajferna“ (brusírna)

drahokamů hraběte Arnošta z Valdštejna, první dílna tohoto typu v pobělohorských

Čechách. Na konci 17. století však řemeslo upadlo, což měly na svědom í jak válečné

konfl ikty v Evropě, tak vzestup poptávky po benátských skleněných imitacích, které

se snad již od osmdesátých let z města sv. Marka do Turnova dovážely a zde na způsob

drahokamů brousily.

Na rozdíl od cechu si bratrstvo nemohlo osobovat monopol mimo vlastní m ěsto,

což mnohým měšťanům v dobách konjunktury vyhovovalo. Turnovské společenstvo

tak bylo právně deklarováno jako cech až v roce 1766, kdy na výrobce a brusičekom

pozice přišla zlá léta, dvacet jedna let před prohlášením kamenářského řemesla za

volnou živnost. Důsledkem neuspořádaných poměrů bylo velice rychlé „beztrestné“

rozšíření broušení skleněné kompozice do Rovenska pod Troskami (statuta zdejšího

kamenářského bratrstva se dočkala potvrzení roku 1733), Hodkovic nad Mohelkou

a především výše do Jizerských hor. Zde bylo usazeno plno brusičů zběhlých jak

v náročném dekorování dutého skla, pro které bylo zvládnutí zušlechťování nové

komodity snadným úkolem, tak i brusičů,

kteří se již dříve činili na „tvrdém díle“,

tedy broušení pravých drahokamů. Horští

rafi néři navíc nejpozději od šedesátých

let 18. století pracovali rychleji a levněji

nežli jejich turnovští souputníci, pro

tože místo šlapacích brusů zača li užívat

k výrobě brusné stolice poháněné vodní

silou. A konec konců práci jim zadávali

sami turnovští měšťané a světaznalí

židovští obchodníci z celé Evropy, kteří

si brz y našli do k raje cest u. Do města nad

Jizerou je přilákalo zboží nejen levnější

nežli benátské, ale i kvalitnější.

Turnovští výrobci kompozice, kte ří

sami sebe nazývali laboranty, se od

počátku skutečně důsledně snažili o co

nejdokonalejší imitace drahokamů, což

jim přes všechny svízele na několik

obrázek 6 „ Turnov v roce 1778. Detaillitogra

fi e z roku 1867


JABLONECK Á BIŽUTERIE 18

desetiletí p řineslo mimořádné obchodní

úspěchy. Již na samém počátku se zde

tavilo sklo napodobující diamant, topaz,

akvamarín, safír, lapis lazuli, tyrkys,

hyacint, ametyst, karneol, opál, olivín

nebo smaragd. Exkluzivní sklovinou

se však stala především dokonalá gra

nátová kompozice, z níž se brousily

výtečné nápodoby českých granátů. Za

úspěchem „turnovských kamenů“, jak se

jim ve světě obchodu říkalo, stála vedle

kvality suroviny též dokonalost výbrusu,

přičemž výsledný tvar vznikal s pomocí hliněných formiček a tlačítek. Kolem roku

1750 navíc turnovští měšťané a bratři Václav Fischer (1723 – 1771) a FrantišekFis

cher (1726 – 1790) zjednodušili celý výrobní proces skleněných imitací tím, že začali

polotvary bižuterních kamenů z kompozičního skla vytaženého do krátké tyče lisovat

pomocí dřevěných kleští, v nichž byly upevněny kovové formičky. Výsledný tvar tak

stačilo pouze dobrousit, což s sebou brzy přineslo nikoliv prosperitu, ale po několika

letech nadprodukci a snížení cen hotového zboží. Není divu. Již na konci padesátých

let jeden jediný brusič denně zpracoval až sto kusů nejmenších skleněných imitací

tzv. karmazínek, tedy 1 800 tuctů (21 600 ks) za rok.

Další těžkou ranou turnovskému bratrstvu, které si jen obtížně udržovalo pozici

v cenové válce s výrobci v okolí, byl vynález kompozičního skla s vysokým obsahem

olova, a tedy s větším indexem lomu světla a „třpytivostí“, který učinil a kolem roku

176 0 v Paříži uvedl v život původem vídeňský klenotník Joseph Strasser (tzv. „pierres

de Strass“). Stejně jako svého času předčily „turnovské kameny“ kvalitou benátské

imitace, nastala nyní móda štrasu. Cena kompozice z města na Jizeře se dramaticky

propadla. Za sto tuctů broušených skleněných imitací diamantů, které patřily knej

častějšímu artiklu, se nyní místo dřívějších sedmdesáti pěti zlatých konvenční mince

platil zlatý jeden. Díl na tom vedle novinkové skloviny a nadprodukce měla též dlouhá

Sedmiletá válka (1756 – 1763). Úpadek byl značný, ale nikoliv defi nitivní.

Stejně jako se na počátku 18. století turnovští měšťané zmocnili tajemství složení

benátské kompozice, odhalili nakonec též podstatu Strasserova vynálezu. A objem

vývozu skleněné bižuterie z Čech utěšeně stoupal. Za rok 1772 se za h ranice českého

království vyvezlo zboží za více než sto třináct tisíc zlatých konvenční mince, což

byla zhruba třetina hodnoty exportu veškerého sklářského sortimentu. Není divu,

že čtyři léta poté v Turnově působilo 188 brusičských mistrů s devadesáti tovaryši

a deseti učedníky. Pře devším jizerskohorská konkurence, a s tím související spekulace

obchodníků, ale nakonec přeci jen vedly k ztrátě výsadního postavení „měkkého

díla“ v Turnově. V roce 1786 se v celých Čechách věnovalo broušení pravých askle

něných kamenů 734 lidí, z toho 511 mistrů. Nejvíce jich sídlilo v Boleslavském kraji

(jehož součástí byl Turnov – podle Wandera von Grünwald 443 mistrů, 43 tovaryšů,

91 pomocn í ků – , Hodkovice nad Mohelkou i jizerskohorské obce včetně Jablonce) –

obrázek 7 „ Dřevěné kleště s kovovými for

mičkami na mačkání skleněné bižuterie, počátek

19. století. MSB

*


HISTORIE A SOU Č ASNOST JABLONECKÉ BIŽUTERIE 19

639 (471 mistrů). Po patnácti mistrech pracovalo v Praze a Kouřimském kraji, tři na

Litoměřicku a Plzeňsku, dva na Loketsku a po jednom na Budějovicku a Čáslavsku.

K roku 1797 již v samotném Turnově pracovalo jen 37 mistrů, osm tovaryšů a jeden

učedník, když nejrozšířenějším řemeslem bylo krajkářství a na síle nabýval tisk

kartounů. Počátkem 19. století se již zpracováváním skleněné kompozice ve městě

zabývali jen nečetní mačkáři a brusiči.

Obdobně se pro turnovské podnikatele vyvíjela situace ve vlastní výroběkomozičního skla a v obchodu. Kdy začaly pracovat první palírny mimo město na

Jizeře, není dosud zřejmé. Zatím nestarší z nich je k roku 1749 doložena vTatobitech. Zevrubná interní zpráva manufakturního komisaře Boleslavského kraje Rašína

z Rýzemburka, vypracovaná v roce 1754 pro komerciální kolegium při pražském

místodržitelství, však již nezmiňuje ani jednu. Ve stížnosti turnovských paličůkomozice, podané císařskému manufakturnímu komisaři Josefu Schreyerovi kolem

roku 1760, se naopak již výslovně hovoří o tom, že se „všeliké laboratoria po vsích

vynacházejí.“ Zda úřad přistoupil k zákazu pálení kompozice mimo město, není

známo, mezi lety 1766 – 1787 však bylo

toto umění vázáno – stejně jako mačkání

a broušení – cechovním pořádkem.

Nejpozději rok u 1765 se začaloprokazatelně tavit kompoziční sklo ve sklárně

v Chřibské na Českolipsku. Zdejšíhuťmistr Johann Josef Kittel, který předtím

působil více než deset let v Jizerských

horách, zde zhotovoval imitace českých

granátů i různobarevný šmelc – drobné skleněné kameny a perličky – , které jak Krajský úřad v Litoměřicích, tak České gubernium považovalo za novinky. Mezi obchodníky si jeho zboží rychle získalo dobrou pověst. Rostl i počet brusičů perlí, ať již sklovina k jejich výrobě pocházela odkudkoliv. V celém Litoměřickém kraji, kde pracovala jen jedna sklárna, se podle tabelárního soupisu z roku 1786 této činnosti věnovalo celkem 275 lidí (176 mist rů, 75 tovaryšů, jeden učedník

a 21 pomocníků).

V samotném Turnov ě na počátku

druhé poloviny 18. století pracovalo sedm

palíren kompozice, které ročně utavily

3 200 liber skla (1,8 tuny; libra seprodávala za jeden zlatý třicet krejcarů).Suroviny jako borax, suřík a sanytr sedováobrázek 8 „ Přívěs s b roušenými skleněnými

imitacemi diamantu, Jablonecko, druhá polovina

18. století. MSB


JABLONECK Á BIŽUTERIE 20

žely z Prahy, slín z Hesenska a Dráž ďan a ostatní byly místního původu. Prodávali

je většinou židovští obchodníci, kteří pak vyváželi hotové zboží. Za suroviny paliči

ročně utratili více než dva tisíce zlatých. Ze Slezska a Saska pak pocházely hliněné

džbány, v nichž se kompozice tavila. Taktéž v padesátých letech, konkrétně roku

1758, předložili pražský obchodník Jan V. Modestin, zeť turnovského purkmistra,

a turnovský obchodník Josef Zich vrchnosti návrh na zřízení velkolepé manufaktury

na výrobu kompozice pro místní brusiče, kterým měla zadávat práci a hotové výrobky

pak sama prodávat. Náklady předkladatelé vyčíslili na padesát tisíc zlatých konvenční

mince, roční objem výroby na sto tisíc zlatých konvenční mince při patnácti až třiceti

procentech zisku. Hrabě Valdštejn projekt podpořit odmítl. Kolem roku 1760 však

vznikla kamenářská manufaktura na panství hraběte Bolzy v Kosmonosích, o níž

nemáme bližších zpráv.

Vz růst domácí konkurence a Strasserova novinka vedly k úpadku ceny turnovské

kompozice i počtu výrobců. Jedním z pokusů postavit se nadcházející krizi čelem

byla snaha laborantů o vyčlenění se z kamenářského bratrstva a založení vlastního

společenstva. Návrh cechovního řádu je datován k 27. listopadu roku 1764. Existence

palíren mimo Turnov se zde již bere jako hotová věc. Součástí textu je též návrh na

regulaci prodejních cen kompozice obchodníkům, a to v hodnotách dvacet čtyři

krejcarů za křišťál a barevné skloviny první jakosti, třicet pět krejcarů za červenou

kompozici určenou k výrobě imitací českých granátů. „Laborantský“ cech ustaven

nebyl. V roce 1786 se za jednu libru kompozice platilo již jen patnáct až osmnáct

krejcarů. Na počátku 19. století se v Turnově a okolí pálení věnovaly pouhé dvě osoby

a roku 1826 jen jedna jediná.

Co se týče obchodu, první zmínka o pokusu turnovských výrobců navázat vlastní

obchodní kontakty v zahraničí se dochovala k roku 1720, kdy se v zastoupeníměš

ťanů vydali na cestu se zbožím po Rakousku, Uhrách a Itálii Jan Pacovský a Samuel

Subitan. Navštívili Vídeň, dnešní Budapešť, Benátky či Milán. Výše již byla zmíněna

dvojznačná role židovských obchodníků, ať již v Turnově sídlili nebo do městazajíž

obrázek 9 „ Formanský vůz, tisk z počátku 19. století. MSB


HISTORIE A SOU Č ASNOST JABLONECKÉ BIŽUTERIE 21

děli. Kontrafraternita si na jejich praktiky stěžovala prakticky neustále. Například

v roce 1754 je vinili za úpadek řemesla, protože ve velkém vyváželi neopracovanou

kompozici do Nizozemí a okolí Norimberka.

V šedesátých letech 18. století se v Turnově prodeji kompozice, bižuterních adra

hých kamenů z „křesťanských podniků“ věnovaly obchodní kompanie (společnosti)

Josefa Vorla, Václava Svobody či Jana a Františka Špísových, spojených sMaxmi

liánem Pacltem (1718 – 1798), a řada menších prodejců. Zboží dodávali nejčastěji do

Schwäbisch Gmündu (společně s Idarem-Obersteinem a Pforzheimem zlatnickéhocen

tra německých zemí), Frankfurtu nad Mohanem, Vídně, Prahy, Milána, ale i Slezska

nebo Švýcarska. „Turnovské kameny“ měly své zákazníky též ve Francii či Anglii.

Do Turnova (a jistě i k horské konkurenci) zajížděli též společníci a agentiobchod

ních kompanií z Českolipska. Například již v inventáři skladu zboží novoborské

fi rmy Rautenstrauch, Hiecke, Stolle & Preysler ve španělském Cádizu, pořízeném na

jaře roku 1751, se nacházely skleněné kameny (například imitace diamantů, safírů,

topazu a ametystu). Bižuterní zboží se nacházelo též ve faktorii v Seville. Mezi

kupci „českých briliantů“ nechyběli ani agenti velkých obchodních domů z Paříže,

Londýna či Neapole.

Ke krátkému oživení obchodu turnovskými imitacemi drahokam ů v posledním

dvacetiletí 18. století výrazně přispěl zlatník a stříbrník z italských Benátek Antonio

Callegari, který si v Turnově s povolením vrchnosti zřídil klenotnickou dílnu. Do

města si ze své domoviny přivedl i další řemeslníky, provozoval prodejny v Lipsku,

Frankfurtu nad Mohanem a Neapoli. S koncem 18. století však léta relativníprospe

rity zmizela.

Hodkovice nad Mohelkou

Již v poslední třetině 17. století Hodkovice společně s Turnovem patřily k důležitým

střediskům broušení drahých kamenů. Od roku 1667 zde působil řezáč rubínů adra

hokamů Kaspar Müller. Z jeho rodu snad pocházel řezáč drahokamů Josef Müller

(1727 – 1817), který odsud odešel do Karlových Varů, kde se jako znalec mineralogie

sez námil s básníkem J. W. Gothem, jen ž této zálibě holdoval. Pro dějiny Hodkovic je

důležitá též osoba Jana Patzolta, řezáče rubínů a drahokamů, rytce znaků. Řemeslu

se věnoval mezi lety 1668 – 1684, dlouhá léta stál též v čele obce.

Kdy se začaly v Hodkovicích brousit bižuterní kameny, nevíme, je všakpravdě

podobné, že záhy poté, co se začala v Turnově opracovávat nebo pálit kompozice. Po

polovině padesátých let 18. století již byli místní brusiči známi tím, že pracovali na

lepším zboží, což dotvrzuje i další zpráva z konce tohoto desetiletí. Své zbožídodá

vali židovským obchodníkům, kteří jim z Turnova obstarávali skleněnou kompozici.

Vývozci br usiče natolik sužovali, že na počátk u rok u 1754 volali po povolení usazení

faktora přímo v Hodkovicích, který by jejich zboží prodával v zahraničí na vlastní

účet, bez prostředníků. Mohl se jím stát rodák z nedalekých Radoňovic Hans Josef

Blaschka, jenž je právě k tomuto roku v místě uveden jako „obchodník s kamínky“.

Nelze dosud s jistotou říci, bylo-li vedle obchodu předmětem Blaschkova zájmu

i pálení kompozice. Tvrzení, že ji v šedesátých letech 18. století začal v Hodkovicích


JABLONECK Á BIŽUTERIE 22

tavit je sice tradované, ale nedoložené. Stejn ě tak neexistují důkazy proto, že by

zde kolem poloviny 18. století pálil kompozici tajemný Holanďan (snad židovský

obchodník ze země tulipánů). V každém případě ale Hodkovice nad Mohelkou patřily k místům, které měly významnou roli v rodícím se bižuterním průmyslu a obchodu,

a to až do padesátých let 19. století.

Jablonecko

Je až s podivem, že na Jablonecko se

znalost broušení drahých kamenů dostala stejně rychle jako do z hlediskakomunikací mnohem výhodněji položených

Hodkovic. V poslední třetině 17. s t ole t í

se opracovávaly drahokamy v Kokoníně a Vrkoslavicích. Roku 1751 pak ve druhé ze jmenovaných obcí vzniklobratrstvo brusičů bižuterních kamenů, jehož

kořeny můžeme hledat v roce 1737 ( ještě

roku 1912 existovala cechovní truhla

s tímto letopočtem). Již roku 1720 přitom hraběnka Polyxena Desfoursová,majitelka maloskalského panství, jehož byly

Kokonín i Vrkoslavice součástí, vydala cechovní řád brusičů a řezáčů skla, který se zmiňuje i o broušení skleněných imitací

(obdobné artikule znovu potvrzeny a vydány v letech 1729, 1738 a 1776). Tehdy se

vedle výše zmíněných obcí „skleněné kameny“ opracovávaly i v Jablonci. Podle fasí

k Tereziánskému katastru z roku 1713 na panství Malá Skála provozovalo své řemeslo

jedenáct rytců a jedenáct brusičů sk la (Jablonec: šest, Mšeno: tři, Kokonín: dva). Není

zde však výslovně uvedeno, věnují-li se i práci v „měkk ém díle“.

Hlavní postavou z časů počátků výroby bižuterie na Jablonecku je vrkoslavický

rychtář, brusič drahokamů, kompozice a obchodník Johann Wenzel Hübner. Broušení

a rytí drahokamů se věnoval již jeho otec Gottfried Hübner, který je v místě poprvé

zmiňován k roku 1687. Již ve třicátých letech 18. století Johann Wenzel Hübner

hotové zboží v nemalém množství dodával zejména pražským a vídeňským zlatníkům, za nimiž pravidelně zajížděl, nebo je odbýval prostřednictvím obchodních

partnerů.

V roce 1754 na maloskalském panství p ůsobili vedle Hübnera ještě další tři brusiči

skleněných kamenů, kteří se z hlediska kvality věnovali vynikajícímu i střednímu

zboží. Sami je vyváželi do Saska, Slezska, Schwäbisch Gmündu nebo přesobchodníky z České Kamenice dále do světa. Relace z této doby hovoří o špatné situaci

v oboru, kterou způsobuje nadprodukce, nízké výkupní ceny ze strany vývozců

a zavlékání umění broušení imitací z kraje do ciziny. Dalších dvacet brusičů usedlých

na panství proto muselo „měkkého díla“ zanechat. Broušení drahokamů se již tehdy

místní řemeslníci věnovali jen okrajově.

obrázek 10 „ Stře d Jablonce v roce 1738, detail

rekonstrukce z počátku 20. století. MSB


HISTORIE A SOU Č ASNOST JABLONECKÉ BIŽUTERIE 23

Vrkoslavice své výsadní postavení ve výrobě a obchodu s bižuterními kameny

ztratily až v poslední čtvrtině 18. století, kdy se novými centry broušení staly Rádlo

a Rychnov a obchodu Jablonec. Sem se též odstěhovali o dvě generace mladšíHüb

nerovi konkurenti Franz a Josef Dresslerové. Broušení veškerého skleněného zboží

(zejména však lustrových ověsků včetně tzv. lustrových kamenů) se velmi rozšířilo též

na panství Smržovka, pro něž byl jeho majitel hrabě Franz Anton Desfours roku 1775

nucen vydat dekret, který stanovoval pravidla pro zde usedlé brusiče. K roku 1790

císařský topograf Jaroslav Schaller na Smržovsku napočítal třicet pět samostatných

brusičských mistrů, na Maloskalsku pouhých čtrnáct.

Zatímco broušení imitací se tedy do Jizerských hor dostalo z Turnova pom ěrně

záhy, skleněná kompozice se zde začala doložitelně tavit až roku 1785. Tehdy vJab

lonci s povolením vrchnosti zřídil palírnu zcestovalý příslušník zdejší obchodnické

rodiny – zkušenosti měl mimo jiné sbírat též v italských Benátkách – Bernard Unger.

Práci při ní nacházelo až osm mačkářů a deset pomocníků. Kompoziční huť zanikla

v neklidné době napoleonských válek na přelomu 18. a 19. století. Již od roku 1787

Unger, kterému se připisuje vynález trojhranných hutních polotovarů pro výrobuskle

něné bižuterie, provozoval též sklárnu v Potočné (půvo dně měla stát také v Jablonci,

ale potřebné povolení podnikatel díky stále silné turnovské lobby nezískal).

Podceňovat nelze ani roli huťmistrovského rodu Riedelů, původem zČeskolip

ska, který – přestože do kraje jeho první příslušník Johann Leopold Riedel přišel až

v roce 1752 – do konce století v podstatě ovládl jizerskohorskou hutní výrobu. Riedel

nejprve po svém strýci a bývalém zaměstnavateli Johannu Josefu Kittelovi získal do

nájmu sklárnu v Antonínově, pohuťmis

tru Weberovi převzal Karlov a nakonec

vystavěl Kristiánov. Bratr Franz Anton

Riedel obhospodařoval sklárny v Bed

řichově a na Nové Louce a bratranec

Johann Christoph Riedel, který pobýval

me z i le t y 1752 – 176 4 především v ital

ském Miláně, se po krátkém působení na

Nové Louce od rok u 1776 jako hut ní písař

až do své smrti fakticky staral o provoz

hutě na Kristiánově.

Unger a Riedelové s nejv ětší prav

děpodobností přišli jako první v Jizer

ských horách na způsob jak zhotovovat

tyče, tyčinky a trubičky k výrobě běžné

skleněné bižuterie (vyjma exkluzivních

imitací drahokamů) nikoliv z poměrně

drahého a výrobně náročného kompo

zičního skla, ale z v podstatě běžného

sodnodraselného skla. K tomuto vpravdě

revolučnímu objevu, který v budoucnu obrázek 11 „ Huťm istr Johann Leopold Riedel


JABLONECK Á BIŽUTERIE 24

umožnil zcela jiné objemové možnosti produkce, došlo již v pr ůběhu osmdesátých

a devadesátých let. Na Kristiánově se rok u 1781 zhotovovaly r ubínové perle, rok poté

je zde doložena trubice z modrého skla, barevné tyčinky k roku 1793. Z Nové Louky

si zákazníci v roce 1792 odvezli první skleněné tyče. Válečná vřava v Evropě však

obchodu nepřála, a tak bižuterní boom do kraje přišel až po konečné porážce Francie

císaře Napoleona roku 1815.

Novinkovým sortimentem, o jehož výrob ě máme první zprávy z šedesátých let

18. století, byly vinuté a mačkané skleněné vsazky do kovových knofl íků. V zásadě

se jednalo o bižuterní kameny s novým způsobem užití. Zakázky do Jizerských hor

přicházely v prvé řadě z Norimberku a Augsburku, odkud je prodávaly dále do světa.

Zahraniční agenti též pravděpodobně stáli za samotným zavedením výroby vinutých

knofl íků v kraji. S úspěchem se jizerskohorské skleněné knofl íky odbývaly i v Praze.

Zdejší obchodníci již požadovali dodávky kompletního zboží, tedy včetně kovových

lůžek. Počátky nebyly jednoduché, jak dokladuje například zakázka z ledna 1787,

kterou od pražského obchodníka Franze Brauenbergera obdržel jablonecký vývozce

Johann Franz Schwan. Dodané knofl íky totiž neměly požadované rozměry.

Schwanovou osobností se dostáváme do hájemství obchodu s bižuterií, kterému se

na Jablonecku v průběhu 18. století věno vala řada podnikatelů. Za hranice monarchie

se však začali na vlastní pěst ve větší míře vydávat až v jeho druhé polovině. Dosud

nejstarším známým obchodníkem, který vedle skla mohl obchodovat i se skleně

nou bižuterií, je jablonecký Günther Elias (1686 – 1746). Jistě ji svým zákazníkům

nabízeli lučanský Johann Schwantzl, o němž se zachovala nepříliš lichotivá zpráva

z roku 1733, podle níž odmítal zaplatit dlužný obnos svým obchodním partnerům,

a již zmíněný Johann Wenzel Hübner z Vrkoslavic. Za první doložitelné obchodnické

dynastie Jizerských hor lze pak považovat jablonecké Ungery a Weissy. Julian Unger

i Christian Weiss se narodili v roce 1719 a své živnosti provozovali již kolem poloviny

18. století. Se sklem a bižuterií v Jablonci obchodovali též jejich synové Bernard,

Anton, Johann Anton Ungerové a Johann Christian Weiss. Obchodníkem se sklem

a bižuterií byl i vrchní rychtář maloskalského panství, jablonecký Josef Hemmrich

(úřad vykonával mezi lety 1777 – 1796).

Z lučanských obchodníků ve třetí čtvrtině 18. století vynikali Johann Ludwig

a Andreas Böhm, ve Smržovce se prosazovala například rodina Staffenů, která též

do sk láren dodávala potaš. Vliv ný mi obchod ní k y byli i huťmistři Johann Josef Kittel

a Johann Leopold Riedel, oba s přímými vazbami na kompanie z Českolipska. Ve

třetí čtvrtině 18. století se staly i díky jejich obchodním kontaktům velmivýznam

ným jizerskohorským obchodním artiklem vedle tradičního sortimentu a skleněné

bižuterie též lustrové a toaletní sklo, zejména ověsky a fl akónky. Když byl Riedel

nucen opustit smržovské panství, pronajali si roku 1775 Desfourskou sklárnu vAnto

nínově sklářský mistr z Lučan Franz Feix a Friedrich Hüttmann z Janova, kteří rok

poté založili obchodní společenstvo. Podnikání se jim daři lo a huť provozovali až

do počátku 19. století.


HISTORIE A SOU Č ASNOST JABLONECKÉ BIŽUTERIE 25

Zásadsko

Obchodu se sklem a bižuterií se vedle

německých obyvatel nitra Jizerských

hor zabývali i čeští usedlíci na jižní

straně Černostudničního hřebene.Centrem obchodu byla od druhé poloviny 17.

století Zásada, malá obec, poblíž které

pracovala od konce padesátých let 16.

století do počátku 18. století tzv. Syřišťovská sklárna v Huti. Prvními vývozci

byli patrně povozníci, kteří původněpracovali pro syřišťovského huťmistra. Po

zániku sklárny začali zásadští odebírat

sklo – a později i skleněnou bižuterii –

z dalších jizerskohorských hutí,Turnovska nebo Českolipska. Vedle skutečných

vývozců, kteří – stejně ja ko jejich sousedé na Jabloneck u nebo kon k u renti naNovoborsku a Kamenickošenovsku – nakouili přes zimu zboží, sami je rafi novali

nebo nechali zušlechtit, v létě je naložili

na vozy a prodávali na trzích zahranicemi Čech, v Zásadě a okolí sídlili též

četní podomní obchodníci, kteří naložili

krosnu nebo trakař sklem a vydali se za dobrodružstvím. Až po vzestupu Jablonce

ve druhé polovině 19. století se většina zásadských obchodníků přeměnila na faktory,

kteří pracovali pro exportéry z města na Nise.

Nejmocnější a nejzámožnější zásadskou rodinou 18. století byli Šourkové v čele

s rychtářem Janem Šourkem (1693 – 1779), obchodníkem a majitelem zájezdní hospody

U Janů, pověstného svým majetkem. Tento muž v obci roku 1749 vystavěl vlastním

nákladem kapli, před níž se až do roku 1859 hrávaly Pašijové hry (jejich text rychtář

přivezl z Bavorska). Sám Šourek si prý pro sebe vyhradil roli Jidáše. Sklo a skleněnou bižuterii vozil do německých a rakouských zemí a Itálie. Do Itálie pravidelně zajížděli též Markové, do německých zemí Loumové, Palové, Kodejšové a Tomsové (ti též

obchodovali ve Francii a Belgii), na Pyrenjský poloostrov Hnídkové – jeden z nich

dokonce putoval až do Egypta a Palestiny – a do Ruska Vedralové. Ještě v průběhu 19. století se v Zásadě po vánocích pořádala Rozchodnice, hospodská slavnost, kdy se obchodníci večer před cestou loučili se svými sousedy (později jen s rodinami).

Na druhý den vyrazili do světa a před vánoci se většinou vraceli. Existovalo dokonce

pořekadlo „Konec světa nebude, dokud nebudou v Zásadě všichni doma.“

Zásadští obchodníci se z cest většinou nevraceli s prázdnou. Za část stržených

peněz v cizině nakoupili (nebo směnili za skleněné zboží) „nedostatkové“ a luxusní

zboží, které pak doma prodávali. Mezi časté komodity patřily čínský čaj, hedvábí,

obrázek 12 „ Rychtář a o bchodník Jan Šourek.

MSB


JABLONECK Á BIŽUTERIE 26

kožešiny, benátské zboží, víno, jižní ovoce, sušené švestky nebo solené ryby.Dochovaly se též p říběhy o obchodnících, kteří si chtěli k majetku pomoci nekalýmzpůsobem. Patřil mezi ně pod ni kavec, jen ž se snažil v A msterdamu prodávat sk leněnéimitace českých granátů jako pravé kameny. Byl uvězněn, podařilo se mu však z kobky

uniknout. Ne všichni však měli takové štěstí. Jeden z nich údajně v carském Rusku

propadl hrdlem.

JABLONECKÁ BIŽUTERIE V 1. POL. 19. STOLETÍ

Výroba

Odbytová krize v dutém skle, vrcholící na

počátku 19. století, jizerskohorsképodnikatele ut v rdila v tom, že je dobré věnovat

se bižuterii. Právě v tomto období dochází

k defi nitivnímu zlomu, kdy se z kraje

stává bižuterní oblast. Při horskýchříčkách a potocích vyrůstaly nové brusírny,

na úbočích kopců mačkárny, z horských

chalup se přes den stávaly domácí dílny.

Ze skleněné bižuterie se zde zhotovovaly především broušené skleněné perle

a bižuterní kameny. Na konci dvacátých

let 19. století se výrobě, rafi naci nebo

obchodu se sklem a bižuterií na smržovském a maloskalském panství v ěnovalo přes

šest tisíc lidí. Ve třicátých letech 19. století jizerskohorští výrobci svým zákazníkům

nabízeli již více než sto druhů bižuterního a drobného skleněného zboží.

Po celou první polovinu 19. století stále patřily k velmi důležitým výrobnám

bižuterních skleněných polotovarů palírny kompozice. Díky módě biedermeieru

a druhého rokoka, která přála skleněným imitacím bižuterních kamenů, vyrostla

v Jizerských horách řada nových provozů. Zatímco v roce 1822 byly nejméně čtyři,

čt r náct let poté stoupl jejich počet na šestnáct (devět z nich pracovalo v Jablonci).Turnov své výsadní postavení sice ztrácel, ale díky palírně a rafi nérské dílně výt ečného sklářského praktika Antonína Paclta (1800 – 1864), založené roku 1825, si znovuvydobyl místo na slunci. Zde zhotovované zboží, broušené pravé i kompoziční kameny, se dočkaly uznání na výstavách ve Vídni (1845), New Yorku (1853), Mnichově (1854) a světových výstavách v Londýně (1851) a Paříži (1855). V polovině čtyřicátých

let Paclt tavil kompozici v pěti pecích a ročně prodal zboží za třicet tisíc zlatých

konvenční mince. Huť ve městě pracovala do roku 1862. Mimo Jizerské hory stály

též palírny fi rem Blaschka & Söhne a Ferdinand Unger & Co. v Hodkovicích nad

Mohelkou. Další provozy pracovaly na rohozeckém panství a v rámci sklárny hraběte

Harracha v Novém Světě.

obrázek 13 „ Typická brusírna na fotografi i

z počátku 20. století


HISTORIE A SOU Č ASNOST JABLONECKÉ BIŽUTERIE 27

Zatímco v tavbě luxusních sklovin pro výrobu šperkových imitací drahokamů

a některých druhů perlí hrála „laboratoria“ po celou první polovinu 19. stoletínezastu

pitelnou roli, v běžném sortimentu jim již zdatně konkurovalo lacinější nízkoolovnaté

nebo bezolovnaté sodnodraselné sklo zhotovované ve formě tyčí, tyčinek a trubiček

v jizerskohorských sklářských hutích. Situace v neprospěch kompozičních hutí se

přesto výrazně změnila až po polovině 19. století, a to jak díky aktuální odbytové

situaci, tak předevš



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist